DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemCrossover. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemCrossover. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 25. dubna 2026

Interview - INTOXICATED - Raw, mangy death thrash metal that will break every bone in your body and blast your brains out of your head!


Interview with thrash death metal band from Florida - INTOXICATED.

Answered Erik (vocals, guitars), thank you!

Recenze/review - INTOXICATED - The Dome (2026):

Ave INTOXICATED! Greetings from the Florida catacombs! When I wrote a review of your album “Walled” six years ago, I thought to myself, “Damn, this band would be worth an interview.” I was listening to that album on repeat. A massacre in the morgue exactly how it should be, I told myself. Could you please start by introducing INTOXICATED? How did you get together? I’d be interested in hearing about your very beginnings. Could you please walk us through your band’s history?

Erik: I started the band in 92, it took a good year to get the right guys to do something of substance. When the original lineup was finally in place, we were on fire immediately. All we did was jam, and for a few of us I truly believe it saved us. We were all either state raised or with a fucked up home life. We were a mess. Heavy music brought us together, and gave us a purpose.


Let’s move on to the new album “The Dome”… I’ve had it at home for a while now for a review, and I’ve been listening to it on repeat. I’m absolutely loving it! It’s the perfect resurrection of old-school Florida death thrash metal! How did the album come together, and what’s changed in the six years since your last release?

Erik: We did release our first full length in 2022 titled “Watch you Burn“ After “Walled“ we never stopped writing. Everything was flowing and we’re super proud of the record. We added a long time friend,guitar player John Sutton to the band right after Walled was released. We write well together and adding another guitar thickend up the sound for sure. Organically the tunes are getting faster and heavier. A few challenges also happened with our bass player and great friend Gregg Roberts having complete kidney failure and our drummer no longer being able to tour. It took a few months to get the right guys to complete the line-up but we could’nt be happier. Shawn Clarson on Bass and Colin Vaccaro on Drums. PS Gregg just got a transplant and is healing well. We are all still the best of friends

I’ve been listening to death thrash metal since its inception, and you know what still fascinates me about it? The sound yes, that gritty, moldy sound. You sound like a mix of the early albums by SOLSTICE, DEATH, OBITUARY, POSSESSED, MALEVOLENT CREATION, DEMOLITION HAMMER, and MASTER. How did you manage to achieve such an amazing sound on the new album? It sounds very analog!

Erik: Thats cool you noticed and while we didnt record to tape we did only use real amps,drums, ect..Of course we want it to sound as good as it can but It has to sound real. We recorded in Tampa Florida at Candor Recording studio with a great friend of mine Ryan Boesch. It’s the old Morbid Angel spot. Ryan and I completley rebuilt the place and honestly thats how we could afford to record there. I love working and growing with the same people. Ryan understands the vision Intoxicated has. He’s great!


What is the theme of your lyrics? Where do you get your inspiration, and who are your favorite authors? Are there any movies you can watch over and over again? How did the lyrics come about, and who wrote them? Do you read books? Which one has influenced you the most?

Erik: I write the lyrics, I enjoy the process. Writing lyrics is trippy! I usually have an idea but almost always the final outcome goes a completly different direction. Playing guitar and singing is also a factor but I don’t cut myself any slack. I write the lyrics and then have to learn how to sing and play each tune. It has to be intresting and not over rhythmic. For “The Dome“ the running theme is mostly my view on the current state of the world and also my strong belief we’ve all been lied to. I’ve come to the conclusion i don’t know anything and I’m ok with that. My education only went to 8th grade so i don’t do a ton of reading but I feel like i’m fairly street smart.

How are things going with INTOXICATED and live shows? Do you enjoy playing, and do you play often? Do you prefer festivals or smaller clubs? And are you willing to travel far? Are you interested in a longer tour?

Erik: We love playing live, it’s where we find ourselves at our best. We just finished a US tour with Obituary and were able to play a ton of the new album. We’re going to EU at the end of this year to continue supporting the new record. We’ll go anywhere!


You’re from Altamonte Springs and play extreme death thrash metal. Our readers would definitely be interested in hearing how the metal scene works over in Florida. To be honest, I’ve been hearing nothing but great bands coming out of there lately. Does that mean the scene is really strong there right now? What about concerts how many people show up?

Eriki: The scene is strong and it’s a great mix of young and older people. Even local shows will bring out a bunch of heads. There are alot of touring musicians from this area and everyone comes out. Shows are exciting and full of energy

You can tell from your music that you’re influenced by both the American metal scene and old European bands. What about you as fans? Do you prefer classic ’90s metal, or do you also draw inspiration from new albums? If so, I’d be curious to know which bands have had the biggest influence on INTOXICATED.

Erik: I’m a big fan of 90‘s metal for sure. I think you can tell we love Death, Obituary, Raped Ape.

I’m sure we pull from all decades of bands.


When you started out, it was 1992. I read somewhere that Chuch Schuldiner from DEATH himself was behind your formation. Is there any truth to that? And how do you remember your early days? Hey, and why have you actually released so little on physical media?

Erik: Chuck was great; we had already been friends awhile. He'd done some guest vocals on our second EP "Scars". He just came in and slayed it. Those sessions were so much fun. Obituary’s Ken Andrews played bass on that entire EP as well. Chuck and Gene drove up and hung a few nights, I believe they were doing pre-production for Symbolic. Recording at his house happened organically. He had just bought a bunch of recording gear and started what became Black Diamond Studios. I think we were the guinea pigs, but his work ethic was impressive, and the vibe was sick. Chuck played a solo on one of those tunes and we got Trevor Perez to do some guest vocals as well. Trevor came to all those sessions, and ended up doing to cover art for that one "Drain" and our next one "Metalneck" Chuck had a great way of getting the best out of you, while keeping the vibe sick. "Let the metal flow” he always said.

  

Every musician had to start somewhere. How was it for you? Do you have a classical music education? Who was your role model? Do you still remember the first concert you ever attended? Your first time performing on stage? Please reminisce for us… What was it like in Florida in the nineties?

Erik: My uncle gave me a guitar when I was 11 and I learned a few cords and loved it, but like I said I spent most of my youth state raised. I’d say I started really late as far as playing seriously. Definitely self taught, but have always been really lucky to have friends that shred. Guitar didn't come naturally to me, I’ve always and still do really have to work at it and practice. I’ve always played with dudes better than me but vowed never to be the last in the band to learn something. That mindset has served me well. My favorite players are mostly all right from my home town. Ken Andrews of Obituary, Bobby Koelble of Death. Definitely Chuck Schuldiner Death, and I've alwas been heavily influenced by the vocals of Chuck and John Tardy. I genuinely feel lucky to come up in Florida.


What does death thrash metal mean to you? Is it a lifestyle, a hobby, a way to relax? How would you define it? Feel free to get into some philosophical musings as well.

Erik: I like the term but I also don’t think to much about it. We just play heavy music we enjoy. I don’t want to be so worried if it’s death metal or thrash, or death thrash. If it’s good it’s good. That’s just my take on it.

One final question. What does INTOXICATED have planned for the coming months? What can we fans look forward to? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

Erik: We just got home from a US tour with Obituary that was amazing. Those shows were crazy! We’re getting ready to have a celebration of our new record here in Orlando. We’ll be supporting Gatecreeper and we’re super excited to celebrate this in our home town. Intoxicated will be going to EU at the end of the year. We have a ton of sticks in the fire!

Thank you very much for the interview. I’m heading to work in a minute. I’ll be walking past the cemetery. It’s clear what I’ll be playing on my player - “The Dome.” And really loud. I wish the album the best possible sales and hope it reaches as many listeners as possible. All the best to you in your personal lives too! True metal forever!

Erik: Thank you for having us, we really appreciate the opportunity to share our take on heavy music.

Cheers! Erik/Intoxicated


Recenze/review - INTOXICATED - Walled (2020):

Rozhovor - INTOXICATED - Syrový, prašivý death thrash metal, který vám poláme všechny kosti v těle a vystřelí mozek z hlavy!


Rozhovor s thrash death metalovou skupinou z Floridy - INTOXICATED.

Odpovídal Erik (zpěv, kytara, děkujeme!

Recenze/review - INTOXICATED - The Dome (2026):

Ave INTOXICATED! Zdravím do floridských katakomb! Když jsem psal před šesti lety recenzi na vaši desku „Walled“, říkal jsem si, hergot, tahle kapela by stála i za rozhovor. Album jsem totiž poslouchal pořád dokola. Masakr v márnici, přesně jak má být, říkal jsem si. Můžeš nám prosím na začátek představit INTOXICATED? Jak jste se dali dohromady? Zajímaly by mě vaše úplně začátky. Mohl bys nás prosím provést historií vaší kapely?

Erik: Kapelu jsem založil v roce 92 a trvalo dobrý rok, než jsme sehnali ty správné lidi, aby udělali něco podstatného. Když se konečně sešla původní sestava, hned jsme se rozjeli. Jen jsme jamovalo a pro některé z nás to byl způsob (opravdu tomu věřím), jak se zachránit. Všichni jsme buď vyrůstali ve špatných podmínkách, nebo měli rozvrácený rodinný život. Byli jsme na holičkách. Těžká hudba nás spojila a dala nám smysl života.


Pojďme k novému albu „The Dome“…mám jej doma už nějakou dobu na recenzi a poslouchám ho pořád dokola. Neskutečně mě baví! To je dokonalá exhumace starého floridského death thrash metalu! Jak deska vznikala a co se za těch šest let od minulého počinu změnilo?

Erik: V roce 2022 jsme vydali naši první plnohodnotnou desku s názvem „Watch you Burn“. Po „Walled“ jsme nepřestali psát. Všechno plynulo a jsme na tu desku nesmírně hrdí. Hned po vydání Walled jsme do kapely přibrali dlouholetého přítele, kytaristu Johna Suttona. Skvěle jsme spolu psali a přidání další kytary zvuk rozhodně zahustilo. Melodie jsou organicky rychlejší a těžší. Objevilo se také několik problémů, když našemu baskytaristovi a skvělému příteli Greggovi Robertsovi selhaly ledviny a náš bubeník už nemohl koncertovat. Trvalo několik měsíců, než jsme sehnali ty správné lidi, abychom dali dohromady sestavu, ale nemohli bychom být šťastnější. Shawn Clarson na baskytaru a Colin Vaccaro na bicí. PS: Gregg právě podstoupil transplantaci a dobře se hojí. Pořád jsme všichni nejlepší přátelé.

Poslouchám death thrash metal od jeho počátků a víš, co mě na něm pořád neskutečně fascinuje? Zvuk, ano, ten prašivý, plesnivý zvuk. Vy zníte jako takový mix pradávných alb SOLSTICE, DEATH, OBITUARY, POSSESSED, MALEVOLENT CREATION, DEMOLITION HAMMER, MASTER. Jak se vám povedlo na novince docílit takového parádního zvuku? Zní to hodně analogově!

Erik: To je super, že sis všiml, a i když jsme nenahrávali na kazetu, používali jsme jen skutečné zesilovače, bicí atd. Samozřejmě chceme, aby to znělo co nejlépe, ale musí to znít skutečně. Nahrávali jsme v Tampě na Floridě ve studiu Candor Recording s mým skvělým kamarádem Ryanem Boeschem. Je to staré místo Morbid Angel. S Ryanem jsme to místo kompletně zrekonstruovali a upřímně řečeno, jen tak jsme si mohli dovolit tam nahrávat. Miluji práci a růst se stejnými lidmi. Ryan chápe vizi Intoxicated. Je skvělý!


Co je tématem vašich textů? Kde berete inspiraci a kteří autoři jsou vaši nejoblíbenější? Máš nějaké filmy, na které se můžeš dívat stále dokola? Jak texty vznikaly a kdo je jejich autorem? Čteš i knihy? Která tě nejvíc ovlivnila?

Erik: Píšu texty, ten proces si užívám. Psaní textů je bláznivé! Obvykle mám nápad, ale téměř vždycky se konečný výsledek ubírá úplně jiným směrem. Hra na kytaru a zpěv jsou také faktorem, ale nenechávám se tím příliš ovlivnit. Píšu texty a pak se musím naučit je zpívat a hrát každou melodii. Musí to být zajímavé a ne přehnaně rytmické. V případě „The Dome“ je hlavním tématem můj pohled na současný stav světa a také mé silné přesvědčení, že nám všem lhali. Došel jsem k závěru, že nic nevím, a s tím jsem v pohodě. Moje vzdělání sahalo jen do 8. třídy, takže moc nečtu, ale mám pocit, že jsem docela chytrý.

Jak jsou na tom s nimi INTOXICATED a koncerty? Hrajete rádi a často? Máte raději festivaly nebo menší kluby? A jste ochotni třeba i cestovat daleko? Neláká vás nějaké delší turné?

Erik: Milujeme hraní naživo, je to místo, kde se nacházíme v nejlepší formě. Právě jsme dokončili turné po USA s Obituary a stihli jsme zahrát spoustu  z nového alba. Na konci tohoto roku se chystáme do EU, abychom i nadále podporovali novou desku. Pojedeme kamkoli!


Pocházíte z Altamonte Springs a hrajete extrémní death thrash metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje u vás na Floridě metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás znovu slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Eriki: Scéna je silná a je to skvělá směs mladých i starších lidí. I místní koncerty přilákají spoustu lidí. Je tu spousta hudebníků na turné z této oblasti a všichni se hlásí. Koncerty jsou vzrušující a plné energie.

Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na INTOXICATED největší vliv.

Erik: Jsem velký fanoušek metalu z 90. let, to je jasné. Myslím, že je vidět, že milujeme Death, Obituary a Raped Ape.

Jsem si jistý, že čerpáme z několika desetiletí starých poctivých kapel.


Když jste začínali, tak se psal rok 1992. Někde jsem četl, že u vašeho vzniku stál samotný Chuch Schuldiner z DEATH. Co je na tom pravdy? A jak na vaše začátky vzpomínáš? Hele a proč jste toho vydali na hudebních nosičích vlastně tak málo?

Erik: Chuck byl skvělý; už jsme byli nějakou dobu přátelé. Hostoval nám na našem druhém EP „Scars“. Prostě přišel a rozjel to. Ty nahrávky byly fakt zábavné. Ken Andrews z Obituary hrál na celém EP na basu. Chuck a Gene přijeli autem a na pár večerů se sešli, myslím, že dělali předprodukci pro Symbolic. Nahrávání u něj doma probíhalo přirozeně. Zrovna koupil spoustu nahrávací techniky a založil to, co se později stalo Black Diamond Studios. Myslím, že jsme byli pokusní králíci, ale jeho pracovní morálka byla působivá a atmosféra byla úžasná. Chuck zahrál sólo na jednu z těch písní a dostali jsme i Trevora Pereze, aby nahrál i nějaké hostující vokály. Trevor chodil na všechna nahrávání a nakonec nahrál obal pro „Drain“ a pro naši další „Metalneck“. Chuck měl skvělý způsob, jak z vás dostat to nejlepší, a přitom udržet úžasnou atmosféru. „Nechte metal plynout“: vždycky říkal.

  

Každý muzikant nějak začínal. Jak tomu bylo u tebe? Máš klasické hudební vzdělání? Kdo byl tvým vzorem? Vzpomeneš si ještě na svůj první navštívený koncert? Na první vystoupení na pódiu? Zavzpomínej pro nás prosím… Jaké to bylo na Floridě v devadesátých letech?

Erik: Strýc mi dal kytaru, když mi bylo 11, a naučil jsem se na pár strun a miloval jsem to, ale jak jsem říkal, většinu mládí jsem strávil ve chudobě. Řekl bych, že jsem s vážným hraním začal docela pozdě. Rozhodně jsem se učil sám, ale vždycky jsem měl velké štěstí na přátele, kteří skvěle hrají. Kytara mi nepřišla přirozená, vždycky jsem na ní musel a stále musím opravdu pracovat a cvičit. Vždycky jsem hrál s chlápky, kteří byli lepší než já, ale přísahal jsem, že nikdy nebudu poslední v kapele, kdo se něco naučí. Toto myšlení mi dobře posloužilo. Moji oblíbení hráči jsou většinou všichni z mého rodného města. Ken Andrews z Obituary, Bobby Koelble z Death. Určitě Chuck Schuldiner z Death a vždycky mě silně ovlivňovaly vokály Chucka a Johna Tardyho. Opravdu se cítím šťastný, že jsem se mohl narodit na Floridě.


Co pro tebe znamená death thrash metal? Je to životní styl, koníček, relax? Jak bys jej definoval? Můžeš se klidně pustit i do filozofických úvah.

Erik: Líbí se mi ten termín, ale moc o něm nepřemýšlím. Hrajeme prostě heavy music, která nás baví. Nechci se tolik trápit tím, jestli je to death metal nebo thrash, nebo death thrash. Pokud je to dobré, tak je to dobré. To je jen můj pohled na věc.

Nezbytná otázka na konec. Co chystají INTOXICATED v nejbližších měsících? Na co se můžeme my, fanoušci těšit? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Erik: Právě jsme se vrátili z amerického turné s Obituary, které bylo úžasné. Ty koncerty byly šílené! Připravujeme se na oslavu naší nové desky tady v Orlandu. Budeme předskakovat Gatecreeper a jsme nadšení, že to můžeme oslavit v našem rodném městě. Intoxicated pojedou na konci roku do EU. Máme v ohni spoustu klacků!

Děkuji moc za rozhovor. Za chvilku vyrážím do práce. Půjdu kolem hřbitova. Je jasné, co mi bude hrát v přehrávači - „The Dome“. A to pořádně nahlas. Přeji albu co nejlepší prodeje a doufám, že se dostane k co největšímu počtu posluchačů. Ať se vám daří i v soukromí! True metal forever!

Erik: Děkujeme za rozhovor, opravdu si vážíme příležitosti sdílet náš pohled na heavy music.

Na zdraví! Erik/Intoxicated



Recenze/review - INTOXICATED - Walled (2020):


úterý 31. března 2026

Recenze/review - INTOXICATED - The Dome (2026)


INTOXICATED - The Dome
CD 2026, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Někdy je toho na mě moc. Příliš násilí v médiích, moc válek, nenávisti a utrpení. Chytám se za hlavu a mám sto chutí se rozeběhnout proti zdi. Dnešní svět vás zahltí informacemi a vy jste potom zmatení a někdy dochází až k šílenství. Pamatuji si, že v devadesátých letech minulého století pro mě byla muzika nejen nutností k životu, ale také relaxem, únikem od zkažené společnosti. Smutné je, že tomu tak mnohdy bývá i dnes, skoro po 35 letech poslechu extrémních kapel. Už zase mám neskutečnou chuť vzít do rukou kladivo a jít rozbourat nejbližší zeď, když sleduji večerní zprávy, když kroutím nevěřícně hlavou nad myšlenkami některých lidí. Svět možná stále hoří v plamenech, ale já zůstal věrný muzice, u které praskají kosti.

Historie floridských death thrash metalistů INTOXICATED sahá až do roku 1992 k Chucku Schuldinerovi z DEATH. Všichni muzikanti jsou staří, zkušení psi, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Už dávno nemusí nikomu nic dokazovat. Jsou jako smečka, kterou potkáte na periferii vašeho města. Máte dvě možnosti. Buď utéct a nebo se nechat roztrhat na kusy a narvat si pod tlakem do hlavy jejich nové album "The Dome". Asi všichni tušíte, co jsem udělal já. Ano, strávil jsem s nahrávkou spoustu času a rád se k ní pořád vracím. Hoří totiž zevnitř. 


Pokud jste kdysi dávno uctívali floridské kapely jako SOLSTICE, DEATH, OBITUARY, ale třeba i POSSESSED, MALEVOLENT CREATION, DEMOLITION HAMMER, MASTER, tak si myslím, že by se vám mohlo líbit i tohle album. Možná vám připadá, že současný svět je divný a že jej mnohdy už vůbec nechápete, ale věřte tomu, že když se s "The Dome" zavřete do svého pokoje, tak bude zase jednou vše v nejlepším pořádku. Do žil se vám postupně dostane taková ta pradávná energie, srdce začne bít ve stejných rytmech a vy se začnete usmívat. To je přesně ono, tahle muzika koluje i v mých žilách, budete opakovat do tmy a nejen, že se vrátíte po časové ose zpět, do dob své největší síly a mládí, ale zase získáte ten neopakovatelný pocit, že zase žijete naplno. INTOXICATED neotáčejí koly hudebních dějin, ani tenhle styl nikam neposouvají, ale nové album není jen obyčejným zásekem v řadě. Na prvním místě je zde sice skvěle odvedené řemeslo, ale ve skladbách je toho o hodně víc. Naleznete v nich pradávnou touhu zabíjet hudbou, ničit a lámat kosti. Jednotlivé motivy v sobě mají tlak, spoustu nakumulované energie a zdravého vzteku, o kterém my, staří psi, moc dobře víme, že musí jednou za čas ven. Jen tak si chodit ulicemi se sluchátky na uších, řvát do tmy, skákat do hlubiny, vznášet se, no nebudu vám napovídat, co děláte u skvělých nahrávek vy. Za moji maličkost vám mohu novou desku jenom doporučit. Až budete mít zase jednou pocit, že na vás všechno padá a svět kolem hoří v plamenech, tak nezoufejte, zapněte play a potom nechte hudbu, aby vás roztrhala na kusy. Někdy je toho na mě moc. Příliš násilí v médiích, moc válek, nenávisti a utrpení. Chytám se za hlavu a mám sto chutí se rozeběhnout proti zdi. Ne, neudělám to, pustím si raději na svém přehrávači tuhle nahrávku a rozpadnu se v prach. Syrový, prašivý death thrash metal, který vám poláme všechny kosti v těle a vystřelí mozek z hlavy! 


Asphyx says:

Sometimes it’s all too much for me. Too much violence in the media, too many wars, too much hatred and suffering. I clutch my head and feel like running headfirst into a wall. Today’s world overwhelms you with information, leaving you confused and sometimes even driving you to madness. I remember that in the 1990s, music was not only a necessity for me, but also a way to relax, an escape from a corrupt society. The sad thing is that this is often still the case today, after nearly 35 years of listening to extreme bands. Once again, I have an overwhelming urge to grab a hammer and go smash the nearest wall when I watch the evening news, shaking my head in disbelief at the thoughts of some people. The world may still be burning in flames, but I have remained faithful to music that makes bones crack.

The history of Florida’s death thrash metal band INTOXICATED dates back to 1992 and Chuck Schuldiner of DEATH. All the musicians are old, seasoned veterans who know exactly what and how they want to play. They haven’t had to prove anything to anyone for a long time. They’re like a pack you might encounter on the outskirts of your town. You have two options. Either run away, or let yourself be torn to pieces and force their new album "The Dome" into your head. You can probably guess what I did. Yes, I spent a lot of time with the record and I love coming back to it. Because it burns from the inside. 


If you used to worship Florida bands like SOLSTICE, DEATH, OBITUARY, or even POSSESSED, MALEVOLENT CREATION, DEMOLITION HAMMER, and MASTER, then I think you might like this album too. You might feel that the world today is strange and that you often don’t understand it at all, but trust me, when you lock yourself in your room with “The Dome”, everything will be just fine again. That ancient energy will gradually flow through your veins, your heart will start beating to the same rhythms, and you’ll start smiling. That's exactly it, this music flows through my veins too, you'll repeat into the darkness, and not only will you travel back in time to the days of your greatest strength and youth, but you'll also regain that irreplaceable feeling of living life to the fullest once again. INTOXICATED aren’t turning the wheels of music history, nor are they pushing this style in any new direction, but the new album isn’t just another entry in the lineup. While superb craftsmanship takes center stage here, there’s much more to the songs. You’ll find in them an ancient desire to kill with music, to destroy and break bones. Each track is packed with intensity, a ton of pent-up energy, and that healthy rage that we old-timers know all too well needs to come out every once in a while. Just walking down the street with headphones on, screaming into the darkness, jumping into the abyss, floating—well, I won’t tell you what you do when you listen to great music. As for me, I can only recommend this new album to you. The next time you feel like everything is crashing down on you and the world around you is burning in flames, don’t despair press play and let the music tear you to pieces. Sometimes it’s all too much for me. Too much violence in the media, too many wars, too much hatred and suffering. I clutch my head and feel like running headfirst into a wall. No, I won’t do that; I’d rather play this album on my player and crumble to dust. Raw, mangy death thrash metal that will break every bone in your body and blast your brains out of your head!


Recenze/review - INTOXICATED - Walled (2020):


Tracklist:
1. Carved in Stone
2. Sever the Strings
3. The Dome
4. War Club
5. Tighten Your Eyes
6. Unescaped
7. It’s Dead
8. Shifted Cross
9. Rake the Grate
10. Drowning the Weak

INTOXICATED is:
Erik Payne - Guitar / Vocals
Shawn Clarson - Bass / Vocals
John Sutton - Guitar
Colin Vaccaro - Drums

středa 30. července 2025

Recenze/review - TERRORDOME - Plagued With Violence (2025)


TERRORDOME - Plagued With Violence
CD 2025, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Potřebuješ další dávku. Víc krve, víc násilí, víc sexu. Bez dopaminu jsi jen tělo bez duše, bloudící temnými ulicemi vlastních myšlenek. Měli by obnovit veřejné popravy, přemýšlíš nahlas a ztrácíš se v naprosté tmě. Spojeni sítěmi ztrácíme vlastní identitu. Pohodujeme v davu. Nakupuj a nebo zemři! Žijeme v podivném falešném světě a nemůže za to nikdo jiný, než my sami. Nudí nás reálné záběry z války, pitvy i znásilnění. Je něco zkaženého v nás samých a je potřeba to vyříznout. Jsou kapely, které tohle umí. Polské TERRORDOME sleduji již delší dobu.

Pokaždé dostanu poctivou porci nahrubo nasekaného thrash metalu, s lehkými prvky crossoveru. Letos v temnější, propracovanější podobě. Novinku jsem slyšel poprvé, když zrovna ve zprávách bombardovali nevinné obyvatelstvo. Žádné slitování, hořící domy i lidé. Utrhané paže, zohavené obličeje. Kurva, tenhle svět se fakt řítí do záhuby. Nové album pro mě tak bylo vyloženě nutností, abych si zachoval poslední zbytky zdravého rozumu. Tahle smečka rozzuřených thrash metalových psů útočí napřímo, bez kompromisů, přesto s chladnými melodiemi. Shoříte zevnitř a nebo skočíte do mosh-pitu!


Pokud se ti líbí ukázky jejich tvorby, určitě si přečti i rozhovor a recenzi na minulé album "Straight Outta Smogtown". Obojí je odkazováno dole pod dnešním článkem. Osobně mi chybí do sbírky už jenom koncert a doufám, že to brzy napravím. Musí to být nářez. Někde v malém klubu, s pivem v ruce, bych si rád zařval spolu s kapelou. Vždycky se mi líbil jejich zvuk (letos se o něj postaral Tomasz Zalewski), který je ostrý, divoký, živočišný a dobře čitelný. Vyniknou tak perfektně všechny nástroje a album získalo na ještě větší uvěřitelnosti a opravdovosti. Povedl se ale i motiv na obalu (Marcin “Biauy” Białkowski), který mě samozřejmě volně inspiroval k úvodním slovům dnešního článku. Člověk má mnohokrát pocit, že apokalypsa již dávno začala. Nejvíc se mi osvědčil poslech ve sluchátkách, když jsem se toulal po periferii našeho města. Šedivý beton, jedovaté továrny, lidé s úsměvy z reklam, umělý plast ve rtech, faleš a lež. Politici nám zase slibují lepší život a následně zvednou daně. A tak jen přežíváš a snažíš se být dobrým člověkem. Někde uvnitř v tobě ale dřímá a doutná frustrace. Občas se potřebuješ vykřičet, bouchnout do stolu, zbourat zeď nebo dát pěstí nějakému hajzlovi. Já rozhodně nepotřebuji terapii, ani drahé léky. Mám nové album "Plagued With Violence", které mě vždy nabije temnou energií a velkou silou. TERRORDOME tentokrát více sází na syrovost, absolutní tmu. Musím říct, že se jim sázka vydařila. Novinka řeže tou správnou stranou nože a nastavuje zrcadlo našim vlastním zvráceným myšlenkám. V tomhle stylu si již velmi vybírám a téhle smečce věřím každý tón, každou notu, každý úder bicích i výkřik do tmy. Potřebuješ další dávku. Víc krve, víc násilí, víc sexu. Bez dopaminu jsi jen tělo bez duše, bloudící temnými ulicemi vlastních myšlenek. Temný, syrový thrash metalový útok, který vás strhne do hlubiny! Muzika, u které odpadává maso od kostí a která se vám zadře hluboko do podvědomí!


Asphyx says:

You need another fix. More blood, more violence, more sex. Without dopamine, you are just a body without a soul, wandering the dark streets of your own thoughts. They should bring back public executions, you think aloud, losing yourself in complete darkness. Connected by networks, we lose our own identity. We blend into the crowd. Shop or die! We live in a strange, fake world, and no one else is to blame but ourselves. We are bored by real footage of war, autopsies, and rape. There is something rotten inside us, and it needs to be cut out. There are bands that can do this. I have been following the Polish band TERRORDOME for a long time.

Every time, I get a solid dose of roughly chopped thrash metal with light elements of crossover. This year, it's darker and more sophisticated. I heard the new album for the first time when the news was bombarding innocent civilians. No mercy, burning houses and people. Torn arms, mutilated faces. Fuck, this world is really going to hell. The new album was a necessity for me to preserve the last remnants of my sanity. This pack of angry thrash metal dogs attacks directly, without compromise, yet with cold melodies. You'll burn from the inside or jump into the mosh pit!


If you like the samples of their work, be sure to read the interview and review of their previous album, Straight Outta Smogtown. Both are linked below today's article. Personally, the only thing missing from my collection is a concert, and I hope to remedy that soon. It must be awesome. Somewhere in a small club, with a beer in my hand, I'd love to shout along with the band. I've always liked their sound (this year provided by Tomasz Zalewski), which is sharp, wild, animalistic, and easy to understand. It allows all the instruments to stand out perfectly and gives the album even more credibility and authenticity. The cover art (Marcin "Biauy" Białkowski) is also great, which of course loosely inspired the opening words of today's article. One often has the feeling that the apocalypse began long ago. I found it best to listen to it on headphones while wandering around the outskirts of our city. Gray concrete, toxic factories, people with smiles from advertisements, artificial plastic in their lips, falsehood and lies. Politicians promise us a better life and then raise taxes. And so you just survive and try to be a good person. But somewhere inside you, frustration lies dormant and smolders. Sometimes you need to scream, bang on the table, tear down a wall, or punch some asshole. I definitely don't need therapy or expensive medication. I have a new album, "Plagued With Violence", which always charges me with dark energy and great strength. This time, TERRORDOME is betting more on rawness, absolute darkness. I have to say that their gamble paid off. The new album cuts with the right side of the knife and holds up a mirror to our own twisted thoughts. I'm very selective in this style, and I believe every tone, every note, every drum beat, and every scream into the darkness from this pack. You need another dose. More blood, more violence, more sex. Without dopamine, you are just a body without a soul, wandering the dark streets of your own thoughts. A dark, raw thrash metal attack that will drag you into the depths! Music that strips the flesh from your bones and burrows deep into your subconscious!


about TERRORDOME on DEADLY STORM ZINE:





--TRACKLISTING--
1. Chasing the Dragon
2. Beast Sharp Razor Cut
3. Goat Killers
4. The Torture Continues
5. Bow Down to the Antichrist
6. Rzeka krwi
7. Na glinianych nogach
8. Massive Perjury
9. Sorry for Being Late
10. Plagued with Violence
11. Satanic Decree

--LINE-UP--
Uappa Terror – vocals & guitars
J. Sparrow – guitars
Virious Max – bass
Rob Sixkiller – drums

čtvrtek 27. února 2025

Recenze/review - HIRAX - Faster Than Death (2025)


HIRAX - Faster Than Death
CD 2025, Armageddon Label, Doomentia Records

for english please scroll down

Je to pořád dokola. Chudí nemají žádná práva, svět se točí stále stejně. Přetvářka a klam, války a bolest, krásné reklamy, život a smrt. Na thrash metalu se mi vždycky líbila taková ta rebelie, odpor ke zkaženým hodnotám. Kdysi dávno, v dobách mého mládí jsem objevil na jedné burze s kazetami kapelu HIRAX. Byl jsem hodně překvapený, že má na svém kontě již několik nahrávek. Postupně jsem si všechny sehnal a založil jsem si sbírku poctivého thrash metalu. HIRAX stále hrají, vydávají nová alba. Pořád mají ve svém středu legendárního zpěváka Katona W. de Pena. Ten je také hlavním poznávacím znamením téhle smečky.

Nebudu vás dále unavovat výletem do starých dobrých časů. Takhle legendární kapela má na svém kontě samozřejmě spoustu dobrých i horších nahrávek. Letos se pánové vrátili ve velkém stylu a působí jako politi mrtvou vodou. Je to jízda od začátku do konce. Opravdu si připadám, jako bych v post apokalyptickém světě řídil auto, které je na stylovém obalu. Jsem tak trošku Šíleným Maxem. A z reproduktorů si pouštím pořádně nahlas "Faster Than Death". Kolem nás hoří celý svět! 


Staří fanoušci jako já ocení uvěřitelnost a sílu, kterou v sobě stále tahle smečka má. Mladí se obléknou, jako jsme se kdysi oblékali my a vyrazí s kazeťákem do ulic. Nebo ne? Doba se změnila, sociální sítě a lidská hloupost všechno zkurvili, jenom HIRAX zůstávají. Stále silní, ostří, s perfektním zvukem, s nápady, jak vystřiženými z thrash heavy metalového pravěku. Tahle smečka na to má nárok a narovinu - všichni to po nich chceme a kdyby změnili směr, do smrti bychom jim to neodpustili. Jasně, že HIRAX znějí jako HIRAX. Zaplať Satan za to. Potřebuji alespoň nějaký pevný bod ve vesmíru, kapely, na které je spolehnutí. Skladby řežou, pálí, mají v sobě velké množství nakumulované energie a tlaku. Co chceš víc, kámo? Já jsem spokojený i když je jasné, že v mém případě působí určitě i nostalgie. Necelých 22 minut hrubozrnného, divokého thrash metalu, s parádním ostrým zvukem, s obalem, který ve mě evokuje spoustu vzpomínek. Co si víc přát? Snad jenom, aby tahle legenda přijela i k nám do města a pořádně nám nakopala zadky. Stále ještě někdy udělám tu chybu, že se podívám na zprávy, pořád mě to nedá a věřím lidem. Když ale vidím ty zástupy hloupých, pochodujících jak ovce na porážku, mám sto chutí jim pustit tuhle desku přímo do ksichtu. Probuďte se! Na "Faster Than Death" naleznete to nejlepší, co tahle kapela umí. Možná jsme odsouzeni k pomalé dlouhé smrti. Než se tak ale stane, budu podobná alba stále poslouchat a podporovat. Hoří totiž jasným plamenem, jsou opravdová, upřímná, syrová. Jako život samotný. Thrash speed metalová jízda spáleným světem! Ostré, nekompromisní, divoké album, u kterého vypustíte duši z těla! 

Asphyx says:

It goes on and on. The poor have no rights, the world keeps spinning the same way. Pretence and deceit, wars and pain, beautiful advertisements, life and death. What I always liked about thrash metal was the rebellion, the resistance to corrupt values. A long time ago, in the days of my youth, I discovered a band called HIRAX at a tape exchange. I was very surprised to find that they already had several records to their credit. Gradually I got all of them and started a collection of honest thrash metal. HIRAX are still playing, releasing new albums. They still have the legendary singer Cato W. de Pena in their midst. He is also the main trademark of this pack.

I won't bore you further with a trip to the good old days. Of course, a band this legendary has a lot of good and worse recordings to its credit. This year the gentlemen are back in style and look like a dead water politician. It's a ride from start to finish. I really do feel like I'm driving a car in a post apocalyptic world that's on a stylish cover. I'm a bit of a Mad Max. And I'm blasting "Faster Than Death" out of the speakers really loud. The whole world is on fire around us! 


Old fans like me will appreciate the believability and strength this pack still has. The young will dress like we used to and hit the streets with a tape recorder. Don't they? Times have changed, social networks and human stupidity have fucked everything up, only HIRAX remain. Still strong, sharp, with a perfect sound, with ideas cut out of thrash heavy metal lore. This pack has it coming and let's face it - we all want them to, and if they changed direction, we wouldn't forgive them for the rest of our lives. Of course HIRAX sound like HIRAX. Pay Satan for that. I need at least some fixed point in the universe, bands that can be counted on. The songs cut, they burn, they have a lot of accumulated energy and pressure. What more do you want, buddy? I'm happy, although it's clear that nostalgia is definitely at work in my case. Less than 22 minutes of coarse-grained, ferocious thrash metal, with a cool, sharp sound, and a cover that evokes a lot of memories in me. What more could you ask for? Only that this legend comes to our town and kicks our asses. I still sometimes make the mistake of looking at the news, I still don't give a shit and trust people. But when I see those crowds of stupid, marching like sheep to the slaughter, I feel like dropping this record right in their faces. Wake up! "Faster Than Death" is the best this band has to offer. Maybe we're doomed to a slow, long death. But until that happens, I'll keep listening to and supporting albums like this. Because they burn with a bright flame, they are real, honest, raw. Like life itself. A thrash speed metal ride through a burnt world! Sharp, uncompromising, ferocious album that will make you let your soul out!

neděle 3. listopadu 2024

Recenze/review - ENFORCED - A Leap into the Dark (2024)


ENFORCED - A Leap into the Dark
EP 2024, Century Media

for english please scroll down

Vždycky máš dvě možnosti. Pokaždé můžeš buď zmáčknout spoušť a nebo sklopit zbraň k zemi. Můžeš zvolit jedovatá slova plná nenávisti nebo se usmát a pustit si nějakou dobrou hudbu. Thrash metal u mě vždy býval o energii, o temnotě, o rychlosti, o schopnosti lámat kosti tlakem. Jsou kapely, na které nedám dopustit. ENFORCED patří již dlouhé roky mezi ně. Líbí se mi, jak zkušeně a tak nějak samozřejmě a s nadhledem kombinují thrash metal, hardcore a crossover. 

Jsem už starý pes, který stejně jako kapela nepotřebuje nikomu nic dokazovat. Kousek od nás zuří válka, rakety jsou připravené k útoku a v lidech můžete hledat jenom zlo. Raději se zavírám do své soukromé kobky a přidávám hlasitost. Nové EP "A Leap into the Dark" má v sobě všechny potřebné ingredience pro to, abych byl spokojený, abych si podupával nohou do rytmu a mlátil hlavou do zdi. Hergot, ty tři nové skladby zase řežou pěkně hluboko do masa! Povedl se ale i zbytek. Pánové obstáli se ctí.


Kdysi dávno, jako mladý kluk v džínové bundě jsem poslouchal tenhle styl hlavně proto, protože jsem měl své frustrace a problémy, jako každý puberťák. Zajímavé je, že uběhla spousta dlouhých let a stále mi hudba pomáhá přežít. Svět se sice točí úplně jinak, ale já se pokaždé těším na každé setkání. U ENFORCED je vždy uváděno, že se inspirují kapelami jako SLAYER, DEMMOLITION HAMMER, SEPULTURA, POWER TRIP, BLACK BREATH. Nezbývá než souhlasit. Zároveň (a to se mi na téhle smečce opravdu líbí), mají svůj vlastní výraz, ksicht chcete-li. Ze skladeb je slyšet taková  ta pradávná energie, tlak, který vás přikove na zeď. Líbí se mi zvuk (produkoval a mixoval Arthur Rizk (Blood Incantation, Power Trip, Kreator, Code Orange)), který řeže a pálí, i obal (na podobné černobílé motivy si potrpím). Rychlost, zběsilost, i nakumulovaný vztek jsou navíc zárukou toho, že bude novinka "A Leap into the Dark" fungovati naživo. Soukromě potom podotýkám, že oceňuji, že se nejedná jenom o dnes tolik časté retro bez jakékoliv přidané hodnoty. Naopak, tohle je smečka rozzuřených psů, která vás přišla pokousat do krve. Najednou je mi jedno, že svět za oknem hoří, že se lidé hádají o malichernosti, že se navzájem zabíjejí, že hloupost dostává přednost před rozumem. Někdy je těžké se z toho nezbláznit a chápu mladou generaci, která neví, co a jak dál. Něco je všeobecně špatně a měli bychom začít každý u sebe. A tak ti říkám kámo, vypni všechny sociální sítě, jdi ven, otevři si pivo a pusť si tuhle desku. Vyčistí ti mozek jako kyselina a pomůže ti zase jednou vidět světlo na konci tunelu. Vždycky máš dvě možnosti. Pokaždé můžeš buď zmáčknout spoušť a nebo sklopit zbraň k zemi. Můžeš zvolit jedovatá slova plná nenávisti nebo se usmát a pustit si nějakou dobrou hudbu. Nahrubo nasekaná thrash crossover metalová energie, tlak a tma! Zničující smršť, po které zůstává jenom spálená země! 

Asphyx says:

You always have two choices. You can either pull the trigger or put the gun down. You can choose poisonous words full of hate or you can smile and put on some good music. Thrash metal for me has always been about energy, about darkness, about speed, about the ability to break bones with pressure. There are bands I can't get enough of. ENFORCED has been one of them for many years. I like how they combine thrash metal, hardcore and crossover in a skilled and somehow natural way. 

I'm an old dog who, like the band, doesn't need to prove anything to anyone. There's a war raging not far from us, the missiles are ready to attack and you can only look for evil in people. I prefer to lock myself in my private dungeon and turn up the volume. The new EP "A Leap into the Dark" has all the ingredients I need to be content to stomp my foot to the beat and bang my head against the wall. Damn, those three new tracks cut deep into the meat again! But the rest of the songs were good too. Gentlemen stood up with honor.


Once upon a time, as a young kid in a denim jacket, I listened to this style mainly because I had my frustrations and problems, like any teenager. Interestingly, many long years have passed and the music still helps me survive. The world may be a very different place, but I look forward to every encounter. ENFORCED is always stated to be inspired by bands like SLAYER, DEMMOLITION HAMMER, SEPULTURA, POWER TRIP, BLACK BREATH. We have to agree. At the same time (and this is what I really like about this pack), they have their own expression, face if you will. You can hear that ancient energy from the songs, the pressure that pins you to the wall. I like the sound (produced and mixed by Arthur Rizk (Blood Incantation, Power Trip, Kreator, Code Orange)), which cuts and burns, and the cover art (I'm a sucker for similar black and white themes). The speed, frenzy, and accumulated rage are further guaranteed to make the new "A Leap into the Dark" work live. Privately, I would like to point out that I appreciate that this is not just the nowadays so common retro without any added value. On the contrary, this is a pack of rabid dogs out to bite you bloody. Suddenly I don't care that the world outside my window is on fire, that people are arguing over petty things, that they're killing each other, that stupidity is taking precedence over reason. Sometimes it's hard not to get mad, and I understand the young generation who don't know what to do and how to go on. Something is universally wrong and we should start with each other. So I'm telling you dude, turn off all social media, go out, open a beer and put this record on. It'll clear your brain like acid and help you see the light at the end of the tunnel once again. You always have two choices. You can either pull the trigger or you can put the gun down. You can choose poisonous words full of hate or you can smile and put on some good music. Coarsely chopped thrash crossover metal energy, pressure and darkness! A devastating whirlwind that leaves nothing but scorched earth!



Recenze/review - ENFORCED - Kill Grid (2021):


tracklist:
1. Betting on the End 00:03:42
2. A Leap Into the Dark 00:04:14
3. Deafening Heartbeats 00:03:11
4. Casket (2024 Remaster) 00:01:53
5. Deadly Intentions (Cover Version - 2024 Remaster) 00:02:09 Obituary
6. The Chase Is On (Cover Version) 00:03:49 English Dogs

ENFORCED is:
Knox Colby (Vocals)
Will Wagstaff (Guitars)
Zach Monahan (Guitars)
Ethan Gensurowsky (Bass)
Alex Bishop (Drums)



středa 13. prosince 2023

Recenze/review - URAL - Psychoverse (2023)


URAL - Psychoverse
CD 2023, Xtreem Music

for english please scroll down

Volám kamarádovi, jestli koupil pivo. Když mi odpoví kladně, tak mám radost. Konečně máme chvilku volno. Jedeme autobusem a vezeme sebou velký sud. Mám na starosti muziku a v mém přehrávači je nové album italských URAL. Dosud jsem kapelu neznal, ale pustil jsem si doma několik ukázek a musím říct, že tohle je přesně druh thrash metalu, který stále hrozně rád poslouchám. Konečně jsme na místě. Stará garáž za městem, kde nikomu nebude vadit, že tu budeme dělat bordel.

Je to síla, je to tlak, je to energie. Tančíme na stolech a neustále přidáváme hlasitost. Nejedná se o žádné dnes tolik časté, obyčejné retro, ale o propracované, inteligentně složené skladby. Za chvíli přijdou i holky, je na co se těšit. Už asi jiný nebudu. Nechci. Možná jsem starý šedivý pes, ale alba jako "Psychoverse" budu vždy podporovat a hlavně poslouchat. Hoří totiž jasným plamenem. 


Pro bližší orientaci je nutné napsat, že na to jdou pánové podobným způsobem jako smečky z Bay Area, nebo třeba jako VOIVOD. Těch styčných bodů je spousta a na své si přijde každý fanoušek stylu. Vše je postaveno na ostrých, nekompromisních riffech, úderných bicích a jedovatém vokálu. Kýváme se spokojeně do rytmu a headbanging je zaručen. Mám pocit, že mě URAL strhli do obrovského mlýnu. Padám k zemi, točím se v mosh-pitu, někdo mě zvedá, možná mi pukla lebka a je mi to jedno. Hlavní je, že cítím energii, velký tlak, takový ten zdravý vztek. Italové moc dobře vědí, jak napsat dobré skladby. Viděli jste někdy někoho, když jej zasáhl elektrický proud? Tak podobně na mě působí i nové album "Psychoverse". Někdo mi nalil tvrdý alkohol a všechny holky jsou najednou krásné a milé. Tohle je přesně druh muziky, která se má hrát při pátečních party. Na periferii města, mezi kamarády, kteří jsou na tom jako vy. Poslouchají metal hlavně srdcem. URAL jsou úplně stejní jako my, dávno prokletí. Já jim zkrátka věřím každý tón, každou melodii, každý úder bicích. Až bude zase pondělí, tak mě bude bolet hlava a vnitřnosti budu mít v jednom ohni. V ulicích budu potkávat jenom samé zombie a v práci budu mlčet a vzpomínat na to, jak jsme s kamarády řádili. Já už nepotřebuji k životu žádné zbytečnosti. Stačí mi dobré pivo a muzika. Tahle deska byla a je v mém playlistu už dlouhou dobu. Kurva, díky za to, tohle je metal přesně podle mého gusta! Víc po mě nechtějte, jdu zase pařit. Crossover thrash metal, zahraný s noblesou a velkou silou! Zásah přímo na solar plexus!


Asphyx says:

I'm calling my friend to see if he bought beer. If he says yes, I'm happy. We finally have some time off. We take the bus and bring a big keg with us. I'm in charge of the music and in my player is the new album by Italian URAL. I didn't know the band before, but I played a few samples at home and I have to say that this is exactly the kind of thrash metal I still love to listen to. Finally we are at the place. An old garage outside of town where no one will mind us messing around.

It's power, it's pressure, it's energy. We're dancing on the tables and we keep turning up the volume. It's not any of the common retro stuff that's so common these days, but sophisticated, intelligently composed songs. The girls are coming soon, there's a lot to look forward to. I don't think I'll be any different. I don't want to. I may be an old grey dog, but albums like "Psychoverse" I will always support and most importantly listen to. They burn with a bright flame.


To put it in perspective, the gentlemen are going about it in a similar way to the Bay Area packs, or perhaps VOIVOD. There are many points of contact and every fan of the style will find something to like. Everything is built on sharp, uncompromising riffs, punchy drums and venomous vocals. We sway contentedly to the beat and headbanging is guaranteed. I feel like I've been sucked into a giant mill by URAL. I'm falling to the ground, spinning in a mosh-pit, someone's picking me up, maybe my skull cracked and I don't care. The main thing is that I feel energy, a lot of pressure, a kind of healthy rage. The Italians know very well how to write good songs. Have you ever seen anyone electrocuted? That's how the new album "Psychoverse" affects me. Someone poured me hard liquor and all the girls are suddenly beautiful and nice. This is exactly the kind of music that should be played at Friday night parties. On the outskirts of town, with friends who are just like you. They listen to metal with their hearts. URAL are just like us, cursed long ago. I just trust them with every note, every melody, every drum beat. When it's Monday again, I'll have a headache and my insides will be on fire. I'll only meet zombies in the streets and I'll be silent at work, remembering the rampage my friends and I went on. I don't need any more useless things in my life. All I need is good beer and music. This record has been on my playlist for a long time. Fuck, thanks for that, this is metal just my kind of metal! Don't ask me for more, I'm going to party again. Crossover thrash metal, played with refinement and great power! It hits right on the solar plexus!



Tracklist:
Drag me to the Wolves
Heritage
Nightmare
Blood Red Sand
Fall of the One World
Uncanny Valley
Carousel of Hell
66.6 F.M.

Line-up:
Andrea Calviello - Vocals
Alex Gervasoni - Guitars
Luca Caci - Guitars
Stefano Cipriano Moliner - Bass
Filippo Torno - Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine