DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 20. června 2026

Rozhovor - NECROMORBID - Ďábelský, krvavý, surový black death metalový rituál!


Rozhovor s black death metalovou skupinou z Itálie - NECROMORBID.

Recenze/review - NECROMORBID - Ceremonial Demonslaught (2026):

Ave NECROMORBID! Zdravím do italského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos třetí dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozí tvorbou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

V první řadě děkujeme za podporu a uznání nového alba. Ceremonial Demonslaught vnímáme jako přirozené pokračování toho, co Necromorbid vždy představovalo, ale zároveň je to pravděpodobně naše dosud nejsoustředěnější a nejzralejší dílo. Chtěli jsme posunout agresi, temnotu a ritualistickou atmosféru ještě dále, aniž bychom ztratili syrovou a primitivní podstatu kapely. Ve srovnání s předchozími vydáními je psaní písní kompaktnější a přímočařejší, ale stále chaotické a násilné. Věnovali jsme více pozornosti atmosféře a intenzitě a snažili jsme se od začátku do konce vytvořit něco tísnivého. Nahrávky také působí organičtěji a silněji, a přitom si zachovávají divoký undergroundový přístup.


„Ceremonial Demonslaught“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a black metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál NECROMORBID?

Album vzniklo přirozeně díky naší společné vizi extrémní hudby a oddanosti duchu war metalu a chaotického black death metalu. Při komponování se neřídíme pevně daným vzorcem. Obvykle vše začíná riffy a nápady postavenými na agresi, atmosféře a instinktu. Zaměřujeme se spíše na intenzitu než na technickou stránku a snažíme se vytvořit něco násilného, ​​ale stále zapamatovatelného svým vlastním obskurním způsobem. Každá píseň musí nést stejný pocit zkázy a duchovní temnoty, který definuje Necromorbid. Celý proces je velmi organický a poháněn spíše přesvědčením než kalkulem.

Dohledal jsem si, že pod masteringem je podepsán Arthur Rizk. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Arthur Rizk vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Na masteringu jsme spolupracovali s Arthurem Rizkem, protože jsme věděli, že ví, jak zachovat násilnou a syrovou povahu extrémního metalu, aniž by zněl uměle nebo přeprodukovaně. Chtěli jsme, aby album znělo agresivně, temně a organicky, a on této vizi dokonale rozuměl. Spolupráce byla velmi profesionální a přímočará. Album bylo nahráno ve studiu Virus v Monteriggioni, profesionálním studiu, kde jsme se okamžitě cítili dobře. Od začátku mezi námi panovala jasná shoda ohledně směru, kterým se chceme se zvukem alba ubírat. Sdíleli jsme stejnou vizi o zachování násilné a tísnivé atmosféry a zároveň o zachování silné a autentické atmosféry. Nikdy jsme se nezajímali o propracovanou produkci – cílem bylo zachovat chaos a brutalitu, aniž by to ztratilo sílu a jasnost.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u labelu Godz ov War Productions a je opatřeno děsivým pekelným okultním obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Grafiku vytvořil Chris Moyen, který již pracoval na našich předchozích obalech. Pro nás bylo přirozené s ním spolupracovat i nadále, protože jeho styl dokonale odráží atmosféru a vizi alba Necromorbid. Jeho umění má temný, chaotický a rituální nádech, který přesně odpovídá duchu Ceremonial Demonslaught. Chtěli jsme obal, který by vizuálně reprezentoval násilí, okultní atmosféru a destruktivní povahu alba. Bylo důležité zachovat silné spojení mezi hudbou, texty a vizuální identitou a Chris okamžitě pochopil směr, kterým se chceme ubírat.

Toulám se podsvětím již skoro třicet pět let a vaši scénu pečlivě sleduji. Myslím si, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Daří se u vás death a black metalu? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Italský underground měl vždy silné kapely a oddané lidi, i když ve srovnání s jinými zeměmi často zůstává podceňovaný. Stále existuje mnoho kapel, které udržují ducha death metalu a black metalu při životě se správným přístupem a oddaností, daleko od trendů a povrchnosti. Samozřejmě, stejně jako všude jinde, existují i ​​kapely, které se více zajímají o image nebo humbuk, ale underground stále existuje pro ty, kteří mu skutečně věří. Vážíme si lidí, kteří skutečně podporují extrémní hudbu – fanoušků, labelů a zinů, které tuto kulturu nadále udržují při životě. Labely jako Godz Ov War Productions a mnoho undergroundových příznivců stále hrají důležitou roli v zachování podstaty této scény.


Hrajete black death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit NECROMORBID, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Necromorbid se zrodil ze společné oddanosti nejextrémnějším a nejnekompromisnějším formám black a death metalu, zejména war metalu a chaotickému duchu starého undergroundu. Kapely jako Blasphemy, Archgoat, Beherit, Black Witchery, Sarcófago a Revenge rozhodně ovlivnily naši vizi, ale nikdy jsme se nechtěli stát něčí kopií. Cílem vždy bylo zachovat si určitého ducha a identitu prostřednictvím vlastního zvuku a přístupu. Co se týče živých aktivit, jsme vždy ochotni hrát na festivalech a turné, abychom naši hudbu přinesli všude, jak to již děláme a dělali jsme to v minulosti. Pro nás je živé vystupování důležitou součástí šíření ducha a intenzity Necromorbid mezi ty, kteří podporují extrémní undergroundovou hudbu.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

V první řadě respekt lidem, kteří věnují čas a úsilí podpoře undergroundu, protože ziny, webziny a nezávislí promotéři jsou stále nezbytnou součástí této kultury. Co se týče propagace, spolupracujeme s vydavatelstvím, ale také se snažíme album podpořit přímo, kdykoli je to možné. Věříme, že undergroundová hudba přežívá díky vzájemné podpoře mezi kapelami, vydavatelstvími, distribucemi a oddanými posluchači. Vždycky jsme sami podporovali scénu, kupovali jsme si desky, chodili na koncerty a podporovali kapely, které respektujeme, kdykoli jsme mohli. Jsme především fanoušci. Živá vystoupení jsou pro nás stále důležitou součástí extrémního metalu, nejen jako hudebníky, ale i jako posluchače.


Ve svých textech se vymezujete proti křesťanství a zaobíráte se i satanismem. Jak texty vnikaly, kdo je jejich autorem a kde pro ně bral inspiraci? Zajímal by mě jeho vztah k víře, ke křesťanství. Mám zafixováno, že Itálie je křesťanská země. Jak vás víra ovlivňuje v běžném životě? Měli jste někdy problémy? Znáš to, obrácené kříže některé lidi stále dráždí a provokují…

Lyrický koncept Necromorbid je hluboce spjat s duchovním bojem, protináboženskými tématy, smrtí a chaosem. Texty jsou psány Dysangelium jako vyjádření určité vize, spíše než jako pouhá provokace. Satanismus, okultismus a odmítání vnucených náboženských systémů jsou součástí atmosféry a identity kapely. Itálie má samozřejmě silné křesťanské kořeny, ale nikdy jsme se nezajímali o přizpůsobování se očekáváním nebo citlivosti. Extrémní metal vždy představoval opozici, individuální myšlení a svobodu projevu. Co se týče reakcí, někteří lidé se mohou stále cítit nepříjemně s určitými obrazy nebo symbolikou, ale to nikdy neovlivnilo to, co děláme. Necromorbid existuje proto, aby vyjadřoval vizi bez kompromisů.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/black metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro nás je black a death metal rozhodně víc než jen hudba nebo zábava. Je to forma vyjádření, oddanosti a identity, která je součástí našich životů již mnoho let. Vnímáme ji jako něco spojeného s postojem, vizí a autenticitou, spíše než s trendy nebo povrchní zábavou. Hudba je samozřejmě také vášní a osobním uvolněním, ale pro Necromorbid musí být za tím, co tvoříme a podporujeme, vždy přesvědčení. Extrémní metal byl vždy o intenzitě, odporu a věrnosti určitému duchu.

 

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají NECROMORBID v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

V nadcházejících měsících budeme pokračovat v propagaci Ceremonial Demonslaught a pracovat na živém vydání nového alba. Momentálně nemáme naplánovaná žádná potvrzená živá vystoupení, ale aktivně hledáme koncerty od listopadu a snažíme se zorganizovat turné, abychom nový materiál co nejvíce šířili. Hraní živě zůstává důležitou součástí Necromorbid a my chceme přenést intenzitu nového alba na pódia ve správném kontextu. Všem, kteří podporují Necromorbid, fanouškům, labelům, promotérům a undergroundovým zinům, vyjadřujeme respekt a vděčnost. Podporujte i nadále pravý undergroundový metal a nikdy nenechte jeho ducha zmizet.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Ceremonial Demonslaught“ zase narvat do hlavy!

Děkujeme za podporu, za slova o novém albu a za to, že jste dali prostor Necromorbid prostřednictvím vaší platformy. Respekt všem, kteří nadále podporují underground a udržují extrémní metal při životě. Doufáme, že se v budoucnu někde setkáme a sdílíme ten chaos naživo. Do té doby – ať plamen hoří. Na zdraví.


Recenze/review - NECROMORBID - Ceremonial Demonslaught (2026):

Recenze/review - NECROMORBID - Sathanarchrist Assaulter (2020):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 17. června 2026

Recenze/review - FUNEBRE DEVASTATION - The Verminous Spawn (2026)


FUNEBRE DEVASTATION - The Verminous Spawn
CD 2026, Black Legion Records, Morbid Shrine Productions, Vertebrae, Morbid Kvlt Records

for english please scroll down

Sestupuješ po starých shnilých schodech dolů, do podzemí. Otevíráš rezavou bránu a vstupuješ dovnitř. Obejme tě chlad, usadí se ti v kostech. Po zdech stéká hnis a pod nohama ti křupou kosti těch, co byli prokleti. Otevře se před tebou velká místnost plná bolesti a strachu. Uprostřed stojí trůn, na kterém sedí on, ten, o němž se nemluví. Potkával si jej během svého života. Pokaždé se usmíval, měnil podobu, pronásledoval tě ve snech, stal se postupně tvojí součástí i noční můrou. Poslouchal si celý život hudbu, podobou té, kterou hrají španělští maniaci FUNEBRE DEVASTATION a je tvým prokletím i teď, co jsi již několik měsíců po smrti.

Je to moje první setkání s kapelou a musím rovnou napsat, že jsme stejně krve. Sedl jsem si do sklepa, odstřihl jsem se od současného podivného světa a vrátil se po časové ose zpět, do doby, kdy se formoval i můj hudební vkus. Světu tehdy vládly kapely jako MALEVOLENT CREATION (ano, dnes mám na sobě opět jejich triko), POSSESSED, SODOM (kurva!), CELTIC FROST, MAYHEM, BLASPHEMY, DEICIDE (peklo!). Těmi se volně inspirovali i tihle démoni a nahráli album, které zabíjí na potkání. 


Smrt je při poslechu hodně blízko. Kdysi dávno, v metalovém pravěku, v dobách, kdy jsme se toulali po periferii našeho města s kazeťáky na ramenou, oblečeni v ošoupaných džínových vestách posetých nášivkami kapel, které jsme k smrti milovali, jsme s podobnou hudbou, jako hrají FUNEBRE DEVASTATION začínali. Nutno rovnou dodat, že Španělé působí velmi uvěřitelně, opravdově, s pověstnou zabijáckou krvavou jiskrou v oku. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí, album má podmanivě morbidní atmosféru, smrdí sírou a když budete poslouchat pozorně, tak potkáte i své vlastní démony. Líbí se mi zvuk, motiv na obalu, celkově je novinka přesně tou nahrávkou, kterou chcete mít ve své morbidní sbírce. Skladby jsou napsány s jediných účelem, zabít vás hudbou. Budete pohřbeni zaživa, roztrháni na kusy a budete si tenhle jedovatý koktejl, umíchaný s pravěkého death metalu, thrashe, blacku, užívat jako exhumaci vlastního hrobu. Osobně se mi potom na "The Verminous Spawn" nejvíc líbí nakažlivá, plesnivá, řezající atmosféra. Jako bych byl zavřený ve studené, temné kobce a čekal na to, až mě zítra popraví za to, že jsem se rouhal, že jsem hanobil svaté ostatky. Španělé ukovali letošní nahrávku z té nejkvalitnější oceli a udělali to s noblesou a morbidní elegancí starých mistrů. Marně přemýšlím, co bych albu vytkl. Nic mě nenapadá. Jsem starý pes, který hlídá vstup do podsvětí více než 35 let a jako takový vám novinku doporučuji a potvrzuji její pravost podpisem vlastní krví. Sestupuji po starých shnilých schodech dolů, do podzemí. Otevírám rezavou bránu a vstupuji dovnitř. Obejme mě chlad, usadí se mi v kostech. Po zdech stéká hnis a pod nohama mi křupou kosti těch, co byli prokleti. Black thrash death metalové ozvěny ze starých pohřebišť! Album, které vás strhne do temnoty a které smrdí sírou! Masakr v márnici!

Asphyx says:

You descend the old, rotten stairs into the underground. You open the rusty gate and step inside. A chill envelops you, settling deep in your bones. Pus runs down the walls, and the bones of the damned crunch beneath your feet. A vast room filled with pain and fear opens up before you. In the center stands a throne, upon which he sits the one of whom no one speaks. You’ve encountered him throughout your life. Each time he smiled, changed his form, haunted you in your dreams, gradually becoming both a part of you and your nightmare. You’ve listened to music your whole life, the kind played by the Spanish maniacs FUNEBRE DEVASTATION, and it remains your curse even now, months after your death.

This is my first encounter with the band, and I have to say right off the bat that we’re cut from the same cloth. I sat down in the basement, cut myself off from the strange world of today, and traveled back in time to the era when my musical taste was taking shape. Back then, the world was ruled by bands like MALEVOLENT CREATION (yes, I’m wearing their T-shirt again today), POSSESSED, SODOM (fuck!), CELTIC FROST, MAYHEM, BLASPHEMY, DEICIDE (hell!). These demons were loosely inspired by them and recorded an album that kills everything in its path. 


Death feels very close when listening to this. Long ago, in the prehistoric days of metal, back when we roamed the outskirts of our city with cassette players slung over our shoulders, dressed in worn-out denim vests covered in patches of the bands we loved to death, we got our start with music similar to what FUNEBRE DEVASTATION plays. It must be said right away that the Spaniards come across as very believable, genuine, with that legendary killer, bloodthirsty spark in their eyes. Nothing is superfluous, nothing is missing; the album has a captivatingly morbid atmosphere, reeks of sulfur, and if you listen closely, you’ll even encounter your own demons. I like the sound, the cover art overall, this new release is exactly the kind of record you want in your morbid collection. The songs are written with a single purpose: to kill you with music. You’ll be buried alive, torn to pieces, and you’ll enjoy this poisonous cocktail a mix of primal death metal, thrash, and black metal as if you were exhuming your own grave. Personally, what I like most about "The Verminous Spawn" is its infectious, moldy, cutting atmosphere. It’s as if I were locked in a cold, dark dungeon, waiting to be executed tomorrow for blasphemy, for desecrating holy relics. The Spaniards have forged this year’s recording from the finest steel, and they’ve done so with the nobility and morbid elegance of the old masters. I rack my brain in vain, trying to find something to criticize about the album. Nothing comes to mind. I am an old dog who has guarded the entrance to the underworld for more than 35 years, and as such, I recommend this new release to you and confirm its authenticity with my signature in my own blood. I descend the old, rotten stairs down into the underground. I open the rusty gate and step inside. The cold embraces me, settling deep into my bones. Pus runs down the walls, and the bones of the damned crunch beneath my feet. Black thrash death metal echoes from ancient burial grounds! An album that drags you into the darkness and reeks of sulfur! A massacre in the morgue!

tracklist:
1. Intro - Epoch of Decimation
2. Verminous Spawn
3. Mockery of the Crucified
4. Allegiance In Torment
5. A New Age of Darkness
6. El Sacrificador
7. Unholy Orgy of the Black Blood Goat
8. The Heretic Path
9. Atroz
10. Metal Mayhem

band:
Ha-Shatan (Bass)
Erun-Dagoth (Vocals, Guitars) 
Argus (Drums)





čtvrtek 11. června 2026

Recenze/review - SOULBURN - Quantifying Cosmic Doom (2026)


SOULBURN - Quantifying Cosmic Doom (2026)
CD 2026, Testimony Records

for english please scroll down

Potkáváš je v temných ulicích, na opuštěných hřbitovech i v běžném životě. Vždy stojí ve stínu, s tváří ukrytou, s jedovatým úsměvem na tváři, s touhou po čerstvé krvi. Někdy na sebe berou podobu milých, příjemných lidí, jindy vypadají jako nestvůry z nočním můr. Krmí se bolestí, strachem, rádi sedávají na místech, na kterých se stalo něco zlého, ohavného. Tentokrát vystoupili z krvavé mlhy. Tví vlastní démoni, kteří tě provázejí od narození. Nezbývá, než je pozvat dál, ke společnému stolu. Nic jiného ti stejně nezbývá. Je tu nové album holandských SOULBURN a moje mysl i tělo jsou opět rozdrásány do krve. 

Jsem věrný fanoušek, který k smrti miluje atmosféru starých alb a který se vždy těší na další novinku od těchto maniaků. Kapela má svůj jasný, rozpoznatelný a typický rukopis. Dokáže být surová i krutá, hraje si s temnými a chladnými náladami jako šelma se svojí kořistí. Zároveň dokáže do skladeb vložit zvláštní, tajemnou, velmi podmanivou a melancholickou náladu. U nového alba se budete procházet špinavými ulicemi, navštívíte katakomby, opuštěná pohřebiště, i ruiny, ve kterých přebývají ti nejděsivější démoni. 


Nové album je ukováno z těch nejkvalitnějších surovin. Základem je prašivý, starý death metal, přidávány jsou potom mrazivé black metalové a záhadně bolestivé doomové ingredience. Pokaždé, když začnu "Quantifying Cosmic Doom" poslouchat, tak mám pocit, že čerpám energii odněkud z jiné, neuchopitelné dimenze. Jako bych byl napojen na něco velkého, majestátního, co nemůžu uchopit, ani definovat. Jsou to právě tyto magické chvíle, které dělají z nové nahrávky epesní dílo. U každé hudby, se kterou se setkám a mám o ní napsat pár skromných slov, tak hodnotím hlavně to, jestli je opravdová, zahraná od srdce, jestli mohu kapele její morbidní práci věřit a jestli je autentická. SOULBURN splňují veškeré mé požadavky, mají skvělý, dobře čitelný a zároveň řezající zvuk, zajímavý, děsivě zapamatovatelný motiv na obalu, ale hlavně přicházejí s muzikou, která je svým způsobem  jiná, zajímavá a kterou mě baví poslouchat stále dokola. Jednotlivé motivy mi pronikají postupně do krve, zadírají se pod kůži i do podvědomí. Jsou to ty krásné chvíle v mém životě, kdy jsem něčeho součástí, kdy ke mě hudba promlouvá, rezonuje celým mým tělem i myslí. Holanďané se nebojí ani lehce, v rámci předkládaných stylů, ale o to přesvědčivěji, experimentovat. Každé nové setkání s letošní deskou je pro mě zážitkem, ve kterém objevuji nové odstíny i zákoutí. Připadá mi a myslím si, že mi to všichni potvrdíte, že jsou pánové ve skvělé formě a opět nám dokázali, že patří mezi jména, která jsou již dávno zapsána krvavým písmem do knihy mrtvých. Potkávám je v temných ulicích, na opuštěných hřbitovech i v běžném životě. Vždy stojí ve stínu, s tváří ukrytou, s jedovatým úsměvem na tváři, s touhou po čerstvé krvi. Někdy na sebe berou podobu milých, příjemných lidí, jindy vypadají jako nestvůry z nočním můr. Krmí se bolestí, strachem, rádi sedávají na místech, na kterých se stalo něco zlého, ohavného. Záhadný, magický, temný a nekonečně chladný black death doom metalový obřad, u kterého potkáte své vlastní démony! Čekají na vás ve stínu a touží po čerstvé krvi! 

Asphyx says:

You encounter them in dark alleys, in abandoned cemeteries, and even in everyday life. They always stand in the shadows, their faces hidden, with a venomous smile on their lips, craving fresh blood. Sometimes they take the form of kind, pleasant people; other times, they look like monsters from nightmares. They feed on pain and fear; they like to linger in places where something evil and abominable has happened. This time, they’ve emerged from the bloody mist. Your own demons, who have accompanied you since birth. There’s nothing left to do but invite them in, to the table. You have no other choice anyway. The new album by the Dutch band SOULBURN is here, and my mind and body are once again torn to shreds. 

I am a loyal fan who loves the atmosphere of their old albums to death and who always looks forward to the next release from these maniacs. The band has its own distinct, recognizable, and signature style. It can be raw and brutal, playing with dark and cold moods like a beast with its prey. At the same time, it manages to infuse the songs with a strange, mysterious, deeply captivating, and melancholic atmosphere. On the new album, you’ll wander through dirty streets, visit catacombs, abandoned graveyards, and ruins inhabited by the most terrifying demons. 


The new album is forged from the finest raw materials. It’s built on a foundation of raw, old-school death metal, with chilling black metal and mysteriously painful doom metal elements added to the mix. Every time I start listening to "Quantifying Cosmic Doom", I feel like I’m drawing energy from somewhere in another, intangible dimension. It’s as if I’m connected to something grand and majestic that I can’t grasp or define. It is precisely these magical moments that make the new album a masterpiece. With every piece of music I encounter and am asked to write a few humble words about, I mainly evaluate whether it’s genuine, played from the heart, whether I can trust the band’s morbid work, and whether it’s authentic. SOULBURN meets all my criteria; they have a great, clear, and at the same time cutting sound, an interesting, terrifyingly memorable motif on the cover, but most importantly, they deliver music that is, in its own way, different, interesting, and that I enjoy listening to over and over again. The individual motifs gradually seep into my blood, burrowing under my skin and into my subconscious. These are those beautiful moments in my life when I’m part of something, when the music speaks to me, resonating through my entire body and mind. The Dutch aren’t afraid to experiment even slightly, within the presented styles but all the more convincingly for it. Every new encounter with this year’s album is an experience for me, in which I discover new nuances and hidden corners. It seems to me and I think you’ll all agree that these gentlemen are in top form and have once again proven to us that they belong among the names long since inscribed in blood in the Book of the Dead. I encounter them in dark streets, in abandoned cemeteries, and in everyday life. They always stand in the shadows, their faces hidden, with a venomous smile on their lips, craving fresh blood. Sometimes they take the form of kind, pleasant people; other times they look like monsters from nightmares. They feed on pain and fear, and they like to linger in places where something evil and abominable has happened. A mysterious, magical, dark, and infinitely cold black death doom metal ritual where you will face your own demons! They are waiting for you in the shadows, craving fresh blood!


about SOULBURN  on DEADLY STORM ZINE:





TRACKLIST
01. The Braveheart of Nightmares
02. Powehi, the Embellished Dark Source of Unending Creation
03. A Pyramid Absurd
04. An Impious Journey Through the Cathedral's Mouth
05. Stalactites of Molten Flesh
06. M87 - What Hopes To Be Born?
07. Iconox Spew Black at the Razor's Edge
08. Down Among the Stars
09. The Desolationist
10. In the Very Time That Will Rot Us
11. An Innocuous Swathe of Sky

LINE-UP
Twan van Geel - Vocals / Bass
Remco Kreft - Guitars
Eric Daniels - Guitars
Marc Verhaar - Drums


pátek 5. června 2026

Recenze/review - MANSVARA - Sable Odes to Nihility (2026)


MANSVARA - Sable Odes to Nihility
CD 2026, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Další postava klečící na cestě. Obličej v dlaních, v očích bolest a utrpení. Tělo rozdrásané do krve. Připomíná to křížovou cestu. Lidstvo se za dobu své existence příliš nezměnilo. Zlo má mnoho podob a ďábel neustále mění svoji tvář. Ztrácíme se mezi tím, co je dobré a co zlé. Umíráme a rodíme se. Vše je uzavřené v kruhu, ze kterého není úniku. Jsem pokaždé rád, když potkám na svých toulkách podzemím kapelu, která řeže do živého, která mě umí strhnout do hlubiny. MANSVARA přicházejí z polského podsvětí a hrají temně krvavý black death metal.

Jsem starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád a vždycky se mi na metalové hudbě líbila hlavně atmosféra. Chodíval jsem na jeden starý hřbitov a představoval si u náhrobků, jaký měli mrtví život a smrt. Kýval jsem se do rytmu nového alba, užíval jsem si jednotlivé motivy, křičel jsem do tmy. Kapela do mě postupně zasekla svůj dráp a už mě nepustila. 


Pokud bychom potom měli tvorbu této smečky (letošní novinka je debutem) k někomu přirovnat, určitě bych zmínil jména jako MGLA, UADA, KRIEGSMACHINE, GAEREA, PLAGA. Kapela samozřejmě čerpá i ze staré norské a švédské školy a navíc přidává spoustu svých nápadů, invence a zajímavých momentů. Jako celek je album ocelí, která je ukována z toho nejkvalitnějšího železa. Ať už se podíváte na novinku z jakékoliv stránky, vše je v absolutním pořádku. Chladný a nekonečně temný zvuk, zajímavý motiv na obalu, který vás donutí k zamyšlení. Všechno sedí krásně morbidně na svých místech. Hlavní je ale muzika samotná a ta vás doslova omotá pevnými, mrazivými pavučinami. Budete klečet na cestě života, s obličejem v dlaních a vaše tělo bude rozdrásáno do krve. MANSVARA sází na silné melodie, na skladby jako takové. Nebojí se hledat nové cesty, objevovat další a další temná zákoutí a myslím si, že se jim to daří na výbornou. Nové album "Sable Odes to Nihility" není rozhodně na jeden poslech, vyžaduje čas, klid. Má to jednu obrovskou výhodu, při každém společném setkání objevuji nové momenty, nápady a neskutečně si to užívám. Jakoby mě někdo řezal ve staré kobce, zavřeného a spoutaného, každým riffem přímo do masa. Novinka se mi zadřela do podvědomí, koluje mi v žilách a stala se i mojí součástí. Kapela mě přikovala na zeď, upálila mě na hranici. A udělala to velmi elegantně a zkušeně. Melodie plynou samozřejmě, jako zpěněná, krvavá voda v řece smrti. Za mě osobně nemůžu jinak, než album doporučit všem tmářům. Jsem prokletý! Temný, řezající, chladný black death metal, který vás strhne do hlubiny! Album, které se vám zadře do podvědomí! 

Asphyx says:

Another figure kneeling on the path. Face in his hands, pain and suffering in his eyes. His body torn to shreds. It resembles the Stations of the Cross. Humanity hasn’t changed much over the course of its existence. Evil takes many forms, and the devil is constantly changing his face. We lose ourselves between what is good and what is evil. We die and we are born. Everything is enclosed in a circle from which there is no escape. I’m always glad when, on my wanderings through the underworld, I encounter a band that cuts to the quick, that can drag me into the depths. MANSVARA hail from the Polish underworld and play dark, bloody black death metal.

I’m an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for several decades now, and what I’ve always loved most about metal music is the atmosphere. I used to visit an old cemetery and stand by the gravestones, imagining what kind of lives and deaths the dead had led. I swayed to the rhythm of the new album, savoring each motif, screaming into the darkness. The band gradually sank its claws into me and never let go. 


If we were to compare this band’s work (this year’s release is their debut) to anyone else, I would definitely mention names like MGLA, UADA, KRIEGSMACHINE, GAEREA, and PLAGA. The band naturally draws from the old Norwegian and Swedish schools, while also adding plenty of their own ideas, creativity, and interesting moments. As a whole, the album is steel forged from the finest iron. No matter how you look at this new release, everything is absolutely perfect. A cold and infinitely dark sound, an intriguing cover design that makes you think. Everything fits beautifully and morbidly into place. But the main thing is the music itself, and it will literally wrap you in solid, icy cobwebs. You’ll be kneeling on the path of life, face in your hands, and your body will be torn to shreds. MANSVARA relies on strong melodies, on the songs themselves. They aren’t afraid to seek new paths, to discover more and more dark corners, and I think they’re doing an excellent job of it. The new album "Sable Odes to Nihility" is definitely not the kind of thing you can just listen to once; it requires time and peace of mind. It has one huge advantage: every time I listen to it, I discover new moments and ideas, and I enjoy it immensely. It’s as if someone were cutting into my flesh with every riff, right in an old dungeon, where I’m locked up and chained. This new release has lodged itself in my subconscious; it courses through my veins and has become a part of me. The band has nailed me to the wall, burned me at the stake. And they did it with great elegance and skill. The melodies flow naturally, like foamy, blood-stained water in the river of death. Personally, I can’t help but recommend this album to all you dark souls. I am cursed! Dark, cutting, cold black death metal that will drag you into the depths! An album that will burrow into your subconscious!


Tracklist:
1. Deathsentence
2. Dissonant Elegance 
3. Lingering Void's Echo 
4. Obsidianize 
5. Grief Doctrine 
6. Consigned Doom 
7. Ephemeral Winds 
8. Sable Ode to Nihility 

pondělí 1. června 2026

Recenze/review - VENOM - Into Oblivion (2026)


VENOM - Into Oblivion
CD 2026, Noise Records

for english please scroll down

Dívám se do tmy. Kolem je klid, jen v dálce štěkají zuřiví psi. Připomínají mi smečku, kterou jsem kdysi dávno, někdy na konci osmdesátých let, potkával na periferii našeho města. Jeden kamarád tehdy přinesl kazetu s albem "Black metal", kterou si přehrál z vinylu od svého otce. Na nás byla tahle hudba již tenkrát stará a nijak mě nezasáhla. K VENOM jsem si hledal cestu dalších několik roků. Vrátil jsem se domů, vyhrabal staré nahrávky a teprve až potom, po pěti letech, došlo k vzájemnému přenosu temných emocí a kapela do mě zasekla svůj dráp. Od té doby sleduji každé nové album, ale vybírám si, které budu poslouchat dál.

Letos se, dle mého skromného úsudku, přišli pánové v čele s mistrem Cronosem se skladbami, na kterých se vrací ke svým vlastním kořenům, podstatě. Novinku jsem si pustil, zhasl všechna světla a jako za starých dobrých časů jen tak poslouchal. Po nějaké době, řekněme pěti přehráních, jsem si začal podupávat nohou, máchat hlavou a moje šedé vlasy vlály pokojem jak kdysi. Je to tam, mumlám si pod vousy a potom strávím s "Into Oblivion" nějaký čas a užívám si tu prašivou, starou a chladnou atmosféru. V téhle podobě mám tuhle smečku nejraději. 


Melodie i riffy jsou jednoduché, ohlodané na kost, kapela opravdu znovu oživuje svoje krvavé kořeny. Vlastně i moje, když si to vezmu kolem a kolem, protože nebýt téhle smečky, nebyl by metal takový, jako je dnes. Jasně, od VENOM se asi již nikdy nedočkáme žádných progresivních kolotočů, změn stylu a otáčení směru hudebních dějin. Kritici by mohli namítnout, že je to stále dokola to samé, že zvuk je divný (třeba bicí znějí tak nějak slabě). Nutno si ale uvědomit, že tahle smečka pochází z doby, kdy se na nějakou tu špínu nehledělo a hlavně, cenilo se spíše to, jestli kapela hraje srdcem, odhodlaně, opravdově, upřímně a autenticky. A tohle všechno si britští kacíři zachovali až dodnes. Osobně si toho cením a hrozně rád se k novince vracím. Je pro mě samozřejmě i vzpomínkou, nastupuje tu nostalgie, ale koho to v závěru zajímá? Chtěli jste VENOM? Máte je mít, se vším co k tomu patří. Což je v dnešní době nejistoty a totálního chaosu takový malý zázrak. "Into Oblivion" určitě není a nikdy nebude zásadním albem kapely, na které se bude vzpomínat po letech, ale není to ani žádný průšvih, jak tomu někdy u starých kapel bývá. Pořád dostanete poctivý black heavy metal, u jehož vzniku kdysi dávno tahle kapela sama stála. Je mi velkou ctí, si zase jednou mohu sednout do svého oblíbeného křesla, číst si o dávných čarodějnických procesech a u toho poslouchat tohle album. Svět je najednou pokrytý černými pavučinami a já sestupuji dolů, do sklepení. Jako kdysi, když mi kamarád přinesl starou stokrát přehrávanou kazetu. Berte a nebo nechte být. Já jsem velmi spokojen a nadšeně mlátím do stolu. Peklo stále existuje! Satan se usmívá! Black heavy metal, ohlodaný až na kost! Ohně hoří jasným černým plamenem! 

Asphyx says:

I’m staring into the darkness. All around is quiet, except for the furious barking of dogs in the distance. They remind me of a pack I used to encounter long ago, sometime in the late eighties, on the outskirts of our town. Back then, a friend brought over a cassette of the album "Black Metal", which he’d copied from his father’s vinyl record. Even back then, this music felt old to us, and it didn’t move me at all. It took me several more years to find my way to VENOM. I went home, dug out the old recordings, and only then, five years later, did a mutual exchange of dark emotions take place, and the band sank its claws into me. Since then, I’ve followed every new album, but I’m selective about which ones I’ll keep listening to.

This year, in my humble opinion, the gentlemen led by the master Cronos have come out with songs that return to their own roots, to their essence. I put on the new album, turned off all the lights, and just listened, like in the good old days. After a while let’s say five plays I started tapping my foot, banging my head, and my gray hair was flying around the room just like it used to. “It’s back,” I mutter under my breath, and then I spend some time with “Into Oblivion,” enjoying that gritty, old, and cold atmosphere. This is how I like this band best. 


The melodies and riffs are simple, stripped down to the bone; the band is truly reviving its bloody roots. Actually, mine too, when you think about it, because if it weren’t for this pack, metal wouldn’t be what it is today. Sure, we’ll probably never see any progressive twists, style shifts, or turns in the course of music history from VENOM again. Critics might argue that it’s the same thing over and over, that the sound is weird (the drums, for instance, sound kind of weak). But it’s important to realize that this band hails from a time when people didn’t care about such technicalities, and what mattered most was whether the band played with heart, determination, sincerity, and authenticity. And the British heretics have preserved all of that to this day. Personally, I appreciate that and I love coming back to this new release. Of course, it’s also a memory for me nostalgia sets in but who cares in the end? Did you want VENOM? You’ve got them, with everything that goes with it. Which, in these times of uncertainty and total chaos, is a small miracle. "Into Oblivion" is certainly not and never will be a landmark album that will be remembered for years to come, but it’s not a total flop either, as is sometimes the case with older bands. You still get solid black heavy metal, a genre this band helped pioneer long ago. It is a great honor to once again sit down in my favorite armchair, read about ancient witch trials, and listen to this album while doing so. The world is suddenly covered in black cobwebs, and I descend down into the dungeon. Just like back when a friend brought me an old, well-worn cassette. Take it or leave it. I am very satisfied and enthusiastically pounding on the table. Hell still exists! Satan is smiling! Black heavy metal, stripped down to the bone! The fires burn with a bright black flame!


about VENOM on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
1. Into Oblivion 
2. Lay Down Your Soul 
3. Nevermore 
4. Man & Beast 
5. Death the Leveller 
6. As Above So Below 
7. Kicked Outta Hell 
8. Legend 
9. Live Loud 
10. Metal Bloody Metal 
11. Dogs of War 
12. Deathwitch 
13. Unholy Mother 

neděle 31. května 2026

Recenze/review - DARKTHRONE - Pre-Historic Metal (2026)


DARKTHRONE - Pre-Historic Metal
CD 2026, Peaceville Records

for english please scroll down

Nevím, jak to máte nastavené vy, ale já se občas rád zavírám o víkendech do svého pokoje a přehrabuji se ve starých nahrávkách. Pořádám své soukromé výlety do historie. Občas se jen tak dívám do zdi a vzpomínám na staré dobré časy, kdy se v metalu nehledělo ještě na styly, neškatulkovalo se a špinavý zvuk byl příznakem rebelie. Uvědomuji si, jak je současný svět umělý, plastový a neosobní. Měl jsem to vždy nastavené tak, že jsem si musel s kapelou vytvořit jakési nepsané pouto. DARKTHRONE vás na jeden takový výlet do metalového pravěku opět vezmou.

Jasně, už vidím ty přemýšlivé výrazy hudebních kritiků, kteří budou rozebírat jednotlivé motivy a matematicky hodnotit hudbu. Kam se ale ztratila vášeň, radost z metalu samotného? Je to s podivem, ale Norové je pořád mají. I jejich letošní novinka je ohlodaná na kost, plná starodávných motivů, záměrně nedokonalého a špinavého zvuku. Můžete mít tisíc připomínek, ale téhle smečce nelze upřít jednu věc, hrají od srdce. A o tom to celé je, nezapomínejte na to!


Vážení a milí čtenáři, s DARKTHRONE je to jako vždycky. Záleží na přístupu fanoušků. Pokud vám  tenhle primitivní, základní black heavy metal, ovlivněný samozřejmě i dalšími styly vyhovuje, budete spokojeni, možná i nadšeni. Jestli ale vyžadujete od hudby něco nového, progresivního nebo jen nemáte rádi jednoduché riffy, utečte pryč. A zatímco budete zdrhat někam daleko, já si zajdu na malý výlet, na jeden lesní hřbitov, usadím se vedle nakloněného náhrobku a dám si několik piv. Až už nebudu moc, tak si zalezu do staré hrobky a přespím vedle dávno pochovaných těl. "Pre-Historic Metal" je přesně tím druhem nahrávky, kterou buď milujete a nebo nesnášíte. I vy, notoričtí stěžovatelé a rouhači ale musíte uznat, že je tahle smečky opravdová, upřímná, ryzí, autentická. Když si to vezmu kolem a kolem, tak je postup poslední roky z mé strany vždy velmi podobný. Nejdřív mi nové skladby moc nelezou do hlavy, ušklíbám se, nejsem příliš nadšený. Jenže po nějakém čase si začnu podupávat nohou, usmívat se a mlátit pěstí do stolu. Vytáhnu ze skříně svoji starou džínovou vestu, obléknu si ji a vydám se na nekonečnou cestu do záhrobí. Kapela je samozřejmě true a ortodoxní, ale také je slyšet, že má nadhled. Nakonec, když už mám v sobě několik piv, tak se přistihnu, že si začínám skladby broukat spolu s DARKTHRONE, abych nakonec řval do tmy. Tohle je album, které nemá cenu někomu nutit, musíte jej poslouchat spíše srdcem, než ušima. Věrní určitě vědí, o čem píšu. Nebudu to zdržovat. Je tu nové album, berte a nebo nechte být. Black heavy metalové ozvěny ze starých prokletých pohřebišť! 

Asphyx says:

I don’t know about you, but I sometimes like to lock myself in my room on weekends and dig through old recordings. I take my own private trips down memory lane. Sometimes I just stare at the wall and reminisce about the good old days, when metal didn’t care about genres, didn’t pigeonhole people, and a dirty sound was a sign of rebellion. I realize how artificial, plastic, and impersonal the modern world is. I’ve always felt the need to forge a kind of unwritten bond with the band. DARKTHRONE will take you on another such journey into metal’s prehistory.

Sure, I can already see the pensive expressions of music critics who will dissect individual motifs and mathematically evaluate the music. But where has the passion gone, the joy of metal itself? It’s surprising, but the Norwegians still have it. Even their new release this year is stripped down to the bone, full of ancient motifs and a deliberately imperfect, dirty sound. You may have a thousand complaints, but there’s one thing you can’t deny about this band: they play from the heart. And that’s what it’s all about don’t forget that!


