DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 13. září 2026

Recenze/review - DARKWIND - Darkness, Thy Fate (2026)


DARKWIND - Darkness, Thy Fate
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Je velmi brzy ráno. Nemohl jsem spát. Probudily mě děsivé noční můry. Přišli za mnou mí vlastní démoni a řekli mi, abych šel. A tak jsem vstal a zahalen do krvavé mlhy se vydal neznámo kam. Toulal jsem se po lesních pěšinách, hlavou mi létaly myšlenky jako zběsilé. Bez cíle, přesto jsem věděl, kam jít. Mé kroky řídilo podvědomí a také nové album moravských tmářů DARKWIND. Našlapoval jsem opatrně, užíval si chladné a temné melodie. Mráz se mi i přesto, že bylo poměrně teplo, usadil v kostech. Došel jsem na staré pohřebiště v lesích. 

Sedl jsem si na kámen ohlodaný časem i bolestí a kýval se spokojeně do rytmu. Tahle smečka datuje svůj vznik do roku 1997. Má svůj vlastní rukopis, krvavý otisk, chcete-li. Nové album se mi pomalu dostávalo do žil a pokaždé, když jsem zapnul play, tak byly mraky nízko. Skoro se dotýkaly země a v ulicích se toulaly přízraky. Mám rád, když ve mě dokáže hudba probudit nějaké emoce, když do mě umí zaseknout svůj dráp, rozervat mě zevnitř. Tihle maniaci hrají od srdce, opravdově, uvěřitelně a naprosto autenticky. Dostali se mi pod kůži. 


Kapela se pohybuje někde mezi surovým, divokým death metalem a chladným, nekonečně temným black metalem. Pánové a dáma samozřejmě čerpají ze starých metalových archívů, ale dělají to s elegancí a nadhledem. Přidávají do skladeb spoustu svých nápadů a invence. Opravdu vám doporučuji, abyste si nahrávku vzali někam do lesa, nejlépe až se setmí. V hodině mezi psem a vlkem, vynikne síla této desky nejvíce. Vhodné jsou i malé hřbitovy v horách, opuštěné staré kostely. Kapela nám vypráví své příběhy, které jsou plné temnoty, starých přírodních zákonů i všude přítomné smrti. Líbí se mi masivní, dobře čitelný a ostře řezající zvuk, oceňuji i motiv na obalu. Vše tu sedí tak nějak přirozeně na svých místech. Navíc v době, kdy působí spousta kapel uměle a plastově, jsou DARKWIND jako svěží vítr v márnici. Ne, nejedná se o smečku, která by otočila kolem světové hudby, samozřejmě, že vše tu už dávno bylo, jenže o to tu vůbec nejde. Cítím, vnímám, slyším, že tu jde o srdce, o vášeň pro hudbu, o dlouhé hodiny práce i talentu. "Darkness, Thy Fate" je albem, které má v sobě takový zvláštní, nebál bych se napsat severský neklid. Schválně jsem na sebe nechával skladby působit v různých situacích, v autě, v práci, doma, ale nejvíce vyniklo opravdu při mých nekonečných toulkách v přírodě. Možná jsem měl i víc času se soustředit a pokaždé jsem objevil nějaký zajímavý moment, pasáž. Nakonec jsem ale stejně skončil na lesním hřbitově. Díval jsem se do tmy, kýval se do rytmu a užíval si podmanivé nálady, které kolem mě létaly jako můry kolem ohně. Na povrchu chladné, black death metalové album, které hoří zevnitř! Mrazivé ozvěny ze starých pohřebišť!

Asphyx says:

It’s very early in the morning. I couldn’t sleep. I was awakened by terrifying nightmares. My own demons came to me and told me to go. So I got up and, shrouded in a blood-red mist, set off into the unknown. I wandered along forest paths, my thoughts racing wildly through my head. I had no destination, yet I knew where to go. My steps were guided by my subconscious and also by the new album from the Moravian dark metal band DARKWIND. I treaded carefully, savoring the cold and dark melodies. A chill settled in my bones, even though it was relatively warm. I arrived at an old burial ground in the woods.

I sat down on a rock gnawed away by time and pain and swayed contentedly to the rhythm. This band traces its origins back to 1997. It has its own signature style—a bloody imprint, if you will. The new album was slowly seeping into my veins, and every time I hit play, the clouds hung low. They almost touched the ground, and ghosts roamed the streets. I love it when music can stir up emotions in me, when it can sink its claws into me, tear me apart from the inside. These maniacs play from the heart genuinely, believably, and completely authentically. They’ve gotten under my skin.


The band’s sound lies somewhere between raw, wild death metal and cold, infinitely dark black metal. The gentlemen and the lady naturally draw from the old metal archives, but they do so with elegance and a sense of perspective. They infuse their songs with plenty of their own ideas and creativity. I really recommend that you take this album out into the woods, preferably after dark. In the hour between dog and wolf, the power of this record shines through the most. Small mountain cemeteries and abandoned old churches are also suitable spots. The band tells us their stories, which are full of darkness, ancient laws of nature, and the ever present presence of death. I like the massive, clear, and razor-sharp sound, and I also appreciate the cover art. Everything here just naturally falls into place. Moreover, at a time when so many bands come across as artificial and plastic, DARKWIND is like a breath of fresh air in a morgue. No, this isn’t a band that’s going to revolutionize the world of music of course, it’s all been done before but that’s not the point at all. I feel, sense, and hear that this is about heart, about a passion for music, about long hours of work and talent. “Darkness, Thy Fate” is an album that possesses a certain peculiar I wouldn’t hesitate to call it Nordic restlessness. I deliberately let the songs sink in while I was in different situations in the car, at work, at home but they really stood out most during my endless wanderings in nature. Perhaps I had more time to concentrate, and each time I discovered some interesting moment or passage. In the end, though, I always found myself at a forest cemetery. I gazed into the darkness, swaying to the rhythm and savoring the captivating moods that fluttered around me like moths around a fire. On the surface, a cold black death metal album that burns from within! Chilling echoes from ancient burial grounds!


tracklist:
1. Wind of Dead 
2. Nocturnal Sorrow 
3. Shadow 
4. Mass Grave 
5. All Is Dying 
6. Blackness Eternal 
7. Dawn of Pain 
8. Escape the Torment 

band:

středa 9. září 2026

Recenze/review - GOHOLOR - Locus Damnatorum (2026)


GOHOLOR - Locus Damnatorum
CD 2026, Personal Records

for english please scroll down

Někde mezi děsivým snem a bděním, někdy v momentech, kdy jsem přešel na druhou stranu, jsem si pouštěl tohle album stále dokola. Stalo se na nějaký čas mojí součástí a kolovalo mi v žilách přirozeně. Byl jsem prokletý, stržený do hlubiny, abych spálený znovu vstal z popela. Silnější než dřív. V téhle nahrávce je totiž spousta energie, temné síly, zajímavých momentů, naprosté oddanosti stínům a také hráčského umění, na které se v dnešní době trošku zapomíná.

Jako první, co mě napadlo, když jsem si pustil debutové album slovenských tmářů GOHOLOR, tak byla neodbytná myšlenka, že je nahrávka velmi dobře napsaná. Skladby v sobě mají drive, takovou tu těžko definovatelnou atmosféru, kterou máme my, staří psi tolik rádi. Přiznám se bez mučení, příliš jsem toho o kapele nevěděl. Přesto se i první setkání pro mě stalo soukromým obřadem pro vyvolávání temných sil. Stal jsem se prokletým a vstoupil na druhou stranu. 


V podsvětí se šeptá, že dnes umějí muzikanti hrát o hodně lépe než dřív, ale málokdo dokáže napsat dobré skladby. GOHOLOR tohle  umí na výbornou. Novinka je syrová, krvavá, svým způsobem brutální a nekompromisní, přesto si zachovává chlad a nahrubo nasekanou tmu, které z melodií odkapávají jako zkažená krev. Muzika byla vždy hlavně o emocích. U "Locus Damnatorum" jsem nikdy nevydržel sedět v klidu. Nebyl jsem najednou ve svém pokoji, ale procházel jsem se po starých pohřebištích, mezi prokletými náhrobky, ve znesvěcených kostelích. Sledoval jsem slepé ovce, věřící, kteří pochodují na smrt, s pohledy sklopenými k zemi, s hlavou plnou lží a přetvářky. Melodie jsou zde jako smršť, jako tsunami, jako příchod jezdců apokalypsy na zem. Prokletí sice nikdy nedostanou rozhřešení, ale mohou si stejně jako já užít masivní, dobře čitelný a řezající zvuk, podívat se na stylový motiv na obalu, který mě inspiroval k úvodu dnešního článku. Jako bych byl pokaždé, když zapnu play na svém přehrávači, zahalen do krvavé mlhy, jako bych se ztratil mezi děsivými stíny. Je to hodně naléhavé, uvěřitelné, ryzí, opravdové a naprosto autentické album. Slováci samozřejmě čerpali inspiraci ze starých archívů, ale také přidali spoustu svých nápadů, zajímavých momentů a invence. Navíc, a na to se dnes často zapomíná, se album velmi dobře poslouchá a rád se k němu vracím. Pokud bych měl nakonec přidat svůj vlastní názor, tak musím potvrdit, že jsem si novinku zařadil i do své soukromé diskografie. Pro mě osobně je tahle deska velkým překvapením a zanechala ve mě hlubokou krvavou stopu. A pokaždé jsem prokletý, stržený do hlubiny, abych spálený znovu vstal z popela. Silnější než dřív.  Syrový, nekonečně temný a chladná black death metal, který smrdí sírou! Brána do podsvětí byla otevřena, stačí jen vstoupit!

Asphyx says:

Somewhere between a terrifying dream and wakefulness, sometimes in those moments when I crossed over to the other side, I played this album over and over again. For a while, it became a part of me and flowed naturally through my veins. I was cursed, cast into the depths, only to rise again from the ashes, scorched. Stronger than before. This recording is packed with energy, dark power, intriguing moments, utter devotion to the shadows, and a level of musical artistry that’s somewhat forgotten these days.

The first thing that came to mind when I played the debut album by the Slovak dark metal band GOHOLOR was the persistent thought that the record was very well written. The songs have drive that hard to define atmosphere that we old-timers love so much. I’ll admit without hesitation that I didn’t know much about the band. Yet even that first encounter became a private ritual for me to summon dark forces. I became cursed and stepped over to the other side.


Rumor has it in the underworld that musicians today can play much better than they used to, but few can write good songs. GOHOLOR excels at this. The new album is raw, bloody, brutal in its own way, and uncompromising, yet it retains a coldness and a roughly chopped-up darkness that drip from the melodies like rotten blood. Music has always been mainly about emotions. With “Locus Damnatorum”, I could never sit still. Suddenly, I wasn’t in my room anymore, but wandering through ancient cemeteries, among cursed tombstones, in desecrated churches. I watched the blind sheep the faithful marching toward their deaths with their eyes cast down to the ground, their heads full of lies and hypocrisy. The melodies here are like a whirlwind, like a tsunami, like the arrival of the horsemen of the Apocalypse on earth. Though the damned will never receive absolution, they can just like me enjoy the massive, clear, and cutting sound, and take a look at the stylish cover art that inspired the introduction to today’s article. It’s as if every time I press play on my player, I’m shrouded in a bloody fog, as if I’ve lost myself among terrifying shadows. It’s a very urgent, believable, pure, genuine, and utterly authentic album. The Slovaks, of course, drew inspiration from old archives, but they also added plenty of their own ideas, interesting moments, and creativity. What’s more and this is often forgotten today the album is a pleasure to listen to, and I love coming back to it. If I were to add my own opinion, I have to confirm that I’ve added this new release to my personal discography. For me personally, this album is a huge surprise and has left a deep, bloody mark on me. And every time, I am cursed, cast into the depths, only to rise again from the ashes, scorched. Stronger than before. Raw, infinitely dark, and cold black death metal that reeks of sulfur! The gate to the underworld has been opened all you have to do is step through!


Tracklist:
01. Demonical Redemption 
02. Black Rising Suffering 
03. Divine Blood Invocation 
04. Last Groan Devoured By Death 
05. Ominous Delusion 
06. Embraced By Demons Spell 
07. Nihilistic Torments

band:
Pio - Drums
Demo - Guitars, Vocals
Anton - Vocals
Erik - Bass



úterý 8. září 2026

Recenze/review - MARTYRIUM - Malevolent (2026)


MARTYRIUM - Malevolent
CD 2026, Apostasy Records

for english please scroll down

Zlo se kolem mě rozlézalo, plazilo jako klubko jedovatých hadů. Ležel jsem spoutaný v chladné kobce a po stěnách stékala zkažená krev. Malým oknem jsem viděl černé mraky a bouřku, která měla za několik okamžiků přijít. První blesk, první úder do bicích. Ostrý zvuk kytar, hlas bestie. Nějak takhle si představuji příchod Satana na zem. Zmítám se ve smrtelných křečích a krysy tančí na ostrých střepech včerejších dní. Existuje hudba, která ve mě vyvolává ty nejtemnější pudy. Vytáhne je na povrch, vypálí na hudební nosič.

MARTYRIUM jsou kapelou z Holandska, která datuje svůj vznik do roku 1996. Vydala letos teprve třetí dlouhohrající album. Jenže přátelé, každý zásek, každá nota, kterou zde tihle tmáři zanechali, stojí za to. Máme tu co do činění s hrubozrnným, chorobným black death metalem, který je náležitě surový a ostrý a zároveň si zachovává mrtvolně chladnou atmosféru. I novinka hoří zevnitř. Stejně jako moje duše. Jasným černým plamenem. 


Ne tohle není jen obyčejná nahrávka v řadě. Jedná se spíše pro krvavý, pradávný rituál pro vyvolávání temných sil. Skladby jsou napsány velmi uvěřitelně, opravdově, syrově, zajímavě a naprosto autenticky. Masivní zvuk, divoká produkce, stylový obal, člověk má při poslechu opravdu chuť zajít na nejbližší hřbitov a vykopat rakev prokletého mnicha. Pánové se rouhají ve stylu starých poctivých kapel, ke všemu přistupují s elegancí zkušených mistrů v oboru. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí. Jednotlivé motivy řežou tou správnou stranou nože, mám pokaždé neodbytný pocit, že mě kapela postupně zamotává do pevných pavučin, které můžete nalézt jen v těch nejhlubších katakombách. MARTYRIUM působí jako jezdci apokalypsy, jako démoni, kteří spali dlouhé roky ukryti mezi krvavými stíny. S novým albem se přišli pomstít, spálit nás na popel. Kříže jsou obráceny směrem dolů a kněz má stejně rozeklaný jazyk jako hadi, kteří se ještě před chvílí plazili kolem mých nohou. Novinka "Malevolent" je zhmotněním vašich neděsivějších nočních můr. Je definicí toho, co mám na extrémním metalu rád. Holanďané sice čerpají svoji inspiraci ze starých spisů, ale přidávají i spoustu svých vlastních nápadů, vzteku a invence. Správná stylová nahrávka musí bolet (fanoušci třeba takových ANGELCORPSE, BELPHEGOR, PERDITION TEMPLE, NECCORPHOBIC mi určitě moje slova potvrdí), drásat, musí se vám dostat do krve, do podvědomí, do morku kostí. Pánové tohle všechno splnili na sto procent a přidali navíc spoustu dalších věcí jako heavy efekt, nahrubo nasekanou tmu, definici zla, špíny a lidského hnusu. Tahle bestie spala dlouhé roky ukryty v podzemí. Letos se znovu probudila, touží po čerstvé krvi a když ji potkáte, tak vás roztrhá na kusy. Zlo se kolem mě rozlézalo, plazilo jako klubko jedovatých hadů. Ležel jsem spoutaný v chladné kobce a po stěnách stékala zkažená krev. Malým oknem jsem viděl černé mraky a bouřku, která měla za několik okamžiků přijít. Temná a chladná black death metalová smršť, po které zůstává jenom spálená země! Album, po okraj naplněné tmou, zlem, sírou a nenávistí! 

Asphyx says:

Evil was spreading around me, slithering like a coil of poisonous snakes. I lay chained in a cold dungeon, and rotten blood was trickling down the walls. Through a small window, I saw black clouds and a storm that was about to break in a few moments. The first flash of lightning, the first beat of the drums. The sharp sound of guitars, the voice of the beast. This is more or less how I imagine Satan’s arrival on Earth. I writhe in death throes, and rats dance on the sharp shards of days gone by. There is music that stirs the darkest instincts within me. It brings them to the surface, burns them onto a recording.

MARTYRIUM is a band from the Netherlands that traces its origins back to 1996. They’ve released only their third full-length album this year. But friends, every riff, every note these dark masters have left here is worth it. We’re dealing here with coarse, morbid black death metal that’s appropriately raw and sharp while maintaining a deathly cold atmosphere. This new release burns from within, just like my soul with a bright black flame.


No, this isn’t just another run of the mill recording. It’s more like a bloody, ancient ritual for summoning dark forces. The songs are written in a very believable, genuine, raw, intriguing, and utterly authentic way. With a massive sound, wild production, and stylish artwork, listening to this really makes you want to head to the nearest cemetery and dig up the coffin of a cursed monk. These guys blaspheme in the style of the good old-fashioned bands, approaching everything with the elegance of seasoned masters of the craft. Nothing is superfluous, and nothing is missing. The individual motifs cut with the right edge of the knife; I always have the persistent feeling that the band is gradually entangling me in sturdy webs that can only be found in the deepest catacombs. MARTYRIUM come across as the horsemen of the apocalypse, like demons who have slept for many years hidden among bloody shadows. With their new album, they’ve come to take revenge, to burn us to ashes. The crosses are turned upside down, and the priest’s tongue is as forked as the snakes that were slithering around my feet just a moment ago. The new album “Malevolent” is the embodiment of your most terrifying nightmares. It is the very definition of what I love about extreme metal. While the Dutch band draws its inspiration from ancient texts, it also adds plenty of its own ideas, rage, and creativity. A proper, stylish recording has to hurt (fans of bands like ANGELCORPSE, BELPHEGOR, PERDITION TEMPLE, and NECCORPHOBIC will surely agree with me), tear you apart it has to seep into your blood, your subconscious, and the marrow of your bones. These guys have delivered on all of this one hundred percent and added a whole lot more a heavy vibe, brutally chopped-up darkness, the very definition of evil, filth, and human depravity. This beast has been sleeping for many years, hidden underground. This year it has awakened once more, craving fresh blood, and if you cross its path, it will tear you to pieces. Evil was spreading around me, slithering like a coil of poisonous snakes. I lay chained in a cold dungeon, and rotten blood trickled down the walls. Through a small window, I saw black clouds and a storm that was about to break in a few moments. A dark and cold black death metal whirlwind that leaves only scorched earth in its wake! An album filled to the brim with darkness, evil, sulfur, and hatred!


Tracklist:
1. Purification Through Fire 
2. Realm of Madness 
3. Resurrection from the Abyss 
4. Destiny of Desolation 
5. Expand Your Shadow 
6. Beware of the Necromancer 
7. Malevolent 
8. March of the Wicked One 
9. Cherubin Defiler 
10. Torment by Witchcraft 
11. Desert of Chaos 



neděle 30. srpna 2026

Recenze/review - NVLVS - Soundless Echoes (2026)


NVLVS - Soundless Echoes
CD 2026, Deadbangers Productions

for english please scroll down

Kombinace melodického black metalu a deathu nepatří zrovna k mým nejvyhledávanějším. Většinou se tomuto stylu docela vyhýbám, protože nemám moc rád v extrémní hudbě patos a pozlátko. Jenže když jsem si poslechl novinku od dánských NVLVS, začal jsem nejdříve souhlasně kývat hlavou, podupávat si nohou, abych nakonec neklidně pochodoval po pokoji a doplnil si veškeré informace o kapele.

Pánové hrají již od roku 1997. Několikrát přerušili svoji činnost, aby se nakonec vrátili v plné síle a po roce 2004 začali vydávat několik demonahrávek. První dlouhohrající album "Creatures" spatřilo světlo světa ale až v roce 2011. Letošní novinka je potom druhým  zásekem. Kapela se zhlédla ve světě Cthulhu Mythos. Máte tedy jistotu, že je o temnotu a děsivý chlad postaráno. 


Líbí se mi melodie, užívám si album hlavně jako celek. Tak jak na mě působí, jak je napsána. Mám to tak nastavené vždycky. Postup opakuji už několik desetiletí, od prvních nahraných kazet. Pokaždé si jen tak sednu a nechám hudbu, aby na mě působila. NVLVS mě postupně zamotali do pevných mrazivých pavučin a bylo pro mě tak nějak samozřejmé se stát součástí jejich světa. Melodie jsou opravdu velmi podmanivé, skladby jsou dobře napsané, složené. Album má řezající, syrový, masivní a dobře čitelný zvuk. Osobně ale nejvíc oceňuji temně krvavé nálady, které kolem mě nejdříve létaly jako můry kolem ohně, aby nakonec spáleny znovu povstaly z popela a dostaly se mi do krve i do podvědomí. Je pro mě velmi příjemné, i když drásající, se vydat spolu s kapelou na dlouho cestu bez konce. Vede bažinami plnými bolesti, potkáte na ní krvelačné bestie, abyste se potom navěky rozplynuli v krvavé mlze. S každým albem, o kterém napíšu, jsem si vybudoval osobní vztah. Neumím být kritikem, co má nadhled. Poslouchám metal hlavně srdcem a dokážu vycítit, že kapela jej také tak hraje. "Soundless Echoes" je přesně tím druhem nahrávky, která mě postupně doslova pohltila. Stala se i kusem mě samotného. V závěru je to vše o pocitech, o náladách, o předaných emocích a já se hrozně rád k novince vracím. Nejlépe velmi brzy ráno, když jsou ulice ještě plné stínů a chlad se mi dostává do kostí. Kráčím vstříc novému dni a žilách mi koluje velké množství předané síly a energie. Ano, myslím si, tvrdím to,  jsem si s tím jistý, že tohle album se povedlo po všech stránkách. Jako starý pes, hlídající vstup do podsvětí již několik dekád, mu uděluji známku vysoké ryzosti, opravdovosti, uvěřitelnosti a naprosté autenticity. Temné a chladné black death metalové album, které vás vezme na výlet bez konce do země vesmírného hororu! Cthulhu Mythos znovu krvavě ožívají!

Asphyx says:

The combination of melodic black metal and death metal isn’t exactly among my favorites. I usually steer clear of this style because I’m not a big fan of pathos and flashiness in extreme music. But when I listened to the new release from the Danish band NVLVS, I started by nodding my head in approval and tapping my foot, only to end up pacing restlessly around the room and looking up everything I could find about the band.

The guys have been playing since 1997. They took a few hiatuses before finally returning in full force and, after 2004, began releasing several demo recordings. Their first full-length album, *Creatures*, didn’t see the light of day until 2011, though. This year’s new release is their second full-length. The band has been inspired by the world of the Cthulhu Mythos. So you can be sure that darkness and a chilling atmosphere are guaranteed.


I like the melodies; I enjoy the album mainly as a whole the way it affects me, the way it’s written. That’s just how I’ve always been. I’ve been doing this for several decades now, ever since I recorded my first cassettes. Every time, I just sit down and let the music work its magic on me. NVLVS gradually entangled me in their solid, icy webs, and it just felt natural for me to become part of their world. The melodies are truly captivating, and the songs are well-written and composed. The album has a cutting, raw, massive, and clear sound. Personally, though, what I appreciate most are the dark, blood-soaked moods that at first fluttered around me like moths around a fire, only to rise again from the ashes after being burned and seep into my blood and subconscious. It’s very pleasant for me though harrowing to set out with the band on a long, endless journey. It leads through swamps full of pain; you’ll encounter bloodthirsty beasts along the way, only to dissolve forever into a bloody mist. I’ve built a personal connection with every album I write about. I can’t be the kind of critic who maintains a detached perspective. I listen to metal mainly with my heart, and I can sense when a band plays it that way, too. “Soundless Echoes” is exactly the kind of album that gradually and literally drew me in. It has even become a part of me. In the end, it’s all about feelings, moods, and the emotions it conveys, and I absolutely love coming back to this new release. Preferably very early in the morning, when the streets are still full of shadows and the chill seeps into my bones. I walk toward a new day, and a great deal of the power and energy conveyed by the album courses through my veins. Yes, I think so, I assert it, and I’m certain that this album is a success in every respect. Like an old dog that has been guarding the entrance to the underworld for several decades, I award it a mark of high purity, sincerity, believability, and absolute authenticity. A dark and cold black death metal album that will take you on a never-ending journey into the realm of cosmic horror! The Cthulhu Mythos comes back to life bloodily!


Tracklist:
1. Soul Cartographer 
2. The Relic I am 
3. Dance Grotesque 
4. Voice of Suggestion 
5. Chaugnar Faugn 
6. Sacrificial Hunt 
7. Deceit 
8. Acolyte

band:
Tonni "Jesus" Frydendal - Bass, Vocals (backing), Vocals
Martin "Maskiin" Randers - Drums
Christian "Sofa" Søegaard - Guitars
Kristian Lund - Guitars


sobota 29. srpna 2026

Recenze/review - AENIGMATUM - Infinitude’s Passage (2026)


AENIGMATUM - Infinitude’s Passage
CD 2026, 20 Buck Spin

for english please scroll down

I po smrti měl krásnou tvář i tělo, které mu mohl každý závidět. Vypadal jako dokonale odlitá socha. Na jeho pohřeb ale nikdo nepřišel. Byl shnilý uvnitř. Když jste mu otevřeli vnitřnosti, tak byly zasažené snětí a nekonečným, ryzím zlem. Jakoby se do něj otiskly veškeré zlé činy, které kdy udělal. Když poslouchám nové album portlandských maniaků AENIGMATUM, tak také cítím zvláštní, jedovatý neklid. Jakoby se kolem mě hudba nejdříve omotala jako pevné pavučiny. Začala mě dusit, dostala se mi pod kůži, do žil, do podvědomí.

O téhle smečce jsem již jednou psal. Bylo to u příležitosti jejich předchozí nahrávky "Deconsecrate" z roku 2021. Pravdou je, že jsem se k minulému albu rád a často vracel. I letos pánové nadále rozvíjejí své nečisté myšlenky, posouvají svoje hranice a objevují nová temná zákoutí. Výsledkem je deska, která vás rozerve zevnitř. 


Představte si špinavou řeku, která vytéká z vašeho města. Je plná beznaděje, nafouklých mrtvol, ztracených iluzí, smutku a nekonečné bolesti. Vy stojíte na břehu a něco vás neustále láká do ní vstoupit, zadržet dech, nechat se pohltit krvavými zpěněnými vlnami. Úplně přesně podobný pocit mám i z nového alba. Je syrové a neklidné uvnitř, na povrchu chladné, místy až odtažité. Když mu ale dáte čas, tak rozkryjete jednotlivé vrstvy a zjistíte, že je žhavé, jako čerstvě vyvěrající láva. Skladby v sobě mají takovou tu pradávno sílu, tlak a energii. Jsou velmi dobře napsané, složené, postupně gradují, nejdřív se kolem vás plazí jako klubko jedovatých hadů, aby pak zaútočili a trefili se přímo na samou podstatu smrti. Pokud máte rádi kapely typu ULCERATE, MORBUS CHRON, ABYSSAL, ALTARS, BLOOD INCANTATION, IMMOLATION, GORGUTS, ATHEIST, CYNIC, potom vězte, že jste zde správně. Je samozřejmě nutné, abyste měli bohatou fantazii a nechali se rádi a často unášet do jiných dimenzí, ale když tohle všechno sedne dohromady, tak je nové album v podstatě dokonale vybroušeným diamantem. Má barvu krve a když jej při poslechu rozbijete, tak zjistíte, že tahle kapela má nejen velký talent, ale také spoustu zajímavých nápadů, které umí prodat. Pochválit musím i všechny formální věci, jako je zvuk, motiv na obalu, celková produkce. Myslím si, troufám si tvrdit, že tuhle nahrávku nejvíc ocení pravověrní, kteří vědí své a rádi u hudby přemýšlejí. "Infinitude’s Passage" ve vás probudí ty nejtemnější myšlenky. Budete se procházet krvavou mlhou, potkávat své vlastní démony, abyste nakonec shnili zaživa. Drásající, syrově podmanivý black death metal, který vás rozerve na kusy! Album, které se vám dostane pod kůži i do podvědomí! 

Asphyx says:

Even after death, he had a beautiful face and a body that anyone would envy. He looked like a perfectly cast statue. But no one came to his funeral. He was rotten on the inside. When you opened him up, his insides were ravaged by decay and endless, pure evil. It was as if every evil deed he had ever committed had been imprinted on him. When I listen to the new album by the Portland maniacs AENIGMATUM, I also feel a strange, poisonous unease. It’s as if the music first wrapped itself around me like a tight spiderweb. It began to suffocate me, getting under my skin, into my veins, into my subconscious.

I’ve written about this band once before. It was on the occasion of their previous release, “Deconsecrate,” from 2021. The truth is, I’ve happily and frequently revisited that album. This year, too, these gentlemen continue to develop their impure thoughts, push their boundaries, and explore new dark corners. The result is an album that will tear you apart from the inside.


Imagine a dirty river flowing out of your city. It’s full of hopelessness, bloated corpses, lost illusions, sadness, and endless pain. You’re standing on the bank, and something keeps luring you to step into it, hold your breath, and let yourself be swallowed up by the bloody, foaming waves. I get exactly the same feeling from this new album. It’s raw and restless on the inside, cold on the surface, and at times even aloof. But if you give it time, you’ll peel back the layers and discover that it’s red-hot, like freshly erupting lava. The songs possess that primal power, pressure, and energy. They’re very well written and composed, gradually building up at first slithering around you like a coil of venomous snakes, only to then strike and hit the very essence of death. If you like bands like ULCERATE, MORBUS CHRON, ABYSSAL, ALTARS, BLOOD INCANTATION, IMMOLATION, GORGUTS, ATHEIST, or CYNIC, then know that you’ve come to the right place. Of course, you need to have a vivid imagination and enjoy letting yourself be swept away into other dimensions often, but when all of this comes together, the new album is essentially a perfectly cut diamond. It’s the color of blood, and if you “break” it while listening, you’ll discover that this band not only has great talent but also plenty of interesting ideas that they know how to pull off. I must also praise all the technical aspects, such as the sound, the cover art, and the overall production. I think and I dare say that this recording will be most appreciated by true believers who know their stuff and like to reflect while listening to music. “Infinitude’s Passage” will awaken your darkest thoughts. You’ll wander through a blood-red fog, encounter your own demons, only to eventually rot away while still alive. Harrowing, raw, and captivating black death metal that will tear you to pieces! An album that will get under your skin and into your subconscious!


Recenze/review - ÆNIGMATUM - Deconsecrate (2021):


TRACKLIST
1. Pitiless Mechanism
2. Inseverable
3. Architects Of The Fated
4. A Tarnished Nexus
5. Nocturne Of Ageless Reverie
6. Infinitude’s Passage

LINE-UP
Kelly McLaughlin - Vocals / Guitar / Bass Clarinet
Eli Lundgren - Guitar
Brian Rush - Bass / Backup Vocals
Pierce Williams - Drums / Synths / Backup Vocals
- - -
Patrick Corona - Saxophone
Danny Quetzal - Backup Vocals


sobota 22. srpna 2026

Recenze/review - MORGAL - The Seventh Circle (2026)


MORGAL - The Seventh Circle
CD 2026, Werewolf Records

for english please scroll down

Na stěnách jsou pověšena těla ještě stále živých hříšníků. Řetězy chřestí, v jejich očích je otištěn nekonečný strach. Mučeni dlouhé roky, stále ještě trošku žijí. Kdysi silní, nenávistní lidé, kteří za svého života způsobili spoustu zla. Tak takhle vypadá peklo, řeknu si v duchu a vůbec mi jich není líto. Všechno musí být v rovnováze. Nesmí být narušena podstata vesmíru i světa. Jsme dávno prokletý druh, to už dávno vím, nové album finských MORGAL má slova jen potvrzuje.

V téhle podobě mám black metal asi nejraději. Je syrový, chladný, prašivý a nasáklý atmosférou i zvukem z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Ostré riffy, nespoutané melodie, jedovatý vokál, zabijácké bicí, tohle všechno zde najdete. A také spoustu zkažené krve navíc. 

V některých momentech ve mě tohle prokleté album evokuje třeba takové NIFELHEIM, DESTROYER 666. Pokud máte podobný styl rádi, tak jste zde správně. Ohně byly znovu zapáleny a hoří jasným černým plamenem. Hříšníci křičí spolu s kapelou do tmy a věřící v jednoho svatého na kříži, se modlí za naši spásu, která nikdy nepřijde. O zvuku jsem již hovořil, zajímavý a velmi dobrý je i motiv na obalu. Ono celkově, nové album je doslova povinností pro všechny pravověrné, ortodoxní a opravdové fanoušky black metalu. Prokletí kývají souhlasně hlavou, démoni se usmívají a Satan dávno zase sedí na svém trůnu. MORGAL jsou i letos ve skvělé formě. Jasně, nepřinášejí do záhrobí nic nového, ani převratného, ale to zde ani není účelem. Hlavní je celkový dojem, pocit, nálady a ty jsou z mé strany bez jakýchkoliv připomínek. Navíc, v dnešní době, ve které je spousta kapel umělých a zcela nezajímavých, přicházejí Finové s pořádnou porcí nahrubo nasekaného zahnívajícího masa. "The Seventh Circle" jsem si rval do hlavy pod tlakem nejvíce v noci, když se ulicemi toulaly přízraky a na místním hřbitově začaly šramotit staré mrtvoly v rakvích svými prašivými kostmi. Kříže jsou obráceny směrem dolů, ve svěcené vodě je krev a Ježíš má vyděšený výraz v obličeji. Některým z vás se objevila stará stigmata a já dál sestupuji dolů, do podzemí. Na stěnách jsou pověšena těla ještě stále živých hříšníků. Řetězy chřestí, v jejich očích je otištěn nekonečný strach. Mučeni dlouhé roky, stále ještě trošku žijí. Myslím, si, že jsem zde správně! Chladné a prokleté black metalové album, u kterého shoříte na popel! Oheň byl znovu zapálen a hoří jasným černým plamenem! 


Asphyx says:

The bodies of sinners who are still alive hang on the walls. Chains rattle, and endless fear is etched in their eyes. Tortured for many years, they are still barely alive. Once strong, hateful people who caused a great deal of evil during their lifetimes. “So this is what hell looks like,” I think to myself, and I don’t feel the slightest bit of pity for them. Everything must be in balance. The very essence of the universe and the world must not be disrupted. We’ve long been a cursed species I’ve known that for a long time and the lyrics on the new album by the Finnish band MORGAL only confirm it.

This is probably my favorite form of black metal. It’s raw, cold, grimy, and steeped in the atmosphere and sound of the late ’80s and early ’90s. Sharp riffs, unrestrained melodies, venomous vocals, killer drums you’ll find it all here. And plenty of rotten blood to boot.


At times, this cursed album reminds me of bands like NIFELHEIM or DESTROYER 666. If you like that kind of style, you’ve come to the right place. The fires have been reignited and are burning with a bright black flame. Sinners scream along with the band into the darkness, and believers in the one saint on the cross pray for our salvation which will never come. I’ve already mentioned the sound; the cover art is also interesting and very well done. All in all, this new album is literally a must-have for all true, orthodox, and genuine black metal fans. The damned nod their heads in agreement, the demons smile, and Satan has long since returned to his throne. MORGAL are in great form again this year. Sure, they don’t bring anything new or groundbreaking to the underworld, but that’s not the point here. What matters most is the overall impression, the feeling, and the atmosphere and as far as I’m concerned, those are flawless. Moreover, in this day and age, when so many bands are artificial and utterly uninteresting, the Finns come through with a hefty serving of roughly chopped, rotting flesh. “The Seventh Circle” was what I struggled with most at night, when ghosts roamed the streets and old corpses in their coffins at the local cemetery began to rattle their rotten bones. The crosses are turned upside down, there is blood in the holy water, and Jesus has a terrified expression on his face. Some of you have developed old stigmata, and I continue descending deeper into the underworld. The bodies of sinners who are still alive hang from the walls. Chains rattle, and endless fear is etched into their eyes. Tortured for many years, they are still barely alive. I think I’m in the right place! A cold and cursed black metal album that will burn you to ashes! The fire has been reignited and burns with a bright black flame!


tracklist:
1. Intro 
2. Stormchaser 
3. Tales of Woland 
4. Goddess of Death 
5. Blessed in Hell 
6. Harbinger's Ritual 
7. The Damned from the Seventh Circle 

neděle 16. srpna 2026

Recenze/review - VIANDE - Monument aux morts (2026)


VIANDE - Monument aux morts
CD 2026, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Každé město má svá tajemství, ukrytá hluboko pod povrchem. Sestupuji dolů, do starých sklepení. Po stěnách stéká hnis a slyším šramot, který ke mě doléhá z povrchu. Křik lidí, cinkot tramvají, troubení aut, vše postupně utichá. Nakonec zbydu jen já, nekonečná tma a pach hniloby. Navštívil jsem tyhle staré katakomby z jednoho prostého důvodu. Měli by tu být pochováni mí prokletí předci. Členové řádu black death metalového, který byl kdysi dávno, na přelomu osmdesátých a devadesátých let založen jako tajný spolek. Ze tmy a nicoty se objeví první žhnoucí oči. Nemrtví, jsem tu správně.

VIANDE jsou kapelou, která pochází z Francie a jejich hudba se pro mě stala natolik podmanivou, zajímavou a drásající, že jsem se rozhodl o ní napsat několik pokorných slov. Uvědomil jsem si, že jsem je viděl naživo (odkaz na report naleznete dole pod dnešním článkem). Na koncertě tahle smečka doslova zabíjela a tak jsem si vzal jejich letošní album na několik svých nekonečných výletů do záhrobí. 


Hudba se mi ihned dostala do krve. Je totiž velmi dobře napsána, řeže tou správnou stranou nože, je uvěřitelná, opravdová, ryzí a naprosto autentická. Pokaždé, když jsem zapnul play na svém přehrávači, tak jsem si opravdu připadal jako na návštěvě katakomb, ve kterých jsou pochováni mí prokletí předci. Proséval jsem mezi prsty prach, užíval si masivní, řezající a dobře čitelný zvuk, díval jsem se na pochmurně morbidní motivy na obalu a uvědomil jsem si, že tahle nahrávka vlastně nemá žádné slabé místo. Já, jako posluchač a teď už i fanoušek kapely, jsem zjistil, že zkažená krev, která mě i kapele koluje v žilách, je naprosto stejného odstínu. Pánové velice umně, zkušeně a s elegancí starých mistrů kombinují chladný, mrazivý black metal se surovostí death metalu. Celá nahrávka je potom zahalena do doom metalových pavučin, které jsou prašivé, neskutečně pevné a strhnou vás do hlubiny. Pokud bych potom měl tvorbu těchto tmářů k někomu přirovnat, volil bych jména jako CRUCIAMENTUM, INCANATATION, DEAD CONGREGATION, DRAWN AND QUARTERED, TEITANBLOOD. Ano, peklo o sobě zase jednou dává vědět, Satan sedí na svém trůnu, usmívá se a démoni tančí na svých vlastních hrobech. VIANDE tohle všechno ví, umí si hrát s náladami jako šelma se svojí kořistí. Bývám při poslechu ztracený, prokletý, pohřbený zaživa. Ve skladbách se ukrývá pradávná síla, tlak, energie, to vše zabalené a zahrané způsobem, u kterého shoříte zevnitř. "Monument aux morts" je přesně tím druhem nahrávky, která se mi dostala do morku kostí, do podvědomí. A už teď vím, že se k ní budu rád a velmi často vracet. Album, které je doslova nasáklé starými chorobami! Temný, drásající a surově morbidní  black death metal, hniloba, špína a nekonečně bolestivá a morbidní smrt! 

Asphyx says:

Every city has its secrets, hidden deep beneath the surface. I descend into the old cellars. Pus runs down the walls, and I hear a rustling that drifts down to me from above. The shouts of people, the clanging of trams, the honking of cars everything gradually fades away. In the end, it’s just me, endless darkness, and the stench of decay. I visited these old catacombs for one simple reason. My cursed ancestors are supposed to be buried here members of the Black Death Metal Order, which was founded long ago, at the turn of the ’80s and ’90s, as a secret society. From the darkness and nothingness, the first glowing eyes appear. The undead I’m in the right place.

VIANDE is a band from France, and their music has become so captivating, intriguing, and harrowing to me that I’ve decided to write a few humble words about it. I realized that I’d seen them live (you’ll find a link to the review below today’s article). At the concert, this pack literally killed it, so I took their album from this year along on several of my endless trips to the afterlife.


The music got under my skin right away. It’s very well written, cuts right to the bone, and is believable, genuine, pure, and completely authentic. Every time I hit play on my player, I really felt like I was visiting the catacombs where my cursed ancestors are buried. I let the dust sift through my fingers, savored the massive, cutting, and crystal-clear sound, gazed at the gloomy, morbid motifs on the cover, and realized that this recording actually has no weak points. As a listener and now a fan of the band I discovered that the tainted blood coursing through my veins and those of the band is of exactly the same hue. These gentlemen very skillfully, expertly, and with the elegance of old masters combine cold, icy black metal with the rawness of death metal. The entire album is then shrouded in doom metal webs that are dusty, incredibly sturdy, and will drag you into the depths. If I were to compare the work of these dark masters to anyone, I’d choose names like CRUCIAMENTUM, INCANATATION, DEAD CONGREGATION, DRAWN AND QUARTERED, and TEITANBLOOD. Yes, hell is making its presence known once again; Satan sits on his throne, smiling, while demons dance on their own graves. VIANDE knows all this; they know how to toy with emotions like a predator with its prey. When I listen, I feel lost, cursed, buried alive. Hidden within the songs is an ancient power, pressure, and energy all wrapped up and performed in a way that makes you burn from the inside out. “Monument aux morts” is exactly the kind of record that has seeped into my very marrow, into my subconscious. And I already know that I’ll be happy to return to it very often. An album that is literally steeped in ancient plagues! Dark, harrowing, and brutally morbid black death metal decay, filth, and an infinitely painful and morbid death!


Report, photos, video - TRANSCENDING OBSCURITY FEST - Prague, club Futurum - 5. 5. - 6. 5. 2023: 


Tracklist:
1. Linceul immense 
2. Sacrifice ardent 
3. Germes de mort 
4. Monolithe de chagrin 
5. Cercueil de vase
6. Une cage d'os 
7. L'esprit cachot 
8. Austérité maximum 

A few questions - interview with black thrash metal band from Poland - HEXENALTAR.


A few questions - interview with black thrash metal band from Poland - HEXENALTAR.

Recenze/review - HEXENALTAR - Descending Curse (2026):

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Ahoj! Hexenaltar was founded in mid 2021 as solo project, but later that year it became a full-time band.

At the very begining I wanted to play something near to blackended speed/thrash, but when I was recording those songs they became more black/thrash/death in final. I think it’s much better for final result. Years of playing death metal have changed my style and taste for good, so Hexenaltar became more heavy sounding than I was expecting at first.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Well it was kinda complex process. Instruments were recorded in Sound of Records with Haldor Grunberg, we were also trying to record vocals there, but I was sick, so they had to be re-recorded.

So I went to Polifon Studio to record those vocals with Michał Kirmuć. He had oldschool condenser microphone and I was quite happy with results. At the end our good friend Filip Żywiec Weyher recorded intro for us and our drummer Johnny componed outro.
Everything was mixed by Michał Grabowski, he works as live sound technician for Vader, so I trusted him with this process.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Oh to be honest I don’t remember that well, I think it was about 500cds and 200 vinyls and just a few copies of cassettes. Of course there was a bit of merch like t-shirts and pins and we want to make patches, but hell... it’s quite a long process again. We want them to look just perfect and we are waiting for our friend who will make design, but now he has a broken arm so we will have to wait, a bit more.


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I wrote most of lyrics, but for two songs my friend Beton helped me – drummer of Abominated.
But to be honest it’s a lot easier for me to sing lyrics that I wrote. They are mostly about medieval horror. Witches, evil priests, possession and burning altars haha. They don’t touch serious topics like religion, society or politics. Music sounds like 80s slasher movie, so in my opinion lyrics have to fit the music.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

I made sketch for logo with pencil and I asked my friend if he can make it more professional, and he did! His name is Skadvaldur, talented artist from Iceland, he also did the first artwork for our demo – Tormented Possession and EP Bestial Damnation. Current artwork was done by Juanjo Castellano, he is a real maniac, I am glad that we found him. And website or social media... Yea, without them you are nothing nowadays. You just have to be on Instagram and Facebook, but we are not planning to have www site like hexenaltar.com.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We choose Godz ov War from Poland, because I know Greg, the CEO of Godz ov War and yea, he treats us just right in my opinion and we are still a young band, so we are really happy that our release was realased in multiple formats. this is very important, because it’s so good feeling to hold vinyl in your hands. It makes you appreciated. So yes, I can recommend this label.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Of course original thrash metal godfathers of the genre like Kreator, Sodom, Slayer, Sarcofago, Kat.

I am not a big fan of modern metal music or modern bands, of course I know it’s not open-minded attitude, but that’s just my taste, I tried to change it, but I’ve failed.


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Yes, I’ve sent e-mail to some labels, but what to say. We weren’t interested in some labels and some labels weren’t interested in us. So we decided to stay with GoW, there is no need to make changes when current deal just works good.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

I think that we have played about 25 gigs and they were all club concerts for now. We would love to play some open-air concerts, but probably we are still too small band to get offers for playing such events. But I hope that future will bring some open-air shows for Hexenaltar!

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

For sure we would like to record more stuff. Last months I was focused on Abominated’s 2nd album and getting new job, but for sure I will spend some time to write new music for next release.

And playing some open air concerts will be good achivement. Maybe Black Silesia

 

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Best way is Instagram or Facebook. It’s fast and efficient. You can of course do it by e-mail or via our record label Godz ov War!

facebook.com/Hexenaltar

instagram.com/hexenaltar_speed

Thanx for the interview.

Thank you! I hope that we will be able to drink some Czech Kozel beer together!

Recenze/review - HEXENALTAR - Descending Curse (2026):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 10. srpna 2026

Recenze/review - VERDUN - Abyssal Womb (2026)


VERDUN - Abyssal Womb
CD 2026, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Nejhorší bývala vždycky rána. Počítali jsme mrtvé, seděli jsme u nich a drželi v rukou jejich zohavené obličeje. Utrhané ruce a nohy, vyhřezlé vnitřnosti.  Krkavci, čekající na své sousto, na kus masa. Měli jsme pocit, že nám lhali, že nás všichni opustili a že se nacházíme v obrovském mlýnku na maso. V zákopech temnoty musela vznikat i nová nahrávka francouzských tmářů VERDUN. Kapely, u které jsem si vzpomněl na vyprávění mého pradědy, který opravdu bojoval v První světové válce. Vždycky se zahleděl do dálky a někdy měl v očích slzy. Zažil opravdové peklo i apokalypsu. 

Je to moje první setkání s kapelou a rovnou napíšu, že dopadlo na výbornou. Těch pochmurných. doomových, drásavých emocí je tolik, že si mě VERDUN ihned získali na svoji stranu. Při poslechu jsem opravdu nebyl ve svém pokoji, ale vrátil jsem se po časové ose zpět a sledoval démony, jak zase jednou ovládli svět. Hodně jsem u alba přemýšlel a uvědomil jsem si, že jsme se jako lidstvo příliš neposunuli, stále děláme stejné chyby, u kterých umírají tisíce nevinných. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě takovou zvláštní auru, napětí, neklid. Působí na mě až uhrančivým dojmem. 


Definovat styl, jaký kapela hraje není zase jednoduché. Na albu zazní jak doomové, tak black metalové pasáže, uslyšíte ale i sludge prvky. V závěru je to jedno, vždycky mi šlo o celkový dojem, o zážitek, o předané emoce. Když poslouchám "Abyssal Womb", tak mám pocit, jakoby mě obejmuly pevné, nekonečně chladné pavučiny, jakoby  mi někdo stál těžkou botou na prsou a já zarýval svůj obličej do bahna země, proti které nevím proč bojujeme. Novinka plyne převážně ve středním tempu, nikam zbytečně nespěchá, sází se zde spíše na celkový dojem. Skladby mají na mě až uhrančivý účinek. Naslouchám slovům a vyprávěním, jsem v jiné dimenzi, vnímám jejich bolest. Děsivé sny, které se jim stále vracejí. Kdysi byli hrdinové, dnes se doba změnila a dávno upadli v zapomnění. Na VERDUN se mi ale asi nejvíc líbí, že jsou opravdoví, reální, uvěřitelní, syroví a naprosto autentičtí. Hudba je těžká, ohlodaná na kost. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Povedl se zvuk, motiv na obalu i všechny ostatní formální věci, bez kterých to samozřejmě nejde. Co se týká textů, tak ty uctívají temné sci-fi i metafyziku. Francouzi se mi dostali do hlavy, do podvědomí, hráli si se mnou pokaždé jako šelma se svojí kořistí. Už dlouho se mi nestalo, abych si jen tak sedl a od prvního tónu, melodie, od prvního úderu bicích, byl takhle moc ztracen. Klečím uprostřed zuřící bitvy a marně se modlím k Bohu. Nikdy jsem ho neviděl, zato Satan je na každém rohu. Usmívá se. Vypadá to, že se stále budeme zbytečně zabíjet. Kvůli území, kvůli víře, kvůli nedorozumění. Mocní tohoto světa na tom budou nadále vydělávat. Pokaždé, když budu poslouchat tuhle desku, tak na to budu myslet. Je totiž vynikající po všech stránkách. Temný, uhrančivý, démonický soundtrack k sludge doom metalové apokalypse! Album, které se vám dostane do krve i do podvědomí! 

Asphyx says:

Mornings were always the worst. We counted the dead, sat beside them, and held their mutilated faces in our hands. Torn-off arms and legs, spilling entrails. Ravens, waiting for their next bite, for a piece of flesh. We felt like we’d been lied to, that everyone had abandoned us, and that we were trapped in a giant meat grinder. It must have been in those dark trenches that the new album by the French doom metal band VERDUN was created. A band that reminded me of the stories my great-grandfather told he actually fought in World War I. He would always gaze into the distance, and sometimes there were tears in his eyes. He had experienced true hell and the apocalypse.

This is my first encounter with the band, and I’ll say right off the bat that it turned out great. There are so many of those gloomy, doom laden, harrowing emotions that VERDUN immediately won me over. While listening, I really wasn’t in my room I traveled back in time and watched as the demons once again took over the world. I thought a lot about the album and realized that we, as humanity, haven’t progressed much; we’re still making the same mistakes that cause the deaths of thousands of innocent people. The songs are very well written; they possess a peculiar aura, tension, and unease. They have an almost mesmerizing effect on me.


It’s not exactly easy to define the band’s style. The album features both doom and black metal passages, but you’ll also hear sludge elements. Ultimately, it doesn’t matter I’ve always been more interested in the overall impression, the experience, and the emotions conveyed. When I listen to "Abyssal Womb", I feel as if I’m being enveloped by sturdy, infinitely cold cobwebs, as if someone were standing on my chest with a heavy boot and I were burying my face in the mud of the earth, against which I don’t know why we’re fighting. The new album flows mostly at a moderate tempo; it doesn’t rush anywhere unnecessarily, focusing instead on the overall impression. The songs have an almost mesmerizing effect on me. As I listen to the lyrics and the stories, I’m transported to another dimension I feel their pain. The terrifying dreams that keep coming back to haunt them. They were once heroes; today, times have changed, and they’ve long since fallen into oblivion. But what I probably like most about VERDUN is that they’re genuine, real, believable, raw, and completely authentic. The music is heavy, stripped down to the bone. Nothing is superfluous, nothing is missing. The sound, the cover art, and all the other formal elements which, of course, are essential are all spot-on. As for the lyrics, they pay homage to dark sci-fi and metaphysics. These French guys have gotten into my head, into my subconscious; they’ve played with me every time like a predator with its prey. It’s been a long time since I’ve just sat down and, from the very first note, the very first melody, the very first drumbeat, been so completely lost. I’m kneeling in the middle of a raging battle, praying to God in vain. I’ve never seen Him, but Satan is on every corner. He’s smiling. It looks like we’ll just keep killing each other for nothing. Over territory, over faith, over misunderstandings. The powerful of this world will continue to profit from it. Every time I listen to this album, I’ll think about that. Because it’s outstanding in every way. A dark, mesmerizing, demonic soundtrack to a sludge doom metal apocalypse! An album that will seep into your blood and your subconscious!



Track listing -
1. Funeral of the Cosmic Knight
2. Silent Witness
3. He Who Killed the Devil
4. La Lame et la Chair
5. Rise of the Atomic Ghouls
6. The Man Behind My Eyes
7. Les Noces du Néant

Line up -
David Sadok - Vocals
Jay Pinelli - Guitars
Florian Celdran - Bass
Geraud Jonquet - Drums

Artwork by David Sadok (Jaxartattooer)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine