DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemgrindcore. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemgrindcore. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 16. srpna 2025

Interview - DEPHOSPHORUS - A death black grindcore journey through a dark and mysterious universe!


Interview with black death grindcore band from Greece - DEPHOSPHORUS.

Answered Thanos Mantas (guitars), Panos Agoros (vocals), thank you!

Recenze/review - DEPHOSPHORUS - Planetoktonos (2025):

Ave DEPHOSPHORUS! Greetings to Hades' realm. Or should I rather say to the universe? Perhaps the two are connected. I'm listening to your new album "Planetoktonos" and I can't stop. It has everything I love about extreme metal. Can you tell us what the basic idea behind the album is and how it came about?

Nowadays, when every band has a clear style label, you guys are different. It's hard to categorize you. You play grindcore, but also black metal, death metal, and even sludge elements. Personally, I really like that diversity, playfulness, and desire to explore. Let me ask you right off the bat... which bands influenced you in the very beginning? And you know what, start in 2008 and walk us through the history of your band.

Thanos: Glad to hear you’re into our sound! It’s definitely not for everyone, and we’ve never expected people to easily "get it" or categorize it. That’s exactly why we came up with a term that would make sense to us: astrogrind. It’s our way of capturing the blend of intensity, atmosphere, and cosmic thematics that runs through our music — not just in the sound, but in the whole aesthetic and lyrical approach. It's more of a compass than a genre tag.

From the beginning, we’ve drawn influence from a range of bands that still resonate with us today — acts like Nasum, Entombed, Knut, Anodyne, Leviathan, and Voivod. These bands shaped our ears early on, and we keep revisiting their discographies. Somehow, there's always something new to discover in their music, even after all these years.

As for how Dephosphorus started — Panos and I were playing together in a band called Straighthate. That project eventually ran its course after many years and lineup changes. So, in 2008, we decided to start fresh with a new musical direction. After about a year and a half of writing and experimenting, we recorded Axiom, which became our first release and marked the official beginning of Dephosphorus.


Your lyrics are influenced by old sci-fi books that shaped me a long time ago. As a student, I devoured all those apocalyptic visions, flying through space, discovering new planets. The new album is loosely inspired by Iain M. Banks' The Culture. Personally, I really like this Scottish author, but more his early work. Why did you choose him? Do you believe in other civilizations? Do you think we will meet them one day? And will we be as barbaric or advanced as they are?

Panos: Actually, Planetoktonos isn’t particularly influenced by Iain M. Banks—though the rest of our discography definitely is! For this new album, some of the lyrics, as well as the title and cover art, were inspired by James S.A. Corey’s The Expanse novels.

That said, I deeply admire Iain M. Banks. I was shocked when he announced his illness in 2012 and devastated by his passing shortly after. Our second full-length album, Ravenous Solemnity, is dedicated to him.

I loved many aspects of his sci-fi works (he also wrote non-fiction under the name Iain Banks, without the “M.”): the political intrigue, the staggering existential themes—like the concept of Sublimation, which inspired the title of our previous album—the poetic, intricate, and often playful writing style (which can be challenging if English isn’t your mother tongue), his sublime sense of humor, and above all, his vision of The Culture.

The Culture is a human-like future civilization—an anarchic utopia without leaders or gods—where sentient beings and AI coexist in harmonious symbiosis. It reflected Banks’ own deeply held political convictions; he was outspoken and engaged, famously burning his passport during the Second Gulf War in protest of the UK’s involvement.

What Banks did with the Culture was essentially imagine a sustainable future. And imagination, I believe, is humanity’s most powerful weapon. If we want to find a way out of our current civilizational dead ends, we must wield it wisely.

If I had to bet, I’d say that other civilizations do exist. But as the late psychedelic guru Terence McKenna once put it: “We are not here to understand; we are here to appreciate.” That idea challenges the dominance of rationalism and invites us to experience reality in a more direct, aesthetic, and intuitive way. Maybe the universe isn’t meant to be understood—only appreciated.

Given the sheer size and age of the universe, and the brief lifespan of our own civilization, any others would likely have to be incredibly advanced and capable of interstellar travel to find us. Meanwhile, we haven’t even fully explored our own solar system. So while contact seems unlikely... as the X-Files poster once said, “I want to believe.”

Whether they are barbaric or enlightened, if life and civilization are common in the universe, then all levels of advancement must exist somewhere, right now.


Every time I listen to a new album, I do it on a good sound system. I usually just sit down and, because I'm an old dog, I like organic sound and production. Your new recording has exactly that cutting sound that pins you to the wall. Where did you record it and who is responsible for the mastering?

Thanos: Thanks for the kind words — we really appreciate it. You're spot on: Planetoktonos was meant to sound organic, intense, and immersive. As a listener — and even more so as a composer and producer — I feel that the record captures the exact sonic identity we were aiming for: thick, punishing guitars, bass that moves like a seismic wave, drums that are both raw and explosive, and of course, Panos’ agonizing vocals narrating cosmic horror from a place only he can see.

We’ve been rehearsing for years at Ignite Studio, which has become a second home for us. George Christoforidis, the studio owner, recorded and mixed the album. George knows us deeply — from our Straighthate days even — and he truly understands the sound we’re after. He managed to bring out every layer of the music with great sensitivity and clarity, including the noise and synth work from Miltos Schimatariotis, our invisible fifth member.

Once the mix was complete, we sent it to James Plotkin for mastering. James took everything and gave it that final cohesion and sharpness — the record now hits with surgical precision while retaining its raw spirit. We feel extremely lucky to have collaborated with such talented and committed people on this release.


The motif on the cover reminds me a lot of some old sci-fi book. I just can't remember which one. Can you help me out? And who is the author of the image? Look, to be honest, I feel like I'm seventeen again, arguing with my friend about whether Arthur C. Clarke or Isaac Asimov is better. How did you get together with the author of the motif and why him?

Panos: I’m not sure which book cover you're thinking of, but I love that it gave you nostalgic teenage sci-fi vibes! That’s exactly the kind of energy we were going for.

The artist is John Toussas, aka Graphic No Jutsu. I’ve known John for over a decade—we used to work together at Metal Hammer Greece. More recently, he’s been designing beer can labels for Alea Microbrewery, run by Thanos.

Planetoktonos marks a new chapter for us musically, with a heavier sound and some fresh ideas. Visually, we also wanted something different—more colorful and playful. A tribute to classic sci-fi comics and art.

I gave John some specific references, like French comic legends Enki Bilal and Philippe Druillet (the latter did the stunning cover for Agressor’s Neverending Destiny, one of my all-time favorite albums).

I had a very specific scene in mind—a biomechanical spaceship destroying a planet, viewed from behind. It was a nod to the loading screens in Destiny (a game I was obsessed with about a decade ago). I described it to John, and he nailed it.

We’ve gotten amazing feedback on the artwork. A couple of people even referenced Nocturnus—another favorite of mine—whose Thresholds album has one of the best spacy sci-fi covers in metal history.

John also designed the label for Asteroskoni, a collab West Coast DIPA from Alea Microbrewery and P.I.G.S. It's named after one of our songs from Impossible Orbits—it means "Stardust" in Greek. As a craft beer fan, it’s a dream come true to pour a hoppy DIPA from a can with your band’s logo on it, named after a song you wrote the lyrics and title for. Since you're from Pilsner, I bet you know a thing or two about good beer yourself!

