DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemfuneral doom. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemfuneral doom. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 27. ledna 2024

Interview - CONVOCATION - A dark, freezing doom death metal opus!

Interview with funeral doom death metal band from Finland - CONVOCATION.

Answered L. and M.N. , thank you!

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):

Ave CONVOCATION! I was up very early this morning. There was snow outside and I walked several kilometres to work. It was freezing, -18 degrees Celsius and I was listening to your new album "No Dawn for the Caliginous Night" on the way. There were heavy black clouds over the city. Somehow both music and nature came together for me. I have to compliment you, the new album is really very good. How was it made? And where did you want to go from the last record?

L: Thank you. That sounds like a really good way of listening to the album although -18 is tad too much for my liking. We somehow wanted to create an album that is not “urban” or “nature” in its atmosphere but somehow a bit beyond that - otherworldly maybe. We didn´t have that clear vision of where should we go after Ashes Coalesce but instead we just explored a bit, created songs and tried to figure out what kind of big picture will appear for us.


I've been following your musical journey since the very beginning. And every time I listen to one of your records I imagine deep and dark forests somewhere near you, in Finland. Does the environment you live in influence you in any way? I mean now a certain melancholy, maybe even sadness, eternity, that can be heard in your music. Where do you come up with most of the themes for the new songs?

MN: Well this is the land of darkness, suicides and alcohol problems. So, of course it has an influence on us.

L: I´d say it definitely does influence a lot. I live in a place where on the other side there´s city and other other fields and forests. I tend to do walks there on the nature quite a bit and soak in that atmosphere. It´s where I am at peace the most. And I am definitely sure about being Finnish does affect a lot. We grew up with listening to stories of all kinds of hardships and life after wars and the general mentality and mood is very bleak. Most of the music in the radio is very melancholic and lyrics always deal with some problems. “Everything is horrible”.

We did work on the themes together with Marko and ended up digging into human psyche the most.

How do CONVOCATION actually compose, create new material? I understand that Lauri Laaksonen creates all the music and then Marko Neuman sings the vocals? How is the songwriting for CONVOCATION and DESOLATE SHRINE different?

L: From the basic process point of view it´s not that different. I work on ideas first in my head, then with either guitar of keyboard and see where to flow takes me. But I work differently in a smaller scale with Convocation and DS. I have different guitar that I use, I write way more with keyboard with Convocation and so on. It´s a different kind of mindset nowadays.


Why did you decide to play doom metal in particular? What fascinates you about this style? For me it's like I need to calm down in today's fast-paced world, to stop, to collect my thoughts. I really like to read books with your records. I like to wander in the woods at the weekend and when I come back I sit in my chair and read. I listen to "No Dawn for the Caliginous Night" and then I feel cleansed. How do you feel about this style?

L: That´s a really good question. I think originally I wanted to do more with keyboards, organs and such instruments as I had used them in few DS songs already. And it was always on the slower parts. So that lead to the conclusion that I want to go deeper into that realm. It wasn´t from the kind of “fan” perspective that I wanted to make doom (funeral or otherwise) because of I like certain bands. It was purely a step further down the road. It felt natural and interesting. I might as well now come clean that I do not listen very much doom metal myself compared to black- and deathmetal for example.

MN: To me personally, I'm not a huge Doom Metal fan. I like some Death Doom combinations, but like traditional Doom, no. Except Profetus. I love that band.

I understand completely. I also tend to put some albums on when I do basically anything other than music. Artwork, chores, reading and so on. For some reason having albums on background makes me very immersed with them as I don´t TRY to listen to anything. The music just works it´s magic from background to (sub)consciousness.

The Czech Republic is a small country in the middle of Europe. We are a former socialist country. Yet, when we talk with our friends in the pub, we like Finland very much. Your culture, your nature (if you only knew how many documentaries I've seen about your nature!). Somehow I feel that we perceive music very similarly. I feel like when a band from your country plays somewhere (I love SOLOTHUS, PURTENANCE and many others!), I understand them, I like the way they play. How do you perceive your scene and bands? Do you stick together? Do you support each other?

L: It might have something to do with our past, being subjugated by a much larger country and then getting free of that afterwards. It leaves a huge mark on culture and people. The interesting thing is that for me, even through I love our nature, it is not that super special in a way. I always look abroad for example Norway how amazing their nature is and so on. I guess it´s a human condition to always look elsewhere, right? I mean, you have amazing nature just as well and beautiful cities.

MN: I book and organize shows for a few Finnish Death Metal bands and work in Helsinki Death Fest etc. So, I support Death Metal bands in Finland. As I see it, we stick together and support each other.

I´d say we try to stick together and we are very very connected. But honestly, we (Convocation for example and, sorry guys, Solothus as well) are more of the “older generation” nowadays. I hope that the younger ones will carry the torch but I haven´t been in much contact with them. If they exists, hah. Of course we are a country with a small population so when you know guys that play instruments well and share similar interests, you tend to befriend them and do all kinds of shit together. Share tips, listen to music, talk about movies, life, drink and party together and so on.


I work in a company that bought one of your factories a few years ago. My colleagues, when they come to Helsinki, rave about the city. The food, the drink, the environment. But when I ask them about clubs, they don't know because they don't listen to metal. Do you play with CONVOCATION anywhere? Or are you just a band that records albums? Can you recommend a good club? Just so I know when I finally get to you. How are CONVOCATION doing with live performances in general?

L: Huh, interesting. I´d like to know which one. At the moment we don´t have a stable live line-up so no gigs. But we might in the future do something about that. Helsinki is a nice place but like most cities, it is not instantly visible. Lot´s of the nice places are maybe harder to find and requires a bit of exploration. I personally fell in love with Helsinki again when I was spending a summer to write around the city just randomly going here and there. It gives you new perspective to “old boring city”.

One thing that is a shame though is that our clubs for live music are going down the toilet. Many of the good mid-size places have done down under and there has been no replacement. So it's either really really small clubs or huge arenas and nothing in between.

I have to get back to the new album. I can't help but ask, what studio did you record in, who is signed for mixing and mastering? Because the sound is really chilling, beautifully clear and perfectly expresses the overall atmosphere of the album.

L: Thanks. It´s all me with the mastering done by Greg Chandler. I worked with the album in my, eh, mobile studio “Desolate Dungeon” where I recorded drums and all the other instruments. A long process, but I do think it was worth all the trouble. That was exactly my goal - to have a bit more clarity on the textures without sacrificing too much of the heaviness. Really hard balance to maintain but overall it worked out well enough.


The cover also complements your music beautifully. Am I wrong in thinking it's a photo? Where was it taken and who is the author? Or is it a painted picture? It really caught my eye because that's what the sky looked like when I first heard your new record.

L: It´s a digital painting by me. It's a thematic summary of the album in a nutshell but done in a way that it´s not instantly noticeable. Nor even very somber. Basically it is a kind of serene scenery in daylight but clouds and/or some entities are there to not just block the sun but strangle it forever. The entites are reaching each other and soon to be linked, strangling the light. It is, like the album title itself, an analogue of depression, dementia or any other severe disease clouding or poisoning one´s mind. I wanted to get a bit of old Anathema and Candlemass feel to it but it is also pretty generic Finnish scenery. I was driving from the middle of the Finland back home to south and the weather was kind of like that: sunny but constantly shifting patches of clouds formed very dark shadows all over and at the end the light didn´t reach the ground anymore. I was at that moment thinking of the concept for the cover art and realised that damnit, it´s in front of me the whole time.

How did you get into music in the first place? Who was your role model? Do you have any musical training? What was the first band you played in? What was your first gig? Tell me, tell me...

MN: I had no role models. I was into extreme metal at an early age, but I didn't look up to no one. I don’t know why, I just didn’t. I have some musical training, but i learned more by studying myself. For example, singing and screaming in the shower. My first gig? The year was 1995. We (yes the band had a name) were drunk, we let minors in secretly through the back door, broke some instruments and cabinets (not our own), one of us got beaten up and we were thrown out from our own gig. Total disaster. Loved every second of it.

L: I was forced to play piano as a kid but I ended up doing more basic kids stuff - playing football, computer games and so on. It wasn´t really that interesting to me especially because I was forced to play songs from the notes. I found it very boring and I kind of understood the value of music in my life better when I got the means to Create it myself. Not just play what other people have already written.

I´m not sure about role models. Those shifted probably every year. For drums probably Lombardo from Slayer way back in the 80´s. But overall, it could have been anyone or anything. Alice in Chains, The Prodigy, Katatonia, Emperor, Kingston Wall (a Finnish prog trio), Classical music, Dracula´s Soundtrack, you name it. My first gig was probably some Christmas or summer festival of school. I was one of the few people at school that wanted or could play the drums so I was asked to help out many times. Hated that, haha.


Necessary question at the end. What is CONVOCATION planning in the next few months? Do you have any message for the fans? Here's your space...

L: I´m going to track drums for one song that will, along with another that didn´t fit on the album, be on a split. So two new songs upcoming!

Thanks for the interview and of course thanks all for the support. It is very appreciated especially during these long and dark days of december.

Thank you very much for the interview. I really appreciate it. I already know what I'm going to listen to tomorrow on my way to work. It's supposed to be freezing again, and I think "No Dawn for the Caliginous Night" is an obvious choice for me. It's an excellent album, thanks a lot for your music too! Have the best of luck!

L: Sounds like a an excellent plan. And best of luck to you as well!

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - CONVOCATION - Temný, mrazivý doom death metalový opus!

Rozhovor s funeral doom death metalovou skupinou z Finska - CONVOCATION.

Odpovídali L. and M.N. , děkujeme!

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):

Ave CONVOCATION! Ráno jsem vstával velmi brzy. Venku byl sníh a do práce jsem šel několik kilometrů. Mrzlo, bylo -18 stupňů Celsia a poslouchal jsem cestou vaši novou desku „No Dawn for the Caliginous Night“. Nad městem byly těžké černé mraky. Nějak se mi oboje, hudba i příroda, spojilo v jeden celek. Musím vám vyseknout poklonu, novinka je opravdu velmi povedená. Jak vznikala? A kam jste se chtěli od minulé desky posunout?

L: Děkuji. To zní jako opravdu dobrý způsob poslechu alba, i když -18 je na můj vkus až příliš. Chtěli jsme nějak vytvořit album, které by svou atmosférou nebylo "městské" nebo "přírodní", ale tak nějak trochu mimo - možná nadpozemské. Neměli jsme tak jasnou vizi, kam bychom se měli po "Ashes Coalesce" vydat, ale místo toho jsme jen trochu zkoumali, tvořili písně a snažili se přijít na to, jaký velký obraz se nám objeví.


Sleduji vaši hudební cestu od úplných začátků. A pokaždé, když poslouchám některou z vašich desek, představuji si hluboké a temné lesy někde u vás, ve Finsku. Ovlivňuje vás nějak prostředí, ve kterém žijete? Myslím tím teď určitou melancholii, možná i smutek, věčnost, které lze z vaší hudby zaslechnout. Kde vás napadne většina motivů pro nové skladby?

MN: Tohle je země temnoty, sebevražd a problémů s alkoholem. Takže to na nás samozřejmě má vliv.

L: Řekl bych, že určitě hodně. Žiju v místě, kde je na druhé straně město a na další straně pole a lesy. Mám tendenci se tam dost často procházet po přírodě a nasávat tu atmosféru. Tam jsem nejvíc v klidu. A rozhodně jsem si jistý, že to, že jsem Fin, má velký vliv. Vyrůstali jsme s posloucháním příběhů o nejrůznějších útrapách a životě po válkách a celková mentalita a nálada je velmi ponurá. Většina hudby v rádiu je velmi melancholická a texty se vždy zabývají nějakými problémy. "Všechno je hrozné".

Na tématech jsme pracovali společně s Markem a nakonec jsme se nejvíce ponořili do lidské psychiky.

Jak vlastně CONVOCATION skládají, tvoří nový materiál? Chápu to dobře, že Lauri Laaksonen vytvoří veškerou hudbu a Marko Neuman potom nazpívá vokály? Jak se liší skládání pro CONVOCATION a DESOLATE SHRINE?

L: Z hlediska základního procesu se to tolik neliší. Nejdřív pracuji na nápadech v hlavě, pak s kytarou nebo klávesami a pak se dívám, kam mě to zavede. Ale v menším měřítku s Convocation a DS pracuji jinak. Mám jinou kytaru, kterou používám, s Convocation píšu mnohem víc na klávesy a tak dále. V dnešní době je to jiný druh myšlení.


Proč jste se vlastně rozhodli hrát zrovna doom metal? Čím vás tenhle styl fascinuje? Já to mám třeba tak, že se potřebuji v dnešním rychlém světě uklidnit, zastavit se, srovnat si myšlenky. Hrozně rád si třeba u vašich desek čtu knížky. O víkendu se rád toulám v lesích a když se vrátím, sednu si do křesla a čtu si. K tomu poslouchám „No Dawn for the Caliginous Night“ a pak si připadám očištěný. Jak vnímáte tento styl vy?

L: To je opravdu dobrá otázka. Myslím, že jsem původně chtěl více pracovat s klávesami, varhanami a podobnými nástroji, protože jsem je už použil v několika písních DS. A vždycky to bylo v pomalejších pasážích. Takže to vedlo k závěru, že chci jít hlouběji do této sféry. Nebylo to z takového toho "fanouškovského" pohledu, že bych chtěl dělat doom (funerální nebo jiný), protože mám rád určité kapely. Byl to čistě krok dál po cestě. Přišlo mi to přirozené a zajímavé. Stejně tak bych teď mohl říct na rovinu, že sám doom metal ve srovnání například s black a deathmetalem moc neposlouchám.

MN: Pro mě osobně nejsem velký fanoušek doom metalu. Mám rád některé kombinace death doomu, ale jako tradiční doom ne. S výjimkou Profetus. Tu kapelu mám rád.

