DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 17. května 2026

Report, photos, video - CREEPING FLESH, BLOOD AND DISASTER - club Parlament, Plzeň - 14. 5. 2026

 

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/creeping-flesh-blood-and-disaster-club-parlament-plzen-14-5-2026

club: https://parlamentclubplzen.cz/

Měl jsem ve svém životě kdysi dávno na civilní službě zlomený palec na noze. Byl jsem tehdy mladý a i se sádrou jsem docela fungoval. Letos v únoru jsem si poranil pro změnu holeň. Šel jsem na ledu, neviděl pod sněhem zamrzlou kaluž a najednou jsem měl ve 4:50 ráno na Mírovém náměstí předtančení. Padl jsem na záda, proklel technické služby města Plzně a pak došel do práce. Fungoval jsem ještě tři dny. Tedy s bolestí jako čert, ale pořád jsem návštěvu lékaře odkládal. Potom už to nešlo. Po rentgenu jsem se o berlích a se sádrou vrátil domů a na několik měsíců se mi doslova zastavil celý svět. Jsem sportovec tělem i duší, plavu, všude chodím pěšky, mám doma lavičku na posilování, rotoped. A najednou jsem měl problém dojít do kuchyně nebo do koupelny.

To ale nebylo nejhorší. Nemohl jsem na koncerty. Prostě to nešlo. Prvních 14 dní pod prášky si moc nepamatuji. Chce to trpělivost, říkali mi všichni ve zdravotnických zařízeních, do kterých jsem chodil na kontrolu. Utekla mi spousta akcí, ale švédské CREEPING FLESH jsem musel vidět. Těšil jsem se i na FERAL, ale ti byli nahrazeni. Škoda, zrovna o téhle kapele jsem psal poprvé v dobách, kdy teprve začínali. Mám turistické hůlky, ze schodů mi to moc nejde a všechno mi hrozně dlouho trvá. Teď už vím, jaké to jednou bude, až zestárnu. No, netěším se na to. Připravím se jako obyčejně, jen všude s sebou tahám klacky a třeba cesta MHD je pro mě utrpením. Ale jsem tady, v Parlamentu, dole ve sklepě, kde ještě žije metalový underground.


Piju s rozumem. Zítra mě čeká cesta přes celou republiku vlakem a autobusem. Noha o sobě dává vědět. Měl bych napsat něco o tom, že čtvrteční večer se mi dostala muzika až do morku kostí, ale i když je to pravda, tak mi klepat tato slova do klávesnice příliš nejdou. Už je tu pár fanoušků, kapely, merch je připraven. Nosit pivo s hůlkami je další level dovedností, které bych si s klidem odpustil, ještě, že mám kamarády, kteří se o mě po této stránce starají. Doufám, že se to nebude pod pódiem příliš točit, stačila mi tramvaj a v něm několik neurvalých jedinců. Výsledek dnešního dne? Pět šlápnutí na zlomenou nohu. Pokaždé jsem měl, ač jsem tvrdý jako socialistická ocel, nechtěné slzy v očích. Pak mi nějaký důchodce při vystupování nadával: "Kam se sereš, kriple". Uff. Raději srkám pivo a těším se na kapely. Nasávám atmosféru a to byste nevěřili, jak úžasně se cítím. Připadám si jako vězeň, kterého po několika letech propustili a on poprvé nastaví tvář slunci a větru. Jdeme na to, na pódiu už se ladí. Stojím bokem a doufám, že přežiju ve zdraví.

BLOOD AND DISASTER - válka, sex, perverse, násilí, smrt a black metal. O kapele jsem toho příliš nevěděl, dokonce jsem si ani dopředu nehledal žádné informace. Naživo mě ale jejich hudba ihned zaujala. Ze skladeb byla totiž cítit pradávná surovost. Jako bych byl na nějakém krvavém rituálu. Na zdech viseli ukřižovaní, samozřejmě hlavou směrem dolů. Byl to masivní, divoký, nespoutaný nářez. Vystoupení, které muselo udělat dobře každému pravověrnému fanouškovi stylu. Tahle kolumbijská smečka mě doslova proklela a já si sám sobě slíbil, že se na jejich hudbu podívám určitě podrobněji. Ohně byly zapáleny a kostely znesvěceny. Některým z nás se objevila stigmata! 





War, sex, perversion, violence, death, and black metal. I didn’t know much about the band; in fact, I hadn’t even looked up any information beforehand. But their music immediately captivated me live. You could feel an ancient rawness in the songs. It was as if I were at some kind of bloody ritual. Crucified figures hung on the walls, heads down, of course. It was a massive, wild, unbridled blast. A performance that had to satisfy every true fan of the genre. This Colombian pack literally cast a spell on me, and I promised myself I would definitely check out their music in more detail. Fires were lit and churches desecrated. Some of us even developed stigmata!


CREEPING FLESH - jejich nové letošní album  "God's Acres Rife with Flesh Adorned" poslouchám již skoro 14 dní vlastně v kuse. Těším se, jak budou znít skladby naživo. Mám death metal v jejich provedení hodně rád a jakmile poprvé kapela hrábne do strun a ucítím v kostech údery bicích, jsem ztracený. Nejsem v malém klubu v Plzni, ale na bojišti, ležím v zákopu, s puškou připravenou k útoku. Kdo z nás bude další na řadě? Kapela hraje velmi dobře, přesvědčivě a autenticky. Hudba má v sobě švédské DNA, ale jinak je to od srdce zahraný válečný death metal par excellence. Surovost, chlad a temnota se zde potkávají s nahrubo nasekanou tmou. Hergot, mě to baví. Noha po zlomenině mě sice stále bolí jako čert, ale jinak vnímám hudbu celým svým tělem. Pánové předvedli skvělé vystoupení s absolutním nasazením. Jak jsem napsal v recenzi a ověřil jsem si to i naživo...Chladný a syrový válečný death metal, po kterém zůstává spálená země! Děsivé, autentické zprávy přímo z bojiště!

 






I’ve been listening to their new album this year, *God’s Acres Rife with Flesh Adorned*, pretty much nonstop for almost 14 days now. I can’t wait to hear how the songs sound live. I really love their take on death metal, and as soon as the band strikes the strings and I feel the drumbeats in my bones, I’m lost. I’m not in a small club in Pilsen, but on a battlefield, lying in a trench with my rifle ready to attack. Which one of us will be next? The band plays very well, convincingly, and authentically. The music has Swedish DNA in it, but otherwise it’s war death metal par excellence, played straight from the heart. Rawness, coldness, and darkness meet here with brutally chopped-up darkness. Damn, I’m loving this. My leg still hurts like hell after the fracture, but otherwise I’m feeling the music with my whole body. The guys put on a great show with absolute intensity. As I wrote in the review and confirmed for myself live... Cold and raw war death metal that leaves scorched earth in its wake! Terrifying, authentic reports straight from the battlefield!

Zvuk byl v pořádku, pivo dobře ošetřené, obsluha milá. V klubu jsem se, jako ostatně vždycky, cítil velmi příjemně. Pokec s kamarády a známými byl samozřejmě vítaným bonusem, díky moc za podporu, přátelé! A samozřejmě, nesmím zapomenout na pořadatele, je super, že ještě v dnešní době někdo podobné koncerty pořádá. Poklona! Návštěvnost byla na všední den solidní, typicky undergroundová. Chodí vlastně stále ti stejní lidé.

Ještě, že byly jen dvě kapely. Mám toho plné kecky. Noha mě bolí, cuká v ní a asi i natéká. Tohle bude ještě na dlouho. Nevadí, nějak to přežiju. Teď se jen dostat v pořádku domů. Původně mě napadl Bolt, ale nakonec mě odveze Michal, ale stejně už melu z posledního. Mám na zítra sbaleno. Uléhám na záda, příliš poloh na spaní ještě nezvládám a ruce mám sepnuté na prsou jako v rakvi. Stejně budu spát tak tři hodiny a probudím se chvilku před budíkem, jako každý den. Stálo to za to. Na bolest zapomenu a zůstanou další skvělé vzpomínky na muziku, kterou miluju. Koncert, setkání, prostředí, atmosféra, všechno jsem si neskutečně užil. Bylo to  pro mě náročné, těžké, ale nejsem z cukru. Během neklidného spánku se mi zdá sen, jak stojím pod pódiem a nějaký důchodce řve na moji nohu: "Srůstej, kurva, srůsteej"....děkuji vám za pozornost a příště už snad budu švihák bez hůlek. Death metal až za hrob!

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/creeping-flesh-blood-and-disaster-club-parlament-plzen-14-5-2026


about CREEPING FLESH on DEADLY STORM ZINE:






---------------------------------------------------------------------------------------------------

sobota 16. května 2026

Recenze/review - TIGER BATTALION - Global Assault (2026)


TIGER BATTALION - Global Assault
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Už zase umírají lidé v zákopech. Mohli pracovat, milovat se, smát se a tancovat. Místo toho jsou drceni po desítkách, po tisících, pod pásy tanků. Smrt má zase jednou odstín černé a neskutečně bolí. Říká se, že si člověk časem zvykne na všechno, ale není to pravda. Myslel jsem si, věřil jsem, že lidský rod se poučí ze svých chyb, z hnusné historie, ale není tomu tak. Stále pochodují mladí muži a ženy na smrt. Kvůli rozmarům mocných, kvůli lžím, kvůli území. Možná právě proto mám slabost pro válečný death metal, který bývá, když je dobře zahraný a napsaný, mementem, upozorněním na to, čeho jsme my lidé, schopni.

Stefan Lang je jediným členem německé kapely TIGER BATTALION, který je podepsán pod veškerou muzikou i texty. Jedná se o děsivé ozvěny přímo z bojiště. Nové, v pořadí již druhé dlouhohrající album "Global Assault", je uvěřitelné, ryzí, opravdové, autentické. Myslím si, že je nutné si stále válečná utrpení připomínat, koneckonců události posledních let má slova jenom potvrzují. 


Téma války je s death metalem spojeno od počátků tohoto stylu. Německou kapelu tak můžeme s klidem zařadit po bok takových kapel, jako jsou BOLT THROWER, MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, ASPHYX, DECAYING, DEATH KOMMANDER, SHRAPNEL STORM, TRENCHANT, ASCHENVATER. Je to právě chladná a nekonečně temná atmosféra, která vás ihned vtáhne do děje, která mě přesvědčila o tom, abych se nahrávce více věnoval a napsal o ní pár slov. U mě je to vlastně jednoduché, hudba mě musí bavit, musím se k ní rád vracet a musí ve mě probudit nějaké představy a emoce. Tohle všechno se TIGER BATTALION povedlo na výbornou. Byl jsem při poslechu opravdu na bojišti, umíral jsem v zákopech a bolelo mě to ještě dlouho po smrti. Vedle mě ležela zohavená těla mých kamarádů a všechno se mi míchalo dohromady se záběry z večerních zpráv. Jakoby na svět opravdu padl velký černý mrak. Stefan Lang se sice ve svých textech věnuje hlavně Druhé světové válce, tankovým bitvám a čerpá z historie, jenže když ona je válka pořád stejně hnusná a nenávistná. Stále v ní umírají lidé. Jenom technologie zabíjení se změnily a zdokonalily. Na konci je vždy ale i dnes hnusná, ošklivá a zcela zbytečná smrt. Troufám si tvrdit, že album "Global Assault" by měli mít ve své sbírce všichni, kteří jsou naplno oddáni tomuto stylu. Zmínit ještě musím, že novinka má opravdu povedený, dobře čitelný a masivní zvuk a o motivu na obalu také netřeba diskutovat, k předkládané hudbě sedne jako k mrtvému rakev. Už zase umírají lidé v zákopech. Mohli pracovat, milovat se, smát se a tancovat. Místo toho jsou drceni po desítkách, po tisících, pod pásy tanků. Smrt má zase jednou odstín černé a neskutečně bolí. Děsivé, temné a chladné zprávy z death metalového bojiště! Album, ukované z té nejkvalitnější oceli!


Asphyx says:

People are dying in the trenches again. They could have been working, making love, laughing, and dancing. Instead, they are being crushed by the dozens, by the thousands, under the tracks of tanks. Death has once again taken on a shade of black, and it hurts unbearably. They say that over time, a person gets used to everything, but that’s not true. I thought, I believed, that humanity would learn from its mistakes, from its ugly history, but that is not the case. Young men and women are still marching to their deaths. Because of the whims of the powerful, because of lies, because of territory. Perhaps that is precisely why I have a soft spot for war death metal, which, when well-played and well-written, serves as a memento, a warning of what we humans are capable of.

Stefan Lang is the sole member of the German band TIGER BATTALION, responsible for all the music and lyrics. These are terrifying echoes straight from the battlefield. Their new album, their second full-length release, "Global Assault", is believable, genuine, real, and authentic. I believe it is necessary to constantly remind ourselves of the horrors of war; after all, the events of recent years only confirm my words. 


The theme of war has been associated with death metal since the genre’s inception. We can thus confidently place this German band alongside such acts as BOLT THROWER, MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, ASPHYX, DECAYING, DEATH KOMMANDER, SHRAPNEL STORM, TRENCHANT, and ASCHENVATER. It is precisely this cold and infinitely dark atmosphere, which immediately draws you into the story, that convinced me to give the album more attention and write a few words about it. For me, it’s actually simple: the music has to entertain me, I have to enjoy coming back to it, and it has to awaken certain images and emotions within me. TIGER BATTALION succeeded brilliantly in all of this. While listening, I was truly on the battlefield; I was dying in the trenches, and it hurt long after my death. The mutilated bodies of my friends lay beside me, and everything blended together with footage from the evening news. It was as if a great black cloud had truly fallen upon the world. While Stefan Lang’s lyrics focus mainly on World War II and tank battles, drawing on history, the fact remains that war is still just as vile and hateful. People are still dying in it. Only the technology of killing has changed and become more sophisticated. But in the end, even today, there is always a vile, ugly, and completely pointless death. I dare say that the album "Global Assault" should be in the collection of everyone who is fully devoted to this style. I must also mention that the new release has a truly well-crafted, clear, and massive sound, and there’s no need to debate the cover art—it fits the music like a glove. People are dying in the trenches again. They could have been working, making love, laughing, and dancing. Instead, they are being crushed by the dozens, by the thousands, under the tracks of tanks. Death once again takes on a shade of black and hurts incredibly. Terrifying, dark, and cold news from the death metal battlefield! An album forged from the highest-quality steel!


Tracklist:
01. Second Offensive 
02. Global Assault 
03. Crusades Now! 
04. Ruf Zum Sturm 
05. Nomakx Unit 
06. Asche Im Wind 
07. Bloodpath (Through The Ardennes) 
08. 70 Ton Roadkill 
09. History Repeats 
10. Unleash All Hell

band:
Stefan Lang - Everything

neděle 10. května 2026

Info - CREEPING FLESH, BLOOD AND DISASTER - club Parlament, Plzeň - 14. 5. 2026


CREEPING FLESH, BLOOD AND DISASTER - club Parlament, Plzeň - 14. 5. 2026



CREEPING FLESH:


BLOOD AND DISASTER:



---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 7. května 2026

Recenze/review - BARBARIC OATH - Sword, Sorcery, Vengeance (2026)


BARBARIC OATH - Sword, Sorcery, Vengeance
EP 2026, Caligari Records

for english please scroll down

Na stěnách jsou přikováni ještě trošku živí lidé. Z těl jim odtéká hnis z neléčených ran. Hřeby, zatlučené do jejich tkání mokvají a řetězy mají zarostlé do masa. Jdu temnou chodbou stále hlouběji a v kostech se mi usadil mráz. Nahlížím do všech smradlavých kobek a v každé nacházím různé druhy mučení. Jako bych byl součástí krvavé verze filmů Heroquest. Umírám a znovu se rodím. A stále mě fascinuje brutalita a krutost, jakých jsme jako druh schopni. Někde tady, v místech, která jsou ukrytá v nekonečném stínu, muselo vznikat i nové EP německých BARBARIC OATH.

Jedná se o kapelu, která je tvořena z muzikantů působících ve smečkách jako INTO COFFINS, NEKUS, PUTRIDARIUM. O kvalitu je tedy postaráno. Pokud máte rádi bestiální, nekompromisní death black metal, ukovaný z těch nejsurovějších ingrediencí, potom jste zde správně. Tahle muzika zní nekonečnými chodbami podzemí. A nejlépe vynikne v místech, kde byli a stále jsou mučeni lidé hladem, železem a nenávistí. 


Novinka asi nejvíce osloví fanoušky třeba takových ANGELCORPSE, BLASPHEMY, starých DEICIDE, DIABOLIC. Jednotlivé motivy jsou opravdu natolik bolestivé, že působí jako rozžhavené železo, kterým vám kapela vypálí cejch přímo do masa i do podvědomí. Rozhodně to není hudba pro slabé povahy nebo pro hledače jemných nuancí. Naopak, tam kde jiné kapely přemýšlejí, experimentují a hledají nové cesty, tak tam BARBARIC OATH ničí, trhají na kusy a spalují na popel. Krutosti je podřízeno vše. Masivní, špinavý a hnusný zvuk, černobílý motiv na obalu i celkové provedení (vychází digitálně, na CD i kazetě). Po formální stránce si není rozhodně na co stěžovat. Poslouchat "Sword, Sorcery, Vengeance" je opravdu jako se vrátit po časové ose zpět, do středověku, do plesnivých katakomb, do mučíren, mezi hnus a špínu. Mezi kusy zahnívajícího masa. Absolutní ztráta lidskosti, na povrch vyplouvají pradávné pudy a touha zabíjet hudbou. Nebo je to současnost? Příliš se toho v uvažování některých jedinců nezměnilo. Ať už ale nahlížíte na současný svět jakkoliv, tak věřte tomu, že tohle je nahrávka, která je na povrchu chladná, nepřístupná a odkapává z ní zkažená krev. Uvnitř ale hoří jasným černým plamenem. Pokaždé, když si ji pustím, tak sestupuji dolů, do podzemí. Na stěnách jsou přikováni ještě trošku živí lidé. Z těl jim odtéká hnis z neléčených ran. Hřeby, zatlučené do jejich tkání mokvají a řetězy mají zarostlé do masa. Jdu temnou chodbou stále hlouběji a v kostech se mi usadil mráz. Nahlížím do všech smradlavých kobek a v každé nacházím různé druhy mučení. Myslím, že odtud není návratu, alespoň tak vnímám novou desku já, starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád. Hnisavý, surový, hnusný a absolutně blasfemický black death metal, který vás uvrhne do té nejkrutější hladomorny! 


Asphyx says:

People who are still barely alive are chained to the walls. Pus oozes from their untreated wounds. The spikes driven into their flesh are wet, and the chains have grown into their flesh. I walk deeper and deeper down the dark corridor, and a chill settles in my bones. I peer into all the stinking dungeons and find different kinds of torture in each one. It’s as if I were part of a bloody version of the Heroquest movies. I die and am reborn. And I’m still fascinated by the brutality and cruelty we’re capable of as a species. Somewhere here, in places hidden in endless shadow, the new EP by the German band BARBARIC OATH must have been created.

This is a band made up of musicians active in groups like INTO COFFINS, NEKUS, and PUTRIDARIUM. So quality is guaranteed. If you love brutal, uncompromising death black metal, forged from the rawest ingredients, then you’ve come to the right place. This music echoes through the endless corridors of the underworld. And it shines brightest in places where people were and still are tortured by hunger, iron, and hatred. 


This new release will likely appeal most to fans of bands like ANGELCORPSE, BLASPHEMY, early DEICIDE, and DIABOLIC. The individual motifs are so painfully intense that they feel like a red-hot iron with which the band brands you directly into your flesh and your subconscious. This is definitely not music for the faint of heart or for those seeking subtle nuances. On the contrary, where other bands ponder, experiment, and seek new paths, BARBARIC OATH destroys, tears to pieces, and burns to ashes. Everything is subject to cruelty. A massive, dirty, and nasty sound, a black-and-white motif on the cover, and the overall presentation (released digitally, on CD, and on cassette). Formally speaking, there is definitely nothing to complain about. Listening to "Sword, Sorcery, Vengeance" is truly like traveling back in time, to the Middle Ages, to moldy catacombs, to torture chambers, amidst filth and grime. Amidst chunks of rotting flesh. A complete loss of humanity; primal instincts and a desire to kill through music rise to the surface. Or is this the present? Not much has changed in the minds of some people. But no matter how you view the world today, believe me when I say that this is a recording that, on the surface, is cold, unapproachable, and dripping with rotten blood. Inside, however, it burns with a bright black flame. Every time I play it, I descend into the underworld. People who are still barely alive are chained to the walls. Pus oozes from their untreated wounds. The spikes driven into their flesh are wet, and the chains have grown into their flesh. I walk deeper and deeper down the dark corridor, and a chill settles in my bones. I peer into all the stinking dungeons and find different kinds of torture in each one. I think there’s no turning back from here at least that’s how I, an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for decades, perceive this new album. Pus-filled, raw, disgusting, and utterly blasphemous black death metal that will cast you into the cruelest dungeon!


tracklist:
1. Crom Cult 
2. Sword and Sorcerer 
3. Bestial Witchery 
4. Dragon Lord 
5. For Victory (The Warrior Path) 

Recenze/review - BLACK CILICE - Votive Fire (2026)


BLACK CILICE - Votive Fire
CD 2026, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Jeho oči měly barvu ohně. Když se usmál svým jedovatým smíchem, tak odhalil krev, která mu ulpívala na zubech. Přišel odněkud z nekonečné temnoty. Ze země dlouhých stínů, z bažin zapomnění. Působil mile, lidé jej měli rádi, ale jeho duše byla dávno prokletá. Ti, kdo ho poznali osobně, o něm mluvili jako o démonovi. Pustil jsem mu nové album portugalských black metalistů BLACK CILICE a odhalil jsem jeho pravou tvář i děsivé myšlenky, které jej provázely jako hejno krkavců.

Stejně jako po téhle hudbě po něm zůstávala hluboká krvavá stopa. Kapela má svůj vlastní výraz, rukopis a poznáte ji podle několika prvních tónů. Není to sice album pro slabé povahy, ale to se ani neočekává. Jako bych slyšel mrazivé ozvěny z toho nejhlubšího podzemí. Jsou nasáklé naprostou tmou, nenávistí a zadřou se vám hluboko do hlavy i do podvědomí. U nové nahrávky potkáte své vlastní démony. Poslouchejte v naprostém klidu a tmě, teprve potom vynikne síla téhle desky naplno. 

Základem je zde prastarý, ryzí a opravdový black metal, ušpiněný satanismem, okultismem, smrtí. Riffy smrdí sírou, kříže jsou obráceny směrem dolů, vokál je jedovatý a zvuk náležitě prašivý a plesnivý. Netuším, jestli jste někdy byli u exhumace hrobu prokletého mnicha, ale ani nemusíte. Tohle album vám zprostředkuje velmi podobný zážitek. Toulám se posvětím již hodně dlouho a rád ochutnávám z hudby, která mě zasáhne, rozdrásá do krve, která mě prokleje a dostane se i do mých myšlenek. "Votive Fire" mi tak připomíná spíše starodávný rituál pro vyvolávání temných sil, které rozhodně nejsou z tohoto světa, než jen obyčejnou hudbu, se kterou se můžete normálně setkat. Všichni už dávno víme, že současný svět je plný zla a nenávisti. Bylo tomu tak vždy a pokaždé, když poslouchám tuhle nahrávku, tak mám pocit, že démoni opravdu stojí ve stínu, usmívají se a spokojeně kývají do rytmu. Satan sedí na svém trůnu a je spokojený. Hraje se tu také (a nebo hlavně) pro něj. Možná už nikdy neuvidím světlo a budu umírat nekonečně dlouho v plesnivé kobce, ale než přejdu na druhou stranu, tak si budu tohle album rvát pod tlakem do hlavy. Má v sobě totiž naprosto vše, co od tohoto stylu vyžaduji. A ještě spoustu věcí navíc. BLACK CILICE jsou i letos ve skvělé formě a nelze jinak, než je doporučit všem, kteří uctívají temnotu. Jeho oči měly barvu ohně. Když se usmál svým jedovatým smíchem, tak odhalil krev, která mu ulpívala na zubech. Přišel odněkud z nekonečné temnoty. Ze země dlouhých stínů, z bažin zapomnění. Má moji tvář. Pradávný black metalový rituál smrti! Album, které vás sežehne pekelným ohněm a zmrazí vaši duši! 


Asphyx says:

His eyes were the color of fire. When he smiled his venomous smile, he revealed the blood clinging to his teeth. He came from somewhere in the endless darkness. From the land of long shadows, from the swamps of oblivion. He seemed kind; people liked him, but his soul had long been cursed. Those who knew him personally spoke of him as a demon. I played him the new album by the Portuguese black metal band BLACK CILICE and uncovered his true face and the terrifying thoughts that followed him like a flock of ravens.

Just like this music, he left a deep, bloody trail behind him. The band has its own distinct style and signature, and you’ll recognize it from the very first few notes. It’s certainly not an album for the faint of heart, but that’s hardly surprising. It’s as if I’m hearing chilling echoes from the deepest underground. They’re steeped in utter darkness and hatred, and they’ll burrow deep into your mind and subconscious. On this new recording, you’ll encounter your own demons. Listen in complete silence and darkness; only then will the power of this album truly shine through. 


At its core lies ancient, pure, and authentic black metal, tainted by Satanism, the occult, and death. The riffs reek of sulfur, the crosses are turned upside down, the vocals are venomous, and the sound is appropriately scabby and moldy. I have no idea if you’ve ever been present at the exhumation of a cursed monk’s grave, but you don’t need to have been. This album will give you a very similar experience. I’ve been wandering through the underworld for a long time now, and I love sampling music that strikes me, tears me to shreds, curses me, and seeps into my very thoughts. "Votive Fire" reminds me more of an ancient ritual for summoning dark forces that are definitely not of this world than just ordinary music you might normally encounter. We all know by now that the modern world is full of evil and hatred. It has always been this way, and every time I listen to this recording, I get the feeling that demons are truly standing in the shadows, smiling and nodding contentedly to the beat. Satan sits on his throne and is satisfied. We play here (or rather, mainly) for him. I may never see the light again and may die after an eternity in a moldy dungeon, but before I cross over to the other side, I’ll be hammering this album into my head. It has absolutely everything I demand from this style. And plenty more besides. BLACK CILICE are in great form again this year, and I can’t help but recommend them to everyone who worships the darkness. His eyes were the color of fire. When he smiled his venomous smile, he revealed the blood clinging to his teeth. He came from somewhere in the endless darkness. From the land of long shadows, from the swamps of oblivion. He has my face. An ancient black metal ritual of death! An album that will scorch you with hellfire and freeze your soul!

tracklist:
1. Released by Fire 
2. Vows Sworn for Centuries 
3. Into the Inner Temple 
4. Deconstruction of all Realities 


pondělí 4. května 2026

Recenze/review - AURORA BOREALIS - Disillusioned by the Illusion (2026)


AURORA BOREALIS - Disillusioned by the Illusion
CD 2026, Non Serviam Records

for english please scroll down

Peklo je dávno prázdné. Všichni ďáblové a démoni jsou mezi námi. Čekávají ve stínu, když jdeš mlhavou ulicí. Usmívají se, s rezavými noži v rukou, s myšlenkami na smrt. Roztrhán na kusy, s prokousnutým hrdlem, padáš znovu a znovu k zemi, aby ses ztratil v temnotě. Už nikdy nenalezneš klid, tvoje duše bude navěky bloudit mezi naším a oním světem. Budeš poslouchat hudbu, která je ošklivá, démonická, syrová a která smrdí sírou. AURORA BOREALIS jsou zpět s novým albem, které opět hoří zevnitř.

Na povrchu je chladné, mrazivé, jako ruka staré zpuchřelé mrtvoly. Uvnitř ale tepe zkažená krev. Všichni určitě moc dobře víte, že kořeny této smečky sahají až do roku 1994. Letos se pánové z Marylandu vrátili a jsou silnější než kdy dřív. Skladby jsou pradávným rituálem pro vyvolávání sil, které rozhodně nejsou z tohoto světa. Dávejte si pozor, až půjdete noční ulicí. Ve stínu stojí i váš vlastní démon.


Američané měli vždy svůj vlastní rukopis, výraz, rozhodně se jedná o kapelu, kterou poznáte již podle prvních tónů. I letos máme co do činění se surovými, technicky skvěle zvládnutými a poctivými melodiemi, jedovatým vokálem i bicími, které zabíjejí na potkání. Ale hlavně! AURORA BOREALIS se povedlo vytvořit velmi magickou, démonickou a syrovou náladu. Mám při poslechu opravdu pocit, že se procházím nekonečnými chodbami podsvětí, že nahlížím do kobek, ve kterých jsou v různém stádiu rozkladu pochováni ti, kteří byli za svého života prokleti. Zvuk (Ron Vento - recording, mixing, mastering) se mi doslova zadírá do kostí, útočí na samou podstatu mého bytí. "Disillusioned by the Illusion" je velmi vyváženým albem, na kterém jsou death metal i black metal dávkovány ve velmi zajímavém poměru. Jakoby mi kapela podala prudký jed, který působí na tělo velmi bolestivým způsobem. Začínám hnít zevnitř, když znovu a znovu zapínám play na svém přehrávači. Umírám a znovu vstávám z popela, užívám si jednotlivé skladby, toulám se temnotou, nasávám pach zkažené krve. Pokud máte rádi kapely jako ANGELCORPSE, BEHEMOTH, BELPHEGOR, IMPIETY, PEDRDITION TEMPLE, CENUTURIAN, potom věřte tomu, že vás nové album zasáhne hluboko jako mě. Líbí se mi, že je kapela naprosto opravdová, uvěřitelná, ryzí a autentická. Peklo je dávno prázdné. Všichni ďáblové a démoni jsou mezi námi. Čekávají ve stínu, když jdeš mlhavou ulicí. Usmívají se, s rezavými noži v rukou, s myšlenkami na smrt. Roztrhán na kusy, s prokousnutým hrdlem, padáš znovu a znovu k zemi, aby ses ztratil v temnotě. Syrový, zničující black death metal, u kterého potkáte své vlastní démony! Album nasáklé sírou a zkaženou krví!  

Asphyx says:

Hell has long been empty. All the devils and demons are among us. They wait in the shadows as you walk down a misty street. They smile, rusty knives in hand, their minds filled with thoughts of death. Torn to pieces, your throat slit, you fall to the ground again and again, only to be lost in the darkness. You will never find peace again; your soul will wander forever between this world and the next. You will listen to music that is ugly, demonic, raw, and reeks of sulfur. AURORA BOREALIS are back with a new album that burns from within once more.

On the surface, it is cold, icy, like the hand of an old, decaying corpse. But inside, corrupted blood pulses. You all surely know very well that the roots of this pack go back to 1994. This year, the gentlemen from Maryland have returned, and they are stronger than ever. The songs are an ancient ritual for summoning forces that are definitely not of this world. Watch your step when you walk down a street at night. Your own demon stands in the shadows.


The Americans have always had their own signature style and sound; this is definitely a band you’ll recognize from the very first notes. This year, too, we’re treated to raw, technically flawless, and honest melodies, venomous vocals, and drums that knock you out on sight. But most importantly! AURORA BOREALIS has succeeded in creating a truly magical, demonic, and raw atmosphere. When listening, I genuinely feel as though I’m wandering through the endless corridors of the underworld, peering into dungeons where those who were cursed in life lie buried in various stages of decay. The sound (Ron Vento – recording, mixing, mastering) literally sears into my bones, attacking the very essence of my being. "Disillusioned by the Illusion" is a very balanced album, on which death metal and black metal are dosed in a very interesting ratio. It’s as if the band has given me a potent poison that affects the body in a very painful way. I begin to rot from the inside as I press play on my player again and again. I die and rise again from the ashes, savoring each track, wandering through the darkness, breathing in the scent of rotten blood. If you like bands like ANGELCORPSE, BEHEMOTH, BELPHEGOR, IMPIETY, PEDRDITION TEMPLE, and CENUTURIAN, then trust me when I say this new album will hit you as hard as it did me. I like that the band is completely genuine, believable, pure, and authentic. Hell has long been empty. All the devils and demons are among us. They wait in the shadows as you walk down a foggy street. They smile, with rusty knives in their hands, their minds on death. Torn to pieces, your throat bitten through, you fall to the ground again and again, only to be lost in the darkness. Raw, devastating black death metal where you’ll face your own demons! An album steeped in sulfur and corrupted blood!


Tracklist:
1. Disillusioned By The Illusion 
2. Millisecond Pulsar 
3. Brimstone Rain
4. Betrayal At The Gates 
5. Molten Sea 
6. Phase Transition 
7. Darkness His Canopy 
8. Night Cannibals 
9. Those Yet To Come 
10. The Light Was Fire 
11. Your Penumbra 

sobota 2. května 2026

Recenze/review - NORTHERN GRAVES - Derelict Heart (2026)


NORTHERN GRAVES - Derelict Heart
CD 2026, Meuse Music Records

for english please scroll down

Směr je jasně daný. Na sever, mezi vysoké stromy, široké pláně, do země ledu a sněhu. Někde tam, kde je vše ohlodáno na kost a kolem cesty najdete mrtvá těla, je můj cíl. Už mám všeho dost. Kolem mě je jenom faleš, lži, nenávist, děsí mě davy lidí, večerní zprávy i jedovaté úsměvy. Chci být jen sám se sebou, lovit a usínat pod hvězdami. Možná zemřu uprostřed hory, ale moje smrt bude mít větší smysl, než jen ubohé plazení se před Bohem. Napadlo mě to uprostřed noci, během podivných snů, když jsem poslouchal nové album black doomových tmářů NORTHERN GRAVES. Moje mysl byla rozdrásána již během prvních tónů a musel jsem ven, pod oblohu, do větru a deště, do nedalekého lesa, kam utíkám pokaždé, když potřebuji být sám.

Určitě to znáte. Přinesete si nějakou hudbu domů, vůbec nevíte, kdo kapela je a zapnete play na svém přehrávači. Necháte ji na sebe působit a když dojde ke vzájemnému přenosu emocí, tak si zjistíte nějaké informace. Tahle smečka je původně z Kanady, ale pak se přesunula do Houstonu. V jejich srdcích ale nadále zůstala drsnost a chlad severu a povedlo se jim je promítnout i do nového alba. A to prosím pěkně, velmi přesvědčivě, autenticky, temně a syrově. Opravdu kapele věřím každou melodii, riff, úder bicích i výkřik do tmy. 

Texty jsou zde volně inspirována poezií kanadského básníka Andrewa Suknaskiho. Jsou o dlouhých zimách, o hromadách sněhu, o krutosti i kráse přírody, o horských jezerech, které mají křišťálovou vodu. Ale také o posledních věcech člověka, o jeho přechodu na druhou stranu, do země nekonečných stínů. Osobně se mi potom na novém albu nejvíc líbí taková zvláštní, drsná, majestátní, podmanivá, syrová a temná atmosféra. Navíc mě opravdu baví se k nahrávce vracet. Nejlépe odpoledne, když zmizím z chaosu města, pryč od obrazovek, ze kterých stéká stejně už jenom hnis a zkažená krev. "Delic Heart" se pro mě stalo až osobní záležitostí. Zrovna jsem četl knížku o jedné výpravě na daleký sever a musím rovnou říct, že se mé představy i díky muzice spojily v jeden velmi zajímavý a podmanivý celek. NORTHERN GRAVES patří přesně mezi ty kapely, jejichž tvorba potřebuje klid, ticho a hlavně čas. Musíte se zastavit, zklidnit svůj dech, našlapovat tiše. A nebo se vydat se sluchátky do zimní přírody. Jen tak si kráčet, bez cíle, protože i samotná cesta je důležitá. Zmínit musím i velmi povedený zvuk, která je nejen dobře čitelný, ale také má v sobě všechny potřebné vibrace. Za velmi stylový považuji i motiv na obalu, pod kterým je podepsán Travis Smith a který krásně svým obrazem doplnil hudbu samotnou. Hlavní jsou zde ale jednotlivé skladby, které se pro mě staly soukromým obřadem, mantrou, kterou jsem si spolu s kapelou odříkával pokaždé, když jsem se probudil uprostřed noci a věděl jsem, že nastal čas, že musím jít. Pode mnou se vzdalovalo město a já toulal a neznal cíl, ke kterému dojdu. Míjel jsem hluboké propasti své vlastní mysli, překonával divoké řeky, brodil se po kolena v bahně, sněhu, odolával jsem přírodním živlům i sám sobě. Mrazivé black doom metalové album, u kterého se vám dostane vichřice do kostí i samé vaší podstaty! Síla hudby a přírodních živlů! Nakonec nás všechny čeká temnota!


Asphyx says:

The direction is clear. North, through tall trees and wide plains, into a land of ice and snow. Somewhere out there, where everything has been stripped to the bone and you find dead bodies along the way, lies my destination. I’ve had enough of it all. All around me is nothing but deceit, lies, and hatred; crowds of people, the evening news, and venomous smiles terrify me. I just want to be alone with myself, to hunt and fall asleep under the stars. Maybe I’ll die in the middle of a mountain, but my death will have more meaning than just pathetic groveling before God. It occurred to me in the middle of the night, during strange dreams, while listening to the new album by the black doom band NORTHERN GRAVES. My mind was torn apart from the very first notes, and I had to get out, under the sky, into the wind and rain, into the nearby forest, where I run every time I need to be alone.

I’m sure you know the feeling. You bring some music home, have no idea who the band is, and hit play on your player. You let it wash over you, and when there’s a mutual exchange of emotions, you look up some information. This pack is originally from Canada, but then moved to Houston. But the harshness and cold of the north remained in their hearts, and they managed to capture that in their new album. And they did so, mind you, very convincingly, authentically, darkly, and rawly. I truly believe every melody, riff, drum beat, and scream into the darkness from this band. 


The lyrics here are loosely inspired by the poetry of Canadian poet Andrew Suknaski. They’re about long winters, piles of snow, the cruelty and beauty of nature, and mountain lakes with crystal-clear water. But they’re also about the final moments of a person’s life, about their passage to the other side, to the land of endless shadows. Personally, what I like most about the new album is its peculiar, harsh, majestic, captivating, raw, and dark atmosphere. Plus, I really enjoy returning to the recording. Preferably in the afternoon, when I escape the chaos of the city, away from screens that now seem to ooze nothing but pus and rotten blood. "Delic Heart" has become a personal matter for me. I was just reading a book about an expedition to the far north, and I have to say right away that my imagination, thanks to the music, has merged into one very interesting and captivating whole. NORTHERN GRAVES is exactly the kind of band whose work requires peace, quiet, and above all, time. You have to stop, catch your breath, tread softly. Or head out into the winter wilderness with headphones on. Just walk, aimlessly, because the journey itself is what matters. I must also mention the excellent sound, which is not only clear but also has all the necessary vibrancy. I also find the cover art designed by Travis Smith very stylish; its imagery beautifully complements the music itself. But the main focus here is on the individual tracks, which have become a private ritual for me, a mantra that I recited along with the band every time I woke up in the middle of the night and knew that the time had come for me to go. The city receded beneath me, and I wandered, unaware of the destination I would reach. I passed the deep chasms of my own mind, crossed wild rivers, waded knee-deep through mud and snow, resisting both the elements and myself. A frosty black doom metal album that will send a gale into your bones and the very core of your being! The power of music and the elements of nature! In the end, darkness awaits us all!



tracklist:
1. A Story Told by the Wind
2. Lanterns
3. Keeper of the Plains
4. Endless
5. Nocturne
6. Derelict Heart
7. Hazard

band:
Branson Heinz – Drums, Guitars
Damian Smith – Guitar, Vocals, Piano
Andrew Caruana – Guitar, Vocals, Orchestral Arrangements
Roman Chester – Bass

čtvrtek 30. dubna 2026

Recenze/review - VARGRAV - Dimension: Daemonium (2026)


VARGRAV - Dimension: Daemonium
CD 2026, Werewolf Records

for english please scroll down

Z nebe padá krvavý déšť a temnota už dávno zahalila tvoji duši. Drásáš si tvář do krve. Prokletý, zavržený, už dávno ses stal svým vlastním stínem. Umíráš pomalu, bolestivě. Přecházíš na druhou stranu, do země nekonečných stínů, kýváš se ve větru a stále zvedáš obličej k nebi. Ruce sepnuté ke zvrácené modlitbě. Hledáš už jen hudbu, která je chladná, majestátní, která se ti dokáže dostat do žil. Připadáš si jako zahalený do černých pavučin, když posloucháš nové album finských VARGRAV.

Nejsem žádným velkým fanouškem symfonického black metalu, většinou mi připadá povrchní, patetický a plný prázdných slov. Jenže u téhle smečky je to jiné. Riffy se mi zařezávají do mozku, vokály mě bolí a pálí někde uvnitř zuboženého těla. Finové jsou totiž opravdoví, reální, uvěřitelní a naprosto autentičtí. Právě proto si rvu jejich novinku stále dokola do hlavy a stávám se svým vlastním stínem. 

"Dimension: Daemonium" je albem, které je po okraj narvané silnými melodiemi, touhou zabíjet hudbou. Mnohým z vás se zajisté při poslechu objeví stigmata. Osvědčily se mi společné seance obzvláště ve chvílích, kdy se venku začalo stmívat, mezi domy se rozlezly stín a démoni se začali usmívat. Každý motiv, melodie, úder bicích zde má své vlastní místo. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě drive, pověstnou pradávnou sílu, touhu ničit, trhat. Možná jste někdy navštívili také starý hřbitov, na kterém jsou pohřbeni prokletí. VARGRAV hrají tak, že při jejich novém album vylézají z hrobů a touží po čerstvé krvi. Až zase ráno ulehnete do svých studených rakví, tak si na má slova vzpomeňte. Nemáme zde co do činění totiž s jen tak obyčejnou nahrávkou, ale spíše s temným obřadem pro vyvolávání sil, které rozhodně nejsou z tohoto světa. Základem je klasický, syrový, plesnivý black metal, symfonické prvky jsou přidávány s citem a elegancí zkušených upírů. Osobně se mi potom líbí i celkové provedení, jako studený, velmi dobře čitelný a jedovatý zvuk, tajemný motiv na obalu. Zkrátka a dobře, po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Samotná hudba vás potom strhne do hlubiny a vy se v ní rozplynete na tisíc kousků. Novinku nelze jinak, než doporučit všem, kteří mají tento styl rádi a hledají na kost ohlodanou pravdu a poctivost. Z nebe padá krvavý déšť a temnota už dávno zahalila tvoji duši. Drásáš si tvář do krve. Prokletý, zavržený, už dávno ses stal svým vlastním stínem. Umíráš pomalu, bolestivě. Přecházíš na druhou stranu, do země nekonečných stínů, kýváš se ve větru a stále zvedáš obličej k nebi. Ruce sepnuté ke zvrácené modlitbě. Rozhřešení nikdy nepřijde! Mrazivý symfonický black metal, který vás navěky prokleje!  


Asphyx says:

A bloody rain falls from the sky, and darkness has long since enveloped your soul. You tear at your face until it bleeds. Cursed, forsaken, you have long since become your own shadow. You are dying slowly, painfully. You cross over to the other side, to the land of endless shadows, swaying in the wind and still lifting your face to the sky. Your hands clasped in a twisted prayer. You seek only music that is cold, majestic, that can seep into your veins. You feel as if shrouded in black cobwebs when you listen to the new album by the Finnish band VARGRAV.

I’m not a big fan of symphonic black metal; it usually strikes me as superficial, melodramatic, and full of empty words. But with this pack, it’s different. The riffs cut into my brain, the vocals hurt and burn somewhere deep inside my wretched body. The Finns are genuine, real, believable, and utterly authentic. That’s exactly why I keep hammering their new release into my head over and over again, becoming my own shadow. 


"Dimension: Daemonium" is an album brimming with powerful melodies and a desire to kill through music. Many of you will surely feel the stigmata while listening. I found group listening sessions particularly effective, especially as dusk fell outside, shadows crept between the houses, and the demons began to smile. Every motif, melody, and drum beat has its own place here. The songs are very well written; they possess drive, that legendary ancient power, a desire to destroy and tear apart. Perhaps you’ve also visited an old cemetery where the cursed are buried. VARGRAV play in such a way that on their new album, they crawl out of their graves, craving fresh blood. When you lie down in your cold coffins again in the morning, remember my words. For we are not dealing here with just an ordinary recording, but rather with a dark ritual to summon forces that are definitely not of this world. The foundation is classic, raw, moldy black metal; symphonic elements are added with the sensitivity and elegance of seasoned vampires. Personally, I also like the overall presentation the cold, crystal-clear, and venomous sound, along with the mysterious cover art. In short, from a formal standpoint, everything is in perfect order. The music itself then pulls you into the depths, where you dissolve into a thousand pieces. I can’t help but recommend this new release to everyone who loves this style and is searching for raw, unvarnished truth and honesty. A bloody rain falls from the sky, and darkness has long since shrouded your soul. You tear at your face until it bleeds. Cursed, forsaken you have long since become your own shadow. You are dying slowly, painfully. You are crossing over to the other side, to the land of endless shadows, swaying in the wind and still lifting your face to the sky. Hands clasped in a twisted prayer. Absolution will never come! Frosty symphonic black metal that will curse you forever!

Recenze/review - VARGRAV - The Nighthold (2023):


tracklist:
1. Intro (Thy Daemonium) 
2. Ablaze upon the Nocturnal Realms
3. Moonfrost Storms 
4. Dragons of Nightmare 
5. The Gates of My Dimension 
6. Bleeding Galaxies 
7. Starlight Chalice 
8. Unveil the Enslavement of Lunar Prophecies 

LINEUP:
V-khaoz - all instruments, music, lyrics
Werwolf - clean and rough vocals


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine