DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 26. dubna 2025

Report, photos - TORTHARRY, INNERSPHERE, PURNAMA, VANGUARD - Divadlo pod Lampou, Plzeň - 25. 4. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here: 



Jsem srdcař, teď už to mám i úředně potvrzené. Ne, nebojte, ještě tu nějaký ten rok s vámi budu. Ale už mi bylo padesát a musí mě sledovat. Přežil jsem všechny své mužské předky a je nutné, abych prý zvolnil. Nojo, ale kdy? To máte práci, rodinu, pak se člověk snaží v rámci možností podporovat kapely, k tomu sport, na jedno srdce je toho příliš, řekli mi. A tak jsem, když mi psal Goro, že by zašel na koncert, řekl ano - pro mě jsou koncerty vždycky odpočinek a relax. I když jsem se ještě vzpamatovával z nádherného výletu do Budapešti. Také zemřel papež a kolem mě se vyvrbilo najednou tolik lidí, kterým to přišlo vtipné, že jsem byl až zaskočený. Opravdu chcete někomu přát smrt? Vždyť zrovna tahle hlava církve patřila k osvícenějším. To je ale na jinou disputaci. Jak jde život, ptám se v klubu, po tom, co jsem již vypil několik piv při rozplavbě (které proběhly jako vždy ve velmi příjemném čtenářsko-hudebním stylu). Nasávám atmosféru a užívám si ty napjaté chvíle před první kapelou. Tentokrát v ryze českém znění. Což u mě nebývá příliš častým zvykem. Některé skupiny moc neznám a tak jsem je jen vyfotil. Abych neplácal nesmysly. 


VANGUARD - melodický, technický death metal z Brna.





PURNAMA - melodický black death metal.





INNERSPHERE - psal jsem to mnohokrát a napíšu to i teď. Mám pro tuhle melodicky znějící, death thrash metalovou smečku slabost. Líbí se mi způsob, jakým se prezentují, ale hlavně jejich hudba, která má v sobě vše, co mám na tomhle stylu rád. Ostré riffy, naléhavé vokály, spousta divokých rytmů. Ale hlavně chladně temnou atmosféru, hromadu zajímavých pasáží, tohle všechno dohromady tvoří koktejl, který když vypijete, stanete se součástí jejich muziky. Alespoň takhle jsem to viděl, vidím a slyším já, starý metalový pes. V pátek v Plzni pánové opět předvedli jízdu, která směřovala jak jinak, přímo do pekla. Bylo mi velkou ctí! 






TORTHARRY - když tenhle starý buldozer vyjel na pódium, těšil jsem se. Už jsem kapelu neviděl pěkně dlouho. V Plzni pánové opět naplno potvrdili svůj status a bylo to stejně skvostné jako za starých dobrých časů. Poctivý, valivý a svým způsobem pěkně brutální death metal starého střihu mě nikdy neurazí. Navíc, tady ho hráli jedni z nejpovolanějších. Mělo to drive i sílu, sypalo to pěkně a chvílemi jsem měl pocit, že padnu k zemi se všemi kostmi v těle náležitě polámanými. TORTHARRY zkrátka pořád umí a hotovo. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Na Plzeň byl proveden jeden z dalších náletů a po vystoupení kolem nás zůstala jenom spálená země! Masakr! 





Návštěvnost byla v pořádku, zvuk také a co se týká organizace, ta také nemám žádných námitek. 

Jak říká jeden můj kamarád. Byl to vskutku krásný poetický večer. Inu, opravdu. Odcházel jsem spokojený. Paní doktorka by ze mě měla určitě radost. Nesměl bych jí ale prozradit, že piva bylo opět mnoho. Jenže znáte to, kdybych nemohl pít, asi bych raději nikam nešel. Pivo totiž patří ke koncertům jako k mrtvému zimník. Uvolní vás a to je přesně věc, kterou jsem potřeboval. Vždyť si to vezměte. Kolem nás je to jen samá nenávist, člověk aby se bál otevřít zprávy a připadá si jako by pomalu začínala dystopie. Vypadá to, že dobro zalezlo někam vystrašeně do kouta. Objeví se jen občas, jako na téhle akci. Děkuji všem za hezký zážitek, a to jak organizátorům, tak i kamarádům a známým. Dnes dělají tuhle muziku srdcaři pro srdcaře. Jsem rád, že můžu aspoň občas patřit mezi ně. Na sobotu se mi spalo krásně, to vám povím. A o to koneckonců šlo. Opatrujte se a děkuji za pozornost! 

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here: 
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

čtvrtek 24. dubna 2025

Info - Cult of Fire zahrají v pražském Lucerna Music Baru - čtvrtek 15. května 2025

Cult of Fire zahrají v pražském Lucerna Music Baru

 

Po pěti letech vydali CULT OF FIRE novou desku s názvem „The One, Who is Made of Smoke“, kterou následně představili při devatenáctizastávkovém evropském turné. Českou republiku tour nezahrnovala, nicméně kapela novinku představí při speciálním koncertě v pražském Lucerna Music Baru, a to už ve čtvrtek 15. května 2025. 

CULT OF FIRE na novém albu pokračují a prohlubují svůj zájem o hinduistickou a buddhistickou tématiku. Kromě „The One, Who is Made of Smoke“ ale čtveřice zahraje i několik starších skladeb, které po delší dobu nebyly součástí jejího koncertního setlistu. 

V Praze CULT OF FIRE vystoupí po poměrně krátké době, nicméně listopadové koncerty v pražské Hybernii měly naprosto odlišnou podobu. Jednalo se o poctu Bedřichu Smetanovi při výročí 200. let od skladatelova narození, při které kapela poprvé v historii odložila pro vystoupení masky. 

 

V Lucerna Music Baru ale očekávejte tradiční show CULT OF FIRE se vším, co k ní patří, a ještě něco navíc. 

Vstupenky lze zakoupit v síti GoOut: https://goout.net/cs/cult-of-fire%2Bsupport/szwqgsx/ za 590 korun. 

CULT OF FIRE links: 

●  Event: https://fb.me/e/80q0iD8fk  

●  Web: http://www.cultoffire.cz/  

●  Linktree: https://linktr.ee/cultoffire  

●  Instagram: https://www.instagram.com/cultoffireofficial/

●  YouTube: https://www.youtube.com/channel/UCkiRorQoMM7PGH8OPaOHl7Q

●  Spotify: https://open.spotify.com/artist/1GNzgaXdYGtEP5xOqCsdSq 

●  Bandcamp: https://cultoffire.bandcamp.com/



---------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 23. dubna 2025

Recenze/review - PROFANATICA - Wreathed in Dead Angels (2025)


PROFANATICA - Wreathed in Dead Angels
CD, 12" MLP, TAPE 2025, Hells Headbangers

for english please scroll down

Zlé, temné stíny se znovu rozlézají. Jsou stále blíž ke mě, připomínají popínavé rostliny. S jedem uvnitř, s touhou zabíjet. Jednou nás všechny pohltí temnota, to už vím, jako posluchač extrémního metalu dlouhé roky. Každé nové album amerických black death metalistů PROFANATICA je pro mě obřadem, rituálem, kterého se vždy rád a s chutí účastním. Nové letošní EP není výjimkou. Opět se jedná o reálný, syrový materiál, který když si poslechnete, tak se vám objeví na rukou stigmata.

Vždycky se mi na téhle smečce líbilo, že je jejich hudba ohlodaná na kost. Prostou pravdou je, že se opět jedná o skladby, které smrdí sírou a  když budete poslouchat pozorně, tak u některých z nás dojde k samovznícení. Otočte tedy všechny kříže směrem dolů, pohodlně se posaďte a nechte se unášet na špinavé řece smrti. Směr je zcela jasný. Přímo do pekla, přímo do záhrobí. 


Jsou kapely, které raději poslouchám, než abych o nich psal slova. Zavřený ve své kobce, přesto svobodný, dávno už totiž nevěřím falešným kněžím. I nové EP "Wreathed in Dead Angels" je plné rouhání, jedovatého vokálu, prašivých riffů, zabijáckých bicích. Hudba PROFANATICY vychází z toho nejhlubšího podzemí, z katakomb, ve kterých sídlí pradávné zlo. Tahle smečka už nemusí nikomu nic dokazovat. Jejich tvorba je navždy zapsána krvavým písmem v archívu samotné smrti. Pokud se rádi pohybujte ve společnosti nahrávek od kapel jako DEMONCY, BEHERIT, TOTEN, BLASPHEMY, PROCLAMATION, GOATLORD, HAVOHEJ, DEMONIC CHRIST, INCANTATION, je vám jasné, s kým máte co do činění. S reálným, syrovým, rouhačským, prašivým metalem, s jasnými odkazy k pradávným základům, které kdysi tahle smečka sama tvořila. Líbí se mi atmosféra, která nejen, že je tajemná, záhadná, ale má v sobě takovou tu hnusnou a nepříjemnou přitažlivost. Jako bych potkal své vlastní démony, našeptávače, kteří mě strhnou do nicoty. Svět jednou skončí v plamenech, ale než se tak stane, tak budu podobné nahrávky poslouchat stále dokola. Mají v sobě totiž pradávnou sílu, touhu ničit hudbou. Nejdříve se kolem mě skladby plazily jako jedovatí hadi. Pomalu mě uhranuly, pohřbily zaživa, exhumovaly a nakonec spálily na popel. Sestupte dolů po schodech, do podzemí, ke kamennému oltáři. Oběť je připravena. Jsou odříkávány prokleté a zvrácené modlitby. Kapela opět odvedla skvělou morbidní práci. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Temný a syrový black death metal, který vás navěky prokleje! Blasfemie, rouhání a nahrubo nasekaná tma! 


Asphyx says:

Evil, dark shadows are creeping in again. They're getting closer and closer to me, like creepers. With poison inside, with a desire to kill. Someday the darkness will consume us all, I know that, as a listener of extreme metal for many years. Every new album by American black death metallers PROFANATICA is a rite of passage for me, a ritual that I am always happy and eager to participate in. This year's new EP is no exception. Once again it is real, raw material that when you listen to it, stigmata appear on your hands.

What I've always liked about this bunch is that their music is gnawed to the bone. The simple truth is that, again, these are songs that reek of sulfur and if you listen closely, some of us will spontaneously combust. So turn all crosses downwards, sit back and let yourself drift on the dirty river of death. The direction is quite clear. Straight to hell, straight to the beyond.


There are some bands I'd rather listen to than write words about. Locked in my dungeon, yet free, I no longer believe in false priests. Even the new EP "Wreathed in Dead Angels" is full of blasphemy, venomous vocals, mangy riffs, killer drums. PROFANATICA's music comes from the deepest underground, from the catacombs where ancient evil resides. This pack doesn't have to prove anything to anyone anymore. Their work is forever written in bloody script in the archives of death itself. If you like to be in the company of records by bands like DEMONCY, BEHERIT, TOTEN, BLASPHEMY, PROCLAMATION, GOATLORD, HAVOHEJ, DEMONIC CHRIST, INCANTATION, it's clear who you're dealing with. Real, raw, blasphemous, scabrous metal, with clear references to the ancient foundations that this pack once formed themselves. I like the atmosphere, which is not only mysterious, enigmatic, but has that nasty and unpleasant attraction to it. It's as if I've met my own demons, whisperers that will pull me into nothingness. The world will end in flames one day, but until it does, I'll be listening to records like this over and over again. They have an ancient power, the desire to destroy with music. At first, the songs slithered around me like poisonous snakes. Slowly, I was bewitched, buried alive, exhumed and finally burned to ashes. Down the stairs, underground, to the stone altar. The sacrifice is ready. Cursed and perverted prayers are said. The band has once again done a great morbid job. I'll sign this in my own blood. Dark and raw black death metal that will damn you forever! Blasphemy, blasphemy and coarsely chopped darkness!


about PROFANATICA on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
1. Hung In Golgatha
2. The Sixth Hour
3. Descent From The Cross
4. The Entombment
5. Wreathed In Dead Angels
6. By Thine Agony



úterý 22. dubna 2025

Recenze/review - ATAUDES - Tempus Edax Rerum (2025)


ATAUDES - Tempus Edax Rerum
CD 2025, Memento Mori, Obscure Disharmony Records

for english please scroll down

Stromy se sklánějí nad starým hrobem. Pradávné neštěstí znovu ožívá. Kdysi tě zabil zákeřný vrah a dnes nastal čas pomsty. Tělo s černou duší uvnitř. Pomsta trvala spoustu let, ale čas se konečně naplnil. Přízraky vystupují ze stínů a kývají souhlasně hlavou. Modlitby byly vyslyšeny a ty se tak můžeš soustředit na přechod do země za řekou Styx. Odříkáváš rouhačská slova, kýveš se spokojeně do rytmu. Posloucháš druhé dlouhohrající album argentinských ATAUDES a moc dobře víš, že jejich hudba tě bude provázet na cestě do temnoty.

Vstupuješ dovnitř, zavíráš za sebou rezavé dveře. Po zdech stéká krev a z nekonečných chodeb se ozývá nářek hříšníků. Tohle je black death metal vysoké kvality, který se vám dostane do podvědomí. Zůstane uvnitř vašeho těla jako nějaký krutý jed. Postupně se rozleze do vnitřností, zasáhne mozek a začnete u něj pomalu hnít zaživa. Tohle album má velmi tajemnou, podmanivou a zákeřnou atmosféru. 

Kapela vzešla z toho nejhlubšího podzemí a jejich nové album na mě působí jako děsivé ozvěny ze záhrobí. Klasický, tradiční death metal (PURTENANCE, DEPRAVITY, DEMILICH, FUNEBRE) se zde potkává se špinavým black metalem a doomově zastřenou atmosférou. Poslech tak připomíná opravdu návštěvu prokleté kobky, ve které je pochován maniakální vrah. I po letech je z jeho hrobu cítit nenávist, zlo a lidská špína. Když vstoupíte dovnitř, tak se vám v kostech usadí chlad a uslyšíte šepot nemrtvých. Kapela si dala pozor na zvuk, který se opravdu povedl (Loïc F. - mastering). Je masivní, syrový, jakoby umazaný zkaženou krví. Riffy jsou velmi ostré, démonické a vokál připomíná řev bestie. Osobně se mi líbí i motiv na obalu, nad kterým jsem dlouho přemýšlel. Je na něm postava, čelící obrovské vlně. Obraz krásně doplňuje předkládanou hudbu a je pod ním podepsán Gustavo Roberto Mateo. Argentinci letos dodali velmi podmanivý, návykový a uhrančivý materiál. Rád jsem se k nahrávce vracel, nejlépe v noci, když už na hřbitově nebyl nikdo živý. Jenom já a vzpomínky na peklo. "Tempus Edax Rerum" je přesně tím druhem alba, které se bude kolem vás nejdříve plazit jako jedovatý had, aby vás nakonec uštklo a navěky proklelo. Naleznete zde spoustu zajímavých momentů, pasáží, u kterých shoříte zevnitř. Bylo mi velkou ctí přijmout pozvání na tento mrtvolný obřad. Svíce znovu hoří jasným plamenem a peklo otevírá svoje brány. Stačí jen vstoupit. Stromy se sklánějí nad starým hrobem. Pradávné neštěstí znovu ožívá. Kdysi tě zabil zákeřný vrah a dnes nastal čas pomsty. Tělo s černou duší uvnitř. Pomsta trvala spoustu let, ale čas se konečně naplnil. Přízraky vystupují ze stínů a kývají souhlasně hlavou. Temný a chladný black death metal, který vás pokryje jedovatými pavučinami! Démonický rituál krvavé smrti!


Asphyx says:

The trees bow over the old grave. An ancient disaster comes to life again. Once a vicious murderer killed you, and now it's time for revenge. A body with a black soul inside. Revenge took many years, but the time has finally come. The ghosts step out of the shadows and nod their heads in agreement. Prayers answered, you can focus on crossing into the land beyond the River Styx. You recite the blasphemous words, swaying contentedly to the rhythm. You listen to the second full-length album from Argentina's ATAUDES, knowing full well that their music will accompany you on your journey into the darkness.

You step inside, closing the rusty door behind you. Blood trickles down the walls and the cries of the wicked echo down the endless corridors. This is high quality black death metal that will get into your subconscious. It stays inside your body like some cruel poison. Gradually, it spreads into your guts, hits your brain and you start to slowly rot alive. This album has a very mysterious, haunting and insidious atmosphere.


The band has emerged from the deepest underground and their new album strikes me as eerie echoes from beyond the grave. Classic, traditional death metal (PURTENANCE, DEPRAVITY, DEMILICH, FUNEBRE) meets dirty black metal and doom-obscured atmosphere. Listening to it is really like visiting a cursed dungeon where a maniacal killer is buried. Even years later, his grave reeks of hatred, evil and human filth. When you step inside, a chill settles in your bones and you hear the whispers of the undead. The band took care of the sound, which was really good (Loïc F. - mastering). It's massive, raw, as if smeared with tainted blood. The riffs are very sharp, demonic and the vocals are reminiscent of the roar of a beast. Personally, I also like the motif on the cover, which I've been thinking about for a long time. There's a figure on it, facing a huge wave. The image beautifully complements the music presented and is signed by Gustavo Roberto Mateo. The Argentinians have delivered some very captivating, addictive and mesmerising material this year. I loved returning to the recording, preferably at night when there was no one alive in the cemetery. Just me and the memories of hell. "Tempus Edax Rerum" is exactly the kind of album that will crawl around you like a venomous snake at first, only to eventually bite you and curse you forever. You will find a lot of interesting moments here, passages that will burn you from the inside. It was a great honour to be invited to this deadly ceremony. The candle burns brightly again and hell opens its gates. All you have to do is enter. The trees bow over the old grave. Ancient misfortune comes alive again. Once a vicious murderer killed you, and now it's time for revenge. A body with a black soul inside. Revenge took many years, but the time has finally come. The ghosts step out of the shadows and nod their heads in agreement. Dark and cold black death metal that will cover you with poisonous cobwebs! A demonic ritual of bloody death!


tracklist:
01. Obertura (intro)
02. Abandona Toda Esperanza
03. La Deidad Durmiente
04. Lo que Mora en el Subconsciente
05. La Desgracia
06. Ausencia Absoluta de Todo Ser
07. Maleficios, Conjuros y Lamentaciones


úterý 15. dubna 2025

Recenze/review - SVARTSYN - Vortex of the Destroyer (2025)


SVARTSYN - Vortex of the Destroyer
CD 2025, Norma Evangelium Diaboli

for english please scroll down

Stíny se prodlužují, oltář je připraven. Pradávný rituál znovu ožívá. Postavy v kápích, s rukama od krve, zapalují ohně. Z nebe padají černé mraky a krkavci čekají na kusy syrového masa. Vyslanci pekla moc dobře vědí, o čem píšu. Hudbu švédských SVARTSYN asi všichni znáte. Jedná se o kapelu s dlouhou morbidní historií, sahající až do roku 1993. Zkrátka a dobře, máme tu co do činění opět se syrovým, prašivým a chladným black metalem.

Jedná se o nahrávku, která v sobě obsahuje spoustu tradičních, klasických prvků. Osobně to mám takhle rád. Žádné zbytečné experimenty, přesto je album pestré a zajímavé. Stačí, když zahasnete všechna světla a zapálíte ohně. Hrobka je otevřena a démoni kývají souhlasně hlavou. 


Při poslechu mě nejčastěji napadá, že se procházím po spálené zemi. Jakoby opravdu existoval ještě jeden svět, negace všeho dobrého, do kterého když vstoupíte a budete poslouchat tohle album, pochopíte svoji vlastní bolest. Líbí se mi zvuk, taková ta tradiční, klasická patina. Skladby jsou opravdu špinavé, nasáklé nenávistí a nihilismem. Přesně takhle, se dle mého skromného úsudku, má tento styl hrát. Jsou chvíle, kdy bývám rád sám. Většinou se vydám do lesa, na staré pohřebiště. Zdánlivý klid mě nejdříve ukolébá, ale potom, když se setmí, tak se objeví přízraky. Pro ně, i pro všechny démony, se zde také hraje. Líbí se mi rukopis kapely, způsob, jakým prezentuje zlo a špínu. Jedná se o black metal, ohlodaný až na kost, s podmanivou atmosférou a spoustou zajímavých momentů a pasáží. Je to spíše obřad, pradávný rituál, při kterém vás spálí na popel. SVARTSYN opět jasně a zřetelně potvrzují svoji pozici v záhrobí. Jedná se samozřejmě o underground, o hudbu, která se hraje ve starých katakombách, v hrobkách, ve kterých jsou pochováni prokletí. Přiznám se vám, že tuhle desku raději poslouchám, než abych psal slova, která stejně nikdy nedokáží naplno vyjádřit mé hnilobné pocity. Zapomenout nesmím ani na velmi povedený motiv na obalu. Stíny se prodlužují, oltář je připraven. Pradávný rituál znovu ožívá. Postavy v kápích, s rukama od krve, zapalují ohně. Z nebe padají černé mraky a krkavci čekají na kusy syrového masa. Syrový, chladný a temný black metal, u kterého potkáte své vlastní démony! Přízraky lezou z hrobů! 

Asphyx says:

The shadows are lengthening, the altar is ready. The ancient ritual comes alive again. Hooded figures, hands covered in blood, light fires. Black clouds fall from the sky and ravens wait for pieces of raw meat. The ambassadors of hell know full well what I'm writing about. You probably all know the music of Swedish SVARTSYN. They are a band with a long morbid history, dating back to 1993. In short, we are dealing with raw, mangy and cold black metal again.

This is a record that contains a lot of traditional, classic elements. Personally, I like it that way. No unnecessary experiments, yet the album is varied and interesting. All you have to do is turn off all the lights and light the fires. The tomb is open and the demons nod their heads in agreement.


Listening to it, I most often think of walking on scorched earth. As if there really is another world, a negation of all that is good, which if you enter and listen to this album you will understand your own pain. I like the sound, that traditional, classic patina. The songs are really dirty, soaked in hatred and nihilism. This is exactly how, in my humble opinion, this style should be played. There are times when I like to be alone. I usually go to the woods, to an old burial ground. The apparent peace lulls me at first, but then, when it gets dark, the ghosts appear. For them, and for all the demons, there's also a game. I like the handwriting of the band, the way they present evil and filth. This is black metal, gnawed to the bone, with a captivating atmosphere and a lot of interesting moments and passages. It's more like a ritual, an ancient ritual that will burn you to ashes. Once again, SVARTSYN clearly and distinctly confirm their position in the afterlife. This is, of course, underground, music that is played in the old catacombs, in the tombs where the damned are buried. I'll admit to you that I prefer to listen to this record rather than write words that will never fully express my rotten feelings anyway. I must not forget the very hilarious motif on the cover. The shadows are lengthening, the altar is ready. The ancient ritual comes alive again. Hooded figures, their hands covered in blood, light fires. Black clouds fall from the sky and ravens wait for pieces of raw meat. Raw, cold and dark black metal where you will meet your own demons! Ghosts are crawling out of their graves!


tracklist:
01. Dwelling in the Dark Golden Age
02. Surtr
03. Hellstorm of Fenrir
04. The Prometheus of Dark Dreams
05. The Black Temple
06. Seraphims Torn Apart
07. Beyond the Memories
08. Agents of Lightbearers
09. Utter Northern Darkness
10. Offerings of Darkness



pátek 11. dubna 2025

Recenze/review - MALPHAS - Extinct (2025)


MALPHAS - Extinct
CD 2025, Soulseller Records

for english please scroll down

Je to zvláštní, ale moje kroky mě nakonec vždycky zavedou mezi staré ruiny. Kdysi živé a bohaté město bylo rozbořeno a traduje se, že se v těchto místech odehrávali krvavé rituály. Sedávám ve stínu a čekám na mlhu, až přinese další vzpomínky. Poslouchám nové album švýcarských black metalistů MALHPAS a užívám si temnou a chladnou atmosféru. Nějak se mi zase jednou všechno spojilo v jedno. Hudba se smísila s historií a já najednou před sebou viděl kamenný oltář a na něm uvázanou oběť.

Sledoval jsem kněze, odříkávající černou modlitbu pro vyvolávání temných sil. Black metal v podání téhle smečky je uvěřitelný, mrazivý ve svém základu, melodický a v určitých momentech i s thrash metalovou příměsí. Jako celek je potom nové album děsivým stínem, který se mi ihned dostal do krve. Nůž zajíždějící do těla. Výkřik oběti. Tohle je pradávný rituál smrti. 


Líbí se mi celková okultní atmosféra, takový ten plazivý chlad, který mě pokaždé při poslechu obejme jako pevné pavučiny. Jsou upleteny z toho nejkvalitnějšího materiálu. Pánové se volně inspirovali jak norskou, tak švédskou black metalovou scénou. Navíc potom přidávají spoustu svých vlastních nápadů. Přiznám se bez mučení, album se opravdu velmi dobře poslouchá. Hodně k tomu přispívá jedovatý zvuk (recorded at Chäuer Studios Bärn and mixed and mastered by Markus Stock at Klangschmiede Studio E.). Netřeba diskutovat ani o nádherně tajemném obalu od Misanthropic Arts, na které je ostatně vždy spolehnutí. MALPHAS se povedlo nahrát desku, která má v sobě takovou zvláštní magickou přitažlivost, jakýsi, těžko definovatelný neklid. Vždycky posuzuji nahrávky hlavně podle toho, jaké ve mě probudí emoce, jak mi rozdrásají fantazii. A nové album "Extinct" ve mě zanechalo pěkně hlubokou krvavou stopu. Určitě znáte takové ty podivné sny, ve kterých padáte po zádech do hlubiny, skáčete z hory mezi skály. Při společných setkáních s touto deskou jsem se cítil velmi podobně, akorát s tím rozdílem, že jsem se nikdy neprobudil. Naopak, vždycky jsem dopadl na dno a roztříštil se na tisíc kousků. Ostatně, lepší je jako vždy si poslechnout ukázky. Uvidíte sami, jak na vás bude nahrávka působit. Já mohu jen potvrdit, že je to zvláštní, ale moje kroky mě nakonec vždycky zavedou mezi staré ruiny. Kdysi živé a bohaté město bylo rozbořeno a traduje se, že se v těchto místech odehrávali krvavé rituály. Sedávám ve stínu a čekám na mlhu, až přinese další vzpomínky. Záhadné, podmanivé black metalové album, po okraj narvané chladem, tmou a okultní atmosférou! Smrt číhá ve stínu!

Asphyx says:

It's strange, but my footsteps always eventually lead me among the old ruins. The once vibrant and wealthy city has been razed and it is said that blood rituals took place here. I sit in the shadows and wait for the mist to bring more memories. I listen to the new album by Swiss black metallers MALHPAS and enjoy the dark and cold atmosphere. Somehow everything has come together once again. Music mixed with history and suddenly I saw a stone altar in front of me and a victim tied on it.

I watched a priest reciting a black prayer to invoke dark forces. The black metal performed by this pack is believable, chilling at its base, melodic and at certain moments with a thrash metal admixture. As a whole, then, the new album is an eerie shadow that immediately got into my blood. A knife cutting into the flesh. The scream of the victim. This is an ancient death ritual.


I like the overall occult atmosphere, that creeping chill that hugs me like a tight web every time I listen. They are knitted from the finest material. The gentlemen have been loosely inspired by both the Norwegian and Swedish black metal scenes. In addition, they then add a lot of their own ideas. I admit without torture, the album is really very easy to listen to. A lot of that is contributed by the venomous sound (recorded at Chäuer Studios Bärn and mixed and mastered by Markus Stock at Klangschmiede Studio E.). There is no need to discuss the wonderfully mysterious cover artwork by Misanthropic Arts, who can always be relied upon, by the way. MALPHAS have managed to record a record that has a strange magical appeal, a kind of, hard to define, restlessness. I always judge records mainly by the emotions they awaken in me, by the way they tear my imagination apart. And the new album "Extinct" has left a pretty deep bloody mark on me. I'm sure you know those strange dreams where you fall on your back into the deep, jumping off a mountain between rocks. I felt much the same way during our encounters with this record, except I never woke up. On the contrary, I always hit rock bottom and shattered into a thousand pieces. Anyway, as always, it's better to listen to the samples. You'll see for yourself how the recording will affect you. I can only confirm that it's strange, but my steps always take me among the old ruins in the end. The once vibrant and wealthy city has been demolished and it is said that blood rituals took place in these places. I sit in the shadows and wait for the mist to bring more memories. A mysterious, haunting black metal album, packed to the brim with cold, darkness and occult atmosphere! Death lurks in the shadows!


TRACKLIST
1. Psychomachia
2. Eradicate.Manifest.Define
3. Trenches
4. Majestic Moon
5. Consumed
6. Gamygyn
7. Butcher's Broom
8. Armada Christi
9. Astral Dissonance

LINE-UP
Raven Dust - Guitars, Vocals
Xezbeth - Guitars, Piano
J - Drums, Guitars, Vocals
Näbugring - Bass



pondělí 7. dubna 2025

Recenze/review - LUCIFER´S CHILD - The Illuminant (2025)


LUCIFER´S CHILD - The Illuminant
CD 2025, Agonia Records

for english please scroll down

Budím se uprostřed noci a šeptám slova, kterým nikdo nerozumí. Napnuté svaly, mozek se vaří ve vlastní šťávě. Nepomáhají modlitby, ani zaříkávání. Opět se mi objevila stigmata. Ze zanícených ran teče černá krev. Je prokletý! Říkají o mě a vyhýbají se mi, jako bych byl prašivý. Přes den se straním světla a v noci tančím s nemrtvými. Poslouchám u toho novou desku řeckých tmářů LUCIFER´S CHILD a užívám si nahrubo nasekanou tmu a chlad, které z nové nahrávky stékají jako hnis ze zaníceného vředu.

Novinka, stejně jako předchozí dlouhohrající album (recenze je odkazována dole pod článkem), v sobě obsahuje pravý, ryzí black metal, který připomíná pradávné rituály pro vyvolávání temných sil. Velmi dobře napsané skladby jsou naléhavé a obsahují v sobě spoustu zajímavých momentů. 


Řekové mají svůj vlastní výraz, rukopis chcete-li. Jsou volně inspirováni kapelami jako VARATHRON, WATAIN, ROTTING CHRIST, NECROPHOBIC, YOTH IRIA. Samozřejmostí je mrazivý zvuk i takový ten ďábelsky záhadný odér, který se vznáší všude kolem. U black metalu je, více než kde jinde, velmi důležité, abych kapele věřil jejich mrtvolnou práci, abych měl pocit, že je ke mě upřímná, že hraje naplno a hlavně od srdce. A u téhle smečky jsem byl ztracený a zcela pohlcený jejich hudbou od prvního tónu. Líbí se mi zvuk, produkce, motiv na obalu. Vše tu sedí perfektně na svých místech a já si tak můžu užít veškerý jed a zlo, které jsou v jednotlivých motivech obsaženy. Více než kde jinde zde platí, že je lepší poslouchat album vcelku, nejlépe na jeden zátah. Skladby totiž postupně gradují. Jsou zde vyprávěny starodávné příběhy plné satanismu i okultismu. Ne, dnešní svět už dávno není pro mě. Raději se uzavírám do starých kobek a užívám si podmanivou atmosféru téhle nahrávky. Vstupuji znovu a znovu do katakomb, abych zapomněl na současný divný svět. Kývám se do rytmu, padám do hlubiny, rodím se a znovu umírám. Procházím se stínem, jsem rád sám. Jenom já a hudba, jenom já a "The Illuminant". Už dávno nevěřím falešným kněžím a jejich jedovatým úsměvům. Raději si rvu pod tlakem do hlavy tuhle desku a usmívám se. Jsem tu totiž správně. Budím se uprostřed noci a šeptám slova, kterým nikdo nerozumí. Napnuté svaly, mozek se vaří ve vlastní šťávě. Nepomáhají modlitby, ani zaříkávání. Opět se mi objevila stigmata. Mrazivý, jedovatý black metal s příchutí zkažené krve! Syrový okultní rituál opravdové smrti! 


Asphyx says:

I wake up in the middle of the night whispering words no one understands. Muscles tense, brain boiling in its own juices. Prayers don't help, neither do incantations. The stigmata have reappeared. Black blood oozes from inflamed wounds. He's cursed! They talk about me and avoid me like I'm scabby. I shun the light by day and dance with the undead by night. I listen to the new record by Greek darkies LUCIFER'S CHILD and enjoy the coarsely chopped darkness and cold that oozes from the new record like pus from an inflamed ulcer.

The new album, like the previous full-length (review linked at the bottom of the article), contains true, pure black metal that recalls ancient rituals for summoning dark forces. The very well written songs are urgent and contain many interesting moments.


The Greeks have their own expression, handwriting if you like. They are loosely inspired by bands like VARATHRON, WATAIN, ROTTING CHRIST, NECROPHOBIC, YOTH IRIA. Of course, there's the chilling sound and that devilishly mysterious odor that hovers all around. With black metal, more than anywhere else, it is very important that I trust the band in their deadpan work, that I feel that they are honest with me, that they are playing fully and above all from the heart. And with this bunch, I was lost and completely absorbed in their music from the first note. I love the sound, the production, the motif on the cover. Everything fits perfectly in place here and I can enjoy all the venom and evil that is contained in each motif. More than anywhere else, it is true here that it is better to listen to the album in its entirety, preferably in one take. The tracks do in fact gradually graduate. Ancient stories full of satanism and occultism are told here. No, today's world is not for me anymore. I prefer to shut myself in old dungeons and enjoy the captivating atmosphere of this record. I enter the catacombs again and again to forget the strange world of today. I sway to the rhythm, I fall into the depths, I am born and die again. I walk through the shadows, I like to be alone. Just me and the music, just me and "The Illuminant". I don't trust false priests and their poisonous smiles anymore. I'd rather rip this record into my head under pressure and smile. Because I'm right here. I wake up in the middle of the night whispering words no one understands. Muscles tense, brain boiling in its own juices. Prayers don't help, neither do incantations. The stigmata have reappeared. Chilling, poisonous black metal with a taste of tainted blood! A raw occult ritual of true death!



Recenze/review - LUCIFER´S CHILD - The Order (2018):



Tracklist:
01. Antichrist 
02. As Bestas 
03. The Serpent And The Rod 
04. Ichor 
05. Righteous Flama 
06. Curse 
07. The Heavens Die 
08. And All Is Prelude

band:
George Emmanuel - Guitars
Marios Dupont - Vocals
Nick Vell - Drums
Kostas Gerochristos - Bass



středa 2. dubna 2025

Recenze/review - DRUDKH - Гра тіней (Shadow Play) (2025)


DRUDKH - Гра тіней (Shadow Play)
CD 2025, Season of Mist Underground Activists

for english please scroll down

Čím jsem starší, tím víc se vracím ke svým kořenům. Navštěvuji místa, na kterých jsem zažil mnoho dobrého i zlého. Jakoby do mě byla otištěna půda, země, budovy, stromy, cesty, strach i bolest. Někdy se usmívám, jindy je mi do pláče. Kamarádi, co už nejsou mezi námi, krásné dívky, co už nebudou nikdy kráčet ulicí. Jsou zkrátka momenty, kdy bývám rád sám, čtu si ve starých spisech a poslouchám u toho hudbu, která mi koluje v žilách. Přiznám se, že ukrajinskou kapelu DRUDKH jsem vždy sledoval spíše zpovzdálí. Věděl jsem o nich, znám jejich nahrávky, ale nikdy jsem nebyl takovým tím naplno oddaným fanouškem.

Letos je to ale jiné. Seděl jsem zrovna na hřbitově, kde je pochovaný jeden můj kamarád a vzpomínal jsem. Stromy se skláněly nad náhrobky a v korunách šuměl vítr. Přehrával jsem si stále dokola novinku "Гра тіней (Shadow Play)" a najednou jsem přesně věděl, o čem kapela hraje a zpívá. Přitom zrovna v atmosférickém black metalu si opravdu hodně vybírám. Jen tak něco se mi nelíbí. Jenže tahle deska se mi dostala hluboko do hlavy a stala se mojí součástí. 


Těch emocí, nálad, těch pocitů, které létají kolem, je opravdu velké množství. Odkazy na historii, na poetiku vlastní země, ty melodie, skvěle zpracované vokály, ta melancholie, naléhavost, tohle všechno dohromady tvoří koktejl s velmi zvláštní a podmanivou atmosférou. Ona se hudba téhle kapely vůbec špatně popisuje, je totiž osobní. Jakoby jste se dívali do kaleidoskopu proti jarnímu slunci. Vše je o kontrastech. Tma a světlo, bolest a radost, meditace nad ztrátou, smutek a spočinutí. Určitě si prostudujte texty, nechte se unášet melodiemi, nechte nálady, aby si vás podmanily. Vždycky jsem měl rád nahrávky, které ve mě dokáží probudit emoce, které mě umí rozervat zevnitř. "Гра тіней (Shadow Play)" je přesně tím druhem alba, které se musí poslouchat srdcem. Většinou tu píšu o úplně jiných hudebních stylech, vyhovují mi drsnější a surovější podoby extrémního metalu, ale novinka těchto tmářů mě zasáhla přímo na solar plexus. Je vlastně jedno, k jakému bohu se modlíte nebo jestli věříte jenom sami sobě, hlavní je tu hudba, s jasným a zřetelným rukopisem, se spoustou zajímavých momentů, se zvukem, který připomíná mráz na poli, s nápady, které si vás získají svoji jadrností, syrovostí a hlavně uvěřitelností. Bylo pro mě velmi příjemné, přesto neklidné a zvláštní, nechat se unášet na vlnách těchto melodií. Nové album se pro mě stalo průvodcem, našeptávačem, tichým stínem v pozadí, který se objevil pokaždé, když jsem zastavil svoje kroky. Dost ale bylo slov, nechme raději mluvit hudbu. Je totiž křišťálově mrazivá, záhadná a uhrančivá. Jsou zkrátka momenty, kdy bývám rád sám, čtu si ve starých spisech a poslouchám u toho hudbu, která mi koluje v žilách. Atmosférický black metal, který vás vrátí k vašim vlastním kořenům! Syrová intenzita, úchvatný otisk melancholických vzpomínek, bolest i síla všedních dní! 

Asphyx says:

The older I get, the more I go back to my roots. I visit places where I have experienced many good and bad things. It is as if the soil, the land, the buildings, the trees, the roads, the fear and the pain have been imprinted on me. Sometimes I smile, sometimes I feel like crying. Friends who are no longer with us, beautiful girls who will never walk down the street again. There are moments when I like to be alone, reading old writings and listening to the music that runs through my veins. I must admit that I have always followed the Ukrainian band DRUDKH from afar. I knew about them, I know their recordings, but I was never a fully devoted fan.

But this year it's different. I was just sitting in the cemetery where a friend of mine is buried and I was reminiscing. The trees leaned over the headstones and the wind rustled in the canopy. I played the new song "Гра тіней (Shadow Play)" over and over again and suddenly I knew exactly what the band was playing and singing about. I really choose a lot in atmospheric black metal. Just something I don't like. But this record got deep into my head and became a part of me.


There are a lot of emotions, moods, feelings flying around. The references to the history, to the poetry of one's own country, the melodies, the well crafted vocals, the melancholy, the urgency, all this together creates a cocktail with a very special and captivating atmosphere. It is hard to describe the music of this band at all, because it is personal. It's like looking into a kaleidoscope against the spring sun. It's all about contrasts. Darkness and light, pain and joy, meditation on loss, sadness and rest. Be sure to study the lyrics, let the melodies take you away, let the moods capture you. I've always liked records that can stir emotions, that can tear me up inside. "Гра тіней (Shadow Play)" is exactly the kind of album that must be listened to with the heart. I usually write about completely different styles of music here, I'm comfortable with harsher and more raw forms of extreme metal, but the new release from these darkies hit me right on the solar plexus. It doesn't really matter what god you pray to, or if you only believe in yourself, the main thing here is the music, with a clear and distinct signature, with lots of interesting moments, with a sound that reminds of frost in the field, with ideas that win you over with their edginess, rawness and most importantly believability. I found it very pleasant, yet unsettling and strange, to be carried along on the waves of these melodies. The new album became a guide for me, a whisperer, a silent shadow in the background that appeared every time I stopped my steps. But enough with the words, let the music do the talking instead. For it is crystal chilling, mysterious and enchanting. There are simply moments when I like to be alone, reading in old writings and listening to the music that runs through my veins. Atmospheric black metal that brings you back to your own roots! The raw intensity, the haunting imprint of melancholic memories, the pain and power of everyday life!




Tracklist:
1. Scattering the Ashes
2. April
3. The Exile
4. Fallen Blossom
5. The Eve
6. The Thirst



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine