Každé město má svá tajemství, ukrytá hluboko pod povrchem. Sestupuji dolů, do starých sklepení. Po stěnách stéká hnis a slyším šramot, který ke mě doléhá z povrchu. Křik lidí, cinkot tramvají, troubení aut, vše postupně utichá. Nakonec zbydu jen já, nekonečná tma a pach hniloby. Navštívil jsem tyhle staré katakomby z jednoho prostého důvodu. Měli by tu být pochováni mí prokletí předci. Členové řádu black death metalového, který byl kdysi dávno, na přelomu osmdesátých a devadesátých let založen jako tajný spolek. Ze tmy a nicoty se objeví první žhnoucí oči. Nemrtví, jsem tu správně.
VIANDE jsou kapelou, která pochází z Francie a jejich hudba se pro mě stala natolik podmanivou, zajímavou a drásající, že jsem se rozhodl o ní napsat několik pokorných slov. Uvědomil jsem si, že jsem je viděl naživo (odkaz na report naleznete dole pod dnešním článkem). Na koncertě tahle smečka doslova zabíjela a tak jsem si vzal jejich letošní album na několik svých nekonečných výletů do záhrobí.
Hudba se mi ihned dostala do krve. Je totiž velmi dobře napsána, řeže tou správnou stranou nože, je uvěřitelná, opravdová, ryzí a naprosto autentická. Pokaždé, když jsem zapnul play na svém přehrávači, tak jsem si opravdu připadal jako na návštěvě katakomb, ve kterých jsou pochováni mí prokletí předci. Proséval jsem mezi prsty prach, užíval si masivní, řezající a dobře čitelný zvuk, díval jsem se na pochmurně morbidní motivy na obalu a uvědomil jsem si, že tahle nahrávka vlastně nemá žádné slabé místo. Já, jako posluchač a teď už i fanoušek kapely, jsem zjistil, že zkažená krev, která mě i kapele koluje v žilách, je naprosto stejného odstínu. Pánové velice umně, zkušeně a s elegancí starých mistrů kombinují chladný, mrazivý black metal se surovostí death metalu. Celá nahrávka je potom zahalena do doom metalových pavučin, které jsou prašivé, neskutečně pevné a strhnou vás do hlubiny. Pokud bych potom měl tvorbu těchto tmářů k někomu přirovnat, volil bych jména jako CRUCIAMENTUM, INCANATATION, DEAD CONGREGATION, DRAWN AND QUARTERED, TEITANBLOOD. Ano, peklo o sobě zase jednou dává vědět, Satan sedí na svém trůnu, usmívá se a démoni tančí na svých vlastních hrobech. VIANDE tohle všechno ví, umí si hrát s náladami jako šelma se svojí kořistí. Bývám při poslechu ztracený, prokletý, pohřbený zaživa. Ve skladbách se ukrývá pradávná síla, tlak, energie, to vše zabalené a zahrané způsobem, u kterého shoříte zevnitř. "Monument aux morts" je přesně tím druhem nahrávky, která se mi dostala do morku kostí, do podvědomí. A už teď vím, že se k ní budu rád a velmi často vracet. Album, které je doslova nasáklé starými chorobami! Temný, drásající a surově morbidní black death metal, hniloba, špína a nekonečně bolestivá a morbidní smrt!
Asphyx says:
Every city has its secrets, hidden deep beneath the surface. I descend into the old cellars. Pus runs down the walls, and I hear a rustling that drifts down to me from above. The shouts of people, the clanging of trams, the honking of cars everything gradually fades away. In the end, it’s just me, endless darkness, and the stench of decay. I visited these old catacombs for one simple reason. My cursed ancestors are supposed to be buried here members of the Black Death Metal Order, which was founded long ago, at the turn of the ’80s and ’90s, as a secret society. From the darkness and nothingness, the first glowing eyes appear. The undead I’m in the right place.
VIANDE is a band from France, and their music has become so captivating, intriguing, and harrowing to me that I’ve decided to write a few humble words about it. I realized that I’d seen them live (you’ll find a link to the review below today’s article). At the concert, this pack literally killed it, so I took their album from this year along on several of my endless trips to the afterlife.
The music got under my skin right away. It’s very well written, cuts right to the bone, and is believable, genuine, pure, and completely authentic. Every time I hit play on my player, I really felt like I was visiting the catacombs where my cursed ancestors are buried. I let the dust sift through my fingers, savored the massive, cutting, and crystal-clear sound, gazed at the gloomy, morbid motifs on the cover, and realized that this recording actually has no weak points. As a listener and now a fan of the band I discovered that the tainted blood coursing through my veins and those of the band is of exactly the same hue. These gentlemen very skillfully, expertly, and with the elegance of old masters combine cold, icy black metal with the rawness of death metal. The entire album is then shrouded in doom metal webs that are dusty, incredibly sturdy, and will drag you into the depths. If I were to compare the work of these dark masters to anyone, I’d choose names like CRUCIAMENTUM, INCANATATION, DEAD CONGREGATION, DRAWN AND QUARTERED, and TEITANBLOOD. Yes, hell is making its presence known once again; Satan sits on his throne, smiling, while demons dance on their own graves. VIANDE knows all this; they know how to toy with emotions like a predator with its prey. When I listen, I feel lost, cursed, buried alive. Hidden within the songs is an ancient power, pressure, and energy all wrapped up and performed in a way that makes you burn from the inside out. “Monument aux morts” is exactly the kind of record that has seeped into my very marrow, into my subconscious. And I already know that I’ll be happy to return to it very often. An album that is literally steeped in ancient plagues! Dark, harrowing, and brutally morbid black death metal decay, filth, and an infinitely painful and morbid death!
Report, photos, video - TRANSCENDING OBSCURITY FEST - Prague, club Futurum - 5. 5. - 6. 5. 2023:
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
Ahoj! Hexenaltar was founded in mid 2021 as solo project, but later that year it became a full-time band.
At the very begining I wanted to play something near to blackended speed/thrash, but when I was recording those songs they became more black/thrash/death in final. I think it’s much better for final result. Years of playing death metal have changed my style and taste for good, so Hexenaltar became more heavy sounding than I was expecting at first.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
Well it was kinda complex process. Instruments were recorded in Sound of Records with Haldor Grunberg, we were also trying to record vocals there, but I was sick, so they had to be re-recorded.
So I went to Polifon Studio to record those vocals with Michał Kirmuć. He had oldschool condenser microphone and I was quite happy with results. At the end our good friend Filip Żywiec Weyher recorded intro for us and our drummer Johnny componed outro.
Everything was mixed by Michał Grabowski, he works as live sound technician for Vader, so I trusted him with this process.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
Oh to be honest I don’t remember that well, I think it was about 500cds and 200 vinyls and just a few copies of cassettes. Of course there was a bit of merch like t-shirts and pins and we want to make patches, but hell... it’s quite a long process again. We want them to look just perfect and we are waiting for our friend who will make design, but now he has a broken arm so we will have to wait, a bit more.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
I wrote most of lyrics, but for two songs my friend Beton helped me – drummer of Abominated.
But to be honest it’s a lot easier for me to sing lyrics that I wrote. They are mostly about medieval horror. Witches, evil priests, possession and burning altars haha. They don’t touch serious topics like religion, society or politics. Music sounds like 80s slasher movie, so in my opinion lyrics have to fit the music.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
I made sketch for logo with pencil and I asked my friend if he can make it more professional, and he did! His name is Skadvaldur, talented artist from Iceland, he also did the first artwork for our demo – Tormented Possession and EP Bestial Damnation. Current artwork was done by Juanjo Castellano, he is a real maniac, I am glad that we found him. And website or social media... Yea, without them you are nothing nowadays. You just have to be on Instagram and Facebook, but we are not planning to have www site like hexenaltar.com.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
We choose Godz ov War from Poland, because I know Greg, the CEO of Godz ov War and yea, he treats us just right in my opinion and we are still a young band, so we are really happy that our release was realased in multiple formats. this is very important, because it’s so good feeling to hold vinyl in your hands. It makes you appreciated. So yes, I can recommend this label.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
Of course original thrash metal godfathers of the genre like Kreator, Sodom, Slayer, Sarcofago, Kat.
I am not a big fan of modern metal music or modern bands, of course I know it’s not open-minded attitude, but that’s just my taste, I tried to change it, but I’ve failed.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
Yes, I’ve sent e-mail to some labels, but what to say. We weren’t interested in some labels and some labels weren’t interested in us. So we decided to stay with GoW, there is no need to make changes when current deal just works good.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
I think that we have played about 25 gigs and they were all club concerts for now. We would love to play some open-air concerts, but probably we are still too small band to get offers for playing such events. But I hope that future will bring some open-air shows for Hexenaltar!
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
For sure we would like to record more stuff. Last months I was focused on Abominated’s 2nd album and getting new job, but for sure I will spend some time to write new music for next release.
And playing some open air concerts will be good achivement. Maybe Black Silesia
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
Best way is Instagram or Facebook. It’s fast and efficient. You can of course do it by e-mail or via our record label Godz ov War!
facebook.com/Hexenaltar
instagram.com/hexenaltar_speed
Thanx for the interview.
Thank you! I hope that we will be able to drink some Czech Kozel beer together!
Nejhorší bývala vždycky rána. Počítali jsme mrtvé, seděli jsme u nich a drželi v rukou jejich zohavené obličeje. Utrhané ruce a nohy, vyhřezlé vnitřnosti. Krkavci, čekající na své sousto, na kus masa. Měli jsme pocit, že nám lhali, že nás všichni opustili a že se nacházíme v obrovském mlýnku na maso. V zákopech temnoty musela vznikat i nová nahrávka francouzských tmářů VERDUN. Kapely, u které jsem si vzpomněl na vyprávění mého pradědy, který opravdu bojoval v První světové válce. Vždycky se zahleděl do dálky a někdy měl v očích slzy. Zažil opravdové peklo i apokalypsu.
Je to moje první setkání s kapelou a rovnou napíšu, že dopadlo na výbornou. Těch pochmurných. doomových, drásavých emocí je tolik, že si mě VERDUN ihned získali na svoji stranu. Při poslechu jsem opravdu nebyl ve svém pokoji, ale vrátil jsem se po časové ose zpět a sledoval démony, jak zase jednou ovládli svět. Hodně jsem u alba přemýšlel a uvědomil jsem si, že jsme se jako lidstvo příliš neposunuli, stále děláme stejné chyby, u kterých umírají tisíce nevinných. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě takovou zvláštní auru, napětí, neklid. Působí na mě až uhrančivým dojmem.
Definovat styl, jaký kapela hraje není zase jednoduché. Na albu zazní jak doomové, tak black metalové pasáže, uslyšíte ale i sludge prvky. V závěru je to jedno, vždycky mi šlo o celkový dojem, o zážitek, o předané emoce. Když poslouchám "Abyssal Womb", tak mám pocit, jakoby mě obejmuly pevné, nekonečně chladné pavučiny, jakoby mi někdo stál těžkou botou na prsou a já zarýval svůj obličej do bahna země, proti které nevím proč bojujeme. Novinka plyne převážně ve středním tempu, nikam zbytečně nespěchá, sází se zde spíše na celkový dojem. Skladby mají na mě až uhrančivý účinek. Naslouchám slovům a vyprávěním, jsem v jiné dimenzi, vnímám jejich bolest. Děsivé sny, které se jim stále vracejí. Kdysi byli hrdinové, dnes se doba změnila a dávno upadli v zapomnění. Na VERDUN se mi ale asi nejvíc líbí, že jsou opravdoví, reální, uvěřitelní, syroví a naprosto autentičtí. Hudba je těžká, ohlodaná na kost. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Povedl se zvuk, motiv na obalu i všechny ostatní formální věci, bez kterých to samozřejmě nejde. Co se týká textů, tak ty uctívají temné sci-fi i metafyziku. Francouzi se mi dostali do hlavy, do podvědomí, hráli si se mnou pokaždé jako šelma se svojí kořistí. Už dlouho se mi nestalo, abych si jen tak sedl a od prvního tónu, melodie, od prvního úderu bicích, byl takhle moc ztracen. Klečím uprostřed zuřící bitvy a marně se modlím k Bohu. Nikdy jsem ho neviděl, zato Satan je na každém rohu. Usmívá se. Vypadá to, že se stále budeme zbytečně zabíjet. Kvůli území, kvůli víře, kvůli nedorozumění. Mocní tohoto světa na tom budou nadále vydělávat. Pokaždé, když budu poslouchat tuhle desku, tak na to budu myslet. Je totiž vynikající po všech stránkách. Temný, uhrančivý, démonický soundtrack k sludge doom metalové apokalypse! Album, které se vám dostane do krve i do podvědomí!
Asphyx says:
Mornings were always the worst. We counted the dead, sat beside them, and held their mutilated faces in our hands. Torn-off arms and legs, spilling entrails. Ravens, waiting for their next bite, for a piece of flesh. We felt like we’d been lied to, that everyone had abandoned us, and that we were trapped in a giant meat grinder. It must have been in those dark trenches that the new album by the French doom metal band VERDUN was created. A band that reminded me of the stories my great-grandfather told he actually fought in World War I. He would always gaze into the distance, and sometimes there were tears in his eyes. He had experienced true hell and the apocalypse.
This is my first encounter with the band, and I’ll say right off the bat that it turned out great. There are so many of those gloomy, doom laden, harrowing emotions that VERDUN immediately won me over. While listening, I really wasn’t in my room I traveled back in time and watched as the demons once again took over the world. I thought a lot about the album and realized that we, as humanity, haven’t progressed much; we’re still making the same mistakes that cause the deaths of thousands of innocent people. The songs are very well written; they possess a peculiar aura, tension, and unease. They have an almost mesmerizing effect on me.
It’s not exactly easy to define the band’s style. The album features both doom and black metal passages, but you’ll also hear sludge elements. Ultimately, it doesn’t matter I’ve always been more interested in the overall impression, the experience, and the emotions conveyed. When I listen to "Abyssal Womb", I feel as if I’m being enveloped by sturdy, infinitely cold cobwebs, as if someone were standing on my chest with a heavy boot and I were burying my face in the mud of the earth, against which I don’t know why we’re fighting. The new album flows mostly at a moderate tempo; it doesn’t rush anywhere unnecessarily, focusing instead on the overall impression. The songs have an almost mesmerizing effect on me. As I listen to the lyrics and the stories, I’m transported to another dimension I feel their pain. The terrifying dreams that keep coming back to haunt them. They were once heroes; today, times have changed, and they’ve long since fallen into oblivion. But what I probably like most about VERDUN is that they’re genuine, real, believable, raw, and completely authentic. The music is heavy, stripped down to the bone. Nothing is superfluous, nothing is missing. The sound, the cover art, and all the other formal elements which, of course, are essential are all spot-on. As for the lyrics, they pay homage to dark sci-fi and metaphysics. These French guys have gotten into my head, into my subconscious; they’ve played with me every time like a predator with its prey. It’s been a long time since I’ve just sat down and, from the very first note, the very first melody, the very first drumbeat, been so completely lost. I’m kneeling in the middle of a raging battle, praying to God in vain. I’ve never seen Him, but Satan is on every corner. He’s smiling. It looks like we’ll just keep killing each other for nothing. Over territory, over faith, over misunderstandings. The powerful of this world will continue to profit from it. Every time I listen to this album, I’ll think about that. Because it’s outstanding in every way. A dark, mesmerizing, demonic soundtrack to a sludge doom metal apocalypse! An album that will seep into your blood and your subconscious!
Ave FUNEBRE DEVASTATION! I’m currently listening to your new album, “The Verminous Spawn,” and I can’t shake the feeling that I’m at an evil black mass. You play black thrash death metal, and this is your third full-length album. Can you tell us how the new record came together and in what direction you wanted to move from your excellent previous releases? Did you want to be even faster, darker, more devilish?
Hails, Jakub Asphyx!! First of all, thanks a lot for taking the time to interview us and for sending such interesting questions. Let's get into it!
Believe it or not, our first idea when we started writing this album was actually to make something more old-school. We wanted to lean more towards the early days of Venom, Celtic Frost, and the first Sodom records. We even talked about throwing in a few more Speed/Thrash Metal sections. As you can hear, those influences are definitely there in some of the songs, but others dive headfirst into filthy, deranged Black/Death Metal.
In the end, I guess we naturally drift somewhere within that extreme swamp. We just can't help letting influences from here and there creep into the music. We don't really force anything—we just let the songs take us wherever they want to go.
You know what literally hit me right in the face? The sound on the new record. It’s organic, gritty the album has a dark spark to it. In this day and age of over-amplified and compressed formats, it’s a breath of fresh air. To me, this is what true hell sounds like! Please tell me where and how you recorded? How did you achieve this sound?
Thanks a lot, I really appreciate that! I recorded the album myself using my own gear. I've been recording my own demos and a few other bands since 1997, when I started out with an old PC and a cassette deck. Over the years I kept adding more equipment, and eventually I settled on my Yamaha AW4416, which I've been using since 2004. I still use it to record the drums and some of the guitars.
It's one of the first digital workstations ever made, but it has a very old-school way of processing audio and a much more analog-like character than most modern digital gear. Everything else was done on the PC using different DAWs and preamps. The whole idea was to capture a more organic sound, something closer to those early '90s records—that was the goal from the very beginning.
The entire album was produced by me in my humble, filthy little Khazad-Dûm Studios.
I’m exactly the kind of old-school fan who approaches music in such a way that if I like an album, I buy the CD, the vinyl, and the T-shirt. I have to say, the cover art for this year’s album is really well done. This is pretty much how I imagine medieval hell. Can you tell us how you chose the artwork, who created it, and how it relates to the music?
Absolutely! The cover artwork was created by Vhan Art, an artist I've been working with for quite a few years now. Not only with Funebre Devastation, but also with other bands and projects I'm involved in, like Hrizg, Deprive, and several others.
He's an incredibly talented artist who regularly creates pre-made artworks and puts them up for sale. I always take the time to check out every single piece he releases. Whenever I come across one that perfectly matches the atmosphere I want to capture with a particular album, I simply buy it. That's really all there is to it. It's a straightforward way of working, and it lets us get straight to the point without overcomplicating things.
Looking at your lineup, you’re a band made up entirely of experienced musicians. How do you actually create new music? What does the process of writing new material look like? Do you have trouble agreeing on things? After all, experience can sometimes be a hindrance. You know how it is egos and all that.
That's an interesting question. The funny thing is, there really aren't any egos in this band. We don't argue about the music. We all know the kind of metal we want to play, and we simply make it happen.
Everyone throws ideas on the table suggestions, comments, different approaches—and then I write the riffs that best fit each moment. Sometimes I come to rehearsal with a complete song already written, while other times I just bring a rough idea. There are also times when Argus suggests the kind of song he'd like us to work on. And every now and then I bring in material that's a bit outside the band's usual territory, so Ha-Shatan steps in as a sort of artistic director, helping decide which riffs really fit the spirit of Funebre Devastation.
Even though I'm the one who writes all the music, the contributions from the other guys are incredibly important. Their input shapes the final result and gives the band its own identity.
In the past we've worked with a few lead guitarists, but none of them really fit our way of working, our music, or our philosophy. So we've decided to keep Funebre Devastation as a three-piece for the foreseeable future.
For me, old-school metal has always been associated with a certain darkness. Even as a young guy, I was fascinated by the references to Satanism that grime and decay that you could sense in your bands’ music. How did you end up gravitating toward this particular style?
Well, in my case it all started with bands like Manowar. Without a doubt, they're the band that dragged me into this whole mess. There were other bands before them, of course, but Manowar were the ones who really opened the gates to Metal for me.
As for the Satanic side of things, I'd say Venom first, and later Morbid Angel, completely blew my mind as a teenager. I'd listen to their albums and read the lyrics with this strange mix of fascination and fear. In the end, though, fascination won.
By 1993 I was already deeply into Death Metal, and I always found myself drawn to the bands that had a Satanic or occult atmosphere. It was only a matter of time before Black Metal entered my life as well.
I guess it's the same story for a lot of people from our generation, isn't it?
I’d be curious to know what the music scene is like in Spain, especially in your area (Santander, Cantabria). How did you get into music, and who was your role model? What about your scene, clubs, and fans?
Well, I wouldn't really say there's an actual scene where we live. We're from Santander, but in reality each of us lives in a different town, quite far apart. That's pretty common around here—young people get together because they're into the same music, but they rarely live anywhere near each other. Metal is pretty scarce here these days, although there is some new blood slowly picking up the torch.
There are still bands around, most of them made up of old bastards like us, and we're all friends and support each other. But calling it a real scene... I don't know, I think that might be giving it too much credit.
Spain has some absolutely killer bands and amazing musicians who know exactly how to do their thing. But Cantabria, the region where we live, is a different story. It's a small region where the extreme metal culture has been fading away for years, leaving only a handful of younger maniacs who, hopefully, will bring the underground back to life little by little.
There aren't many bars or clubs where you can hang out, have a few beers, and listen to bands like Slayer. And if we're talking about true underground metal, there are even fewer. If there aren't enough fans to keep a scene alive, there certainly won't be many venues for them either.
That said, we're used to it, and honestly, we don't really care. We do our own thing, and there's always a bunch of friends who show up at our gigs ready to go completely insane—to mosh, raise hell, and unleash some proper violence and chaos, just the way it should be.
We got into the scene back in the late '80s and early '90s, when things were completely different. There were loads of bands, loads of gigs, loads of ideas. It felt like a real scene—clubs, maniacs, and underground metal everywhere you looked. But all of that eventually faded away, and nowadays... well, it's become something much smaller and far more exclusive.
Your lyrics are also very dark. That’s obviously part of death black thrash metal, and I like it, but I’d be interested in the origin and creation of the lyrics. How did the lyrics for the new album come about? What are they about?
The lyrics are basically a mix of ideas, phrases, and concepts that all revolve around a few core themes: violence, darkness, and extremity. From there, each song leans a bit more in one direction or another. Some are about taking revenge on people who cross you. Others deal with serial killers, occult rituals, or pure destruction. Darkness always has to be the dominant element. They're very direct lyrics, written to emphasize the darkest and most extreme side of human nature. I couldn't really tell you that one song is about this specific subject and another about something else, because together they all form a single conceptual world, even if each one explores it from a different angle.
Funebre Devastation embraces feelings like hatred, revenge, and defiance because they're part of human nature. We don't believe in preaching or moralizing through our lyrics. Instead, we write from the perspective of the darkest instincts, standing our ground against a world that's often cruel and full of hypocrites mother fuckers. The message isn't about surrendering it's about pride, resilience, and refusing to let life or anyone else break your spirit. No matter how many times you get knocked down, you stand back up with your head held high.
Throughout the history of metal, there have been many instances where certain bands were banned because they were shocking or held views that differed from mainstream society. Have you ever had any problems? In today’s internet age, it’s incredibly easy to immediately condemn someone, spread a rumor, and destroy them. How does mainstream society in Spain view black death thrash metal bands? You’re a strongly Catholic country…
Well, I wouldn't say Spain is a deeply Catholic country. It's a country that tries to be secular without really being secular. There are still plenty of people who believe in this false god, of course, but it's nothing like countries such as Poland, or others that seem to be much more religious.
We've never had any problems because of the themes we write about. Not with Funebre Devastation, nor with any of the other bands we've played in over the years. That simply doesn't happen here. What can happen is that bands openly associated with the far right may end up being boycotted. Bands that openly promote those kinds of political views can run into serious trouble with the more radical left. But we're an apolitical band. In fact, we don't give a fuck about politics, whether it's left or right. As far as I'm concerned, they can all go fuck themselves!
Personally, I think today's society has become domesticated. People get offended by every little piece of bullshit someone writes on the internet. But then again, that's actually good for us. We like offending people... so everything's working out just fine! Hahaha.
Have you had to change your approach to music in any way due to new technologies? Thanks to the internet, the world is completely different; bands have to approach everything in a totally different way. How do you perceive these changes?
I like this question. The internet has democratized stupidity, and even though we're assholes too, we're not going down that road. We make the music that matters to us. We're an old-school band because we're old, and we grew up with that mindset. We're never going to change that. If we did, Funebre Devastation simply wouldn't make any sense anymore.
We're not going to change anything just to please a herd mentality that buys their outfits from EMP and only listens to whatever Nuclear Blast, Napalm Records, or some other shitty labels happen to release.
We don't work according to the algorithm. Sure, we have social media, because otherwise nobody would even know we exist nowadays. But that's as far as it goes. We're not crossing the line or betraying our convictions just to sell ten more records. We don't have that obsession with making it big. We're not a professional band, and everything we do comes straight from the heart.
That's the fundamental difference between Funebre Devastation and most other bands. We have principles, and those principles are non-negotiable.
How are things going for FUNEBRE DEVASTATION in terms of concerts? I noticed you don’t perform very often. Wouldn’t a European tour appeal to you? I could imagine you sharing the stage with bands like POSSESSED or DEICIDE they come here pretty often.
I can tell you one thing: the day we go on tour with bands like the ones you mentioned, we'll probably shit ourselves with excitement at every single show! Hahaha...
We play as much as we can. We've all got jobs, some of us have families... so we simply can't play as often as we'd like. That said, this year we're not only playing in Spain, but also in Portugal and France, which isn't bad at all. We're also playing the incredible Drums of War Festival alongside bands we grew up listening to.
As for next year, the plan is to do a European tour. We want to take our shit abroad and export our noise. We'd love to play more festivals, but this is a DIY commune, so we can only go as far as our own resources allow.
What do death metal, black metal, and thrash metal mean to you? How would you define them, and how do you perceive these styles as an experienced musician? I don’t want you to describe your playing technique; I’d be more interested in your perspective, your feelings, the energy you convey, and so on. Try being a philosopher for a moment.
Whew... alright, let's see.
To me, Death Metal is about savagery and sheer impact. Darkness and aggression. Violence and extremity. Of course, it depends on what kind of Death Metal we're talking about, but that's always been my general perception of the genre. Putting on your headphones, cranking the volume up, and being physically unable to stop banging your head. Your face twists into a grim expression while you stare into the void. That's real Death Metal. That's how I always experienced it. A swamp of horror that keeps growing inside your mind until it takes over like a terminal disease.
Black Metal gives you different feelings. More romantic ones, in a way. Colder, older. It brings out the philosophical side of life and death. The epic feeling of immemorial times. Almost divine forces watching over everything. It's the kind of music that makes you dream about ages you never lived through and ideas that would never have crossed your mind otherwise. That's what Black Metal was to me. Nowadays, it's mostly just a bunch of hooded idiots who only care about sounding perfect, playing perfectly, and making money. That feeling died many years ago.
Thrash Metal, in my opinion, made perfect sense in the '80s. It was humble, streetwise kids from rough backgrounds trying to crawl out of their shitty lives, expressing everything they lived through with razor-sharp riffs, fast drums, and an untamed attitude. Nowadays, Thrash Metal is a fucking commercial circus. It's the most extreme genre that's still part of the mainstream. So now you get kids showing up with instruments that cost more than all of mine put together, taking lessons at music academies, with everything paid for by mom and dad. That's got absolutely nothing to do with where the genre came from. That's why I call it what it is: a fucking circus.
Of course, if you take the very best elements of all three styles and turn them into something hostile and violent... then everything is exactly as it should be.
What does FUNEBRE DEVASTATION have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you have a message for labels, promoters, or fans, this is the place…
For the time being, you can catch Funebre Devastation live in Bilbao, Barcelona, Tarbes (France), and Porto (Portugal). But of course, if any promoter wants to book us, we'll gladly go wherever we're invited, as long as the conditions aren't ridiculous. We're not going to pay for our own travel and accommodation just so the promoter can disappear with our money and spend it on cocaine.
As for record labels, honestly, we're pretty easy about it. If anyone wants to release our material, all they have to do is get in touch and send us a proposal. Whether it's about putting out one of our releases or booking us to play in their area, we'll always take a look at it and give an honest answer. We're open to any kind of collaboration.
And to the fans... I don't know if they've heard the band yet or seen us live somewhere, but one thing's for sure for better or worse, we don't leave anyone indifferent. I think that anyone who has the same blood running through their veins as we do will eventually find their way to Funebre Devastation and understand what we're about. Our music calls to old spirits, whether you're old or not.
Thank you very much for the interview. I really appreciate that you took the time for our site. I wish your entire band a lot of hellish inspiration, sold records, and enthusiastic fans. May you also thrive in your personal lives. I hope to see you live someday.
Thank you very much, Jakub. It was a real pleasure answering your questions—they were thoughtful and genuinely interesting, which isn't always the case with interviews these days.
We really appreciate your support and the chance to spread the word about Funebre Devastation through your zine. Hopefully our music will reach a few more maniacs thanks to this interview.
We also hope to make it to your country someday and share a few beers after raising hell on stage. Until then, keep the underground alive, support the bands that deserve it, and never let the flame die.
See you somewhere on the road... and hail from the filthy depths of north of Spain!
Recenze/review - FUNEBRE DEVASTATION - The Verminous Spawn (2026):
Ave FUNEBRE DEVASTATION! Právě poslouchám vaši novinku „The Verminous Spawn“ a mám neodbytný pocit, že jsem na zlé černé mši. Hrajete black thrash death metal a jedná se o vaše třetí dlouhohrající album. Prozradíš nám, jak nová nahrávka vznikala a jakým směrem jste se chtěli posunout od vynikajících předchozích nahrávek? Chtěli jste být ještě víc rychlejší, temnější, ďábelštější?
Zdravím, Jakube Asphyxi!! V první řadě moc děkujeme, že jsi si udělal čas na rozhovor a zaslal nám tak zajímavé otázky. Pojďme na to!
Věřte tomu nebo ne, naší první myšlenkou, když jsme začali psát toto album, bylo vlastně udělat něco oldschoolového. Chtěli jsme se více přiklonit k raným dobám Venom, Celtic Frost a prvním nahrávkám Sodom. Dokonce jsme mluvili o tom, že bychom tam přidali i pár dalších speed/thrash metalových sekcí. Jak slyšíte, tyto vlivy jsou v některých písních rozhodně přítomny, ale jiné se po hlavě vrhají do špinavého, šíleného black/death metalu.
Nakonec si myslím, že se přirozeně noříme někam do té extrémní bažiny. Prostě si nemůžeme pomoct a necháváme do hudby vkrádat vlivy odtud i odjinud . Nic moc nenutíme – prostě necháváme písně, aby nás vedly, kam chtějí.
Víš, co mě ihned doslova praštilo do obličeje? Zvuk na nové nahrávce. Je organický, prašivý, album má v sobě černou jiskru. V dnešní době přeřvaných a komprimovaných formátů je doslova osvěžením. Podle mě takhle zní pravé peklo! Prozraď mi prosím, kde a jak jste nahrávali? Jak jste takového zvuku dosáhli?
Moc děkuji, opravdu si toho vážím! Album jsem nahrál sám s vlastním vybavením. Svá vlastní dema a dema od několika dalších kapel nahrávám od roku 1997, kdy jsem začínal se starým počítačem a kazetovým magnetofonem. V průběhu let jsem přidával další vybavení a nakonec jsem se usadil na svém Yamaha AW4416, který používám od roku 2004. Stále ho používám k nahrávání bicích a některých kytar.
Je to jedna z prvních digitálních pracovních stanic, které kdy byly vyrobeny, ale má velmi staromódní způsob zpracování zvuku a mnohem analogovější charakter než většina moderních digitálních zařízení. Všechno ostatní bylo provedeno na PC s použitím různých DAW a předzesilovačů. Celá myšlenka byla zachytit organičtější zvuk, něco bližšího těm nahrávkám z počátku 90. let – to byl cíl od samého začátku.
Celé album jsem produkoval v mém skromném, špinavém malém studiu Khazad-Dûm.
Jsem přesně tím druhem fanouška ze staré školy, který přistupuje k hudbě tak, že když se mu album líbí, tak si kupuje CD, vinyl i tričko. Musím říct, že motiv na obalu letošního alba je opravdu povedený. Takhle nějak si představuji středověké peklo. Prozradíš nám, jak jste motiv vybírali, kdo je pod ním podepsán a jakým způsobem souvisí s muzikou?
Rozhodně! Obal alba vytvořil Vhan Art, umělec, se kterým spolupracuji už pěknou řádku let. Nejen s Funebre Devastation, ale i s dalšími kapelami a projekty, na kterých se podílím, jako jsou Hrizg, Deprive a několik dalších.
Je to neuvěřitelně talentovaný umělec, který pravidelně vytváří předpřipravená díla a dává je do prodeje. Vždycky si udělám čas na to, abych si prohlédl každé jeho dílo. Kdykoli narazím na nějaké, které dokonale odpovídá atmosféře, kterou chci s konkrétním albem zachytit, jednoduše si ho koupím. To je vlastně všechno. Je to přímočarý způsob práce, který nám umožňuje jít rovnou k věci, aniž bychom vše zbytečně komplikovali.
Když se podívám na vaši sestavu, tak jste kapelou, která je tvořena samými zkušenými muzikanty. Jak vlastně tvoříte novou hudbu? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Nemáte problém s tím, se dohodnout? Přeci jen, zkušenosti bývají občas překážkou. Znáš to, ego a tak.
To je zajímavá otázka. Vtipné je, že v téhle kapele opravdu žádná ega nejsou. Nehádáme se o hudbě. Všichni víme, jaký druh metalu chceme hrát, a prostě ho realizujeme.
Každý hází na stůl nápady, komentáře, různé přístupy – a já pak píšu riffy, které nejlépe odpovídají danému okamžiku. Někdy přijdu na zkoušku s hotovou písní, která už je napsaná, jindy jen přinesu hrubý nápad. Jsou také chvíle, kdy Argus navrhne, na jaké písni by chtěl, abychom pracovali. A čas od času přinesu materiál, který je trochu mimo obvyklé území kapely, takže Ha-Shatan zasáhne jako jakýsi umělecký ředitel a pomůže rozhodnout, které riffy skutečně odpovídají duchu Funebre Devastation.
I když jsem to já, kdo píše veškerou hudbu, příspěvky ostatních kluků jsou neuvěřitelně důležité. Jejich vstupy formují konečný výsledek a dávají kapele její vlastní identitu.
V minulosti jsme spolupracovali s několika hlavními kytaristy, ale žádný z nich se doopravdy nehodil k našemu způsobu práce, naší hudbě ani naší filozofii. Proto jsme se rozhodli, že Funebre Devastation prozatím ponecháme jako tříčlennou kapelu.
Pro mě byla stará metalová škola vždycky spojená s určitou temnotou. Už jako mladého mě kdysi fascinovaly odkazy na satanismus, taková ta špína, hniloba, která byla z tvorby vašich kapel cítit. Jak jste se dostali zrovna k tomuto stylu?
No, v mém případě to všechno začalo kapelami jako Manowar. Bezpochyby to byla kapela, která mě do celého tohohle chaosu zatáhla. Před nimi samozřejmě byly i jiné kapely, ale Manowar byli ti, kteří mi skutečně otevřeli brány k metalu.
Co se týče satanské stránky věci, řekl bych, že nejdřív Venom a později Morbid Angel mě jako teenagera naprosto ohromili. Poslouchal jsem jejich alba a četl texty s tou zvláštní směsicí fascinace a strachu. Nakonec ale fascinace zvítězila.
V roce 1993 jsem už byl hluboce zapálený pro death metal a vždycky mě přitahovaly kapely, které měly satanskou nebo okultní atmosféru. Byla jen otázkou času, než do mého života vstoupí i black metal.
Myslím, že je to stejný příběh pro spoustu lidí z naší generace, že?
Zajímalo by mě, jaké to je ve Španělsku, hlavně ve vaší oblasti (Santander, Cantabria), co se týká muziky? Jak si se k hudbě dostal a kdo byl tvým vzorem? Co vaše scéna, kluby, fanoušci?
No, neřekl bych, že tam, kde žijeme, existuje nějaká skutečná scéna. Jsme ze Santanderu, ale ve skutečnosti každý z nás žije v jiném městě, docela daleko od sebe. To je tady docela běžné – mladí lidé se scházejí, protože je baví stejná hudba, ale zřídka bydlí blízko sebe. Metalu je tu v dnešní době docela málo, i když se tu pomalu objevuje i nová krev.
Pořád tu jsou kapely, většinou složené ze starých parchantů jako my, a všichni jsme přátelé a podporujeme se. Ale nazývat to skutečnou scénou... Nevím, myslím, že by to bylo přehnané uznání.
Španělsko má několik naprosto skvělých kapel a úžasných hudebníků, kteří přesně vědí, jak na to. Ale Kantábrie, region, kde žijeme, je jiný příběh. Je to malý region, kde extrémní metalová kultura už léta mizí a zbývá jen hrstka mladších maniaků, kteří, doufejme, underground krůček po krůčku oživí.
Není mnoho barů ani klubů, kde byste se mohli poflakovat, dát si pár piv a poslechnout si kapely jako Slayer. A pokud mluvíme o pravém undergroundovém metalu, je jich ještě méně. Pokud není dostatek fanoušků, aby scéna zůstala při životě, určitě pro ně nebude ani mnoho míst.
Nicméně jsme si na to zvykli a upřímně řečeno, je nám to jedno. Děláme si své a na našich koncertech se vždycky objeví parta přátel, kteří jsou připraveni se úplně zbláznit – moshovat, dělat peklo a rozpoutat pořádné násilí a chaos, přesně tak, jak by to mělo být.
Na scénu jsme se dostali koncem 80. a začátkem 90. let, kdy to bylo úplně jiné. Byla tam spousta kapel, spousta koncertů, spousta nápadů. Připadalo to jako skutečná scéna – kluby, maniaci a undergroundový metal všude, kam se podíval. Ale to všechno nakonec vyprchalo a dnes... no, stalo se z toho něco mnohem menšího a mnohem exkluzivnějšího.
Ve vašich textech jste také velmi temní. K death black thrash metalu to samozřejmě patří a líbí se mi to, ale mě by zajímal původ a vznik textů. Jak vznikaly texty k novému albu? O čem jsou?
Texty jsou v podstatě směsicí nápadů, frází a konceptů, které se točí kolem několika základních témat: násilí, temnota a extremita. Odtud se každá píseň trochu více přiklání jedním či druhým směrem. Některé jsou o pomstě lidem, kteří vám zkříží cestu. Jiné se zabývají sériovými vrahy, okultními rituály nebo čistou destrukcí. Temnota musí být vždy dominantním prvkem. Jsou to velmi přímočaré texty, psané tak, aby zdůraznily nejtemnější a nejextrémnější stránku lidské přirozenosti. Nemohl bych vám říct, že jedna píseň je o tomto konkrétním tématu a jiná o něčem jiném, protože dohromady tvoří jeden konceptuální svět, i když ho každá zkoumá z jiného úhlu.
Funebre Devastation zahrnuje pocity jako nenávist, pomsta a vzdor, protože jsou součástí lidské přirozenosti. Nevěříme v kázání ani moralizování skrze naše texty. Místo toho píšeme z perspektivy nejtemnějších instinktů a stavíme se proti světu, který je často krutý a plný pokryteckých zkurvených hajzlů. Poselství není o kapitulaci, ale o hrdosti, odolnosti a odmítnutí nechat život nebo kohokoli jiného zlomit vašeho ducha. Nezáleží na tom, kolikrát vás srazí k zemi, vy se postavíte s hlavou vztyčenou.
V historii metalu došlo již mnohokrát k tomu, že byly některé kapely zakazovány, protože šokovaly, měly odlišné názory od většinové společnosti. Měli jste někdy problémy? V dnešní době internetu je hrozně jednoduché někoho ihned odsoudit, vypustit fámu, zničit ho. Jak vnímá black death thrash metalové kapely většinová společnost ve Španělsku? Jste silně katolická země…
No, neřekl bych, že Španělsko je hluboce katolická země. Je to země, která se snaží být sekulární, aniž by skutečně sekulární byla. Stále existuje spousta lidí, kteří věří v tohoto falešného boha, samozřejmě, ale není to nic jako země jako Polsko nebo jiné, které se zdají být mnohem nábožensky zaměřené.
Nikdy jsme neměli žádné problémy kvůli tématům, o kterých píšeš. Ani s Funebre Devastation, ani s žádnou z dalších kapel, ve kterých jsme v průběhu let hráli. To se tu prostě neděje. Co se může stát, je, že kapely otevřeně spojené s krajní pravicí mohou být nakonec bojkotovány. Kapely, které otevřeně propagují takové politické názory, mohou narazit na vážné problémy s radikálnější levicí. Ale my jsme apolitická kapela. Ve skutečnosti nám je politika úplně lhostejná, ať už je levicová nebo pravicová. Pokud jde o mě, ať jdou všichni do prdele!
Osobně si myslím, že dnešní společnost se stala domestikovanou. Lidi uráží každá malá blbost, kterou někdo napíše na internet. Ale na druhou stranu je to pro nás vlastně dobře. Rádi někoho urážíme... takže všechno funguje dobře! Hahaha.
Museli jste se nějak změnit ve svém přístupu k hudbě díky novým technologiím? Díky internetu je svět zcela jiný, skupiny musí ke všemu přistupovat úplně jinak. Jak vnímáš tyto změny ty?
Tahle otázka se mi líbí. Internet demokratizoval hloupost a i když jsme taky blbci, touto cestou se nevydáme. Děláme hudbu, na které nám záleží. Jsme kapela staré školy, protože jsme staří a s tímto smýšlením jsme vyrůstali. To nikdy nezměníme. Kdybychom to udělali, Funebre Devastation by prostě už nedávali smysl.
Nebudeme nic měnit jen proto, abychom uspokojili stádovou mentalitu, která si kupuje oblečení od EMP a poslouchá jen to, co vydá Nuclear Blast, Napalm Records nebo nějaké jiné mizerné labely.
Nepracujeme podle algoritmu. Jasně, máme sociální média, protože jinak by dnes nikdo ani nevěděl, že existujeme. Ale tím to končí. Nepřekračujeme hranice ani nezrazujeme své přesvědčení jen proto, abychom prodali dalších deset desek. Nemáme tu posedlost tím, abychom se proslavili. Nejsme profesionální kapela a všechno, co děláme, jde přímo ze srdce.
To je zásadní rozdíl mezi Funebre Devastation a většinou ostatních kapel. Máme zásady a o těchto zásadách se nedá vyjednávat.
Jak jsou na tom FUNEBRE DEVASTATION s koncerty? Koukal jsem, že zase tolik často nikde nevystupujete. Neláká vás třeba tour po Evropě? Dovedl bych si vás představit po boku třeba takových POSSESSED, DEICIDE, ti k nám jezdí poměrně často.
Můžu ti říct jednu věc: v den, kdy pojedeme na turné s kapelami, jako jsi zmínil, se asi posereme nadšením na každém koncertě! Hahaha...
Hrajeme, jak nejvíc můžeme. Všichni máme práci, někteří z nás mají rodiny... takže prostě nemůžeme hrát tak často, jak bychom chtěli. Nicméně letos nehrajeme jen ve Španělsku, ale i v Portugalsku a Francii, což vůbec není špatné. Také hrajeme na neuvěřitelném festivalu Drums of War po boku kapel, na kterých jsme vyrůstali.
Co se týče příštího roku, plán je udělat evropské turné. Chceme vzít naše věci do zahraničí a exportovat náš hluk. Rádi bychom hráli na více festivalech, ale tohle je DIY komuna, takže můžeme jít jen tak daleko, jak nám to dovolí naše vlastní zdroje.
Co pro tebe znamená death metal, black, thrash metal? Jak bys jej definoval a jak tyto styly vnímáš ty, jako zkušený muzikant? Nechci po tobě popis techniky hraní, spíš by mě zajímal tvůj pohled, pocity, předaná energie a podobně. Zkus být na chvilku filozofem.
Uf... dobře, pojďme na to.
Pro mě je death metal o divokosti a naprostém dopadu. Temnotě a agresi. Násilí a extrémnosti. Samozřejmě záleží na tom, o jakém druhu death metalu mluvíme, ale tohle bylo vždycky mé obecné vnímání žánru. Nasadit si sluchátka, zvýšit hlasitost a fyzicky se neschopný přestat mlátit hlavou. Váš obličej se zkřiví do zachmuřeného výrazu, zatímco zíráte do prázdna. To je pravý death metal. Takhle jsem ho vždycky vnímal. Bažina hrůzy, která vám v mysli roste, dokud se vás nezmocní jako smrtelná nemoc.
Black metal vám dává jiné pocity. V jistém smyslu romantičtější. Chladnější, starší. Vynáší filozofickou stránku života a smrti. Epický pocit nepaměti. Téměř božské síly bdící nad vším. Je to ten druh hudby, která vás nutí snít o dobách, které jste nikdy neprožili, a o myšlenkách, které by vám jinak nikdy nenapadly. To pro mě Black Metal byl. Dnes je to většinou jen banda zakuklených idiotů, kterým záleží jen na tom, aby zněli perfektně, hráli perfektně a vydělávali peníze. Ten pocit zemřel už před mnoha lety.
Thrash metal podle mého názoru dával v 80. letech dokonalý smysl. Byly to skromné, pouliční děti z drsného prostředí, které se snažily vyhrabat ze svých mizerných životů a vyjadřovaly vše, co prožily, ostrými riffy, rychlými bicími a nezkrotným přístupem. Dnes je Thrash Metal zatracený komerční cirkus. Je to nejextrémnější žánr, který je stále součástí mainstreamu. Takže teď se objevují děti s nástroji, které stojí víc než všechny moje dohromady, berou lekce na hudební akademii a všechno platí máma a táta. To nemá absolutně nic společného s tím, odkud se žánr vzal. Proto tomu říkám, jak to je: zatracený cirkus.
Samozřejmě, když vezmete ty nejlepší prvky všech tří stylů a proměníte je v něco nepřátelského a násilného... pak je všechno přesně tak, jak má být.
Co chystají FUNEBRE DEVASTATION v nejbližších měsících? Kde váš můžeme vidět na koncertě? Pokud máš nějaký vzkaz pro labely, promotéry, fanoušky, tak zde je prostor…
Prozatím můžete Funebre Devastation zastihnout naživo v Bilbau, Barceloně, Tarbes (Francie) a Portu (Portugalsko). Ale samozřejmě, pokud si nás nějaký promotér bude chtít zarezervovat, rádi pojedeme kamkoli budeme pozváni, pokud podmínky nebudou absurdní. Nebudeme si platit vlastní cestovné a ubytování jen proto, aby promotér mohl zmizet s našimi penězi a utratit je za kokain.
Co se týče nahrávacích společností, upřímně řečeno, jsme v tom docela shovívaví. Pokud někdo chce vydat náš materiál, stačí, když se s námi spojí a pošle nám nabídku. Ať už jde o vydání jednoho z našich alb nebo o rezervaci našeho vystoupení v jejich oblasti, vždy se na to podíváme a dáme upřímnou odpověď. Jsme otevřeni jakékoli spolupráci.
A co se týče fanoušků... Nevím, jestli už kapelu slyšeli nebo nás někde viděli naživo, ale jedno je jisté, ať už k lepšímu nebo k horšímu, nikoho nenecháme lhostejným. Myslím, že každý, komu v žilách koluje stejná krev jako nám, si nakonec najde cestu k Funebre Devastation a pochopí, o co nám jde. Naše hudba volá staré duše, ať už jsou staré, nebo ne.
Děkuji ti moc za rozhovor. Opravdu si vážím toho, že sis pro naše stránky našel čas. Přeji celé vaší kapele hodně pekelné inspirace, prodaných nosičů a nadšených fanoušků. Ať se vám daří i v osobním životě. Doufám, že vás někdy uvidím i naživo.
Moc děkuji, Jakube. Bylo mi potěšením odpovídat na tvé otázky – byly promyšlené a skutečně zajímavé, což v dnešní době u rozhovorů nebývá zvykem.
Velmi si vážíme tvé podpory a možnosti šířit povědomí o Funebre Devastation prostřednictvím tvého zinu. Doufejme, že se naše hudba díky tomuto rozhovoru dostane k dalším maniakům.
Také doufáme, že se jednou dostaneme do tvé země a po rozpoutání pekla na pódiu si dáme pár piv. Do té doby udržuj underground při životě, podporuj kapely, které si to zaslouží, a nikdy nenech plamen uhasnout.
Uvidíme se někde na cestách... a pozdravuji ze špinavých hlubin severního Španělska!
Recenze/review - FUNEBRE DEVASTATION - The Verminous Spawn (2026):