Tomu úplně rozumím. Taky mám tendenci pouštět si některá alba, když dělám v podstatě cokoli jiného než hudbu. Výtvarné práce, domácí práce, čtení a tak dále. Z nějakého důvodu, když mám alba puštěná na pozadí, jsem do nich hodně ponořený, protože se nesnažím nic poslouchat. Hudba prostě působí jako kouzlo od pozadí až do (pod)vědomí.

Česká republika je malý stát uprostřed Evropy. Jsme bývalá socialistická země. Přesto, když se s kamarády bavíme v hospodě, tak máme Finsko hrozně rádi. Vaši kulturu, přírodu (kdybys jen věděl, kolik jsem viděl dokumentů o vaší přírodě!). Nějak cítím, že vnímáme hudbu velmi podobně. Připadá mi, že když někde hraje nějaká kapela od vás (miluju SOLOTHUS, PURTENANCE a spoustu dalších!), rozumím jim, líbí se mi, jak hrají. Jak vnímáš vaši scénu a kapely ty? Držíte pohromadě? Podporujete se navzájem?

L: Možná to souvisí s naší minulostí, kdy jsme byli podmaněni mnohem větší zemí a pak jsme se od ní osvobodili. Zanechalo to obrovskou stopu na kultuře a lidech. Zajímavé je, že pro mě, i když mám rád naši přírodu, není svým způsobem tak super výjimečná. Vždycky se podívám do zahraničí, třeba do Norska, jak je jejich příroda úžasná a tak dále. To už je asi taková lidská vlastnost, že se vždycky podíváme jinam, ne? Vždyť vy máte úžasnou přírodu stejně tak i krásná města.

MN: Bookuju a organizuju koncerty pro několik finských deathmetalových kapel, pracuju na Helsinki Death Festu atd. Takže podporuji deathmetalové kapely ve Finsku. Vidím to tak, že držíme při sobě a vzájemně se podporujeme.

Řekl bych, že se snažíme držet pohromadě a jsme hodně hodně propojení. Ale upřímně řečeno, my (například Convocation a, promiňte, kluci, i Solothus) dnes patříme spíš ke "starší generaci". Doufám, že pochodeň ponesou ti mladší, ale s těmi jsem zatím moc v kontaktu nebyl. Pokud vůbec existují, haha. Samozřejmě jsme země s malým počtem obyvatel, takže když znáš kluky, kteří dobře hrají na nástroje a mají podobné zájmy, máš tendenci se s nimi spřátelit a dělat spolu různé blbosti. Sdílet tipy, poslouchat hudbu, povídat si o filmech, o životě, pít a pařit spolu a tak dále.


Pracuji ve firmě, která před několika lety koupila jednu vaší továrnu. Kolegové, když k vám do Helsinek jezdí, tak si město hrozně pochvalují. Jídlo, pití, prostředí. Když se jich ale zeptám na nějaké kluby, tak nevědí, protože neposlouchají metal. Hrajete s CONVOCATION někde? Nebo jste jen kapelou, která nahrává alba? Mohl bys nám nějaký dobrý klub doporučit? Já jen, abych věděl, až se k vám konečně dostanu. Jak jsou na tom CONVOCATION se živým vystupováním všeobecně?

L: Zajímavé. Rád bych věděl, která. Momentálně nemáme stabilní koncertní sestavu, takže žádné koncerty. Ale možná s tím v budoucnu něco uděláme. Helsinky jsou pěkné místo, ale jako většina měst nejsou hned vidět. Spousta pěkných míst se možná hůř hledá a vyžaduje trochu průzkumu. Já osobně jsem se do Helsinek znovu zamiloval, když jsem trávil léto toulkami po městě a jen tak náhodně chodil sem a tam. Dá vám to nový pohled na "staré nudné město".

Jedna věc je ale škoda, že naše kluby pro živou hudbu jdou do háje. Spousta dobrých středně velkých podniků skončila a nenašla se za ně náhrada. Takže jsou to buď opravdu hodně malé kluby, nebo obrovské arény a nic mezi tím.

Musím se ještě vrátit k novému albu. Nedá mi to, ale musím se zeptat, v jakém studiu jste nahrávali, kdo je podepsán pod mixem a masteringem? On je totiž zvuk opravdu mrazivý, krásně čitelný a perfektně vyjadřuje celkovou atmosféru desky.

L: Díky. Všechno jsem to nahrál já a mastering provedl Greg Chandler. Na albu jsem pracoval ve svém mobilním studiu "Desolate Dungeon", kde jsem nahrál bicí a všechny ostatní nástroje. Byl to dlouhý proces, ale myslím, že to stálo za tu námahu. To byl přesně můj cíl - mít trochu jasnější textury, aniž bych obětoval příliš mnoho z té tíhy. Bylo opravdu těžké udržet rovnováhu, ale celkově to dopadlo dost dobře.


Obal také krásně doplňuje vaši hudbu. Pletu se, když si myslím, že se jedná o fotku? Kde vznikla a kdo je jejím autorem? Nebo je to namalovaný obraz? Mě opravdu zaujal, protože přesně takhle vypadala obloha, když jsem slyšel vaší novou desku poprvé.

L: Je to moje digitální malba. Je to tematické shrnutí alba v kostce, ale udělané tak, aby to nebylo hned patrné. Ani příliš ponurá. V podstatě je to taková klidná scenérie za denního světla, ale jsou tam mraky a/nebo nějaké entity, které slunce nejen zakrývají, ale i navždy škrtí. Entity se k sobě přibližují a brzy se propojí, čímž světlo uškrtí. Je to, stejně jako samotný název alba, analogie deprese, demence nebo jiné těžké nemoci, která zatemňuje nebo otravuje mysl člověka. Chtěl jsem do toho dostat trochu starých Anathem a Candlemass, ale zároveň je to dost generická finská kulisa. Jel jsem ze středu Finska zpátky domů na jih a počasí bylo tak nějak podobné: slunečno, ale neustále se měnící skvrny mraků vytvářely všude velmi temné stíny a na konci už světlo nedosáhlo na zem. V tu chvíli jsem přemýšlel o konceptu obalu a uvědomil si, že ho mám sakra celou dobu před očima.

Jak ses vlastně dostal k muzice? Kdo byl tvým vzorem? Máš nějaké hudební vzdělání? V jaké první kapele si hrál? Jaký byl tvůj první koncert? Povídej, vyprávěj…

MN: Neměl jsem žádné vzory. V raném věku jsem se věnoval extrémnímu metalu, ale k nikomu jsem nevzhlížel. Nevím proč, prostě jsem to nedělal. Mám nějaké hudební vzdělání, ale víc jsem se naučil studiem sám. Například zpěvem a křikem ve sprše. Moje první vystoupení? Psal se rok 1995. Byli jsme (ano, ta kapela se tak jmenovala) opilí, pustili jsme tam tajně zadním vchodem nezletilé, rozbili jsme nějaké nástroje a skříně (ne vlastní), jednoho z nás zmlátili a vyhodili nás z vlastního koncertu. Totální katastrofa. Milovali jsme každou vteřinu.

L: Jako dítě jsem byl nucen hrát na klavír, ale nakonec jsem dělal spíš základní dětské věci - hrál jsem fotbal, počítačové hry a tak dále. Moc mě to nebavilo, hlavně proto, že jsem byl nucen hrát písničky z not. Připadalo mi to velmi nudné a hodnotu hudby v životě jsem tak nějak lépe pochopil, až když jsem dostal prostředky k tomu, abych si ji mohl sám vytvářet. Ne jen hrát to, co už napsali jiní.

Se vzory si nejsem jistý. Ty se měnily asi každý rok. U bicích asi Lombardo ze Slayer už v 80. letech. Ale celkově to mohl být kdokoli nebo cokoli. Alice in Chains, The Prodigy, Katatonia, Emperor, Kingston Wall (finské progresivní trio), klasika, Dracula´s Soundtrack, prostě cokoliv. Můj první koncert byl pravděpodobně nějaký vánoční nebo letní školní festival. Byl jsem jeden z mála lidí ve škole, kteří chtěli nebo uměli hrát na bicí, takže mě mnohokrát požádali o výpomoc. Nesnášel jsem to, haha.


Nezbytná otázka na konec. Co chystají CONVOCATION v nejbližších měsících? Máš nějaký vzkaz pro fanoušky? Zde máš prostor…

L: Chystám se natočit bicí pro jednu skladbu, která bude spolu s další, která se na album nevešla, na splitku. Takže se chystají dvě nové písně!

Díky za rozhovor a samozřejmě děkuji všem za podporu. Velmi si jí vážíme, obzvlášť v těchto dlouhých a temných prosincových dnech.

Děkuji moc za rozhovor. Moc si jej vážím. Už teď vím, co budu poslouchat zítra cestou do práce. Má zase mrznout a myslím si, že „No Dawn for the Caliginous Night“ je pro mě jasnou volbou. Je to vynikající album, díky moc i za vaši hudbu! Mějte se co nejlépe!

L: To zní jako skvělý plán. A hodně štěstí i tobě!

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 17. prosince 2023

Recenze/review - DÉCEMBRE NOIR - Your Sunset | My Sunrise (2023)


DÉCEMBRE NOIR - Your Sunset | My Sunrise
CD 2023, Lifeforce Records

for english please scroll down

V některých místech je led již popraskaný. Utopenci se tak mohou alespoň trošku nadechnout. Sedím na břehu a dívám se na hejno krkavců, kteří krouží kolem. Koloběh přírody, život a smrt. Narodíme se v bolestech a celý život si s sebou neseme kříž svých předků. Pomíjivost, zrnko písku ve věčnosti. Tichý les, přízraky, které vylezou pokaždé, když poslouchám novou desku německých death doom metalistů DÉCEMBRE NOIR. Jsou pro mě kapelou pro dlouhé procházky zimní přírodou, jsou pro mě soundtrackem k pohřebním hostinám. 

Smutek a temné síla, chlad a bolest, to jsou hlavní charakteristiky hudby, kterou nám pánové předkládají i letos. Silné melodie, zdánlivě tichý hřbitov, s náhrobkem, na kterém si jednou přečtete i svoje jméno. Opět na mě dýchl ledový vzduch, zatuchlina a dotkla se mě samotná Smrt.


Pánové se pohybují ve stejných močálech, jako kapely typu MY DYING BRIDE, OCTOBER TIDE, INSOMNIUM, SWALLOW THE SUN. Němci sice příliš nevystupují z předem nastavených mantinelů, ale rozhodně mají svůj vlastní výraz. Novinka na mě působí svěžím a zajímavým dojmem. Skladby jsou pestré, pokud bych byl malířem, charakterizoval bych je jako smutnou paletu do černé zahalených odstínů. Zvuk, obal, celková produkce a provedení jsou vybroušeny k dokonalosti. "Your Sunset | My Sunrise" je albem, které jsem nejčastěji poslouchal, když jsem si četl, když jsem se vrátil z dlouhých výletů bez konce. Je to právě podzimní a zimní počasí, které mi bylo pro společná setkání nejlepší kulisou. Koloběh přírody se spojil s jednotlivými motivy a pod nohama mi praskal čerstvý sníh. Nová deska mě donutila se zastavit, přemýšlet. Hudbu si neskutečně užívám, je pro mě nedílnou součástí. Je hrozně příjemné se v dnešním uspěchaném a povrchním světě zastavit, uklidnit svoje myšlenky. Chvíli nedělat nic, jenom přidávat hlasitost. Srovnat si všechno v hlavě, vychutnat si jednotlivé pasáže, zase jednou se nestydět za smutek, který nás každého občas přepadne. Nenadále a ze zálohy. Jako děsivý stín, který vás obejme a nepustí. Zase jsem si jednou uvědomil, co je v životě důležité. DÉCEMBRE NOIR dokázali na novince vytvořit spoustu pochmurných nálad. Byl jsem zase jednou můrou, která se snaží rozbít lampu. Smutný, depresivní doom death metal, který rozdrásá vaše duše!


Asphyx says:

In some places the ice is already cracked. Drowning people can breathe a little. I'm sitting on the shore watching a flock of ravens circling. The cycle of nature, life and death. We are born in pain and carry the cross of our ancestors with us all our lives. Transience, a grain of sand in eternity. The silent forest, the ghosts that come out every time I listen to the new album by German death doom metallers DÉCEMBRE NOIR. They are the band for long walks in the winter countryside, they are the soundtrack to funeral feasts for me. 

Sadness and dark power, coldness and pain, these are the main characteristics of the music that the gentlemen present to us this year. Strong melodies, a seemingly silent cemetery, with a tombstone on which you will one day read your own name. Once again, the icy air, the mustiness, and Death itself touched me.


The gentlemen are in the same swamps as bands like MY DYING BRIDE, OCTOBER TIDE, INSOMNIUM, SWALLOW THE SUN. Although the Germans don't really step out of the pre-set boundaries, they definitely have their own expression. The novelty makes a fresh and interesting impression on me. The songs are colourful, if I were a painter I would describe them as a sad palette of shades shrouded in black. The sound, packaging, overall production and execution are polished to perfection. "Your Sunset | My Sunrise" is the album I've listened to most often when I've read when I've returned from long trips with no end in sight. It's the fall and winter weather that has been the best backdrop for me to get together. The cycle of nature merged with each motif and fresh snow crunched under my feet. The new record made me stop, think. I enjoy music immensely, it's an integral part of me. It's so nice to stop in today's hectic and superficial world, to calm my thoughts. To do nothing for a while, just turn up the volume. To sort everything out in your head, to savour the individual passages, to once again not be ashamed of the sadness that comes over all of us from time to time. Suddenly and out of the blue. Like a terrifying shadow that embraces you and won't let go. Once again, I realized what's important in life. DÉCEMBRE NOIR managed to create a lot of gloomy moods on their new album. I was once again a moth trying to break a lamp. Sad, depressing doom death metal that will tear your soul apart!



Tracklist:
01. Dead End: May
02. Against The Daylight
03. Your Sunset | My Sunrise
04. Sentimental Giants
05. Sleepwalker (In Yesterday´s Smoke)
06. Trivial Heart



sobota 9. prosince 2023

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023)


CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night
CD 2023, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Domů jsem se vracel až pozdě večer. Mraky byly nízko a slunce dávno zapadlo. Zdánlivé ticho lesa mě objímalo jako mrtvá milenka. Přízraky vylézaly ze stínů a pod nohama mi křupal čerstvý sníh. Samota těla i duše. Létal jsem v oblacích, toulal se v zamrzlých močálech na onom světě. Potkával jsem mrtvá těla, zmrzlá na kost. S vyděšenými tvářemi, s prázdným pohledem. Když jsem potom přišel domů a četl si ve starých knihách, tak jsem u toho poslouchal novou desku finských death doomařů CONVOCATION

Ti mě umí vždy pohřbít zaživa, dostat na druhou stranu, za mlhavou oponu všedních dní. Kývám se spokojeně do rytmu. I letos se totiž jedná o hudbu, která nejlépe vynikne v mrazivých dnech, mezi dlouhými stíny. V pochmurném čase, kdy se příroda kolem ukládá ke spánku a démoni tančí mezi zasněženými hroby. 


Již jsem to psal mnohokrát. Dobrý doom metal musí být zahraný od srdce. Musíte věřit každému tónu, muzika vám musí proniknout hluboko do podvědomí. I letos se mě mrazí v zádech a užívám si smutné a záhadné melodie. "No Dawn for the Caliginous Night" je albem, které v sobě má zvláštní melancholickou náladu, která lze velmi těžko vyjádřit slovy. Lepší je jen tak sedět a poslouchat a nebo se procházet zmrzlou zasněženou krajinou. Jakoby se do songů otisklo ticho temných lesů, starých pohřebišť. Finové mají velký talent na to, napsat skvělé motivy. Novinka je v rámci žánru velmi pestrým albem. Kapela čerpá ze široké palety vlivů od kapel jako MOURNFUL CONGREGATION, LYCUS, SLOW, HOODED MENACE, EYE OF SOLITUDE, KATATONIA, EVOKEN. Zároveň mají svůj jasný a originální rukopis. Dívali jste se někdy na řeku v zimě? Kusy ledu, vznášející se na vlnách, světlo, odrážející se od hladiny a někdy i utopené tělo, které konečně nalezlo klid. Je zajímavé, jaké představy se ve mě probouzí, když tuhle desku poslouchám. Pro mě je to jasný důkaz, že se nahrávka opravdu povedla. Podepisuji vám to vlastní krví. Neznám nic lepšího, než návrat z dlouhého výletu v lesích do vyhřátého domu. Dívám se na oheň v krbu a nasávám pach smutku i smrti. CONVOCATION mě i letos omotali pavučinami a přesvědčili o tom, že je velmi příjemné být jejich fanouškem. Padám po zádech do hlubiny, umírám a znovu se rodím. Všechno se vrací v kruhu a smrt je zase jednou velmi blízko. Temný, mrazivý doom death metalový opus! Pochmurná symfonie smrti!


Asphyx says:

I didn't get home until late in the evening. The clouds were low and the sun had long since set. The apparent silence of the forest embraced me like a dead lover. Ghosts crawled out of the shadows and fresh snow crunched under my feet. Solitude of body and soul. I flew in the clouds, wandering in the frozen swamps of the other world. I met dead bodies, frozen to the bone. With frightened faces, blank stares. Then when I came home and read in my old books, I listened to the new album by Finnish death doomsters CONVOCATION

They can always bury me alive, get me to the other side, behind the foggy curtain of everyday life. I sway contentedly to the rhythm. Again this year, this is music that stands out best on frosty days, between long shadows. In the gloomy time, when nature around is going to sleep and demons are dancing among the snowy graves.


I've written this many times before. Good doom metal must be played from the heart. You have to believe in every note, the music has to penetrate deep into your subconscious. I'm getting chills this year too, enjoying the sad and mysterious melodies. "No Dawn for the Caliginous Night" is an album that has a strange melancholic mood that is very hard to put into words. It's better to just sit and listen or walk through a frozen snowy landscape. It's as if the silence of dark forests, old burial grounds, is imprinted on the songs. The Finns have a great talent for writing great themes. The new album is a very varied album within the genre. The band draws from a wide range of influences from bands like MOURNFUL CONGREGATION, LYCUS, SLOW, HOODED MENACE, EYE OF SOLITUDE, KATATONIA, EVOKEN. At the same time, they have their own clear and original handwriting. Have you ever looked at the river in winter? Pieces of ice floating on the waves, light reflecting off the surface and sometimes a drowned body that has finally found peace. It's interesting the images that come to me when I listen to this record. For me, it's a clear proof that the record is really good. I'm signing it with my own blood. I don't know anything better than returning from a long hike in the woods to a warm house. I look at the fire in the fireplace and I take in the smell of sadness and death. CONVOCATION have wrapped me in cobwebs again this year and convinced me that it is very pleasant to be a fan. I fall on my back into the depths, I die and am born again. Everything comes full circle and death is once again very close. A dark, freezing doom death metal opus! A grim symphony of death!


about CONVOCATION on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Graveless Yet Dead 
02. Atychiphobia 
03. Between Aether And Land 
04. Lepers And Derelicts 
05. Procession



sobota 16. září 2023

Recenze/review - OF DARKNESS - Missa Tridentina (2023)


OF DARKNESS - Missa Tridentina
CD 2023, Personal Records

for english please scroll down

Ležíš na studené podlaze a všechno na tebe padá. Vzduch je těžký a dusíš se. Do vnitřností se ti pomalu vkrádá pocit, že je v tobě něco shnilého, zlého, ošklivého. Chytáš hlavu do dlaní a přeješ si, aby ti vyskočil mozek z hlavy. Je to smutek? Je to strach? Už dávno nevíš. Odsouzen ke smrti, svým vlastním soudem. Chceš už jenom hudbu, která by ti pomohla přejít na druhou stranu. Funerální doom metal v podání španělských tmářů OF DARKNESS je přesně to, co potřebuješ.

Navštívil jsem mnoho starých rituálů, byl jsem účastníkem spousty seancí. V chladu a temnotě trávím většinu svého času. Ale tuhle smečku jsem ještě neslyšel. První i mnohá další setkání ale proběhla velmi dobře. Pánové umí složit zajímavé skladby, které v sobě mají zimu, tmu i bolest. Jsou naléhavé, sebezničující, drásavé. "Missa Tridentina" se tak ihned stalo mojí nedílnou součástí. Obzvláště ve chvílích, kdy jsem měl splín a venku byla mlha a smog.


Už teď se těším na podzim, na listí, padající k zemi, na pach hniloby. Myslím si, že v této době vynikne album nejvíce. Kapela ráda objevuje, hraje si s náladami. Nebyl to zpočátku lehký poslech, vždy jsem musel mít pochmurnou náladu. Když se tak ale stalo, byl jsem pokaždé pohlcen. Kráčel jsem po krvavých vlnách špinavé řeky Styx. Kolem mě se vznášela nafouklá těla mrtvol. V kostech cítím chlad a užívám si velmi dobře ošetřený zvuk (Javi Félez - recording, mixing, mastering), s chutí se dívám na obal. Občas to na mě přijde a musím ven. Probudím se v noci a album "Missa Tridentina" mi hraje do kroku. Šlo se mi ale vždy velmi těžce. Měl jsem pocit, že mi někdo celou dobu stojí těžkou botou na prsou. Občas jsme spolu s kapelou nahlédli do jiné dimenze, potkali přízraky a zanechali po sobě prašivou stopu. OF DARKNESS jsou zajímaví i tím, že jsou jiní, odlišní a mají vlastní výraz. Pokud jste obdivovatelé podobné hudby, neváhejte ani chvilku. Působí velmi majestátně, tajemně a magicky. Skladby v sobě mají velkou sílu, takovou zvláštní a těžko popsatelnou energii. Proséval jsem mezi prsty prach svých předků. Maloval jsem na zeď tajemné symboly. Slyšel jsem děsivé ozvěny ze záhrobí. A tohle všechno se dělo z jediného důvodu. Poslouchal jsem stále dokola desku "Missa Tridentina". Myslím si totiž, že se povedla po všech stránkách. Ležíš na studené podlaze a všechno na tebe padá. Vzduch je těžký a dusíš se. Do vnitřností se ti pomalu vkrádá pocit, že je v tobě něco shnilého, zlého, ošklivého. Chytáš hlavu do dlaní a přeješ si, aby ti vyskočil mozek z hlavy. Je to smutek? Je to strach? Ne, jsou to OF DARKNESS. Okultní funeral doom metalový obřad, u kterého nahlédnete za krvavě mlhavou oponu, na onen svět! 


Asphyx says:

You're lying on the cold floor and everything's falling on you. The air is heavy and you're suffocating. Slowly, a feeling creeps into your gut that something rotten, evil, ugly is inside you. You hold your head in your hands and wish your brain would pop out of your head. Is it sadness? Is it fear? You don't know anymore. Doomed to die, by your own judgment. All you want is music to help you cross over to the other side. Funeral doom metal by Spanish darkies OF DARKNESS is just what you need.

I've visited many old rituals, I've been to many seances. I spend most of my time in the cold and dark. But I've never heard this pack before. But the first and many subsequent encounters went very well. The gentlemen can compose interesting pieces that have cold, darkness and pain in them. They're urgent, self-destructive, poignant. "Missa Tridentina" immediately became an integral part of me. Especially at times when I had a full moon and it was foggy and smoggy outside.


I am already looking forward to autumn, to the leaves falling to the ground, to the smell of rot. I think that's when the album will stand out the most. The band likes to explore, play with moods. It wasn't an easy listen at first, I always had to be in a gloomy mood. But when I did, I was engrossed every time. I was walking on the bloody waves of the dirty river Styx. Bloated corpses floated around me. Feeling the chill in my bones and enjoying the very well treated sound (Javi Félez - recording, mixing, mastering), I look at the cover with relish. Sometimes it comes to me and I have to get out. I wake up in the night and the album "Missa Tridentina" plays in my step. But I've always found it very hard to follow. I felt like I had a heavy boot on my chest the whole time. Sometimes the band and I would peer into another dimension, meet ghosts and leave a scabby trail. OF DARKNESS are also interesting because they are different, distinct and have their own expression. If you are a fan of this kind of music, don't hesitate a moment. They are very majestic, mysterious and magical. The songs have a great power in them, such a strange and hard to describe energy. I sifted the dust of my ancestors between my fingers. I painted mysterious symbols on the wall. I've heard eerie echoes from beyond the grave. And all this was happening for one reason. I listened to the Missa Tridentina over and over again. Because I think it was a success in every way. You're lying on a cold floor and everything's falling on you. The air is heavy and you're suffocating. Something rotten, evil, ugly creeps into your guts. You hold your head in your hands and wish your brain would pop out of your head. Is it sadness? Is it fear? No, it's OF DARKNESS. An occult funeral doom metal ceremony where you peek behind the bloody foggy curtain, into the other world!

Full tracklisting
1. Adjutorium Nostrum In Nomine Domini
2. Requiem Aeternam
3. Dies Irae
4. Deus Qui Humanae Substantiae
5 Eis Requien, Eis réquiem Sempiternam
6. Requiescant In Pace
7. Ite Missa Est

OF DARKNESS lineup 2023
Javi - drums / guitars / bass / orchestral arrangements
Julkarn - vocals / orchestral arrangements
Carlos - orchestral arrangements / synths / textures


čtvrtek 14. října 2021

Recenze/review - SCEPTICISM - Companion (2021)


SCEPTICISM - Companion
CD 2021, Svart Records

for english please scroll down

Schoulený v davu, uprostřed hlasitého města si přijdu klidný. Moje fantazie létá někde v lesích, na mýtinách a kolem blyštivých řek. Těkavé informace, které normální jedinec dávno nedokáže vstřebat. Honíme se za penězi, za úspěchem a zapomínáme na své kořeny. Moudří jsou označováni a zesměšňováni. Přesto se, v dnešní divné době, cítím silný. Na ulici, v práci, ve smutku i radosti. Když poslouchám podobné desky, jako je "Companion", mám pocit, že jsem stále živý. A je vcelku jedno, jestli sním uzavřen do sebe s knihou a sklenicí něčeho dobrého nebo stojím v dlouhé řadě v davu.

Jsou na světě kapely, které zkrátka nemají slabá alba. SCEPTICISM patří mezi vyvolené. I letos pilují svůj funerální doom metal k ještě větší dokonalosti. Slyším velký talent, schopnost napsat skladby, které se posluchačům zadřou pod kůži. Poslední roky jsem za podobnou hudbu nesmírně vděčný. Opravdu mi dodává velkou sílu. Je přemýšlivá, inteligentní, smutná a vznešená, majestátní a zároveň má v sobě takové to vnitřní pnutí, které vás nenechá v klidu. I tentokrát je hrozně příjemné podlehnout. 


Jako byste vzali obrovskou nádobu a v ní smíchali od každé emoce něco. Pomalé riffy, smutek, temný a pochmurný vokál. Ale i radost z podzimního lesa, zmrzlé země a samoty. Stejně si myslím, že hudba SCEPTICISM není jen poskládanými notami, ale spíše stavem duše. Když novinku poslouchám, pryč jsou falešné úsměvy, tupý dav, hloupé výroky jedinců bez mozku. Cítím pod nohami listí ze stromů, jsem v jiné dimenzi. Možná působím odtažitě, ale stejně jako v "Companion" to ve mě vře a žhne. Nenechte se mýlit, novinka sice působí zpočátku studeným a chladným dojmem, ale uvnitř je nakumulováno obrovské množství energie. O zvuku, obalu a formálních záležitostech netřeba psát, Finové jsou profesionálové každým kusem svého těla. Znáte ten krásný pocit euforie, když vystoupáte na nějakou horu? Díváte se dolů, udýchaní a přemýšlíte, jaké by to bylo letět. Jen tak se vznášet, padat dolů, do temné hlubiny. Netřeba hned skákat, stejný zážitek vám umožní i tato deska. Získal jsem si k hudbě SCEPTICISM osobní vztah, jsme navzájem propojeni. Přesně vím, myslím si to, co mi chtěli pánové svojí nahrávkou sdělit. Slova jsou vlastně zbytečná, hudba je přeci neuchopitelná. Funeral doom metal, u kterého vám zmrzne krev v žilách!


Asphyx says:

Crouched in the crowd, in the middle of the loud city I feel calm. My imagination flies somewhere in the woods, in the clearings and around the glistening rivers. Volatile information that a normal individual cannot absorb for a long time. We chase money, we succeed and we forget our roots. The wise are labeled and ridiculed. Yet, in today's strange times, I feel strong. On the street, at work, in sadness and joy. When I listen to similar records like "Companion", I feel like I'm still alive. And it doesn't matter if I'm dreaming with a book and a glass of something good, or I'm standing in a long line in a crowd.

There are bands in the world that simply do not have weak albums. SCEPTICISM is one of the chosen ones. Even this year, they are polish their funeral doom metal to even greater perfection. I hear great talent, the ability to write songs that get stuck under the listeners skin. In recent years, I have been extremely grateful for such music. It really gives me a lot of strength. This music is thoughtful, intelligent, sad and noble, majestic and at the same time has such an inner tension in it that this music will not leave you alone. Even this time, it is very pleasant to succumb.


It's like taking a huge container and mixing something of every emotion in it. Slow riffs, sadness, dark and gloomy vocals. But also the joy of the autumn forest, frozen land and solitude. I still think that the music of SCEPTICISM is not just a composed note, but rather a state of the soul. When I listen this novelty, the fake smiles, the dull crowd, the stupid statements of individuals without brains are gone. I feel the leaves of the trees under my feet, I am in another dimension. I may be withdrawn, but like in "Companion" it boils and glows in me. Make no mistake, the novelty gives a cold impression at first, but a huge amount of energy is accumulated inside. No need to write about sound, cover and formalities, Finns are professionals with every part of their body. Do you know the beautiful feeling of euphoria when you climb a mountain? You look down, breathing and wondering what it would be like to fly. Just float, fall down, into the dark depths. No need to jump right away, this album will give you the same experience. I gained a personal relationship with SCEPTICISM music, we are connected. I know exactly, I think what the gentlemen wanted to tell me with their recording. The lyrics are actually useless, the music is incomprehensible. Funeral doom metal, your blood freezes!



about SCEPTICISM  on DEADLY STORM ZINE:


tracklist:
01. "Calla"
02. "The Intertwined"
03. "The March of the Four"
04. "Passage"
05. "The Inevitable"
06. "The Swan and the Raven"

band:
Lasse Pelkonen - Drums
Jani Kekarainen - Guitars
Eero Pöyry - Keyboards
Matti Tilaeus - Vocals



pondělí 21. června 2021

Recenze/review - EREMIT - Bearer of Many Names (2021)


EREMIT - Bearer of Many Names
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Existují na světě místa, která jsou tajemná ze své podstaty. Ukrývají se v šeru. Když na ně vstoupíte, tak se vám před očima začnou odehrávat šedo černé obrazy. Smutek a nostalgie, vzpomínky na staré rituály. Popínavý břečťan všechno dávno pokryl, ale přesto cítíte z kamenů pradávnou sílu. Chybí už jenom hudba, která by celou scenérii doplnila o další rozměr. Němečtí EREMIT jsou dobrou volbou. Jejich doom sludge metal je přesně tím druhem zážitku, který se vám zadře hluboko pod kůži.

Jenom musíte mít bohatou fantazii. Chuť objevovat, nechat na sebe působit poryvy větru, šepot stromů i nářek dávno zemřelých. Tři dlouhé drásavé skladby, rozprostřené do více než hodiny nejsou rozhodně pro každého. Vyžadují pečlivé soustředění, nihilistický přístup a otevřenou mysl. Do nečisté hry vás uvede magický obal (Mariusz Lewandowski) i surově ledový zvuk (Roland Wiegner at the Tonmeisterei). Cítím ve vzduchu zkaženou krev!


"Bearer of Many Names" je surovou shnilou esencí špinavého doom sludge metalu. Některé momenty připomínají setkání s mýtickými příšerami, jiné zase návštěvu míst, ne kterých se odehrávaly rituály plné smrti a utrpení. Není pro mě lehké podobnou muziku popisovat, více než jinde zde totiž platí, že je lepší poslouchat, než skládat slova za sebe. Songy jsou bažinaté, nasáklé hnilobou. Jako bych stál uprostřed lesa, kousek od obětní skály. Atmosféra je doslova hmatatelná. Na podobné záležitosti musím mít náladu, ale když se tak stane, jsem doslova nadšen (a zároveň uvnitř smutný). EREMIT jsou nejlepší uprostřed deště, když se světlo loučí se dnem. Musí být sychravo, nevlídno. Mraky se dotýkají země a vy jdete za město. Každý z nás potřebuje být někdy jenom sám se sebou. Ukrytý ve stínu. A pro takové chvíle je deska "Bearer of Many Names" nejvhodnější. Mám pocit, že vidím na skále staré symboly. Žhnou do tmy. Myslím, že jsem tu správně. Tohle album má v sobě velkou sílu. Načerpanou v podsvětí. Na starých popravištích. Mytologický sludge doom metal z onoho světa!

Pro fanoušky - Conan, Jupiterian, Subterraen, 71TonMan, Primitive Man, Eyehategod, Grief


Asphyx says:

There are places in the world that are mysterious in nature. They hide in the dim light. When you enter them, grey-black images begin to appear before your eyes. Sadness and nostalgia, memories of old rituals. Creeper ivy-covered everything a long time ago, but you can still feel the ancient strength from the stones. All that is missing is music that would add another dimension to the whole scenery. German EREMIT is a good choice. Their doom sludge metal is exactly the kind of experience that gets stuck deep under your skin.

You just have to have a rich imagination. The desire to discover, to let the gusts of wind, the whispers of trees and the lamentations of the long dead. Three long scary songs, spread over more than an hour, are not for everyone. They require careful concentration, a nihilistic approach and an open mind. The magic cover (Mariusz Lewandowski) and the raw icy sound (Roland Wiegner at the Tonmeisterei) will introduce you to the dirty game. I feel rotten blood in the air!


"Bearer of Many Names" is the raw rotten essence of dirty doom sludge metal. Some moments are reminiscent of encounters with mythical monsters, others are visits to places where no rituals full of death and suffering took place. It's not easy for me to describe similar music, because more than anywhere else it is better to listen than to compose words for oneself. The songs are swampy, soaked in rot. It was as if I were standing in the middle of a forest, not far from the sacrificial rock. The atmosphere is literally tangible. I have to be in the mood for such things, but when that happens, I'm literally excited (and sad at the same time). EREMITs are best in the middle of the rain when the light says goodbye to the bottom. It must be dry, unkind. Clouds touch the ground and you go beyond the city. Each of us needs to be with ourselves sometimes. Hidden in the shadows. And for such moments, the album "Bearer of Many Names" is the most suitable. I feel like I see old symbols on the rock. They glow in the dark. I think I'm right here. This album has great power in it. Drawn in the underworld. At old execution sites. Mythological sludge doom metal from the other world!


For fans - Conan, Jupiterian, Subterraen, 71TonMan, Primitive Man, Eyehategod, Grief


about EREMIT on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - EREMIT - Desert of Ghouls (2020)
Recenze/review - EREMIT - Carrier of Weight (2019)

Line up -
Moritz Fabian - Guitar and Vocals
Pascal Sommer - Guitar
Marco Backer - Drums

Artwork by Mariusz Lewandowski (Sepulcros, Bell Witch)
Layout by TG Rantanen (Paganizer)

Recorded, Mixed and Masterd by Roland Wiegner at the Tonmeisterei, Oldenburg, Germany

neděle 7. března 2021

Recenze/review - SOOTHSAYER - Echoes Of The Earth (2021)


SOOTHSAYER - Echoes Of The Earth
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Mlhavé ráno, město jsem nechal za sebou. Unikl jsem šedi, cestou kolem hřbitova, kde leží mí předci. Z nebe pršela krev a mraky byly hodně nízko. Bývám na svých toulkách hodně pokorný, příroda mě nepřestane nikdy udivovat. A je úplně jedno, jestli jsem vysoko v horách nebo jen kousek od svého domu. Doom metal v podání irských SOOTHSAYER poslouchám již dlouho, přesněji od roku 2016, kdy jsem se setkal s tvorbou kapely poprvé. Pokaždé mě zavedou do hlubokých močálů lidské mysli.

Jako když potkáte u mýtiny mrtvolu zvířete. Smrt, ano smutek a smrt, koloběh života. Rodíme se a umíráme, často nepovšimnuti. Zůstává nakonec jen hudba, která povznáší, jitří fantazii, je magická, zákeřná, jiskřivá jako odlesk v očích šelmy. "Echoes Of The Earth" je volným pokračováním věcí minulých, je mým průvodcem podzemím, samotou duše i prozřením. Temná, chladná, bolestivá, taková je nová deska. 


"Echoes Of The Earth" je jako vyvřelá láva, která unikla přímo z pekla. Spálí vás ve stylu třeba takových EREMIT, CULT OF LUNA, JUPITERIAN. Atmosférický doom metal, spousta sludge prvků, ale hlavně naléhavost a žhavé magma. Jako bych se ocitl ve zcela jiném světě, v dimenzi, ve které jsou všechny drásavé lidské vlastnosti znásobeny a vypáleny na hudební nosič. Do kostí se mi vkrádá chlad, přesně taková alba potřebuji ve chvílích, kdy venku prší a je pošmourno. Brodím se bahnem vlastních myšlenek, škrábu si ruce do krve, nadávám Bohu, proč je kolem nás tolik zla? Odpovědí je mi skvělý zvuk, nářek umírajících a nová nahrávka SOOTHSAYER. Kapela mi opět dokázala předat obrovské množství emocí, věřím jim každý tón, každý riff. Nálada je pochmurná, je čas se vydat znovu na cestu. Možná bude poslední, kdo ví? Řeka plná špinavé vody, bahna. Nafouklé mokvající zasmrádlé mrtvoly, kdo mě převeze na druhou stranu? Myslím, že Irové to dokáží. Dovolili mi nahlédnout na druhou stranu, do země stínů, zjitřit moji mysl, být mými průvodci v temnotě. Ne, dávno už neposlouchám muziku ušima, ale spíše srdcem. Album muselo vznikat někde o samotě, v bažinách. Dokonalá esence smutku a temnoty! Z nebe zase prší krev.


Asphyx says:

A foggy morning, I left the city behind. I escaped in gray, on my way around the cemetery where my ancestors lie. Blood was raining from the sky and the clouds were very low. I tend to be very humble on my wanderings, nature never ceases to amaze me. And it doesn´t matter if I´m high in the mountains or just a short distance from my house. I have been listening to Doom metal performed by the Irish SOOTHSAYER for a long time, more precisely since 2016 when I first met the band. They always lead me into the deep swamps of the human mind.

Like meeting an animal's corpse by a clearing. Death, yes sadness and death, the cycle of life. We are born and die, often unnoticed. In the end, all that remains is music that elevates, brightens the imagination, is magical, insidious, sparkling as a reflection in the beast's eyes. “Echoes Of The Earth” is a free continuation of things of the past, it is my guide to the underground, the solitude of the soul and enlightenment. Dark, codl, painful - that is how the new album is.


“Echoes Of The Earth” is like erupting lava that escaped directly from hell. They will burn you in the style of bands like EREMIT, CULT OF LUNA, JUPITERIAN. Atmospheric doom metal, lots of sludge elements but mainly urgency and hot magma. It is as if I find myself in a completely different world, in a dimension in which all irritating human qualities are multiplied and burned onto a musical medium. The cold is creeping into my bons, I need just such albums when it's raining outside and it's gloomy. I wade through the mud of my own thoughts, I scratch my hands with blood, I curse Go, why is there so much evil around us? The answer is great sound, the lament of the dying and a new SOOTHSAYER recording. THe band was able to convey a huge amount of emotion to me again. I trust them every tone, every riff. THe mood is gloomy, it's time to hit the road again. Maybe it will be the last one. Who knows. River full of dirty water, mud. Puffy wet stinking corpses, who will take me to the other side? I think the Irish can do it. THey allowed me to look the other way into the land of shadows, to sharpen my mind, to be my guide in the dark. No, I haven't listened to music with my ears for a long time, but rather with my heart. The album had to be written somewhere alone in the swamps. The perfect essence of sadness and darkness! Blood is raining from the sky again.


about SOOTHSAYER on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Fringe
2. Outer Fringe 
3. War Of The Doves
4. Cities Of Smoke
5. Six Of Nothing
6. True North

Line up -
Líam Hughes – Voices, Soundscapes
Con Doyle – Guitars, Voices
Marc O'Grady – Guitars
Pavol Rosa – Bass
Sean Breen – Drums

Official Video
Official Bandcamp
Official Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Soothsayer Facebook
Official Label YouTube Channel
Label US Store
Label Europe Store

TWITTER