Myslím si, že nové album VLTIMAS nejlépe charakterizují hudebníci samotní. Zde jsou dva citáty, pod které bych se podepsal
"[EPIC je] staré a současné, symbióza všech skvělých věcí, které milujeme na extrémním metalu," říká Eriksen. "Všechno spojeno do jednoho alba."
"Chci být stejně emocionální a upřímný [s VLTIMAS]," dodává Vincent. "Chci vyprávět příběhy; chci mít témata, která mě osloví; chci mít nějaké poselství, které si někdo může vzít, v tomto případě sílu. EPIC je síla."
Za sebe mohu dodat snad jen jediné. Temnota v mnoha podobách a stavech, dlouhé stíny, které se vám nikdy nepodaří překročit. Přesně takoví jsou letošní VLTIMAS.
Novinka je vznešená, majestátní a tajemná. Vybroušená až k dokonalosti. Taková je nová deska "Epic". Pánové letos napsali skladby, které připomínají zvláštní, napínavé a elektrizující okamžiky před bouří. Stojíte na vysoké hoře a díváte se dolů, do hlubiny. Extrémní metal byl vždy o emocích jdoucích za hranu, do oblastí a myšlenek, které by měly být raději ukryty. VLTIMAS je vzali, vytáhli na povrch a vypálili na hudební nosič. Jedná se samozřejmě o velmi zdařilé dílo po všech stránkách. Zvuk (Jaime Gomez Arellano at Orgone Studio), obal (Daniele Valeriani w/ additional layout by Adrien Bousson) i celková produkce, vše sedí perfektně na svých místech. Fanoušci se tak mohou soustředit na to důležité. Na hudbu samotnou, na její sílu a energii, která jakoby byla doslova do songů narvaná pod tlakem. Líbí se mi, že i když se zde sešli vynikající muzikanti, tak je pro ně nejdůležitější motiv samotný. Cítím pokoru, slyším pradávné ozvěny ze záhrobí. Kapela vypráví příběhy pomocí originálních riffů, divokých bicích a zvířecího vokálu, kterým věřím. Pro mě osobně je to velmi důležitá věc. Svět je poslední roky divné místo k žití a podobné nahrávky se pro mě vždy stanou záchytným bodem, jistotou. Dívám se na organismus ze starých časů, který se neustále mění, vyvíjí. Občas z něj vylétne chapadlo, které mě zardousí. Ano, během společných setkání s novým albem si připadám, že mi někdo stojí po celou dobu těžkou botou na prsou. Zároveň jsem svobodný. Vše probíhá spíše v klidnějších tempech, ale o to naléhavěji. Minulý počin se mi moc nelíbil, ale letos mě tihle vyslanci pekla přesvědčili na svoji stranu. Budete chyceni do pevných pavučin, utkaných ze zloby, zášti a nenávisti. Satan bude sedět na svém trůně a usmívat se. Majestátní, vznešená black death metalová vichřice, která vás smete z povrchu zemského! Temná energie z onoho světa!
Asphyx says:
I think the new VLTIMAS album is best described by the musicians themselves. Here are two quotes that I would subscribe to
"[EPIC is] old and contemporary, a symbiosis of all the great things we love about extreme metal," says Eriksen. "Everything combined into one album."
"I want to be just as emotional and honest [with VLTIMAS]," Vincent adds. "I want to tell stories; I want to have themes that speak to me; I want to have a message that someone can take away, in this case, power. EPIC is power."
For myself, I can add perhaps only one thing. Darkness in many forms and states, long shadows that you can never cross. That's exactly what this year's VLTIMAS are.
The novelty is sublime, majestic and mysterious. Honed to perfection. This is the new album "Epic". This year, the gentlemen have written songs that recall strange, thrilling and electrifying moments before the storm. You stand on a high mountain and look down into the depths. Extreme metal has always been about emotions going over the edge, into areas and thoughts that should rather be hidden. VLTIMAS took them, brought them to the surface and burned them on a music carrier. This is obviously a very successful work in all aspects. The sound (Jaime Gomez Arellano at Orgone Studio), the cover art (Daniele Valeriani w/ additional layout by Adrien Bousson) and the overall production all fit perfectly in place. Fans can concentrate on what's important. On the music itself, on its power and energy that seems to be literally crammed into the songs under pressure. I love that even though there are some excellent musicians here, it's the motif itself that's most important to them. I feel humbled, I hear ancient echoes from beyond the grave. The band tells stories with original riffs, ferocious drums and animal vocals that I believe in. That's a very important thing for me personally. The world has been a strange place to live in recent years and records like this always become a clue, a reassurance for me. I'm looking at an organism from the old days that is constantly changing, evolving. Every now and then a tentacle flies out and chokes me. Yes, during our sessions together with the new album, I feel like someone is standing with a heavy boot on my chest the whole time. At the same time, I'm free. It's all happening at a more leisurely pace, but all the more urgent. I didn't like the last effort, but this year these ambassadors of hell have convinced me to their side. You will be caught in a tight web woven of anger, resentment and hatred. Satan will sit on his throne and smile. A majestic, sublime black death metal whirlwind that will sweep you off the face of the earth! Dark energy from beyond the grave!
Track-list
1. Volens Discordant - 1:022. EPIC - 4:35
3. Miserere - 3:51
4. Exercitus Irae - 4:01
5. Mephisto Manifesto - 5:05
6. Scorcher - 3:21
7. Invictus - 5:30
8. Nature's Fangs - 3:52
9. Spoils Of War - 5:54
Line-up
David Vincent - Vocals
Rune 'Blasphemer' Eriksen - Guitars
Flo Mounier - Drums
Ype TVS - Bass
Recording Studio
Arda Records (Porto, Portugal)
Producer
Jaime Gomez ArellanoSound Engineer
Jonathan Mazzeo
Mixing, Mastering Studio & Engineer
Jaime Gomez Arellano at Orgone Studio
Artwork Artist
Daniele Valeriani w/ additional layout by Adrien Bousson
Ave GRAVEHAMMER! Hello to the underground. I hope all is well with you. It should be, you have a great debut album. I have to admit, it literally drove me up the wall. It's dark, it's energetic, it cuts with a knife edge. It's very telling that you've done a great job, and a great deal of talent as well. How do you feel about the new record in relation to your previous EP? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?
