DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemfuneral doom. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemfuneral doom. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 9. prosince 2023

Recenze/review - CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night (2023)


CONVOCATION - No Dawn for the Caliginous Night
CD 2023, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Domů jsem se vracel až pozdě večer. Mraky byly nízko a slunce dávno zapadlo. Zdánlivé ticho lesa mě objímalo jako mrtvá milenka. Přízraky vylézaly ze stínů a pod nohama mi křupal čerstvý sníh. Samota těla i duše. Létal jsem v oblacích, toulal se v zamrzlých močálech na onom světě. Potkával jsem mrtvá těla, zmrzlá na kost. S vyděšenými tvářemi, s prázdným pohledem. Když jsem potom přišel domů a četl si ve starých knihách, tak jsem u toho poslouchal novou desku finských death doomařů CONVOCATION. 

Ti mě umí vždy pohřbít zaživa, dostat na druhou stranu, za mlhavou oponu všedních dní. Kývám se spokojeně do rytmu. I letos se totiž jedná o hudbu, která nejlépe vynikne v mrazivých dnech, mezi dlouhými stíny. V pochmurném čase, kdy se příroda kolem ukládá ke spánku a démoni tančí mezi zasněženými hroby. 


Již jsem to psal mnohokrát. Dobrý doom metal musí být zahraný od srdce. Musíte věřit každému tónu, muzika vám musí proniknout hluboko do podvědomí. I letos se mě mrazí v zádech a užívám si smutné a záhadné melodie. "No Dawn for the Caliginous Night" je albem, které v sobě má zvláštní melancholickou náladu, která lze velmi těžko vyjádřit slovy. Lepší je jen tak sedět a poslouchat a nebo se procházet zmrzlou zasněženou krajinou. Jakoby se do songů otisklo ticho temných lesů, starých pohřebišť. Finové mají velký talent na to, napsat skvělé motivy. Novinka je v rámci žánru velmi pestrým albem. Kapela čerpá ze široké palety vlivů od kapel jako MOURNFUL CONGREGATION, LYCUS, SLOW, HOODED MENACE, EYE OF SOLITUDE, KATATONIA, EVOKEN. Zároveň mají svůj jasný a originální rukopis. Dívali jste se někdy na řeku v zimě? Kusy ledu, vznášející se na vlnách, světlo, odrážející se od hladiny a někdy i utopené tělo, které konečně nalezlo klid. Je zajímavé, jaké představy se ve mě probouzí, když tuhle desku poslouchám. Pro mě je to jasný důkaz, že se nahrávka opravdu povedla. Podepisuji vám to vlastní krví. Neznám nic lepšího, než návrat z dlouhého výletu v lesích do vyhřátého domu. Dívám se na oheň v krbu a nasávám pach smutku i smrti. CONVOCATION mě i letos omotali pavučinami a přesvědčili o tom, že je velmi příjemné být jejich fanouškem. Padám po zádech do hlubiny, umírám a znovu se rodím. Všechno se vrací v kruhu a smrt je zase jednou velmi blízko. Temný, mrazivý doom death metalový opus! Pochmurná symfonie smrti!


Asphyx says:

I didn't get home until late in the evening. The clouds were low and the sun had long since set. The apparent silence of the forest embraced me like a dead lover. Ghosts crawled out of the shadows and fresh snow crunched under my feet. Solitude of body and soul. I flew in the clouds, wandering in the frozen swamps of the other world. I met dead bodies, frozen to the bone. With frightened faces, blank stares. Then when I came home and read in my old books, I listened to the new album by Finnish death doomsters CONVOCATION. 

They can always bury me alive, get me to the other side, behind the foggy curtain of everyday life. I sway contentedly to the rhythm. Again this year, this is music that stands out best on frosty days, between long shadows. In the gloomy time, when nature around is going to sleep and demons are dancing among the snowy graves.


I've written this many times before. Good doom metal must be played from the heart. You have to believe in every note, the music has to penetrate deep into your subconscious. I'm getting chills this year too, enjoying the sad and mysterious melodies. "No Dawn for the Caliginous Night" is an album that has a strange melancholic mood that is very hard to put into words. It's better to just sit and listen or walk through a frozen snowy landscape. It's as if the silence of dark forests, old burial grounds, is imprinted on the songs. The Finns have a great talent for writing great themes. The new album is a very varied album within the genre. The band draws from a wide range of influences from bands like MOURNFUL CONGREGATION, LYCUS, SLOW, HOODED MENACE, EYE OF SOLITUDE, KATATONIA, EVOKEN. At the same time, they have their own clear and original handwriting. Have you ever looked at the river in winter? Pieces of ice floating on the waves, light reflecting off the surface and sometimes a drowned body that has finally found peace. It's interesting the images that come to me when I listen to this record. For me, it's a clear proof that the record is really good. I'm signing it with my own blood. I don't know anything better than returning from a long hike in the woods to a warm house. I look at the fire in the fireplace and I take in the smell of sadness and death. CONVOCATION have wrapped me in cobwebs again this year and convinced me that it is very pleasant to be a fan. I fall on my back into the depths, I die and am born again. Everything comes full circle and death is once again very close. A dark, freezing doom death metal opus! A grim symphony of death!


about CONVOCATION on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Graveless Yet Dead 
02. Atychiphobia 
03. Between Aether And Land 
04. Lepers And Derelicts 
05. Procession

sobota 16. září 2023

Recenze/review - OF DARKNESS - Missa Tridentina (2023)


OF DARKNESS - Missa Tridentina
CD 2023, Personal Records

for english please scroll down

Ležíš na studené podlaze a všechno na tebe padá. Vzduch je těžký a dusíš se. Do vnitřností se ti pomalu vkrádá pocit, že je v tobě něco shnilého, zlého, ošklivého. Chytáš hlavu do dlaní a přeješ si, aby ti vyskočil mozek z hlavy. Je to smutek? Je to strach? Už dávno nevíš. Odsouzen ke smrti, svým vlastním soudem. Chceš už jenom hudbu, která by ti pomohla přejít na druhou stranu. Funerální doom metal v podání španělských tmářů OF DARKNESS je přesně to, co potřebuješ.

Navštívil jsem mnoho starých rituálů, byl jsem účastníkem spousty seancí. V chladu a temnotě trávím většinu svého času. Ale tuhle smečku jsem ještě neslyšel. První i mnohá další setkání ale proběhla velmi dobře. Pánové umí složit zajímavé skladby, které v sobě mají zimu, tmu i bolest. Jsou naléhavé, sebezničující, drásavé. "Missa Tridentina" se tak ihned stalo mojí nedílnou součástí. Obzvláště ve chvílích, kdy jsem měl splín a venku byla mlha a smog.


Už teď se těším na podzim, na listí, padající k zemi, na pach hniloby. Myslím si, že v této době vynikne album nejvíce. Kapela ráda objevuje, hraje si s náladami. Nebyl to zpočátku lehký poslech, vždy jsem musel mít pochmurnou náladu. Když se tak ale stalo, byl jsem pokaždé pohlcen. Kráčel jsem po krvavých vlnách špinavé řeky Styx. Kolem mě se vznášela nafouklá těla mrtvol. V kostech cítím chlad a užívám si velmi dobře ošetřený zvuk (Javi Félez - recording, mixing, mastering), s chutí se dívám na obal. Občas to na mě přijde a musím ven. Probudím se v noci a album "Missa Tridentina" mi hraje do kroku. Šlo se mi ale vždy velmi těžce. Měl jsem pocit, že mi někdo celou dobu stojí těžkou botou na prsou. Občas jsme spolu s kapelou nahlédli do jiné dimenze, potkali přízraky a zanechali po sobě prašivou stopu. OF DARKNESS jsou zajímaví i tím, že jsou jiní, odlišní a mají vlastní výraz. Pokud jste obdivovatelé podobné hudby, neváhejte ani chvilku. Působí velmi majestátně, tajemně a magicky. Skladby v sobě mají velkou sílu, takovou zvláštní a těžko popsatelnou energii. Proséval jsem mezi prsty prach svých předků. Maloval jsem na zeď tajemné symboly. Slyšel jsem děsivé ozvěny ze záhrobí. A tohle všechno se dělo z jediného důvodu. Poslouchal jsem stále dokola desku "Missa Tridentina". Myslím si totiž, že se povedla po všech stránkách. Ležíš na studené podlaze a všechno na tebe padá. Vzduch je těžký a dusíš se. Do vnitřností se ti pomalu vkrádá pocit, že je v tobě něco shnilého, zlého, ošklivého. Chytáš hlavu do dlaní a přeješ si, aby ti vyskočil mozek z hlavy. Je to smutek? Je to strach? Ne, jsou to OF DARKNESS. Okultní funeral doom metalový obřad, u kterého nahlédnete za krvavě mlhavou oponu, na onen svět! 


Asphyx says:

You're lying on the cold floor and everything's falling on you. The air is heavy and you're suffocating. Slowly, a feeling creeps into your gut that something rotten, evil, ugly is inside you. You hold your head in your hands and wish your brain would pop out of your head. Is it sadness? Is it fear? You don't know anymore. Doomed to die, by your own judgment. All you want is music to help you cross over to the other side. Funeral doom metal by Spanish darkies OF DARKNESS is just what you need.

I've visited many old rituals, I've been to many seances. I spend most of my time in the cold and dark. But I've never heard this pack before. But the first and many subsequent encounters went very well. The gentlemen can compose interesting pieces that have cold, darkness and pain in them. They're urgent, self-destructive, poignant. "Missa Tridentina" immediately became an integral part of me. Especially at times when I had a full moon and it was foggy and smoggy outside.


I am already looking forward to autumn, to the leaves falling to the ground, to the smell of rot. I think that's when the album will stand out the most. The band likes to explore, play with moods. It wasn't an easy listen at first, I always had to be in a gloomy mood. But when I did, I was engrossed every time. I was walking on the bloody waves of the dirty river Styx. Bloated corpses floated around me. Feeling the chill in my bones and enjoying the very well treated sound (Javi Félez - recording, mixing, mastering), I look at the cover with relish. Sometimes it comes to me and I have to get out. I wake up in the night and the album "Missa Tridentina" plays in my step. But I've always found it very hard to follow. I felt like I had a heavy boot on my chest the whole time. Sometimes the band and I would peer into another dimension, meet ghosts and leave a scabby trail. OF DARKNESS are also interesting because they are different, distinct and have their own expression. If you are a fan of this kind of music, don't hesitate a moment. They are very majestic, mysterious and magical. The songs have a great power in them, such a strange and hard to describe energy. I sifted the dust of my ancestors between my fingers. I painted mysterious symbols on the wall. I've heard eerie echoes from beyond the grave. And all this was happening for one reason. I listened to the Missa Tridentina over and over again. Because I think it was a success in every way. You're lying on a cold floor and everything's falling on you. The air is heavy and you're suffocating. Something rotten, evil, ugly creeps into your guts. You hold your head in your hands and wish your brain would pop out of your head. Is it sadness? Is it fear? No, it's OF DARKNESS. An occult funeral doom metal ceremony where you peek behind the bloody foggy curtain, into the other world!

Full tracklisting
1. Adjutorium Nostrum In Nomine Domini
2. Requiem Aeternam
3. Dies Irae
4. Deus Qui Humanae Substantiae
5 Eis Requien, Eis réquiem Sempiternam
6. Requiescant In Pace
7. Ite Missa Est

OF DARKNESS lineup 2023
Javi - drums / guitars / bass / orchestral arrangements
Julkarn - vocals / orchestral arrangements
Carlos - orchestral arrangements / synths / textures

čtvrtek 14. října 2021

Recenze/review - SCEPTICISM - Companion (2021)


SCEPTICISM - Companion
CD 2021, Svart Records

for english please scroll down

Schoulený v davu, uprostřed hlasitého města si přijdu klidný. Moje fantazie létá někde v lesích, na mýtinách a kolem blyštivých řek. Těkavé informace, které normální jedinec dávno nedokáže vstřebat. Honíme se za penězi, za úspěchem a zapomínáme na své kořeny. Moudří jsou označováni a zesměšňováni. Přesto se, v dnešní divné době, cítím silný. Na ulici, v práci, ve smutku i radosti. Když poslouchám podobné desky, jako je "Companion", mám pocit, že jsem stále živý. A je vcelku jedno, jestli sním uzavřen do sebe s knihou a sklenicí něčeho dobrého nebo stojím v dlouhé řadě v davu.

Jsou na světě kapely, které zkrátka nemají slabá alba. SCEPTICISM patří mezi vyvolené. I letos pilují svůj funerální doom metal k ještě větší dokonalosti. Slyším velký talent, schopnost napsat skladby, které se posluchačům zadřou pod kůži. Poslední roky jsem za podobnou hudbu nesmírně vděčný. Opravdu mi dodává velkou sílu. Je přemýšlivá, inteligentní, smutná a vznešená, majestátní a zároveň má v sobě takové to vnitřní pnutí, které vás nenechá v klidu. I tentokrát je hrozně příjemné podlehnout. 


Jako byste vzali obrovskou nádobu a v ní smíchali od každé emoce něco. Pomalé riffy, smutek, temný a pochmurný vokál. Ale i radost z podzimního lesa, zmrzlé země a samoty. Stejně si myslím, že hudba SCEPTICISM není jen poskládanými notami, ale spíše stavem duše. Když novinku poslouchám, pryč jsou falešné úsměvy, tupý dav, hloupé výroky jedinců bez mozku. Cítím pod nohami listí ze stromů, jsem v jiné dimenzi. Možná působím odtažitě, ale stejně jako v "Companion" to ve mě vře a žhne. Nenechte se mýlit, novinka sice působí zpočátku studeným a chladným dojmem, ale uvnitř je nakumulováno obrovské množství energie. O zvuku, obalu a formálních záležitostech netřeba psát, Finové jsou profesionálové každým kusem svého těla. Znáte ten krásný pocit euforie, když vystoupáte na nějakou horu? Díváte se dolů, udýchaní a přemýšlíte, jaké by to bylo letět. Jen tak se vznášet, padat dolů, do temné hlubiny. Netřeba hned skákat, stejný zážitek vám umožní i tato deska. Získal jsem si k hudbě SCEPTICISM osobní vztah, jsme navzájem propojeni. Přesně vím, myslím si to, co mi chtěli pánové svojí nahrávkou sdělit. Slova jsou vlastně zbytečná, hudba je přeci neuchopitelná. Funeral doom metal, u kterého vám zmrzne krev v žilách!


Asphyx says:

Crouched in the crowd, in the middle of the loud city I feel calm. My imagination flies somewhere in the woods, in the clearings and around the glistening rivers. Volatile information that a normal individual cannot absorb for a long time. We chase money, we succeed and we forget our roots. The wise are labeled and ridiculed. Yet, in today's strange times, I feel strong. On the street, at work, in sadness and joy. When I listen to similar records like "Companion", I feel like I'm still alive. And it doesn't matter if I'm dreaming with a book and a glass of something good, or I'm standing in a long line in a crowd.

There are bands in the world that simply do not have weak albums. SCEPTICISM is one of the chosen ones. Even this year, they are polish their funeral doom metal to even greater perfection. I hear great talent, the ability to write songs that get stuck under the listeners skin. In recent years, I have been extremely grateful for such music. It really gives me a lot of strength. This music is thoughtful, intelligent, sad and noble, majestic and at the same time has such an inner tension in it that this music will not leave you alone. Even this time, it is very pleasant to succumb.


It's like taking a huge container and mixing something of every emotion in it. Slow riffs, sadness, dark and gloomy vocals. But also the joy of the autumn forest, frozen land and solitude. I still think that the music of SCEPTICISM is not just a composed note, but rather a state of the soul. When I listen this novelty, the fake smiles, the dull crowd, the stupid statements of individuals without brains are gone. I feel the leaves of the trees under my feet, I am in another dimension. I may be withdrawn, but like in "Companion" it boils and glows in me. Make no mistake, the novelty gives a cold impression at first, but a huge amount of energy is accumulated inside. No need to write about sound, cover and formalities, Finns are professionals with every part of their body. Do you know the beautiful feeling of euphoria when you climb a mountain? You look down, breathing and wondering what it would be like to fly. Just float, fall down, into the dark depths. No need to jump right away, this album will give you the same experience. I gained a personal relationship with SCEPTICISM music, we are connected. I know exactly, I think what the gentlemen wanted to tell me with their recording. The lyrics are actually useless, the music is incomprehensible. Funeral doom metal, your blood freezes!



about SCEPTICISM  on DEADLY STORM ZINE:


tracklist:
01. "Calla"
02. "The Intertwined"
03. "The March of the Four"
04. "Passage"
05. "The Inevitable"
06. "The Swan and the Raven"

band:
Lasse Pelkonen - Drums
Jani Kekarainen - Guitars
Eero Pöyry - Keyboards
Matti Tilaeus - Vocals

pondělí 21. června 2021

Recenze/review - EREMIT - Bearer of Many Names (2021)


EREMIT - Bearer of Many Names
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Existují na světě místa, která jsou tajemná ze své podstaty. Ukrývají se v šeru. Když na ně vstoupíte, tak se vám před očima začnou odehrávat šedo černé obrazy. Smutek a nostalgie, vzpomínky na staré rituály. Popínavý břečťan všechno dávno pokryl, ale přesto cítíte z kamenů pradávnou sílu. Chybí už jenom hudba, která by celou scenérii doplnila o další rozměr. Němečtí EREMIT jsou dobrou volbou. Jejich doom sludge metal je přesně tím druhem zážitku, který se vám zadře hluboko pod kůži.

Jenom musíte mít bohatou fantazii. Chuť objevovat, nechat na sebe působit poryvy větru, šepot stromů i nářek dávno zemřelých. Tři dlouhé drásavé skladby, rozprostřené do více než hodiny nejsou rozhodně pro každého. Vyžadují pečlivé soustředění, nihilistický přístup a otevřenou mysl. Do nečisté hry vás uvede magický obal (Mariusz Lewandowski) i surově ledový zvuk (Roland Wiegner at the Tonmeisterei). Cítím ve vzduchu zkaženou krev!


"Bearer of Many Names" je surovou shnilou esencí špinavého doom sludge metalu. Některé momenty připomínají setkání s mýtickými příšerami, jiné zase návštěvu míst, ne kterých se odehrávaly rituály plné smrti a utrpení. Není pro mě lehké podobnou muziku popisovat, více než jinde zde totiž platí, že je lepší poslouchat, než skládat slova za sebe. Songy jsou bažinaté, nasáklé hnilobou. Jako bych stál uprostřed lesa, kousek od obětní skály. Atmosféra je doslova hmatatelná. Na podobné záležitosti musím mít náladu, ale když se tak stane, jsem doslova nadšen (a zároveň uvnitř smutný). EREMIT jsou nejlepší uprostřed deště, když se světlo loučí se dnem. Musí být sychravo, nevlídno. Mraky se dotýkají země a vy jdete za město. Každý z nás potřebuje být někdy jenom sám se sebou. Ukrytý ve stínu. A pro takové chvíle je deska "Bearer of Many Names" nejvhodnější. Mám pocit, že vidím na skále staré symboly. Žhnou do tmy. Myslím, že jsem tu správně. Tohle album má v sobě velkou sílu. Načerpanou v podsvětí. Na starých popravištích. Mytologický sludge doom metal z onoho světa!

Pro fanoušky - Conan, Jupiterian, Subterraen, 71TonMan, Primitive Man, Eyehategod, Grief


Asphyx says:

There are places in the world that are mysterious in nature. They hide in the dim light. When you enter them, grey-black images begin to appear before your eyes. Sadness and nostalgia, memories of old rituals. Creeper ivy-covered everything a long time ago, but you can still feel the ancient strength from the stones. All that is missing is music that would add another dimension to the whole scenery. German EREMIT is a good choice. Their doom sludge metal is exactly the kind of experience that gets stuck deep under your skin.

You just have to have a rich imagination. The desire to discover, to let the gusts of wind, the whispers of trees and the lamentations of the long dead. Three long scary songs, spread over more than an hour, are not for everyone. They require careful concentration, a nihilistic approach and an open mind. The magic cover (Mariusz Lewandowski) and the raw icy sound (Roland Wiegner at the Tonmeisterei) will introduce you to the dirty game. I feel rotten blood in the air!


"Bearer of Many Names" is the raw rotten essence of dirty doom sludge metal. Some moments are reminiscent of encounters with mythical monsters, others are visits to places where no rituals full of death and suffering took place. It's not easy for me to describe similar music, because more than anywhere else it is better to listen than to compose words for oneself. The songs are swampy, soaked in rot. It was as if I were standing in the middle of a forest, not far from the sacrificial rock. The atmosphere is literally tangible. I have to be in the mood for such things, but when that happens, I'm literally excited (and sad at the same time). EREMITs are best in the middle of the rain when the light says goodbye to the bottom. It must be dry, unkind. Clouds touch the ground and you go beyond the city. Each of us needs to be with ourselves sometimes. Hidden in the shadows. And for such moments, the album "Bearer of Many Names" is the most suitable. I feel like I see old symbols on the rock. They glow in the dark. I think I'm right here. This album has great power in it. Drawn in the underworld. At old execution sites. Mythological sludge doom metal from the other world!


For fans - Conan, Jupiterian, Subterraen, 71TonMan, Primitive Man, Eyehategod, Grief


about EREMIT on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - EREMIT - Desert of Ghouls (2020)
Recenze/review - EREMIT - Carrier of Weight (2019)

Line up -
Moritz Fabian - Guitar and Vocals
Pascal Sommer - Guitar
Marco Backer - Drums

Artwork by Mariusz Lewandowski (Sepulcros, Bell Witch)
Layout by TG Rantanen (Paganizer)

Recorded, Mixed and Masterd by Roland Wiegner at the Tonmeisterei, Oldenburg, Germany

neděle 7. března 2021

Recenze/review - SOOTHSAYER - Echoes Of The Earth (2021)


SOOTHSAYER - Echoes Of The Earth
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Mlhavé ráno, město jsem nechal za sebou. Unikl jsem šedi, cestou kolem hřbitova, kde leží mí předci. Z nebe pršela krev a mraky byly hodně nízko. Bývám na svých toulkách hodně pokorný, příroda mě nepřestane nikdy udivovat. A je úplně jedno, jestli jsem vysoko v horách nebo jen kousek od svého domu. Doom metal v podání irských SOOTHSAYER poslouchám již dlouho, přesněji od roku 2016, kdy jsem se setkal s tvorbou kapely poprvé. Pokaždé mě zavedou do hlubokých močálů lidské mysli.

Jako když potkáte u mýtiny mrtvolu zvířete. Smrt, ano smutek a smrt, koloběh života. Rodíme se a umíráme, často nepovšimnuti. Zůstává nakonec jen hudba, která povznáší, jitří fantazii, je magická, zákeřná, jiskřivá jako odlesk v očích šelmy. "Echoes Of The Earth" je volným pokračováním věcí minulých, je mým průvodcem podzemím, samotou duše i prozřením. Temná, chladná, bolestivá, taková je nová deska. 


"Echoes Of The Earth" je jako vyvřelá láva, která unikla přímo z pekla. Spálí vás ve stylu třeba takových EREMIT, CULT OF LUNA, JUPITERIAN. Atmosférický doom metal, spousta sludge prvků, ale hlavně naléhavost a žhavé magma. Jako bych se ocitl ve zcela jiném světě, v dimenzi, ve které jsou všechny drásavé lidské vlastnosti znásobeny a vypáleny na hudební nosič. Do kostí se mi vkrádá chlad, přesně taková alba potřebuji ve chvílích, kdy venku prší a je pošmourno. Brodím se bahnem vlastních myšlenek, škrábu si ruce do krve, nadávám Bohu, proč je kolem nás tolik zla? Odpovědí je mi skvělý zvuk, nářek umírajících a nová nahrávka SOOTHSAYER. Kapela mi opět dokázala předat obrovské množství emocí, věřím jim každý tón, každý riff. Nálada je pochmurná, je čas se vydat znovu na cestu. Možná bude poslední, kdo ví? Řeka plná špinavé vody, bahna. Nafouklé mokvající zasmrádlé mrtvoly, kdo mě převeze na druhou stranu? Myslím, že Irové to dokáží. Dovolili mi nahlédnout na druhou stranu, do země stínů, zjitřit moji mysl, být mými průvodci v temnotě. Ne, dávno už neposlouchám muziku ušima, ale spíše srdcem. Album muselo vznikat někde o samotě, v bažinách. Dokonalá esence smutku a temnoty! Z nebe zase prší krev.


Asphyx says:

A foggy morning, I left the city behind. I escaped in gray, on my way around the cemetery where my ancestors lie. Blood was raining from the sky and the clouds were very low. I tend to be very humble on my wanderings, nature never ceases to amaze me. And it doesn´t matter if I´m high in the mountains or just a short distance from my house. I have been listening to Doom metal performed by the Irish SOOTHSAYER for a long time, more precisely since 2016 when I first met the band. They always lead me into the deep swamps of the human mind.

Like meeting an animal's corpse by a clearing. Death, yes sadness and death, the cycle of life. We are born and die, often unnoticed. In the end, all that remains is music that elevates, brightens the imagination, is magical, insidious, sparkling as a reflection in the beast's eyes. “Echoes Of The Earth” is a free continuation of things of the past, it is my guide to the underground, the solitude of the soul and enlightenment. Dark, codl, painful - that is how the new album is.


“Echoes Of The Earth” is like erupting lava that escaped directly from hell. They will burn you in the style of bands like EREMIT, CULT OF LUNA, JUPITERIAN. Atmospheric doom metal, lots of sludge elements but mainly urgency and hot magma. It is as if I find myself in a completely different world, in a dimension in which all irritating human qualities are multiplied and burned onto a musical medium. The cold is creeping into my bons, I need just such albums when it's raining outside and it's gloomy. I wade through the mud of my own thoughts, I scratch my hands with blood, I curse Go, why is there so much evil around us? The answer is great sound, the lament of the dying and a new SOOTHSAYER recording. THe band was able to convey a huge amount of emotion to me again. I trust them every tone, every riff. THe mood is gloomy, it's time to hit the road again. Maybe it will be the last one. Who knows. River full of dirty water, mud. Puffy wet stinking corpses, who will take me to the other side? I think the Irish can do it. THey allowed me to look the other way into the land of shadows, to sharpen my mind, to be my guide in the dark. No, I haven't listened to music with my ears for a long time, but rather with my heart. The album had to be written somewhere alone in the swamps. The perfect essence of sadness and darkness! Blood is raining from the sky again.


about SOOTHSAYER on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Fringe
2. Outer Fringe 
3. War Of The Doves
4. Cities Of Smoke
5. Six Of Nothing
6. True North

Line up -
Líam Hughes – Voices, Soundscapes
Con Doyle – Guitars, Voices
Marc O'Grady – Guitars
Pavol Rosa – Bass
Sean Breen – Drums

Official Video
Official Bandcamp
Official Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Soothsayer Facebook
Official Label YouTube Channel
Label US Store
Label Europe Store

pátek 19. února 2021

Recenze/review - VACANT EYES - A Somber Preclusion of Being (2020)


VACANT EYES - A Somber Preclusion of Being
CD 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Vždycky byla fascinována smrtí. Vyhledávala temná zákoutí, v samotě duše, tělo je jen schránka, která nám je pouze na nějaký čas propůjčena. Neměla vlastně žádný důvod k tomu, aby byla pořád smutná. Krásná, chytrá, svůdná. Všichni po ní toužili, ona přesto celý svůj krátký život hledala. Byla tu pouze proto, aby si jednoho dne sedla do vany, vytáhla žiletku a svoji bílou pleť proměnila v rudou růž. Nikdo nevěděl proč, tak mladá, měla být šťastná, měla mít děti, celý život před sebou. A teď tu leží, v tratolišti krve, konečně sama a usmívá se.

Lidská mysl je nám stále záhadou. Proč jsou někteří z nás jen svým vlastním stínem? Proč je někdo smutný bez jakékoliv zjevné příčiny? Nevím, ale mohu vám doporučit funeral doom metalovou kapelu, která je také dokonalou esencí smutku. Zároveň i mým objevem minulého roku. VACANT EYES si mě svojí hudbou zcela podmanili.


Jsou desky, o kterých chci psát, sednu si a nedokážu ze sebe vymámit žádné slovo. Raději poslouchám, ztrácím se ve vlnách řeky Styx. Venku sněží a mě čeká cesta na hřbitov. Za jednou dívkou, která neunesla tíhu tohoto světa. Poslouchám "A Somber Preclusion of Being" a přemýšlím o prázdnotě. Skladby jsou velmi dobře, nebál bych se napsat magicky, napsány, postava v kápi na obalu je i mojí noční můrou a majestátní chladný zvuk mě pokaždé rozdrásá do krve. Pro fanoušky třeba takových EVOKEN, AHAB, SHAPE OF DESPAIR, FUNERAL TEARS, FROWNING, MAJESTIC DOWNFALL, STOMACH EARTH, MOURNING BELOVETH, OFFICIUM TRISTE, NOVEMBERS DOOM, SATURNUS jsou VACANT EYES vlastně povinností, protože bez téhle desky nebude vaše diskografie smutku úplná. Navštěvuje mě ve snu stále dívka z úvodu článku. Éterická bytost, múza, krásná záhadná představa. Umřela již tisíckrát a mám pohřební řeč. Posledních pár tónů, chci zase znovu, nedokážu se odpoutat. Stíny se prodlužují, za chvilku bude tma. Zase jsem strávil celý den na hřbitově. Poslouchal "A Somber Preclusion of Being" a rozmlouval s mrtvými. K zemi padá mlha, umíráme a znovu se rodíme, zůstává jenom hudba. Křišťálově průzračný funeral doom metal, poslední vydechnutí, touha po smrti. K dokonalosti vybroušené album. 


Asphyx says:

She was always fascinated by death. She was looking for dark corners and crannies, in the solitude of the soul, the body is just a box that is only lent to us for a while. In fact, she had no reason to be sad. Beautiful, smart, seductive. Everyone longed for her, yet she searched all her short life. She was only here to take a bath one day, pull out a razor, and turn her white skin into a red rose. No one knew why, so young, she should be happy, she should have children, her whole life ahead of her. And now she lies here, in a pool of blood, finally alone and smiling.

The human mind is still a mystery to us. Why are some of us just our own shadows? Why is someone sad for no apparent reason? I don't know, but I can recommend the funeral doom metal band, which is also the perfect essence of sadness. At the same time, my discovery last year. VACANT EYES completely captivated me with their music.

There are records I want to write about, I sit down and I can't get a word out of myself. I'd rather listen, get lost in the waves of the Styx River. It's snowing outside and the road to the cemetery is waiting for me. For one girl who could not bear the weight of this world. I listen to "A Somber Preclusion of Being" and think about emptiness. The songs are very good, I wouldn't be afraid to write magically, written, the figure in the hood on the cover is also my nightmare and the majestic cold sound always scratches my blood. For fans of such EVOKEN, AHAB, SHAPE OF DESPAIR, FUNERAL TEARS, FROWNING, MAJESTIC DOWNFALL, STOMACH EARTH, MOURNING BELOVETH, OFFICIUM TRISTE, NOVEMBERS DOOM, SATURNUS are VACANT EYES actually a duty, because without this record your discography will not be complete. The girl from the beginning of the article still visits me in the dream. An ethereal being, a muse, a beautiful mysterious idea. She has died a thousand times and I have a funeral speech. The last few tones, I want again, I can't disengage. The shadows lengthen, it will be dark in a moment. I spent the whole day on the cemetery again. He listened to "A Somber Preclusion of Being" and talked to the dead. Fog falls to the ground, we die and we are born again, only music remains. Crystal clear funeral doom metal, last breath, desire for death. A perfectly sharpened album.



tracklist:
1. A Colorless Eternity (16:52)
2. A Timeless Vault (8:44)
3. Induced Desolation (9:50)
4. Apparitions of Existence (12:12)
5. An Essence of Anguish (12:01)
6. Into an Empty Dream (15:08)

band:
Josh Moran (Guitars, Vocals, Cello)
Alex Smith (Guitars, Backing Vocals)
Grim Riley (Bass)
Chris Kudukey (Drums)
Mark Richardson (Keyboards)


neděle 3. ledna 2021

Recenze/review - EVANGELIST - Ad Mortem Festinamus (2020)


EVANGELIST - Ad Mortem Festinamus
EP 2020, Nine Records

for english please scroll down

Rád a často se procházím starými chrámy. Přemýšlím, co se v nich kdysi odehrávalo. Kamenné stěny vypráví. O životě a smrti. O bolesti. O naději. Dnes jsem zvolil i hudbu, která podpořila mé myšlenky. Epičtí doom metalisté z Polska - EVENGELIST, se hodí k mému rozjímání více, než cokoliv jiného. Dlouhé, táhlé, přemýšlivé melodie. Chlad a mocný vokál ve mě probouzejí vzpomínky. Na pohřby v dávných dobách. Není lehké být řečníkem.

Mluvit o životě jiných a vyzdvihnout to dobré i u špatných jedinců musí být opravdu náročné. Pozůstalí jsou jako šedé stíny, jako melodie na novém EP "Ad Mortem Festinamus". Poláci jsou vznešení, záhadní a čerpají ze starých doom metalových knih. 

 

Každého asi ihned napadne podobnost se slavnými CANDLEMASS. Nijak mi to nevadí, pro mě je důležité, jaká energie z hudby působí a jak ji vnímám. EVENGELIST umí perfektně vystavět skladbu, zasáhnout mě do citlivých míst. Jsou jako tajemní našeptávači, kteří žili dlouhé roky ve stínu, aby z něj vystoupili a nechali mě pomalu umrznout. Líbí se mi celkový dojem, který je velmi podmanivý, zvuk i obal. Mám před sebou dílo, které donutí posluchače k zamyšlení. Smutek a chlad, mí průvodci opuštěnými chrámy bolesti. Vím, mnohé zde již bylo, ale v dnešní době je velmi těžké, se někomu nepodobat. "Ad Mortem Festinamus" je jako starý testament, závěť napsaná na zažloutlém papyru. Krása i smrt se ukrývá v každém z nás, ale jen někteří je dokáží sepsat, namalovat na obraz a nebo zhudebnit, jako se to povedlo polským doomařům. Nové album je určeno pro okamžiky, když budete chtít zastavit své kroky, pomalu spočinout na hrobě svých předků. Pro chvíle, které se příliš často v dnešním uspěchaném světě neopakují. Epický doom metal, který je dokonalou definicí smutku!


Asphyx says:

I like and often walk through old temples. I wonder what happened in them once. Stone walls tell. About life and death. About the pain. About hope. Today I also chose music that supported my thoughts. Epic doom metalists from Poland - EVENGELIST, are more suitable for my contemplation than anything else. Long, long, thoughtful melodies. Cold and powerful vocals awaken memories in me. For funerals in ancient times. It is not easy to be a speaker. 

Talking about the lives of others and highlighting the good even in bad individuals must be really challenging. The survivors are like gray shadows, like melodies on the new EP "Ad Mortem Festinamus". The Polish are noble, mysterious, and draw from old doom metal books. 


Everyone has a resemblance to the famous CANDLEMASS. I don't mind, it's important to me what energy from the music works and how I perceive it. EVENGELIST can build a song perfectly, hitting me in sensitive places. They are like mysterious whisperers who have lived in the shadows for many years to get out of it and let me slowly freeze. I like the overall impression, which is very captivating, the sound and the cover. I have a work in front of me that will make the listeners think. Sadness and cold, my guides to abandoned temples of pain. I know a lot has already been here, but these days it is very difficult not to resemble someone. "Ad Mortem Festinamus" is like an old will, a will written on a yellowed papyrus. Beauty and death are hidden in each of us, but only some can write them, paint them on a picture or set them to music, as the Polish doomars did. The new album is designed for moments when you want to stop your steps, rest slowly on the grave of your ancestors. For moments that are not repeated too often in today's hectic world. Epic doom metal, which is the perfect definition of sadness!


Track Listing:
1. Perceval
2. Anubis (On the Onyx Throne of Death)
3. The Puritan
4. Pale Lady of Mercy
5. Towards the End
6. Mystification (Manilla Road cover)


sobota 28. listopadu 2020

Recenze/review - MY DYING BRIDE - Macabre Cabaret (2020)


MY DYING BRIDE - Macabre Cabaret
EP 2020, Nuclear Blast

for english please scroll down

Spousta z nás je zavřeno ve svých domovech. O samotě, jen se se svědomím. Každého, kdo má alespoň nějakou fantazii, podobný stav donutí k zamyšlení. Je jedno, jestli si v cele nebo uprostřed davu, někdy se zkrátka cítíš sám. Musím do lesů, do přírody, na malý vesnický hřbitov, kolem kterého normálně procházím bez povšimnutí. Jenže teď poslouchám nové EP doomařů MY DYING BRIDE. Moje kroky mají trošku jiný směr.

Chtít po podobných legendách nějaké stylové kotrmelce je neslušné. Byla by škoda, kdyby změnili to, co na nich máme tolik rádi.  Na novinku lze nahlížet jako na pokračování věcí minulých, na klasickou desku, ale to já příliš nedokážu. Britové to se mnou umí už od devadesátých let. Měli sice občas pochopitelně slabší období, ale "Macabre Cabaret" k nim rozhodně nepatří.

O čem je pravý smutek a city mu podobné zase tolik lidí neví. Musíte si je, stejně jako muziku, prožít, projít si mezi temnými studenými stíny. Venku je mlha, mráz proniká do kostí. Ideální počasí pro poslech. Město ještě spí. Tiché a prázdné. Pár světel v oknech, občas štěkající pes. "Macabre Cabaret" je deskou, kterou musím poslouchat venku. Stát se chodcem v pozadí, tichošlápkem, který nehodnotí, ale jen naslouchá. Zvláštní je, že já doom metal neumím pořádně popsat slovy, podle mého to ani moc nejde. Existují jen dvě polohy, buď si vás podmaní a nebo ne. Miluju zvuk violoncella, mám rád bědování a pláč, které z MY DYING BRIDE stále slyším. Dodnes mě na nich fascinuje schopnost vytvořit hudbou absolutně temnou a mrazivou atmosféru. Smutek a nářek. Každý si představuje pohřeb, ale já myslím spíš na usínající přírodu, na barvy podzimu, na zvířata hledající svůj úkryt. Uprostřed lesů se mi společná setkání osvědčila nejvíce. Sice jsem tu také sám, ale není tu rušivý dav, blikající světla, ani zástupy falešných tváří. Vše je, stejně jako "Macabre Cabaret", ohlodáno na kost, ryzí a opravdové. Je stavem duše, rozpoložením a jako takové jej je nutné brát. Až mi bude zase jednou smutno, tak vím, co si pustím. 


Asphyx says:

You sit in the wooden benches. It is Sunday morning and you should meet God today. You doubt, you have been in doubt for a while. The ordinary life has vanished from churches a long time ago. There is only mentoring and tons of empty words left. You are praying to a dead who has nothing in common with its souls. In a last few days you have been meeting many evil people. The only thing left is hope and music. 

I like the noble mood of cathedrals, I soak the atmosphere of abandoned temples with joy. Thousands of fates printed in stone walls. The faces of the saints and above, where the pipe organ is, is sitting the band MY DYING BRIDE. Yes, for me their music is connected with a visit of a church. I listen to their new album "Macabre Cabaret" and I am thinking about what faith really is.

The songs are literally soaked up with the atmosphere of gothic buildings and sadness. Right in front of me I can see a small graveyard in the mountains. Everybody knows each other and every funeral is an event and a personal experience. Here, the faith is pure, unspoilt and raw. I like the sound, cold and hurtful at the same time, I admire the painting on the cover. I am walking through abandoned cathedrals with the band. Again and again I am coming back to catacombs, to wake up and continue to spread the glory of the doom and death metal. The new album absorbed me completely, it calmed down my mind and directed me to another world. I am looking towards the sky and I am waiting! A beautiful musical experience, full of nobleness.



tracklist:
1. Macabre Cabaret
2. A Secret Kiss
3. A Purse Of Gold And Stars

band:
Aaron - Vocals.
Andrew - Guitar.
Lena - Bass
Shaun - Keyboards / Violin

https://www.facebook.com/MyDyingBrideOfficial/
http://mydyingbride.net/
https://www.instagram.com/mydyingbride_official/
https://twitter.com/Official_MDB
https://www.nuclearblast.de/en/shop/index.html

středa 25. listopadu 2020

Recenze/review - THE CORONA LANTERN - Certa Omnibus Hora (2020)


THE CORONA LANTERN - Certa Omnibus Hora
CD 2020, Metalgate Records

for english please scroll down

Jsou tři hodiny ráno a mě probudil divný pocit v břiše. Kolem našeho domu je mlha, ale v tom protějším vidím siluetu postavy v křesle. Asi také nemůže spát. Mám divný pocit a tak si sednu před bílou plochu textového editoru a poslouchám novou desku českých THE CORONA LANTERN. Kapely, kterou jsem zatím bohužel nikdy neviděl naživo. Přesto cítím a  slyším znovu spoustu pochmurných emocí a nálad.

Celou novinkou "Certa Omnibus Hora" se prolíná ponurá, smutná atmosféra. Píší o sobě, že hrají post doom metal.  Nevím, označení pro mě nebývají důležitá. Pro mě je hlavní, že jsem se oblékl a vyrazil ven. Zamával paní v okně a vydal se nahoru nad město. Pomalu svítá, riffy mě drásají až někam dovnitř hlavy. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě drive i pověstnou sílu. Pro podzimní mlhavá rána je hudba THE CORONA LANTERN jako stvořená.


V dnešní době nadprodukce muziky se často setkávám s tím, že si mnohé skupiny na předkládaný styl jenom hrají, předstírají jej. Odtrženým od reality jim to současný virtuální svět umožňuje. To ale není případ nové desky  "Certa Omnibus Hora". Ta si mě ihned naklonila na svoji stranu. Je syrová, uvěřitelná. Musím našlapovat tiše, činím tak i za světla, kdy brzké ranní přízraky zdánlivě pominou. Jsou ale uvnitř, uvnitř mého těla i hudby THE CORONA LANTERN. Je jednoduché hodnotit formální stránku věci - obal, celková grafika, zvuk i produkce, vše je na profesionální úrovni. Kapela má svůj jasný výraz, směr a cíl. Dokáže mě probudit ve tři ráno a donutit pohlédnout do protějšího domu. Dnes se možná paní usmívá nebo se mi to jenom zdá. Cítím z toho pohledu, stejně jako z nahrávky, samotu, spočinutí, smutek, pomíjivost fyzična, budhisté mi dají zajisté za pravdu. Líbí se mi celkový projev kapely, skladby drží pohromadě, jsou jasně a zřetelně zacílené. Zároveň bublají jako žhavá láva pod povrchem. Potkává se zde doom metal s nihilismem i progresivními prvky. Tři týdny album poslouchám a každý den nahlížím do protějšího domu. Paní byla dávno mrtvá, byla jen osamocenou siluetou, která nikomu nechyběla. Občas bývá zvláštní, s čím se mi muzika spojí a jak na mě působí. Tentokrát byla šedivým oparem, studenou mlhou, přesnou definicí podivných snů. Pro mě je hrozně důležité, aby mě hudba něčím zaujala, probudila ve mě chvění, zasekla do mě dráp. Letos se to THE CORONA LANTERN povedlo na výbornou. Jsou velmi příjemným, i když smutným, osvěžením podzimních dní. 


Asphyx says:

It's three o'clock in the morning and I was awakened by a strange feeling in my stomach. There is fog around our house, but on the opposite side I see the silhouette of a figure in a chair. He probably can't sleep either. I have a weird feeling, so I sit in front of the white surface of a text editor and listen to the new album of Czech band THE CORONA LANTERN. A band I've unfortunately never seen live before. Nevertheless, I feel and hear a lot of gloomy emotions and moods again. 

The whole new album "Certa Omnibus Hora" is interspersed by a gloomy, sad atmosphere. They call themselves as post doom metal. I don't know, genres aren't important to me. The main thing for me is that I got dressed and went out. I waved to the lady in the window and headed up over the city. It is slowly dawning, the riffs are scratching into my head. The songs are very well written, they have a drive and a reputation for strength. THE CORONA LANTERN's music is perfect for a foggy autumn morning.


In today's overproduction of music, I often come across the fact that many groups just “play” the presented style, pretend it. Detached from reality, the current virtual world allows them to do it. But this is not the case with the new album "Certa Omnibus Hora". It immediately tilted me to its side. It's raw, believable. I have to tread quietly, I do so even in the light, when the early morning ghosts seem to pass. But they are inside, inside my body and the music of THE CORONA LANTERN. It's easy to evaluate the formal side of things - the cover, the overall graphics, sound and production, everything is on a professional level. The band has its clear expression, direction and goal. They can wake me at three in the morning and make me look at the house opposite. Today, maybe the lady is smiling or it just seems to me. From that point of view, as well as from the recording, I feel loneliness, rest, sadness, physical transience, the Buddhists will certainly agree with me. I like the overall performance of the band, the songs stick together, they are clearly targeted. At the same time, they are bubbling like hot lava beneath the surface. Doom metal meets nihilism and progressive elements here. I listen to the album for three weeks and look at the opposite house every day. The lady was long time dead, she was just a lone silhouette that no one missed. Sometimes it's weird what music connects to me and how it affects me. This time it was a gray haze, a cold mist, the exact definition of strange dreams. It is very important for me that the music fascinates me with something, awakens a shiver in me, a claw gets stuck in me. This year, THE CORONA LANTERN did very well. They are a very pleasant, but also sad refreshment in autumn days.

tracklist:
1. As Wide Eyes Travel
2. Through This Swamp of Oblivion
3. Up the Last Hill
4. Hours Between Heartbeats
5. Make Me Forget
6. The Truth and Its Will

band:
Daniela Dahlien Neumanová: Vocals
Igor Krakhmalev: Guitars
Dima Borovkov: Bass Guitar
Šimon Hajdovský: Drums
Tonda Smrčka: Live Guitar

thecoronalantern.bandcamp.com
facebook.com/thecoronalantern
Instagram.com/thecoronalantern
www.metalgate.cz

pátek 20. listopadu 2020

Recenze/review - DRACONIAN - Under a Godless Veil (2020)


DRACONIAN - Under a Godless Veil
CD 2020, Napalm Records

for english please scroll down

Většinou bývám veselý a snažím se na svět dívat pozitivně. Jenže potom přijde podzim a do mě jakoby se vkradl chlad. Možná za to může příroda, která se pomalu ukládá ke spánku, možná smog, který zahalí celé naše město, nevím, ale najednou místo ostré a nekompromisní muziky vyhledávám temná zákoutí. K doom metalu přistupuji trošku jinak než ostatní. Neposlouchám všechno a spousta věcí se mi nelíbí, ale švédské DRACONIAN mohu vždy a všude. Mluví mi z duše, dokáží mě zklidnit, zastavit mé kroky a já skoro až nábožně poslouchám. 

Je až s podivem, že kapela, která byla založena v roce 1994 dokáže stále až magicky přitáhnout moji pozornost. Možná je to způsobem, jakým si hraje s melodiemi, náladami. Jsem znovu na hřbitově a pokládám květiny na hrob. Najednou chápu alespoň trošku věčnost, krásu, smutek. Moje fantazie má křídla a dívám se na svět ze shora.


Je to stejně zvláštní. Moc nemusím ženské hlasy, jsou na mě mnohdy příliš jedovaté, ale Heike má krásnou barvu a skvěle se s Andersem doplňují. Přirovnávat k někomu hudbu DRACONIAN je přeci jen trošku troufalé. patří do stejné líhně jako  THE GATHERING, PARADISE LOST, THEATRE OF TRAGEDY, MY DYING BRIDE, SWALLOW THE SUN, CANDLEMASS, BATTLELORE a další, kteří pochopili, o čem je ryzí smutek, ale opravdu to není příliš důležité. Švédi jsou originální, rozpoznatelní od prvních tónů. Pro mě je stejně nejdůležitější atmosféra, schopnost mě doslova přikovat k přehrávači. Ano mě, který se jinak neustále přehrabuje ve starých kostech, exhumuje hroby a na nějakou tu špínu nehledí. Je podzim a tak si užívám křišťálový zvuk, hledám v lesích dívku z obalu, toulám se bez cíle. Moje životní funkce se zpomalují a netoužím po ničem jiném, než po temném koutě, knize a DRACONIAN. Navíc přes hodinu gotiky a doom metalu pokaždé uteče jako krev v potoce. "Under a Godless Veil" je hodně depresivním albem, nihilistickým, je definicí mlhy nad hřbitovem. Je to do něj také nasáklá smrt, věčnost, spočinutí. Lepší bude, když už půjdu, stejně má slova nedokáží vyjádřit všechny mé pocity. Raději poslouchejte. Jen našlapujte tiše, abyste nenarušili pochmurnou náladu celé desky. Svět je tak černý...


sumarizace:

Křehké jsou pavučiny na starých sochách, křehká je i hudba DRACONIAN. Vznáší se vzduchem jako jarní déšť dopadající na mramorové náhrobky. Ano, toulal jsem se po nekonečných cestách a skončil nakonec zase na hřbitově. Hudba, lehce inspirovaná kapelami jako THE GATHERING, PARADISE LOST, THEATRE OF TRAGEDY, MY DYING BRIDE, SWALLOW THE SUN, CANDLEMASS, BATTLELORE, zahraná s vlastním výrazem a otiskem, mě sem znovu zavedla. Usedám na opuštěnou lavici a děsím se toho, že mezi mrtvými je mi dnes lépe, než v ruchu všedního dne. "Under a Godless Veil" je přesně tím druhem nahrávky, po které v podobných chvílích sahám bez přemýšlení. Má dobrý zvuk, zajímavý obal a nepřeberně pestrou paletu smutných melodií. Víc dnes nechci a ani nepotřebuji. Jsem chodec bez cíle, jsem prokletý posluchač, hrobník bez mrtvých těl, obdivovatel dlouhých stínů, jsem ten, který bude novinku DRACONIAN všude doporučovat. Zahleděn do vlastního nitra, mačkám znovu play. Skvělá gothic doom metalová deska plná pohřebních nálad! Skvěle!


Asphyx says:

The cobwebs on the old sculptures are fragile, the DRACONIAN music is fragile. It floats in the air like the spring rain falling on the marble tombstones. Yes, I wandered on endless roads and ended up on the cemetery. Music inspired by bands like THE GATHERING, PARADISE LOST, THEATRE OF TRAGEDY, MY DYING BRIDE, SWALLOW THE SUN, CANDLEMASS, BATTLELORE, played with own expression and imprint, brought me back here. I sit on a deserted bench and I am afraid that among the dead I feel better today than in the everyday rush. "Under a Godless Veil" is precisely the kind of recording that I choose in such moments without thinking. It has a good sound, an interesting cover and a variety of sad melodies. I don't want more today and I don't need it. I am a wanderer without a goal, I am a cursed listener, a gravedigger without dead bodies, an admirer of long shadows, I am the one who will recommend the DRACONIAN novelty everywhere. Looked into my core I am press button „play“ again. Great gothic doom metal album full of funeral moods! Great!


Tracklist:
01. Sorrow of Sophia (07:28)
02. The Sacrificial Flame (07:30)
03. Lustrous Heart (04:47)
04. Sleepwalkers (06:44)
05. Moon over Sabaoth (05:53)
06. Burial Fields (04:34)
07. The Sethian (06:51)
08. Claw Marks on the Throne (05:42)
09. Night Visitor (03:48)
10. Ascend into Darkness (08:54)

band:
Anders Jacobsson - Vocals
Heike Langhans - Vocals
Johan Ericsson - Guitar
Daniel Arvidsson - Guitar
Jerry Torstensson - Drums

https://draconian.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/draconianofficial
https://draconianofficial.com/
https://www.instagram.com/draconianhorde/
https://open.spotify.com/artist/1TX9g1uSl0B0DQIE9lBqmU?si=OeRaOVCPRAOXg76EMUpgsw
https://twitter.com/draconianhorde
https://napalmrecords.com/deutsch/?SID=nk6u7g72tdoncf4f4o3amn9d25

úterý 20. října 2020

Recenze/review - MARCHE FUNEBRE - Einderlicht (2020)


MARCHE FUNEBRE - Einderlicht
CD 2020, BadMoodMan Music / Hypnotic Dirge Records

for english please scroll down

Probudíš se uprostřed noci ze smutného snu. Za oknem prší do mlhy. Musíš ven. Mezi staré stromy, k vlastnímu hrobu. Po tvářích ti stéká krev. Chutná sladce. Někteří lidé nikdy nenajdou klid. Jsou jako pavučiny, které vlají ve větru. Hledají, šourají se po zaprášených cestách celého světa, snaží se utéct před stereotypem, aby nakonec spočinuli na stejném hřbitově jako všichni ostatní. Je v nich zvláštní, svým způsobem přitažlivý smutek. Pod vážnou maskou ale nalezneme i žhavou, tepající lávu.

Alespoň podobně to mám já s doom metalem. Musí být pro mě černo šedým snem, našeptáváním, hraním si s pochmurnými náladami. S melodiemi, které proniknou do mých kostí, s přitažlivou atmosférou. Když jsem poprvé slyšel nové album belgických MARCHE FUNEBRE, všechno tohle jsem z jejich novinky "Einderlicht" cítil. Na tradičních základech byl vystavěn doom metalový opus, okořeněný blackem, doomem, rockem a absolutním nihilismem.


"Einderlicht" je pro mě pestrým, nebál bych se napsat osobním albem. Kapela se přesně trefila do mého současného rozpoložení. Je tu podzim a ráno bývá sychravo. Jsem jako zvíře, které se připravuje na zimu. Propracované, inteligentní texty, bolestivý křišťálově průzračný zvuk, perfektně zpracované vokály i obal. Ne, novinka pro mě není jen obyčejnou hudbou, je něčím navíc, má v sobě temnou jiskru. Pokaždé se musím zastavit a koukám chvíli do kraje. Je ještě tma a za hřbitovní zdí šli spát všichni neklidní. Pokud máte rádi kapely jako MY DYING BRIDE, NOVEMBERS DOOM, MOURNING BELOVETH, SATURNUS, KATATONIA, nebudete určitě zklamáni. V potoce najednou teče krev, možná mi hrozí samovznícení. Víte, vnímám muziku spíše srdcem a "Einderlicht" je určena pro všechny, kteří si rádi hrají s fantazií. MARCHE FUNEBRE umí být zemití, suroví, ale i vznešení, zákeřní, ale i neskonale smutní. Jako když odchází život, jako když se probudíte z temného snu. Myslím, že další slova jsou zbytečná. Jdu znovu položit květiny na svůj vlastní hrob a snít. Chci se stát neviditelným, poutníkem ve stínu. Dokonalá esence smutku a tmy! 


Asphyx says:

You wake up in the middle of the night from a sad dream. It's raining in the fog outside the window. You have to get out. Among the old trees, to your own grave. Blood is running down your cheeks. It tastes sweet. Some people will never find peace. They are like cobwebs fluttering in the wind. They search, they shuffle on the dusty roads of the world, trying to escape the stereotype, and in the end they rest in the same cemetery as everyone else. There is a strange and appealing sadness in them. But under the serious mask we can also find hot, throbbing lava. 

At least that's how I have it with doom metal. It must be a black-gray dream for me, whispering, playing with gloomy moods. With melodies that penetrate my bones, with an attractive atmosphere. When I first heard the new album from Belgian MARCHE FUNEBRE, I felt all this from their news "Einderlicht". Doom metal opus was built on traditional foundations, spiced with black, doom, rock and absolute nihilism.


"Einderlicht" is varied for me, I would not be afraid to write a kind of personal album. The band hit exactly my current mood. It's autumn and it's usually drizzly in the morning. I'm like an animal who preparing themselves for winter. Sophisticated, intelligent lyrics, painful crystal clear sound, perfectly processed vocals and cover. No, the novelty for me is not just ordinary music, it is something extra, it has a dark spark in it. Every time I have to stop and look at the landscape for a while. It was still dark and behind the cemetery wall everyone went to bed restless. If you like bands like MY DYING BRIDE, NOVEMBERS DOOM, MOURNING BELOVETH, SATURNUS, KATATONIA, you will definitely not be disappointed. Blood is suddenly flowing in the creek, maybe I am in danger of spontaneous combustion. You know, I perceive music more with my heart, and "Einderlicht" is for everyone who likes to play with fantasy. MARCHE FUNEBRE can be earthy, raw, but also noble, insidious, but also infinitely sad. Like when life goes away, like when you wake up from a dark dream. I think other words are useless. I'm going to lay flowers on my own grave again and dream. I want to become invisible, a pilgrim in the shadows. The perfect essence of sadness and darkness!

about MARCHE FUNĖBRE on DEADLY STORM ZINE:
https://www.deadlystormzine.com/2017/03/recenzereview-marche-funebre-into-arms.html

Tracklist:
1 Scarred
2 The Eye Of The End
3 When All Is Said
4 The Maelstrom Mute
5 Deformed
6 Einderlicht
7 (silence)
8 (silence)
9 Gone (bonus track)

band:
Arne Vandenhoeck - vocals
Peter Egberghs - lead guitars, vocals
Kurt Blommé - rhythm guitars
Boris Iolis - bass, vocals
Dennis Lefebvre - drums

https://marchefunebre.be/
https://www.facebook.com/MarcheFunebreDoom
https://soundcloud.com/marchefunebredoom
https://twitter.com/Marche_Funebre
https://www.youtube.com/
https://solitude-prod.com/
https://www.hypnoticdirgerecords.com/

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine