DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemgrindcore. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemgrindcore. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 27. června 2026

Interview - DGS - A raw, dark, and absolutely killer death grindcore record that will make your old wounds start festering again!

Interview with death grincore band from Finland - DGS.

Answered Alpo, Juho and Iain, thank you!

Recenze/review - DGS - Delusional Grasp of Sanity (2026):

Ave DGS! I haven’t been able to find any interviews with you in Czech anywhere. So first, I’d like to ask you to introduce the band to readers who aren’t familiar with you yet. Feel free to start from the very beginning and walk us through the entire bloody history of DGS.

Alpo: Well, to start, we are a deathgrind trio from Helsinki Finland! We are mellow guys with serious passion in playing music in its many forms. DGS was founded in 2021 from the ruins of our previous band with the idea of playing some uplifting and fun deathgrind. Quite soon the idea of playing something fun and uplifting changed into playing something melancholic, crushing and devastating. During the first couple of years we were just playing for the fun of it at the rehearsal space. But once the album started to take its form we wanted to start doing gigs and grow as a band. We started recording the album in 2024 and released the first single from it in 2025. We played our first gig after the release of the single in October 2025.

Juho: We never released any demos or anything before so our recently released debut album pretty much stands as our current histroy. After the album was mixed we were looking for potential labels and reached an agreement with Great Dane Records, so here we are.


This year you released your brand-new album, “Delusional Grasp of Sanity.” It’s dark, raw, and honest death grindcore metal. Did you approach the recording differently than in your home bands, or did you stick to tried-and-true methods?

Alpo: We approached the recording with a bit of a do-it-yourself kind of attitude. We wanted it to sound as authentic as possible. A sound engineer was used for the mixing of the album as well as the drum recordings to make it sound professional while still maintaining the raw and honest feel.

Juho: For me it was a must to have the guitars recorded with an actual amp instead of using plugins. Not that there's anything terribly wrong with plugins, but because I wanted the guitars to sound raw and have all that natural feedback happening whenever needed. Occasionally the guitars ended up feedbacking perhaps a bit too much and sometimes even whenever not needed, hahaha, but as a fan of Celtic Frost’s album Monotheist and that album’s feedback drenched sound, I’d say it ended up sounding nice and definitely raw.

Iain: In the end, everything went quite smoothly with the recording of the album, as we were able to use the skills, knowledge, and experience gained from playing in other bands to really focus on the kind of vision that we had for the album. This also allowed us to work more freely without outside distractions and opinions, as we knew what we wanted to achieve, and how to get there.

Juho: Yeah, but to be precise even we didn’t have everything completely planned out in advance. At one point after the instruments and the vocals were recorded Alpo suggested that a friend of his, Hannes Kaukoranta could play the french horn on the album. I figured that if the french horn worked for Celtic Frost, it would work for us too. So we went to the rehearsal space to record the horn sections without having even a single note composed beforehand. So we started experimenting and a few hours later we headed out for a few beers feeling very satisfied about how the horn parts ended up sounding.


At first, the new album strikes me as perhaps less accessible, rawer, yet at the same time incredibly dark and evil. Was that intentional? How did the album actually come together, and how did you compose the music?

Alpo: I think the dark and evil sound of it started to take its place the more we played together. All of us participate in composing the music. Most songs are (almost) fully composed by one member at home, while some songs get their first notes composed at the practice place. All songs are finalized together to make them sound like they fit our musical style.

Iain: It all came together instinctively , and the direction sort just kind of evolved to what it is now in a very natural way. We never really tried to pigeonhole ourselves into any one style of music, nor did we try to limit ourselves with the kinds of elements that should be included.

Juho: As Alpo said, we compose songs separately but the final arrangements are quite often polished and finalized together and everyone adds his personal touch playing his own instrument slightly different than originally written. Some songs came out pretty much the way as initially intended, but some songs went through a whole lot of re-arranging.

And talking about songwriting, I usually write stuff all the time: while on the bus or train, while driving the car, while I'm at work and so on. I have riffs going on inside my head, I think about how the drums should be played, maybe how vocal lines could go and then I try to memorize it until I get to sit down with my guitar and figure out if I imagined the riffs correctly. Sometimes I tend to forget stuff, which really sucks and pisses me off, so I also try to write some ideas on paper or on my phone if I don't have my guitar at hand.

Occasionally I come up with songs while playing the guitar too like the case was with ‘Obliterate’. I was just playing random stuff at rehearsals and Alpo asked “what was that?” and I said I just started jamming some notes by myself. He then suggested we should make it into a song. Then we added blastbeats and Iain's rumbling bass guitar on top of it. So we had the intro/verse riff ready and jammed through the beginning of the song. Then when we were approaching the point when the chorus riff would logically start, I came up with the chorus riff without thinking about it. So it took maybe 5 or 10 minutes to write the whole song starting from scratch, haha. We didn't want to prolong the song too much so the structure was kept very simple to have maximum effect.

Usually I bring my own riffs, ideas or complete songs to rehearsals and show them to the guys and then we collectively work on the arrangements. For some songs I prefer doing MIDI drums at home and recording demos, but usually I use this method for songs that have more details and are more difficult or feel like too time consuming to explain.


As musicians, you’ve played in bands like GOD DISEASE, NEUROSURGERY, PUTRID DEFECATION, ELEGEION, FRAGILE HOLLOW, DIABLERIE, RAPTURE, and STRANGLE CHAIN. Each of you is experienced and has your own style. The advantage is probably that you know what and how you want to play. But don’t you have trouble agreeing on things? You know, egos and such. By the way, how do you manage to keep up with concerts, for example?

Alpo: Haha, we don’t have very large egos, so it hasn’t been an issue to agree on things at all. All of us are experienced musicians and quite busy with our other bands, so scheduling is sometimes a bit difficult. However, DGS is still quite a new band with little experience in gigging, so scheduling hasn’t been a huge issue yet.

Iain: We also are in the fortunate position in that we all work very well together. I don’t believe that we’ve ever had any disagreements about the direction of the music (although Alpo and Juho may disagree). We went with the attitude that everyone brings something to the table, and that we can try any and all ideas that may be presented. As for concerts, as Alpo previously mentioned it hasn’t really been a problem yet. Let’s see what the future brings, but as long as we are all well organised, then I feel that there shouldn't be any major scheduling issues for shows.

Juho: Trouble with agreeing? Well just as Iain hinted, I just hate it when I have an awesome idea regarding some song's arrangement and Alpo disapproves of it and has another idea. Iain has suggestions too but he is generally more laid back and adaptive and usually doesn't try to start questionizing stuff I write, hahaha. But then if Alpo and I can't decide which way to go, we decide it by voting. And yeah, I think I should mention that Alpo is usually right but I only realise it afterwards, haha. But of course for us having three dudes discussing structures and arrangements will have a better outcome than someone of us just figuring out stuff on his own. I think that's what being in a band is all about: expressing yourself and your creative side and having a good time with your friends to make the best of it. And of course having more ideas to choose from might lead you to doing something you would never have thought about otherwise. But no, there's no ego bullshit going on and in my opinion occasionally disagreeing about something only shows that we have passion for what we are doing.

I have “Delusional Grasp of Sanity” on my MP3 player, and I have to say I’m literally absorbed by it. It’s not just great ideas, but also the sound, which is, in a word, devastating. I’ll be sitting on the tram, for example, and suddenly catch myself tapping my foot. I’m dying to start dancing. If I weren’t already a bit older, I probably would have. Where did you record the album, and who handled the mastering?

Alpo: Thank you for the kind words! Everything was recorded at our practice place. Atte Karm (from Fearmonger) took care of recording the drums and mixing while all the other instruments and vocals were recorded by ourselves. And I have to say, Atte did a fantastic job with the mixing! Mastering was done by our guitarist Juho.

Iain: Thank you so very much for the awesome feedback! We were discussing not so long ago that the response has been surprising and very humbling, as DGS started just by wanting to hang out and play together without any thoughts on where we wanted to take it. We are very pleased with the end result, and Atte and Juho did a fantastic job with mixing and mastering the album respectively.

Juho: I also want to highlight the mix Atte did. Anyways, after Atte had finished mixing the album, we were talking about the mastering and were supposed to have it done by a professional even though I had done some experimenting and was trying to learn more about mastering. Suddenly we were in a bit of a rush since we had our first gig coming up and needed at least one song published online. So we ended up using my mastering for it. Iain and Alpo liked the master so we decided to have the album released that way with slight adjustments. Then when we had handed out the master to our label Great Dane Records for the album to be pressed, I was on a vacation in London and the label was asking for the master in a fancy industry standard format which I hadn't unfortunately checked in advance. Luckily we got Peter from Putrid Defecation to help us out with that so thank you very much Peter!


Who wrote the lyrics for *Delusional Grasp of Sanity*? And what are they about? Where do you get your inspiration for the themes?

Alpo: All of us take part in writing the lyrics. The lyrics revolve around themes including alcoholism, depression, existentialism, society. The lyrics are often dark and gloomy, but so is our music! The inspiration for the lyrics come from our real life experiences and how we view the world around us.

Iain: As I said previously, we all work very well together, and so coming up with lyrical ideas happened quite easily and naturally. I guess that it’s quite fortunate that we feel the same way about people, society, and the world as a whole.

Who designed the cover art for *Delusional Grasp of Sanity*? I really like their work. How did you go about choosing the cover art in the first place?

Alpo: The cover art was designed by Niilas Nissilä (from Sepulchral Curse)! A talented artist and a friend of ours. Looking at his previous work we knew he would do a great job for our cover art!

Juho: Niilas first made a sketch according to how he felt the album sounded. Then we threw in a few additional ideas and he worked on them but eventually the cover art started taking a slightly different direction and I really love how it turned out. It pretty much looks as dark, desperate and grimy as the album sounds like. Really beautiful.

If we go back to the beginning… What was actually the initial impulse that led you to form the band? And why death/grindcore metal specifically? I’d guess some good pub, one thing leading to another… or am I wrong?

Alpo: I think the initial impulse was that we were practicing with our previous band, but only the three of us showed up at the practice place week after week. We decided to start making our own music just the three of us instead of continuing with the other band. The initial idea was to play uplifting grindcore, but it quite quickly evolved to something darker and gloomier. We are all fans of fast and heavy music, so having lots of blast beats was non-negotiable! A lot of ideas for the band and its musical style came up at a good pub, though.

Iain: On a personal level I really enjoyed playing with and hanging out with Alpo and Juho, and we were all quite frustrated with what in our previous band. I suggested to them that we just get together to hang out and play some grind, as grind is always fun to play and DGS just kind of started to evolve from there.

Juho: In the beginning after playing for some while as a three-piece we were thinking of getting a vocalist and had one rehearsal with a friend of Alpo’s auditioning for vocals. He eventually declined joining because he felt he was after all too busy at the moment. For me it felt like a total bummer because I really liked his vocals. After that Alpo suggested that he himself could try doing vocals and playing the drums simultaneously because he had been doing backing vocals in other bands. My jaw then pretty much dropped to the floor upon hearing him playing and singing at the same time without even having any lyrics at the moment, you know: just improvising with vocal patterns and singing random words. Iain then started doing backing vocals so the final touches of our sound started taking its shape.

Iain: We’ve never limited ourselves to what should be in our music. If there was something that we liked then we used it. It’s been a really refreshing process, as we don’t really write to a formula. We just play what we enjoy, and if other people like it, then that’s a bonus. However, as Alpo has already said: blast beats are mandatory!

You’re from Helsinki, Finland, and you play extreme death grindcore metal. Our readers would definitely be interested in how the death grind metal scene works in Finland. To tell you the truth, lately I’ve been hearing nothing but great bands from you guys (CONCRETE ICON are excellent!, INFERIA (I still love this band!)). Does that mean the scene is really strong over there right now? What about shows, how many people show up?

Alpo: The death metal scene in Helsinki (and generally in Finland) is alive and well! A good example of this is the great Helsinki Death Fest! There are also new death metal bands popping up in Finland frequently. The amount of people showing up to death metal shows varies a lot by the band, though.

Juho: I think the scene is currently vibrant but not only just death metal but also on a wider scale with bands from different kinds of underground subgenres playing in the same events and so on. And I like it that way because listening to different kinds of bands at the same event has a bit more to offer for everyone in the audience and also for those who are on stage. Like playing this year at the same venue with three bands, a doom metal band, a sludge band and a hardcore punk band. I think it was fun because we ourselves have at least some elements from each genre.

Your music clearly shows that you’re influenced by both the Finnish death/grindcore metal scene and older European bands. What about you as fans? Do you prefer the original death metal of the ’90s, or do you also draw inspiration from newer albums? If so, I’d be curious to know which bands have had the biggest influence on DGS.

Alpo: To me personally, the biggest influences to DGS music are Rotten Sound and Ulcerate. Rotten Sound due to the sheer brutality and the exceptionally good drumwork in the early albums, and Ulcerate due to the chaotic and gloomy atmosphere. I personally listen to anything that sounds good and am not that much limited to certain genres.

Iain: On a personal level I can say Napalm Death, Nasum, and Teethgrinder would be my biggest influences from the world of grindcore, but it was Portuguese grindcore band called Axia that really showed me that there’s no limit to the kinds of influences that can be used in this style of music. I highly recommend that you check them out! But generally speaking I tend to pick up musical ideas from all over the place, regardless of genre, and have been listening to a lot of dark industrial music lately for some reason.

Juho: Talking about death metal, I pretty much grew up with the 90's death metal stuff but I like newer stuff too and the same goes with grindcore. I’ve got many influences but instead of carbon-copying them it’s usually like some single riff might remind me of some band. For example: “this riff sounds like Rotten Sound or Nasum and the next one sounds like Anti Cimex”. Then I might be using a riff that reminds me of Bolt Thrower, Autopsy or whatever. Still I wouldn't say there's a single biggest influence for DGS because we get inspired by many bands and genres.

What about you and concerts in general? Are you a band that plays as many shows as possible, or are you pretty selective? Do you have any dreams, like a band you’d like to tour or play a festival with, or a city where you’d like to perform? The Obscene Extreme festival is a must for you!

Iain: I can’t speak on behalf of Alpo and Juho of course, but personally I absolutely love to play live, and will happily play anywhere anytime with anyone.

Alpo: We are quite a new band and haven’t had many shows yet, but we would like to do as many shows as possible. It would be amazing to tour or play festivals with bands like Rotten Sound. Any good metal festival would be a dream come true for us, though. In Czechia we would like to play for example in Obscene Extreme, Brutal Assault and Nice to Eat You deathfest!

Juho: The lineup of Obscene Extreme looks very enticing so I'd definitely be thrilled to play there. And what comes to bands, playing with bands like Napalm Death and Rotten Sound would be very awesome.

What does music mean to you? I’ve been listening to extreme metal since the ’90s, and I can’t imagine a day without playing something new or even something old. I love going to concerts, I enjoy the atmosphere, I like the people hanging around actually, you could say it’s my lifestyle, hobby, and addiction all at once. How about you? Feel free to get philosophical.

Alpo: Music is the air we breathe. Playing music, listening to music and going to concerts of various musical styles is a great passion for us. The atmosphere in metal concerts and festivals is amazing, and one of the best parts of it is hanging around with people who enjoy the same music and atmosphere. One of my favourite parts of gigging and touring in general is meeting the people who play in the other bands with us and to have a beer with them. It is a lifestyle generated by the love of music but also by the love of playing the instruments.

Iain: To me music is like the blood in my veins, in that I can’t live without it. Words cannot explain the joy that music gives to me, and I feel very fortunate in that I’ve found two very like-minded people to play with like Alpo and Juho.

What does DGS have planned for the near future? How about a tour for the new album? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

Alpo: Our plans for the near future is to do gigs and work on our second album. We would love to tour with the debut album, but I think we still need to grow our fanbase to get more people coming up to our shows. The message we have to our fans is: thank you for listening to our album! Tell a friend and come to our shows! For promoters: if you are interested in booking DGS for an event, contact us via our email dgs.grind.official@gmail.com, instagram (dgsgrind) or facebook (DGSgrind)!

Juho: Currently we have a few shows coming up in Finland and possibly a few shows abroad. And we have some new songs already written and quite a lot of sketches to work on, so as soon as we get them finished, we’ll be heading to the studio to record our second album.

I’m going to listen to your new album, “Delusional Grasp of Sanity,” again. I have to say that, for me personally, it’s essentially a perfect death grind metal masterpiece. A total inferno. I hope the album does well and reaches as many fans as possible. It deserves it. I wish you all the best in your personal lives as well. Good luck, cheers!

Alpo: Thank you very much for the kind words! We really appreciate it!

Iain: Thank you for the interview! It was a pleasure to do!

Juho: Thank you very much and hopefully we’ll get to play in Czechia some time soon!


Recenze/review - DGS - Delusional Grasp of Sanity (2026):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - DGS - Syrová, temná a absolutně zabijácká death grindcoreová nahrávka, u které vám začnou znovu hnisat staré rány!

Rozhovor s death grincore skupinou z Finska - DGS.

Odpovídali Alpo, Juho a Iain, děkujeme!

Recenze/review - DGS - Delusional Grasp of Sanity (2026):

Ave DGS! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou krvavou historií DGS.

Alpo: No, pro začátek, jsme death grindové trio z Helsinek ve Finsku! Jsme pohodoví kluci s opravdovou vášní pro hraní hudby v jejích mnoha podobách. DGS vznikli v roce 2021 z trosek naší předchozí kapely a s myšlenkou hrát povznášející a zábavný death grind. Brzy se myšlenka hrát něco zábavného a povznášejícího změnila v něco melancholického, drtivého a zničujícího. Během prvních pár let jsme hráli jen pro zábavu ve zkušebně. Ale jakmile album začalo nabývat své podoby, chtěli jsme začít koncertovat a růst jako kapela. Album jsme začali nahrávat v roce 2024 a první singl z něj vydali v roce 2025. První koncert jsme odehráli po vydání singlu v říjnu 2025.

Juho: Nikdy předtím jsme nevydali žádná dema ani nic podobného, ​​takže naše nedávno vydané debutové album v podstatě představuje naši současnou historii. Po mixování alba jsme hledali potenciální labely a dosáhli dohody s Great Dane Records, takže tady jsme.


Letos jste vydali stále čerstvou novinku „Delusional Grasp of Sanity“. Jedná o temný, drsný a poctivý death grindcore metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než ve vašich domovských kapelách nebo jste zvolili ověřené postupy?

Alpo: K nahrávání jsme přistoupili s trochu kutilským přístupem. Chtěli jsme, aby to znělo co nejautentičtěji. Pro mix alba i bicích byl použit zvukař, aby to znělo profesionálně a zároveň si zachovalo syrový a upřímný pocit.

Juho: Pro mě bylo nutností mít kytary nahrané se skutečným zesilovačem místo pluginů. Ne, že by na pluginech bylo něco hrozně špatného, ​​ale proto, že jsem chtěl, aby kytary zněly syrově a měly přirozenou zpětnou vazbu, kdykoli je to potřeba. Občas kytary dostaly zpětnou vazbu možná až příliš a někdy i tehdy, když to nebylo potřeba, hahaha, ale jako fanoušek alba Monotheist od Celtic Frost a zvuku tohoto alba nasyceného zpětnou vazbou bych řekl, že to nakonec znělo pěkně a rozhodně syrově.

Iain: Nakonec s nahráváním alba proběhlo všechno docela hladce, protože jsme mohli využít dovednosti, znalosti a zkušenosti získané hraním v jiných kapelách, abychom se skutečně soustředili na vizi, kterou jsme pro album měli. To nám také umožnilo pracovat svobodněji bez vnějších rozptylů a názorů, protože jsme věděli, čeho chceme dosáhnout a jak toho dosáhnout.

Juho: Ano, ale abychom byli přesní, ani my jsme neměli všechno předem kompletně naplánované. V jednu chvíli po nahrání nástrojů a vokálů Alpo navrhl, aby na albu na lesní roh zahrál jeho kamarád Hannes Kaukoranta. Říkal jsem si, že když lesní roh fungoval pro Celtic Frost, bude fungovat i pro nás. Tak jsme šli do zkušebny nahrát lesní party, aniž bychom předem měli jedinou složenou notu. Začali jsme tedy experimentovat a o pár hodin později jsme se vydali na pár piv, velmi spokojeni s tím, jak lesní rohy nakonec zněly.


Nová deska mi přijde zpočátku možná méně přístupná, surovější, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?

Alpo: Myslím, že temný a zlý zvuk hudby se začal projevovat čím víc, jak jsme hráli společně. Na skládání hudby se podílíme všichni. Většinu písní (téměř) kompletně skládá jeden člen doma, zatímco některé písně vznikají až na zkoušce. Všechny písně jsou finalizovány dohromady, aby zněly tak, aby odpovídaly našemu hudebnímu stylu.

Iain: Všechno to vzniklo instinktivně a směr se tak nějak přirozeně vyvinul do podoby, jakou máme dnes. Nikdy jsme se nesnažili zaškatulkovat do jednoho hudebního stylu, ani jsme se nesnažili omezit se na prvky, které by měly být zahrnuty.

Juho: Jak řekl Alpo, písně skládáme odděleně, ale finální aranžmá se často společně vyleští a finalizují a každý přidá svůj osobní dotek hraním na svůj nástroj trochu jinak, než jaký byl původně napsán. Některé písně vyšly víceméně tak, jak byly původně zamýšleny, ale některé písně prošly spoustou přearanžování.

A když už mluvíme o psaní písní, obvykle píšu věci pořád: v autobuse nebo vlaku, při řízení auta, v práci a tak dále. V hlavě se mi honí riffy, přemýšlím, jak by se měly hrát bicí, možná jak by mohly fungovat vokální linky, a pak se je snažím zapamatovat, dokud si nesednu s kytarou a nezjistím, jestli jsem si je správně představil. Někdy mám tendenci zapomínat věci, což mě opravdu štve, takže se také snažím nějaké nápady napsat na papír nebo do telefonu, pokud nemám kytaru po ruce.

Občas mě napadají písně i při hraní na kytaru, jako tomu bylo v případě „Obliterate“. Na zkouškách jsem hrál jen tak náhodné věci a Alpo se zeptal: „Co to bylo?“ a já řekl, že jsem si jen začal sám jamovat noty. Pak navrhl, abychom z toho udělali písničku. Pak jsme k tomu přidali blastbeaty a Iainovu dunivou basovou kytaru. Takže jsme měli připravený úvodní/slokový riff a jamovali jsme až do začátku písně. Pak, když jsme se blížili k bodu, kdy měl logicky začít refrénový riff, jsem ho vymyslel bez přemýšlení. Takže trvalo asi 5 nebo 10 minut, než jsem napsal celou píseň od nuly, haha. Nechtěli jsme píseň moc protahovat, takže struktura byla co nejjednodušší, aby to mělo maximální efekt.

Obvykle si na zkoušky nosím vlastní riffy, nápady nebo hotové písně a ukážu je klukům a pak společně pracujeme na aranžmá. U některých písní raději hraji MIDI bicí doma a nahrávám dema, ale obvykle tuto metodu používám u písní, které mají více detailů a jsou složitější nebo se zdají být příliš časově náročné na vysvětlení.


Jako muzikanti působíte, hráli jste v kapelách jako GOD DISEASE, NEUROSURGERY, PUTRID DEFECATION, ELEGEION, FRAGILE HOLLOW, DIABLERIE, RAPTURE, STRANGLE CHAIN. Každý z vás je zkušený, má svůj rukopis. Výhodou asi je, že víte, co a jak chcete hrát. Nemáte ale problémy s tím se dohodnout? Znáš to, ego, apod. Mimochodem, jak stíháte třeba koncerty?

Alpo: Haha, nemáme moc velká ega, takže nebyl problém se na ničem shodnout. Všichni jsme zkušení hudebníci a docela zaneprázdnění s ostatními kapelami, takže plánování je někdy trochu složité. DGS je ale stále docela nová kapela s malými zkušenostmi s koncertováním, takže plánování zatím nebyl velký problém.

Iain: Jsme také v tom šťastném postavení, že všichni spolu velmi dobře spolupracujeme. Nemyslím si, že bychom se někdy neshodli ohledně směru hudby (i když Alpo a Juho se možná neshodnou). Vycházeli jsme z postoje, že každý něco přinese a že můžeme vyzkoušet všechny nápady, které budou prezentovány. Co se týče koncertů, jak již Alpo zmínil, zatím to nebyl problém. Uvidíme, co přinese budoucnost, ale pokud budeme všichni dobře organizovaní, myslím, že by s plánováním koncertů neměly být žádné větší problémy.

Juho: Problém se shodou? No, přesně jak naznačil Iain, prostě nesnáším, když mám skvělý nápad ohledně aranže nějaké písně a Alpo s ním nesouhlasí a má jiný nápad. Iain má taky návrhy, ale je obecně klidnější a přizpůsobivější a obvykle se nesnaží zpochybňovat věci, které píšu, hahaha. Ale když se s Alpem nemůžeme rozhodnout, kudy jít, rozhodneme o tom hlasováním. A jo, myslím, že bych měl zmínit, že Alpo má obvykle pravdu, ale uvědomím si to až potom, haha. Ale samozřejmě pro nás bude lepší, když tři chlápci diskutují o struktuře a aranžmá, než když si někdo z nás na věci vymýšlí sám. Myslím, že o tom je být v kapele: vyjádřit sebe a svou kreativní stránku a užít si to s přáteli, abyste z toho vytěžili maximum. A samozřejmě, když máte na výběr z více nápadů, může to vést k něčemu, na co byste jinak nikdy nepomysleli. Ale ne, nemáme žádné problémy s egem a podle mého názoru občasný nesouhlas s něčím jen ukazuje, že máme vášeň pro to, co děláme.

Mám „Delusional Grasp of Sanity“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?

Alpo: Děkuji za milá slova! Všechno bylo nahráno v naší zkušebně. Atte Karm (z Fearmonger) se postaral o nahrávání bicích a mix, zatímco všechny ostatní nástroje a vokály jsme nahráli sami. A musím říct, že Atte odvedl s mixem fantastickou práci! Mastering provedl náš kytarista Juho.

Iain: Moc děkuji za skvělou zpětnou vazbu! Nedávno jsme diskutovali o tom, že reakce byla překvapivá a velmi pokorná, protože DGS začali jen s tím, že si chtěli společně zahrát, aniž by přemýšleli, kam to chceme dovést. S konečným výsledkem jsme velmi spokojeni a Atte a Juho odvedli fantastickou práci s mixováním a masteringem alba.

Juho: Také bych chtěl vyzdvihnout mix, který Atte udělal. Každopádně, poté, co Atte dokončil mixování alba, jsme se bavili o masteringu a měl ho nechat udělat profesionálem, i když jsem už trochu experimentoval a snažil jsem se o masteringu dozvědět více. Najednou jsme měli trochu naspěch, protože jsme měli před sebou náš první koncert a potřebovali jsme alespoň jednu písničku zveřejnit online. Nakonec jsme tedy použili můj mastering. Iainovi a Alpovi se master líbil, a tak jsme se rozhodli album vydat tímto způsobem s drobnými úpravami. Pak, když jsme mastering předali našemu labelu Great Dane Records k vydání, byl jsem na dovolené v Londýně a label požadoval master v nějakém luxusním standardním formátu, který jsem si bohužel předem neověřil. Naštěstí nám s tím pomohl Peter z Putrid Defecation, takže Peter, moc děkujeme!


Kdo je autorem textů na „Delusional Grasp of Sanity“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Alpo: Na psaní textů se podílíme všichni. Texty se točí kolem témat, jako je alkoholismus, deprese, existencialismus a společnost. Texty jsou často temné a ponuré, ale taková je i naše hudba! Inspirace pro texty pochází z našich skutečných životních zkušeností a z toho, jak vnímáme svět kolem nás.

Iain: Jak jsem již řekl, všichni spolu velmi dobře spolupracujeme, takže nápady na texty vznikaly docela snadno a přirozeně. Myslím, že je docela štěstí, že se k lidem, společnosti a světu jako celku stavíme stejně.

Kdo je podepsán pod obalem novinky „Delusional Grasp of Sanity“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?

Alpo: Obal alba navrhl Niilas Nissilä (ze Sepulchral Curse)! Talentovaný umělec a náš přítel. Když jsme se podívali na jeho předchozí tvorbu, věděli jsme, že by pro náš obal odvedl skvělou práci!

Juho: Niilas nejdřív udělal náčrt podle toho, jak podle něj album zní. Pak jsme přidali pár dalších nápadů a on na nich pracoval, ale nakonec se obal začal ubírat trochu jiným směrem a moc se mi líbí, jak to dopadlo. Vypadá to v podstatě stejně temně, zoufale a špinavě, jako zní celé album. Opravdu nádherně.

Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death/grindcore metal? Tipoval bych si nějakou dobrou hospodu, slovo dá slovo…nebo se pletu?

Alpo: Myslím, že prvotním impulsem bylo, že jsme zkoušeli s naší předchozí kapelou, ale na zkušebně jsme se týden co týden objevovali jen my tři. Rozhodli jsme se začít dělat vlastní hudbu jen my tři, místo abychom pokračovali s tou druhou kapelou. Původní myšlenkou bylo hrát povznášející grindcore, ale docela rychle se to vyvinulo v něco temnějšího a ponuřejšího. Všichni jsme fanoušci rychlé a těžké hudby, takže spousta blast beatů byla nevyhnutelná! Spousta nápadů na kapelu a její hudební styl se ale zrodila v dobré hospodě.

Iain: Na osobní úrovni jsem si opravdu užíval hraní a trávení času s Alpem a Juhem a všichni jsme byli dost frustrovaní z toho, co bylo v naší předchozí kapele. Navrhl jsem jim, abychom se prostě sešli, zahráli si grind, protože grind je vždycky zábava a DGS se od toho prostě začalo vyvíjet.

Juho: Na začátku, poté, co jsme nějakou dobu hráli jako tříčlenná sestava, jsme přemýšleli o tom, že bychom sehnali zpěváka, a měli jsme jednu zkoušku s Alpovým kamarádem, který se hlásil na vokály. Nakonec se odmítl přidat, protože měl pocit, že je momentálně až příliš zaneprázdněný. Pro mě to bylo naprosto otřesné, protože se mi jeho zpěv moc líbil. Poté Alpo navrhl, že by sám mohl zkusit zpívat a zároveň hrát na bicí, protože doprovodné vokály dělal v jiných kapelách. Pak mi spadla čelist až k zemi, když jsem ho slyšel hrát a zpívat zároveň, aniž by v tu chvíli měl nějaké texty, víte: jen improvizoval s vokálními vzory a zpíval náhodná slova. Iain pak začal s doprovodnými vokály, takže finální úpravy našeho zvuku začaly nabývat tvaru.

Iain: Nikdy jsme se neomezovali na to, co by v naší hudbě mělo být. Pokud se nám něco líbilo, tak jsme to použili. Byl to opravdu osvěžující proces, protože nepíšeme podle nějakého receptu. Hrajeme jen to, co nás baví, a pokud se to líbí i ostatním, je to bonus. Nicméně, jak už řekl Alpo: blast beaty jsou povinné!

Pocházíte z Helsinek, z Finska a hrajete extrémní death grindcore metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje ve Finsku death grindová metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky (CONCRETE ICON jsou vynikající!, INFERIA (já tuhle kapelu pořád miluju!)). Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Alpo: Deathmetalová scéna v Helsinkách (a obecně ve Finsku) je živá a daří se jí! Dobrým příkladem je skvělý Helsinki Death Fest! Ve Finsku se také často objevují nové deathmetalové kapely. Počet lidí, kteří se na death metalových koncertech objevují, se ale v závislosti na kapele hodně liší.

Juho: Myslím, že scéna je momentálně živá, ale nejen v death metalu, ale i v širším měřítku, s kapelami z různých druhů undergroundových subžánrů, které hrají na stejných akcích a tak dále. A líbí se mi to tak, protože poslech různých druhů kapel na stejné akci nabízí o něco více pro každého v publiku a také pro ty, kteří jsou na pódiu. Jako třeba letos hrát na stejném místě se třemi kapelami, doom metalovou kapelou, sludge kapelou a hardcore punkovou kapelou. Myslím, že to byla zábava, protože sami máme alespoň nějaké prvky z každého žánru.

Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak finskou death/grindcore metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na DGS největší vliv.

Alpo: Pro mě osobně jsou největšími vlivy na hudbu DGS Rotten Sound a Ulcerate. Rotten Sound kvůli naprosté brutalitě a mimořádně dobrému bicím na raných albech a Ulcerate kvůli chaotické a ponuré atmosféře. Osobně poslouchám cokoli, co zní dobře, a nejsem tolik omezen na určité žánry.

Iain: Na osobní úrovni můžu říct, že Napalm Death, Nasum a Teethgrinder by byli moji největší vlivy ze světa grindcore, ale byla to portugalská grindcoreová kapela Axia, která mi skutečně ukázala, že neexistují žádné limity pro druhy vlivů, které lze v tomto hudebním stylu použít. Vřele doporučuji, abyste si je poslechli! Ale obecně vzato mám tendenci sbírat hudební nápady odevšad, bez ohledu na žánr, a v poslední době z nějakého důvodu poslouchám hodně temné industriální hudby.

Juho: Když už mluvíme o death metalu, vyrostl jsem víceméně na death metalu z 90. let, ale mám rád i novější věci a totéž platí pro grindcore. Ovlivnilo mě hodně kapel, ale místo abych je kopíroval, je to obvykle tak, že mi nějaký riff připomíná nějakou kapelu. Například: „tento riff zní jako Rotten Sound nebo Nasum a další jako Anti Cimex.“ Pak můžu použít riff, který mi připomíná Bolt Thrower, Autopsy nebo cokoli jiného. Přesto bych neřekl, že existuje jeden největší vliv na DGS, protože se inspirujeme mnoha kapelami a žánry.

Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat? Obscene Extreme festival je pro vás povinnost!

Iain: Samozřejmě nemůžu mluvit za Alpa a Juha, ale osobně naprosto miluji hraní naživo a rád si zahraji kdekoli a kdykoli s kýmkoli.

Alpo: Jsme docela nová kapela a zatím jsme neměli mnoho koncertů, ale rádi bychom jich odehráli co nejvíce. Bylo by úžasné jít na turné nebo hrát na festivalech s kapelami jako Rotten Sound. Jakýkoli dobrý metalový festival by pro nás byl splněným snem. V Česku bychom rádi hráli například na Obscene Extreme, Brutal Assault a Nice to Eat You deathfestu!

Juho: Sestava Obscene Extreme vypadá velmi lákavě, takže bych tam určitě byl nadšený. A co se týče kapel, hraní s kapelami jako Napalm Death a Rotten Sound by bylo velmi úžasné.

Co pro tebe znamená muzika? Já třeba poslouchám extrémní metal od devadesátých let a nedovedu si představit, že bych si každý den nepustil něco nového nebo klidně i starého. Rád chodím na koncerty, užívám si tu atmosféru, mám rád lidi, co se motají kolem, vlastně by se dalo napsat, že je to můj životní styl, koníček i závislost zároveň. Jak to máš ty? Klidně se pusť do filozofických úvah.

Alpo: Hudba je vzduch, který dýcháme. Hraní hudby, poslech hudby a účast na koncertech různých hudebních stylů je pro nás velkou vášní. Atmosféra na metalových koncertech a festivalech je úžasná a jednou z nejlepších věcí je trávení času s lidmi, kteří si užívají stejnou hudbu a atmosféru. Jednou z mých nejoblíbenějších věcí na koncertování a turné obecně je setkání s lidmi, kteří s námi hrají v jiných kapelách, a možnost si s nimi dát pivo. Je to životní styl, který je stvořen láskou k hudbě, ale také láskou ke hře na nástroje.

Iain: Pro mě je hudba jako krev v mých žilách, v tom smyslu, že bez ní nedokážu žít. Slova nemohou popsat radost, kterou mi hudba dává, a cítím se velmi šťastný, že jsem našel dva velmi podobně smýšlející lidi, se kterými můžu hrát, jako jsou Alpo a Juho.

Co chystají DGS v nejbližší době? Co nějaké turné k nové desce? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, zde je prostor…

Alpo: Naše plány do blízké budoucnosti jsou koncertovat a pracovat na našem druhém albu. Rádi bychom s debutovým albem jeli na turné, ale myslím, že stále potřebujeme rozšířit naši fanouškovskou základnu, aby na naše koncerty chodilo více lidí. Vzkaz, který máme pro naše fanoušky, je: děkujeme, že si poslechli naše album! Řekněte to přátelům a přijďte na naše koncerty! Pro pořadatele: pokud máte zájem o rezervaci DGS na nějakou akci, kontaktujte nás prostřednictvím našeho e-mailu dgs.grind.official@gmail.com, instagramu (dgsgrind) nebo facebooku (DGSgrind)!

Juho: Momentálně nás čeká několik koncertů ve Finsku a možná i pár koncertů v zahraničí. A máme už napsané nějaké nové písně a spoustu náčrtů k práci, takže jakmile je dokončíme, zamíříme do studia nahrát naše druhé album.

Jdu si vaši novou desku „Delusional Grasp of Sanity“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death grindové metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří, na zdraví!

Alpo: Moc děkujeme za milá slova! Opravdu si jich vážíme!

Iain: Děkujeme za rozhovor! Bylo nám potěšením!

Juho: Moc děkujeme a doufáme, že si brzy zahrajeme v Česku!


Recenze/review - DGS - Delusional Grasp of Sanity (2026):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 2. června 2026

Recenze/review - DGS - Delusional Grasp of Sanity (2026)


DGS - Delusional Grasp of Sanity
CD 2026, Great Dane Records

for english please scroll down

Probudíš se do tmy a marně vzpomínáš, kam se ztratil včerejší den. Smrdíš špínou, alkoholem a ležíš uprostřed odpadků. Hned kousek od stoky, která vytéká z tvého města jako hnis z dlouho zanícené rány. Krysy tančí na ostrých střepech a i když pomalu svítá, tak lampa stále jako nějaké zlé svědomí bliká do rytmu tvého raněného srdce. Samota těla, samota duše, padl si až na samotné dno. Přesto se v tobě vznítí pradávná síla a touha přežít a znovu zapneš play na svém přehrávači. Čeká tě další lahev s průhlednou jedovatou tekutinou, další den plný beznaděje a strachu.

DGS jsou kapela z Helsinek, která je složená ze samých zkušených muzikantů. Ti působili ve smečkách jako INFERIA (já tuhle kapelu pořád miluju!), GOD DISEASE, NEUROSURGERY a PUTRID DEFECATION, ELEGEION, FRAGILE HOLLOW, DIABLERIE, RAPTURE, STRANGLE CHAIN. Je vám tedy asi jasné, že o kvalitu je zde postaráno. Jel jsem zrovna zase, jako každý den, velmi brzy ráno do továrny. Vedle mě zvracel opilec a ulice smrděly včerejším večerem. Muzika se mi postupně zadírala do kostí a jsem si najednou naprosto jistý, že tuhle kapelu budu poslouchat ještě hodně dlouho. 


Vše je tu totiž naprosto opravdové, ryzí, upřímné, uvěřitelné a naprosto autentické. V době, kdy každý druhý hraje uměle a soustředí se spíše na to, jaké bude mít fotky na sociálních sítích, přicházejí DGS s muzikou, která je surová, temná a útočí na ty nejnižší pudy. Fascinuje mě, jak je svým způsobem primitivní a zároveň velmi propracovaná. Každý riff, každý úder bicích, každý výkřik do tmy, zde má své jasné místo. Finská četa záhrobních vojáků působí jako vyslanci ze samotného podsvětí. Kapela vylezla z těch nejhlubších helsinských kanálů a přinesla nám hudbu, která je volně inspirovaná smečkami typu CANNIBAL ACCIDENT, GENERAL SURGERY, ROTTEN SOUND, CADAVERIC INCUBATOR, INFERIA, XYSMA, DISGRACE. Starosvětský, prašivý a surový death metal se zde potkává s na kost ohlodaným grindcore, to vše zamíchané spolu s naprostou tmou a zkaženou krví ve velmi jedovatém koktejlu. Když už jednou ochutnáte, získáte si na tomto nápoji z pekla závislost jako dobré vodce. Můžete mít deprese, můžete mít sto chutí všechno kolem sebe zničit, ale když si poslechnete "Delusional Grasp of Sanity", váš mozek bude najednou čistý a budete toužit po další dávce téhle kruté muziky. Nové album zkrátka a dobře není pro lenivé čtenáře módních lesklých metalových časopisů. Tady se hraje pro všechny prokleté, pro vaše vlastní démony. Nesmím zapomenout ani na skvělý, masivní, zabijácký a dobře čitelný zvuk i stylový motiv na obalu. Až se zase jednou probudíš na studené, tvrdé zemi a budeš marně vzpomínat, kam se poděl včerejší den, tak si tuhle desku určitě narvi pod tlakem do uší. Je totiž vynikající po všech stránkách. Syrová, temná a absolutně zabijácká death grindcoreová nahrávka, u které vám začnou znovu hnisat staré rány! Album, špinavé jako stoka pod vaším městem! 


Asphyx says:

You wake up in the dark and try in vain to remember where yesterday went. You reek of dirt and alcohol, and you’re lying in the middle of trash. Right next to the sewer that oozes out of your city like pus from a long-infected wound. Rats dance on sharp shards of glass, and even though dawn is slowly breaking, the lamp still flickers like a guilty conscience to the rhythm of your wounded heart. The loneliness of the body, the loneliness of the soul you’ve fallen to the very bottom. Yet an ancient strength and desire to survive ignite within you, and you press play on your player once more. Another bottle of clear, poisonous liquid awaits you, another day full of hopelessness and fear.

DGS is a band from Helsinki made up entirely of experienced musicians. They’ve played in bands like INFERIA (I still love this band!), GOD DISEASE, NEUROSURGERY, and PUTRID DEFECATION, ELEGEION, FRAGILE HOLLOW, DIABLERIE, RAPTURE, and STRANGLE CHAIN. So you can probably tell that quality is guaranteed here. I was driving to the factory very early in the morning, just like every day. A drunk was vomiting next to me, and the streets reeked of last night. The music gradually seeped into my bones, and I’m suddenly absolutely certain that I’ll be listening to this band for a long time to come. 


Everything here is completely genuine, pure, sincere, believable, and utterly authentic. At a time when everyone else is putting on a show and focusing more on how their social media photos will look, DGS comes along with music that is raw, dark, and appeals to our basest instincts. I’m fascinated by how it’s primitive in its own way yet highly sophisticated at the same time. Every riff, every drum beat, every scream into the darkness has its clear place here. This Finnish squad of soldiers from beyond the grave comes across as emissaries from the underworld itself. The band crawled out of the deepest Helsinki sewers and brought us music loosely inspired by bands like CANNIBAL ACCIDENT, GENERAL SURGERY, ROTTEN SOUND, CADAVERIC INCUBATOR, INFERIA, XYSMA, and DISGRACE. Old-school, mangy, and raw death metal meets bone-gnawing grindcore here, all mixed together with utter darkness and tainted blood into a highly toxic cocktail. Once you take a sip, you’ll become as addicted to this drink from hell as you would to good vodka. You might be depressed, you might feel like destroying everything around you, but when you listen to "Delusional Grasp of Sanity", your mind will suddenly clear, and you’ll crave another dose of this brutal music. Simply put, this new album isn’t for lazy readers of trendy, glossy metal magazines. This is music for all the damned, for your own demons. I mustn’t forget to mention the great, massive, killer, and crystal-clear sound, as well as the stylish cover art. The next time you wake up on the cold, hard ground and try in vain to remember where yesterday went, be sure to shove this record into your ears. It’s excellent in every way. A raw, dark, and absolutely killer death grindcore record that will make your old wounds start festering again! An album as filthy as the sewer beneath your city!


Tracklist:
1. Swarm (00:54)
2. Obliterate (01:28)
3. Intoxication (02:33)
4. Crawl (02:33)
5. Antepartum (02:11)
6. Indoctriated (02:13)
7. Meaningless Existence (03:26)
8. Weakness (02:03)
9. 241 (01:12)
10. Shattered (03:31)
11. Slough (02:05)
12. Doom (03:04)

Recenze/review - MORGUE SUPPLIER - Mastering the Disease (2026)


MORGUE SUPPLIER - Mastering the Disease
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Pokaždé, když jste jej potkali, tak se usmíval. Prohodil pár vtipů. Měl krásnou ženu, zdravé, úspěšné děti. V práci jej měli všichni rádi. O to víc šokovalo, že ho našli, jak visí na stromě, uprostřed pečlivě udržované zahrady. Lidem do hlavy nevidíte a tenhle chlápek měl spoustu tajemství. Mrtvoly zakopané kolem domu, mučírnu ve sklepě. Jakmile se setmělo, měnil se jako Mr. Jekyl and Hyde. Poslouchám nové album amerických MORGUE SUPPLIER a připadám si zase jednou, jako bych byl obětí nějakého šílence s krásným úsměvem a zkaženou duší.

Téhle smečce jsem se již několikrát věnoval a pokaždé jsem byl jejich extrémní, drásavou muzikou nadšený. Důkazem budiž odkazy na recenze, které naleznete dole pod článkem. I letos pánové stavějí na pevných death metalových a grindcoreových základech. A opět přidávají spoustu psycho pasáží, které vás vtáhnou do sebe, jako nějaký neklidný, šílený horor. Krve by se ve mě nedořezal, když poslouchám "Mastering the Disease"


Vše je zde ohlodáno na kost, na svoji bolestivou podstatu. Riffy jsou ostré jako čerstvě nabroušený skalpel, bicí zabíjejí tlakem a vokál má v sobě prudkou jedovatost. Kývám se spokojeně do rytmu, připadám si při poslechu jako bych seděl v nějaké zapomenuté kobce v léčebně dlouhodobě duševně nemocných. Co je pravda a co lež? A co je vlastně normální? Beru do rukou nůž, hraju si s ostřím. MORGUE SUPPLIER jsou kapelou, která velmi zkušeně a zajímavě překračuje hranice, objevuje nová zákoutí a zároveň se velmi dobře poslouchá. Nové album chce samozřejmě klid a ticho, abyste mohli postupně rozkrýt jednotlivé vrstvy. Opravdu doporučuji více setkání. Teprve potom vyniknou na povrch všechny nuance. Jsi fanoušek třeba takových NAPALM DEATH, NASUM, CEPHALIC CARGAGE, BRUTAL TRUTH, LOGISTIC SLAUGHTER, CONVERGE, CRIMINAL ELEMENT? Líbí se ti, když hudba řeže přímo do živého? Miluješ k smrti chladnou a temnou atmosféru? Navštěvuješ s chutí patologické sály, opuštěné nemocnice, stará krvavá jatka? Máš někdy pocit, že se svět kolem hroutí? Potom jsi zde správně. "Mastering the Disease" je přesně tím druhem alba, které je určeno i pro tebe. Zapomenout nesmím ani na skvěle ošetřený zvuk (Paul Gillis odvedl opravdu velmi dobrou práci). Za zajímavý, stylový a zvláštním způsobem podivný, považuji i motiv na obalu (podepsán je pod ním Adam Medford a volně mě inspiroval k úvodu dnešního článku). Tahle smečka hraje od roku 1999 a jedná se o velmi zkušené muzikanty, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. I po všech těch letech si zachovávají sílu, tlak a energii a dokáží napsat zajímavé a neotřelé skladby. Death grindové album, které vás dostane na hranici šílenství! Temnota a chlad pocházejí z našich vlastních myšlenek! 


Asphyx says:

Every time you ran into him, he was smiling. He’d crack a few jokes. He had a beautiful wife and healthy, successful kids. Everyone at work liked him. That made it all the more shocking when they found him hanging from a tree in the middle of his meticulously manicured garden. You can’t see what’s going on inside people’s heads, and this guy had plenty of secrets. Bodies buried around the house, a torture chamber in the basement. As soon as it got dark, he transformed like Mr. Jekyll and Hyde. I’m listening to the new album by the American band MORGUE SUPPLIER, and once again I feel like I’m the victim of some madman with a beautiful smile and a corrupt soul.

I’ve covered this band several times before, and every time I’ve been thrilled by their extreme, harrowing music. The proof is in the links to reviews you’ll find below the article. This year, too, the guys are building on solid death metal and grindcore foundations. And once again, they’re adding plenty of psycho passages that will pull you in like some restless, insane horror movie. My blood runs cold when I listen to “Mastering the Disease”


Everything here is stripped down to the bone, to its painful essence. The riffs are sharp as a freshly sharpened scalpel, the drums are crushingly intense, and the vocals carry a fierce venom. I nod contentedly to the beat; listening to this, I feel as if I’m sitting in some forgotten cell in a long-term psychiatric hospital. What is truth and what is a lie? And what is actually normal? I pick up a knife, playing with the blade. MORGUE SUPPLIER is a band that very skillfully and intriguingly pushes boundaries, discovers new corners, and at the same time is a pleasure to listen to. The new album, of course, demands peace and quiet so you can gradually peel back its layers. I really recommend multiple listens. Only then will all the nuances come to the surface. Are you a fan of bands like NAPALM DEATH, NASUM, CEPHALIC CARRIAGE, BRUTAL TRUTH, LOGISTIC SLAUGHTER, CONVERGE, or CRIMINAL ELEMENT? Do you like it when music cuts right to the bone? Do you love a cold and dark atmosphere to death? Do you enjoy visiting morgues, abandoned hospitals, and old bloody slaughterhouses? Do you ever feel like the world around you is falling apart? Then you’ve come to the right place. "Mastering the Disease" is exactly the kind of album that’s meant for you. I mustn’t forget to mention the superbly crafted sound (Paul Gillis did a truly excellent job). I also find the cover art interesting, stylish, and strangely peculiar in a unique way (it’s signed by Adam Medford and loosely inspired the introduction to today’s article). This band has been playing since 1999, and they are very experienced musicians who know exactly what and how they want to play. Even after all these years, they retain their power, intensity, and energy and are capable of writing interesting and original songs. A death grind album that will push you to the brink of madness! Darkness and cold come from our own thoughts!


Recenze/review - MORGUE SUPPLIER - Inevitability (2022):

Recenze/review - MORGUE SUPPLIER – Morgue Supplier (2016):
https://www.deadlystormzine.com/2016/05/recenzereview-morgue-supplier-morgue.html


Tracklist
01. Swelling Revulsion
02. Mastering The Disease
03. Pupils Of Insularity
04. The Gnashing Of False Teeth
05. Annihilated Thinker
06. Blood Prints
07. Depersonalized Realization
08. Next World Consumes
09. Indifferent Majesty (Outro)

band:
Paul Gillis - vocals
Stephen Reichelt - bass

Guest Musicians:
- Marco “Lord Marco” Pitruzzella (Six Feet Under) - Drums
- James Lee(Ex-Origin) - Co-vocals on “BLOOD PRINTS” / Additional screams on “SWELLING REVULSION”
- Dan Lawson (Usurper) - Additional vocals on “PUPILS OF INSULARITY”


pátek 29. května 2026

Recenze/review - PHARMACIST - Vertebrae After Vertebrae (2026)


PHARMACIST - Vertebrae After Vertebrae
CD, LP, TAPE 2026, Hells Headbangers

for english please scroll down

Na kraji města, v dávno zapomenuté ulici, jsou stará opuštěná jatka. Nevyužitá budova s bolestivou historií, se strachem, otištěným do zdí, s krvavými stopami na podlaze. Dnes je tu opět živo. Těla visící na hácích, vyděšené oči, střeva vytahaná z břicha, mozek stékající po stěně. Hnus, špína, řev a nekonečná temnota zabíjení. Japonští death grindeři PHARMACIST jsou zpět a opět nám přinášejí skladby, které jsou plné hudebního násilí, mokvajících zanícených ran a strachu. Pojďte spolu se mnou a touhle smečkou ponořit ruce do zkaženého masa a vychutnat si album, u kterého začnete hnít, zaživa.

Cestu těchto krvelačných patologů sleduji již poměrně dlouho. Pokaždé, když někde na svých toulkách podsvětím objevím nějakou jejich nahrávku, tak se zavřu na operační sál a s chutí pitvám další těla. Vše je tu ohlodané na kost, novinka má masivní, surový zvuk, stylově vyvedený obal, ale hlavně surové skladby, které opět připomínají veřejnou dekapitaci. 


Jednotlivé songy v sobě obsahují hlubokou krvavou stopu i prvky elegantního kanibalismu. Pánové ve své tvorbě odkazují na kapely jako CARCASS, PATHOLOGIST, GENERAL SURGERY, DEAD, EXHUMED, REGURGITATE a dělají to s chutí a vášní zkušených mistrů řezníků. Všichni už dávno víme, že dobře naporcovat maso není jen řemeslo, ale svým způsobem i druh umění. PHARMACIST rozumí své morbidní práci velmi dobře a poslech tak připomíná návštěvu galerie smrti. V jednotlivých expozicích jsou nainstalována těla v různých pozicích, ve kterých zemřela. Smrt má mnoho podob a tu, kterou nám předkládají tihle šílení Japonci, je hnisavá, mokvající, nechutná a zasmrádlá. "Vertebrae After Vertebrae" rozhodně není nahrávkou pro slabé povahy, je určena spíše všem milovníkům gore hororů, temných nocí v márnicích, členům řádu řezníků a nebo obsluze kafilerie. Nové album vás rozemele na prach, naporcuje na zcela zbytečné porce zahnívajícího masa. Přiznám se bez mučení, mě se líbí na téhle smečce nejen morbidní atmosféra, kterou dokáží vytvořit, ale i to, že je naprosto uvěřitelná, opravdová, ryzí a autentická. Myslím si, že není moc co řešit. Zhasněte všechna světla a zajděte zase jednou do sklepa. V klecích jsou zavřeny další oběti. Vaše špatné já nebude mít dnes žádné slitování. Skalpely, nože, provazy i lopata jsou připraveny. Stačí si jen vybrat. Na kraji města, v dávno zapomenuté ulici, jsou stará opuštěná jatka. Nevyužitá budova s bolestivou historií, se strachem, otištěným do zdí, s krvavými stopami na podlaze. Dnes je tu opět živo. Těla visící na hácích, vyděšené oči, střeva vytahaná z břicha, mozek stékající po zdi. Hnus, špína, řev a nekonečná temnota zabíjení. Forenzní zpráva z gore death grindových patologických sálů! Album, u kterého se stanete jen kusem zahnívajícího masa! 


Asphyx says:

On the outskirts of town, on a long-forgotten street, stands an old, abandoned slaughterhouse. An unused building with a painful history, with fear imprinted on its walls, with bloody stains on the floor. Today, it’s alive again. Bodies hanging on hooks, terrified eyes, intestines pulled from bellies, brains dripping down the wall. Filth, grime, screams, and the endless darkness of slaughter. Japanese death grinders PHARMACIST are back, once again bringing us songs brimming with musical violence, oozing, festering wounds, and fear. Come with me and this pack to plunge our hands into rotten flesh and savor an album that will make you rot, alive.

I’ve been following the path of these bloodthirsty pathologists for quite some time now. Every time I discover one of their recordings somewhere on my wanderings through the underworld, I lock myself in the operating room and eagerly dissect more bodies. Everything here is stripped down to the bone; the new release has a massive, raw sound, a stylishly executed cover, but above all, raw tracks that once again resemble a public decapitation. 


Each song contains a deep, bloody undertone as well as elements of elegant cannibalism. In their work, the band members draw inspiration from bands like CARCASS, PATHOLOGIST, GENERAL SURGERY, DEAD, EXHUMED, and REGURGITATE, and they do so with the gusto and passion of seasoned master butchers. We all know by now that cutting meat well is not just a craft, but in a way, a form of art. PHARMACIST understands their morbid craft very well, and listening to them is like visiting a gallery of death. In the individual exhibits, bodies are displayed in the various positions in which they died. Death takes many forms, and the one presented to us by these mad Japanese is festering, oozing, disgusting, and stinking. "Vertebrae After Vertebrae" is definitely not a recording for the faint of heart; it is intended rather for all lovers of gore horror, dark nights in morgues, members of the order of butchers, or rendering plant workers. The new album will grind you to dust, cutting you into completely useless portions of rotting flesh. I’ll admit it without hesitation: what I like about this pack isn’t just the morbid atmosphere they manage to create, but also the fact that it’s completely believable, genuine, raw, and authentic. I don’t think there’s much to debate. Turn off all the lights and head down to the basement once again. More victims are locked in the cages. Your dark side will show no mercy today. Scalpels, knives, ropes, and a shovel are all ready. Just take your pick. On the outskirts of town, on a long-forgotten street, stands an old, abandoned slaughterhouse. An unused building with a painful history, with fear imprinted on the walls, with bloody traces on the floor. Today, it’s alive again. Bodies hanging on hooks, terrified eyes, intestines pulled from bellies, brains dripping down the walls. Filth, grime, screams, and the endless darkness of slaughter. A forensic report from the gore death grind autopsy rooms! An album where you’ll become nothing more than a piece of rotting flesh!




about PHARMACIST on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
1. Propelling Inwards 
2. Vertebrae After Vertebrae 
3. Endogenica 
4. Lazure Sphacelation 
5. Mimicring the Organics 
6. Bubonic Malacia Bloom
7. Zenith of Mnemonic Forensication 

band:
Therapeutist - Drums
Pharmacist - Vocals, Guitars, Bass



TWITTER