J.S.: Hails Deadly Storm Zine and thank you for your kind words. It was our aim to capture the energy of playing Death Metal as a band. “Bones to harvest” could be considered a next step in the band’s development. Writing an album and not just a demo or an EP was a new experience for us. It is more challenging since you have a higher amount of work as more material has to be written and rehearsed. Our goal was to come up with a conclusive songwriting. The record has received some positive feedback so far which we are very happy and grateful about.
„Bones to Harvest“ includes all attributes of good death/black and doom metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of GRAVEHAMMER?
Arillus: Wow, that is a pleasing comment! Our music is never a construction in one's head but something that evolves live during rehearsal. I guess this is one of our essential properties. No overthinking but doing what feels right, just then. Next, there is no gap between the first creation and taping the fragments of a song. Thus, we are able to keep the original feel of a song and stick to it when we take off for the studio later. Besides that, just put us into our rehearsal room. After a few beers and an average working day “Bones to harvest” is what you get.
Who's signed for the sound and mix? I have to confirm that they literally kill. It keeps making me turn up the volume on the hi-fi tower. You've got a sound that's harsh, raw and dark and animalistic at the same time. How did you achieve it? What studio did you record in and how did it all work?
Arillus: With the former records, recording, mixing/mastering and all the technical stuff was in my responsibility. Especially the last E.P. taught us to get a really raw and energetic sound since we recorded the instruments live in our rehearsal room. Now, with the new record we decided to separate the recording process and also the responsibility of the production. We recorded in my other band’s (Nosturaack) rehearsal room which is far from perfect but kind of optimized to make some heavy noise ;) So, there was no one else to pressure us but ourselves. We took the time we needed and enjoyed a familiar atmosphere to do the work. Then, we gave the material to Alex from Holodeckstudio. He really has the right touch for this kind of music, shares our vision of sound and made it real.
An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD in El Rotting Misery Records, and it has a „morbid“ cover art. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?
T.W.: The physical release is an important milestone. Since we are not very much into streaming and digital platforms, it’s way more than a bonus for us. We are happy that we found labels that support us. Rotting Misery indeed released the CD as a nice digipak. The tape version was done by Kellerassel Records and Fucking Kill! Records did the vinyl versions.
The Field Alchemist: Thanks for allowing me to pitch in! I very much prefer traditional over digital art - a rusty nib and ink on cold-pressed paper feels more alive, raw and expressive to me than any digital drawing ever could, all imperfections included. I hand-drew the cover design inspired by the lyrics and leitmotif of the album - an all-engulfing tyrant killed by a dozen weapons throwing up not blood but rusty chains and countless corpses including a dagger symbolizing ritualistic murder. I was going for something crude, guttural and rotten as I feel it matches Gravehammer's vibe. Some additional illustrations within the CD design were done by me as well and I enjoyed the contribution.
MB: The layout did indeed capture the essence of the lyrics perfectly. The common theme of all the lyrics on the album is the way humans treat each other. The main focus lies on the brutality and humiliation that always has and always will be found when conflict, greed and craving for power strike. I took a lot of inspiration from Roman antiquity this time, which is full of blood, violence, gore - everything that’s needed for good death metal lyrics.
I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Germany for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death/black doom metal bands that are worth it. How do you explain that underground metal is doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?
J.S.: Germany has had a strong scene right from the beginning in the early eighties. I guess, we are also lucky because of its position right in the center of Europe. Hence many tours are routed through the country when going from west to east or vice versa. From a business perspective, the German market is still very important when it comes to sales of releases. So labels pay attention that their releases are available in Germany.
However, these days it is difficult for many venues and promoters to survive. Rising costs for touring and production on one side, less money among the fans for tickets on the other side. I hope that most of the Metal devotees will cope with this situation and survive these difficult times. “Take nothing for granted” as the saying goes.
You play doom death/black metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start GRAVEHAMMER was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?
T.W.: I think the initial idea was to play old school Death Metal in the vein of bands like Nihilist, Grave, old Tiamat and Winter, without having had an elaborated concept or long term strategy for the band. We were (and still are) very much into that archaic sound and noticed that there were no bands in our area playing that kind of music. However, it turned out that we did not really know how to achieve that. We had some technical limitations and were biased by our individual backgrounds. Our first demo is probably closer to Hellhammer than to nineties Death Metal. Still, we noticed that there is the potential for a certain primitive energy, which I associate with the first waves of extreme metal.
Hence, we gave up the idea of being a pure Death Metal band and put more focus on finding our own identity. Although we still primarily identify as a Death Metal band, there is a lot of Doom Metal, Black Metal and War Metal in our current sound. By not limiting our music to a specific genre, we are maybe even closer to the essence of the early days of Extreme Metal - a time when it was more important to play energetic music than to find the right marketing tags. Look at - again - Hellhammer or early Sodom, Morbid, Master’s Hammer, Bathory, Sarcófago and the like. Although they sound very different, all of them have an incredible, primitive energy plus a dark, morbid aura. Yet, there is a certain lightheartedness in the chaos they embraced. Today, I can‘t name one specific band that influences us the most, but for sure we are inspired by those core aspects of the first waves of extreme metal.
For the second part of the question, we don’t really have a long term goal. I guess we will try to find a good balance of playing live and working on new material. There are for sure some stages we‘d like to enter, but yet I feel that smaller, shady venues fit our style of music better. I don’t think that our music is made for big stages and that‘s totally fine. Playing in front of 10 maniacs in a putrid garage can be a blast. Of course it would be also cool to share the stage with a bigger band we all like, but it’s not our biggest dream and definitely we would not pay to get a support slot. Yes, this happens, and it has nothing to do with Metal.
When I started my website seven years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?
J.S.: Most of us attend shows on a regular basis. When we like the band we also hit the merch table since we like physical releases. And of course, shirts, too (who doesn’t?).
The promotion work of Gravehammer consists of several components. Our labels do promotion for their releases. Furthermore, we also do promotion on our own by using social media and getting word of mouth promotion going. Attending concerts and speaking to other fans is an important part of this, too.
On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as GRAVEHAMMER? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?
MB: Well, the developments of the last decade or so are both a blessing and a curse. As it has become quite easy to record music on your own and release it, there is a huge flood of new demos each month or even week - yet, there are also many good releases among the many rubbish ones. But, even though we (this includes Gravehammer as well as Skardus, a band J.S. and I play in together) put our music on bandcamp, youtube and the like, we still see many people buying our stuff - both online and at our concerts. That said, I think that the attention span of people who listen to music via streaming exclusively has drastically shortened because that way music can be consumed everywhere and all the time. Thus, for many people, music has become a mere background noise which needs to be changed and skipped through as fast as possible. This, of course, leads to the problem that complete albums or demos do not get appreciated the way they should. But, on the other hand, I do feel that the people who rather live and support the underground do still buy the bands’ albums and merchandise to support them (and also support the bands on said pages like facebook etc.) and by that keep the flame burning, so to speak.
I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?
J.S.: Lifestyle is a strong word. On the other hand, Metal in general consumes much of my spare time. This includes rehearsing with my two bands (Skardus is the other one), attending concerts and listening to records.
Since this answer is not toooooo exciting, I may rephrase your question a bit to “What do you favour in Death Metal?” I personally like bands which capture a sinister atmosphere and not just playing “buddy Death Metal”. Records that evoke a similar feeling for me when visiting old churches and vaults or looking at medieval woodcuts. Teitanblood, Possession, Necros Christos, Beherit, Goat Molestör… you get the idea.
Finally, a classic but important question. What is GRAVEHAMMER planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and what about a tour of Europe?
T.W.: Yes, we do have some gigs in the pipeline, most of them in Germany. In March, we will hit the road with our friends Hallucinate and play in Mülheim (22.3.) and Göttingen (23.3.). Check them out, they released their debut last year, an incredible atmospheric yet old school Death Metal album. In April, we will play in Lübeck (27.4.) inside a freakin’ ship.
Most interesting for you and your readers and certainly one highlight for us will be the “United in Brutality” festival. On Saturday (21.9.) we’ll hit their stage in Jablonec Nad Nisou in the Czech Republic. All further announcements can be found on our facebook page: https://www.facebook.com/Gravehammer
At the moment, we prefer weekenders with 2-3 dates since they are easier to organize. But who knows.
Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Bones to Harvest“ into my head again!
J.S.: Thank you for featuring Gravehammer in your zine and also for your kind words! We hope to see many of you guys when we play at “United in Brutality” in September.
Recenze/review - GRAVEHAMMER - Bones to Harvest (2023):
Ave GRAVEHAMMER! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě skvělé debutové album. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozím EP? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?
J.S.: Zdravíme Deadly Storm Zine a děkujeme za milá slova. Naším cílem bylo zachytit energii, kterou jako kapela čerpáme při hraní death metalu. "Bones to harvest" by se dalo považovat za další krok ve vývoji kapely. Napsat album, a ne jen demo nebo EP, pro nás byla nová zkušenost. Je to náročnější, protože máte větší množství práce, protože je třeba napsat a nazkoušet více materiálu. Naším cílem bylo přijít s přesvědčivou skladbou. Deska zatím získala několik pozitivních ohlasů, za což jsme velmi rádi a vděční.
„Bones to Harvest“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death/black a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál GRAVEHAMMER?
Arillus: Páni, to je potěšující komentář! Naše hudba není nikdy konstrukcí v hlavě, ale něčím, co se vyvíjí naživo během zkoušení. Myslím, že to je jedna z našich základních vlastností. Žádné přehnané přemýšlení, ale děláme to, co cítíme, že je správné, právě v tu chvíli. Dále mezi první tvorbou a natáčením fragmentů písně není žádná mezera. Jsme tak schopni zachovat původní pocit z písně a držet se ho, když později odlétáme do studia. Kromě toho nás stačí posadit do naší zkušebny. Po pár pivech a průměrném pracovním dni vznikne "Bones to harvest".
Kdo je podepsán pod zvukem a mixem? Musím potvrdit, že doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak jste jej docílili? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?
Arillus: U předchozích desek jsem měl na starosti nahrávání, mixáž/mastering a všechny technické věci. Hlavně na posledním E.P. jsme se naučili dosáhnout opravdu syrového a energického zvuku, protože jsme nástroje nahrávali živě v naší zkušebně. Nyní jsme se s novou deskou rozhodli oddělit nahrávací proces a také zodpovědnost za produkci. Nahrávali jsme ve zkušebně mé druhé kapely (Nosturaack), která má sice k dokonalosti daleko, ale je tak nějak optimalizovaná k tomu, aby dělala pořádný randál ;). Takže na nás netlačil nikdo jiný než my sami. Dali jsme si na práci čas, který jsme potřebovali, a užívali si důvěrně známou atmosféru. Pak jsme materiál předali Alexovi z Holodeckstudia. Ten má pro tenhle druh hudby opravdu ten správný cit, sdílí naši vizi zvuku a zrealizoval ji.
Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Rotting Misery Records a je opatřeno „morbidním“ obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?
T.W.: Fyzické vydání je důležitým milníkem. Vzhledem k tomu, že se příliš nevěnujeme streamování a digitálním platformám, je to pro nás víc než jen bonus. Jsme rádi, že jsme našli labely, které nás podporují. Rotting Misery skutečně vydali CD jako pěkný digipak. O kazetovou verzi se postarali Kellerassel Records a Fucking Kill! Records se postarali o vinylovou verzi.
The Field Alchemist: Děkuji, že jste mi dovolili se zapojit! Dávám přednost tradičnímu umění před digitálním - rezavá tuha a inkoust na za studena lisovaném papíře mi připadají živější, syrovější a expresivnější než jakákoli digitální kresba, včetně všech nedokonalostí. Návrh obalu jsem nakreslila ručně, inspirována textem a leitmotivem alba - všepohlcující tyran zabitý tuctem zbraní, který nevrhá krev, ale rezavé řetězy a nespočet mrtvol včetně dýky symbolizující rituální vraždu. Chtěla jsem něco surového, hrdelního a prohnilého, protože mám pocit, že to odpovídá atmosféře Gravehammeru. Některé další ilustrace v rámci designu CD jsem vytvořil ataké já a jejich přínos mě potěšil.
MB: Grafická úprava skutečně dokonale vystihla podstatu textů. Společným tématem všech textů na albu je způsob, jakým se k sobě lidé chovají. Hlavní důraz spočívá v brutalitě a ponížení, které se vždy vyskytovaly a vždy budou vyskytovat, když zasáhne konflikt, chamtivost a touha po moci. Tentokrát jsem se hodně inspiroval římským starověkem, který je plný krve, násilí, gore - všeho, co je potřeba pro dobré deathmetalové texty.
Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Německa si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death/black doom metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se undergroundovému metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?
J.S: Německo mělo silnou scénu od samého počátku na začátku osmdesátých let. Myslím, že máme štěstí i díky své poloze přímo ve středu Evropy. Proto je mnoho turné vedeno přes tuto zemi, když se jede ze západu na východ nebo naopak. Z obchodního hlediska je německý trh stále velmi důležitý, co se týče prodeje desek. Vydavatelství proto dbají na to, aby jejich vydání byla v Německu dostupná.
V dnešní době je však pro mnoho míst a promotérů obtížné přežít. Na jedné straně rostoucí náklady na turné a produkci, na druhé straně méně peněz mezi fanoušky na vstupenky. Doufám, že většina vyznavačů metalu se s touto situací vyrovná a přežije tyto těžké časy. "Nic neberte jako samozřejmost", jak se říká.
Hrajete doom death/black metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit GRAVEHAMMER, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
T.W.: Myslím, že původní myšlenka byla hrát old school death metal v duchu kapel jako Nihilist, Grave, starý Tiamat a Winter, aniž bychom měli propracovaný koncept nebo dlouhodobou strategii kapely. Byli jsme (a stále jsme) velmi zaujatí tímto archaickým zvukem a všimli jsme si, že v našem okolí nejsou žádné kapely, které by tento druh hudby hrály. Ukázalo se však, že jsme vlastně nevěděli, jak toho dosáhnout. Měli jsme určitá technická omezení a byli jsme zaujatí svým individuálním zázemím. Naše první demo má pravděpodobně blíž k Hellhammer než k death metalu devadesátých let. Přesto jsme si všimli, že je v něm potenciál určité primitivní energie, kterou si spojuji s prvními vlnami extrémního metalu.
Proto jsme se vzdali myšlenky být čistě deathmetalovou kapelou a více jsme se zaměřili na hledání vlastní identity. I když se stále primárně označujeme za deathmetalovou kapelu, v našem současném zvuku je hodně doom metalu, black metalu a war metalu. Tím, že naši hudbu neomezujeme na konkrétní žánr, jsme se možná ještě více přiblížili podstatě počátků extrémního metalu - době, kdy bylo důležitější hrát energickou hudbu než hledat ty správné marketingové značky. Podívejte se - opět - na Hellhammer nebo rané Sodom, Morbid, Master's Hammer, Bathory, Sarcófago a podobně. I když znějí velmi odlišně, všichni mají neuvěřitelnou, primitivní energii plus temnou, morbidní auru. Přesto je v chaosu, který pojali, určitá lehkost. Dnes nedokážu jmenovat jednu konkrétní kapelu, která nás nejvíce ovlivnila, ale určitě nás inspirují ty základní aspekty prvních vln extrémního metalu.
Pokud jde o druhou část otázky, nemáme žádný dlouhodobý cíl. Myslím, že se budeme snažit najít dobrou rovnováhu mezi živým hraním a prací na novém materiálu. Určitě existují pódia, na která bychom se rádi dostali, ale přesto mám pocit, že menší, stinná místa našemu stylu hudby sedí lépe. Nemyslím si, že naše hudba je stvořená pro velká pódia, a to je naprosto v pořádku. Hrát před deseti maniaky v hnijící garáži může být pecka. Samozřejmě by bylo taky super sdílet pódium s nějakou větší kapelou, kterou máme všichni rádi, ale není to náš největší sen a rozhodně bychom neplatili za to, abychom dostali slot jako support. Ano, to se stává a nemá to nic společného s metalem.
Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
J.S: Většina z nás navštěvuje koncerty pravidelně. Když se nám kapela líbí, zajdeme i na merch, protože máme rádi fyzické vydání. A samozřejmě i trička (kdo ne?).
Propagační práce Gravehammeru se skládá z několika složek. Naše vydavatelství se starají o propagaci svých desek. Kromě toho děláme propagaci i sami, a to pomocí sociálních médií a rozjížděním propagace ústně. Důležitou součástí je také účast na koncertech a oslovování dalších fanoušků.
Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako GRAVEHAMMER ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?
MB: Vývoj v posledních deseti letech je požehnáním i prokletím. Jelikož se stalo poměrně snadné nahrát si hudbu na vlastní pěst a vydat ji, každý měsíc nebo dokonce týden se objevuje obrovská záplava nových demosnímků - přesto se mezi spoustou braků objevuje i mnoho dobrých. Ale i když my (to se týká jak Gravehammeru, tak Skardusu, kapely, ve které hrajeme společně s J. S.) dáváme svou hudbu na bandcamp, youtube a podobně, pořád vidíme, že si spousta lidí kupuje naše věci - jak na internetu, tak na našich koncertech. Přesto si myslím, že se doba pozornosti lidí, kteří poslouchají hudbu výhradně prostřednictvím streamingu, drasticky zkrátila, protože tímto způsobem lze hudbu konzumovat všude a pořád. Pro mnoho lidí se tak hudba stala pouhým šumem na pozadí, který je třeba co nejrychleji vyměnit a přeskočit. To samozřejmě vede k problému, že kompletní alba nebo dema nejsou doceněna tak, jak by měla. Ale na druhou stranu mám pocit, že lidé, kteří spíše žijí a podporují underground, si stále kupují alba a merchandise kapel, aby je podpořili (a také podporují kapely na zmíněných stránkách, jako je facebook atd.), a tím takříkajíc udržují plamen.
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/black doom metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
J.S: Životní styl je silné slovo. Na druhou stranu metal obecně zabírá většinu mého volného času. Patří sem zkoušení s mými dvěma kapelami (tou druhou je Skardus), návštěvy koncertů a poslech desek.
Protože tato odpověď není příliš vzrušující, možná bych tvou otázku trochu přeformuloval na "Co máš na death metalu nejraději?". Osobně mám rád kapely, které zachycují zlověstnou atmosféru a nehrají jen "kamarádský death metal". Desky, které ve mně vyvolávají podobný pocit jako při návštěvě starých kostelů a sklepení nebo při pohledu na středověké dřevořezby. Teitanblood, Possession, Necros Christos, Beherit, Goat Molestör... chápete.
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají GRAVEHAMMER v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a co nějaké turné po Evropě?
T.W.: Ano, máme rozjednané nějaké koncerty, většinou v Německu. V březnu vyrazíme na cestu s našimi přáteli Hallucinate a zahrajeme v Mülheimu (22.3.) a Göttingenu (23.3.). Mrkněte na ně, loni vydali svůj debut, neuvěřitelně atmosférické a přitom oldschoolové deathmetalové album. V dubnu zahrajeme v Lübecku (27.4.) uvnitř podivné lodi.
Nejzajímavější pro vás a vaše čtenáře a určitě jedním z vrcholů pro nás bude festival "United in Brutality". V sobotu (21.9.) vyrazíme na jejich pódium v Jablonci nad Nisou v České republice. Všechna další oznámení najdete na naší facebookové stránce: https://www.facebook.com/Gravehammer.
V současné době dáváme přednost víkendovkám o 2-3 termínech, protože jsou jednodušší na organizaci. Ale kdo ví.
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Bones to Harvest“ zase narvat do hlavy!
J.S.: Děkujeme za uvedení Gravehammer ve vašem zinu a také za milá slova! Doufáme, že se s mnohými z vás uvidíme, až budeme v září hrát na "United in Brutality".
Recenze/review - GRAVEHAMMER - Bones to Harvest (2023):
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
Resin Tomb was founded in 2019, we started as a 3 piece, became a 4 piece by the time we wrote the "Unconsecrated // Ascendancy” 2-Track, and have now been a 5 piece since the writing of ‘Cerebral Purgatory’. We play DIssonant-Death Metal, that's heavily influenced by Blackened Grind.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
We are very fortunate to have Brendan Auld (Pip) from Black Blood Audio as our guitarist/songwriter/producer. At the time of writing Cerebral Purgatory, Pip was still operation Black Blood Audio from the studio he built under his house. Pips a mad man, he would stay up writing demos until all hours of the night, sending us through mixes at 3am in the morning. He wrote all the demos in around 2 weeks, and then as a unit we fine tuned them for awhile, then recorded. Everything was recorded in house by Pip at Black Blood Audio (except for drum tracking, it was still recorded by Brendan, but at Qsound Audio Services at the Gold Coast). He then took care of all the mixing, and we sent it off to be mastered by Arthur Rizk.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
Vinyl: 200 Copies (2 Variants)
CD: 300 Copies
Tape: 100 Copies
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
I (Budge - Vocalist) wrote all the lyrics for this album. Every song is a short story about a horrible death or equally shit existence. The futility of existence can be brutal. I've always found real life much more terrifying than an exaggerated Hollywood concept. Life is disposable and that is absolutely terrifying.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
The logo was created by a dude called Necro Frost. He's an Indonesian artist, check him out on Instagram. As for the Bandcamp, that's all taken care of by our Bassist - Mitch Long, he works in design so it's very handy having him on board.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you?
Transcending Obscurity hit up Pip about releasing a Snorlax record via them, and he already had a label for that project, so he sent Kunal the demos for the Cerebral Purgatory and he was keen immediately, so we actually didn't shop it around, we already really liked Transcending as a label so when he was on board we ran with it.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
It varies from each member, but some notable band favourites are; Artificial Brain, Gorguts, Ulcerate, Hexis, Disentomb, Wiegedood, Dragged Into Sunlight, Wake, Primitive Man, Whorls, Teeth, Faceless Burial and Dead Congregation.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
No, only Transcending Obscurity.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
It’s hard to say, if I had to guess I'd say maybe like 30ish gigs as Resin Tomb. Festivals are nice for an interstate gig as they tend to have a larger audience to try and convert, but we also love a good intimate club show in your hometown.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
We would love to do some touring in the near future. It's difficult to predict, we are all between 33/34, so we are at the stage in our lives where we are buying houses, having kids and getting married. Resin Tomb is a huge passion for us all, but the stars have to align pretty nicely for us all to have time to do anything big together.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
We are pretty responsive on both Instagram and Facebook Messenger (more so Instagram) and we can be contacted via email at resintombdeath@gmail.com.
Říká se, že svědomí vás vždycky nakonec dostihne. Nemyslím si to. Čím jsem starší, tím víc vidím kolem sebe lidí, kteří jej vůbec nemají. Možná jsem citlivější na projevy zla, ale pokaždé, když jdu kolem kostela, ztrácím víru v náš druh. Někteří jsou jen prázdné nádoby bez názoru, jsou ovcemi pochodujícími na porážku. Můžeš udělat jakýkoliv hnusný čin, ale když odříkáš několik Otčenášů, dostaneš odpuštění. Jak jednoduché. Oběti mezitím umírají utrápení neskutečnou bolestí. Raději se vracím k přírodě a hudbě, která mě dokáže oslovit, zaujmout. SVITOGOR jsem dosud neznal. Jenže stačilo několik prvních poslechů a rozhodl jsem se, že by bylo dobré se s vámi podělit o pár svých dojmů.
A to i přesto, že epický black metal nebývá zrovna častým hostem v mém přehrávači. Přesvědčila mě naléhavost, způsob, jakým Dalibor Franjkić (Insanus) přistupuje k hudbě jako takové. Kapela je projektem jednoho muže, který je podepsán pod vším. Insanus je zkušený muzikant, který má za sebou velké množství skvělé práce (BLACK CULT, CZAAR, HIBERNUM, ZVIJER). Nezbývalo mi nic jiného, než si nasadit sluchátka a opustit civilizaci. Uprostřed zmrzlých lesů vynikla debutová deska "The Howling Void" nejvíce.
Sledoval jsem stromy, jak se pomalu ukládají ke spánku. Měl jsem pocit, že šeptají. Pod nohama mi křupal čerstvý sníh a cesta mě zavedla na staré pohřebiště. Bývaly tu kdysi domy, které za jedné z válek, které přešly přes naše území, byly srovnány se zemí. Do mozku se mi otiskl nářek. Nevím proč, možná ve mě hudba probudila jinou dimenzi. Je to neklidné, avantgardní album, neortodoxní. Má dobrý zvuk i obal. Ale hlavně je napsáno originálním způsobem. Je jako bolest trpících, je jako pomalá smrt, u které se postupně rozpadnete v prach. V některých momentech je album až "nepříjemné", nebál bych se napsat až divné. Zrovna tyto pasáže si ale nejvíc pamatuji. Nebude to asi hudba pro každého, je nutný soustředěný poslech, spousta času a nejlépe i absolutní tma, ale když vydržíte prvotní setkání, budete odměněni vskutku neotřelým zážitkem. Napříč celým albem se potom vznáší určitý druh melancholie a neklidu. Žijeme v divném, pokřiveném světě a SVITOGOR vám nastaví zrcadlo. Alespoň tak jsem nahrávku vnímal já. Určitě znáte pohřební zpěvy starých národů. Připadá mi, že na ně v určitém směru Insanus navazuje. Pochází z Chorvatska, které je známé v hudbě svojí melodičností. Troufám si tvrdit, že se promítla i do jeho tvorby. Alespoň v případě "The Howling Void" to tak vnímám. Pokud vás někdy štve čilý ruch v ulicích, působí na vás stres, mohu vám tuhle desku jenom doporučit. Zklidní a rozdrásá vás zároveň, přivede na jiné myšlenky. Ohlodá vaše svědomí až na kost. Misantropický, antihumánní, epický black metal po okraj narvaný neklidem! Strhněte všechny modly a nechte se pohltit pradávnou temnotou!
Asphyx says:
They say your conscience always catches up with you eventually. I don't think so. The older I get, the more I see people around me who don't have one. Maybe I'm more sensitive to evil, but every time I walk past a church, I lose faith in our species. Some are just empty vessels with no opinion, sheep marching to the slaughter. You can do any ugly act, but if you say a few Our Fathers, you will be forgiven. How simple. Meanwhile, the victims are dying in excruciating pain. I prefer to return to nature and music, which can reach me, captivate me. I've never known SVITOGOR before. But after a few first listens, I decided it would be a good idea to share some of my impressions.
And this despite the fact that epic black metal is not a frequent guest in my player. What convinced me was the urgency, the way Dalibor Franjkić (Insanus) approaches music as such. The band is a one-man project that is signed under everything. Insanus is an experienced musician who has done a lot of great work (BLACK CULT, CZAAR, HIBERNUM, ZVIJER). I had no choice but to put on my headphones and leave civilization. Amidst the frozen forests, the debut album "The Howling Void" stood out the most.
I watched the trees as they slowly went to sleep. I felt like they were whispering. Fresh snow crunched under my feet and the path led me to an old burial ground. There used to be houses here that had been razed during one of the wars that had crossed our territory. A wail imprinted itself on my brain. I don't know why, maybe the music awakened another dimension in me. It's a restless, avant-garde album, unorthodox. It has a good sound and cover. But above all, it's written in an original way. It's like the pain of the suffering, it's like a slow death where you gradually crumble into dust. In some moments the album is even "unpleasant", I wouldn't be afraid to write weird. But these are the passages I remember the most. It's probably not going to be music for everyone, it requires concentrated listening, a lot of time and preferably absolute darkness, but if you can endure the initial encounter you will be rewarded with a truly novel experience. A kind of melancholy and restlessness hovers throughout the album. We live in a strange, distorted world and SVITOGOR holds up a mirror to you. At least that's how I perceived the record. I'm sure you're familiar with the funeral chants of ancient peoples. It seems to me that Insanus follows them in some ways. He comes from Croatia, which is known in music for its melodicism. I dare say that it is also reflected in his work. At least in the case of "The Howling Void" I feel that way. If you are ever annoyed by the hustle and bustle of the streets, the stress, I can only recommend this album to you. It will calm you down and tear you up at the same time, it will make you think different thoughts. It'll bite your conscience to the bone. Misanthropic, anti-human, epic black metal filled to the brim with unease! Tear down all your idols and let the ancient darkness consume you!
Pradávná fascinace smrtí. Hluboko ukrytá temnota, která je v každém z nás. Záleží jen na příležitosti a pudu sebezáchovy. Vozí nám sem každý den několik mrtvých. Každý se tváří úplně jinak. Někdo odešel vyděšený a s neskutečnou bolestí na tváři. Jiný jakoby se usmíval a v klidu usnul. Říká se, že jaký si žil život, tak také zemřeš. Jsou ale výjimky. Zlí a prokletí lidé, monstra, která dokáží škodit i dlouho po smrti. Vracejí se jako nemrtví, jako temné přízraky. I o těch je nové EP PUTERAEON.
Včera mi zavolali, že našli v lesích opuštěný dům. V něm děsivý sklep, plný mrtvol. Vstoupil jsem dovnitř a ponořil se do tmy, do bolesti. Atmosféra byla velmi podobná, jako na "Quindecennial Horror". Ještě ho nechytili, prý zmizel ve tmě. Bestie, krvelačná šelma v lidské podobě. Poslouchám dál a stávám se obětí. Tahle nahrávka řeže tou správnou stranou nože.
Téhle smečce se věnuji od jejich počátků (recenze a rozhovory jsou odkazovány dole pod článkem). Protože je opravdová, true a ortodoxní. Stále nese vlajku starého, prašivého death metalu hrdě vztyčenou. Letos pánové pokračují ve své morbidní práci. Líbí se mi, že se zaobírají typicky stylovými tématy. Zombie, Cthulhu mýty, horory. Vše zamíchané v poctivém a jedovatém koktejlu. Základem je samozřejmě švédská klasika (DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, GRAVE, ENTOMBED), přidávány jsou potom zahnívající kusy nahrubo nasekaného masa a tmy. Pánové chřestí pytlem plným kostí a dělají to zkušeně a s nadšením. O zvuk se postaral Dan Swanö, což je jako vždy záruka kvality. Fanoušek pohřbů do země dostane přesně to, co potřebuje. Temnotu, chlad, ozvěny z těch nejhlubších katakomb. Společná setkání s PUTERAEON mi připomínají pradávné rituály smrti, pořádané kdysi v devadesátých letech minulého století na mnohých severských hřbitovech. Bylo mi opět velkou ctí potkat ty nejkrásnější zombie, potřást si rukou s přízraky i s nemrtvými. Démoni moc dobře vědí, o čem píšu. Dejte mi někdo kladivo, dneska bude dlouhá noc. Dům v lesích je plný mrtvol a pochybuji, že tohle způsobil člověk. Stejně jako hudba, má tohle místo neskutečně mrtvolnou atmosféru. Nezbývá mi opět nic jiného, než označit nové EP vysokou známkou kvality. Pradávná fascinace smrtí. Hluboko ukrytá temnota, která je v každém z nás. Záleží jen na příležitosti a pudu sebezáchovy. Ryzí old school death metal! Vysoce kvalitní, ušlechtilá švédská ocel!
Asphyx says:
An ancient fascination with death. The deep hidden darkness that is in all of us. It's just a matter of opportunity and self-preservation. They bring us a few dead every day. Each with a completely different face. Someone left terrified and with incredible pain on their face. Another seems to smile and sleep peacefully. They say that as you lived your life, so shall you die. But there are exceptions. Evil and cursed people, monsters who can do harm long after death. They come back as the undead, as dark phantoms. The new PUTERAEON EP is about them too.
Yesterday I got a call that they found an abandoned house in the woods. A creepy basement full of dead bodies. I went inside and plunged into darkness, into pain. The atmosphere was very similar to "Quindecennial Horror". They haven't caught him yet, they say he disappeared in the dark. A beast, a bloodthirsty beast in human form. I keep listening and I become a victim. This record cuts with the right side of the knife.
I've been following this pack since their early days (reviews and interviews are linked below the article). Because it is real, true and orthodox. They still carry the flag of old, grimy death metal proudly flying. This year the gentlemen continue their morbid work. I like the fact that they deal with typical stylistic themes. Zombies, Cthulhu myths, horror. All mixed up in an honest and poisonous cocktail. The base is of course the Swedish classics (DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, GRAVE, ENTOMBED), then rotting chunks of roughly chopped meat and darkness are added. The gentlemen rattle a bag full of bones and do it with experience and enthusiasm. Dan Swanö has taken care of the sound, which as always is a guarantee of quality. A fan of in-ground funerals gets exactly what they need. Darkness, cold, echoes from the deepest catacombs. The common encounters with PUTERAEON remind me of the ancient death rituals once held in many Nordic cemeteries in the 1990s. It was again a great honour to meet the most beautiful zombies, to shake hands with the ghosts and the undead. The demons know very well what I write about. Somebody get me a hammer, it's gonna be a long night. The house in the woods is full of corpses, and I doubt this is man-made. Like the music, this place has an incredibly deadpan atmosphere. Again, I have no choice but to give the new EP a high mark for quality. An ancient fascination with death. The deep hidden darkness that is in all of us. It's just a matter of opportunity and the instinct for self-preservation. Pure old school death metal! High-quality, noble Swedish steel!
Ave DROWNED! Greetings to the catacombs of Berlin. It's been nine years since I last saw you live. It was in a small club in Prague. I remember RAVENCULT played with you. I bought your first album there, which came out in 2014. For playing since 1992, you definitely don't suffer from overproduction. The new album "Procul His" is only your second full-length. So the first question is. Why is that?
Aha, nice! Very much appreciated, thanks for coming out! That was one of the not-so-crowded shows on the tour as far as I rememeber ... To answer your question, for about three years following the release of “Idola Specus“ we played lots of shows and rehearsed rarely due to colliding schedules, day jobs etc., and when rehearsing, we basically had to prepare for the next show.
The fact is that the previous album and this one literally blew me away. How did you take a long time to compose the new album "Procul His", how was the material created and where did you want to go after these long ten years?
Thanks! After the first album, and in addition to the fact that we couldn’t rehearse very often for a certain period, I also had a bit of an issue with songwriting; for a while I just wasn’t satisfied with what I was coming up with, so the whole process just dragged out. From the album, “Blue Moth Vault“ and “Man In Devil In Man“ are from 2017/2018, while most of the other tracks were finished between 2020 and early 2023. That being said, many riffs are quite old, but sometimes it took years until they had found their place. As for direction, I basically only wanted the new songs to gain a bit complexity, speed and tempo changes.
Sound is always very important in death metal. You have it massive, dark and cold. Clear and animalistic at the same time, if you know what I mean. Where did you record the album? Who is responsible for the mixing and mastering? How was the recording process?
Just like previous album, it was recorded by our drummer Tobias at our rehearsal place. He is a professional sound engineer, and the place is stuffed with recording equipment. For drums and guitar we got a helping hand from Michael Zech (also an audio engineer and guitar player in Ruins of Beverast, Secrets of the Moon ...). The mixing was done by Tobias, and the mastering by Patrick W. Engel (Temple of Disharmony).
Both albums have such strange covers. On the one hand they are very original, no skulls or graves, but on the other hand, I don't really know what they are supposed to represent? For example, this year I think it's a picture of a rock, but it could easily be falling leaves. Who is the author of the cover and could you please explain a bit how the motif relates to the music?
I created both artworks, and both are photographs. “Idola Specus” is a super-enlarged macro photography, whereas “Procul His” is just a still life. As you can see from the liner notes, the “Procul His” piece is actually the back wall of F. W. Murnau’s sepulchre, covered with ivy. It is a negative with slightly altered colours which makes it a very surreal and strange image.
I don't have the original CD with me yet so I would like to ask what the lyrics are about. Who wrote them and where did they get their inspiration? They sound occult, mysterious, magical.
Greg wrote most of the lyrics this time, except for “Malachite Mirror“ and parts of “Blue Moth Vault“ which were contributed by myself, as well as the title for “Man In Devil In Man“. You could say that our lyrics are rather symbolistic, a collection of atmospheres and impressions, as opposed to storytelling.
Up until 2014, you've only released demos and one EP. You've also had a pretty inconsistent line-up. It's only since 2010 that you seem to have found yourselves. The only original member is the guitarist Tlmnn. Does that mean that he is the main author of the music? Please take us through the history of DROWNED.
True, I write all the music, but of course we make occasional changes to the arrangements when rehearsing, and I don’t pen out the drums. So it’s a group effort nonetheless.
As for the history of the band, from 1992 up until 1998 the core of Drowned was me and then-drummer G. Vermilion with all kinds of other musicians throughout the years. Drowned was then hibernating from 1998 until 2001 when it was resurrected with me and Theby on drums (formerly of Tha-Norr). In 2001 we wrote three of the songs that later appeared on “Viscera Terrae“ (2006). Theby and me relocated to different cities which made rehearsing difficult, and so we called it quits in 2009. In 2010 the constellation with Tobias and Greg materialized, but because everybody was busy with other bands (Essenz, Necros Christos, Android Empire), it wasn’t until 2012 that we started rehearsing on a weekly basis and preparing “Idola Specus“.
You are exactly what I imagine an underground band to be. You play great death metal, but I think only true fans will appreciate it. What are your goals with DROWNED? Would you like to go on a longer tour? Or a big festival? Is there anything else you would like to achieve?
Well, since we aren’t a full-time band, we can only do a certain amount of shows per year. We’ve played a good number of bigger festivals in the past, and are of course looking into playing more now that “Procul His” has been released. We’re currently also planning a small tour for autumn 2024 with our friends in Lucifericon. In addition to that, there might be a couple of shows with Vircolac at some later point.
How did you start with music? Did you go to art school, for example? Or are you self-taught? What were your beginnings? What about your first gig? First performance with a band?
I had about three years of classical guitar lessons as a teenager, so that laid some foundations. The others also had some basic lessons as far as I know, but not much. We are basically dilettantes and proud, haha.
Everybody's influenced by somebody. Who was your role model, your inspiration when you first started and who is today? What kind of music do you enjoy listening to?
Oh well ... Too many to mention! Black Sabbath are an eternal inspiration, Celtic Frost, Voivod ... Also Darkthrone through all their stages; the fact that they still find new approaches to what they do, whilst maintaining a high level of quality.
I have a very wide-ranging and eclectic taste, from electronic music to 70s rock and what not. From Klaus Schulze to Rapoon to Drexciya to Bo Hansson to all forms of Metal ... It’s all possible. Today I listened to “The Courage of Others“ by Midlake and “The Least We Can Do Is Wave to Each Other“ by Van der Graaf Generator.
What are DROWNED's plans for the next few months? What can we fans look forward to?
As mentioned above, some more live activity!
Thank you so much for the interview. I really appreciate it. I'll be looking forward to some DROWNED shows. I just hope it doesn't take another ten years. I wish the new album to sell as well as possible and that you have concerts packed to bursting. May you do well in your private life as well.
