DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#templeofvoid. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#templeofvoid. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 9. března 2026

Recenze/review - TEMPLE OF VOID - The Crawl (2026)


TEMPLE OF VOID - The Crawl
CD 2026, Relapse Records

for english please scroll down

Někdy mám pocit, jakoby existoval ještě jeden svět. Děsivější, hororovější, temnější, než je ten náš. V některých mrazivých snech se do něj vydávám. Potkávám duše svých zemřelých předků, kamarádů, dívám se na naše životy i smrt z jiné, pochmurnější perspektivy. Sedávám u stolu se svými démony a rozmlouváme o hudbě. Nové album amerických tmářů TEMPLE VOID se stalo naší součástí i kulisou na dlouhou dobu. Dokud jsme všichni nezemřeli a neshořeli na popel.

Tahle smečka byla vždy definována jako doom death metalová. Viděl jsem ji na skvělém pražském koncertě, dělal jsem s kapelou dva rozhovory (vše je odkazováno dole pod článkem) a vždy mě na jejich tvorbě fascinoval nejen nepopiratelný talent, ale i schopnost kombinovat klasické postupy s těmi novými. Novinka "The Crawl" je toho jasným důkazem. 


TEMPLE VOID na to šli vždy trošku jinak než ostatní, stále mají svůj originální rukopis, výraz a zůstává po nich hluboká krvavá stopa. Vše tu sedí perfektně na svých místech. Zvuk je náležitě chladný, podmanivý, ostrý i divoký zároveň. Podepsáni jsou pod ním Kurt Ballou (recording, mixing) a Brad Boatright (mastering). Oba pánové odvedli vynikající práci. Stejně jako Travis Smith, který motivem na obalu zhmotnil i moje noční můry. Nezapomínejme ani na obsah textů, které rozhodně stojí za přečtení. Hlubší rozbor vám nenabídnu, na každého působí jinak, ale třeba skladba "The Thin Stranger", volně inspirovaná sci-fi povídkou Harlana Ellisona, se mi zaryla hluboko do paměti. Hudebně pánové pořád ctí své doom death metalové základy a volně se inspirovali u kapel typu PARADISE LOST, SHADE OF DISPAIR, MY DYING BRIDE, HOODED MENACE, SOLOTHUS, COFFINS, ANATOMIA, WINTER, ASPHYX, BOLT THROWER. Nicméně, kapela se dále posouvá a bádá i v jiných oblastech jako je klasický heavy metal, rock, psychedelie, disonance. Album je tak velmi pestré, košaté a zároveň neztratilo na syrovosti, temnotě a naléhavosti. "The Crawl" mi nejvíce připomíná jeden můj děsivý sen, ve kterém se toulám nekonečnými chodbami podsvětí, až nakonec dojdu do cíle. Do špinavé kobky, ve které leží mrtvola ve značném stádiu rozkladu. Má moji tvář. Víte, vždycky jsem měl rád hudbu, která ve mě dokáže probudit pestrou paletu emocí, dostat se mi do hlavy i do podvědomí. To tahle smečka opět dokázala. Někdy mám pocit, jakoby existoval ještě jeden svět. Děsivější, hororovější, temnější, než je ten náš. V některých mrazivých snech se do něj vydávám. Potkávám duše svých zemřelých předků, kamarádů, dívám se na naše životy i smrt z jiné, pochmurnější perspektivy. Sedávám u stolu se svými démony a rozmlouváme o hudbě. Tahle nahrávka je nám opět skvělým soundtrackem. Temné a chladné, naléhavé a uhrančivé, záhadné a magické nejen doom death metalové album, které se mi dostalo hluboko do podvědomí! 


Asphyx says:

Sometimes I feel as if there is another world. More frightening, more horrific, darker than ours. In some chilling dreams, I venture into it. I meet the souls of my deceased ancestors and friends, and I look at our lives and deaths from a different, gloomier perspective. I sit at a table with my demons and we talk about music. The new album by American dark metal band TEMPLE VOID has become a part of us and our backdrop for a long time. Until we all die and burn to ashes.

This band has always been defined as doom death metal. I saw them at a great concert in Prague, did two interviews with the band (all links are below the article), and I have always been fascinated by their work, not only because of their undeniable talent, but also their ability to combine classic techniques with new ones. Their new album, "The Crawl", is clear proof of this. 


TEMPLE VOID have always done things a little differently than others, still maintaining their original style and expression, leaving behind a deep, bloody trail. Everything here fits perfectly into place. The sound is appropriately cold, captivating, sharp, and wild at the same time. Kurt Ballou (recording, mixing) and Brad Boatright (mastering) are responsible for it. Both gentlemen did an excellent job. As did Travis Smith, who brought my nightmares to life with the cover art. Let's not forget the lyrics, which are definitely worth reading. I won't offer a deeper analysis, as everyone reacts differently, but the song "The Thin Stranger", loosely inspired by Harlan Ellison's sci-fi short story, has stuck in my memory. Musically, the gentlemen still honor their doom death metal roots and were loosely inspired by bands such as PARADISE LOST, SHADE OF DISPAIR, MY DYING BRIDE, HOODED MENACE, SOLOTHUS, COFFINS, ANATOMIA, WINTER, ASPHYX, and BOLT THROWER. However, the band continues to move forward and explore other areas such as classic heavy metal, rock, psychedelia, and dissonance. The album is very diverse and rich, yet it hasn't lost any of its rawness, darkness, and urgency. "The Crawl" reminds me most of a terrifying dream I had, in which I wander through endless corridors of the underworld until I finally reach my destination. A dirty dungeon in which lies a corpse in an advanced state of decomposition. It has my face. You know, I've always liked music that can awaken a colorful palette of emotions in me, get into my head and my subconscious. This band has done it again. Sometimes I feel like there is another world. More terrifying, more horrific, darker than ours. In some chilling dreams, I venture into it. I meet the souls of my deceased ancestors and friends, and I look at our lives and deaths from a different, more gloomy perspective. I sit at the table with my demons and we talk about music. This recording is once again a great soundtrack for us. Dark and cold, urgent and mesmerizing, mysterious and magical, not just a doom death metal album, but one that has penetrated deep into my subconscious!





Tracklist:
1. Poison Icon 
2. Godless Cynic 
3. The Crawl 
4. A Dead Issue 
5. Thy Mountain Eternal 
6. Soulburn 
7. The Twin Stranger 

band:
Jason Pearce - Drums
Alex Awn - Guitars
Mike Erdody - Vocals, Guitars
Justin Malek - Bass

úterý 18. července 2023

Recenze/review - TEMPLE OF VOID - The First Ten (2023)


TEMPLE OF VOID - The First Ten
compilation 2023, Chaos Records

for english please scroll down

Když kolem žhne slunce, stejně mám v duši chlad. Temnota je totiž stav mysli, je jedno, kde se zrovna pohybujete. Přesýpám prach svých předků, setkávám se s démony. Vyhledávám stín, staré, opuštěné hřbitovy a rozmlouvám s nemrtvými. Mé pocity pochopí stejně jenom fanoušci syrových hudebních stylů, jako je právě doom a death metal. TEMPLE OF VOID. Kapela, kterou sleduji od jejich počátků. Důkazem budiž recenze, rozhovory i report z pražského koncertu (články jsou odkazovány dole pod dnešní recenzi).

Asi dovedete pochopit, že jsem si musel pořídit i letošní kompilaci. Myslím si, že pro fanoušky, jako jsem já, se jedná o povinnost. Na CD totiž najdete pohromadě skladby z různých splitek a demonahrávek. Před hodinu doom death metalového obřadu od nejpovolanějších. Pradávné rituály smrti znovu ožívají. Zhasněte všechna světla!


Všechny skladby byly nahrány v Mr. Doom studiu. Zvuk nelze jinak, než pochválit. Je studený, prašivý a velmi uvěřitelný. Kapela nám všem opět dokazuje, že je ve velmi dobré formě. Když si vzpomenu na jejich koncert v Praze, dodnes mě mrazí v zádech. Jednalo se o jedno z nejlepších vystoupení, jaké jsem v životě viděl. Líbí se mi i obal od mistra Roberta Toderica. Je na něm pravděpodobně jeden z démonů, které můžete potkat, když budete tuhle desku poslouchat stále dokola jako já. Kdo dnes recenzované tmáře neznáte, věřte tomu, že mohou směle konkurovat kapelám jako PARADISE LOST, SHADE OF DISPAIR, MY DYING BRIDE, HOODED MENACE, SOLOTHUS, COFFINS, ANATOMIA, WINTER, ASPHYX, BOLT THROWER. Vzduchem se vznášejí mrazivé nálady, které lze potkat snad jen ve starých katakombách. Pánové dokáží vytvořit velmi podmanivou a chladnou atmosféru. Oceňuji i způsob, jakým jsou songy na kompilaci seřazeny. Kombinace pomalejších pasáží, které řežou jako nůž do syrového zmrzlého masa a prašivého smrtícího kovu, je smíchána ve velmi jedovatém koktejlu. Věřím kapele každý tón, každou notu. To je pro mě asi nejdůležitější. Jsem starý pes,  který zvedá hlavu už jenom v případech, když ho nějaká muzika zaujme. Píšu a podporuji kapely, o kterých si myslím, že mě dokáží provést záhrobím. TEMPLE OF VOID mi byli opět skvělými průvodci a převozníky přes řeku Styx. Pokud rádi a často trávíte svůj čas ve stínu, neváhejte ani chvilku. Dostanete v podstatě dokonalou stylovou porci zmrzlého masa. Mrazivý, temný doom death metal, u kterého potkáte všechny své noční můry! Přízraky se potkávají démony!


Asphyx says:

When the sun is shining around, I still feel a chill in my soul. Darkness is a state of mind, no matter where you are. I'm sifting through the dust of my ancestors, meeting demons. I seek the shadows, the old abandoned graveyards and talk to the undead. Only fans of raw musical styles like doom and death metal will understand my feelings anyway. TEMPLE OF VOID. A band I've been following since their early days. The proof is the reviews, interviews and the report from the Prague concert (articles are linked below today's review).

You can probably understand that I had to get this year's compilation as well. I think that for fans like me it is a must. Because on the CD you will find together tracks from various splits and demos. Before an hour of doom death metal ritual from the most authoritative. The ancient rituals of death come alive again. Turn off all the lights!


All tracks were recorded in Mr. Doom studio. The sound is nothing but praise. It's cold, dusty and very believable. The band proves to us all once again that they are in very good shape. When I remember their concert in Prague, I still get chills. It was one of the best shows I have ever seen in my life. I also like the cover art by the master Robert Toderic. It's probably got one of the demons on it that you might encounter if you listen to this record over and over like I did. If you don't know the tmars reviewed today, believe that they can boldly compete with bands like PARADISE LOST, SHADE OF DISPAIR, MY DYING BRIDE, HOODED MENACE, SOLOTHUS, COFFINS, ANATOMY, WINTER, ASPHYX, BOLT THROWER. Chilling moods that can only be found in old catacombs float through the air. The gentlemen can create a very captivating and cold atmosphere. I also appreciate the way the songs are arranged on the compilation. The combination of slower passages that cut like a knife into raw frozen flesh and mangy death metal is mixed in a very toxic cocktail. I trust the band with every note, every note. That's probably the most important thing to me. I'm an old dog who only raises his head when the music catches his attention. I write and support bands that I think can take me through the afterlife. TEMPLE OF VOID have once again been great guides and ferries across the river Styx for me. If you like and often spend your time in the shadows, don't hesitate a moment. You'll basically get the perfect stylish serving of frozen meat. Freezing, dark doom death metal that will make you meet all your nightmares! Ghosts meet demons!


about TEMPLE OF VOID on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - TEMPLE OF VOID - Summoning The Slayer (2022)









Tracklist:
01. Ravenous Eyes In The Distance 
02. Harvest Of Flesh 
03. Voidmind 
04. Perfection Of The Hideous 
05. Ceremorphosis 
06. Os Abysmi Vel Daath (Celtic Frost Cover) 
07. Beyond The Ultimate 
08. Exanimate Gaze 
09. Bargain In Death 
10. Ward Of Crom 
11. Rot In Solitude

středa 15. června 2022

Recenze/review - TEMPLE OF VOID - Summoning The Slayer (2022)


TEMPLE OF VOID - Summoning The Slayer
CD 2022, Relapse Records

for english please scroll down

Někdo právě položil květiny na tvůj hrob. Rozpadly se v prach, stejně jako ty, jako tvé nebohé tělo. Na pohřeb ti příliš lidí nepřišlo. Říkalo se o tobě, že jsi prokletý. Proslov byl krátký a stručný. Jak si žil, tak si i zemřel. Kdyby jen věděli, kdyby jen tušili. Pamatuješ? Jak si snídal zkaženou krev? To si byl ještě v plné síle. Konečně se potkáváme. Vítej na onom světě! Jsem rád, že si mezi námi. Mezi přízraky.

Tvorbu amerických death doomařů TEMPLE OF VOID sleduji od jejich začátků. Dokonce jsem byl letos i na koncertě. Líbí se mi na nich, že jsou svým způsobem originální, jiní, zajímaví. Při společných setkáních cítím blízkost Smrti. Jakoby mi podávala svoji kostnatou ruku a zvala mě na dlouhý výlet. Bez konce. 


Nejdřív si netušil, kde jsi. Zmatený z toho všeho chladu a tmy. Z mlhy, ze které vystupují postavy zahalené v pavučinách. Jsme zpátky v devadesátých letech minulého století. V močálech, kde kdysi vládly a vládnou kapely jako PARADISE LOST, SHADE OF DISPAIR, MY DYING BRIDE, HOODED MENACE, SOLOTHUS, COFFINS, ANATOMIA, WINTER, ASPHYX, BOLT THROWER. Při poslechu "Summoning The Slayer" je hrozně příjemné být fanouškem dlouhých stínů. TEMPLE OF VOID sice nepatří mezi tvůrce stylu, ani jej nikam neposouvají, ale to se mi na nich právě líbí. Nová deska je jako tajná návštěva staré kobky. Nikdo sem už dávno nechodí. Všichni na tebe zapomněli. Ležíš na kamenném stole a rozpadáš se v prach. Už to nebude dlouho trvat a zmizíš. Navěky, amen. Užívám si zvuk (Arthur Rizk), který je čitelný, studený a zřetelný. Pálí mě v kostech. O obalu (Ola Larsson) netřeba diskutovat, jedná se o monumentální skvělé dílo. Procházím se dlouhými chodbami podzemí a nasávám shnilou atmosféru. Přemýšlím o posledních věcech člověka a zdravím všechny nemrtvé. Jsou s novým albem spokojení jako já. Užívají si jej. Někdo právě položil květiny na tvůj hrob. Rozpadly se v prach, stejně jako ty, jako tvé nebohé tělo. Na pohřeb ti příliš lidí nepřišlo. Hrály se skladby z "Summoning The Slayer" a černé mraky byly nízko. Pohřbili tě za hřbitovní zeď. Doom death metal pro všechny prokleté!


Asphyx says:

Someone just put flowers on your grave. They crumbled into dust, just like you, just like your poor body. Not many people came to your funeral. They said you were cursed. The speech was short and brief. As you lived, so you died. If only they knew, if only they knew. You remember? How you ate corrupted blood? You were still in your prime. We meet at last. Welcome to the other world! I'm glad you're with us. Among ghosts.

I've been following the work of American death doomers TEMPLE OF VOID since their early days. I even went to a show this year. What I like about them is that they are original, different, interesting in their own way. I feel the closeness of Death when we meet together. It's like she's holding out her bony hand and inviting me on a long trip. Without end.


You had no idea where you were at first. Confused by all this cold and darkness. The fog, with figures emerging from it, wrapped in cobwebs. We're back in the 1990s. In the swamps where bands like PARADISE LOST, SHADE OF DISPAIR, MY DYING BRIDE, HOODED MENACE, SOLOTHUS, COFFINS, ANATOMY, WINTER, ASPHYX, BOLT THROWER once ruled and dominate. Listening to "Summoning The Slayer" it's awfully nice to be a fan of long shadows. TEMPLE OF VOID are not the creators of the style, nor do they push it anywhere, but that's what I like about them. The new album is like a secret visit to an old dungeon. Nobody comes here anymore. Everybody's forgotten you. You're lying on a stone table, crumbling into dust. It won't be long now before you disappear. Forever, amen. I enjoy the sound (Arthur Rizk), which is clear, cold and distinct. It burns in my bones. The cover (Ola Larsson) needs no explanation, it is a monumental great work. I walk through the long corridors of the underground and soak up the rotten atmosphere. I think about the last things of man and salute all the undead. They're as happy with the new album as I am. They're enjoying it. Someone just put flowers on your grave. They crumbled into dust, just like you, just like your poor body. Not many people came to your funeral. "Summoning The Slayer" was playing and the black clouds were low. They buried you behind the cemetery wall. Doom death metal for the damned!




about TEMPLE OF VOID on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - TEMPLE OF VOID - The World That Was (2020)

Recenze/review - TEMPLE OF VOID - Lords of Death (2017)

Recenze/review - REVEL IN FLESH / TEMPLE OF VOID - Delivering the Dead (2019)

Interview - TEMPLE OF VOID - It should sound effortless to the listener.

Rozhovor - TEMPLE OF VOID - Poslucháčovi by mal album znieť s ľahkosťou.

Few questions – interview with death/doom band from USA - TEMPLE OF VOID.

Tracklist:
01. Behind The Eye
02. Deathtouch
03. Engulfed 07:24
04. A Sequence Of Rot
05. Hex, Curse, & Conjuration
06. The Transcending Horror
07. Dissolution



pondělí 4. dubna 2022

Report, photos, video - TEMPLE OF VOID, SOLOTHUS - club Modrá Vopice, Prague - 6. 4. 2022


Author of photos and videos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


"Ahoj, ráda tě zase vidím": usměje se na mě. "Jak to, že nejsi překvapený?": zeptá se a zní až mazlivě. Odpovím ji, že už jsem měl párkrát tu čest. Nehledě na to, že za poslední roky obcházela kolem až příliš často. "Jen jsem tě vždy potkal jako starou, ošklivou a děsivou zrůdu, ale dnes vypadáš nádherně".

Poděkovala a nešlo odolat. Koneckonců, na koncerty se mnou už stejně nikdo nejezdí. Jen já a moje stará dobrá kamarádka Smrt. Připojila se ke mě už ve středu ráno. Sedla si vedle na židli v práci a přehazovala mi skladby v přehrávači. SOLOTHUS a TEMPLE OF VOID. Dvě kapely, které se jí svojí tvorbou hodně přiblížily. Byl to hezký den, takový smířlivý. 

"A to jsem se tě chtěl zeptat, proč si pořád bereš k sobě samý hodný a poctivý lidi? To je nějaká zlá legrace?": ptám se ji cestou kolem řeky. Ale neodpoví mi. Místo toho mi podá ruku a popožene mě na vlak. Stihneme ho jen tak tak. Udýchaný vlezu do Pendolina a i když je totálně plno, nikdo si ke mě nepřisedne. "Měl jsem z tebe málem smrt": zavtipkuju. Zakroutí nade mnou hlavou a dívá se raději z okna. Přidám hlasitost, odmítnu občerstvení, uzavřu se sám do sebe. Mám jen muziku a těším se na koncert. Pořád se všechno přesouvalo, tak jsem rád, že se vůbec hraje.


"Do hospody dnes nepůjdeš, musíš se šetřit": Oznámí mi, když vylezu z metra a spustí se mi reflex u Kozlovny. "Jak seš sexy, tak mě někdy pěkně štveš": vzepřu se, ale ukáže mi na chvilku svoji pravou tvář. Najednou si vzpomenu na několik kamarádů, co nepřežili covid a na přátele z kapel, co místo toho, aby jeli turné, tak válčí a tahají mrtvoly na Ukrajině. Mám vztek a chci ji plivnout do ksichtu. Štve mě. Urazí se a cituje mi Dalajlámu: "Samotný prožitek smrti je velmi důležitý. Je to chvíle, kdy člověk může dojít k nejhlubšímu a nejužitečnějšímu poznání."

Chci ji utéct, zmizet, nechci poslouchat podobné řeči, jako nechci slyšet slova pomatených, vyskytujících se dnes převážně v různých diskuzích a na sociálních sítích. Popírači pravdy, je to jak nové malomocenství, mor. Tolik zbytečné nenávistí. Zalykají se jí. Je mi jich líto.



"Máš pravdu, plně s tebou souhlasím, a neboj, budou trpět. Karma funguje, to je snad jediný, čemu věřím": stojí opřená o lavičku a odečítá mi myšlenky. Zase se divně usmívá. Nejde jí utéct. To je taky fakt.

Vstupenku mám koupenou dopředu. Ona proklouzne kolem mě a pak mě prudí, že si dávám moc piva. Prý se mnou není řeč. Potkám pár známých, jsem hrozně rád, že jsem tady. Mám tenhle klub fakt rád a je dobře, že přežil covid bez větší úhony (doufám). Aspoň mám stále kam jezdit. Moje společnice se schová do kouta. A já mohu popíjet, diskutovat, nasávat atmosféru zkaženého vzduchu, jako před každým death doomovým koncertem. O obou kapelách jsem toho napsal již spoustu, mám i rozhovory (odkazy dole pod reportem). Super je, že do klubu přišli opravdu jen fanoušci, to se mi na undergroundu vždycky líbilo. 



"Už je čas, dopij pivo": pošeptá mi do ucha až se leknu. Pošlu ji ke všem čertům a ona se zase jen směje. "Bedlivě poslouchej": ukáže na mě přísně prstem. Oplatím ji fuckáčem, ale udělám to opatrně, aby si ostatní nemysleli, že mi hrabe. Blbý je, že si na ni začínám zvykat. A to ještě ani nezačaly hrát kapely. Stoupne si do opačného rohu a já se můžu konečně naplno soustředit na muziku.

SOLOTHUS - pokaždé, když tuhle smečku slyším, vzpomenu si na jeden starý černobílý film, ve kterém vrah odnáší těla hluboko do lesů, k malé mýtině, kde začínají močály. Hudba Finů je stejně pochmurná, naléhavá, bažinatá. Ve ksichtě mám tisíce komárů, kteří sají moji krev. Pomalé pasáže s chladným podtextem, jsou kombinovány se surovým death metalem ze smradlavých katakomb. Netřeba ale definovat, raději se kývám do rytmu. Pryč je únava, už se mi nechce spát. Kapela si se mnou hraje, promítá mi na sítnici obrazy podle svých morbidních představ. Otevíráme spolu dveře do podsvětí, mrazí mě v zádech a vyplavuju ze sebe veškerý smutek, který se mi za poslední roky nahromadil v hlavě i duši. Přesně takhle vnímám hudbu, SOLOTHUS se trefili přímo do mého vkusu. A předvedli obřad, který si budu ještě hodně dlouho pamatovat. Vynikající doom death metalový záhrobní rituál!




