Dear readers, with DARKTHRONE, it’s the same as always. It all depends on the fans’ perspective. If this primitive, basic black heavy metal influenced, of course, by other styles as well suits your taste, you’ll be satisfied, maybe even thrilled. But if you’re looking for something new or progressive in music, or if you just don’t like simple riffs, run away. And while you’re running off somewhere far away, I’ll go on a little trip to a forest cemetery, settle down next to a tilted gravestone, and have a few beers. When I can’t take it anymore, I’ll crawl into an old tomb and sleep next to long-buried bodies. "Pre-Historic Metal" is exactly the kind of record you either love or hate. Even you, notorious complainers and blasphemers, have to admit that this band is genuine, sincere, pure, and authentic. All things considered, my approach over the last few years has always been very similar. At first, the new songs don’t really stick with me; I grimace, not feeling too enthusiastic. But after a while, I start tapping my foot, smiling, and pounding my fist on the table. I pull my old denim vest out of the closet, put it on, and set off on an endless journey into the afterlife. The band is, of course, true and orthodox, but you can also hear that they have a sense of perspective. Eventually, after a few beers, I catch myself humming along with DARKTHRONE, only to end up screaming into the darkness. This is an album you shouldn’t force on anyone; you have to listen to it with your heart rather than your ears. The faithful surely know what I’m talking about. I won’t drag this out. There’s a new album here take it or leave it. Black heavy metal echoes from ancient cursed graveyards!


about DARKTHRONE on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
1. They Found One of My Graves 
2. Pre-Historic Metal 
3. Siberian Thaw 
4. Deeply Rooted 
5. The Dry Wells of Hell 
6. So I Marched to the Sunken Empire 
7. Eat Eat Eat Your Pride 
8. Eon 4 

středa 27. května 2026

Recenze/review - ARROGANZ - Death Doom Punks (2026)


ARROGANZ - Death Doom Punks
CD 2026, Testimony Records

for english please scroll down

Satan se uměl vždycky přizpůsobit. Dnes na sebe vzal podobu uhlazeného muže v drahém obleku. Není pro něj nic lepšího, než rozpoutat od stolu další z krvelačných válek, zničit celé národy, rasy, cokoliv, na co si jen vzpomenete. Navíc, pán pekel dostane i požehnání od části lidí, kteří pochodují slepě na smrt. Přijde mi, že se nakonec naplní děsivé vize a shoříme v plamenech. Než se tak ale stane, budu dál poslouchat nahrávky, jako je ta nová od německých tmářů ARROGANZ.

Měl jsem tu čest jak s několika jejich předchozími alby, tak i naživo a pokaždé se jednalo o surový, ostrý a divoký death metal ze staré školy, ušpiněný punkem, doomem, blackem a vztekem. Novinka pokračuje tam, kde pánové minule přestali. Přiznám se vám k jedné věci, ihned se mi dostala do krve a trávil jsem s ní skoro veškerý svůj volný čas. Zasekla do mě svůj dráp a já zase jednou viděl satanovu pravou tvář.


Na ARROGANZ se mi vždy líbila jedna věc. Jdou si svou cestou, mají vlastní styl, výraz, spoustu nápadů. Jedná se o kapelu, která vzešla z toho nejhlubšího podzemí. Nové skladby jsou jako ostré hřeby, které vám budou zatlučeny do hlavy v chladné, smradlavé kobce. Satan stojí ve stínu a usmívá se. Není divu, mučení vašeho těla i mysli dosáhlo vrcholu. Líbí se mi zvuk, motiv na obalu, ale hlavně zvláštní podmanivá a syrově přitažlivá atmosféra celé letošní nahrávky. Vše je tu ohlodáno na kost, na samou podstatu kovu smrti. Žádné kompromisy, zbytečnosti. Songy se valí kupředu, jako špinavá voda ve stoce, která vytéká i z vašeho města. Brutalita se zde potkává s nekonečným chladem a nahrubo nasekanou tmou. Výsledkem je album, které když budete poslouchat, tak se vám postupně dostane do vnitřností, sevře je pevným stiskem a nakazí vás pradávnou bolestivou chorobou. Znovu se objeví staré rány, začnou mokvat, pálit, žhnout, jako riffy, melodie na téhle desce. Na německých tmářích se mi asi nejvíc líbí, že jsou opravdoví, ryzí, upřímní, uvěřitelní a naprosto autentičtí. Navíc mě baví nové album "Death Doom Punks" poslouchat a rád se k němu často vracím. Obzvláště ve chvílích, kdy někde potkám Satana převlečeného za úspěšného mocného muže, když uslyším ze stínu jedovatý smích. Tahle nahrávka by neměla uniknout všem pravověrným fanouškům, prokletým, ani démonům. Je v ní totiž vše, co potřebujete pro krvavé záhrobní rituály. Satan se uměl vždycky přizpůsobit. Dnes na sebe vzal podobu uhlazeného muže v drahém obleku. Není pro něj nic lepšího, než rozpoutat od stolu další z krvelačných válek, zničit celé národy, rasy, cokoliv, na co si jen vzpomenete. Navíc, pán pekel dostane i požehnání od části lidí, kteří pochodují slepě na smrt. Jsme odsouzeni k zániku! Na kost ohlodaný, syrový, temný a chladný black death metal, po kterém zůstává jen spálená země! 

Asphyx says:

Satan has always been able to adapt. Today, he has taken the form of a suave man in an expensive suit. There is nothing he enjoys more than unleashing yet another bloodthirsty war from behind his desk, destroying entire nations, races—whatever you can think of. What’s more, the lord of hell even receives blessings from some people who march blindly toward their deaths. It seems to me that in the end, the terrifying visions will come true and we’ll burn in the flames. But before that happens, I’ll keep listening to albums like this new one from the German death metal band ARROGANZ.

I’ve had the honor of experiencing both several of their previous albums and their live shows, and each time it’s been raw, sharp, and wild old-school death metal, laced with punk, doom, black metal, and rage. The new album picks up right where the guys left off last time. I’ll admit one thing to you: it got under my skin immediately, and I spent almost all my free time with it. It sank its claws into me, and once again I saw Satan’s true face.


There’s one thing I’ve always liked about ARROGANZ. They go their own way, have their own style and sound, and are full of ideas. This is a band that emerged from the deepest underground. Their new songs are like sharp nails that will be hammered into your head in a cold, stinking dungeon. Satan stands in the shadows and smiles. No wonder the torture of your body and mind has reached its peak. I like the sound, the cover art, but most of all the strange, captivating, and rawly alluring atmosphere of this year’s entire recording. Everything here is stripped down to the bone, to the very essence of death metal. No compromises, no frills. The songs surge forward like dirty water in a sewer, flowing out of your city as well. Brutality meets endless cold and roughly chopped darkness here. The result is an album that, as you listen to it, will gradually seep into your guts, clench them in a tight grip, and infect you with an ancient, painful disease. Old wounds will resurface, begin to ooze, burn, and blaze, just like the riffs and melodies on this record. What I probably like most about these German dark masters is that they are genuine, pure, sincere, believable, and completely authentic. What’s more, I enjoy listening to the new album "Death Doom Punks" and love coming back to it often. Especially in those moments when I encounter Satan disguised as a successful, powerful man, when I hear a venomous laugh from the shadows. This recording is a must-have for all true fans, the damned, and even demons. It contains everything you need for bloody rituals of the afterlife. Satan has always known how to adapt. Today, he has taken the form of a suave man in an expensive suit. There is nothing better for him than to unleash yet another bloodthirsty war from his desk, to destroy entire nations, races whatever you can think of. Moreover, the lord of hell even receives blessings from some people who march blindly to their deaths. We are doomed to extinction! Raw, dark, and cold black death metal stripped to the bone, leaving only scorched earth in its wake!

úterý 26. května 2026

Recenze/review - DESOLUS - Dwellers of the Twilight Void (2026)


DESOLUS - Dwellers of the Twilight Void
CD 2026, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Sedím ve svém pokoji a mám půjčený VHS přehrávač od svého kamaráda. Několik kazet s horory mám již za sebou. Otevřu si další pivo, zapnu play a otřu si ruce do své džínové bundy. Je mi znovu sladkých patnáct a začínám zrovna s filmy, muzikou a holkami. Jedna má za chvilku přijít. Nakonec usnu a děsivá noční můra se vkrade i do mých snů. Jsem pronásledován šílencem v masce, umírám, znovu se rodím a takhle to pokračuje dalších 35 let. Přiznám se bez mučení, prožívám s kapelou DESOLUS svůj již druhý výlet po časové ose zpět a zase mě to neskutečně baví.

Vše je tu totiž ohlodáno na kost a přizpůsobeno tomu, aby iluze návratu 80. let minulého století opravdu fungovala. Zvuk, motiv na obalu, hororová předehra, tohle všechno mě vrací zpátky, do doby, kdy jsem byl ještě silný, vydržel jsem pít týden v kuse a mladé dívky mi padaly samy do klína. Svět se za tu dobu změnil k nepoznání, netuším, jestli k lepšímu, ale nostalgie v podání téhle smečky na mě funguje. Otevírám si další pivo a přidávám hlasitost na svém přehrávači. 


Jak už tomu bývá a vždycky bylo, nová vlna thrashových kapel, uctívajících staré bohy jako SODOM, KREATOR, PROTECTOR, DARK ANGEL, MASSACRA. MERCILESS, MORBID SAINT, HYPNOSIA nám přinesla spoustu smeček, které sice mají velkou sledovanost, rozhovory v lesklých časopisech, ale za příliš jejich hudba nestojí. S DESOLUS je to jiné. Cítím, vnímám celým svým tělem, z jejich nové nahrávky opravdovost, ryzost, upřímnost, absolutní oddanost hudbě i naprostou autenticitu. Navíc mě baví jejich nové album "Dwellers of the Twilight Void" poslouchat a rád se k němu vracím. Obzvláště ve chvílích, kdy mám plné zuby současného podivného, zkaženého a zlého světa. Zavírám se do svého pokoje, přidávám hlasitost na samou hranici snesitelnosti. Muzika vibruje celým mým tělem, dostává se do morku kostí. Ničí mě a zároveň očišťuje. Satan i Smrt, ta stará děvka, jsou velmi blízko, cítím jejich smradlavý dech a užívám si jednotlivé melodie, údery bicích, řev bestie. Vše je zde jedovaté, zahrané s noblesou a nadhledem starých mistrů. Zároveň živočišně, odhodlaně, s krvavou jiskrou v oku. Pokud jste na tom jako já a někdy se vám stýská po starých dobrých časech a nebo jen máte rádi dobře odvedené řemeslo s přidanou hodnotou navíc, potom jste zde správně. Doporučuji vám dobré pivo, hororový film s notoricky známými tématy a potom si pusťte tohle album. Pro mě se tento postup stal doslova soukromým rituálem a už teď vím, že jej budu aplikovat velmi často. Hraje se tu totiž přesně pro mě, pro starého psa, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád. Starosvětský black thrash metal, ohlodaný až na kost! Jedovaté ozvěny z děsivé budoucnosti! 

Asphyx says:

I’m sitting in my room with a VHS player I borrowed from a friend. I’ve already watched a few horror movies. I open another beer, press play, and wipe my hands on my denim jacket. I’m fifteen again, just getting into movies, music, and girls. One of them is supposed to arrive any minute now. Eventually, I fall asleep, and a terrifying nightmare creeps into my dreams. I’m being chased by a masked madman, I die, I’m reborn, and it goes on like this for another 35 years. I’ll admit it without hesitation: I’m experiencing my second trip back along the timeline with the band DESOLUS, and I’m having an incredible time again.

Everything here is stripped down to the bone and tailored to make the illusion of a return to the 1980s truly work. The sound, the cover art, the horror-style intro all of this takes me back to a time when I was still strong, could drink for a week straight, and young girls would fall into my lap on their own. The world has changed beyond recognition since then; I have no idea if it’s for the better, but the nostalgia this band delivers works on me. I open another beer and turn up the volume on my player. 


As is often the case and always has been a new wave of thrash bands has emerged, paying homage to the old gods like SODOM, KREATOR, PROTECTOR, DARK ANGEL, and MASSACRA. MERCILESS, MORBID SAINT, and HYPNOSIA has brought us a lot of bands that, while they have a large following and interviews in glossy magazines, aren’t really worth much musically. With DESOLUS, it’s different. I feel it, I sense it with my whole body the authenticity, purity, sincerity, absolute devotion to music, and complete authenticity in their new recording. Plus, I enjoy listening to their new album "Dwellers of the Twilight Void" and love coming back to it. Especially in moments when I’m fed up with this strange, corrupt, and evil world. I lock myself in my room, turning the volume up to the very limit of what’s bearable. The music vibrates through my entire body, penetrating to the marrow of my bones. It destroys me and purifies me at the same time. Satan and Death, that old whore, are very close; I can feel their stinking breath and I savor every melody, every drumbeat, every roar of the beast. Everything here is toxic, performed with the elegance and detachment of the old masters. At the same time, it’s raw, determined, with a bloodthirsty gleam in the eye. If you’re like me and sometimes find yourself longing for the good old days, or if you just appreciate a job well done with that extra something, then you’ve come to the right place. I recommend a good beer, a horror movie with well-known themes, and then put on this album. For me, this routine has literally become a personal ritual, and I already know I’ll be doing it very often. Because this music is played exactly for me, an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for several decades now. Old-school black thrash metal, stripped down to the bone! Venomous echoes from a terrifying future!



Recenze/review - DESOLUS - System Shock (2024):


tracklist:
1. The Portal
2. Dweller of the Twilight Void
3. Trespass the Threshold
4. The Pact (Sealed in Blood) 
5. Threading the Atom
6. Visages of Death
7. Woman of Infernal Beauty
8. Primordial Evil
9. Show No Mercy
10. Nefarious Dominion

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine