DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemmelodic death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmelodic death metal. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 12. června 2025

Recenze/review - NIGHTBEARER - Defiance (2025)


NIGHTBEARER - Defiance
CD 2025, Testimony Records

for english please scroll down

Je až s podivem, kolik lidí dodnes žije v temnotě a nevědomosti. Uctívají dávno padlé modly, bohy, co jsou jen prázdným slovem. Umírají a rodí se a o smyslu života netuší vůbec nic. Sledují tupé soutěže, vzorem jsou jim lidé, kteří nic nedokázali. Pokud se o věci zajímáte hlouběji a rádi necháváte svoji fantazii, aby byla občas rozdrásána, potom bych pro vás měl jeden tip. Němečtí NIGHTBEARER vydávají nové album. A opět je plné podmanivě chladné atmosféry, řezajících riffů, divokých melodií i zvláštní tajemné magické aury. 

Není žádným tajemstvím, že mám pro tuhle smečku slabost. Líbí se mi, jakým způsobem kombinuje různé mrtvolné ingredience. Dokáže být surová, nekompromisní, pánové ale nezapomínají ani na do tmavých odstínů zabarvené nálady. Pohodlně se usaďte, otevřete si pivo a nechte se unášet třetím dílem "His Dark Materials". Pro mě osobně je album "Defiance" velmi podmanivou záležitostí. Poslouchejte ve tmě, v chladu a pořádně nahlas. 


A tak se zase jednou nechávám unášet řekou beznaděje. Topím se, zalykám, vznáším se na vlnách zpěněných melodií. Mají barvu krve. Na téhle smečce se mi vždy líbilo, že sice hrají postaru, klasicky a tradičně, ale zároveň dokáží do své hudby vložit i spoustu vlastních nápadů i invence. HM-2, ve své surové podobě, se zde potkává s melodickým death metalem velmi vysoké kvality. Nechte si vyprávět propracované, opravdu dobře napsané fantasy i hororové příběhy. Pokaždé, když jsem novinku "Defiance" poslouchal, tak mi připadalo, že se venku setmělo. Mraky byly nízko a krkavci usedli na nejbližší strom. Nakláněli hlavu a čekali na svoji oběť. V jednotlivých motivech je něco neklidného, přitažlivého, magického. Jakási pradávná energie, načerpaná snad v ryzí temnotě. Na NIGHTBEARER je skvělé to, že jsou uvěřitelní, opravdoví, reální, že umí napsat skvělé skladby. Věřím jim zkrátka každý tón, každou notu. Navíc se k novému albu opravdu rád vracím. Venku je možná slunečno a hezky, ale já jsem zahalený do krvavé mlhy a mrazí mě v kostech. Pokud máte tuhle odrůdu kovu smrti rádi, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci velmi návykového materiálu. Zvedá se vítr, cítím napětí a energii. Jakoby měla každou chvílí přijít bouřka. Je až s podivem, kolik lidí dodnes žije v temnotě a nevědomosti. Uctívají dávno padlé modly, bohy, co jsou jen prázdným slovem. Umírají a rodí se a o smyslu života netuší vůbec nic. Smrt i démoni obcházejí kolem. Ulice jsou plné mrtvých duší. Tahle nahrávka se opravdu povedla po všech stránkách. Zvuk, obal, produkce, vše je na velmi vysoké úrovni. To vám klidně podepíšu. Chladná death metalová vichřice, která přišla z temnoty! Vaše fantazie bude rozdrásána do krve! 

Asphyx says:

It is astonishing how many people still live in darkness and ignorance. They worship long-fallen idols, gods that are nothing but empty words. They die and are born, and have no idea about the meaning of life. They watch mindless competitions, and their role models are people who have achieved nothing. If you are interested in things more deeply and like to let your imagination be torn apart from time to time, then I have a tip for you. German band NIGHTBEARER is releasing a new album. And once again, it is full of a captivatingly cold atmosphere, cutting riffs, wild melodies, and a strange, mysterious, magical aura. 

It's no secret that I have a soft spot for this band. I like the way they combine various deathly ingredients. They can be raw and uncompromising, but the gentlemen don't forget about moods tinged with dark shades. Sit back, open a beer, and let yourself be carried away by the third installment of "His Dark Materials." For me personally, the album "Defiance" is a very captivating affair. Listen to it in the dark, in the cold, and really loud. 


And so, once again, I let myself be carried away by the river of despair. I drown, I choke, I float on waves of foamy melodies. They are the color of blood. What I always liked about this band was that, although they play in an old-fashioned, classic, and traditional way, they also manage to incorporate a lot of their own ideas and inventiveness into their music. HM-2, in its raw form, meets melodic death metal of very high quality here. Let yourself be told elaborate, really well-written fantasy and horror stories. Every time I listened to the new album "Defiance", it seemed to me that it was getting dark outside. The clouds were low and the ravens settled on the nearest tree. They tilted their heads and waited for their prey. There is something unsettling, attractive, magical about the individual motifs. A kind of ancient energy, perhaps drawn from pure darkness. The great thing about NIGHTBEARER is that they are believable, genuine, real, and that they can write great songs. I believe every tone, every note. What's more, I really enjoy returning to the new album. It may be sunny and nice outside, but I am shrouded in a bloody fog and my bones are freezing. If you like this variety of death metal, don't hesitate for a moment. You'll get a solid dose of highly addictive material. The wind is picking up, I can feel the tension and energy. It's as if a storm is about to break. It's amazing how many people still live in darkness and ignorance today. They worship long-fallen idols, gods that are nothing but empty words. They die and are born, and they have no idea about the meaning of life. Death and demons walk among them. The streets are full of dead souls. This recording is truly successful in every way. The sound, the cover, the production, everything is of a very high standard. I can vouch for that. A cold death metal storm that came out of the darkness! Your imagination will be torn to shreds!



about NIGHTBEARER on DEADLY STORM ZINE:






TRACKLIST
01. Dust
02. His Dark Materials
03. Defiance
04. One Church over All
05. Dying Knows No Bounds
06. Reign Supreme
07. Under the Sun of War
08. Ascension
09. Until We Meet Again
10. Republic of Heaven

LINE-UP
Michael Torka - Vocals
Dominik Hellmuth - Lead Guitar
Tristan Schubert - Rhythm Guitar
Florian Böhmfeld - Bass
Manuel Lüke - Drums


čtvrtek 8. května 2025

Recenze/review - DESERTED FEAR - Veins of Fire (2025)


DESERTED FEAR - Veins of Fire
CD 2025, Testimony Records

for english please scroll down

Mrzne mi krev v žilách, přesto jdu dál. Mnohokrát sražený k zemi, pokaždé vstanu a bojuji. Zavřený v kleci všedních dní se dívám stále kupředu. Čerpám sílu ze studené země, ze života samotného, ale hlavně z hudby, která je pro mě nejen odpočinkem, ale i důvodem se zastavit a přemýšlet. Německým melodickým death metalistům DESERTED FEAR jsem se věnoval již několikrát. Pokaždé se jednalo o setkání, které mě nenechalo v klidu. Jedná se přesně o odrůdu death metalu, kterou jsem kdysi dávno, v devadesátých letech tak rád poslouchal.

Pánové opět vzali staré postupy, přidali k nim spoustu zajímavých vlastních nápadů, vše okořenili chladným a masivním zvukem. Výsledkem je letošní album, které připomíná vichr ze severu. Je silné, podmanivé, neklidné i záhadné. Přesně jako život samotný. 


Jako bych se procházel v hlubokém podzemí. V nekonečných temných chodbách Hádovy říše. Už dlouho jsem neviděl světlo, přesto cítím jeho sílu. Hudba je tu napsána s elegancí, zkušenostmi a má v sobě takový ten těžko definovatelný drive a sílu. Často mám při společných setkáních pocit, že do mě zasekla ostrý dráp samotná smrt. Stáli jste někdy na vysoké hoře nad propastí? A přemýšleli jste o tom, jaké by to bylo skočit? Vznášet se ve větrných vírech, dopadnout na zem, do hlubiny a roztříštit se na tisíc kousků. V novém albu "Veins of Fire" je cosi vznešeného, majestátního, záhadného, co mě neustále přitahuje. Je znát a slyšet, že kapela hraje od srdce, opravdově, s krvavou jiskrou v oku. Fanoušci třeba takových IN FLAMES, SOILWORK, WOLFHEART, ARCH ENEMY, určitě tuhle nahrávku velmi ocení. Potkává se zde totiž stará poctivost s lehkou progresí a modernějším pojetím kovu smrti. A tak si znovu a znovu nasazuji sluchátka a jen tak se toulám ulicemi. Sleduji lidské snažení, bolest i radost, utrpení i naději. Vrývám si do paměti chlad brzkého rána, zpěněnou řeku i zatím tichý les. Rvu si nové DESERTED FEAR pod tlakem do hlavy a když na mě padá splín, tak přidávám hlasitost. Pokud máte tento styl rádi, doporučuji vám to samé. Tahle deska je totiž opravdu skvělá po všech stránkách. Silná v základech a neotřelá v melodiích. Povedly se mimochodem i vokály, které jsou skvěle zpracované. Mrzne mi krev v žilách, přesto jdu dál. Mnohokrát sražený k zemi, pokaždé vstanu a bojuji. Zavřený v kleci všedních dní se dívám stále kupředu. Čerpám sílu ze studené země, ze života samotného, ale hlavně z hudby, která je pro mě nejen odpočinkem, ale i důvodem se zastavit a přemýšlet. Do temné mlhy zahalený, chladný a přesvědčivý melodický death metal, u kterého vám ztuhne krev v žilách! 

Asphyx says:

My blood freezes in my veins, yet I keep going. Knocked down many times, each time I get up and fight. Locked in the cage of everyday life, I keep looking forward. I draw strength from the cold earth, from life itself, but most of all from music, which is not only a rest, but also a reason for me to stop and think. I've covered German melodic death metallers DESERTED FEAR several times already. Each time it has been an encounter that has not left me in peace. This is exactly the variety of death metal that I used to love listening to back in the nineties.

The gentlemen took the old methods again, added a lot of interesting ideas of their own, spiced everything up with a cold and massive sound. The result is this year's album, which is reminiscent of a gale from the north. It is powerful, captivating, restless and mysterious. Just like life itself.


I feel like I'm walking in a deep underground. In the endless dark corridors of Hades. I haven't seen the light in a long time, yet I feel its power. The music here is written with elegance, experience and has that hard to define drive and power. I often feel, when we meet together, that death itself has stuck a sharp claw into me. Have you ever stood on a high mountain over a precipice? And have you thought about what it would be like to jump? To float on the winds, to hit the ground, the depths, and shatter into a thousand pieces. There's something sublime, majestic, mysterious about the new album "Veins of Fire" that keeps drawing me in. You can see and hear the band playing from the heart, for real, with a bloody sparkle in their eye. Fans of such bands as IN FLAMES, SOILWORK, WOLFHEART, ARCH ENEMY, for example, will appreciate this record very much. It is here that the old honesty meets with light progression and more modern concept of death metal. And so I put on my headphones again and again and just wander the streets. I watch human endeavour, pain and joy, suffering and hope. I remember the chill of the early morning, the foaming river and the still forest. I blast a new DESERTED FEAR into my head under pressure and turn up the volume when the full moon hits. If you like this style, I recommend you do the same. This record is really great in every way. Strong in the fundamentals and fresh in the melodies. The vocals are great too, by the way. My blood is freezing in my veins, but I'm going to keep going. Knocked down many times, I get up and fight every time. Locked in the cage of everyday life, I keep looking forward. I draw strength from the cold earth, from life itself, but most of all from music, which is not only a rest, but also a reason for me to stop and think. Cold and convincing melodic death metal, shrouded in a dark fog, which makes your blood run cold!


about DESERTED FEAR on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
1. Into The Burning Lands
2. The Truth
3. Blind
4. Storm Of Resistance
5. Embrace The Void
6. Rise And Fight
7. At The End Of Our Reign
8. Echoes In The Silence 
9. We Are One
10. Veins Of Fire 

band:
Simon Mengs - Drums
Fabian Hildebrandt - Guitars
Manuel Glatter - Vocals, Guitars



sobota 26. dubna 2025

Report, photos - TORTHARRY, INNERSPHERE, PURNAMA, VANGUARD - Divadlo pod Lampou, Plzeň - 25. 4. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here: 



Jsem srdcař, teď už to mám i úředně potvrzené. Ne, nebojte, ještě tu nějaký ten rok s vámi budu. Ale už mi bylo padesát a musí mě sledovat. Přežil jsem všechny své mužské předky a je nutné, abych prý zvolnil. Nojo, ale kdy? To máte práci, rodinu, pak se člověk snaží v rámci možností podporovat kapely, k tomu sport, na jedno srdce je toho příliš, řekli mi. A tak jsem, když mi psal Goro, že by zašel na koncert, řekl ano - pro mě jsou koncerty vždycky odpočinek a relax. I když jsem se ještě vzpamatovával z nádherného výletu do Budapešti. Také zemřel papež a kolem mě se vyvrbilo najednou tolik lidí, kterým to přišlo vtipné, že jsem byl až zaskočený. Opravdu chcete někomu přát smrt? Vždyť zrovna tahle hlava církve patřila k osvícenějším. To je ale na jinou disputaci. Jak jde život, ptám se v klubu, po tom, co jsem již vypil několik piv při rozplavbě (které proběhly jako vždy ve velmi příjemném čtenářsko-hudebním stylu). Nasávám atmosféru a užívám si ty napjaté chvíle před první kapelou. Tentokrát v ryze českém znění. Což u mě nebývá příliš častým zvykem. Některé skupiny moc neznám a tak jsem je jen vyfotil. Abych neplácal nesmysly. 


VANGUARD - melodický, technický death metal z Brna.





PURNAMA - melodický black death metal.





INNERSPHERE - psal jsem to mnohokrát a napíšu to i teď. Mám pro tuhle melodicky znějící, death thrash metalovou smečku slabost. Líbí se mi způsob, jakým se prezentují, ale hlavně jejich hudba, která má v sobě vše, co mám na tomhle stylu rád. Ostré riffy, naléhavé vokály, spousta divokých rytmů. Ale hlavně chladně temnou atmosféru, hromadu zajímavých pasáží, tohle všechno dohromady tvoří koktejl, který když vypijete, stanete se součástí jejich muziky. Alespoň takhle jsem to viděl, vidím a slyším já, starý metalový pes. V pátek v Plzni pánové opět předvedli jízdu, která směřovala jak jinak, přímo do pekla. Bylo mi velkou ctí! 






TORTHARRY - když tenhle starý buldozer vyjel na pódium, těšil jsem se. Už jsem kapelu neviděl pěkně dlouho. V Plzni pánové opět naplno potvrdili svůj status a bylo to stejně skvostné jako za starých dobrých časů. Poctivý, valivý a svým způsobem pěkně brutální death metal starého střihu mě nikdy neurazí. Navíc, tady ho hráli jedni z nejpovolanějších. Mělo to drive i sílu, sypalo to pěkně a chvílemi jsem měl pocit, že padnu k zemi se všemi kostmi v těle náležitě polámanými. TORTHARRY zkrátka pořád umí a hotovo. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Na Plzeň byl proveden jeden z dalších náletů a po vystoupení kolem nás zůstala jenom spálená země! Masakr! 





Návštěvnost byla v pořádku, zvuk také a co se týká organizace, ta také nemám žádných námitek. 

Jak říká jeden můj kamarád. Byl to vskutku krásný poetický večer. Inu, opravdu. Odcházel jsem spokojený. Paní doktorka by ze mě měla určitě radost. Nesměl bych jí ale prozradit, že piva bylo opět mnoho. Jenže znáte to, kdybych nemohl pít, asi bych raději nikam nešel. Pivo totiž patří ke koncertům jako k mrtvému zimník. Uvolní vás a to je přesně věc, kterou jsem potřeboval. Vždyť si to vezměte. Kolem nás je to jen samá nenávist, člověk aby se bál otevřít zprávy a připadá si jako by pomalu začínala dystopie. Vypadá to, že dobro zalezlo někam vystrašeně do kouta. Objeví se jen občas, jako na téhle akci. Děkuji všem za hezký zážitek, a to jak organizátorům, tak i kamarádům a známým. Dnes dělají tuhle muziku srdcaři pro srdcaře. Jsem rád, že můžu aspoň občas patřit mezi ně. Na sobotu se mi spalo krásně, to vám povím. A o to koneckonců šlo. Opatrujte se a děkuji za pozornost! 

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here: 
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

středa 2. dubna 2025

Recenze/review - WRETCHED PATH - Sea of Death (2025)


WRETCHED PATH - Sea of Death
CD 2025, Inverse Records

for english please scroll down

Vznáším se na hladině. Mezi zbytky zničené lodi, s krvavou skvrnou kolem hlavy. Padám do hlubiny a sleduji, jak kolem mě umírají ostatní. Zničili jsme postupně vše krásné. Jedovatá voda, děs v očích. Všichni jsme chyceni do sítí, které jsme si sami upletli. Svojí vlastní hloupostí, svými egy, svým strachem. Existují kapely, na jejichž nahrávky se vždy velmi těším. O finských WRETCHED PATH jsem psal již v roce 2022 u příležitosti vydání jejich debutového alba "Heavy Lies the Crown". Máme i krátký rozhovor (odkazy naleznete dole pod dnešním článkem).

Líbil se mi tehdy celkový přístup kapely k muzice jako takové, jejich nadšení pro chladné melodie, jejich schopnost vyjádřit temnotu. Letos pánové pokračují tam, kde minule přestali, navazují na předchozí myšlenky a motivy. Mám pocit, že se možná i trošku vracejí více ke kořenům samotného death metalu. Stále u toho mají svůj vlastní, originální výraz a obličej. Při poslechu mám opravdu pocit, že se topím v hlubinách jedovatého oceánu. 


Základem je zde stále melodický death metal ze severu (BLOODBATH, THE CROWN, HYPOCRISY, EDGE OF SANITY, ENTOMBED, DISMEMBER). Přidávány jsou potom vlastní, neotřelé a zajímavé myšlenky. Celým albem se navíc vznáší taková zvláštní, melancholická, záhadná atmosféra. Jedná se přesně o takový ten druh muziky, kterou když posloucháte delší čas, tak se vám dostane do krve i do podvědomí. Začne vás hlodat zevnitř, jako nějaký červ. Album se mi pomalu usadilo v hlavě, stalo se mojí součástí a vždycky jsem se těšil celý den, až se zavřu do svého pokoje, zhasnu všechna světla a zapnu play. WRETCHED PATH si dokáží hrát s náladami jako šelma se svojí kořistí. Jednou jsou syroví a drsní, potom na chvilku zvolní, aby nechali vyniknout tmu a chlad, aby vás nakonec totálně zničili. Líbí se mi silné melodie, oceňuji dobře čitelný vokál se zajímavou barvou a odstínem. Určitě to znáte. Pokud posloucháte hudbu srdcem jako já, tak jste určitě zažili momenty, ve kterých jasně a zřetelně víte, o čem kapela hraje, jste na stejné vlně. Chybí mi snad jenom jediné. Rád bych tuhle smečku viděl někde naživo. Zajímalo by mě, jak dokáže svoji hudbu přenést na pódium. Povedený je i zvuk (Jussi Riikonen - mixing, mastering, Teemu Grönberg - recording). Jestliže bylo pro mě jejich první album zajímavým zjevením, tak letos pánové potvrdili svoji silnou pozici a já nemohu jinak, než se stát jejich fanouškem. Z novinky je totiž cítit opravdovost, ryzost, upřímnost. Věřím jim každou notu, melodií, úder do bicích. Tahle deska v sobě má feeling, sílu, nakumulovanou energii. Je jako sopka, která se právě probudila. Jenom s tím rozdílem, že z ní nevytéká láva, ale led. Vznáším se na hladině. Mezi zbytky zničené lodi, s krvavou skvrnou kolem hlavy. Padám do hlubiny a sleduji, jak kolem mě umírají ostatní. Zničili jsme postupně vše krásné. Jedovatá voda, děs v očích. Všichni jsme chyceni do sítí, které jsme si sami upletli. Chladná a temná death metalová nahrávka se silnými melodiemi, které se vám zadřou až do morku kostí! Uhrančivé, majestátní, podmanivé!

Asphyx says:

I'm floating on the surface. Among the remains of a destroyed ship, with a bloodstain around my head. I fall into the depths and watch others die around me. We've destroyed everything beautiful. The poisonous water, the terror in our eyes. We're all caught in nets of our own making. Our own stupidity, our egos, our fear. There are bands whose records I always look forward to. I wrote about Finland's WRETCHED PATH back in 2022 on the occasion of the release of their debut album "Heavy Lies the Crown". We also have a short interview (links can be found at the bottom of today's article).

I liked the band's overall approach to music at that time, their passion for cold melodies, their ability to express darkness. This year the gentlemen pick up where they left off last time, picking up on previous ideas and themes. I feel that they may even be returning a bit more to the roots of death metal itself. They still have their own, original expression and face to it. I really feel like I'm drowning in the depths of a poisonous ocean when I listen to them.


The basis here is still melodic death metal from the north (BLOODBATH, THE CROWN, HYPOCRISY, EDGE OF SANITY, ENTOMBED, DISMEMBER). Then their own, new and interesting ideas are added. Moreover, a strange, melancholic, mysterious atmosphere floats through the whole album. This is exactly the kind of music that, when you listen to it for a long time, gets into your blood and subconscious. It starts gnawing at you from the inside, like a worm. The album slowly settled in my head, became a part of me, and I always looked forward to locking myself in my room all day, turning off all the lights and putting it on. WRETCHED PATH can play with moods like a beast with its prey. One minute they're raw and harsh, then they slow down for a moment to let the darkness and coldness stand out, and finally they totally destroy you. I like the strong melodies, I appreciate the easy to read vocals with interesting color and tone. I'm sure you know it. If you listen to music with your heart like I do, you've definitely experienced moments where you know clearly and distinctly what the band is playing about, you're on the same wavelength. There's only one thing missing. I'd love to see this bunch live somewhere. I'd be interested to see how they can bring their music to the stage. The sound is great too (Jussi Riikonen - mixing, mastering, Teemu Grönberg - recording). If their first album was an interesting revelation for me, this year the gentlemen have confirmed their strong position and I can't help but become a fan. The new album reeks of genuineness, sincerity, honesty. I trust them with every note, melody, drum beat. This record has feeling, power, accumulated energy. It's like a volcano that just woke up. Only the only difference is that it's not lava coming out of it, it's ice. I'm floating on the surface. Among the remains of a destroyed ship, with a bloodstain around my head. I fall into the depths and watch others die around me. We've destroyed everything beautiful. The poisonous water, the terror in our eyes. We're all caught in nets of our own making. A cold and dark death metal record with powerful melodies that will chill you to the core! Enchanting, majestic, captivating!



about WRETCHED PATH on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Release Of Violence
2. Death Machine
3. Apophis
4. False God
5. Rot Alone
6. Violence Within
7. Wretched Path
8. Sea Of Death

band:
Nico Hartonen - Bass
Seppo Tarvainen - Drums
Tapio Sintonen - Guitars
Teemu Grönberg - Guitars
Esa Salminen - Vocals



pondělí 23. prosince 2024

Recenze/review - GOREBRINGER - Condemned to Suffer (2024)


GOREBRINGER - Condemned to Suffer
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

Vzduchem se vznáší pach nedávno zaschlé krve a v kostech cítím chlad. Tenhle sen se mi vrací s pravidelností a krutostí. Vstupuji v něm do starého chrámu, ve kterém byla kdysi obětována těla nevinných. Vnímám jejich bolest, slyším nářek a prosby o milost. Jsem tichým stínem, našeptávačem v temnotě a stává se mi to pokaždé, když poslouchám nové album britských GOREBRINGER. Kapely, která hraje melodický death metal takovým zvláštním  a zajímavým způsobem. 

Všímavý a pečlivý čtenář ví, že jsme se téhle smečce již jednou věnovali. Její předchozí album "Terrified Beyond Measure" (recenze je odkazována dole pod článkem) bylo nejen stylovým, k dokonalosti vybroušeným drahokamem, ale i poctivě odvedenou prací. I letos pánové pokračují ve své energické, temné a chladné jízdě. Opět se jedná o zásek, který vás nenechá ani chvilku v klidu. 


Abych pravdu řekl, tak mě nová deska doslova pohltila. Její podmanivá, mrazivě neotřelá atmosféra ve mě vyvolala velké množství emocí. Stačilo několik poslechů a byli jsme spolu s kapelou naladěni na úplně stejnou vlnu. A to i přesto, že si v tomhle stylu velmi pečlivě vybírám. "Condemned to Suffer" je jako ledový vichr ze severu, jako zvedající se tsunami. Nezůstává po něm nic, jenom zničená a spálená země. Skladby mají v sobě takový zvláštní neklid, zároveň jsou náležitě heavy a syrové. Není to ale jenom melodický death metal, který je sice základem, ale přidávána je taková ta chladná black metalová aura. Pokud bych měl tvorbu této smečky k někomu připodobnit, volil bych kapely jako AT THE GATES, MAYHEM, DEATH, DISSECTION, THE CROWN. Už jste někdy vylezli na nějakou vysokou skálu? A dívali jste se dolů, vznášeli jste se, létali, padali po zádech do hlubiny? Tak ani nemusíte, z nového alba mám velmi podobný dojem. Líbí se mi zvuk, obal, oceňuji takovou tu klasickou poctivost, se kterou muselo být nové album nahráváno. Znáte to, jsem starý pes, který se snaží podporovat opravdovou, upřímnou a reálnou muziku. A téhle smečce věřím každý tón, melodii i notu. Jsme stejné krve, chce se mi řvát do větru. Stíny se pomalu prodlužují, mraky jsou zase nízko a na mě padá spánek. Vzduchem se vznáší pach nedávno zaschlé krve a v kostech cítím chlad. Tenhle sen se mi vrací s pravidelností a krutostí. Vstupuji v něm do starého chrámu, ve kterém byla kdysi obětována těla nevinných. Vnímám jejich bolest, slyším nářek a prosby o milost. Jsem tichým stínem, našeptávačem v temnotě a stává se mi to pokaždé, když poslouchám nové album britských GOREBRINGER. Mocné, démonické ozvěny z temných melodických black death metalových snů!


Asphyx says:

The smell of recently dried blood wafts through the air and I feel a chill in my bones. This dream comes back to me with regularity and cruelty. I enter an old temple where the bodies of the innocent were once sacrificed. I feel their pain, hear their cries and pleas for mercy. I am a silent shadow, a whisperer in the darkness, and it happens to me every time I listen to the new album by British GOREBRINGER. A band that plays melodic death metal in such a strange and interesting way. 

The observant and careful reader knows that we have already covered this band once. Their previous album "Terrified Beyond Measure" (review linked at the bottom of the article) was not only a stylish gem, polished to perfection, but also a job well done. This year, the gentlemen continue their energetic, dark and cool ride. Once again, this is a hit that won't leave you wanting for a moment. 


To be honest, I was literally absorbed by the new album. Its captivating, frosty and novel atmosphere evoked a lot of emotions in me. Just a few listens and the band and I were on the same page. And that's even though I choose very carefully in this style. "Condemned to Suffer" is like an icy blast from the north, like a rising tsunami. It leaves nothing but a scorched and scorched earth. The songs have a strange restlessness to them, at the same time they are properly heavy and raw. It's not just melodic death metal though, which is the base, but there is this cold black metal aura added. If I had to compare the work of this pack to someone, I would choose bands like AT THE GATES, MAYHEM, DEATH, DISSECTION, THE CROWN. Have you ever climbed a high rock? And have you looked down, floated, flown, fallen on your back into the depths? Well, you don't have to, I got a very similar impression from the new album. I like the sound, the cover, I appreciate the classic honesty with which the new album had to be recorded. You know, I'm an old dog trying to promote real, honest and real music. And I trust this pack with every note, melody and note. We're of the same blood, it makes me want to scream into the wind. The shadows are slowly lengthening, the clouds are low again and sleep is falling on me. The smell of recently dried blood wafts through the air and I feel a chill in my bones. This dream returns to me with regularity and cruelty. In it, I enter an old temple where the bodies of the innocent were once sacrificed. I feel their pain, hear their cries and pleas for mercy. I am a silent shadow, a whisperer in the darkness, and it happens to me every time I listen to the new album by British GOREBRINGER. Powerful, demonic echoes from dark melodic black death metal dreams!


Recenze/review - GOREBRINGER - Terrified Beyond Measure (2022):

pondělí 2. prosince 2024

Recenze/review - APOCRYPHAL - Facing The End (2024)


APOCRYPHAL - Facing The End
CD 2024, The Circle Music

for english please scroll down

Kdysi dávno, když jsem byl ještě mladý kluk, tak jsem četl jednu sci-fi knihu. Příběh pojednával o tom, jak lidstvo vyhyne, jak se samo svojí hloupostí a pýchou skoro vyhubí. Vše začne znovu, po velkém restartu. Nový směr, nový začátek. Vzpomněl jsem si na ni, když jsem poprvé poslouchal nové album francouzských melodiků APOCRYPHAL. Nejdříve jsem zapátral ve svých archívech a našel v nich desku "Black Dreams of Silence" z roku 1999. Ihned se mi v hlavě vrátily vzpomínky. Pánové tenkrát hráli atmosférický death metal s takovou tou zasněnou progresivní aurou.

Letos se kapela vrátila a začala znovu. Angažovala do svých řad zpěváka Björna "Speeda" Strida (SOILWORK, TERROR 2000, ACT OF DENIAL), který jako vždy odvedl skvělou práci. Nový směr je určen - severský melodický death metal. Dostanete vskutku zajímavé a neotřelé album. 


Tahle kapela měla vždy svůj vlastní výraz, rukopis, chcete-li. Skladby v sobě sice mají spoustu styčných bodů se švédskými melodickými kapelami, ale jsou v nich i velmi zajímavé momenty, plné krvavé mlhy, melancholie a chladu. Zvuk řeže jako ostré čepele čerstvě nabroušených nožů, je čistý, energický, divoký (Nino Helfrich - mastering). Novinka je opatřena i zdařilým obalem (Valnoir). Motiv opravdu chápu jako začátek konce našeho světa. Zkrátka a dobře, vždycky jsem měl rád skupiny, které vědí co a jak chtějí hrát. Mají jasný směr a baví mě jejich hudbu poslouchat. Nevím jak vy, ale já jsem si nejvíc užíval "Facing The End" v autě. Představte si silný motor pod kapotou, prázdnou dálnici před sebou a v dáli svítá v mlze slunce. Také cítíte tu svobodu, naléhavost, také se vám riffy a melodie doslova zadírají pod kůži? Já ano, a to i přesto, že na podobné návraty po tolika letech příliš nevěřím. Většinou se jedná jen o obyčejné ozvěny starých časů. Jenže Francouzi na to jdou jinak. Svěže, zajímavě, mezi muzikanty funguje chemie a z jednotlivých pasáží je cítit drive a síla. Takový ten pradávný heavy efekt, který vždy odlišoval obyčejné kapely od těch dobrých. APOCRYPHAL ale nepřicházejí jenom se slušně odvedeným řemeslem. Naopak, songy žhnou pod povrchem. Jednou jsou vznešené, jindy zemité a zaseknou do vás svůj dráp. Všem je asi jasné, že jako planeta postupně směřujeme ke svému zániku. Než se tak ale stane, budu tuhle nahrávku poslouchat. Má v sobě totiž něco přitažlivého, opravdového, nebál bych se napsat magického a vznešeného. Nemohu jinak, než vám album doporučit. Chladný, severský melodický death metal, který hoří uvnitř! 

Asphyx says:

A long time ago, when I was a young boy, I read a science fiction book. The story was about how mankind would become extinct, how it would almost wipe itself out through its own stupidity and pride. It all starts again, after the great reboot. A new direction, a new beginning. I remembered it when I first listened to the new album by French melodic artists APOCRYPHAL. First I dug into my archives and found the 1999 album "Black Dreams of Silence". Immediately the memories came back to me. Back then the gentlemen played atmospheric death metal with that dreamy progressive aura.

This year the band came back and started again. They recruited vocalist Björn "Speed" Strid (SOILWORK, TERROR 2000, ACT OF DENIAL), who did a great job as always. The new direction is set - Nordic melodic death metal. You will get a really interesting and novel album. 


This band has always had its own expression, its own handwriting, if you will. The songs have a lot of points of contact with Swedish melodic bands, but there are also very interesting moments, full of bloody fog, melancholy and coldness. The sound cuts like sharp blades of freshly sharpened knives, it's clean, energetic, fierce (Nino Helfrich - mastering). The novelty is also provided with a successful cover (Valnoir). I really understand the motif as the beginning of the end of our world. In short, I've always liked bands that know what and how they want to play. They have a clear direction and I enjoy listening to their music. I don't know about you, but I enjoyed "Facing The End" in the car the most. Imagine a powerful engine under the hood, an empty highway in front of you, and the sun shining through the fog in the distance. Do you also feel the freedom, the urgency, do the riffs and melodies literally get under your skin? I do, even though I don't really believe in such comebacks after so many years. Most of the time they are just simple echoes of the old days. But the French have a different approach. It's fresh, interesting, the chemistry between the musicians works, and the individual passages have a sense of drive and power. That ancient heavy effect that has always distinguished ordinary bands from the good ones. But APOCRYPHAL don't just come with decent workmanship. On the contrary, the songs are glowing under the surface. At times they are sublime, at others earthy and sink their claws into you. It's probably clear to everyone that we are gradually heading towards our demise as a planet. But before that happens, I'm going to listen to this record. It has something appealing, real, I wouldn't be afraid to write magical and sublime. I cannot but recommend the album to you. Cold, Nordic melodic death metal that burns inside!



tracklist:
1. Smells Like The End Of The World
2. All Is Empty
3. He Forgot You
4. It Wasn’t So Complicated
5. Plague Doctor
6. My Hero Inside
7. Just Behind
8. Swallow My Lies
9. Taste My Hate
10. Stella
11. From Depths



pátek 8. listopadu 2024

Recenze/review - RAVENOIR - Nocturne (2024)


RAVENOIR - Nocturne
CD 2024, Gothoom Productions

for english please scroll down

Stínohra, fantasmagorie. Sedím na nemocniční chodbě a promítám si na zeď vzpomínky předešlých dní. Na kamarády, kteří již dnes nejsou mezi námi. Je to zvláštní pocit, procházet se nekonečnými chodbami s umělým světlem nad hlavou, poslouchat u toho nové album RAVENOIR zrovna na svátek všech mrtvých. Hudba Aleshe,  hlavního autora hudby i textů, je natolik podmanivá, že i výkřiky z nedalekého pavilonu duševně chorých, dostávají zcela jiný rozměr. Spadl mi kámen ze srdce, když jsem z nemocnice odcházel, ale stejně mi zůstaly šrámy na duši.

Novinka "Nocturne" je volným pokračováním předchozích nahrávek. Ubylo surovosti a zemitosti, přibylo snových pasáží. Nemohl jsem několik dní v kuse spát, bál jsem se každého stínu a když jsem potom znovu vstal a šel šerými ulicemi velmi brzo ráno, vynikla tahle deska ještě více. Kapela vždy měla a stále má svůj jasný, originální a rozeznatelný rukopis. Je mementem, mlhavou vzpomínkou, odkazem bolesti. Autorovi se povedlo do nového alba promítnou velké množství emocí zabarvených do černě šedé palety barev. 


Asi vám je všem jasné, že jsem fanouškem kapely již od jejich počátků. Důkazem budiž recenze i na předchozí počiny (články jsou odkazovány dole po dnešním textem). Líbí se mi směr, kterým se RAVENOIR vydali. Stále mají perfektní zvuk, mystický obal a i na novince se pohybují na hraně mezi naším a oním světem. Až půjdete zase jednou na hřbitov, položit květiny na hrob těch, které jste měli tolik rádi, tak si na "Nocturne" určitě vzpomenete. Nové album se pro mě stalo takovým smutně krásným rozjímáním, zastavením v dnešním podivně chaotickém světě. Rád jsem si v jeho přítomnosti četl staré oblíbené knihy nebo se jen tak procházel ulicemi. Vzdušné a nostalgicky zabarvené melodie se zde potkávají s doomovými náladami. Jednou vás do hry uvede tepající klavír, jindy zase šum větru, budou vám tikat hodiny v rytmu srdce. Novou desku vnímám jako opus, jako smutnou symfonii za umírající den, jako šerosvit, jako hodinu mezi člověkem a vlkem. Viděl jsem jednou sedět na náhrobku krkavce, díval se na mě, úplně stejně jako havran ve slavné básni od Alana Edgara Poea. Nemuseli jsme si nic říkat, oba jsme věděli, že tahle deska je zdánlivě klidně plynoucí na povrchu, přesto žhavá i chladná uvnitř. Netuším, co se jednou stane, až zemřeme. Možná přejdeme na druhou stranu, možná jenom shnijeme v zemi, možná po nás zůstane podobný otisk jako po této desce. "Nocturne" je přesně tím druhem hudby, která vás postupně rozdrásá zevnitř. Je stínohrou, fantasmagorií, je mementem, je padajícím listím i vzpomínkou na mlhavá rána. Mrazí mě hluboko v kostech! Melodická, atmosférická death doom black metalová symfonie! Stínohra, fantasmagorie, chlad, tma i mlhavý smutek!


Asphyx says:

Shadowplay, phantasmagoria. I'm sitting in a hospital corridor, projecting memories of the previous days onto the wall. Of friends who are no longer with us. It's a strange feeling, walking down endless corridors with artificial light overhead, listening to the new RAVENOIR album on All Souls' Day. The music of Alesh, the main author of the music and lyrics, is so captivating that even the screams from the nearby mental patients' pavilion take on a completely different dimension. A stone fell from my heart when I left the hospital, but still the scars on my soul remained.

The new release "Nocturne" is a loose continuation of the previous recordings. There is less rawness and earthiness, more dreamy passages. I couldn't sleep for days at a time, I was afraid of every shadow, and then when I got up again and walked through the grey streets very early in the morning, this record stood out even more. The band has always had and still has its clear, original and recognizable signature. It is a memento, a vague memory, a legacy of pain. The author has managed to project a great deal of emotion into the new album, coloured in a black and grey palette of colours. 


It is probably clear to all of you that I have been a fan of the band since their early days. I like the direction RAVENOIR has taken. They still have a perfect sound, mystical cover art and even on the new album they walk the line between our world and the other world. When you go to the cemetery again, to lay flowers on the grave of those you loved so much, you will definitely remember "Nocturne". The new album has become for me such a sadly beautiful contemplation, a pause in today's strangely chaotic world. I loved reading old favourite books or just walking the streets in its presence. Airy and nostalgia tinged melodies meet doom moods here. Sometimes a throbbing piano will bring you in, other times the sound of the wind will have your clock ticking in time with your heartbeat. I see the new album as an opus, a sad symphony for the dying day, a twilight hour between man and wolf. I once saw a raven sitting on a tombstone, looking at me, just like the raven in Alan Edgar Poe's famous poem. We didn't have to say anything to each other, we both knew that this record was seemingly calmly flowing on the surface, yet hot and cold on the inside. I have no idea what will happen when we die. Maybe we'll cross over to the other side, maybe we'll just rot in the ground, maybe we'll be left with an imprint similar to this record. "Nocturne" is exactly the kind of music that gradually tears you apart from the inside. It's a shadow play, a phantasmagoria, a memento, a falling leaf and a memory of misty mornings. It chills me to the bone! Melodic, atmospheric death doom black metal symphony! Shadow, phantasmagoria, coldness, darkness and misty sadness!


about RAVENOIR on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1. Beyond the Horizon of Emptiness (Introduction)
2. Reincarnation
3. Aura of Death
4. Flames are Rising Higher
5. Tearful Heavens
6. Veil of Moonlight (Interlude)
7. Convergence of Shadows
8. Far Beyond Eternity
9. Caress of Sorrow
10. My Dying Sun (Farewell)

band:
Alesh A.D. – všechny kytary, zpěvy, klávesy a orchestrace, bicí (4)
Igor Hubík – baskytara
Jiří Háb – sólová kytara
Jakub Vašica – bicí

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine