DEADLY STORM zine: #deathmetal

Zobrazují se příspěvky se štítkem#deathmetal. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 23. listopadu 2025

Recenze/review - M.A.C. OF MAD - Keep Music Evil (2025)

M.A.C. OF MAD - Keep Music Evil (2025)

CD 2025, l'inphantile collective

for english please scroll down

Ve vzduchu byl cítit hnilobný chlad kanalizace. Je velmi brzy ráno a já jako každý den kráčím vstříc novému dni. U cesty leží mrtvý potkan. Jdu dál a procházím kolem dávno opuštěných továrních hal. Pokaždé, když poslouchám nové album "Keep Music Evil" (mimochodem s ním kapela přichází po dlouhých devatenácti letech), tak mám neodbytný pocit, že kolem mě ožívají staré stroje. Kdysi byly spojeny v jednu zabijáckou síť. Hluk, bolest, nakumulovaný vztek, tohle je totálně nihilisticky brutální hudba, kterou nejvíc pochopí hlavně ti, kteří se často pohybují mezi chladnými stroji.

Kdysi dávno, když byla kapela v devadesátých letech založena, tak se mi vůbec nelíbila. Tuhle odrůdu extrémní muziky jsem tenkrát vůbec nemusel. Letos je to ale zcela jiné. Možná jsem se posunul i já, ale dostal jsem úder přímo do ksichtu. Skladby jsou totiž velmi dobře napsány, mají v sobě drive. A i když se s tímto stylem u nás na stránkách víceméně nesetkáte, tohle je album, o kterém je pro mě opravdu nutné napsat. Jako bychom se vrátili do dob Matrixu a Terminátora. Z riffů tu odkapává zkažená krev, roboti se usmívají, protože už nad námi dávno převzali moc. Perfektně naladěný zvuk, chlad, lidé už nejsou druhem, který by byl na vrcholu řetězce. Koneckonců, posuďte sami. Doporučuji volume úplně doprava.

Přiznám se, že psát o nové desce "Keep Music Evil" pro mě byla tak trošku výzva. K vzájemnému přenosu došlo opravdu až v momentě, když byly ulice zahalené do smogu a já ráno přemýšlel, kolik mrtvých stojů kolem mě ožije. Hardcore, industriální energie, punková nespoutanost, různé ruchy, chladné a odlidštěné rytmy. Ano, takový je mnohdy náš současný svět. Schválně jsem si nastudoval i staré věci, které tahle smečka vydala a hrozně se mi líbí, jak letos pánové a dáma spojují takový ten devadesátkový odér s modernější brutalitou. M.A.C. OF MAD jsou samozřejmě kapelou, která není rozhodně pro každého. Býval jsem také spíše na straně pochybovačů. Jenže mě fascinuje energie, tlak, síla, taková ta drásavost, která se mi při poslechu doslova zadřela do podvědomí. Jako by mě někdo hodil do obrovského mlýnu na maso. Na lopatkách jsou ostré čepele nožů. U novinky si vzpomenete na budoucnost, na ty morbidně krásné chvilky, kdy jste poprvé políbili svého prvního robota. V hlavě máte dávno čipy, které byly původně vyvinuty s dobrým účelem. Jenže znáte to, jako rod máme jednu vlastnost. Dokážeme pokazit všechny dobré úmysly. Já zkrátka a dobře slyším a cítím z téhle nahrávky obrovskou spoustu energie, vzteku, ale také chladu a nihilismu. Jestliže mi potom jejich staré skladby připadaly v některých momentech lehce monotónní, tak letos se nenudím ani chvilku. Včera jsem se na něco zeptal umělé inteligence. Už zase mi lhala, přesto ji mám rád. Víc než některé lidi. Už teď se těším, až půjdu ráno do práce mezi opuštěnými továrními halami. Možná zahlédnu záblesk světla. Stroje jsou připravené. A vy? Nihilistická, brutální, odlidštěná, industriální death hard core punk metalová a robotická vize chladné budoucnosti! Budete restartováni! Nastane naprostá tma!

Asphyx says:

The air was thick with the putrid cold of the sewers. It's very early in the morning, and like every day, I'm walking towards a new day. A dead rat lies by the roadside. I walk on, passing long-abandoned factory buildings. Every time I listen to the new album "Keep Music Evil" (which, incidentally, the band is releasing after a long nineteen years), I have the persistent feeling that old machines are coming to life around me. They were once connected in one deadly network. Noise, pain, accumulated anger - this is totally nihilistic, brutal music that will be best understood by those who often find themselves surrounded by cold machines.

A long time ago, when the band was formed in the 1990s, I didn't like them at all. I didn't care for this kind of extreme music back then. But this year, it's completely different. Maybe I've changed, but I got hit right in the face. The songs are very well written and have drive. And even though you won't find this style on our website, this is an album that I really need to write about. It's as if we've returned to the days of The Matrix and Terminator. The riffs drip with rotten blood, the robots smile because they took over long ago. Perfectly tuned sound, coldness, humans are no longer the species at the top of the food chain. Anyway, judge for yourself. I recommend turning the volume all the way up.

I admit that writing about the new album "Keep Music Evil" was a bit of a challenge for me. The mutual transfer really happened when the streets were shrouded in smog and I was wondering in the morning how many dead trees around me would come to life. Hardcore, industrial energy, punk unrestrainedness, various noises, cold and dehumanized rhythms. Yes, this is often what our current world is like. I deliberately studied the old stuff that this band released, and I really like how this year the gentlemen and lady combine that 90s vibe with more modern brutality. M.A.C. OF MAD is, of course, a band that is definitely not for everyone. I used to be on the side of the skeptics. But I am fascinated by the energy, the pressure, the power, the rawness that literally burrowed into my subconscious as I listened. It's as if someone threw me into a giant meat grinder. There are sharp knife blades on the blades. The new album will remind you of the future, of those morbidly beautiful moments when you kissed your first robot for the first time. You've had chips in your head for a long time, chips that were originally developed with good intentions. But you know how it is, as a species we have one trait. We manage to ruin all good intentions. I can clearly hear and feel a tremendous amount of energy, anger, but also coldness and nihilism in this recording. If their old songs seemed slightly monotonous to me at times, this year I'm not bored for a moment. Yesterday, I asked artificial intelligence something. It lied to me again, but I still like it. More than some people. I'm already looking forward to going to work in the morning among the abandoned factory halls. Maybe I'll see a glimmer of light. The machines are ready. Are you? A nihilistic, brutal, dehumanized, industrial death hard core punk metal and robotic vision of a cold future! You will be restarted! There will be complete darkness!

Tracklist:

1. Autodafe (03:50)

2. Young & Beautiful (04:16)

3. Nothing To Hide (04:48)

4. Signal (04:10)

5. Needle In The Head (03:42)

6. Zero Karma (03:02)

7. Unadmin (02:35)

8. Neurodiesel (03:30)

band:

M.A.C. OF MAD is:

jana von habczak - vocals

danger - guitar

narco polo - beats / synths

daniel rodny – synths

guest:

kiNO66Y6 - vocals

https://macofmad23.bandcamp.com/album/keep-music-evil

https://www.facebook.com/macofmad158

https://macofmad.com/

order here:

https://neonarcis.cz/product/detail/id/4749-mac-of-mad-keep-music-evil

https://neonarcis.cz/

neděle 12. října 2025

Report, photos, video - MESSIAH, PANDEMIA - výroční koncert 30. let PANDEMIA - KC SVOBODA CHEB - 11. 10. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/messiah-pandemia-vyrocni-koncert-30-let-pandemia-kc-svoboda-cheb

Co tě nezabije, to tě posílí! Tak zněl nadpis rozhovoru, který jsem kdysi před lety s PANDEMIÍ dělal. Když si to vezmu kolem a kolem, tenhle citát může být i mým životním motem. Západočeskou smečku jsem začal poslouchat již v devadesátých letech. Byl jsem mladý a kolem mě si zrovna mafiáni porcovali naši krásnou zemi. Lidem to nevadilo. Chodili dál na tupé revivaly, nechali se otravovat drahými a nekvalitními potravinami. Zaměstnáni v montovnách, kterým ustoupilo všechno. Měli jsme tenkrát svobodu a stejně jsme postupně zabředávali do křupanského marastu. Vždycky pro mě byla muzika relaxem, světem, kde bylo vše v pořádku, nadějí. Vyřval jsem se pod pódiem, dal si pivo a kýval se spokojeně do rytmu, abych mohl potom normálně fungovat. Byl jsem u toho, když kapela slavila dvacet let a se stejným kamarádem Michalem jsme se vrátili i na třicátiny. Cítím to pořád stejně.

Report, photogallery, video – 20 let PANDEMIA – PANDEMIA, HYPNOS, ROOT, COWARD – KC Svoboda, Cheb – 14. 11. 2015

Jsme už staří psi, kteří zvednou hlavu jenom v případě, že nás fakt něco zaujme. Švýcarské maniaky MESSIAH miluji celý svůj hudební život a patří mezi ty z mála, které jsem ještě naživo neviděl. Byla to pro mě povinnost. No, řekněte, mohl bych zůstat doma? Ne, říkám rovnou, že rozhodně ne. Vyčítal bych si to. Večer, který měl být oslavou i poctou zároveň, sliboval mnohé. V sobotu i po tolika letech zažívám lehké chvění v žaludku. Těším se, připravuji si foťák i lístek zakoupený několik týdnů dopředu. Muzika u mě byla vždy o emocích, o vzájemném přenosu. Jsem vždycky hrozně hrdý a nadšený, když mohu někam vyrazit. My, veteráni studené války, nemusíme už nikomu nic dokazovat. Křiváka dávno nedopnu, vlasy mám šedivé, už tolik nevidím. Jenže to tam pořád je. Ta touha vypnout, přeřadit do módu normálnosti a zapomenout na Michala Davida, na debilní reklamy, na svět, ve kterém lidé dělají stále stejné chyby. Pořád je ve mě kus rebela. Jdeme na to. Když mě Michal vyzvedne, usmívám se. Bude to jízda!

A taky že je. Kecáme, vzpomínáme, vzduchem létají vtípky jako vždycky. On ten metal je, byl a bude hlavně o setkávání. O kámoších, o pivu a o holkách. Je to tak i teď. No a co, že do hospody už nás přijde jenom pár. My moc dobře víme, že v těch metalových trikách vypadáme tak trošku legračně, ale přátelé, buďte shovívaví, je to náš život. Cesta do Chebu uteče jako voda v Ohři. Zaparkujeme, nasadíme rohlíky na hubu, zatáhneme trošku břicha, protože jsme pořád fešáci a jsme rozhodnuti alespoň na pár hodin zapomenout na podivný svět okolo. Jestli ještě tušíš, co to znamená být opravdový fanoušek, určitě víš, o čem píšu. Uvnitř je spousta známých, prostředí je nádherné, honosné, hodné oslavy. Hodil by se sem spíše oblek, než metalový ohoz, zažívám deja-vu. Tady jsme všichni za chlapáky. Máme drsný vtipy a těšíme se, až první kapela hrábne do strun.

Někdy si už připadám fakt starý a spoustě věcí nerozumím. Už ani nechci držet prst na tepu doby. Všechny ty uřvaný a negativní sociální sítě mě k smrti nudí, i když vím, že bez nich si dneska nikdo nedojde ani na záchod. Dovolte mi ale zmínit jednu věc. Reálnému koncertu, pokecu, pivku s pár přáteli, se nic nevyrovná. Ono to takhle vypadá, že je všechno dávno v prdeli, ale není, nenechte se mýlit. Pořád jsou ještě lidé, kteří bojují, nesou vlajku hrdě vztyčenou. PANDEMIA patří mezi ně. Poslední album je skvělé, navíc vydané u dobrého labelu (ano, v Chebu bylo pokřtěno). Přeju jim to z celého srdce, gratuluji k němu i k výročí a hrozně se těším na slibovaný průřez tvorbou, kterou mají pánové přehrát. Tělo sice možná zestárlo, ale přátelé, uvnitř mě stále tepe mladé srdce toužící po pořádném nářezu. Jdu dopředu, do první brázdy. Budu hrozit, křičet, vyplavím stres, napětí i vztek, který v sobě asi jako každý někdy mívám. Death metal až za hrob!

PANDEMIA - neměl bych to říkat, ale byl jsem chvílemi dojatý. Notoricky známé skladby, hrálo se od všeho něco, vzpomínalo se, byla v tom samozřejmě nostalgie. Nemyslete si ale, že kapela působila nějak staře. Naopak, hroby se otevřely s pradávnou silou a vydaly ta nejděsivější svědectví. Zákon o zachování temné energie zase jednou fungoval se smrtící přesností. Kapela hrála velmi dobře, sehraně jako stroj na zabíjení. Surovost se potkávala s ostrými melodiemi. PANDEMIA vždycky uměla napsat melodie, u kterých praskaly kosti tlakem a jejich oslava 30. let na scéně to jenom znovu potvrdila. Pánové působili jako politi mrtvou vodou a všichni odvedli skvělou morbidní práci. Jako starý fanoušek jsem byl opravdu velmi spokojený. Tohle byl masakr, na který budu ještě dlouho vzpomínat. Co tě nezabije, to tě posílí! Koncert, který na mě působil jako rána pěstí přímo do obličeje!

I shouldn't say this, but I was moved at times. They played a mix of their well-known songs, reminisced, and of course there was nostalgia in the air. But don't think that the band seemed old in any way. On the contrary, the graves opened with ancient power and gave the most terrifying testimony. The law of conservation of dark energy once again worked with deadly precision. The band played very well, as coordinated as a killing machine. Rawness met sharp melodies. PANDEMIA has always been able to write melodies that crack bones with pressure, and their celebration of 30 years on the scene only confirmed this once again. The gentlemen seemed to be covered in dead water, and they all did a great morbid job. As an old fan, I was really very satisfied. This was a massacre that I will remember for a long time. What doesn't kill you makes you stronger! A concert that felt like a punch right in the face!

MESSIAH - tahle legenda je ještě o deset let starší, než PANDEMIA. Na pódium ale nevylezli žádní unavení muzikanti. Naopak, tohle byly zkušené šelmy na lovu. Death metal, thrash metal, notoricky známé melodie a skladby, které umím dodnes nazpaměť. Spousta vzpomínek na staré muchlající se kazety, na nekonečné pařby s kamarády, kteří již dnes nejsou mezi námi. Riffy ostré jako čerstvě nabroušený skalpel, zabijácké bicí i skvělý vokál Marcuse Seebacha, který velmi dobře nahradil mého tolik v minulosti oblíbeného Andyho Kaina (býval si můj idol, měl jsem i plakát na zdi). Ano, byl jsem znovu dojatý. Kapelu totiž vidím poprvé v životě a splnil se mi sen. Mezi skladbami vzpomínám, jsem chycený do sítě, kterou svojí hudbou kapela upletla. Stal jsem se součástí hudby. Cítím ji v morku svých kostí. Usmívám se, křičím, kývu se do rytmu, hrozím. Tohle je metal s velkým M, tohle je hudba, která mě přenesla do úplně jiné dimenze. Kříže v nedalekých kostelích se musely obrátit směrem dolů. Vynikající vystoupení, které se do mě otisklo a navěky tam zůstane. Amen!

This legend is ten years older than PANDEMIA. But there were no tired musicians on stage. On the contrary, these were experienced beasts on the hunt. Death metal, thrash metal, notorious melodies and songs that I still know by heart today. Lots of memories of old, worn-out cassettes, endless parties with friends who are no longer with us. Riffs as sharp as a freshly sharpened scalpel, killer drums and the great vocals of Marcus Seebach, who very well replaced my former favorite Andy Kain (he used to be my idol, I even had a poster on my wall). Yes, I was moved again. I'm seeing the band for the first time in my life and my dream has come true. Between songs, I remember being caught in the web that the band has woven with their music. I've become part of the music. I feel it in my bones. I smile, I scream, I nod to the rhythm, I threaten. This is metal with a capital M, this is music that transported me to a completely different dimension. The crosses in the nearby churches must have turned upside down. An excellent performance that left an impression on me and will remain there forever. Amen!

Návštěvnost byla skvělá. Sál byl zaplněn a zároveň bylo místo na korzování. Mohl jsem tak vyzkoušet svůj nový foťák. Zvuk byl masakrující a dobře čitelný a to snad ve všech koutech kulturáku. Jedinou připomínku bych měl k frontám na pivo a jeho z počátku ne příliš dobrou kvalitu. Jinak ale bylo všechno v nejlepším pořádku. Krásné místo.

Podle chytrých hodinek mám vysokou tepovou frekvenci. Nic kritického, ale rozhodně je znát, že mě koncerty zasáhly hluboko do srdce i do podvědomí. Byla to jízda, je až překvapivé, že kapely ani po těch všech letech neztratily na síle a intenzitě. Jakoby díky zkušenostem na nás měly ještě lepší recept. Adrenalin. Touha zabíjet hudbou. Skvělé hráčské výkony. Všechno tady bylo a doslova mě fascinovala energie, která ke mě z pódia proudila. Ještě si to neuvědomuji, to přijde až za několik hodin, až nebudu moci doma spát, ale jsem moc rád a vděčný, že jsem u toho mohl být. Tohle byla oslava ve velkém stylu. Pocta death metalu jako takovému. Bylo mi úplně jedno, že se svět kolem nás možná zase hroutí a apokalypsa je o hodně blíž než kdy jindy. Tady jsem byl jen já, takový jaký jsem. Obyčejný fanoušek, který si to neskutečně užil. Klaním se až k zemi a moc děkuji, byl to epesní zážitek.

Myslím si to já, i Michal, který mě veze temnotou domů do Plzně. Už jsme spolu zažili mnohé, ale už teď tak nějak podvědomě víme, že na tuhle akci budeme ještě dlouho vzpomínat. Už moc nevidím, neodřídil bych to, ale to není jediný důvod, proč nejsem za volantem. Jsem utahaný, vyšťavený, totálně grogy, protože já neumím jen tak nečinně stát pod pódiem jako sloup. Já prožívám muziku, kterou mám rád, celým svým tělem. Stejně si myslím, že death metal byl, je a vždycky bude hlavně o srdci. PANDEMIE jej stále má a o MESSIAH ani nemluvím. Loučíme se a já si po sprše lehnu jen tak na záda. Jo kurva, je to i můj život, jiný už nebudu. A jsem za to hrozně rád. Děkuji vám za pozornost a doufám, že pokud jste na koncertě nebyli, že se mi povedlo aspoň trošku vám přiblížit skvělou atmosféru a parádní zážitek, kterým pro mě tahle oslava byla. Death metal forever! Co tě nezabije, to tě posílí!

Tento report je věnován všem kamarádům, kteří již nejsou mezi námi a kteří se nemohli této akce zúčastnit. Moc mi chybíte, rád bych si s vámi dal pivo, pokecal a rozebral koncert. Jenže to nejde. Tak aspoň takhle. Byli jste v Chebu se mnou, nemyslete si!

about bands od DEADLY STORM ZINE:

PANDEMIA:

Recenze/review - PANDEMIA - Darkened Devotion (2025)

Recenze/review - PANDEMIA – At the Gates of Nihilism (2015)

Report, photogallery, video – 20 let PANDEMIA – PANDEMIA, HYPNOS, ROOT, COWARD – KC Svoboda, Cheb – 14. 11. 2015

Report, photos, video – BŘEZOVSKÁ METALOVÁ NOC 9 – NO RETURN, PURGATORY, PANDEMIA, FLESHLESS – Březová u Sokolova – 20. 8. 2016

Rozhovor - PANDEMIA - Opravdu platí, že co tě nezabije, to tě posílí!

MESSIAH:

Recenze/review - MESSIAH - Christus Hypercubus (2024)

Recenze/review - MESSIAH - Fracmont (2020)

Interview - MESSIAH - I think that we as a band come across as a well-rehearsed unit.

Rozhovor - MESSIAH - Myslím, že jako kapela fungujeme jako dobře cvičená jednotka.