 

I think you'll agree with me when I say that you are a band with a very original expression and approach. I hope you won't mind, but I personally love VOIVOD and I often thought of them while listening to you. You sound completely different, but the overall feeling is the same, in my opinion. Can you tell us how you compose new music? Who writes the melodies? Do you have someone in your group who says, "This is how it should be," or do you discuss it at length? Can you give us a peek behind the scenes?

Thanos: We definitely appreciate the Voivod reference — we’re all fans of theirs. While I don’t think there are direct musical similarities, maybe there's a shared spirit in the atmosphere, the sense of alienation, or the use of dissonance here and there. So I get what you mean — it’s more about the feeling than the actual sound, and that’s a huge compliment to us.

As for our songwriting process, I (Thanos) compose all the music for Dephosphorus — that’s how it’s always been since the beginning. It’s a formula that works well for us and hasn’t needed to change. Typically, I go through intense writing phases: I’ll write a big chunk of material over the course of a month or two. Once there’s enough solid material, we bring it into the rehearsal space and start sculpting it together.

That’s where the real chemistry kicks in. We work through the arrangements as a band — tightening the rhythms, locking in transitions, shaping the dynamics. Panos usually adds his vocal lines toward the end of that process, once the structure has settled and the atmosphere is clear. There’s a lot of back-and-forth and refining in the room, but the original spark usually comes from the same place.

So while there isn’t one person saying “this is how it must be,” there is a clear initial vision, and then it evolves through collaboration and trust.

I'll tell you one thing... I have a great fondness for Greek food and culture, and every time I'm on vacation in your country, I come home feeling reborn. You have a beautiful country. The people are nice. But what is it like there in terms of extreme music? What about concerts, the scene, the fans? Do they go to a lot of events, do they support bands? Tell me, exaggerate...

Thanos: Glad to hear you have a soft spot for Greece — it really is a beautiful and intense place, in every sense. The landscapes, the food, the people, the chaos… it’s all part of the experience. But it’s also a country full of contradictions. Over the past couple of decades, we've lived through a lot: financial collapse, referendums, austerity, systemic injustice — all of which have pushed many people to leave in search of stability and a better future elsewhere. That’s a wound that hasn’t healed yet.

When it comes to extreme music though, Greece punches way above its weight. Despite having relatively few venues and limited infrastructure, the scene is surprisingly strong and diverse — with passionate, knowledgeable fans and bands that are truly committed. You’ve got household names like Rotting Christ, Dead Congregation, Suicidal Angels, and End, but also countless underground acts across all subgenres of extreme music, grinding away with heart and intent.

There’s a raw energy here, fueled in part by our political and social turmoil — and that finds its way into the music. People may not always have the means, but the love and intensity are there. Gigs can feel like rituals. The connection between audience and artist is visceral. It’s not always easy, but it’s definitely real.

So yes — the Greek scene is alive, restless, and getting louder.

 

Going back in time, what were your musical beginnings like? When did you pick up your first instrument, what was your first concert, where did you stand on stage? Do you have any classical music education? And how did you actually get into extreme metal?

Thanos: I started taking guitar lessons when I was around 10 years old. For the first few years it was all classical guitar — which laid the foundation — but by the time I was 13 I was already drifting toward electric guitar. So I switched to more modern lessons, learning picking techniques and basic riffs. Unfortunately, I never went deep into music theory, which is something I still regret to this day. It would’ve made a lot of things easier down the line.

My first stage experience was pretty typical: some school gigs at the Lyceum, playing Metallica covers with friends — the classics. But things got more serious when I was about 18, which is when I joined Straighthate, with Panos already on vocals. Our first real show together was opening for Stampin' Ground in Athens, around 2002 or 2003 — I don’t remember the exact date, but it felt like a huge deal at the time.

As for how I got into extreme metal… I think the real turning point was a compilation CD I got my hands on as a teenager. It had a bunch of bands on it — two that hit me hard were Death and Nailbomb. That was it. I was instantly drawn to that raw power, the energy, the honesty. From there on, it was a deep dive that never really ended.

Panos: My first instrument was the family synth. My parents signed me and my younger brother up for lessons, but the only thing we really managed to play was some Christmas carols.

As I became more serious about music, I lacked the focus to learn an instrument properly. But I noticed that when I screamed along with my favorite records, I had a loud, abrasive voice that could work for extreme music.

Around 2001 or 2002, my friend Anastasis (now frontman of Dead Congregation) told me that his hardcore band at the time, Straighthate, was looking for a new vocalist. I asked if I could try out. He said, “Have you done this before?” I hadn’t—but they were desperate, as I later found out, so I got the job! More than 20 years later, here we are.

I got into extreme metal back in 1991 or 1992. I was listening to a radio show on Echo FM, a local Athens station hosted by Harry Karaolides (a friend and former Metal Hammer Greece colleague). I recorded the show on tape. That night he played Sarcófago’s “Black Vomit” (the re-recorded version from The Laws of Scourge). Until then, the most extreme bands I knew were Slayer and Sepultura. Hearing guttural vocals and blast beats for the first time really shocked me. I can’t say I loved it immediately—but it blew my mind and expanded my idea of what “extreme” could be.

Later in 1992, I moved to Paris for my studies. In the pre-internet days, compilations were the best way to discover new bands. That’s how I picked up the Masters of Brutality 2 cassette. Not only was the tracklist killer, but the flow was seamless—like Seasons in the Abyss. That comp was my gateway to extreme metal. Through it, I discovered some of my favorite bands: Napalm Death, Brutal Truth, Bolt Thrower, Deicide, Cannibal Corpse, Nocturnus, My Dying Bride—and many more.

 

What does music mean to you? Is it a lifestyle, relaxation, rest? For example, I can't imagine life without music (and books). Feel free to engage in philosophical reflections; I'm interested in your opinion as a musician.

Thanos: Music, for me, is exactly what you described — I truly can’t imagine life without it, or without books. As I grow older, I’ve come to realize just how much music has shaped the way I perceive the world. It’s like a lens that subtly shifts your understanding of things — through sound, emotion, and abstraction. It offers a different angle, an artistic perspective that reveals hidden layers in life, people, and even history.

More than just a lifestyle or a hobby, music gives life purpose — a reason to create, to connect, to leave something behind. And I don’t say that with any grandiose sense of legacy. I don't claim importance for myself or for the band. But I do believe that the traces we leave through our work — songs, records, ideas — are a kind of echo. A way to exist beyond the limitations of time, unless someone does eventually stumble upon the elixir of life!

Books play a similar role for me. I read constantly — mostly history and political theory — and that keeps my mind engaged and searching. I just wish there were more space at home for all the books and records… but as with everything in life, we’re bound by limits.

Panos: As Friedrich Nietzsche said, “Without music, life would be a mistake.” Thanos’ answer applies to me too, 100%.

I’d add that our music is our humble contribution to human culture—just a drop in the ocean. Through it, we try to imagine a more sustainable future for humanity and the Earth’s ecosystem. Planting those ideas in the collective subconscious is vital. That’s how they might one day become reality. As we titled one of our tracks: “Imagination Is Future History.”

On a personal level, music—especially extreme, alternative, and underground music—has been a transformative force. It helped me break free from a conservative Orthodox Christian upbringing. It opened my mind to other ways of thinking, living, and being—different ideologies, lifestyles, and even spiritual practices.

Concerning books—like Thanos, I’m an avid reader, and that definitely influences our lyrics. Books are the closest thing we have to a time machine; they allow us to understand the past and adapt for the future. Sadly, in today’s hyperconnected, digital world of short attention spans, reading is becoming a lost art—and that’s like shooting ourselves in the foot.

Especially now, with AI rapidly transforming society, those who haven’t picked up a book since school, who avoid non-fiction, or who are unwilling to study, reflect, and adapt, risk being left behind. We can’t let that happen. Reading is how we grow and stay relevant in this new age.

Read more books, people!


The inevitable question at the end. What does DEPHOSPHORUS have planned for the coming months? If you have anything on your mind that you would like to say to fans, labels, promoters, here's your chance...

Thanos: Looking ahead, we definitely plan to be more active on the live front. With the release of Planetoktonos, we hope to shake things up and put the name Dephosphorus out there even stronger — both to old friends and to new ears. We’ve already got a good amount of new material in the works, so ideally the next release won’t take as long as the previous ones. Creativity is flowing, and we want to keep that momentum going.

Beyond that, we’re always open to interesting opportunities — whether it’s shows, collaborations, or other kinds of projects. If labels, promoters, or fellow musicians have something in mind, they can absolutely reach out. We’re very much a band that thrives on meaningful connections and ideas.

Thanks to everyone who has supported us through the years — your energy and attention are what keep this whole thing alive. We truly believe that Dephosphorus still has a lot to offer, and we’re excited for what comes next.

Thank you very much for the interview. You know what I'm going to do now? I'm going to go home, play "Planetoktonos" really loud, and probably reread something by Iain M. Banks. I wish you sold-out concerts, good sales of your new album, and success in your personal lives. May the force be with you! Thank you very much!


Recenze/review - DEPHOSPHORUS - Planetoktonos (2025):

Recenze/review - DEPHOSPHORUS - Impossible Orbits (2017):


DEPHOSPHORUS

7 Degrees Records

Nerve Altar

Selfmadegod Records



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - DEPHOSPHORUS - Death black grindcoreový průlet temným a tajemným vesmírem!


Rozhovor s black death grindcore skupinou z Řecka - DEPHOSPHORUS.

Odpovídali Thanos Mantas (kytara), Panos Agoros (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - DEPHOSPHORUS - Planetoktonos (2025):

Ave DEPHOSPHORUS! Zdravím do Hádovy říše. Nebo bych měl napsat spíše do vesmíru? Možná je oboje propojené. Poslouchám vaši novou nahrávku „Planetoktonos“ a nemůžu přestat. Je v ní všechno, co mám na extrémním metalu rád. Prozradíš nám, jaká je základní myšlenka alba a jak vznikalo?

V dnešní době, kdy má každá kapela nějaké jasné označení stylu, vy jste jiní. Nelze vás příliš zařadit. Hrajete grindcore, ale i black metal, zazní death metal, ale klidně i sludgeové prvky. Osobně se mi to hrozně líbí, ta pestrost, hravost, touha objevovat. Zeptám se rovnou na začátek…jaké kapely vás vlastně v úplných počátcích ovlivnily? A víš ty co, začni rovnou v roce 2008 a proveď nás prosím historií vaší kapely.

Thanos: Jsem rád, že se ti líbí naše hudba! Rozhodně není pro každého a nikdy jsme nečekali, že ji lidé snadno „pochopí“ nebo zařadí do nějaké kategorie. Právě proto jsme vymysleli termín, který dává smysl nám: astrogrind. Je to náš způsob, jak zachytit směs intenzity, atmosféry a kosmických témat, která prostupuje naší hudbou – nejen zvukem, ale i celkovou estetikou a lyrickým přístupem. Je to spíš kompas než žánrová škatulka.

Od začátku jsme čerpali inspiraci z řady kapel, které nás ovlivňují dodnes – například Nasum, Entombed, Knut, Anodyne, Leviathan a Voivod. Tyto kapely formovaly náš vkus už od počátku a my se k jejich diskografiím stále vracíme. I po všech těch letech v jejich hudbě vždy najdeme něco nového.

Co se týče počátků Dephosphorus – Panos a já jsme spolu hráli v kapele Straighthate. Ten projekt nakonec po mnoha letech a změnách v sestavě skončil. V roce 2008 jsme se proto rozhodli začít znovu s novým hudebním směrem. Po asi roce a půl psaní a experimentování jsme nahráli album Axiom, které se stalo naším prvním počinem a znamenalo oficiální začátek Dephosphorus.


Ve svých textech jste ovlivněni starými sci-fi knihami, které kdysi dávno formovali i mě. Ještě jako student jsem hltal všechny ty apokalyptické vize, létal jsem vesmírem, objevoval nové planety. Novinka je volně inspirována dílem Iaina M. Bankse – The Culture. Osobně mám tohoto skotského autora moc rád, ale spíše jeho počáteční tvorbu. Proč jste zvolili právě jeho? Věříš v jiné civilizace? Myslíš, že se s nimi jednou setkáme? A budeme stejně barbarští nebo vyspělí jako oni?

Panos: Ve skutečnosti Planetoktonos není nijak zvlášť ovlivněn Iainem M. Banksem – i když zbytek naší diskografie rozhodně ano! U tohoto nového alba byly některé texty, stejně jako název a obal, inspirovány romány Jamese S. A. Coreyho z cyklu The Expanse.

To však neznamená, že Iaina M. Bankse hluboce neobdivuji. Byl jsem šokován, když v roce 2012 oznámil svou nemoc, a zdrcen jeho smrtí krátce poté. Naše druhé album Ravenous Solemnity je věnováno jemu.

Miloval jsem mnoho aspektů jeho sci-fi děl (pod jménem Iain Banks, bez „M“, psal také literaturu faktu): politické intriky, ohromující existenciální témata – jako koncept sublimace, který inspiroval název našeho předchozího alba –, poetický, složitý a často hravý styl psaní (který může být náročný, pokud angličtina není vaším mateřským jazykem), jeho vznešený smysl pro humor a především jeho vize Kultury.

Kultura je lidem podobná civilizace budoucnosti – anarchistická utopie bez vůdců a bohů –, kde vnímající bytosti a umělá inteligence koexistují v harmonické symbióze. Odrážela Banksovy hluboce zakořeněné politické přesvědčení; byl otevřený a angažovaný, proslul tím, že během druhé války v Zálivu spálil svůj pas na protest proti zapojení Velké Británie.

To, co Banks udělal s Kulturou, bylo v podstatě představit si udržitelnou budoucnost. A představivost je podle mě nejmocnější zbraní lidstva. Pokud chceme najít cestu ven z aktuální civilizační slepé uličky, musíme ji moudře využívat.

Kdybych si měl vsadit, řekl bych, že jiné civilizace existují. Ale jak kdysi řekl zesnulý psychedelický guru Terence McKenna: „Nejsme tu proto, abychom rozuměli; jsme tu proto, abychom oceňovali.“ Tato myšlenka zpochybňuje dominanci racionalismu a vybízí nás, abychom realitu prožívali přímějším, estetičtějším a intuitivnějším způsobem. Možná vesmír není určen k tomu, aby byl chápán – pouze oceněn.

Vzhledem k obrovské velikosti a stáří vesmíru a krátké životnosti naší civilizace by jakékoli jiné civilizace musely být pravděpodobně neuvěřitelně vyspělé a schopné mezihvězdného cestování, aby nás mohly najít. Mezitím jsme ani plně neprozkoumali naši vlastní sluneční soustavu. Takže i když se kontakt jeví jako nepravděpodobný... jak kdysi řekl plakát X-Files: „Chci věřit.“

Ať už jsou barbarské nebo osvícené, pokud je život a civilizace ve vesmíru běžné, pak musí někde existovat všechny úrovně pokroku, právě teď.


Pokaždé, když si poslechnu nějaké nové album, tak to dělám na dobré reprosoustavě. Většinou si jen tak sednu a protože jsem starý pes, tak mám rád organický zvuk a produkci. Vaše nová nahrávka má přesně takový ten řezající zvuk, který člověka přikove na zeď. Kde jste nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?

Thanos: Děkujeme za milá slova, moc si toho vážíme. Máš naprostou pravdu: Planetoktonos měl znít organicky, intenzivně a být pohlcující. Jako posluchač – a ještě více jako skladatel a producent – mám pocit, že deska přesně zachycuje zvukovou identitu, o kterou jsme usilovali: hutné, drsné kytary, basu, která se pohybuje jako seismická vlna, bicí, které jsou syrové i výbušné, a samozřejmě Panosův mučivý vokál, který vypráví o kosmické hrůze z místa, které vidí jen on.

Roky jsme zkoušeli v Ignite Studiu, které se pro nás stalo druhým domovem. George Christoforidis, majitel studia, album nahrál a smíchal. George nás zná velmi dobře – už od dob Straighthate – a opravdu rozumí zvuku, o který usilujeme. Podařilo se mu s velkou citlivostí a jasností vynést na povrch každou vrstvu hudby, včetně noise a syntezátorů od Miltose Schimatariotise, našeho neviditelného pátého člena.

Jakmile byl mix hotový, poslali jsme ho Jamesovi Plotkinovi k masteringu. James vzal vše a dal tomu finální soudržnost a ostrost – deska nyní zní s chirurgickou přesností, ale zachovává si svůj syrový duch. Cítíme se velmi šťastní, že jsme na tomto albu mohli spolupracovat s tak talentovanými a oddanými lidmi.


Motiv na obalu mi hrozně připomíná nějakou starou sci-fi knihu. Jen si nemůžu vzpomenout jako? Pomůžeš mi? A kdo je autorem obrazu? Hele, na rovinu, připadám si jako kdyby mi bylo zase sedmnáct a s kamarádem se hádali o to, jestli je lepší Arthur C Clarke nebo Isaac Asimov. Jak jste se dali s autorem motivu dohromady a proč právě on?

Panos: Nevím, kterou knižní obálku máš na mysli, ale líbí se mi, že ti připomněla nostalgické sci-fi atmosféru z dospívání! Přesně takovou energii jsme chtěli vyvolat.

Autorem je John Toussas, známý také jako Graphic No Jutsu. Johna znám už přes deset let – pracovali jsme spolu v Metal Hammer Greece. V poslední době navrhuje etikety na pivní plechovky pro minipivovar Alea, který provozuje Thanos.

Planetoktonos pro nás znamená novou kapitolu v hudbě, s těžším zvukem a několika novými nápady. Vizuálně jsme také chtěli něco jiného – barevnějšího a hravějšího. Poctu klasickým sci-fi komiksům a umění.

Dal jsem Johnovi několik konkrétních referencí, jako jsou francouzské komiksové legendy Enki Bilal a Philippe Druillet (ten druhý vytvořil úžasný obal pro album Agressor’s Neverending Destiny, jedno z mých nejoblíbenějších alb všech dob).

Měl jsem na mysli velmi konkrétní scénu – biomechanickou vesmírnou loď ničící planetu, pohled zezadu. Byla to pocta loading screenům ve hře Destiny (hře, kterou jsem před deseti lety doslova hltal). Popsal jsem to Johnovi a on to perfektně vystihl.

Dostali jsme úžasnou zpětnou vazbu na obal. Několik lidí dokonce zmínilo Nocturnus – další z mých oblíbených kapel –, jejichž album Thresholds má jeden z nejlepších sci-fi obalů v historii metalu.

John také navrhl etiketu pro Asteroskoni, kolaborativní West Coast DIPA od Alea Microbrewery a P.I.G.S. Je pojmenována po jedné z našich písní z alba Impossible Orbits – v řečtině to znamená „hvězdný prach“. Jako fanoušek craftového piva je pro mě splněným snem nalévat chmelové DIPA z plechovky s logem vaší kapely, pojmenované podle písně, pro kterou jste napsali text a název. Jelikož jste z Plzně, vsadím se, že o dobrém pivu něco víte!

 

Asi se mnou budeš souhlasit, když napíšu, že jste kapela s velmi originálním výrazem a postupy. Doufám, že se nebudeš zlobit, ale osobně miluji VOIVOD a častokrát jsem si na ně při poslechu vzpomněl. Zníte úplně jinak, ale výsledný pocit je dle mého stejný. Prozradíš nám, jak skládáte novou hudbu? Kdo je autorem melodií? Máte ve svém středu někoho, kdo řekne – tak a takhle je to správně nebo dlouze diskutujete? Necháš nás prosím nahlédnout do vaší kuchyně?

Thanos: Určitě oceňujeme zmínku o Voivod – všichni jsme jejich fanoušci. I když si nemyslím, že existují přímé hudební podobnosti, možná je tu společný duch v atmosféře, pocit odcizení nebo použití disonance tu a tam. Takže chápu, co myslíš – jde spíše o pocit než o samotný zvuk, a to je pro nás obrovský kompliment.

Co se týče našeho procesu skládání, já (Thanos) komponuji veškerou hudbu pro Dephosphorus – tak to bylo od začátku. Je to formule, která nám vyhovuje a není třeba ji měnit. Obvykle procházím intenzivními fázemi psaní: během jednoho nebo dvou měsíců napíšu velkou část materiálu. Jakmile máme dostatek kvalitního materiálu, přeneseme ho do zkušebny a začneme ho společně tvarovat.

Tam se projeví skutečná chemie. Pracujeme na aranžmá jako kapela – zpřísňujeme rytmy, ladíme přechody, tvarujeme dynamiku. Panos obvykle přidává své vokální linky ke konci tohoto procesu, jakmile je struktura hotová a atmosféra jasná. Ve zkušebně dochází k mnoha změnám a vylepšením, ale původní jiskra obvykle pochází ze stejného místa.

Takže i když nikdo neříká „takhle to musí být“, existuje jasná počáteční vize, která se pak vyvíjí díky spolupráci a důvěře.

Prozradím ti jednu věc … mám velkou slabost pro řecké jídlo, kulturu a pokaždé, když jsem u vás na dovolené, tak se vracím domů jako znovuzrozený. Máte krásnou zemi. Lidé jsou u vás příjemní. Ale jaké je to u vás, co se týká extrémní muziky? Co koncerty, scéna, fanoušci? Chodí hodně na akce, podporují kapely? Povídej, přeháněj…

Thanos: Jsem rád, že máš slabost pro Řecko – je to opravdu krásné a intenzivní místo, v každém smyslu slova. Krajina, jídlo, lidé, chaos... to vše je součástí zážitku. Ale je to také země plná rozporů. V posledních několika desetiletích jsme prožili mnoho: finanční kolaps, referenda, úsporná opatření, systémovou nespravedlnost – to vše přimělo mnoho lidí k odchodu za stabilitou a lepší budoucností jinam. To je rána, která se ještě nezahojila.

Pokud jde o extrémní hudbu, Řecko však hraje nad své možnosti. Navzdory relativně malému počtu koncertních sálů a omezené infrastruktuře je scéna překvapivě silná a rozmanitá – s vášnivými, znalými fanoušky a kapelami, které jsou skutečně oddané. Najdete tu známá jména jako Rotting Christ, Dead Congregation, Suicidal Angels a End, ale také nespočet undergroundových kapel ze všech subžánrů extrémní hudby, které do toho dávají srdce a odhodlání.

Je tu syrová energie, částečně poháněná našimi politickými a sociálními nepokoji – a ta se promítá do hudby. Lidé možná nemají vždy prostředky, ale láska a intenzita tu jsou. Koncerty mohou působit jako rituály. Spojení mezi publikem a umělcem je instinktivní. Není to vždy snadné, ale je to rozhodně skutečné.

Takže ano – řecká scéna je živá, neklidná a stále hlasitější.

 

Když se vrátíš po časové ose zpět, jaké byly tvoje hudební začátky? Kdy jsi vzal do rukou první nástroj, co první koncert, kde jsi stál na pódiu? Máš nějaké klasické hudební vzdělání? A jak ses vlastně dostal k extrémnímu metalu?

Thanos: Začal jsem chodit na hodiny kytary, když mi bylo asi 10 let. Prvních pár let jsem se učil hrát na klasickou kytaru, což mi položilo základy, ale když mi bylo 13, už jsem se přikláněl k elektrické kytaře. Přesunul jsem se tedy k modernějším lekcím, kde jsem se učil techniky hraní a základní riffy. Bohužel jsem se nikdy hlouběji nezabýval hudební teorií, čehož dodnes lituji. Mnoho věcí by mi to později usnadnilo.

Moje první zkušenosti na pódiu byly celkem typické: pár školních koncertů v Lyceu, hraní coverů Metallicy s kamarády – klasika. Ale věci se začaly vyvíjet vážněji, když mi bylo asi 18 let a přidal jsem se ke kapele Straighthate, kde už zpíval Panos. Naše první skutečné společné vystoupení bylo jako předkapela Stampin' Ground v Aténách, asi v roce 2002 nebo 2003 – přesné datum si nepamatuji, ale v té době mi to připadalo jako velká událost.

Co se týče toho, jak jsem se dostal k extrémnímu metalu... Myslím, že skutečným zlomem bylo kompilační CD, které jsem jako teenager dostal do rukou. Bylo na něm několik kapel – dvě, které mě opravdu zasáhly, byly Death a Nailbomb. A bylo to. Okamžitě mě zaujala ta syrová síla, energie a upřímnost. Od té chvíle to byl hluboký ponor, který nikdy neskončil.

Panos: Mým prvním nástrojem byl rodinný syntezátor. Rodiče mě a mého mladšího bratra přihlásili na hodiny, ale jediné, co jsme se naučili hrát, byly vánoční koledy.

Když jsem začal brát hudbu vážněji, chyběla mi soustředěnost, abych se naučil hrát na nástroj pořádně. Ale všiml jsem si, že když jsem křičel spolu se svými oblíbenými deskami, měl jsem hlasitý, drsný hlas, který by se hodil pro extrémní hudbu.

Kolem roku 2001 nebo 2002 mi můj kamarád Anastasis (nyní frontman Dead Congregation) řekl, že jeho tehdejší hardcoreová kapela Straighthate hledá nového zpěváka. Zeptal jsem se, jestli bych to mohl zkusit. Zeptal se mě: „Dělal jsi to už někdy?“ Nedělal – ale jak jsem později zjistil, byli zoufalí, takže jsem tu práci dostal! O více než 20 let později jsme tady.

K extrémnímu metalu jsem se dostal v roce 1991 nebo 1992. Poslouchal jsem rozhlasový pořad na Echo FM, místní athénské stanici, kterou moderoval Harry Karaolides (přítel a bývalý kolega z Metal Hammer Greece). Pořad jsem si nahrál na kazetu. Ten večer hrál „Black Vomit“ od Sarcófago (přepracovanou verzi z alba The Laws of Scourge). Do té doby byly nejextrémnější kapely, které jsem znal, Slayer a Sepultura. Když jsem poprvé uslyšel hrdelní vokály a blast beaty, opravdu mě to šokovalo. Nemůžu říct, že se mi to hned zalíbilo, ale ohromilo mě to a rozšířilo mou představu o tom, co může být „extrémní“.

Později v roce 1992 jsem se přestěhoval do Paříže za studiem. V době před internetem byly kompilace nejlepším způsobem, jak objevovat nové kapely. Tak jsem si pořídil kazetu Masters of Brutality 2. Nejenže byl tracklist úžasný, ale i plynulost skladeb byla dokonalá – jako Seasons in the Abyss. Ta kompilace byla mou bránou do světa extrémního metalu. Díky ní jsem objevil některé ze svých oblíbených kapel: Napalm Death, Brutal Truth, Bolt Thrower, Deicide, Cannibal Corpse, Nocturnus, My Dying Bride – a mnoho dalších.

 

Co pro tebe znamená hudba. Je to životní styl, relax, odpočinek? Já si třeba bez hudby (a bez knih) nedokážu život vůbec představit. Klidně se můžeš pustit i do filozofických úvah, zajímá mě tvůj názor jako muzikanta.

Thanos: Hudba je pro mě přesně to, co jsi popsal – opravdu si nedokážu představit život bez ní, stejně jako bez knih. S přibývajícím věkem jsem si uvědomil, jak moc hudba ovlivnila můj pohled na svět. Je to jako čočka, která jemně mění tvé chápání věcí – prostřednictvím zvuku, emocí a abstrakce. Nabízí jiný úhel pohledu, uměleckou perspektivu, která odhaluje skryté vrstvy života, lidí a dokonce i historie.

Hudba je víc než jen životní styl nebo koníček, dává životu smysl – důvod tvořit, spojovat se, zanechat po sobě něco. A neříkám to s nějakým grandiózním pocitem odkazu. Netvrdím, že jsem důležitý já nebo moje kapela. Ale věřím, že stopy, které zanecháváme svou prací – písně, desky, nápady – jsou jakousi ozvěnou. Způsob, jak existovat mimo omezení času, pokud někdo nakonec nenarazí na elixír života!

Knihy pro mě hrají podobnou roli. Neustále čtu – hlavně historii a politickou teorii – a to udržuje mou mysl aktivní a hledající. Jen bych si přál, aby bylo doma více místa pro všechny knihy a desky... ale jako se vším v životě, jsme omezeni hranicemi.

Panos: Jak řekl Friedrich Nietzsche: „Bez hudby by život byl omylem.“ Thanosova odpověď platí i pro mě, na 100 %.

Dodal bych, že naše hudba je naším skromným příspěvkem k lidské kultuře – jen kapkou v moři. Prostřednictvím ní se snažíme představit si udržitelnější budoucnost pro lidstvo a ekosystém Země. Je důležité zasadit tyto myšlenky do kolektivního podvědomí. Tak se jednoho dne mohou stát realitou. Jak jsme nazvali jednu z našich skladeb: „Imagination Is Future History“ (Představivost je budoucnost historie).

Na osobní úrovni byla hudba – zejména extrémní, alternativní a undergroundová hudba – transformativní silou. Pomohla mi osvobodit se od konzervativní ortodoxní křesťanské výchovy. Otevřela mi mysl jiným způsobům myšlení, života a bytí – odlišným ideologiím, životním stylům a dokonce i duchovním praktikám.

Co se týče knih – stejně jako Thanos jsem vášnivý čtenář, a to rozhodně ovlivňuje naše texty. Knihy jsou tím nejbližším, co máme k časovému stroji; umožňují nám porozumět minulosti a přizpůsobit se budoucnosti. Bohužel v dnešním hyperpropojeném digitálním světě s krátkou pozorností se čtení stává ztraceným uměním – a to je jako si střílet do vlastní nohy.

Zejména nyní, kdy umělá inteligence rychle mění společnost, riskují ti, kteří od školy nesáhli po knize, vyhýbají se literatuře faktu nebo nejsou ochotni studovat, přemýšlet a přizpůsobovat se, že zůstanou pozadu. To nemůžeme dopustit. Čtením rosteme a zůstáváme relevantní v této nové době.

Čtěte více knih, lidi!


Nezbytná otázka na konec. Co chystají DEPHOSPHORUS v nejbližších měsících? Pokud máš něco na srdci, co bys chtěl vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, zde je prostor…

Thanos: Do budoucna rozhodně plánujeme být aktivnější na koncertním poli. S vydáním Planetoktonos doufáme, že rozvíříme vody a jméno Dephosphorus se dostane ještě více do povědomí – jak starým přátelům, tak novým posluchačům. Už máme připravenou slušnou porci nového materiálu, takže ideálně by další vydání nemělo trvat tak dlouho jako ta předchozí. Kreativita proudí a my chceme tuto dynamiku udržet.

Kromě toho jsme vždy otevřeni zajímavým příležitostem – ať už se jedná o koncerty, spolupráce nebo jiné projekty. Pokud mají vydavatelství, promotéři nebo kolegové hudebníci něco na mysli, mohou se na nás rozhodně obrátit. Jsme kapela, která vzkvétá díky smysluplným kontaktům a nápadům.

Děkujeme všem, kteří nás po léta podporovali – vaše energie a pozornost jsou tím, co udržuje celou tuto věc naživu. Opravdu věříme, že Dephosphorus má ještě hodně co nabídnout, a těšíme se na to, co přijde dál.

Děkuji moc za rozhovor. Víš, co teď udělám? Půjdu domů, pustím si pořádně nahlas „Planetoktonos“ a asi si znovu přečtu něco od Iaina M. Bankse. Přeji vám, ať máte vyprodané koncerty, ať se novinka dobře prodává a ať se vám daří i v osobních životech. Ať vás provází síla! Děkuji moc!

Recenze/review - DEPHOSPHORUS - Planetoktonos (2025):

Recenze/review - DEPHOSPHORUS - Impossible Orbits (2017):


DEPHOSPHORUS

7 Degrees Records

Nerve Altar

Selfmadegod Records



---------------------------------------------------------------------------------------------------

sobota 26. července 2025

Interview - HOSTIA - Absolutely devastating death grindcore that will grind you to dust!

Interview with grindcore death metal band from Poland - HOSTIA.

Answered St.Anacletus (guitars), thank you!

Recenze/review - HOSTIA - Razorblade Psalm (2025):

Ave HOSTIA! Greetings to the Polish underground and beautiful Warsaw. Let's get straight to the important stuff. You have a new album "Razorblade Psalm" out, which is literally packed with honest, dirty grindcore death metal. How was the album made and how do you feel about it? What direction did HOSTIA move in?

St.Anacletus: Ave Jakub! Greetings to the Czech Republic! Well, it took us a little bit more this time, however we released two albums – EP and LP in 2022, so we didn’t want to push it. Other factor that was very important was welcoming the new Pope behind the drums – St.Silverius. We wanted to get to know each other musically a litle bit and forge in fire of live shows (laugh). As on all the previous albums most of the ideas came from me. I used to work at home, record the demos with programming drums and then test it on St.Sixtus – our vocalist. Then we work on it as a whole band on rehearsals. This time, having Silverius on drums inspired me a lot in terms of arrengements cause I wanted to explore more some elements he brought to the band with the way of his drumming. We‘ve made the most brutal stuff with him we ever done! We also experimented more on rehersals so some of the songs got the new shape from the interaction between us much more than it used to be on previous records.


I'm listening to it right now and I have to write that this time it took a while to get into my blood. I put the album in my player, I listen to it in the car. I like the sound a lot. It's lively, organic, old school, and at the same time very clear. Where did you record it and who is responsible for the sound?

St.Anacletus: Well – thank You! If thats how You feel it – we made it the right way! I had in mind preety clear vision of how I wanted it to sound, but You never know how it will go until it‘s done. In Hostia we always wanted to sound as much lively and raw and natural as possible. And it always has been about the balance between making the sound as dirty and brutal as possible but without loosing the punch. On this album, as we have a little more tight riffs and rythmical playing I wanted it to sound a little more selective. We recorded in JNS Studio in Warsaw with Paweł „Janos“ Grabowski – with who we recorded all the Hostia albums. I know him for over 25 years and I always have a great time in the studio with him. For mix and master of the album we invited Haldor Grunberg – as we did with „Ressurected Meat“ and „Nailed“ albums. He’s really good in making it sound the way I describe it to him. We don’t use any other albums as benchmarks. We want it our way and Janos and Haldor are great in capturing it. You don’t change the team that works great!

You'll probably agree with me that the cover sells. You guys got it bloody and symbolic this year. The author is Łukasz "Pachu" Pach. Personally I like the cover, there's an idea in it. How did you and Łukasz get together and what exactly is the motif supposed to express in relation to music? The razor blades give me chills in my bones...

St.Anacletus: Again – thank You! I do really apreciate your kind words! When Łukasz joined the band it was obvious for me that he will take all the design under his wings. And for the first time in my life – I don’t have to worry about all the conceptual and designing proces. There was no single project he showed me that I wouldn’t want to release (laugh). I guess he had the title „Razorblade Psalm“ in his head for quite a long time so the cover was growing in him. Literally as he painted it with his own blood – and it’s no marketing bullshit. For all unbelievers You can buy the vinyl versions with this art signed by him with his blood also (laugh). No fucking AI here! About the interpretation of it – I prefer for everyone to have his own.


On the new album I was also attracted by the lyrics, which also express my views on the current strange world. Who is their author and where did you get inspiration for them? You quite often speak out against blind faith. Are we who are not from Poland fixated on the fact that your country is very Catholic? Is that really the case? How does Christianity influence your everyday life?

St.Anacletus: All the lyrics as always were written by Łukasz or if You prefer St.Sixtus. However he represents very well my views as well. We have here the toxic mix of ultra catholic church being heavily involved in politics and the politics right wing fuckwits kneeling before the cardinals. So yeah – couple last years after the last elections brought a little hope but I think they will be back in ruling soon. And it’s not about christianity or believing in god. Everyone can believe in fairytails he wants. It’s about politics and church forsing Poland to be religious state instead of laic country – and with that goes no freedon or human right. Fuck then – we could talk about this crap for hours – not wort it (laugh). However that was one of the reasons why Łukasz moved to Czech. So for couple years we are polish-czech band!

I put "Razorblade Psalm" over and over again in my head and I think what I like most about the album is probably that hard to describe old school grind death metal feeling. We seem to be of the same blood. Who was and is your role model? Every musician started out somehow, there are role models that have shaped their signature. What were yours?

St.Anacletus: I call it my music DNA (laugh). The bands I grow up listening to had probably the most impact on that DNA. So for sure there is Metallica, Death, Vader, Morbid Angel, Paradise Lost, Slayer, old school Sepultura or Megadeth in my blood. However this old school feeling in me would be thanks to Napalm Death and Terrorizer as well as some more hardcore bands like Hatebreed, Agnostic Front or Biohazard.


If we go back to the beginning... What was the first impulse to start a band? And why grindcore death metal? It's not exactly a style that would have gained you much "fame". Please take us through the history of HOSTIA.

St.Anacletus: I’ve always wanted to play this kind of music. It took me only 20 years to get to it (laugh). Kerry King once said – that Slayer is the exact band he always wanted to be in, and if there was no Slayer he would be in the band like Slayer anyway. I have the same feeling about Hostia. All of it. Music. Buddies in the band. Lyrics. Visual concept. 100%! It is simple – nothing gives me so much fun as playing this kind of music. My precious (laugh)!

You come from Poland, which I've had a soft spot for since I was young, and you play extreme grind death metal. Our readers would definitely be interested to know how your scene works? To be honest, I've been hearing nothing but great stuff from you guys lately. Does that mean that your scene is very strong at the moment? What about gigs, how many people come?

St.Anacletus: From the early 90ties when I started listening to metal there was always many great polish metal bands. I don’t want to mention all, cause for sure I will forget about some that suppost to be named and I don’t want that sin on me (laugh). But for sure I encurage You all to dig for polish metal – older and newer. With amount of people on the shows the is no one answer. There are so many shows, especially in biger cities that some are sold out and some have a few people. But it is a normal thing. In general it’s good. But you never should take it for granted.


You can feel from your music that you're influenced by both Swedish, Finnish and British school, kind of those old honest European bands. How are you as fans? Do you prefer the original death and grindcore metal of the nineties or do you draw inspiration from the new records as well? If so, I'd be interested to know which bands had/have the biggest influence on HOSTIA.

St.Anacletus: Ow I guess I kinda already answer to it couple questions ago but – and I can speak only for myself – I am mostly inspired by old school bands that I got into as a teenager. There are many new great bands but it’s much harder for me to really get into sth new these days. Time to time I discover sth I do really like but it’s often really old band that I just missed years ago (laugh).

We are coming to the end and I always ask a slightly philosophical question. How would you define death/grindcore metal and what does it mean to you? I don't mean now the technique of playing, but rather what it brings to you, takes, how you perceive it in relation to the fans. Did you grow up on it?

St.Anacletus: There is no difference between people on stage and in front of the stage! We are all here to enjoy the music we love and have some fun. Grind and brutal music in general is my safety valve. Always been. It’s always playing in the back of my head (laugh). There was no single fucking day since I was 11 years old I wouldn’t think about the music or a band. It is release, it’s freedom and hella fucking fun!

 

Classic but necessary questions...what are HOSTIA planning in the next few months? If you have a message for fans, labels, promoters, here is the space...

St.Anacletus: Guess what! The first show we will play for the new album will be in Czech Republic in Ostrava 20th of September in Barrack Club with Siberian Meat Grinder and many more great bands! So hope to see some of You there! Then we will visit Danmark in October and after that we will play around Poland in November and December with Hate, Patriarkh and some other guests!

Thank you so much for the interview. I appreciate it. Now let the music do the talking. I'm going to play "Razorblade Psalm" really loud! I wish you all the best for the new release and that all is well in your personal lives. Thank you!

St.Anacletus: We thank You! Much apreciated! Now You will burn in hell with us!


Recenze/review - HOSTIA - Nailed (2022):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - HOSTIA - Absolutně devastující death grindcore, který vás rozemele na prach!

Rozhovor s grindore death metalovou skupinouz Polska - HOSTIA.

Odpovídal St.Anacletus (kytara), děkujeme!

Recenze/review - HOSTIA - Razorblade Psalm (2025):

Ave HOSTIA! Zdravím do polského undergroundu a krásné Varšavy. Pojďme rovnou k tomu nejdůležitějšímu. Máte venku novou desku „Razorblade Psalm“, která je doslova narvaná poctivým, prašivým grindcore death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se HOSTIA posunuli?

St.Anacletus: Ave Jakub! Pozdravujeme Českou republiku! Tentokrát nám to trvalo trochu déle, ale v roce 2022 jsme vydali dvě alba – EP a LP, takže jsme to nechtěli uspěchat. Dalším velmi důležitým faktorem bylo přivítání nového papeže za bicími – St.Silverius. Chtěli jsme se hudebně trochu poznat a zocelit se v ohni živých koncertů (smích). Stejně jako u všech předchozích alb většina nápadů vzešla ode mě. Pracoval jsem doma, nahrával dema s programováním bicích a pak je testoval na St. Sixtusovi – našem zpěvákovi. Pak jsme na tom pracovali jako celá kapela na zkouškách. Tentokrát mě Silverius za bicími hodně inspiroval, co se týče aranžmá, protože jsem chtěl více prozkoumat některé prvky, které do kapely vnesl svým stylem hraní na bicí. S ním jsme vytvořili to nejbrutálnější, co jsme kdy udělali! Také jsme více experimentovali na zkouškách, takže některé skladby dostaly nový tvar díky interakci mezi námi, mnohem více než na předchozích albech.


Právě ji poslouchám a musím napsat, že tentokrát mi chvilku trvalo, než mi pronikla do krve. Narval jsem si album do přehrávače, poslouchám ji v autě. Hodně se mi líbí zvuk. Je živý, organický, old schoolový a zároveň dobře čitelný. Kde jste nahrávali a kdo je pod zvukem podepsán?

St.Anacletus: No – děkujeme! Pokud to tak cítíš, tak jsme to udělali správně! Měl jsem docela jasnou představu o tom, jak to má znít, ale nikdy nevíš, jak to dopadne, dokud to není hotové. V Hostii jsme vždy chtěli znít co nejživěji, nejdrsněji a nejpřirozeněji. Vždy šlo o rovnováhu mezi co nejšpinavějším a nejbrutálnějším zvukem, aniž by ztratil na síle. Na tomto albu, kde máme trochu těsnější riffy a rytmičtější hru, jsem chtěl, aby to znělo trochu selektivněji. Nahrávali jsme ve studiu JNS ve Varšavě s Pawłem „Janosem“ Grabowskim, se kterým jsme nahráli všechna alba Hostia. Znám ho přes 25 let a ve studiu s ním vždycky trávím skvělý čas. K mixu a masteringu alba jsme pozvali Haldora Grunberga – stejně jako u alb „Ressurected Meat“ a „Nailed“. Je opravdu dobrý v tom, aby zvuk zněl tak, jak mu to popíšu. Nepoužíváme žádná jiná alba jako vzor. Chceme to po svém a Janos a Haldor to skvěle zachycují. Tým, který funguje skvěle, se nemění!

Asi se mnou budeš souhlasit, že obal prodává. Vy jej máte letos pořádně krvavý a symbolický. Autorem je Łukasz "Pachu" Pach. Osobně se mi obal líbí, je v něm myšlenka. Jak jste se dali s Łukaszem dohromady a co přesně má motiv vyjadřovat ve vztahu k hudbě? Z těch žiletek mě mrazí v kostech…

St.Anacletus: Ještě jednou – děkuji! Velmi si vážím tvých milých slov! Když se Łukasz připojil k kapele, bylo mi jasné, že se ujme veškerého designu. A poprvé v životě se nemusím starat o celý koncepční a designový proces. Neukázal mi jediný projekt, který bych nechtěl vydat (smích). Myslím, že název „Razorblade Psalm“ měl v hlavě už delší dobu, takže obal v něm postupně zrál. Doslova ho namaloval vlastní krví – a to není žádný marketingový trik. Pro všechny nevěřící: vinylovou verzi s tímto obalem si můžete koupit také s jeho podpisem krví (smích). Žádná zasraná umělá inteligence! Co se týče interpretace, raději bych, aby si každý vytvořil svou vlastní.


Na novém albu mě zaujaly i texty, které vyjadřují i moje názory na současný podivný svět. Kdo je jejich autorem a kde jste pro ně brali inspiraci? Poměrně často se vymezujete proti slepé víře. My, co nejsme z Polska, máme zafixované, že je vaše země hodně katolická? Je tomu opravdu tak? Jak ovlivňuje křesťanství váš běžný život?

St.Anacletus: Všechny texty jako vždy napsal Łukasz, nebo pokud chcete, St.Sixtus. Nicméně velmi dobře reprezentuje i mé názory. Máme tu toxickou směsici ultrakatolické církve, která je silně zapojena do politiky, a pravicových politiků, kteří klečí před kardinály. Takže ano – posledních pár let po posledních volbách přineslo trochu naděje, ale myslím, že se brzy vrátí k vládnutí. A nejde o křesťanství nebo víru v Boha. Každý může věřit v pohádky, jaké chce. Jde o politiku a církev, které nutí Polsko být náboženským státem namísto sekulární zemí – a s tím jde ruku v ruce absence svobody a lidských práv. Seru na to – mohli bychom o tom kecat hodiny – nestojí to za to (smích). Nicméně to byl jeden z důvodů, proč se Łukasz přestěhoval do Česka. Takže už pár let jsme polsko-česká kapela!

Dávám si „Razorblade Psalm“ znovu a znovu do hlavy a říkám si, že nejvíc se mi na albu líbí asi takový ten těžko popsatelný old school grind death metalový feeling. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je vlastně vaším vzorem? Každý muzikant nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty vaše?

St.Anacletus: Říkám tomu moje hudební DNA (smích). Největší vliv na tuto DNA měly pravděpodobně kapely, které jsem poslouchal, když jsem vyrůstal. Takže v mé krvi určitě koluje Metallica, Death, Vader, Morbid Angel, Paradise Lost, Slayer, old school Sepultura nebo Megadeth. Za tento old school feeling ve mně však vděčím také Napalm Death a Terrorizer, stejně jako některým hardcore kapelám jako Hatebreed, Agnostic Front nebo Biohazard.


Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna grindcore death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“. Proveď nás prosím historií HOSTIA.

St.Anacletus: Vždycky jsem chtěl hrát tento druh hudby. Trvalo mi to jen 20 let, než jsem se k tomu dostal (smích). Kerry King jednou řekl, že Slayer je přesně ta kapela, ve které vždycky chtěl hrát, a kdyby Slayer neexistoval, hrál by stejně v kapele jako Slayer. Stejný pocit mám z Hostia. Ze všeho. Z hudby. Z kamarádů v kapele. Z textů. Z vizuálního konceptu. Na 100 %! Je to jednoduché – nic mi nedělá takovou radost jako hrát tento druh hudby. Moje drahocenná (smích)!

Pocházíte z Polska, pro které mám od svého mládí slabost a hrajete extrémní grind death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak u vás funguje vaše scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

St.Anacletus: Od počátku 90. let, kdy jsem začal poslouchat metal, bylo vždycky spousta skvělých polských metalových kapel. Nechci je všechny jmenovat, protože určitě bych na některé zapomněl a to bych si nemohl odpustit (smích). Ale určitě vás všechny povzbuzuji, abyste se ponořili do polského metalu – staršího i novějšího. Co se týče počtu lidí na koncertech, neexistuje jedna odpověď. Koncertů je tolik, zejména ve větších městech, že některé jsou vyprodané a na jiných je jen pár lidí. Ale to je normální. Obecně je to dobré. Ale nikdy byste to neměli brát jako samozřejmost.


Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak švédskou, tak finskou i britskou školou, takovými těmi starými poctivými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death a grindcore metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na HOSTIA největší vliv.

St.Anacletus: No, myslím, že jsem na to už částečně odpověděl před pár otázkami, ale – a mluvím jen za sebe – nejvíc mě inspirují old school kapely, které jsem poslouchal jako teenager. Je spousta nových skvělých kapel, ale v dnešní době je pro mě mnohem těžší se do něčeho nového opravdu dostat. Občas objevím něco, co se mi opravdu líbí, ale často jde o opravdu starou kapelu, kterou jsem před lety propásl (smích).

Blížíme se k závěru a to vždycky dávám lehce filozofickou otázku. Jak bys definoval death/grindcore metal a co pro tebe znamená? Nemyslím tím teď techniku hraní, ale spíše co ti přináší, bere, jak jej vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?

St.Anacletus: Mezi lidmi na pódiu a před pódiem není žádný rozdíl! Všichni jsme tu, abychom si užili hudbu, kterou milujeme, a pobavili se. Grind a brutální hudba obecně jsou pro mě ventilem. Vždycky byly. Neustále mi zní v hlavě (smích). Od svých 11 let nebyl jediný den, kdy bych nemyslel na hudbu nebo kapelu. Je to úleva, svoboda a sakra velká zábava!

 

Klasická, ale nezbytná otázky…co chystají HOSTIA v nejbližších měsících? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

St.Anacletus: Hádejte co! První koncert k novému albu odehrajeme v České republice, a to 20. září v Ostravě v klubu Barrack Club spolu se Siberian Meat Grinder a mnoha dalšími skvělými kapelami! Doufáme, že se tam s některými z vás uvidíme! V říjnu pak zavítáme do Dánska a v listopadu a prosinci budeme hrát po Polsku s Hate, Patriarkh a dalšími hosty!

Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Teď již nechme mluvit hudbu. Jdu si pustit „Razorblade Psalm“ a to pořádně nahlas! Přeji vám, ať se novince daří a ať je vše fajn i ve vašich osobních životech. Děkuji!

St.Anacletus: Děkujeme Ti! Velmi si toho vážíme! Teď budeš hořet v pekle s námi!


Recenze/review - HOSTIA - Nailed (2022):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER