DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 19. listopadu 2026

Recenze/review - VEILBURNER - All That Glimmers is Gloam (2026)


VEILBURNER - All That Glimmers is Gloam
CD 2026, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Starodávné symboly, vyryté do bílých kostí. Zaříkávání, pach hniloby a strachu. Jakoby někdo nastavil zrcadlo naším zlým činům, vytáhl je na povrch, rozlámal na kusy a znovu složil. A potom vypálil do skladeb, které vám odhalí svoje tajemství až po několika společných setkáních. Poslouchám nové album pensylvánských tmářů VEILBURNER a jako vždy se snažím pokorně nalézt slova, která by jejich hudbu nejlépe popsala a definovala. Je pro mě opět nejpříjemnější, když si jen tak sednu a nechám na sebe jejich nové album působit.

Promítám si na zeď ve svém pokoji různé příběhy, jsem novinkou zcela pohlcen, kývám se do rytmu, visím kapele na rtech, užívám si všechny ty mnohdy protichůdné nálady, disonanci, strach, bolest, chlad i nekonečnou temnotu. Pánové vždy měli a stále mají svůj vlastní, nezaměnitelný a jasně rozpoznatelný rukopis. A já zase padám po zádech do hlubiny a roztříštěn na tisíc kousků znovu a znovu vstávám z popela. 


Sleduji cestu téhle smečky již dlouho, důkazem budiž odkazy na recenze pod dnešním článkem a pokaždé mi přijdou trošku jiní, odlišní. Tentokrát se opět celým albem prolíná jako jedovatý břečťan podivný neklid. Mám při poslechu neodbytný pocit, že mě někdo sleduje ze stínu, že čeká na moje zaváhání a brzy mi prokousne hrdlo. Pokud bychom si měli pohovořit o zvuku nebo o motivu na obalu, případně o celkové produkci, tak nelze jinak, než vyseknout poklonu. Vše tu sedí na svých místech, v některých momentech je nahrávka až "nepříjemná" drásající a rozhodně se nejedná o hudbu pro každého. Troufám si tvrdit, že nové album "All That Glimmers is Gloam" hlavně ti, kteří mají otevřenou mysl a bohatou morbidní fantazii. Stál jsem se sluchátky na uších uprostřed tepajícího města. Kolem chodili lidé se zachmuřenými tvářemi, ulice byly plné špíny, očekávání, beznaděje a strachu. Postupně se setmělo a ze stínů začaly vylézat přízraky. V těchto momentech bylo album nejsilnější, připadal jsem si opravdu jako prokletý. Novinka je tak pro mě spíše obřadem, než jen obyčejnou nahrávkou. Opravdu si připadám, jako bych se účastnil nějaké spiritistické seance pro vyvolávání temných sil. Kapela vás převede postupně na druhou stranu, do země nekonečných stínů. Strhne vás svojí energií, nápady i motivy, které připomínají prokletou mantru. Starodávné symboly, vyryté do bílých kostí. Zaříkávání, pach hniloby a strachu. Jakoby někdo nastavil zrcadlo naším zlým činům, vytáhl je na povrch, rozlámal na kusy a znovu složil. Opět nemohu jinak a nové album vám doporučit. Poslouchejte v chladu, naprosté tmě a odložte daleko od sebe veškeré ostré předměty. Nihilistický, temný, okultní black death metalové album, které nastaví zrcadlo vašim nejjhrůznějším myšlenkám! Obejme vás krvavá mlha!


Asphyx says:

Ancient symbols, carved into white bones. Incantations, the stench of decay and fear. It’s as if someone held up a mirror to our evil deeds, brought them to the surface, shattered them into pieces, and put them back together again. And then burned them into songs that will reveal their secrets to you only after several shared listening sessions. I’m listening to the new album by the Pennsylvania-based dark metal band VEILBURNER, and as always, I’m humbly trying to find the words that would best describe and define their music. Once again, I find it most enjoyable to just sit back and let their new album wash over me.

I project various stories onto the wall in my room; I’m completely absorbed by the new release, swaying to the rhythm, hanging on the band’s every word, enjoying all those often contradictory moods dissonance, fear, pain, cold, and endless darkness. These guys have always had and still have their own unique, unmistakable, and clearly recognizable style. And once again, I fall backward into the abyss, and, shattered into a thousand pieces, I rise from the ashes again and again.


I’ve been following this band’s journey for a long time as evidenced by the links to reviews below today’s article and each time they strike me as a little different, a little distinct. This time, once again, a strange unease weaves its way through the entire album like poisonous ivy. As I listen, I have the nagging feeling that someone is watching me from the shadows, waiting for me to falter so they can soon slit my throat. If we were to discuss the sound, the cover art, or the overall production, there’s no choice but to pay them a compliment. Everything here falls into place; at times, the recording is downright “uncomfortable” and harrowing, and it’s definitely not music for everyone. I’d venture to say that the new album, "All That Glimmers is Gloam", will appeal mainly to those with an open mind and a rich, morbid imagination. I stood there with headphones on, in the middle of a pulsating city. People walked by with gloomy expressions; the streets were full of grime, anticipation, hopelessness, and fear. Gradually, darkness fell, and spectres began to emerge from the shadows. In those moments, the album was at its most powerful I truly felt as if I were cursed. For me, this new release is more of a ritual than just an ordinary recording. I really feel as if I’m participating in some kind of spiritualist séance to summon dark forces. The band gradually guides you to the other side, to the land of endless shadows. It will sweep you away with its energy, ideas, and motifs that resemble a cursed mantra. Ancient symbols, carved into white bones. Incantations, the stench of decay and fear. It’s as if someone held up a mirror to our evil deeds, brought them to the surface, shattered them into pieces, and put them back together again. Once again, I can’t help but recommend this new album to you. Listen to it in the cold, in complete darkness, and keep all sharp objects far away from you. A nihilistic, dark, occult black death metal album that holds up a mirror to your most terrifying thoughts! A bloody fog will envelop you!


about VEILBURNER on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
1. Here Is Thine Sabbath, So Mote It Chasm 
2. Oblivion Is Yours to Labyrinth 
3. Vitriolic Hiss 
4. Phænomena Obscura 
5. Dis' Obedient Woe 
6. Of Godslave and Blood Mortar 
7. A Séance to Spectre 
8. Golgothic Holocaust 
9. All That Glimmers Is Gloam 

Line up:
Mephisto Deleterio - Music and production, Vocals
Chrisom Infernium - Vocals, lyrics, and album design

https://veilburnerband.bandcamp.com/

středa 18. listopadu 2026

Recenze/review - ÖVERVÅLD - I förbund med omoralen (2026)


ÖVERVÅLD - I förbund med omoralen
CD 2026, Chaos Records

for english please scroll down

Po zemi se povalují zbytky popraskaných rakví. Kusy kostí, lebek, zkaženého masa. Vzduchem se vznáší pach hniloby, strachu a beznaděje. Hluboko pod hřbitovem, v místech, kde byli dlouhá staletí pochováváni prokletí, se stalo něco děsivého. Staré katakomby vydaly nová svědectví. O krutosti, o lidské špíně, o hnusu, kterého je schopen jenom náš druh. Oběti násilných činů by mohly vyprávět. Jakoby se podzemím prohnala vichřice, po které nezůstalo nic takové jako dřív. Přesně takhle na mě působí i nové, debutové album švédských zabijáků ÖVERVÅLD.

Kapela hraje ostře, divoce, nekompromisně. Už jsem se s jejich tvorbou na jedné z mých toulek podsvětím setkal. Bylo to u příležitosti vydání loňského EP "Vigarv". Odkaz na recenzi můžete nalézt dole pod dnešním článkem. Pánové pokračují i letos ve své morbidní práci, plné hudebního násilí. Když sestoupíte dolů, do sklepa, tak vás přikovají na zeď a vyvrhnou zaživa. Nemrtví by mohli vyprávět. 


ÖVERVÅLD jsou skupinou, která je složena ze samých zkušených muzikantů, kteří přesně vědí, co chtějí hrát. Dostanete tak po všech stránkách velmi dobře ošetřený, prašivý, hnilobný a chřestící zvuk (Simon Wiklund - Svart Magi Studio), stylový obal, ale hlavně velkou spousta nakumulovaného tlaku a energie, které se ve skladbách ukrývají. Naleznete zde typický švédský death metal, crust, ale zazní i odkazy na black metalový chlad. Výsledný koktejl potom chutná jedovatě, násilně, surově a zůstává po něm v ústech hnilobná pachuť smrti. Jedná se přesně o ten druh nahrávky, u které se kývám spokojeně do rytmu a mám sto chutí vzít do rukou sekyru a nebo kladivo a vykonat něco hrozného. Řvu do tmy spolu s kapelou, i když švédský jazyk vůbec neovládám. Spojuje nás muzika samotná, vše je zde ohlodáno na kost na samou svojí podstatu. Jednotlivé motivy působí velmi uvěřitelně, opravdově, hoří zevnitř, i když na povrchu jsou chladné jako ruka čerstvě exhumované mrtvoly. Tihle hrobníci moc dobře vědí, co dělají. Je cítit, slyšet, že nové album "I förbund med omoralen" muselo opravdu vznikat ve starých katakombách nebo na pohřebištích, na kterých jsou pochováni ti, kteří byli ze své podstaty zlí. Tady žádné odpuštění, ani rozhřešení nedostanete. Jedná se sice o debut, ale s klidem se vyrovná těm nejlepším. Nezbývá, než vzít do rukou lopatu a krumpáč a jít si vykopat vlastní hrob do zmrzlé země. Tohle album si vezmu samozřejmě s sebou. To je povinnost pro všechny, kteří mají rádi smrtící kov v jeho klasické, syrové podobě. Po zemi se povalují zbytky popraskaných rakví. Kusy kostí, lebek, zkaženého masa. Vzduchem se vznáší pach hniloby, strachu a beznaděje. Hluboko pod hřbitovem, v místech, kde byli dlouhá staletí pochováváni prokletí, se stalo něco děsivého. Staré katakomby vydaly nová svědectví. Old school death metalová vichřice, po které zůstaly v podsvětí jenom zničené rakve, polámané kosti a proražené lebky! Nahrávka, která vás přikove na zeď a vyvrhne zaživa! 


Asphyx says:

The remains of shattered coffins lie scattered across the ground. Pieces of bones, skulls, and rotting flesh. The stench of decay, fear, and despair hangs in the air. Deep beneath the cemetery, in the places where the cursed were buried for centuries, something terrifying has happened. The ancient catacombs have revealed new evidence. Of cruelty, of human filth, of the abomination of which only our species is capable. The victims of these violent acts could tell the tale. It’s as if a storm had swept through the underground, leaving nothing as it was before. That’s exactly the impression the new debut album by the Swedish killers ÖVERVÅLD makes on me.

The band plays sharply, wildly, and uncompromisingly. I’ve already encountered their work on one of my wanderings through the underworld. It was on the occasion of the release of last year’s EP, “Vigarv.” You can find a link to the review below today’s article. The guys are continuing their morbid work this year as well, full of musical violence. If you go down into the basement, they’ll pin you to the wall and tear you apart while you’re still alive. The undead could tell you a thing or two about it.


ÖVERVÅLD is a band made up entirely of experienced musicians who know exactly what they want to play. The result is a sound that’s meticulously crafted in every respect gritty, rotten, and rattling (Simon Wiklund – Svart Magi Studio) along with stylish artwork, but above all, a massive amount of pent-up pressure and energy hidden within the tracks. You’ll find classic Swedish death metal and crust here, but there are also hints of black metal’s icy chill. The resulting cocktail tastes poisonous, violent, and raw, leaving a putrid aftertaste of death in your mouth. This is exactly the kind of record that has me nodding contentedly to the beat and makes me want to grab an axe or a hammer and do something terrible. I scream into the darkness along with the band, even though I don’t speak a word of Swedish. The music itself unites us; everything here has been stripped down to the bone, to its very essence. The individual motifs feel very believable and genuine; they burn from within, even though on the surface they’re as cold as the hand of a freshly exhumed corpse. These gravediggers know exactly what they’re doing. You can feel and hear that the new album, "I förbund med omoralen", must have truly been created in ancient catacombs or in cemeteries where those who were inherently evil are buried. You’ll find no forgiveness or absolution here. Although this is a debut, it easily holds its own against the very best. There’s nothing left to do but grab a shovel and a pickaxe and go dig my own grave in the frozen ground. Of course, I’ll be taking this album with me. It’s a must for anyone who loves death metal in its classic, raw form. The remains of cracked coffins lie scattered across the ground. Pieces of bones, skulls, rotten flesh. The stench of decay, fear, and despair hangs in the air. Deep beneath the cemetery, in the places where the damned have been buried for centuries, something terrifying has happened. The ancient catacombs have revealed new evidence. An old school death metal storm that left nothing but shattered coffins, broken bones, and crushed skulls in the underworld! A recording that will pin you to the wall and spit you out alive!


Recenze/review - ÖVERVÅLD - Vigarv (2025):


Tracklist
01. Blodsdåd 
02. I Förbund Med Omoralen 
03. Grave Defiler 
04. Atonement Through Disfigurement 
05. Perpetual Imprisonment 
06. Dyrka Döden 
07. Makaber Lust 
08. Genom Köttets Barriärer 
09. Sadistisk Hunger 
10. Likfärd

úterý 10. listopadu 2026

Recenze/review - DIABOLISHER - Astral Presence of Evil (2026)


DIABOLISHER - Astral Presence of Evil
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Na stěnách visí těla prokletých. V různém stádiu rozkladu. Prosí mě, abych je zabil, ale nejde to, musí trpět za své hříchy. Každý z nás si peklo představuje trošku jinak, ale všichni se shodneme na tom, že v něm je těžko, depresivně, že v něm všichni trpí, že jim odpadává maso od kostí, že se vaří v kotlích s olejem. Rozdrásáni do krve, je to horší než smrt. Satan sedí na svém trůnu a usmívá se. Na počátku byl chaos a svět k němu zase postupně směřuje. Poslouchám debutové album finských black death metalistů DIABOLISHER a kývám souhlasně hlavou. Ano, tohle je přesně peklo, tak jak jej vnímám já.

Novinka je velmi intenzivní, špinavá, zahraná s touhou ničit a zabíjet hudbou. Pánové uctívají tradiční postupy a dělají to s elegancí starých mistrů v oboru. Jedná se samozřejmě o ten nejhlubší underground. Novinka má zabijácký, špinavý zvuk, smrdí sírou a motiv na obalu jenom potvrzuje, co se zde odehrává. Pravé, nefalšované a naprosto autentické inferno. 


"Astral Presence of Evil" je zběsilou, divokou a nespoutanou jízdou směrem do pekla. Líbí se mi tlak, takový ten heavy efekt, který v sobě jednotlivé skladby mají. Pokud se jako já rádi a často touláte ve starých katakombách, navštěvujete opuštěná jatka a márnice plné mrtvých těl, potom jste zde správně. Zajímavé je, že jsem se k albu dostal víceméně náhodou. Jen jsem si opatrně poslechl ukázky a potom si několik dní nerval do hlavy nic jiného. Líbí se mi neurvalost, taková ta pradávná živočišnost, která je v jednotlivých nápadech usazená jako zkažená krev. Dívali jste se někdy na to, jak někomu řezají dlouho zanícený vřed? Krev, která začala z rány vytékat, tak byla černá, zkažená a smrděla. Tak přesně taková je i tahle nahrávka. Potkal jsem jednou v jedné špinavé ulici na periferii našeho města smečku prašivých vzteklých psů. Z poslechu tohoto alba mám úplně stejné pocity. Tohle je deska, která hoří zevnitř. Finové se s ničím moc nepářou, jsou nekompromisní, ale nezapomínají ani na podmanivě chladnou atmosféru. Tohle je prostě kapela, kterou chcete vidět v místním klubu, dát si pivo, stát v první řadě a nechat se smést tlakovou vlnou. Nejedná se samozřejmě o nic nového, ani převratného, ale to zde není ani účelem. Na stěnách visí těla prokletých. V různém stádiu rozkladu. Prosí mě, abych je zabil, ale nejde to, musí trpět za své hříchy. Každý z nás si peklo představuje trošku jinak, ale všichni se shodneme na tom, že v něm je těžko, depresivně, že v něm všichni trpí, že jim odpadává maso od kostí, že se vaří v kotlích s olejem. Budete roztrháni na kusy! Blasfemický black death metal, který je zběsilým útokem z toho nejhlubšího podzemí! 


Asphyx says:

The bodies of the damned hang on the walls. In various stages of decomposition. They beg me to kill them, but I can’t they must suffer for their sins. Each of us imagines hell a little differently, but we all agree that it’s a harsh, depressing place, that everyone suffers there, that their flesh falls from their bones, that they’re boiled in cauldrons of oil. Torn to shreds, it’s worse than death. Satan sits on his throne and smiles. In the beginning there was chaos, and the world is gradually heading back toward it. I’m listening to the debut album by the Finnish black death metal band DIABOLISHER and nodding my head in agreement. Yes, this is exactly what hell is like, as I perceive it.

The new album is very intense, dirty, and played with a desire to destroy and kill through music. The guys honor traditional methods and do so with the elegance of the old masters of the genre. This is, of course, the deepest underground. The album has a killer, dirty sound, reeks of sulfur, and the cover art only confirms what’s going on here. A true, unadulterated, and utterly authentic inferno.

“Astral Presence of Evil” is a frenzied, wild, and unbridled ride straight to hell. I love the intensity that heavy vibe that each track carries. If, like me, you enjoy wandering through old catacombs and visiting abandoned slaughterhouses and morgues filled with dead bodies, then you’ve come to the right place. Interestingly, I came across this album more or less by accident. I just gave the samples a careful listen, and then I couldn’t get anything else out of my head for several days. I like the roughness, that ancient animalistic quality that’s embedded in the individual ideas like rotten blood. Have you ever watched someone have a long-festering abscess lanced? The blood that started flowing from the wound was black, rotten, and stank. That’s exactly what this recording is like. I once came across a pack of mangy, rabid dogs on a filthy street on the outskirts of our city. Listening to this album gives me exactly the same feelings. This is an album that burns from within. The Finns don’t mess around they’re uncompromising, yet they don’t forget to create a captivatingly cold atmosphere. This is just the kind of band you want to see at a local club grab a beer, stand in the front row, and let the soundwave sweep you away. Of course, it’s nothing new or groundbreaking, but that’s not the point here. The bodies of the damned hang on the walls, in various stages of decomposition. They beg me to kill them, but I can’t they must suffer for their sins. Each of us imagines hell a little differently, but we all agree that it’s a harsh, depressing place, that everyone suffers there, that their flesh falls off their bones, that they’re boiled in cauldrons of oil. You will be torn to pieces! Blasphemous black death metal a frenzied assault from the deepest depths of the underworld!


tracklist:
01. Resurrection By Carnage 
02. The Scimitar's Wrath 
03. Dreams Beneath The Lord Of Nighted Chaos I 
04. Dreams Beneath The Lord Of Nighted Chaos II 
05. Astral Presence Of Evil 
06. Diabolic Rebirth 
07. Black Earth Ascendant

band:
Vilho Vanhalakka - Bass
Joonatan Hahto - Drums
Antti Valojää - Guitars, Vocals
Joona Pennanen - Vocals

sobota 7. listopadu 2026

Report, photos, video - SLAUGHTER MESSIAH, MOHYLA, SPACE HAMSTER - Parlament club, Plzeň - 6. 11. 2026

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/slaughter-messiah-mohyla-space-hamster-parlament-club-plzen-6-11

klub: https://parlamentclubplzen.cz

Vylezli z kanálů, temných chodeb, z prokletých hrobek, z plesnivých sklepení, z podzemí, ve kterém můžete potkat přízraky. Fanoušci extrémního metalu se vydali do jednoho z posledních undergroundových klubů v Plzni, do Parlamentu. Jsem vždycky takový povznesený a nebál bych se napsat hrdý, že můžu vyrazit na hudbu také v mém městě. Oblečen stylově v křiváku, martenách, s vlasy sepnutými do culíku, protože moje šediny už by mohly pobuřovat, kráčím pátečním sídlištěm. Pod nohama mi křupají listy opadaných stromů. Před několika dny jsme oslavili svátek všech mrtvých, ale myslím, že vše teprve začíná. Říkají, že listopad je depresivní, pochmurný měsíc, ale pro mě se jedná o období, které mám svým způsobem moc rád. Dojdu na tramvaj, sednu si bokem, jedu na pivo. Metal může začít.

Zapadnu do Plzeňky, pak přijde kamarád Petr a v mém srdci i žaludku se rozhostí takový zvláštní klid. Konečně jsem zase mezi svými, daleko od světa kolem, který vypadá, jako by měl každou chvíli shořet. Někdo chodí na ryby, jiný diskutuje na internetu. Každý máme to svoje. Mě nalákali na dnešní akci belgičtí SLAUGHTER MESSIAH. Viděl jsem je před lety v pražské hospodě Brouk a bylo to skvělé vystoupení. Odkaz na report i recenzi naleznete dole pod dnešním článkem. Mám na sobě tričko švýcarských MESSIAH, které jsem dostal od kapely a je to taková moje slovní hříčka, kterou stejně nikdo nepochopí. Kecáme, jsem ve svém živlu, jsem rád, že to v Plzni stále žije. Extrémní metal nesmí zemřít!

Když zase po nějaké době vlezu dolů do parlamentního sklepa, tak se o to nebojím. Vždycky se mi líbila výzdoba klubu, skvělá obsluha, dobré pivo. Soustředím na to, abych korzoval, pokecal se známými, pozdravil, popíjel. Zkrátka dělal věci, které se na metalu sluší a patří. Víte co je nejlepší? Všichni do jednoho se usmívají a těší se na první kapelu. Chodím si pro pivo, je mi dobře, jsem v takovém tom blahosklonném stavu. Je pátek, nemusím se táhnout kvůli koncertu přes půl republiky, užívám si atmosféru, lidi, na hubě mám rohlík od ucha k uchu. Takhle to mám rád, takhle by to mělo vypadat. Na malém pódiu ale už někdo hrábnul do strun, jdu se podívat, kdo to je. 

MOHYLA - melodický death metal je pro mě sice stylem, který mám rád, ale také si v něm velmi vybírám. U téhle kapely se mi něco líbilo opravdu hodně, něco méně a některé pasáže vůbec. V závěru, když to ale vezmu jako celek, tak převážily spíše pozitivní dojmy. Možná bych si koncert užil více, kdybych znal skladby dopředu. Ale i tak považuji jejich vystoupení za povedené. 



SPACE HAMSTER - prolezl jsem za svůj život kde jaký kout, ale tuhle kapelu jsem viděl poprvé. Nejdříve mě trošku odrazoval nápis death core v popisu jejich stylu, ale takhle naživo to nebylo vůbec špatné. Velmi dobře zahrané, napsané skladby, zněly mým starým uším libozvučně. Kýval jsem se spokojeně do rytmu, nechal se postupně strhnout a v závěru si sám pro sebe slíbil, že se téhle smečce podívám určitě někdy na jejich zkažený zub. Dobré to bylo. 



SLAUGHTER MESSIAH - A potom to přišlo. Inferno! Belgičané mě přikovali na zeď, ukřižovali hlavou dolů. Vytáhli mě z mého prokletého hrobu a narvali do mě pod tlakem jejich ostrý, divoký, jeskynní black, death, thrash metal. Byl to hodně jedovatý koktejl, po jehož konzumaci odpadávalo maso od kostí, chřestilo se pytlem plným kostí a rouhalo se o 666. Spousta vzteku, nakumulované energie, prastarých riffů, zničujících melodií. Tohle všechno dohromady vytvořilo naprosto autentickou atmosféru, která mě zcela pohltila. Vykopal jsem si svůj vlastní hrob, lehl si do dřevěné prašivé rakve a nechal se zaživa kapelou pohřbít. Byla to vichřice, která vznikla v tom nejhlubším podzemí a zničila všechny márnice v okolí. Absolutní ďábelský rituál! Byli jsme upáleni na hranici!





And then it hit me. Inferno! The Belgians chained me to the wall, crucified me upside down. They dragged me out of my cursed grave and forced their sharp, wild, cavemen-style black, death, and thrash metal down my throat. It was a highly toxic cocktail; after consuming it, flesh fell from the bones, a sack full of bones rattled, and blasphemies about 666 were uttered. A lot of rage, pent-up energy, ancient riffs, and devastating melodies. All of this combined to create a completely authentic atmosphere that utterly engulfed me. I dug my own grave, lay down in a wooden, rotten coffin, and let the band bury me alive. It was a storm that originated in the deepest underworld and destroyed every morgue in the vicinity. An absolutely diabolical ritual! We were burned at the stake!

Musím si dát pivo, poděkovat kapele. Jsem v rauši, jsem mimo, musím se z té hlubiny, kam jsem byl stržen, vydrápat pomalu nahoru. Chvilku mi to trvá. Následuje pokec, ale už mám dost, postupně se přesouvám na noční MHD. Je to na autopilota. Jdu pomalu do kopce k nám domů, pod nohama mi křupou kosti. Nebo ne? Měl bych se vrátit do svého sklepení, do své kobky, zalézt zpátky a počkat tam, až zase bude nějaký koncert. Ráno budu zase za normálního otce od rodiny. Nebojte, ale teď, než usnu, tak si ještě všechno několikrát přehraju v hlavě. Bylo to totiž skvělé po všech stránkách. A to i díky pořadatelům, i vám, moji milí kamarádi a čtenáři. Rád se s vámi potkám i příště. Metal nesmí zemřít! Dokud tady budu, tak se budu snažit bojovat. Amen!


about SLAUGHTER MESSIAH on DEADLY STORM ZINE:




Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/slaughter-messiah-mohyla-space-hamster-parlament-club-plzen-6-11

---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 5. listopadu 2026

Recenze/review - INVULTATION - Inferno Descends (2026)


INVULTATION - Inferno Descends
CD 2026, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Peklo zase jednou otevřelo svoje brány, aby vydalo další svědectví o lidské slabosti, špíně, nenávisti, o válkách, znásilňování, o všech zlých věcech, kterých je člověk jako druh schopen. Přichází konec světa, hlásají již mnoho let falešní proroci. Jenže tentokrát je to jiné. Opravdové, ryzí, autentické, stejně jako nové album amerických black death metalistů INVULTATION. Opět se jedná o jasnou definici temné, chladné a spalující apokalypsy, která brzo zachvátí tenhle svět jako starodávná choroba.

Je něco shnilého, morbidního, co mě nutí nahrávku stále dokola poslouchat. Byli jste jako já poprvé prokleti někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století? Pohybujete se rádi v tom nejhlubším podzemí? Rozmlouváte často se svými vlastními démony? Potom jste zde správně. Svět kolem hoří ve spirále nenávisti a vy křičíte spolu s kapelou do tmy texty plné rouhání. 


Satan zase jednou sedí na svém trůnu a usmívá se. Není divu, hraje se zde hlavně pro něj i pro všechny prokleté. Na počátku byl chaos a postupně k němu zase směřujeme. Zvuk je masivní, zabijácký, motiv na obalu stylový a vy se tak můžete soustředit na hudbu samotnou. Ta je volně inspirována smečkami jako BLASPHEMY, BESTIAL WARLUST, ANGELCORPSE, IMPIETY, BLACK WITCHERY. Samozřejmě, Andrew Lampe, který je podepsán pod všemi nástroji i vokály, přidal do své hudby i spoustu svých nápadů a invence. Poslouchat "Inferno Descends" je jako přijmout pozvání na starodávný, krvavý a násilný rituál určený pro vyvolávání temných sil, které rozhodně nejsou z našeho světa. Riffy se vám zadřou pod kůži, při melodiích vám začne odpadávat maso od kostí a budete si připadat, jakoby do vás někdo zabodl rezavý nůž. INVULTATION jsou opět ve velmi dobré formě, zabíjejí na potkání a zůstává po nich hluboká krvavá stopa. Svět je zahalen do smradlavé mlhy, v ulicích se válejí zohavená těla. Rabování, násilí, člověk se stal člověku vlkem. Odpuštění neexistuje a i kněží konečně ukázali svoji pravou tvář. Je něco primitivního, jeskynního, co mě nutí se k nahrávce stále dokola vracet. Spálen na popel, znovu vstávám a dál bojuji s démony. Prokousnou mi hrdlo, pohřbí mě zaživa a na pohřbu mi bude hrát tohle album. Nemám žádných dalších námitek a desku vám mohu jen doporučit. Pokud jste byli kdysi jako já prokleti, je pro vás doslova povinností. Peklo zase jednou otevřelo svoje brány, aby vydalo další svědectví o lidské slabosti, špíně, nenávisti, o válkách, znásilňování, o všech zlých věcech, kterých je člověk jako druh schopen. Přichází konec světa, hlásají již mnoho let falešní proroci. Spalující, zničující, blaspemická black death metalová apokalypsa! Budete spáleni na popel a navěky prokleti! 


Asphyx says:

Hell has once again opened its gates to bear further witness to human weakness, filth, hatred, wars, rape all the evil things of which humanity as a species is capable. The end of the world is coming, false prophets have been proclaiming for many years. But this time it’s different. It’s genuine, pure, and authentic just like the new album by the American black death metal band INVULTATION. Once again, it offers a clear depiction of a dark, cold, and searing apocalypse that will soon engulf this world like an ancient plague.

There’s something rotten and morbid about it that compels me to listen to this record over and over again. Were you, like me, first cursed sometime at the turn of the 1980s and 1990s? Do you enjoy venturing into the deepest underworld? Do you often converse with your own demons? Then you’ve come to the right place. The world around you is burning in a spiral of hatred, and you’re screaming lyrics full of blasphemy into the darkness along with the band.


Satan is sitting on his throne once again, smiling. No wonder this show is mainly for him and all the damned. In the beginning there was chaos, and we’re gradually heading back toward it. The sound is massive and killer, the cover art is stylish, and you can focus entirely on the music itself. It’s loosely inspired by bands like BLASPHEMY, BESTIAL WARLUST, ANGELCORPSE, IMPIETY, and BLACK WITCHERY. Of course, Andrew Lampe, who handles all instruments and vocals, has also infused his music with plenty of his own ideas and creativity. Listening to “Inferno Descends” is like accepting an invitation to an ancient, bloody, and violent ritual designed to summon dark forces that are definitely not of this world. The riffs will get under your skin; the melodies will make your flesh fall off your bones, and you’ll feel as if someone has stabbed you with a rusty knife. INVULTATION are once again in top form, killing everything in their path and leaving a deep, bloody trail behind them. The world is shrouded in a stinking fog; mutilated bodies lie scattered in the streets. Looting, violence man has become a wolf to man. There is no forgiveness, and even the priests have finally shown their true colors. There’s something primitive, something primal about it that compels me to keep coming back to this recording over and over again. Burned to ashes, I rise again and continue to battle my demons. They’ll slit my throat, bury me alive, and this album will play at my funeral. I have no further objections, and I can only recommend this album to you. If you were once cursed like I was, it’s literally a must-listen for you. Hell has once again opened its gates to bear further witness to human weakness, filth, hatred, wars, rape all the evil things of which humanity, as a species, is capable. The end of the world is coming, as false prophets have been proclaiming for many years. A scorching, devastating, blasphemous black death metal apocalypse! You will be burned to ashes and cursed for all eternity!


Recenze/review - INVULTATION - Feral Legion (2023):


tracklist:
1. Inferno Descends
2. Molten Aggression
3. Red Vortex
4. Frenzied Catechesis
5. Sacrificial Incineration
6. Third Degree Warfare 03:47
7. Razed by Flames
8. Withered Exiguity
9. Desecration Ethos
10. Solar Occlusion
11. Atrocity Vehemence

Recenze/review - LORDHAMMER - Lordhammer (2026)


LORDHAMMER - Lordhammer
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Mezi náhrobky starého pohřebiště tančí démoni. Je tomu tak po staletí, možná ještě déle. Z nedaleké márnice se ozývá nářek těch, co ještě nebyli pohřbeni. Vnímám všemi póry svého těla pach hniloby a rozkladu. Včerejší pohřeb se povedl. Nebožtík se sice pokoušel dostat z rakve ven, ale nakonec vše dopadlo v pořádku. Je zakopán hluboko pod zemí. Tentokrát ale musíme kousek dál, za hřbitovní zeď, kde jsou pochováni sebevrazi a prokletí. V jednom neoznačeném hrobě leží padlý mnich. Exhumujeme jeho rakev a když ji otevřeme, tak drží v ruce debutové album moravských tmářů LORDHAMMER.

Pustím si nahrávku ve svém přehrávači a během několik okamžiků nejsem ve svém pokoji, ale znovu se procházím mezi starými kobkami. V krvavé mlze. Vše je zde ohlodáno na kost, na samou podstatu black a death metalu. Už jste někdy strávili noc v márnici? Rozmlouvali jste s nemrtvými? Pokud ne, tak nemusíte, stačí si pustit tohle album a zážitek je na sto procent srovnatelný. 


Pamatujete si tu krásnou dobu na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, kdy jsme si mezi sebou posílali demonahrávky, psali dopisy a kupovali na burzách cokoliv, co na sobě mělo lebku? Tak do těchto temných časů vám LORDHAMMER vrátí. A dělají to s elegancí mistrů v oboru. Mnohokrát jsem již v recenzích psal, že je pro mě vždy nejdůležitější, aby kapela hrála opravdově, od srdce, uvěřitelně a autenticky. Pánové splňují všechny moje požadavky. Mají syrový, prašivý, analogicky se tvářící zvuk, stylový motiv na obalu a jejich hudba je pokryta plísní a takovou tou těžko definovatelnou patinou, kterou máme my, staří psi, kteří hlídáme vstup do podsvětí již několik dekád, tolik rádi. Pokud bych potom měl nějak tohle album definovat, tak bych musel napsat, že se kapela volně inspirovala smečkami jako APOKALYPTIC RAIDS, HELLHAMMER, VENOM, CELTIC FROST, SLAUGHTER, MASTER, POSSESSED, WARHAMMER. Dobrá společnost, co říkáte? Myslím si, že ano. Novinka nejvíce vynikne právě v těchto podzimních časech, kdy se všude válí mrazivá mlha a stíny dostávají zcela jiný význam. Pomalu přichází čas mrtvých, období přízraků, dlouhých nocí a pradávných rituálů pro vyvolávání sil, které nejsou z tohoto světa. Nové album je velmi dobře napsané, má v sobě potřebný drive, sílu, takový ten heavy efekt, který si neskutečně užívám. Už teď se zase těším, až se setmí, nasadím si sluchátka na uši a vydám se mezi své. Mezi náhrobky starého pohřebiště, kde tančí démoni. Je tomu tak po staletí, možná ještě déle. Z nedaleké márnice se ozývá nářek těch, co ještě nebyli pohřbeni. Vnímám všemi póry svého těla pach hniloby a rozkladu. I dnešní pohřeb se povedl. Není divu, hrají nám k němu LORDHAMMER. Nekonečné rouhání a vzývání temných sil! Inferno! Syrové a chladné black death metalové album, u kterého vám shnije krev v žilách!


Asphyx says:

Demons dance among the gravestones of the old cemetery. It has been this way for centuries, perhaps even longer. From the nearby morgue comes the wailing of those who have not yet been buried. I can smell the stench of rot and decay seeping into every pore of my body. Yesterday’s funeral went well. The deceased did try to climb out of the coffin, but in the end, everything turned out fine. He is buried deep underground. This time, however, we must go a little further, beyond the cemetery wall, where suicides and the damned are buried. In one unmarked grave lies a fallen monk. We exhume his coffin, and when we open it, he’s clutching the debut album by the Moravian dark metal band LORDHAMMER.

I play the recording on my player, and within moments I’m no longer in my room I’m wandering once again through the old dungeons. In a bloody fog. Everything here is stripped down to the bone, to the very essence of black and death metal. Have you ever spent a night in a morgue? Have you conversed with the undead? If not, you don’t have to just play this album, and the experience is 100 percent comparable.


Do you remember those wonderful days at the turn of the 1980s and 1990s, when we used to send demo tapes to each other, write letters, and buy anything with a skull on it at swap meets? Well, LORDHAMMER will take you back to those dark days. And they do it with the elegance of masters of their craft. I’ve written many times in my reviews that, for me, the most important thing is always that a band plays genuinely, from the heart, believably, and authentically. These guys meet all my requirements. They have a raw, grimy, analog-sounding sound, a stylish cover design, and their music is covered in mold and that hard-to-define patina that we old-timers—who’ve been guarding the entrance to the underworld for several decades now love so much. If I were to define this album in some way, I’d have to say that the band drew loose inspiration from bands like APOKALYPTIC RAIDS, HELLHAMMER, VENOM, CELTIC FROST, SLAUGHTER, MASTER, POSSESSED, and WARHAMMER. Good company, don’t you think? I think so, too. This new release really shines during these autumn days, when a chilling fog hangs everywhere and shadows take on a whole new meaning. The time of the dead is slowly approaching a season of ghosts, long nights, and ancient rituals for summoning forces not of this world. The new album is very well written; it has the necessary drive, power, and that heavy vibe that I enjoy so much. I’m already looking forward to when darkness falls, putting my headphones on, and heading out among my own kind among the gravestones of the old cemetery, where demons dance. It has been this way for centuries, perhaps even longer. From the nearby morgue comes the wailing of those who have not yet been buried. I can smell the stench of rot and decay with every pore of my body. Today’s funeral was a success, too. No wonder LORDHAMMER is playing for us. Endless blasphemy and invocation of dark forces! Inferno! A raw and cold black death metal album that will make the blood in your veins rot!


Tracklist:
1. Gibbeting
2. Ritual Nunslaughter
3. Čuráčí Mlejn
4. Sadistic God
5. Pedophile Priest
6. Sin-eater
7. Bud Dajo
8. Bloody Benders
9. Lordhammer
10. Ave Imperator
11. Scafism

Lineup:
Hauptführer der Toten - guitar
Gasmask Blasphemer - drums
Necromancer of the Blasphemic Rites - bass & vocals


pátek 30. října 2026

Recenze/review - TEMPLE NIGHTSIDE - Cenotaph Severance (2026)


TEMPLE NIGHTSIDE - Cenotaph Severance
CD 2026, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Cesta, kterou jsem dosud ušel, byla trnitá. Kolem ležely mrtvoly v různém stádiu rozkladu. S useknutými údy, s vyděšenými obličeji bez očí. Kdysi živí lidé se stali jenom kusem masa a potravou pro mrchožrouty. Kráčím dál, nasávám zkažený vzduch nasáklý sírou. Peklo jsem chtěl vidět celý svůj nebohý život. Byl jsem zvědavý, již dlouho se ukrývám ve stínu, ale realita je o hodně krutější, syrovější a temnější. Stejně jako nové album australských démonů TEMPLE NIGHTSIDE. Kapely, která vás opět provede těmi nejhrůznějšími zákoutími podsvětí. 

Je něco zvířecího, živočišného, jeskynního, co mě pokaždé k téhle kapele doslova přikove. I letos má na mě jejich nové album doslova uhrančivý účinek. Připadám si jako na nějakém pradávném záhrobním rituálu pro vyvolávání temných sil. Satan sedí na svém trůnu a usmívá se. Není divu, hraje se zde hlavně pro něj. Mnohé napoví již stylový motiv na obalu, který považuji za opravdu velmi povedený. 


Surový, hnusný a prašivý death metal se zde potkává s chladem black metalu. Výsledkem je nahrávka, která nejvíce vynikne ve starých katakombách, na prokletých pohřebištích, na místech, kde byly pořádány krvavé ceremonie. Je něco záhadného, nebál bych se napsat magického, co mě nutí se neustále k albu vracet a rvát si jej pod tlakem do hlavy. Smrt je při poslechu opravdu velmi blízko, kapela do mě zasekla svůj dráp a už mě nepustila. Skladby jsou napsány velmi přesvědčivě, uvěřitelně, ryze, autenticky. Pokud máte rádi smečky typu GRAVE MISMA, DEAD CONGREGATION, VASSAFOR, PORTAL, IMPIETY, ARCHGOAT, ANGELCORPSE, DIOCLETIAN, ULCERATE, FATHER BEFOULED, CRUCIAMENTUM, určitě si oblíbíte i "Cenotaph Severance". Sestoupíte spolu s touhle kapelou hluboko do podzemí, stanete se obětí a potravou pradávné bestie ze starých časů, která dlouhé roky spala v podzemí. Až tohle album ji probudilo. Touží po čerstvém mase. Líbí se mi, že má novinka v sobě tlak, nakumulovanou energii, vztek, ale nezapomnělo se ani na hnilobně podmanivou atmosféru. TEMPLE NIGHTSIDE jsou i letos ve skvělé formě. Roztrhají vás na kusy, zničí vás, pohřbí zaživa a provedou vás peklem. Brána byla opět otevřena. Démoni se vrátili, aby se mohli pomstít. Cesta, kterou jsem dosud ušel, byla trnitá. Kolem ležely mrtvoly v různém stádiu rozkladu. S useknutými údy, s vyděšenými obličeji bez očí. Kdysi živí lidé se stali jenom kusem masa a potravou pro mrchožrouty. Kráčím dál, nasávám zkažený vzduch nasáklý sírou. Nekromantický, mystický black death metalový rituál pro vyvolávání těch nejtemnějších sil! Budete navěky prokleti!


Asphyx says:

The path I’ve traveled so far has been arduous. Corpses in various stages of decomposition lay all around me with severed limbs, terrified faces, and no eyes. People who were once alive had become nothing more than pieces of meat and food for scavengers. I keep walking, breathing in the foul air saturated with sulfur. I’ve wanted to see Hell my whole wretched life. I was curious I’ve been hiding in the shadows for so long but reality is far crueler, rawer, and darker. Just like the new album by the Australian demons TEMPLE NIGHTSIDE. A band that will once again guide you through the most terrifying corners of the underworld.

There’s something animalistic, primal, and cavernous that literally draws me in every time I hear this band. Their new album has a truly mesmerizing effect on me this year as well. I feel like I’m at some ancient underworld ritual to summon dark forces. Satan sits on his throne and smiles. No wonder they’re playing mainly for him here. The stylish cover art, which I consider truly excellent, already hints at a lot.

Raw, vile, and filthy death metal meets the coldness of black metal here. The result is a recording that really comes into its own in ancient catacombs, in cursed burial grounds, in places where bloody ceremonies were once held. There’s something mysterious I wouldn’t hesitate to call it magical that compels me to keep coming back to this album and force it into my head. Death feels very close while listening; the band has sunk its claws into me and won’t let go. The songs are written in a very compelling, believable, pure, and authentic way. If you like bands like GRAVE MISMA, DEAD CONGREGATION, VASSAFOR, PORTAL, IMPIETY, ARCHGOAT, ANGELCORPSE, DIOCLETIAN, ULCERATE, FATHER BEFOULED, CRUCIAMENTUM, you’re sure to love “Cenotaph Severance” as well. You’ll descend deep underground with this band, becoming the victim and prey of an ancient beast from days of old that has slept underground for many years. It was this album that awakened it. They crave fresh flesh. I love that this new release is full of intensity, pent-up energy, and rage, yet it doesn’t neglect that captivating, putrid atmosphere. TEMPLE NIGHTSIDE are in top form again this year. They’ll tear you to pieces, destroy you, bury you alive, and drag you through hell. The gate has been opened once more. The demons have returned to exact their revenge. The path I’ve traveled so far has been thorny. Corpses in various stages of decomposition lay all around. With severed limbs, with terrified, eyeless faces. People who were once alive had become nothing more than a piece of meat and food for scavengers. I keep walking, breathing in the foul air saturated with sulfur. A necromantic, mystical black death metal ritual to summon the darkest forces! You will be cursed for all eternity!


about TEMPLE NIGHTSIDE on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist
01. Seething Dissolve 
02. Sunken In Charnel Entrails 
03. The Slow Embalming Of The Will 
04. Soul Defilement 
05. Within Sepulchred Walls 
06. Desolation Utterance 
07. Exhumed Death 
08. Fossilised Entombment

středa 28. října 2026

Recenze/review - NEOLITH - Inbir (2026)


NEOLITH - Inbir
CD 2026, Deformeathing Production

for english please scroll down

Přízraky, které se tentokrát objevily, spaly dlouhé roky několik metrů v podzemí. Přišly se pomstít. Za staré křivdy, za války, za mučení, ze bolest, která nevymizela ani po tisíci letech. Lidé se nikdy nepoučí, dělají stále stejné chyby. Mrtvoly vojáků z různých zbytečných bitev, které trvají dodnes, by mohly vyprávět. Do tváře tě bičuje písečná bouře a nebude to dlouho trvat a staneš se také nemrtvým. Polští maniaci NEOLITH se vracejí po dlouhých sedmi letech. Silnější než kdy dřív.

Pokud máte rádi klasický evropský death metal, americkou brutalitu a to vše ušpiněné chladným black metalem, potom jste zde správně. Všechny tyto styly polští válečníci spojují v v jeden velmi jedovatý a divoký celek. Novinka je přesně tím druhem alba, které si několikrát poslechnete a ono se vám ihned zadře pod kůži. Stane se vaší součástí a přenese vás do toho nejhlubšího podzemí. Do katakomb, ve kterých dlouhé roky spaly přízraky. 


Novinka "Inbir", což by měl být sumerský ekvivalent pro slovo válka, je surovou ozvěnou ze starých časů. Texty, hudba, motiv na obalu, všechno je velmi propracované. Do obličeje vás ihned uhodí velmi masivní, doslova zabijácký zvuk. Do kamene jsou vytesány symboly smrti, které když vyslovíte, tak shoříte v pekelných plamenech. Přesně takhle vnímám i letošní nahrávku NEOLITH. Je po okraj narvaná zajímavými, neotřelými motivy a melodiemi. Jeden ostrý riff střídá druhý, bicí duní jako k poplachu a vokál připomíná starodávnou bestii ze těch nejhlubších jeskyní. Album je velmi dobře napsané, všechny emoce jsou nadávkovány s citem a elegancí starých  mistrů. Jedná se o hudbu, která je vybroušená k dokonalosti. Alespoň tak ji vnímám já, starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád. Jako vždy nejvíc oceňuji opravdovost, ryzost, uvěřitelnost, naprostou oddanost stínům, ale hlavně autenticitu. Když novinku poslouchám, tak jsem opravdu někde mezi řekami Eufrad a Tigris. Vydávám se po časové ose zpět, jsem našeptávačem, stojícím ve stínu. Na albu potom vyniká čtvrtá skladba "Modlitwa Na Marny Czas", která je zpívaná v polštině. Osobně ji považuji za nejlepší. Je to samozřejmě i díky tomu, že čeština a polština jsou blízké jazyky. Ale také i tím, že řeže přesně do živého. Procházím se mezi ruinami starých chrámů, navštěvuji tisíciletá pohřebiště. Bolest a utrpení, války a bezmoc, tohle všechno je zde vepsané do kamenů ale i do nové desky těchto polských válečníků. Když se ohlédneme do historie, tak je až mrazivé, jak se toho mezi lidmi příliš nezměnilo. Letošní počin považuji za vynikající po všech stránkách. Přízraky, které se tentokrát objevily, spaly dlouhé roky několik metrů v podzemí. Přišly se pomstít. Za staré křivdy, za války, za mučení, ze bolest, která nevymizela ani po tisíci letech. Brutální, syrové death metalové album, které vás zahalí do krvavého mysticismu! Válka, bolest a utrpení! 


Asphyx says:

The ghosts that appeared this time had been sleeping several meters underground for many years. They came to seek revenge for past injustices, for wars, for torture, for the pain that has not faded even after a thousand years. People never learn; they keep making the same mistakes. The corpses of soldiers from various senseless battles which continue to this day could tell the tale. A sandstorm lashes your face, and it won’t be long before you, too, become undead. The Polish maniacs NEOLITH are back after seven long years stronger than ever.

If you love classic European death metal, American brutality, and all of that laced with cold black metal, then you’ve come to the right place. These Polish warriors blend all these styles into one highly toxic and ferocious whole. This new release is exactly the kind of album you’ll listen to a few times, and it will immediately get under your skin. It will become a part of you and transport you to the deepest underground to the catacombs where ghosts have slumbered for many years.


The new release “Inbir” which is supposedly the Sumerian equivalent of the word “war” is a raw echo from ancient times. The lyrics, the music, the cover art everything is very well crafted. You’re immediately hit in the face by a very massive, literally killer sound. Symbols of death are carved into stone; if you utter them, you’ll burn in the flames of hell. That’s exactly how I perceive this year’s NEOLITH album. It’s packed to the brim with interesting, original motifs and melodies. One sharp riff follows another, the drums thunder like an alarm, and the vocals evoke an ancient beast from the deepest caves. The album is very well written; all the emotions are delivered with the sensitivity and elegance of the old masters. This is music that has been honed to perfection. At least that’s how I perceive it an old dog who has been guarding the entrance to the underworld for several decades now. As always, what I appreciate most is sincerity, purity, believability, utter devotion to the shadows, but above all, authenticity. When I listen to this new release, I truly find myself somewhere between the Euphrates and Tigris rivers. I travel back along the timeline; I am the whisperer, standing in the shadows. The fourth track on the album, “Modlitwa Na Marny Czas,” stands out; it is sung in Polish. Personally, I consider it the best. This is, of course, partly because Czech and Polish are closely related languages. But it’s also because it cuts right to the heart of the matter. I wander among the ruins of ancient temples and visit thousand year old burial grounds. Pain and suffering, wars and helplessness all of this is etched here into the stones, but also into the new tablets of these Polish warriors. When we look back at history, it’s downright chilling how little has changed among people. I consider this year’s work to be outstanding in every respect. The ghosts that have appeared this time lay dormant for many years, several meters underground. They have come to seek revenge for past injustices, for wars, for torture, for the pain that has not faded even after a thousand years. A brutal, raw death metal album that will envelop you in bloody mysticism! War, pain, and suffering!


Recenze/review - NEOLITH – Izi.Im.Kurnu-ki (2015):


tracklist:
01. Inbir 
02. Ashur Has Given Me A Brother 
03. The Dawn Is Waking 
04. Modlitwa Na Marny Czas 
05. Of All The Gods 
06. Ouroboros 
07. The Four Etemmū Of Kurnugi 
08. Morte



TWITTER