Historie je plná brutálního násilí. Mučení, ponižování, války a všechno hnusné nás provází od našeho narození, až do smrti. Když máte štěstí, tak zemřete ve spánku. Pokud ne, tak si můžete vybrat z pestré palety bolesti. Fantazii se meze nekladou. Přivíráme oči a díváme se jinam, když se děje něco zlého, nechceme o tom slyšet a utíkáme pryč. Jenže pak si zapnete večerní zprávy a chce se vám zvracet. Brutální death metal i grindcore vždy patřil na patologické sály, do márnic, na stará jatka. Když mi přišla na recenzi nová nahrávka australských SLAUGHTERCULT, příliš jsem toho od nich nečekal. Přiznávám se bez mučení.
Jenže pak jsem měl těžký pátek v práci, v hlavě prázdno a cloumal mnou vztek. Měl jsem sto chutí vzít do rukou kladivo a zbourat nejbližší zeď. Také se vám to někdy stává? Potom vám tohle album doporučuji. Propláchne vám mozek kyselinou, strhne vás do hlubiny a maso vám odpadá od kostí. Tihle morbidní gentlemani sice nepřinášejí nic nového do krematoria, ale novinka se velmi dobře poslouchá a splňuje všechny mé požadavky pro dobrý morbidní zážitek.
Maso je podáváno čerstvé, dobře naporcované. A je tak činěno s elegancí a nadšením zkušených řezníků. Jasně, hudba je zde extrémní, ale má velmi dobrý, čitelný zvuk, který řeže a pálí a zanechává po sobě hluboký cejch. Obal je stylový a odkazuje na další zvěrstva, kterých jsme jako lidstvo schopni. Neměli bychom zapomínat! Pokud bych potom měl zmínit nějaké kapely, kterými se tihle maniaci volně inspirovali, musel bych napsat jména jako KRAANIUM, SUFFOCATION, DISGORGE, DEVOURMENT, FLUIDS. To abyste měli představu, s kým máte tu čest. Nové album je jako čerstvě proříznutý vřed, který dlouhou dobu mokval a byl plný zkažené krve. Na jednu stranu cítíte úlevu, na tu druhou moc dobře víte, že hnis je dávno ve vaší krvi a dny jsou už sečteny. Budete se dívat na svoji vlastní pitvu a patologové se kývají do rytmu "Devoured by Perversion". Je to zkrátka a dobře velmi zajímavě napsaný masakr, který sice nijak nevybočuje ze stylových mantinelů, ale má rozhodně něco do sebe. Koneckonců, hudba se má poslouchat hlavně srdcem a ne jen ušima. SLAUGHTERCULT vás i na svém druhém dlouhohrající albu provedou děsivými hororovými příběhy, ve kterých zažijete tu největší hrůzu. Je něco morbidně přitažlivého v hudbě těchto tmářů. Jako když jdete na krvavý film nebo čtete knihu o sériových vrazích. Tma a zvrácené lidské myšlenky nás vždycky přitahovaly, co myslíte? Historie je plná brutálního násilí. Mučení, ponižování, války a všechno hnusné nás provází od našeho narození, až do smrti. Když máte štěstí, tak zemřete ve spánku. Pokud ne, tak si můžete vybrat z pestré palety bolesti. Fantazii se meze nekladou. Brutální gore death metal, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla! Album, po kterém zůstává kaluž krve!
Asphyx says:
History is full of brutal violence. Torture, humiliation, wars, and all manner of horrors accompany us from the moment we’re born until we die. If you’re lucky, you’ll die in your sleep. If not, you can choose from a wide variety of pain. There are no limits to the imagination. We close our eyes and look away when something bad happens; we don’t want to hear about it, so we run away. But then you turn on the evening news, and it makes you want to throw up. Brutal death metal and grindcore have always belonged in operating rooms, morgues, and old slaughterhouses. When I received the new album by the Australian band SLAUGHTERCULT to review, I didn’t expect much from them. I’ll admit it without hesitation.
But then I had a rough Friday at work my mind was a blank, and rage was shaking me to the core. I was itching to grab a hammer and tear down the nearest wall. Does that ever happen to you? If so, I recommend this album. It’ll flush your brain with acid, drag you into the depths, and make your flesh fall off your bones. These morbid gentlemen may not be bringing anything new to the crematorium, but the new album is a pleasure to listen to and meets all my requirements for a good morbid experience.
The meat is served fresh and expertly portioned. And this is done with the elegance and enthusiasm of experienced butchers. Sure, the music here is extreme, but it has a very good, clear sound that cuts and burns, leaving a deep mark in its wake. The cover art is stylish and alludes to other atrocities of which we, as humanity, are capable. We must not forget! If I were to mention some of the bands that loosely inspired these maniacs, I’d have to name acts like KRAANIUM, SUFFOCATION, DISGORGE, DEVOURMENT, and FLUIDS. Just so you have an idea of who you’re dealing with. The new album is like a freshly lanced abscess that had been oozing for a long time and was full of rotten blood. On the one hand, you feel relief; on the other, you know all too well that the pus has long since entered your bloodstream and your days are numbered. You’ll be watching your own autopsy as the pathologists nod their heads to the beat of “Devoured by Perversion”. In short, it’s a very interestingly crafted massacre that, while not straying from the genre’s conventions, definitely has something going for it. After all, music is meant to be listened to primarily with the heart, not just with the ears. On their second full-length album, SLAUGHTERCULT will guide you through terrifying horror stories in which you’ll experience the utmost terror. There’s something morbidly alluring about the music of these dark artists. It’s like watching a gory movie or reading a book about serial killers. Darkness and twisted human thoughts have always drawn us in don’t you think? History is full of brutal violence. Torture, humiliation, wars, and all manner of depravity accompany us from birth until death. If you’re lucky, you’ll die in your sleep. If not, you can choose from a wide variety of pain. There are no limits to the imagination. Brutal gore death metal that will rip all your insides out of your body! An album that leaves a pool of blood in its wake!
Celý život žiješ v temnotě. Nekonečná práce, prach a špína. Kolem tebe umírají lidé, musíš je zakopat. Jsi otrokem od narození, jsi spoutaný řetězy a nikdy si nepoznal světlo ani svobodu. Umíráš a rodíš se, je to kruh, který nelze přerušit. Tvoje krev je tmavá, jako lidské svědomí. Potřebuješ něco, co by ti vlilo energii do žil, něco, co by roztrhlo pevné řetězy. Měl bych pro tebe nové album brutálních death metalistů VULGAR MEPHITIS z Pittsburgh. Jedná se sice o jejich první debutové album, ale už když jsem jej slyšel poprvé, věděl jsem, že jsme stejné krve.
Vše je zde nekompromisní, propracované, napsané s účelem vystřelit vám mozek z hlavy. Klasické, tradiční postupy se zde potkávají s těmi novějšími, lehce progresivnějšími. Novinka je tak velmi pestrou nahrávku, počinem, u kterého se budete kývat spokojeně do rytmu a podupávat si nohou. A když u toho ještě budete stát v naprosté tmě a chladu, vynikne síla novinky naplno. Řetězy byly právě znovu roztrhnuty!
Je to velmi dobře napsaná deska, která má v sobě potřebný drive, časté změny tempa, masivní, surový a dobře čitelný zvuk, stylový obal. Po formální stránce bylo vše splněno na sto procent. Jenže jak známo, to v dnešní době nadprodukce nestačí. Osobně mě nejvíc oslovilo, zaujalo to, že je kapela opravdová, ryzí, nekompromisní ve svých nápadech. Jedná se o naprosto autentické album, někdy temné a divoké, jindy techničtější, ale vždy řeže tou správnou stranou nože. Pokud máte rádi smečky jako DEFEATED SANITY, UNBIRTH, UNFATHOMABLE RUINATION, jste zde naprosto správně. Melodie se mocně valí jako lavina z kostí a lebek. Nahrávka mi připomíná tsunami nebo obrovský mlýn na maso, který vás samozřejmě rozemele a zůstane po vás jenom hromada nepotřebných tkání. Pánové ctí všechna základní principy stylu a dělají to s elegancí starých mistrů v oboru. Navíc přidávají velkou porci svých nápadů a invence. Výsledkem je nahrávka, která se vám dostane pod kůži i do podvědomí. Mě se to alespoň stalo a tak nemůžu jinak, než vám desku doporučit. V tomto stylu si opravdu velmi vybírám, jen tak něco mě nezaujme, ale VULGAR MEPHITIS překonali všechna má očekávání. "From Dust" je srovnatelné s návštěvou morbidní galerie smrti. Smrt v podání těchto maniaků je krutá, hnusná a mokvající. Celý život žiješ v temnotě. Nekonečná práce, prach a špína. Kolem tebe umírají lidé, musíš je zakopat. Jsi otrokem od narození, jsi spoutaný řetězy a nikdy si nepoznal světlo ani svobodu. Umíráš a rodíš se, je to kruh, který nelze přerušit. Surový, propracovaný, temný a ostrý brutální death metal, který vás roztrhá na kusy!
Asphyx says:
You’ve lived your whole life in darkness. Endless labor, dust, and filth. People die all around you, and you have to bury them. You’ve been a slave since birth, bound by chains, and you’ve never known light or freedom. You die and are reborn it’s a cycle that cannot be broken. Your blood is dark, like the human conscience. You need something to pump energy into your veins, something to break those sturdy chains. I’ve got a new album for you from the brutal death metal band VULGAR MEPHITIS out of Pittsburgh. It may be their debut album, but the moment I heard it for the first time, I knew we were cut from the same cloth.
Everything here is uncompromising, well-crafted, and written with the sole purpose of blowing your brains out. Classic, traditional approaches meet newer, slightly more progressive ones. The new album is thus a very diverse record a work that will have you nodding contentedly to the beat and tapping your foot. And if you happen to be standing in complete darkness and cold while listening, the album’s power will come through in full force. The chains have just been broken once again!
It’s a very well-written album that has the necessary drive, frequent tempo changes, a massive, raw, and clear sound, and stylish cover art. From a technical standpoint, everything was executed perfectly. But as we know, that’s not enough in today’s age of overproduction. Personally, what appealed to me most what really caught my attention is that the band is genuine, pure, and uncompromising in its ideas. This is a completely authentic album, sometimes dark and wild, other times more technical, but it always cuts with the right edge of the knife. If you like bands like DEFEATED SANITY, UNBIRTH, and UNFATHOMABLE RUINATION, you’ve come to the right place. The melodies roll powerfully like an avalanche of bones and skulls. The recording reminds me of a tsunami or a giant meat grinder that, of course, grinds you up, leaving behind nothing but a pile of useless tissue. These guys honor all the fundamental principles of the genre and do so with the elegance of the old masters in the field. On top of that, they add a generous helping of their own ideas and creativity. The result is a record that gets under your skin and into your subconscious. At least that’s what happened to me, so I can’t help but recommend this album to you. I’m really picky when it comes to this style not just anything catches my interest but VULGAR MEPHITIS exceeded all my expectations. “From Dust” is like visiting a morbid gallery of death. Death, as portrayed by these maniacs, is cruel, disgusting, and oozing. You live your whole life in darkness. Endless labor, dust, and filth. People are dying all around you; you have to bury them. You’ve been a slave since birth, bound by chains, and have never known light or freedom. You die and are reborn it’s a cycle that cannot be broken. Raw, sophisticated, dark, and razor-sharp brutal death metal that will tear you to pieces!
Track Listing: 1. From Dust 2. Martyr* 3. Exterminating Profane 4. Peer Into The Abyss 5. Scorn Of My Flesh 6. Gorging Greed 7. To Dust 8. Wounds
Line-up: Guitar - Dan Martin Bass - Jay Schweinberg Drums - Nick Bentzel Vocals - Jacob Toy
Ve starých, dávno opuštěných jatkách se svítí. Kdysi dávno se zde porcovalo maso, zabíjela zvířata a ozýval se odtud děsivý nářek. Jdu dovnitř a našlapuji opatrně. V klecích jsou nějací vyděšení lidé. U stolu stojí velký řezník a řeže kosti. Po zemi teče zkažená krev a do zdí je otištěna nekonečná bolest. Ne, to nejsem uvnitř nějakého zvráceného béčkového hororového filmu. Tohle je krutá realita. Hnusné doupě sériového vraha, který je na vrcholu potravního řetězce. Šílený maniak jako vystřižený z učebnic psychiatrie.
GORGE jsou brutální death metalisté z Itálie, kteří ctí základy stylu, přidávají do něj spoustu svých nápadů a invence. Je to také dvojčlenná kapela, která se rozhodla, že letos vydá nahrávku, která zabíjí na potkání. Surový, na kost ohlodaný zvuk, morbidní melodie, guturální vokál. Nemůžu si pomoc, ale při poslechu jsem opravdu na starých lidských jatkách.
Pánové se textově a tematicky volně inspirovali psychologickými a metafyzickými filmy, jako jsou "Altered States" (Mutace) a "Jacob’s Ladder" (Jakubův žebřík). Hudebně potom máme co do činění se stejnou DNA, jako mají kapely typu MORTICIAN, DYING FETUS, MALEVOLENT CREATION, PUTRID PILE, RETCH, CHRIST DENIED a samozřejmě SUFFOCATION. Budete se kývat do rytmu, jako šílení řezníci, kteří právě dokončili svoji těžkou směnu. Líbí se mi, jak jsou skladby napsány, kolik v sobě mají temné energie, chladu. Jakoby do nich doopravdy bylo otištěno šílenství a touha po čerstvém mase a krvi. Jasně, GORGE tu nejsou od toho, aby vymýšleli něco nového a převratného, přesto musím dodat, že se nejedná jen o obyčejnou kopii věcí minulých. Naopak, kapela se snažila do své hudby vložit i modernější prvky. Nutno rovnou dodat, že se jim to podařilo na výbornou. Debutová novinka tím získala na pestrosti a zajímavosti. Osobně potom jako vždy nejvíce oceňuji, že se album velmi dobře poslouchá, je opravdové, ryzí, uvěřitelné a naprosto autentické. Je slyšet, že tihle gentlemani nechali ve skladbách kus sebe samých i srdce. Nahrávka má navíc takovou zvláštní, podmanivou atmosféru. Zaryje se vám ihned pod kůži, do podvědomí, začne vám kolovat v žilách. Nebál bych se napsat, že vás dokonce i uhrane. Alespoň tak vnímám "Deeds of Horror" já, starý pes. Jsem při poslechu opravdu uprostřed hororových filmů, patologických sálů, toulám se po márnicích, lekám se stínů v temných ulicích. Nezbývá mi nic jiného, než vám album doporučit a dát mu vysokou známku kvality. Ve starých, dávno opuštěných jatkách se svítí. Kdysi dávno se zde porcovalo maso, zabíjela zvířata a ozýval se odtud děsivý nářek. Jdu dovnitř a našlapuji opatrně. V klecích jsou nějací vyděšení lidé. U stolu stojí velký řezník a řeže kosti. Po zemi teče zkažená krev a do zdí je otištěna nekonečná bolest. Brutální death metalové album, u kterého odpadává maso od kostí! Zkažená krev z čerstvě proříznuté tepny!
Asphyx says:
The lights are on in the old, long-abandoned slaughterhouse. Long ago, meat was cut up here, animals were slaughtered, and terrifying wails echoed from within. I walk inside, treading carefully. There are some terrified people in the cages. A large butcher stands at a table, cutting bones. Rancid blood flows across the floor, and endless pain is etched into the walls. No, I’m not inside some twisted B-movie horror film. This is the cruel reality. The vile lair of a serial killer who sits at the top of the food chain. A mad maniac straight out of a psychiatry textbook.
GORGE are a brutal death metal band from Italy who honor the foundations of the genre while infusing it with plenty of their own ideas and creativity. They’re also a two piece band that’s decided to release an album this year that kills everything in its path. A raw, stripped-down sound, morbid melodies, guttural vocals. I can’t help but feel like I’m actually standing in an old human slaughterhouse while listening to this.
Lyrically and thematically, the band drew loose inspiration from psychological and metaphysical films such as “Altered States” and “Jacob’s Ladder.” Musically, we’re dealing with the same DNA as bands like MORTICIAN, DYING FETUS, MALEVOLENT CREATION, PUTRID PILE, RETCH, CHRIST DENIED, and, of course, SUFFOCATION. You’ll be headbanging like crazy butchers who’ve just finished a grueling shift. I love how the songs are written, how much dark energy and coldness they contain. It’s as if madness and a craving for fresh flesh and blood were truly imprinted within them. Sure, GORGE isn’t here to come up with something new and groundbreaking, but I have to add that this isn’t just a mere copy of things past. On the contrary, the band has tried to incorporate more modern elements into their music. It’s worth noting right away that they’ve succeeded brilliantly. This has made their debut album more diverse and interesting. Personally, as always, what I appreciate most is that the album is a pleasure to listen to it’s genuine, pure, believable, and completely authentic. You can tell that these gentlemen have poured a piece of themselves and their hearts into these songs. What’s more, the recording has this strange, captivating atmosphere. It gets under your skin right away, seeps into your subconscious, and starts coursing through your veins. I wouldn’t hesitate to say that it even casts a spell on you. At least that’s how I, an old hand, perceive “Deeds of Horror”. When I listen to it, I really feel like I’m in the middle of horror movies, in autopsy rooms, wandering through morgues, and startled by shadows in dark streets. I have no choice but to recommend this album to you and give it a high rating. The lights are on in an old, long-abandoned slaughterhouse. Long ago, meat was cut up here, animals were slaughtered, and terrifying wails echoed from within. I step inside, treading carefully. There are some terrified people in the cages. A large butcher stands at the table, cutting bones. Rotten blood flows across the floor, and endless pain is imprinted on the walls. A brutal death metal album that makes the flesh fall from the bones! Rotten blood from a freshly severed artery!
Tracklist:
01. Sacred Misconception
02. Visions Before Dying
03. Mortal Decimation (Deeds Of Horror)
04. Interlude
05. Unhinged Punishment
06. Without Inheritance
07. Fear Of Losing Another Vital Limb
08. Repetition Of The Kill
band:
Edoardo Nicoloso - Vocals, Guitars Roberto Sava - Vocals, Guitars
Ave ASPERATUS! Greetings from the Polish catacombs. First, let me pay you a compliment. I’ve been following your band since 2015, when you released your first EP, “Warped Reality,” and you’ve been among my favorites ever since. Here in the Czech Republic, however, you aren’t very well known we’re a small country with a small underground scene. How did you actually get together, and how did ASPERATUS come to be?
Radek: The story really began in 2011 when I came to Kraków in 2009 to study Mechanical Engineering at AGH (Cracow University of Science and Technology). I was already playing guitar, but I had never been in a band. I remember posting on a local Facebook page that I was looking to join or create a death metal band. After some time, Zbigniew Grabowski (drums) reached out to me. We started playing and quickly wrote the material for our first EP. Thanks to Zbigniew’s connections, we formed our first lineup, featuring Olga Proficz (bass), Łukasz Piwowarczyk (guitar), and Piotr Dzik (vocals) (Sothoth, Machines of Dystopia, Lacrima). After recording the EP and playing our first show, things hit a plateau; it was a challenging time as all the members had just finished their studies and "real life"—jobs, family, and responsibilities—set in.
In the meantime, Zbigniew decided to leave the band to focus on his professional career. This was a major setback, as finding a drummer in the death metal scene is like finding a unicorn—they are rare, and most are already juggling multiple bands. After a double challenge, we found a new drummer, Tomasz Drabik. We rehearsed for nearly a year, but Tomasz eventually had to resign due to personal issues, and the whole project stalled for nearly three years. Everyone became busy with their own lives, making it difficult to move forward.
The breakthrough came in 2018 when I reconnected with Bartosz Janczarski (drums). I had known Bartosz since we met at a Vesania show in Kraków in 2010. He had considered joining me early on, but it never came to fruition. We reconnected, had one rehearsal, and that was it—it clicked! We decided to move forward, though, to be honest, we weren't initially sure if we wanted to start something new or continue as Asperatus. Bartosz reached out to Piotr Tokarz (bass - Alienacja, Redemptor, Perihellium) to see if he was interested, and fortunately, he was.
Piotr was the one who convinced us to keep going as Asperatus. Generally speaking, Piotr is the voice of reason in the band. We quickly found Łukasz Ciepała (vocals), who introduced us to Jakub Owczarek (guitar). From that point, it took two years of constant practice, refining our technical approach, and writing new material until Sanctified State of Decay was created in 2020. I’ve always placed great emphasis on technical aspects, both in equipment and solutions for the band. It was a time of significant growth in our rehearsals; we learned so much about using technology to assist us, but also about ourselves.
Five years have passed since then, and we’ve played plenty of shows—it has been a great time for me and the team, though we’ve certainly had our share of tough days. Eventually, Jakub left the crew, and Rafał Żeńczak replaced him just before the recording of Shrines of Human Waste. Rafał is a fantastic person, a true professional, and he’s deeply into the technical side of things, including equipment and stage solutions. Most importantly, he is immensely talented on the guitar and as a bonus, he is also a bass player. And here we are.
This year you released your new album, “Shrines of Human Waste,” which is once again full of pure, authentic death metal. What were your feelings going into the studio? Did you have a plan, for example, for where and how you wanted to evolve from your last album? Personally, the new record strikes me as darker and, at the same time, colder. I have to admit that the atmosphere of the entire album has literally captivated me.
Piotr: Thank you so much for those words! Knowing that the dark, freezing atmosphere of Shrines of Human Waste captivated you is exactly what we hoped for when we were freezing our thoughts into these tracks.
Going into the studio for this debut full-length via Mad Lion Records, the feeling was a mix of pressure and absolute focus. We had the technical foundations from our previous EPs like Sanctified State of Decay, but a full album demands a cohesive universe. Our main plan wasn’t just to play faster or more technical death metal, but to make the music feel more suffocating, calculated, and conceptually grand.
Radek: Piotr is right; we knew that this album had to be produced to the highest standard we could achieve. We applied the lessons learned from our previous recordings to ensure a higher quality. I was deeply involved in the realization and production process, often checking and adjusting tracks until 2 a.m. because I wanted everything to be perfect. My vision was to resurrect the old-school sound mixing the gritty style of Dissenter (highly recommended!) with the technical riffing of the bands I grew up on, such as Cannibal Corpse, Suffocation, Vader, and Behemoth. I wanted the sound to feel natural, wild, and raw. To be honest, the material wasn't entirely new; the compositions were written over the past five years, but they had to reflect the tough yet dynamic times in my life. Consequently, the pressure to get the sound exactly right was immense.
Who’s responsible for the sound? Which studio did you record in, and who handled the mastering and mixing of the album? Overall, the sound is great it reminds me of albums from the late ’90s. Was that the goal?
Piotr: Yes, we wanted the music, despite it’s intensity, to sound lively and natural, yet selective at the same time. We were aiming for the sound character of 90’s American death metal bands. Paweł Grobler from TAKE47/mr.g_music (instagram)
was responsible for mixing and mastering, as well as recording all the instruments except the drums. We’ve known each other for ages, so we could work on the sound's character without any stress.
I’m also very particular about the visual aspect of CDs, and I’ve really grown to love your album art. Who designed the artwork for the new album “Shrines of Human Waste,” and what is it actually meant to convey? I really like the motif could you please tell us how it relates to the music and how they’re thematically connected?
Piotr: The graphic design was created by Michał "Xaay" Loranc a well-known Polish graphic designer and illustrator, as well as a close friend of ours. We already had a preliminary concept for the artwork which was created by our Vocalist Łukasz Ciepała, and Xaay turned it into a magnificent masterpiece that perfectly captures the musical content. The cover directly relates to the theme of broadly defined human existence in today's world.
Radek: Yes, Łukasz was a founder of the idea and also creator of the initial artwork basing on the lyrics and the general concept of the album. I think he managed that flawlessly and expressed the message of the present times in this idea.
Also Michał “Xaay” put a significant part of this message into the final artwork. He is a true professionalist in that matter. The work and cooperation with Michał was 100% a great experience.
What are the lyrics on the new album about? Who wrote them, and where did they draw inspiration from?
Łukasz: All of the lyrics, except for Fall, were written by me.
As for the inspiration, it's difficult to point to one specific source because the lyrics were written and revised over a long period of time. If I had to sum it up, they're mostly a reflection of observing the reality we live in, mixed with a deep sense of disillusionment toward many aspects of human behavior and sometimes even toward humanity's very existence.
Books and films also played an important role. They often sparked thoughts and reflections that eventually found their way into the lyrics, even if not in a direct or obvious way.
I’d be interested in the process behind how ASPERATUS creates a new song. Are you the classic type who locks yourselves in the rehearsal room and jams, or do you use modern technology to share ideas with each other? Do you even go out for a beer together?
Piotr: Despite many responsibilities in our private lives, we occasionally manage to go out for a beer together, but it tastes best when we share one after a successful gig…
Radek: When it comes to the music, I’ve been primarily responsible for it so far. I create songs outlines( drums, guitars) in the comfort of my home and then send the ideas to the rest of the guys. Everyone adds their feedback until we all agree it has potential. Then, we rehearse the material together live, making tweaks and changes until we are fully satisfied. We believe this way of working is the most effective for us and aslo keeps the same form and style of composition.
So yes… I am The supreme leader here haha!
I think the biggest reward for any band is the fans’ reaction. I prefer smaller clubs where the musicians and fans are close to each other. How often does ASPERATUS actually perform? Do you go on tour, for example? I searched online and didn’t find many live recordings of your performances. So what’s the deal with ASPERATUS’s concerts?
Piotr: We aren't a band that plays a huge number of shows or goes on regular tours. On average, we play anywhere from a few to a dozen gigs a year, but we only choose the offers that work for us. We've also played a few shows in your country, for instance at the Barrak Music Club in Ostrava, Zkusebna Art Club in Frydek-Mistek, and at the United In Brutality festival in Chribska. This December, we will be visiting the Czech Republic again. As of right now, we have 5 more gigs booked until the end of the year. The metal scene and audience in the Czech Republic are awesome!
Radek: I think the case of shows is quite complex.
There are not many live recordings because mostly people are quite surprised about the music we are giving life… probably haha. But there are few, even the full show from Kraków.
After the State of Decay EP we were playing a lot of small gigs but we were paying much attention not to be below the financial line. This does not mean we were charging a lot for our gigs but always trying to be in balance with the taken costs. We were quite careful about terms but we also did not aim high in case of numbers and the bands we were playing with. It was a time where we wanted to gain more self confidence and test multiple stage solutions. This period gave us quite a valuable lesson when it comes to where to play, to give the best of our skills and provide the best reception of music.
After that period and after recording of Shrines Oh Human Waste we decided to play more valuable shows in little bit better clubs, we are aiming for a good quality of the sound to provide the best of our performance.
The second thing is that we are highly busy people unfortunately… Piotr and I got families and small kids, I am running multiple other activities connected with automotive design, 3D printing, working in R&D automotive industry, Łukasz is running second successful band Mansvara and also trying to spin his professional career, Rafał got two other bands and professional career. So we decided to take the opportunities that could make a significant visibility because the time is short to play multiple small shows in small clubs.
You’re from Poland. I’ve been following your scene since the late ’80s, and I’ve been a big fan of your bands for a long time. From an outsider’s perspective, it looks like your underground scene is still very much alive. What’s it like in Poland when it comes to death metal and other extreme genres? What about the fans, clubs, and so on? What’s your scene like? I’d be interested in your perspective from the inside.
Piotr: It's a tough subject. The scene in Poland is very strong, and underground bands deliver a high standard. However, black metal is largely dominating right now. Unfortunately, concert turnout isn't always satisfying, and the audience consists mostly of the old guard. Putting on a show here isn't the easiest task either: club availability is heavily limited, and the costs are high. This also severely discourages up-and-coming bands.
I’ve always wondered what kind of music musicians actually listen to. Do you have any albums you like to come back to often? And what about any new releases from recent years? Has anything caught your attention enough to make you buy a CD?
Radek: In terms of genres, I listen to everything from movie soundtracks—especially atmospheric or ambient scores like Blade Runner to electronic music, drum and bass, and even Michael Jackson! And of course, there’s death metal, but that’s not all. I was heavily influenced by bands like Cannibal Corpse, Vader, Behemoth, and Morbid Angel during my teenage years. I’m always drawn to a mix of highly dynamic and atmospheric music.
Łukasz: I listen to music from a wide range of genres. Besides extreme metal, I enjoy electronic music, hip-hop, and plenty of other styles. I’m a big fan of Viagra Boys—not just because of their music, but also because I really like their overall concept as a band and the way they present themselves.
That said, I’m usually most drawn to music that sounds strange or unconventional at first listen. Bands like Oranssi Pazuzu are a great example of that. I love records that reveal something new every time you come back to them.
In general, I’m very open-minded when it comes to music. The only thing I really look for is authenticity. If I feel that an artist is creating something honest and genuine rather than following trends, I’m much more likely to connect with the album. That authenticity gives the music lasting value for me and makes exploring it a much more rewarding experience. Those are also the records I’m most likely to buy on CD or Vinyls
Death metal is my favorite music genre. What fascinates me most about it is the darkness that musty stench of old graves. Then there’s the power and intensity. When I listen to a good album, I’m literally charged with energy. What does it mean to you? How does it influence your life, your view of the world, and how you perceive it as a creator?
Łukasz: For me, death metal is a form of catharsis. It's a space where I can process emotions that are often difficult to express in everyday life. Everything surrounding it not just the music itself, but the entire scene, the people, the artwork, and the atmosphere feels like a separate world that I can immerse myself in.
As a creator, I don't see death metal as something that exists purely to be extreme or shocking. At its best, it's an honest emotional outlet. It gives me the freedom to explore darker themes, existential questions, and the more uncomfortable sides of the human experience without having to simplify or censor them.
It has definitely influenced the way I look at the world. Rather than making me more pessimistic, it has made me more reflective. It reminds me that beauty can exist alongside decay, that intensity can be meaningful, and that art doesn't always have to be comforting to be valuable. In many ways, death metal has become a language for expressing things that are difficult to put into words, and it's been an important part of my life for many years.
What does ASPERATUS have planned for the coming months? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…
Radek: We are committed to delivering our best performances at our upcoming shows. We want to promote the album as extensively as possible, ideally in venues where our sound can be fully appreciated. If you’re a fan of high-quality death metal, come see us live—we promise not to disappoint!
Thank you so much for the interview! I wish not only the new album “Shrines of Human Waste” but also the entire ASPERATUS band a lot of success. I’m going to listen to the album again! It’s really great. I wish you all the best in your personal lives as well.
Thank you, that was a pleasure to introduce ourselves and we highly appreciate you reaching us!
Recenze/review - ASPERATUS - Shrines of Human Waste (2026):
Ave ASPERATUS! Zdravím do polských katakomb. Nejdříve mi dovol, abych vám vysekl poklonu. Sleduji vaši kapelu již od roku 2015, kdy jste vydali své první EP „Warped Reality“ a patříte od té doby k mým oblíbencům. U nás v Čechách ale nejste příliš známí, jsme malá země s malou undergroundovou komunitou. Jak jste se vlastně dali dohromady a jak vznikli ASPERATUS?
Radek: Příběh vlastně začal v roce 2011, když jsem v roce 2009 přijel do Krakova studovat strojírenství na AGH (Krakovská univerzita vědy a techniky). Už jsem hrál na kytaru, ale nikdy jsem nebyl v kapele. Pamatuji si, jak jsem napsal na místní facebookové stránce, že se chci přidat nebo založit death metalovou kapelu. Po nějaké době se mi ozval Zbigniew Grabowski (bicí). Začali jsme hrát a rychle jsme napsali materiál pro naše první EP. Díky Zbigniewovým kontaktům jsme sestavili naši první sestavu, ve které byli Olga Proficz (basa), Łukasz Piwowarczyk (kytara) a Piotr Dzik (zpěv) (Sothoth, Machines of Dystopia, Lacrima). Po nahrání EP a odehrání našeho prvního koncertu se věci dostaly do stagnace; bylo to náročné období, protože všichni členové právě dokončili studium a začal „skutečný život“ – práce, rodina a povinnosti.
Mezitím se Zbigniew rozhodl kapelu opustit, aby se mohl soustředit na svou profesionální kariéru. To byl velký neúspěch, protože najít bubeníka na death metalové scéně je jako najít jednorožce – jsou vzácní a většina z nich už žongluje s více kapelami. Po dvojité výzvě jsme našli nového bubeníka, Tomasze Drabika. Zkoušeli jsme téměř rok, ale Tomasz nakonec musel kvůli osobním problémům rezignovat a celý projekt se na téměř tři roky zastavil. Každý byl zaneprázdněn svými vlastními životy, což ztěžovalo posun vpřed.
Průlom nastal v roce 2018, kdy jsem se znovu spojil s Bartoszem Janczarskim (bicí). Bartosze jsem znal od doby, kdy jsme se potkali na koncertě Vesania v Krakově v roce 2010. Už na začátku uvažoval o tom, že by se ke mně přidal, ale nikdy k tomu nedošlo. Znovu jsme se spojili, měli jednu zkoušku a to bylo vše – do sebe to zapadlo! Rozhodli jsme se jít dál, ale upřímně řečeno, zpočátku jsme si nebyli jisti, jestli chceme začít něco nového, nebo pokračovat jako Asperatus. Bartosz oslovil Piotra Tokarze (basa - Alienacja, Redemptor, Perihellium), aby zjistil, zda má zájem, a naštěstí měl.
Piotr byl ten, kdo nás přesvědčil, abychom pokračovali jako Asperatus. Obecně řečeno, Piotr je v kapele hlasem rozumu. Rychle jsme našli Łukasze Ciepalu (zpěv), který nás seznámil s Jakubem Owczarkem (kytara). Od té doby trvalo dva roky neustálého cvičení, zdokonalování našeho technického přístupu a psaní nového materiálu, než v roce 2020 vznikla Sanctified State of Decay. Vždy jsem kladl velký důraz na technické aspekty, a to jak v oblasti vybavení, tak i řešení pro kapelu. Byla to doba výrazného růstu na našich zkouškách; naučili jsme se tolik o používání technologií, které nám pomáhají, ale také o sobě.
Od té doby uplynulo pět let a odehráli jsme spoustu koncertů – bylo to skvělé období pro mě i tým, i když jsme si určitě prošli i těžkými dny. Nakonec Jakub opustil kapelu a těsně před nahráváním alba Shrines of Human Waste ho nahradil Rafał Żeńczak. Rafał je fantastický člověk, opravdový profesionál, který se hluboce zabývá technickou stránkou věci, včetně vybavení a pódiových řešení. A co je nejdůležitější, je nesmírně talentovaný na kytaru – a navíc je také baskytaristou. A tady to máme.
Letos máte venku novinku „Shrines of Human Waste“, která je opět plná ryzího pravého death metalu. S jakými pocity jste šli do studia? Měli jste třeba nějaký plán, kam a jak se chcete od minulé desky posunout? Osobně mi nová nahrávka přijde víc temnější a zároveň chladnější. Musím přiznat, že atmosféra celého alba si mě doslova podmanila.
Piotr: Moc děkuji za tato slova! Vědomí, že vás temná, mrazivá atmosféra Shrines of Human Waste uchvátila, je přesně to, v co jsme doufali, když jsme do těchto skladeb vkládali své myšlenky.
Když jsme šli do studia kvůli tomuto debutovému albu u Mad Lion Records, cítili jsme směs tlaku a absolutního soustředění. Měli jsme technické základy z našich předchozích EP, jako je Sanctified State of Decay, ale plnohodnotné album vyžaduje soudržný vesmír. Naším hlavním plánem nebylo jen hrát rychlejší nebo techničtější death metal, ale aby hudba působila dusivěji, promyšleněji a koncepčně velkolepěji.
Radek: Piotr má pravdu; věděli jsme, že toto album musí být produkováno na nejvyšší úrovni, které jsme mohli dosáhnout. Použili jsme poznatky z našich předchozích nahrávek, abychom zajistili vyšší kvalitu. Byl jsem hluboce zapojen do realizačního a produkčního procesu, často jsem kontroloval a upravoval skladby až do 2 hodin ráno, protože jsem chtěl, aby všechno bylo perfektní. Mojí vizí bylo vzkřísit oldschoolový zvuk smíchaný s drsným stylem Dissenter (vřele doporučuji!) s technickými riffy kapel, na kterých jsem vyrůstal, jako jsou Cannibal Corpse, Suffocation, Vader a Behemoth. Chtěl jsem, aby zvuk působil přirozeně, divoce a syrově. Abych byl upřímný, materiál nebyl úplně nový; skladby vznikaly v posledních pěti letech, ale odrážejí těžké, ale dynamické období mého života. Tlak na to, abych zvuk dosáhl naprosto dokonalého výsledku, byl proto obrovský.
Kdo je podepsán pod zvukem? V jakém studiu jste nahrávali a kdo měl na starosti mastering a mix alba? Celkově je zvuk skvělý, připomíná mi desky z konce devadesátých let, bylo to cílem?
Piotr: Ano, chtěli jsme, aby hudba, i přes svou intenzitu, zněla živě a přirozeně, ale zároveň selektivně. Usilovali jsme o zvukový charakter amerických death metalových kapel z 90. let. Paweł Grobler z TAKE47/mr.g_music (instagram) byl zodpovědný za mix a mastering a také za nahrávání všech nástrojů kromě bicích. Známe se už dlouho, takže jsme mohli na charakteru zvuku pracovat bez stresu.
Hodně si potrpím i na grafickou stránku CD a vaše obaly jsem si hodně oblíbil. Kdo je autorem na novince „Shrines of Human Waste“ a co má vlastně vyjadřovat? Motiv se mi opravdu hodně líbí, jen nám prosím prozraď, jak souvisí s hudbou, jak je tematicky navzájem propojený?
Piotr: Grafický design vytvořil Michał „Xaay“ Loranc, známý polský grafický designér a ilustrátor a také náš blízký přítel. Už jsme měli předběžný koncept pro grafický návrh, který vytvořil náš zpěvák Łukasz Ciepała, a Xaay ho proměnil ve velkolepé mistrovské dílo, které dokonale vystihuje hudební obsah. Obal se přímo vztahuje k tématu široce definované lidské existence v dnešním světě.
Radek: Ano, Łukasz byl zakladatelem myšlenky a také tvůrcem původního grafického návrhu založeného na textech písní a celkovém konceptu alba. Myslím, že to zvládl bezchybně a vyjádřil v této myšlence poselství současnosti.
Také Michał „Xaay“ vložil významnou část tohoto poselství do finálního grafického návrhu. V této věci je skutečný profesionál. Práce a spolupráce s Michałem byla stoprocentně skvělou zkušeností.
O čem jsou texty na novém albu? Kdo je jejich autorem a kde pro ně bral inspiraci?
Łukasz: Všechny texty, kromě Fall, jsem napsal já.
Co se týče inspirace, je těžké ukázat jeden konkrétní zdroj, protože texty písní byly psány a revidovány po dlouhou dobu. Pokud bych to měl shrnout, jsou většinou odrazem pozorování reality, ve které žijeme, smíchaného s hlubokým pocitem deziluze z mnoha aspektů lidského chování a někdy i ze samotné existence lidstva.
Důležitou roli sehrály také knihy a filmy. Často podněcovaly myšlenky a úvahy, které se nakonec promítly do textů písní, i když ne přímo nebo zjevně.
Zajímal by mě proces, jakým vzniká u ASPERATUS nová skladba. Jste klasici, co se zavřou do zkušebny a jamují nebo využíváte moderní technologie a posíláte si nápady mezi sebou? Chodíte spolu třeba i na pivo?
Piotr: I přes spoustu povinností v našem soukromém životě se nám občas podaří zajít si spolu na pivo, ale nejlíp to chutná, když si ho dáme po úspěšném koncertu…
Radek: Co se týče hudby, za tu jsem zatím zodpovědný primárně já. V pohodlí domova tvořím osnovy písní (bicí, kytary) a pak posílám nápady ostatním klukům. Každý přidává svou zpětnou vazbu, dokud se všichni neshodneme, že to má potenciál. Pak materiál společně naživo zkoušíme, děláme úpravy a změny, dokud nejsme plně spokojeni. Věříme, že tento způsob práce je pro nás nejefektivnější a zároveň zachovává stejnou formu a styl kompozice.
Takže ano… Jsem tady nejvyšším vůdcem haha!
Myslím, že pro každou kapelu je největší odměnou reakce fanoušků. Já mám nejraději menší kluby, ve kterých mají muzikanti i fans k sobě blízko. Jak často vlastně ASPERATUS vystupují? Jezdíte třeba turné? Pátral jsem na internetu a příliš živých záznamů z vašeho vystoupení jsem nenašel. Jak to mají tedy ASPERATUS s koncerty?
Piotr: Nejsme kapela, která hraje obrovské množství koncertů nebo pravidelně jezdí na turné. V průměru hrajeme několik až tucet koncertů ročně, ale vybíráme si jen ty nabídky, které nám vyhovují. Hráli jsme také několik koncertů ve vaší zemi, například v Barrak Music Clubu v Ostravě, Zkusebna Art Clubu ve Frýdku-Místku a na festivalu United In Brutality v Chřibské. Letos v prosinci opět navštívíme Českou republiku. Momentálně máme do konce roku dalších 5 koncertů. Metalová scéna a publikum v České republice jsou úžasní!
Radek: Myslím, že případ koncertů je docela složitý.
Není mnoho živých nahrávek, protože většinou jsou lidé docela překvapeni hudbou, které dáváme život… asi haha. Ale je jich málo, dokonce i celý koncert z Krakova.
Po EP State of Decay jsme hráli hodně malých koncertů, ale dávali jsme si velký pozor, abychom se nedostali pod hranici financí. To neznamená, že jsme si za koncerty účtovali hodně, ale vždy jsme se snažili být v rovnováze s vynaloženými náklady. Byli jsme docela opatrní ohledně podmínek, ale také jsme si nekladli vysoké cíle, co se týče počtu vystupujících a kapel, se kterými jsme hráli. Byla to doba, kdy jsme chtěli získat větší sebevědomí a otestovat řešení pro více pódií. Toto období nám dalo docela cennou lekci, pokud jde o to, kde hrát, podat to nejlepší ze svých dovedností a zajistit co nejlepší příjem hudby.
Po tomto období a po nahrání alba Shrines Oh Human Waste jsme se rozhodli hrát hodnotnější koncerty v o něco lepších klubech. Snažíme se o dobrou kvalitu zvuku, abychom podali co nejlepší výkon.
Druhá věc je, že jsme bohužel velmi zaneprázdnění lidé... S Piotrem máme rodiny a malé děti, já se věnuji řadě dalších aktivit spojených s automobilovým designem, 3D tiskem, pracuji ve výzkumu a vývoji v automobilovém průmyslu, Łukasz vede druhou úspěšnou kapelu Mansvara a také se snaží rozjet svou profesionální kariéru, Rafał má další dvě kapely a profesionální kariéru. Rozhodli jsme se tedy využít příležitostí, které by mohly vést k výrazné viditelnosti, protože času na odehrání více menších koncertů v malých klubech je málo.
Vždycky jsem se zajímal, jakou hudbu hudebníci vlastně poslouchají. Máš nějaká alba, ke kterým se rád často vracíš? A co nějaké novinky z posledních let? Zaujalo tě něco natolik, že sis koupil CD?
Radek: Co se týče žánrů, poslouchám všechno od filmových soundtracků – zejména atmosférické nebo ambientní skladby jako Blade Runner, až po elektronickou hudbu, drum and bass a dokonce i Michaela Jacksona! A samozřejmě je tu death metal, ale to není všechno. Během dospívání mě silně ovlivnily kapely jako Cannibal Corpse, Vader, Behemoth a Morbid Angel. Vždycky mě přitahuje mix vysoce dynamické a atmosférické hudby.
Łukasz: Poslouchám hudbu z široké škály žánrů. Kromě extrémního metalu si užívám elektronickou hudbu, hip-hop a spoustu dalších stylů. Jsem velkým fanouškem Viagra Boys – nejen kvůli jejich hudbě, ale také proto, že se mi moc líbí jejich celkový koncept jako kapely a způsob, jakým se prezentují.
Nicméně mě obvykle nejvíce přitahuje hudba, která na první poslech zní zvláštně nebo nekonvenčně. Skvělým příkladem jsou kapely jako Oranssi Pazuzu. Miluji desky, které pokaždé, když se k nim vrátíte, odhalí něco nového.
Obecně jsem, pokud jde o hudbu, velmi otevřený. Jediné, co opravdu hledám, je autenticita. Pokud mám pocit, že umělec tvoří něco upřímného a opravdového, spíše než aby následoval trendy, je mnohem pravděpodobnější, že se s albem spojím. Tato autenticita dává hudbě trvalou hodnotu a její objevování je mnohem obohacujícím zážitkem. To jsou také desky, které si nejraději koupím na CD nebo vinylech.
Pocházíte z Polska. Vaši scénu sleduji od konce osmdesátých let a mám vaše kapely dlouhodobě moc rád. Tahle z pohledu zvenčí to vypadá, že to u vás v undergroundu stále hodně žije. Jaké to je na Polsku, co se týká death metalu a dalších extrémních stylů? Co fanoušci, kluby apod.? Jaká je vaše scéna? Zajímal by mě tvůj pohled zevnitř.
Piotr: Je to těžké téma. Scéna v Polsku je velmi silná a undergroundové kapely podávají vysoký standard. V současné době však dominuje black metal. Bohužel, účast na koncertech není vždy uspokojivá a publikum se skládá převážně ze staré gardy. Ani pořádat show není nejjednodušší úkol: dostupnost klubů je silně omezená a náklady vysoké. To také silně odrazuje začínající kapely.
Death metal je můj nejoblíbenější hudební styl. Fascinuje mě na něm hlavně temnota, takový ten prašivý odér ze starých hrobů. Pak také síla a tlak. Když si poslechnu dobrou desku, tak jsem doslova nabitý energií. Co znamená pro tebe? Jak ovlivňuje tvůj život, náhled na svět, jak jej vnímáš ty jako tvůrce?
Łukasz: Pro mě je death metal formou katarze. Je to prostor, kde mohu zpracovávat emoce, které je v každodenním životě často těžké vyjádřit. Všechno, co ho obklopuje, nejen samotná hudba, ale celá scéna, lidé, umělecká díla a atmosféra, se cítí jako samostatný svět, do kterého se mohu ponořit.
Jako tvůrce nevnímám death metal jako něco, co existuje čistě proto, aby bylo extrémní nebo šokující. V nejlepším případě je to upřímný emocionální ventil. Dává mi svobodu zkoumat temnější témata, existencionální otázky a nepříjemnější stránky lidské zkušenosti, aniž bych je musel zjednodušovat nebo cenzurovat.
Rozhodně ovlivnil můj pohled na svět. Spíše než aby mě učinil pesimističtějším, učinil mě reflexivnějším. Připomíná mi, že krása může existovat vedle rozkladu, že intenzita může mít smysl a že umění nemusí být vždy uklidňující, aby bylo cenné. V mnoha ohledech se death metal stal jazykem pro vyjádření věcí, které je těžké vyjádřit slovy, a je důležitou součástí mého života po mnoho let.
Co chystají ASPERATUS v nejbližších měsících? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…
Radek: Jsme odhodláni podat na našich nadcházejících koncertech co nejlepší výkony. Chceme album propagovat co nejširší škálu možností, ideálně na místech, kde si náš zvuk plně vychutnáte. Pokud jste fanouškem kvalitního death metalu, přijďte se na nás podívat naživo – slibujeme, že vás nezklameme!
Děkuji moc za rozhovor! Přeji nejen nové desce „Shrines of Human Waste“, ale i celým ASPERATUS hodně úspěchů. Jdu si album znovu pustit! Je totiž opravdu skvělé. Ať se vám daří i v osobních životech.
Děkujeme, bylo nám potěšením se představit a velmi si vážíme, že jste nás kontaktovali!
Recenze/review - ASPERATUS - Shrines of Human Waste (2026):
Další mrtvá těla. Další kusy zbytečného masa. Co z nás nakonec zbyde? Jenom hromada tkání, kostí a možná i duše, která bývá nakonec spálená na popel. Beru do rukou kladivo a drtím všechno na prach. Lidská kafilerie, hromadný hrob, který je nutné zklikvidovat. Na kameru jsme všem řekli, že ostatky důstojně uložíme, ale to by bylo moc práce. Otřu si z čela krev, sundám si rukavice, chci si užít ten neopakovatelný pocit na plno. Usmívám se, jsem starý hrobník a právě jsem znovu zapnul play na svém přehrávači. Hraje mi v něm nové album polských patologů F.A.M. Kapely, která je pro mě vždy skvělým soundtrackem k mé morbidní práci.
Mám tuhle smečku rád. Každé jejich nové album očekávám s napětím, abych si jej vždy narval pod tlakem do hlavy. Žádné zbytečnosti, žádné kompromisy. Jenom ostrý, čerstvě nabroušený nůž, divoké riffy, death metal a grindcore ve své syrové podobě. I letos je novinka jako rána kladivem přímo do ksichtu. Poláci vám vystřelí mozek z hlavy a opět to dělají s elegancí starých mistrů.
Mám rád i živá vystoupení, která bývají vždy velmi divoká, nespoutaná a plná temné energie. I letos se u nové nahrávky kývám spokojeně do rytmu. V ruce držím sekyru a toužím po čerstvém mase. "Pleasure Of Torture" mi připomíná veřejnou pitvu z dávných časů. Prováděnou samozřejmě za plného vědomí pacienta. Jakoby mě Poláci zavřeli do sklepa, ve kterém ukrývá sériový vrah své oběti. Hudba je zde ohlodaná na kost, jako náš strach, jako bolest a utrpení, které zažíváme. Pánové jdou na hranu, překračují ji, střílejí ostrými náboji a v mém případě pokaždé zasáhnou cíl. Pokud bychom si měli promluvit o zvuku, musel bych jenom chválit. Je plesnivý, surový, dobře čitelný a bolí mě. Vše je v nejlepším pořádku, stejně jako motiv na obalu, který je stylový a ve člověku probudí spoustu vzpomínek na pitvání živých těl. F.A.M. se ve své tvorbě volně inspirovali kapelami jako MUMAKIL, NASUM, NAPALM DEATH, TERRORIZER, GADGET, LOCK UP, BRUTAL TRUTH, PHOBIA, CARCASS. I letos jsou odkazy patrné, ale jako vždy tahle smečka přidává velkou spoustu svých nápadů a invence. Nenudím se ani chvilku. Naopak, sedávám dlouhé hodiny ve sklepě, u svého starého přehrávače, neustále přehrávám tohle album a připadám si jako na starých, dávno opuštěných lidských jatkách. Skladby jsou samozřejmě náležitě nechutné, mokvající, zahnívající, připomínají kompostování shnilého masa. Poláci mě i letos přikovali svým novým albem na zeď, vyvrhli mě zaživa a trepanovali mojí lebku. Nemohu jinak, než vám novinku doporučit. Ocení ji všichni pravověrní, patologové, řezníci i jedinci, kteří stále touží po čerstvé krvi. Perfektně odvedená morbidní death grindcoreová práce! Surové, autentické, zabijácké album, u kterého budete vyvrženi zaživa! Nakrmte prasata lidským masem!
Asphyx says:
More dead bodies. More pieces of useless flesh. What will ultimately remain of us? Just a pile of tissue, bones, and perhaps even a soul, which is eventually burned to ashes. I pick up a hammer and crush everything to dust. A human rendering plant, a mass grave that must be disposed of. On camera, we told everyone we’d lay the remains to rest with dignity, but that would be too much work. I wipe the blood from my forehead, take off my gloves I want to enjoy this once in a lifetime feeling to the fullest. I’m smiling; I’m an old gravedigger, and I’ve just hit play again on my music player. It’s playing the new album by the Polish pathologists F.A.M. a band that’s always been the perfect soundtrack to my morbid work.
I love this crew. I eagerly await each of their new albums so I can blast them into my head. No frills, no compromises. Just a sharp, freshly sharpened knife, wild riffs, death metal, and grindcore in their raw form. This year’s new release is, once again, like a hammer blow right to the face. The Poles will blow your brains out and they’re doing it once again with the elegance of the old masters.
I also love their live performances, which are always very wild, unrestrained, and full of dark energy. This year, too, I’m nodding contentedly to the beat of their new album. I’m holding an axe in my hand and craving fresh meat. “Pleasure Of Torture” reminds me of a public autopsy from days of old performed, of course, while the patient is fully conscious. It’s as if the Poles have locked me in a basement where a serial killer hides his victims. The music here is stripped down to the bone, just like our fear, just like the pain and suffering we experience. These guys push the limits, cross the line, fire live rounds and in my case, they hit the mark every time. If we were to talk about the sound, I’d have nothing but praise. It’s moldy, raw, crystal clear, and it hurts me. Everything is in perfect order, just like the cover art, which is stylish and evokes plenty of memories of dissecting living bodies. F.A.M. drew loose inspiration for their work from bands like MUMAKIL, NASUM, NAPALM DEATH, TERRORIZER, GADGET, LOCK UP, BRUTAL TRUTH, PHOBIA, and CARCASS. The influences are evident again this year, but as always, this pack adds a whole lot of their own ideas and creativity. I’m not bored for a single moment. On the contrary, I sit for hours on end in the basement, by my old record player, constantly playing this album, and I feel like I’m in an old, long-abandoned slaughterhouse. The tracks are, of course, appropriately disgusting, oozing, rotting reminiscent of decaying meat being composted. Once again this year, the Poles have nailed me to the wall with their new album, flayed me alive, and drilled into my skull. I can’t help but recommend this new release to you. It will be appreciated by all true believers, pathologists, butchers, and those who still crave fresh blood. A perfectly executed, morbid death grindcore masterpiece! A raw, authentic, killer album that will have you flung out alive! Feed the pigs human flesh!
