Dech rozkládající se mrtvoly. Několik dlouhých nocí v márnici vás přesvědčilo, že smrtí to všechno nekončí. Naopak, po děsivé strnulosti následují procesy, které jsou šílené, magické, záhadné a připomínají spíše hnusný, krvavý horor, než realitu. Death metal je hudební styl, který můžete uchopit různými způsoby. Rumunští PUTRED si vybrali jeho hnusnější, temnější a gore podobu. O hromady mrtvol zde tak není nouze a pro poslech doporučuji chladnou kobku a naprosté ticho a tmu.
Teprve potom, až se setkáte s nemrtvými, tuhle nahrávku naplno pochopíte. Poslouchat nové album je jako otevřít starý prašivý hrob. Během exhumace se kolem vznáší puch rozkládající se mrtvoly. Z nedaleké márnice zní nové album a vy zase jednou moc dobře víte, že jste zde správně. Nová nahrávka řeže přesně do živého. Je divoká, nespoutaná, mokvající a nekonečně temná. Jako samotná smrt.
Kýváte se do rytmu, jako zkušení hrobníci, jako krvavé zombie, které právě vylezly z děr na světlo. Pánové se volně inspirovali u kapel typu MORTICIAN, CIANIDE, ASPHYX, GRAVE, BOLT THROWER, NECROPHAGIA a udělali to velmi přesvědčivě a autenticky. Přidali spoustu svých nápadů a já vám tak, jako starý archivář, mohu jen garantovat, že dostanete poctivou porci syrového, již notně zahnívajícího masa. Novinka je velmi surovou záležitostí, opravdu při jejím poslechu potkáte své vlastní démony, vykopete si vlastní hrob a když bude pochmurná nálada, tak se i sami pohřbíte. Pánové sice nepřinášejí nic nového, ani neotáčejí kolem hudebních dějin, hrají ale autenticky a baví mě jejich nové album "Blestemul din adânc" poslouchat. Má v sobě takovou tu pradávnou patinu, je opředeno pevnými a chladnými pavučinami, stejně jako desky z devadesátých let minulého století, které jsou stále na čestných místech i v mé sbírce. Tahle nahrávka musela vznikat hluboko v podzemí, ve starých márnicích, na hřbitovech, na kterých jsou pohřbeni prokletí. Rád se sem, mezi mlhavé postavy nemrtvých vracím a znovu rád a často zapínám play na svém přehrávači. Je to velmi dobré album, které splňuje všechny mé požadavky pro záhrobní rituály. Pokud máte rádi v tomto stylu špínu, hnis, smradlavé močály, stoky pod vaším městem a posloucháte jej hlavně srdcem, tak potom myslím, že není moc co řešit. Ještě zmíním velmi povedený, masivní zvuk i morbidní, stylový motiv na obalu. Poslouchejte hodně nahlas! Mokvající, surový, gore death metal ze starých prokletých márnic! Album, u kterého shnijete zaživa!
Asphyx says:
The stench of decomposing corpses. Several long nights in the morgue have convinced you that death isn’t the end of it all. On the contrary, that terrifying stillness is followed by processes that are insane, magical, and mysterious more reminiscent of a gruesome, bloody horror film than reality. Death metal is a musical style that can be approached in various ways. The Romanian band PUTRED has chosen its more repulsive, darker, and gory form. There is no shortage of piles of corpses here, and I recommend listening in a cold dungeon surrounded by complete silence and darkness.
Only then, once you encounter the undead, will you fully understand this recording. Listening to the new album is like opening an old, festering grave. During the exhumation, the stench of a decomposing corpse hangs in the air. The new album echoes from the nearby morgue, and once again, you know very well that you’re in the right place. The new record cuts right to the bone. It’s wild, unbridled, oozing, and infinitely dark. Just like death itself.
You sway to the beat like seasoned gravediggers, like bloodthirsty zombies that have just crawled out of their holes into the light. The guys drew loose inspiration from bands like MORTICIAN, CIANIDE, ASPHYX, GRAVE, BOLT THROWER, and NECROPHAGIA, and they pulled it off very convincingly and authentically. They’ve added plenty of their own ideas, and so, like an old archivist, I can only guarantee that you’ll get a hearty serving of raw, already quite rotting flesh. The new album is a very raw affair; when you listen to it, you’ll truly encounter your own demons, dig your own grave, and if the mood is gloomy, you’ll even bury yourself. The guys aren’t bringing anything new to the table, nor are they rewriting music history, but they play authentically, and I enjoy listening to their new album, "Blestemul din adânc". It has that ancient patina to it, shrouded in solid, cold cobwebs, just like the albums from the 1990s that still hold a place of honor in my collection. This recording must have been made deep underground, in old morgues, in cemeteries where the damned are buried. I love returning here, among the shadowy figures of the undead, and I happily and frequently hit play on my player. It’s a very good album that meets all my requirements for rituals of the afterlife. If you like the filth, pus, stinking swamps, and sewers beneath your city in this style, and you listen to it mainly with your heart, then I don’t think there’s much to discuss. I’ll also mention the very well-done, massive sound and the morbid, stylish cover art. Listen to it loud! Oozing, raw, gore death metal from the old cursed morgues! An album that will make you rot alive!
Recenze/review - PUTRED - Megalit al Putrefacției (2025):
Ve vzduchu byl cítit hnilobný chlad kanalizace. Je velmi brzy ráno a já jako každý den kráčím vstříc novému dni. U cesty leží mrtvý potkan. Jdu dál a procházím kolem dávno opuštěných továrních hal. Pokaždé, když poslouchám nové album "Keep Music Evil" (mimochodem s ním kapela přichází po dlouhých devatenácti letech), tak mám neodbytný pocit, že kolem mě ožívají staré stroje. Kdysi byly spojeny v jednu zabijáckou síť. Hluk, bolest, nakumulovaný vztek, tohle je totálně nihilisticky brutální hudba, kterou nejvíc pochopí hlavně ti, kteří se často pohybují mezi chladnými stroji.
Kdysi dávno, když byla kapela v devadesátých letech založena, tak se mi vůbec nelíbila. Tuhle odrůdu extrémní muziky jsem tenkrát vůbec nemusel. Letos je to ale zcela jiné. Možná jsem se posunul i já, ale dostal jsem úder přímo do ksichtu. Skladby jsou totiž velmi dobře napsány, mají v sobě drive. A i když se s tímto stylem u nás na stránkách víceméně nesetkáte, tohle je album, o kterém je pro mě opravdu nutné napsat. Jako bychom se vrátili do dob Matrixu a Terminátora. Z riffů tu odkapává zkažená krev, roboti se usmívají, protože už nad námi dávno převzali moc. Perfektně naladěný zvuk, chlad, lidé už nejsou druhem, který by byl na vrcholu řetězce. Koneckonců, posuďte sami. Doporučuji volume úplně doprava.
Přiznám se, že psát o nové desce "Keep Music Evil" pro mě byla tak trošku výzva. K vzájemnému přenosu došlo opravdu až v momentě, když byly ulice zahalené do smogu a já ráno přemýšlel, kolik mrtvých stojů kolem mě ožije. Hardcore, industriální energie, punková nespoutanost, různé ruchy, chladné a odlidštěné rytmy. Ano, takový je mnohdy náš současný svět. Schválně jsem si nastudoval i staré věci, které tahle smečka vydala a hrozně se mi líbí, jak letos pánové a dáma spojují takový ten devadesátkový odér s modernější brutalitou. M.A.C. OF MAD jsou samozřejmě kapelou, která není rozhodně pro každého. Býval jsem také spíše na straně pochybovačů. Jenže mě fascinuje energie, tlak, síla, taková ta drásavost, která se mi při poslechu doslova zadřela do podvědomí. Jako by mě někdo hodil do obrovského mlýnu na maso. Na lopatkách jsou ostré čepele nožů. U novinky si vzpomenete na budoucnost, na ty morbidně krásné chvilky, kdy jste poprvé políbili svého prvního robota. V hlavě máte dávno čipy, které byly původně vyvinuty s dobrým účelem. Jenže znáte to, jako rod máme jednu vlastnost. Dokážeme pokazit všechny dobré úmysly. Já zkrátka a dobře slyším a cítím z téhle nahrávky obrovskou spoustu energie, vzteku, ale také chladu a nihilismu. Jestliže mi potom jejich staré skladby připadaly v některých momentech lehce monotónní, tak letos se nenudím ani chvilku. Včera jsem se na něco zeptal umělé inteligence. Už zase mi lhala, přesto ji mám rád. Víc než některé lidi. Už teď se těším, až půjdu ráno do práce mezi opuštěnými továrními halami. Možná zahlédnu záblesk světla. Stroje jsou připravené. A vy? Nihilistická, brutální, odlidštěná, industriální death hard core punk metalová a robotická vize chladné budoucnosti! Budete restartováni! Nastane naprostá tma!
Asphyx says:
The air was thick with the putrid cold of the sewers. It's very early in the morning, and like every day, I'm walking towards a new day. A dead rat lies by the roadside. I walk on, passing long-abandoned factory buildings. Every time I listen to the new album "Keep Music Evil" (which, incidentally, the band is releasing after a long nineteen years), I have the persistent feeling that old machines are coming to life around me. They were once connected in one deadly network. Noise, pain, accumulated anger - this is totally nihilistic, brutal music that will be best understood by those who often find themselves surrounded by cold machines.
A long time ago, when the band was formed in the 1990s, I didn't like them at all. I didn't care for this kind of extreme music back then. But this year, it's completely different. Maybe I've changed, but I got hit right in the face. The songs are very well written and have drive. And even though you won't find this style on our website, this is an album that I really need to write about. It's as if we've returned to the days of The Matrix and Terminator. The riffs drip with rotten blood, the robots smile because they took over long ago. Perfectly tuned sound, coldness, humans are no longer the species at the top of the food chain. Anyway, judge for yourself. I recommend turning the volume all the way up.
I admit that writing about the new album "Keep Music Evil" was a bit of a challenge for me. The mutual transfer really happened when the streets were shrouded in smog and I was wondering in the morning how many dead trees around me would come to life. Hardcore, industrial energy, punk unrestrainedness, various noises, cold and dehumanized rhythms. Yes, this is often what our current world is like. I deliberately studied the old stuff that this band released, and I really like how this year the gentlemen and lady combine that 90s vibe with more modern brutality. M.A.C. OF MAD is, of course, a band that is definitely not for everyone. I used to be on the side of the skeptics. But I am fascinated by the energy, the pressure, the power, the rawness that literally burrowed into my subconscious as I listened. It's as if someone threw me into a giant meat grinder. There are sharp knife blades on the blades. The new album will remind you of the future, of those morbidly beautiful moments when you kissed your first robot for the first time. You've had chips in your head for a long time, chips that were originally developed with good intentions. But you know how it is, as a species we have one trait. We manage to ruin all good intentions. I can clearly hear and feel a tremendous amount of energy, anger, but also coldness and nihilism in this recording. If their old songs seemed slightly monotonous to me at times, this year I'm not bored for a moment. Yesterday, I asked artificial intelligence something. It lied to me again, but I still like it. More than some people. I'm already looking forward to going to work in the morning among the abandoned factory halls. Maybe I'll see a glimmer of light. The machines are ready. Are you? A nihilistic, brutal, dehumanized, industrial death hard core punk metal and robotic vision of a cold future! You will be restarted! There will be complete darkness!