Sometimes it is interesting what images some music can evoke in me. While listening SOLOTHUS a long black-and-white film took place in from me. Gray figures of the dead appeared at various intervals. Doom death metal in a form that circulates in my veins like rotten blood. Their raw death doom metal is wrapped in a bloody cloak woven from dusty cobwebs. Blood dripping slowly from the wound, an ulcer that becomes inflamed and beats. Pain and fear, despair. I like when I feel the emotions from performance.

"To bylo super, co?": štěkne na mě, jako rozzuřená krysa. Proměnila se. Má zlý obličej. A vyceněné zkažené zuby. Kývnu na souhlas a přemýšlím, proč mám poslední dobou pocit, že jsem její výraz viděl i u některých lidí? Musím na pivo. Chvilku si odpočinout. Následuje totiž další skupina, kterou chci vidět už spoustu let.

TEMPLE OF VOID - sedím najednou ve studené dřevěné lavici. Kapela přednáší ze starých death doom metalových svitků. Uvědomuji si, že jsem, že existuji a zároveň jsem mimo. Ode mě se nikdy nedočkáte přesného popisu pohybů po hmatníku. Mám vnímání hudby nastavené zkrátka jinak. Kněz ukazuje rozeklaný jazyk. Historie se stále dokola opakuje. Pořád spousta z nás věří lžím. Cítím ve vzduchu zkaženou krev. Těžké riffy, masivní melodie připomínající postupný rozklad našich těl. Možná spíš prokletá seance, než jen obyčejný koncert. Představuji si, že z pódia teče hnis. Z prasklých, znovu otevřených ran. Uvědomuji si, že se dají staré receptury podávat i elegantně, inteligentně a vznešeně. TEMPLE OF VOID to rozhodně umí. Nemám potřebu, nechci být kritikem. Jedovaté sliny nejsou nutné. Protože zrovna surfuji na mokvajících motivech z pavučin. Vše se mi zadírá hluboko pod kůži. Jako když kopete hrob a nasáknete hnilobou. Bylo to mocné, skvěle zahrané, byl jsem uchvácen.































Doom which smells like death metal was always my cup of a tea although by soul is dirty.  I have to bow to TEMPLE OF VOID because concert he worked at me in full force,  and it struck me really deep in my corrupt soul. It will smash you slowly, make you its slaves. TEMPLE OF VOID takes us to the board between being and not being. After you listen there is nothing but burned out land. Destroyed ruins of old once beautiful temples. If there is someone who can describe depression with music, evil, darkness and the after death live, it is TEMPLE OF VOID. At the beginning there was a chaos and we are all lost in it in the end. Perfect idea and melody, vocals and freezing atmosphere – all of this makes this performace literally a duty for all undead. Death doom metal with a clear message – to kill you with frost and cruelty. This is how I imagine a great honour to shadows!

Koncert, který byl velmi dobře zorganizován (končil dokonce dřív), navštívilo něco mezi 40 - 50 lidí. Nemám sice odhad, ale pravdou je, že atmosféra, kterou fans dokázali vytvořit, byla neopakovatelná. Pivo mi chutnalo, u zvuku bych snad jen více zvýraznil hlas, ale jinak také v pořádku. Pro mě osobně bylo skvělé setkání se zpěvákem SOLOTHUS, který také naše skromné stránky zmínil před jedním songem. Jediné, co bych večeru vytkl, tak bylo čekání před klubem. Dovnitř pouštěli až přesně v sedm. Pivo jsem si sice vykecal (díky!), ale stejně mi mrznul zadek. Jinak ale velký dobrý!

Je to zvláštní, ale hledám ji, chybí mi. Nemám moc času. Ale nikde není. Prolezu klub, vypadám zmateně, ještě ve mě všechno doznívá. Jsem smutný a zároveň veselý, protože jsem byl konečně zase na pořádné živé poctivé muzice. Trošku se chvěju, mám to tak pokaždé, když zažiju dobrý koncert. A že jsem si to ve středu užil. Ale teď už musím běžet. Zpáteční cesty do Plzně mívám vypočítané na minutu. Chvilku cválám, pospíchám, nestíhám. V křiváku, martenách (a za pár let s pěti křížky na krku) mi to opravdu už moc nejde. 


Dívám se v tramvaji č.9 do tmy a potí se mi na hubě rouška. Jo, jsem pořád poctivec. Rebel můžu být jinde. Znovu ji potkám až na hlaváku v Praze. "Neblbni, to stihneš, vždycky si dáváš trošku fóra": sedí na lavičce u jednoho bezdomovce. Mávnu rukou a koupím si dvě horalky a colu. Mám děsnej hlad a potřebuju prázdný cukry. Není mi ale přáno. Vlak je plný unavených vyděšených žen a dětí. Zase ta válka. Roztřesou se mi ruce. Pro spousty lidí neexistuje, vytěsnili ji, dokonce dokáží být pěkně hnusní, ale ona tu je, mrazivá, zlá, šílená, opravdová, bohužel. A já jsem jen člověk, obyčejná lidská bytost a vnímám ji opravdu hodně. Nechám utečence sedět, nejsem debil a i když se mi kroutí nohy i záda, tak vydržím stát až do Plzně. V chodbičce potkám klučinu a malou holku s jejich mámou, jak jdou na záchod. Dám jim horalky i colu. Usmějí se na mě tmavými kukadly. Přesto cítím, že jsem udělal hrozně málo. Pak nadávám celou cestu domů svý kámošce Smrti. Sedí jak zařezaná. Jak si mohla tohle všechno dopustit? 

Kam jsme to v 21. století dopracovali? Představoval jsem si, že teď někdy budeme osídlovat Měsíc a místo toho se plazíme směrem zpět do temnoty. Mrzí mě to hlavně kvůli mým dětem. A musel jsem to napsat. To ale nic nemění na tom, že se pražská doom death metalová seance povedla na výbornou. Byla pro mě skvělým zážitkem. Tahle doba je divná a spousta lidí se odkopala a ukázala svoji pravou povahu. Jsem rád, že kolem mě jsou jen ti hodní a dobří. Že můžu pořád zvednout zadek a vyrazit podráždit sluchovody. Nadechnout se v lese. Nebo jen tak, nezávazně pokecat s kámoškou, co si říká Smrt. 

Když se se mnou loučí před vchodem, tak se ji zeptám, kdy si přijde pro mě. Prý ještě dlouho ne. Tak snad mi nelhala, musím toho ještě spoustu udělat a mám hroznou chuť do života. Ona dokáže být někdy pěkná potvora. Když si jdu lehnout vedle manželky, tak ji vzbudím. "Seš bílej jako Smrt, stalo se něco?": zeptá se mě v polospánku. Jen se usměju, uklidním ji a pak si až do rána všechno přehrávám znovu a znovu dokola v hlavě. Děkuji za pozornost, za skvělou akci i všem lidem dobré vůle, že existují!

Author of photos and videos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


about TEMPLE OF VOID on DEADLY STORM ZINE:







about SOLOTHUS on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - SOLOTHUS - Realm Of Ash & Blood (2020)



Rozhovor - SOLOTHUS - Všetka muzika našej kapely vznikla v temnej mysli.

---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:
https://twitter.com/deadlystormzine

instagram:
https://www.instagram.com/deadlystormzine/

facebook:
https://cs-cz.facebook.com/deadlstormzine
https://cs-cz.facebook.com/JakubAsphyx
https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine