Pro někoho se mohlo stát nedělní odpoledne nudou, ne tak pro nás, staré metalisty. Satan i promotéři se smilovali a dali i k nám do Plzně nějaké ty slavnější extrémní kapely. Jinak je totiž naše město baštou zábavových a revivalových uskupení. Bylo tedy záhodno, aby vylezli z děr všichni ti, co jezdívají na death, black, thrashové festivaly, chodí na koncerty plné tmy a krvavé mlhy. Plakát sliboval mnohé. Mám rád od jejich zběsilých počátků brazilské KRISIUN, podívám se i na BELPHEGOR a nedávno jsem poslouchal i ASAGRAUM. Pro mě nebylo moc co řešit. S některými kamarády to bylo horší.
Šeříkovka je klub, ve kterém hrají dávno převážně samé divné kapely, vystupují různí baviči a nebyl jsem tam moc dlouho. Já vím, jsem už asi starý a šedivý a to co poslouchám, je spíše underground, ale přeci jen, sem tam bych na velikost města čekal více koncertů. Otázkou je, jestli by přišli lidé. Z mojí sociální skupiny ano, ale jinak? Tady se fakt poslouchá něco jiného. Stačí se podívat na různé akce po městě a máte jasno. Mě to ale nevadí, já si sem tam zajdu na pivo a když už něco u nás je, tak vyrazím. Stejně jako v neděli. Ochladilo se. Nastal čas křiváků a martensek.
Znaven obědem skoro usínám. Přesto se obléknu a říkám si, že dnes nebudu tolik pít, že jdu zítra do práce, že už jsem starý a měl bych mít rozum. Dopadne to samozřejmě jako vždycky, jenže já mám takovou radost, že jdu na muziku, že si zkrátka to pivo dám. Tak nějak mi to patří podvědomě k sobě. Asi už to mám i zakódované v DNA. Setkám se s kamarády, pokecáme, vše probíhá tak nějak na pohodu, jo, to my umíme, udělat si dobře. Plni úsměvů jdeme dovnitř, do Šeříkovky. Už se to tu houfuje, v okolí parkují auta, vylézají veteráni ve středním a pokročilém věku. Sem tam někdo mladší, zdravíme se. Už to není jako kdysi dávno, ale pořád cítím takovou tu metalovou soudržnost a sílu. Prohodím ještě pár slov a pak už čekám na první kapelu. Pivo mi chutná, a zítra budu v práci zase nepoužitelný. Navíc, Goro do mě narval několik panáků. A pil jsem je moc rád.
A CALL FOR REVENGE - mexická kapela, která hraje metalcore a protože tenhle styl na mě působí asi jako kříž na čerta, tak se s dovolením zdržím komentářů. Asi to bylo dobrý, ale to já posuzovat nebudu. Tohle jde zcela mimo mě.
ASAGRAUM - téhle smečce jsem psal nedávno jednu recenzi. Vůbec jsem nevěděl, že v ní hrají samé pěkné holky. Hudba se mi líbila a naživo jsem si svůj názor jenom potvrdil. Okultní black metal se spoustou zajímavých prvků. Sypalo to pěkně, řezalo to, pálilo a mělo to v sobě takovou tu pradávnou patinu. To mám moc rád a tak jsem si vystoupení opravdu užil. Tohle byly sukuby přesně podle mého gusta! I wrote a review of this band recently. I had no idea at all that it was made up entirely of pretty girls. I liked the music, and seeing them live only confirmed my opinion. Occult black metal with lots of interesting elements. It poured out nicely, cut through, burned, and had that ancient patina to it. I really love that, so I truly enjoyed the show. These were succubi exactly to my taste!
KRISIUN - pradávné syrové rituály plné krve, násilí, polámaných kostí, živých obětí, naprosté tmy a chladu. Death metal ve své krystalické podobě. Jihoamerická živočišnost a divokost. Ve vystoupení bylo vše, co jsem žádal a očekával. Jedna z mých velmi oblíbených kapel, na kterou je vždy spolehnutí. Smečka, která umí koncerty vygradovat až na hranici šílenství. Maniaci, kteří vždy hráli a stále hrají srdcem. Pánové nás rozsekali na kusy, spálili na popel a totálně nás zničili. V Plzni se potkaly zkušenosti, nadšení pro věc a totální odhodlání v jednom zabijáckém celku. Absolutní death metalové inferno! Ancient, raw rituals full of blood, violence, broken bones, human sacrifices, utter darkness, and cold. Death metal in its purest form. South American animalistic energy and wildness. The show had everything I asked for and expected. One of my absolute favorite bands you can always count on them. A pack that knows how to build up a concert to the brink of madness. Maniacs who have always played and still play with their hearts. These guys tore us to pieces, burned us to ashes, and totally destroyed us. In Pilsen, experience, passion for the cause, and total determination came together in one killer package. An absolute death metal inferno!
BELPHEGOR - rakouskou smečku znám samozřejmě jako každý starý pes hrozně dlouho. Líbí se mi jejich pracovitost, oddanost stínům. Nikdy ale nepatřili k mým vyloženě srdcovým kapelám. Nečekal jsem tedy mnoho a dostal jsem toho překvapivě hodně. V duši jsem se musel kapele trošku omluvit, protože jejich plzeňské vystoupení bylo skvělým záhrobním obřadem. Potkal jsem všechny krvavé stíny, do kterých nás pánové zahalili a abych pravdu řekl, tak jsem se kýval spokojeně do rytmu, užíval jsem si jednotlivé skladby a nakonec odcházel spokojený a naprosto prokletý! Of course, like any old dog, I’ve known the Austrian pack for a very long time. I like their work ethic, their devotion to the shadows. But they were never exactly among my favorite bands. So I didn’t expect much and I was surprisingly blown away. Deep down, I had to apologize to the band a little, because their Pilsen show was a magnificent funeral rite. I encountered all the bloody shadows the gentlemen had shrouded us in, and to tell the truth, I was nodding contentedly to the beat, enjoying each song, and in the end, I left satisfied and utterly cursed!
Zvuk byl parádní, organizace na jedničku, návštěvnost byla dobrá. Musím zmínit jednu věc, která se mi nestala už dlouhé roky. Na Krisiun jsem šel do mosh-pitu. Na chvilku, ale šel. Mě to tak strhlo, že jsem nemohl jinak. A když kapela po jedné písni poklekla a děkovala fanouškům, tak jsem si zase jednou uvědomil, jak je skvělé tuhle muziku poslouchat.
Jdu na autobus, který nejede. Přejdu na tramvaj a potkám mámu se synem. Oba byli také na koncertě a tak pokecáme. Jedná se o další ze setkání třetího druhu, kvůli kterým hrozně rád na muziku stále chodím. Možná působíme na ostatní občas divně, máme černé oblečení s lebkami, ale kdybyste s námi jeli v noci domů, tak byste pochopili, že jsme hodní a někteří z nás doslova k zulíbání:)). Já tohle miluju, to jsou ty zážitky, které mi nakonec zůstanou v hlavě i ve vzpomínkách. Holky, co paří před vámi. Nekonečná řada kamarádů a známých, drsná a surová muzika a fanoušci, kteří se pořád usmívají. Mám to rád a děkuji všem, co se stavili na pokec.
Tělo si žádá jediné. Spánek. Aspoň pár hodin, abych zítra přežil den v práci. Nakonec stejně ale doma ležím a nemůžu zabrat. Mám v sobě moc vzpomínek. Zážitků, znovu se směju vtipům svých kamarádů, prožívám jednotlivá vystoupení. Chtělo by to v Plzni víc takových akcí. Uvědomme si, že metalisté stárnou a nechtějí se na koncerty táhnout přes půl republiky. Kapely musíte přivézt už za námi. A tak mám zase jednou sny protkané setkáními s démony. Byla to povedená akce. Nedělní odpoledne, které mohlo být nudou, se nakonec stalo skvělým večerem. Howgh, domluvil jsem. Děkuji vám za pozornost a ať vás provází síla, přátelé!
Svět se poslední roky točí čím dál tím rychleji. Co ještě včera platilo, je již dnes v propadlišti dějin. Všechno se zkrátilo na deseti vteřinová videa. Snaha šokovat, zaujmout za každou cenu. Mnoha lety prověřená platná pravidla už dávno neplatí. Satan musí sedět ve svém koutě a usmívat se. Chaos. Byl na počátku a zase k němu směřujeme. Války, uctívání falešných proroků. Všechno už tu bylo a kruh se znovu uzavírá. Lidé kráčející ulicemi s pohledy do obrazovek. Kam vůbec jdeme a směřujeme? Měníme se v robotické zombie? Netuším. Vím jen jednu věc. Čím dál tím častěji sedávám s knihou a nebo chodím na koncerty, u kterých mám jistotu, že na nich bude svět ještě v pořádku.
HYPNOS a PANDEMIA. Dvě jména která mě provází celý můj metalový život. Pro nás, staré psy, doslova povinnost. Už týden dopředu domlouváme hospodu, protože je to pro nás nutnost. My se ještě družíme v reálu a co se týká mě, tak se pokaždé hrozně těším. Asi mám štěstí na svoji sociální bublinu, protože to vám je vždycky taková sranda. Jako v Lurdech, jsme hlavy šedivý, každý máme své starosti i radosti, ale U Ševců je plno, tak se sejdeme u Vietnamců naproti, dáme si pivo a jsme ve svém živlu. Normálně si pokecáme, to je dneska vzácnost, jako vidět černého jednorožce. Nadsázka, pusy od pěny, měli jste jít taky, líbilo by se vám s námi, ten obyčejnej život. Jak je, co rodina, co knížky, hele a slyšel si tu novou polskou kapelu? Asi vám to nemusím vysvětlovat, určitě to znáte. Tohle na metalu stále miluju. Komunitu kolem, kamarády, alespoň kousek normálnosti v dnešním rozhádaném světě. Tady, když je někdo debil, tak dostane normálně přes hubu a je klid. Zlatý časy studený války, pronese jeden štamgast a i když s ním nesouhlasím, tak ho tak nějak podvědomě chápu a vím, co chtěl říct.
Čas se nachýlil, ani se nám nikam nechce, ale muzika je posvátná, pro nás určitě. Přesuneme se do klubu, potkáme další kamarády, záříme, najednou nás nic nebolí, jsme alespoň duchem mladší. Vzpomíná se, vtipkuje, jsme rozevlátí, jako nějací umělci, jen nemáme šály kolem krku a barety na hlavách. Je to neskutečná pohoda, což je vlastně paradox. Kapely, zpívající o smrti, hrající surový death metal, ale kolem jen úsměvy a nekonečná pohoda. Dávám si další pivo, dostávám se do takového toho stavu blaženosti, který znají asi jen budhističtí mniši. Kolem mě najednou není chaos a zmatek, ale jenom svět, kterému rozumím a v kterém se cítím dobře. Pozdravím se nebo jen pokynu hlavou. Jsou tu všichni, vše je jak má být. Ubývá nás, někteří již nejsou mezi námi, ale my to ještě dáváme. Také vnímáte takovou tu velkou sílu a očekávání před koncertem? Těším se, foťák jsem pověsil na hřebík, focení mě rušilo. Nechávám je raději na profících. Lépe si vychutnám muziku. Pojďme na to přátelé, jsem natěšený jako jeptiška na první přijímání (a sex).
FOR VICTORY (Bolt Thrower tribute band) - trošku se to ve mě mlelo. Na jednu stranu BOLT THROWER miluji a patří k mým nejoblíbenějším kapelám vůbec, na tu druhou nemám rád revivaly. A tak jsem si jen tak stoupnul pod pódium a i když vím, že originál byl jenom jeden, tak jsem se nakonec začal kývat do rytmu i podupávat nohou a vystoupení jsem si neskutečně užil. Oni totiž pánové nejen že umí perfektně hrát, ale také se jim povedlo vytvořit dokonalou válečnou atmosféru, jako při koncertech jejich vzorů. Bylo to nakonec velmi dobré a odcházel jsem navýsost spokojený!
PANDEMIA - poslední koncerty, na kterých jsem tuhle smečku viděl, byly doslova zabijácké. I v Plzni předvedla kapela strhující podívanou. Klasicky pojatý death metal s vlastním rukopisem, se spoustou zajímavých pasáží. Ostré riffy, surové bicí, bestie za mikrofonem. Pokud bych měl definovat styl death metalu, který mám asi nejraději, řekl bych jednoduše - PANDEMIA. Ve vystoupení bylo všechno. Rychlost, tvrdost, údernost. Bylo to zničující, divoké, ale i morbidně melodické. Stržen do víru jsem měl pocit, že čelím vichřici, tsunami. Pohřbeni zaživa jsme opět tančili na svých vlastních hrobech! Koncert, u kterého odpadávalo maso od kostí!
HYPNOS - black metalem nasáklý death metal v provedení téhle kapely je mému srdci vlastní asi jako mrtvému dobře vyrobená rakev. Mám je ve svém soukromém playlistu velmi vysoko a na koncert jsem se samozřejmě hodně těšil. A bylo to opět nejen velmi profesionální, ale zároveň divoké a živočišné, jestli mi rozumíte. Skladby, které Bruno a jeho věrní píšou a skládají, v sobě mají vždy takovou zvláštní atmosféru. Pokaždé si připadám, jako bych se procházel mezi stíny, nahlížel do kobek prokletých a v kostech se mi usadil chlad. Jinak tomu nebylo ani v Plzni. Myslím, že netřeba dodávat cokoliv jiného. Kdysi jsem si oblíbil slovo epesní. Takové bylo i vystoupení těchto moravských bardů. Ohně opět hořely jasným černým plamenem!
Netuším, jak to máte vy, ale já pokaždé, když nějaký koncert skončí, tak musím být chvilku v klidu. Vše vstřebat. Nechat v sobě rezonovat. Domů se dostanu ani nevím jak. Teprve druhý den mi dojde, že jsem zase zažil skvělá vystoupení a potkal spoustu kamarádů a známých. Možná je svět kolem nás jiný, než kdysi býval a mnohdy mu už nerozumím, ale jsou v něm stále jistoty, které nikdy nezklamou. Bylo mi velkou ctí, přátelé. Děkuji vám všem za přízeň, za to, že ještě chodíte na koncerty, že čtete, že podporujete kapely a hlavně, že přemýšlíte hlavou. Nebojte, nejste v tom sami!
Chvílemi jsem si připadal jako starý jezevec, kterého někdo vytáhne na světlo. Z jeho nory, ve které je víceméně spokojený a ze které se mu normálně nechce vůbec ven. Když nad tím tak přemýšlím, tak doteď netuším, co mě vlastně vedlo k tomu vyrazit? Cena vstupenky? Těch pár kapel, co jsem viděl a užil si je? Když je můžu každou chvíli potkat někde v klubu, kde je to o hodně lepší a osobnější? Já fakt nevím. Možná jsem jen chtěl po nějaké době vypadnout, sledovat cvrkot kolem. Utratit nějaké peníze jen za sebe. Hele, já festivaly nikdy moc nemusel. Čím jsem starší, tak je to ještě horší. Mám lidi vcelku rád, nejsem žádným samotářem, ale štvou mě prostoje mezi kapelami. Vidím tak i to co nechci, dostanu se ke skupinám, které by jinak u mě nesměly ani přes práh. Manželka mi odjede do rodného města, děti už jsou velké a zůstal bych sedět jen s knihou. No, to není špatná představa. Než se někde potit a chcát prdelí, jak říká jeden můj kamarád.
Výhodou je, že spím doma. Dojíždím. Normálně Arrivou. Moje návštěvy jsou tak omezeny časem. Vlastně je to jedno. Skoro všechny kapely jsem stejně již několikrát viděl. Tady šlo o něco jiného. Jen si tak udělat dobře. Nechat se spálit sluncem, dehydrovat se. Ale hlavně pokecat se známými i pocestnými. Nasát atmosféru, kterou uměli na Basinu vždycky udělat dobrou. Návštěvnost tak akorát, abych se nikde netlačil, sestava taky slušná a o organizaci nemluvě. Nejsem moc náročný, zbytečně nekritizuji. Kdyby ano, tak už se na všechno vybodnu, sedím jen u kompu (náhrada dřívější hospody) a nadávám na všechno. Já to mám nastavené jinak. Pořád rád cítím pradávnou sílu metalu, pořád to mám v sobě. To nadšení. Brzy to bude 35 let, co tenhle styl poslouchám. Jsem veterán a rád bývám připravený. Proto jsem si vše dopředu vytiskl, naplánoval, srovnal v hlavě, aby to nakonec bylo trošku jinak. Ale tak je to správně, to k festivalům patří. Tohle vlastně ani není report. Vybral jsem si jen kapely mě vlastní, co mám rád. Zkrátka a dobře, na pohodu kámo. Ostatně jako vždycky. Jinak to ani neumím.
Čtvrtek 26. 6. 2025
V práci po mě pořád někdo něco chce. Ještě sepiš tohle, pošli támhleto, fabrika je organismus s vlastními pravidly. Musím je dodržovat, abych mohl odejít dřív, vyměnit si doma triko, vzít foťák, odložit brýle a s lehkým chvěním v žaludku se odebrat na Terminál hlavní nádraží v Plzni. Odtud mi jede autobus. Platím pár peněz a už si to šineme do Spáleného Poříčí. Vystoupím a potkávám černě oděné postavy. Některá trika jsou super, jiná ve mě vzbuzují úsměv. Líbí se mi ta pestrost. Vždycky jsem zastával názor, ať si každý poslouchá, co chce, co se má rád. Vstupuji do areálu a najednou mám na hubě rohlík a už to jede. Pivo a kamarádi, známí, noví známí. Hezký holky, nehezký ale milý holky. Pohodička klídek. Na tý louce zelený, nepasou se tu jeleni, ale my, starý i mladý metly. Vyžunknu další kelímkáč a už jsem dole pod pódiem. Na Poláky nesmím chybět, je to srdcovka, tomu snad rozumíte.
VADER - připadal jsem si jako bych byl na frontě a proti mě vyrazil útočný tank s nápisem VADER na boku. Kapelu sleduji od jejich počátků, jsem ortodoxním fanouškem. I když ale od této skutečnosti odhlédnu, tak musím znovu napsat - bylo to vynikající, dokonale zabijácké. Miluji ten drive, tu sílu, energii, která se v jejich death thrash metalových motivech ukrývá. Poláci jsou zkrátka klasici, kteří nejen, že perfektně ovládají své morbidní řemeslo, ale pokaždé přidají i něco navíc. Byl jsem smeten z povrchu zemského a moje ztracená duše byla navýsost spokojena. Tenhle útok mě opět totálně zničil! VADER forever, amen! I felt like I was on the front line and an attack tank with the word VADER written on its side was charging towards me. I've been following the band since their beginnings, I'm an orthodox fan. But even if I disregard this fact, I have to write it again - it was excellent, perfectly killer. I love the drive, the power, the energy hidden in their death thrash metal motifs. The Poles are simply classics who not only perfectly master their morbid craft, but also add something extra every time. I was swept off the face of the earth and my lost soul was supremely satisfied. This attack totally destroyed me again! VADER forever, amen!
SÓLSTAFIR - s Islanďany máme spolu takový zvláštní vztah. Pokaždé, když vydají nové album (ano od roku 1995), tak jej na sebe nechám jen tak působit. U mě se jedná o osobní, nepřenositelný zážitek. Už jsem je naživo neviděl hodně dlouho. Nicméně, i když bych se s nimi raději setkal někde v klubu, i na festivalovém pódiu jim to šlapalo pěkně. Najednou jsem byl daleko na severu, užíval si všechny ty vikingské, folklórní, post rockové i black metalové nálady a melodie. Byl jsem uhranut, spálen na popel, abych znovu povstal a vydal se na dalekou cestou. Do říše stínů, na sever, mezi opuštěné mohyly. Byla to dokonalé esence roztodivných emocí. Nádherné vystoupení. We have a special relationship with Icelanders. Every time they release a new album (yes, since 1995), I just let it sink in. For me, it's a personal, non-transferable experience. I haven't seen them live in a long time. However, even though I would rather meet them somewhere in a club, they rocked the festival stage nicely. Suddenly, I was far north, enjoying all the Viking, folk, post-rock, and black metal moods and melodies. I was spellbound, burned to ashes, only to rise again and set off on a long journey. To the realm of shadows, to the north, among abandoned burial mounds. It was the perfect essence of bizarre emotions. A wonderful performance.
HATEBREED - tahle kapela rozhodně není moje krevní skupina. Ale vydržel jsem na ně, nenudil se. V hardcore si hodně vybírám. Už jsem je párkrát viděl a nikdy nebyl zklamaný. Tihle veteráni zkrátka umí. Stále mají energie na rozdávání. Navíc to bylo i zábavné. Za mě velký dobrý. This band is definitely not my cup of tea. But I stuck it out and wasn't bored. I'm very selective when it comes to hardcore. I've seen them a few times and have never been disappointed. These veterans simply know their stuff. They still have energy to spare. Plus, it was fun. A big thumbs up from me.
Něco jsem popil, pojedl, obličej si spálil. Je mi fajn na těle i na duši. Procházím stádiem blaženosti. Jako starý mnich v období hojnosti. Stejně, my se u nás v Čechách máme. Každý víkend od května do září nějaký festival, každý si přijde na své. Stačí si jen vybrat a pak už je to jen o vkusu a penězích. Ani po prvním dni ze mě sice asi nebude festivalový harcovník a když si sednu do auta (veze nás jedna nová známá a já jí tímto děkuji) zpět, jsem utahaný jako kdybych složil náklaďák uhlí. Ale usmívám se. Přehrávám si vše v hlavě a děje se mi to i v momentě, když už ležím ve své posteli na Košutce. Budík nařízen, nohy nataženy, manželka políbena. Můžu jít spát.
Pátek 27. 6. 2025
Když jsem po snídani kopíroval první sadu fotek, zjistil jsem, že fotím čím dál tím méně. Stejně je všude obrázků až moc a díky sociálním sítím ztratily svoji sílu. Navíc mě to nějak poslední dobou nebaví. Vyfotit totiž něco pořádného mezi davem s mobily nad hlavou, moc ani nejde. No nic, ještě se pořádně napiju vody, vyměním triko a už si to zase štráduju na hlavák. U stánku si koupím prvního kelímkáče, a párek v rohlíku plus řízkovou bagetu. Jako za starých časů. Jasně, není to dýňové pyré, ale prodávají tu dvě moc hezký holky a já mám hlad. Navíc nejsem z Prahy a nechodím na náplavku (to jsem musel, sorry). Chce se mi tím pádem na záchod a v Poříčí marně hledám nějaký kout, kde bych si ulevil. Nerad ochcávám rohy, ale když musíte, tak to jinak nejde. Ono strávit celý den s koláčem v mezinoží, na to ještě nemám věk. Už jsem zase v areálu a všechno začíná nanovo. No, myslím, že ty tři dny budou tak akorát.
SINISTER - kobercový bombový útok z Holandska mě doslova přikoval k pódiu. Kapela hrála nekompromisně, s morbidním nadšením a předvedla jedno ze svých energických maniakálních vystoupení. Bylo to hodně surové, drásající až do krve, s takovou tou černě smradlavou aurou, kterou mám u téhle smečky tolik rád. Jakoby se, i přes brzkou hodinu, setmělo a z nebe začala pršet krev. Pánové to do nás nasypali a jejich songy působily jako srážka s náklaďákem naloženým po okraj kostmi, hnisem, zkaženou krví a vztekem. Death metal s typickým rukopisem, zahraný jak z partesu. Pokud se nacházel v blízkosti pódia nějaký kněz muselo dojít k jeho samovznícení. Měl jsem pocit, že se mi každou chvíli objeví na rukou stigmata. The carpet bombing from Holland literally pinned me to the stage. The band played uncompromisingly, with morbid enthusiasm, and delivered one of their energetic, maniacal performances. It was very raw, gut-wrenching, with that black, stinking aura that I love so much about this pack. It was as if, despite the early hour, it had grown dark and blood was raining from the sky. The gentlemen poured it into us, and their songs felt like a collision with a truck loaded to the brim with bones, pus, rotten blood, and rage. Death metal with a distinctive style, played like clockwork. If there was a priest anywhere near the stage, he must have spontaneously combusted. I felt like stigmata were about to appear on my hands at any moment.
HENYCH 666 - bylo přehráno album Institut klinické smrti z roku 1991, na kterém se podílel i místní muzikant Daniel "Šakal" Švarc. Bylo v tom spousta vzpomínek a nostalgie. Musím přiznat, že chvílemi jsem byl opravdu dojatý. Víte, tohle je i kus mé historie a tak vlastně nemám co dodat. Vlasta Henych zkrátka pořád umí a i muzikanti kolem něj odvedli velký kus poctivé práce. "Královna zvratků se ve mě bouří, z řitního věnce vychází smrad, po pátý trávě z hlavy se kouří, z těch vašich keců mě chvátí chlad" - myslím, že nemusím už nic dalšího dodávat. The 1991 album Institut klinické smrti (Institute of Clinical Death), which featured local musician Daniel "Šakal" Švarc, was played. It brought back a lot of memories and nostalgia. I must admit that at times I was really moved. You see, this is also a part of my history, so I don't really have anything else to add. Vlasta Henych still has what it takes, and the musicians around him have done a great job. "The queen of vomit is raging inside me, a stench is coming from my asshole, smoke is coming out of my head for the fifth time, your bullshit is giving me the chills" - I don't think I need to add anything else.
TIAMAT - jedna z dalších kapel, které mám navěky zapsané ve svém vlastním soukromém archívu jako zásadní. Také jsem je neviděl hodně dlouho a byl jsem hodně zvědavý. Stoupl jsem si bokem a nechal na sebe hudbu jen tak působit. V hlavě mi postupně naskakovaly všechny gothic, doom death metalové motivy, jakoby byly uloženy někde hluboko v mém podvědomí. Možná jsem pod pódiem chvílemi snil, vznášel se v oblacích, procházel se na onom světě, převážel duše přes řeku Styx. TIAMAT je v sumerské, babylónské, akkadské a asyrské mytologii bohyně oceánu. Měl jsem pocit, slyšel jsem, vnímal jsem, že jsem ji potkal. A pořád dokola jsem se ptal, jak se dá vlastně hodnotit hudba, která je i mojí součástí? Another band that I have forever recorded in my own private archive as essential. I hadn't seen them in a long time and was very curious. I stood to the side and let the music wash over me. All the gothic and doom death metal motifs gradually popped into my head, as if they were stored somewhere deep in my subconscious. Maybe I was dreaming under the stage at times, floating in the clouds, walking in the other world, transporting souls across the river Styx. TIAMAT is the goddess of the ocean in Sumerian, Babylonian, Akkadian, and Assyrian mythology. I had the feeling, I heard, I sensed that I had met her. And I kept asking myself, how can I evaluate music that is also a part of me?
Jsme staří metaloví psi, co si dávají rum, protože tohle je srdcovka a byli jsme zkrátka dojatí.
E-FORCE - když jsem dělal před pár lety s Ericem Forrestem rozhovor, tak jsem se zařekl, že musím tuhle kapelu vidět naživo. Mám totiž moc rád jeho rukopis, jeho kytarovou práci. Konečně se mi to splnilo! Do techniky hozený thrash metal zahráli pánové perfektně. Tolik talentu, zajímavých momentů, různých vyhrávek, odboček, progresivních prvků - zkrátka to nejlepší z alb Negatron a Phobos od Voivod. Vše zamíchané s elegancí, takovým tím staroškolským, hodně přesvědčivým způsobem. Bylo slyšet i vidět, že kapela hraje srdcem. Bylo to vynikající, opravdu jsem byl nadšený. Změny tempa i nálad, síla a energie, vše zde bylo v míře vrchovaté. Nádhera! When I interviewed Eric Forrest a few years ago, I vowed that I had to see this band live. I really like his style, his guitar work. Finally, my wish came true! The gentlemen played their thrash metal perfectly. So much talent, interesting moments, various riffs, detours, progressive elements—in short, the best of Voivod's Negatron and Phobos albums. All mixed with elegance, in that old-school, very convincing way. You could hear and see that the band plays with their hearts. It was excellent, I was really excited. Changes in tempo and mood, power and energy, everything was in abundance. Wonderful!
Kecáme do tří do rána. Nějak máme slinu. Tlemíme se. Mám blbý a trapný vtipy, jsme sami sebou a je nám fajn. Pak nás vyhodí. Taxík to jistí...
Normálně chodím spát poměrně brzy a vstávám ve 3:50. Díky Basinu si ale rozhodím celý biorytmus. Být autista, tak jsem v prdeli, ale jelikož a protože mám volno, tak to tolik neřeším. Tím vším chci říct, že se mi chtělo fakt spát, když jsem jel domů. Škruká ve mě pivo, dával jsem převážně Kozla. Jednak jej mám rád a hlavně stál tak nějak rozumně. Manželka je pryč. Jsem tu sám. Chvilku se dívám na město, které usíná. Pode mnou řvou sanitky a letí i vrtulník. Snad se nikomu nestalo nic zlého, řeknu do tichého bytu a odeberu se do hajan. Spím čtyři hodiny jak dřevorubec. Zítra normálně vstávám, musím něco dodělat. Jsou čtyři hodiny v limbu málo nebo moc? Zajímavé je, že kapely, co na ně chodím, hrají dnes na festivalech velmi brzy jako předkapely. Nešpačkuj, řeknu sám sobě a odeberu se do říše snů. Zdá se mi o jedný slečně, co jí to na fesťáku moc slušelo a pravidelně jsem jí potkával. Blbý je, že spolu nehřešíme, ale sekáme dříví na chalupě. Ty vole, já jsem fakt starej.
Sobota 27. 6. 2025
Doma není nic moc k jídlu. Nějak jsem s tím dopředu nepočítal. Vyhrabu starý chleba. Připadám si jako blahý paměti na koleji. Tehdy jsem také jezdil na koncerty hlavně sám. Inu, co mám dělat, jsem asi prokletý. Nasadím sluchátka, jedu teď hodně polské CHAINSWORD a za libých zvuků válečného death metalu se odeberu zase na nádraží. Opakuji svůj rituál. Pivo a párek v rohlíku. Za to dostanu jedny z nejhezčích úsměvů posledních měsíců. Hergot, já bejt mladší a bez ženy. Nojo, ale takhle bych dostal od manželky asi pěkně za uši. A tak si sednu v autobuse zase bokem, sleduji krajinu a když dorazíme, tak jsem rád, že mám cestu za sebou. Dneska to bude asi chvílemi na autopilota. Uvidíme. Tak hurá vstříc novým dobrodružstvím, přátelé. Potkáme povědomého kluka z Prahy. Dáme řeč a pivo, je z Bulharska, rozumíme si, protože jsme oba old school metal až za hrob.
ASSASSIN - jedni z německých thrashových veteránů, kteří kdysi dávno formovali i můj pohled na muziku jako takovou. I přes změny v sestavě jsou stále ve skvělé formě. Navíc, a to pro mě hodně znamená, jsou to velcí pohodáři a sympaťáci (ověřeno také rozhovorem). Mám rád, když thrash metal pořádně odsýpá, když to řeže a pálí, když je v tom neklid, když mám sto chutí dát nějakému hajzlovi pěstí. Bylo tomu tak i u téhle smečky. Nasypali to do nás, vystřelili nám mozek z hlavy a totálně mě zničili. Thrash metal až za hrob! One of the German thrash veterans who once shaped my view of music as such. Despite changes in the lineup, they are still in great shape. What's more, and this means a lot to me, they are really cool and likeable guys (verified by an interview). I like it when thrash metal really kicks ass, when it cuts and burns, when there's unrest in it, when I feel like punching some asshole. That was the case with this band. They blew us away, blew our brains out, and totally destroyed me. Thrash metal to the grave!
Celý den pak nemůžu vyhnat z hlavy refrén Aaaassasssinnn kurva!
LEGION OF THE DAMNED - s touhle holandskou kapelou je tu u mě jako na houpačce. Někdy, když poslouchám jejich hudbu, tak mi perfektně sedne do nálady i do chuti, jindy jdu raději pryč. Občas mi připadá trošku stereotypní, ale tentokrát jsem byl velmi spokojený. Jakoby už při prvním riffu vylezli z děr všechny čerti a roztrhali nás na kusy. Vytahali nám střeva z vnitřností a trepanovali nám lebku. Nebi byla opět vyhlášena válka! With this Dutch band, I'm on a roller coaster ride. Sometimes, when I listen to their music, it perfectly suits my mood and taste, other times I'd rather walk away. Sometimes it seems a little stereotypical to me, but this time I was very satisfied. It was as if, with the first riff, all the devils came out of their holes and tore us to pieces. They pulled our guts out and trepanned our skulls. War was declared again!
BENEDICTION - Dave Ingram, který se před lety znovu vrátil do kapely, je pro mě jednou z největších postav death metalové scény (ano, také ověřeno rozhovorem, stačí si jej u nás na stránkách vyhledat). Britové poslední roky vydávají skvělá staroškolská alba, která v sobě mají všechno potřebné k poctivým exhumacím pradávných hrobů. Představoval jsem si, že kolem leží vybělené kosti a na nich sedí havran. Držel v zobáku čerstvě vyklovnuté oko. Tak na mě celé skvělé a neskutečně energické vystoupení působilo. Death metalová šlechta z Birminghamu mě rozsekala na malé kousky. Tohle byl buldozer, který před sebou hrnul hromadu lidské špíny! Škoda jen zahuhlaného zvuku. Absolutní inferno, totální masakr a za mě asi nejlepší kapela festivalu. Dave Ingram, who returned to the band years ago, is one of the greatest figures in the death metal scene for me (yes, also verified by an interview, just search for it on our website). In recent years, the British band has been releasing great old-school albums that have everything necessary for honest exhumations of ancient graves. I imagined bleached bones lying around with a raven sitting on them. It held a freshly pecked-out eye in its beak. That's how the whole great and incredibly energetic performance struck me. The death metal nobility from Birmingham tore me to pieces. This was a bulldozer pushing a pile of human filth in front of it! An absolute inferno, a total massacre, and for me probably the best band of the festival.
SACRED REICH - pro tyhle veterány mám také velkou slabost. Naposledy jsem je potkal kdysi dávno na jednom pražském koncertě. Byli tenkrát ve vynikající formě. Letos tomu bylo také tak. Vždycky jsem měl rád kapely, které řežou do živého, které se s tím nepářou a zároveň nezapomínají ani na ostré melodie. Jakoby do mě někdo zabodl rezavý nůž, tak jsem celé vystoupení vnímal. Užíval jsem si každou notu, každý tón, každý motiv. Už jsem nebyl jen pouhým fanouškem, ale byl jsem součástí něčeho velkého. Zkrátka a jednoduše, kdybych mohl, pokloním se. Bylo v tom všechno. Včetně obrovského srdce. I also have a soft spot for these veterans. The last time I saw them was a long time ago at a concert in Prague. They were in excellent form back then. This year was no different. I've always liked bands that cut to the chase, that don't beat around the bush, and at the same time don't forget about sharp melodies. It was as if someone had stabbed me with a rusty knife, that's how I perceived the whole performance. I enjoyed every note, every tone, every motif. I was no longer just a fan, but part of something big. Simply put, if I could, I would bow down. It had everything. Including a huge heart.
CARCASS - míval jsem kapelu rád v jejich goregrindových časech, obdivoval jsem ji i když začali s melodickým death metalem. Uznávám jejich status, ale pravdou je, že po jejich posledním návratu v roce 2013, mě jejich nové desky nebaví. Zažil jsem kdysi po dlouhé době koncert v jedné pražské hale a na rovinu, žádný šlágr to nebyl. Vystoupení na Basinfirefestu bych rozdělil na dvě části - něco mě bavilo, něco spíš nudilo. Celkově tomu něco chybělo, možná větší drive, nadšení, nevím. Mě přišlo vystoupení možná až moc chladné, neosobní, sice dobře zahrané, ale bez energie. Takže za mě - píšu si splněno a celkově tak na půl. Profesionální koncert, to ano, ale už jsem asi zvyklý na něco jiného. Prostě do mě svůj dráp nezasekli, s tím nic neudělám. I used to like the band during their goregrind days, and I admired them even when they started playing melodic death metal. I acknowledge their status, but the truth is that since their last comeback in 2013, I haven't enjoyed their new albums. I once attended a concert in a Prague hall after a long time, and to be honest, it wasn't a hit. I would divide their performance at Basinfirefest into two parts - some of it I enjoyed, some of it I found rather boring. Overall, something was missing, maybe more drive, enthusiasm, I don't know. I found the performance perhaps too cold, impersonal, well played, but lacking in energy. So for me - I'll mark it as done and overall about half. A professional concert, yes, but I'm probably used to something else. They just didn't grab me, and there's nothing I can do about that.
MOONSPELL - k albu Wolfheart mám spoustu osobních vzpomínek. Provázelo mě, když jsem začal chodit se svojí ženou, viděl jsem kapelu na spoustě památných koncertů (i s českými ROOT), patří k nahrávkám, které umím nazpaměť. Fascinuje mě jeho chlad a temnota, melodie. Všechno tohle, všech těch 30 společných let, se zúročilo i dole pod pódiem. Byl jsem dojatý, totálně hotový. Jen já a muzika, jen já a démonický Fernandův vokál (ano, rozhovor také máme). Vydali jsme se za soumraku na lov, běželi jsme bok po boku, prokousli jsme tepnu plnou teplé krve. Ne, tohle nebylo jen tak nějaké vystoupení, tohle byl obřad, tajemná a prastará ceremonie, černá modlitba. Neumím to ani popsat slovy, co jsem zažíval. Natolik osobní to bylo. Krása temnoty, chladu a černé poezie! I have many personal memories associated with the album Wolfheart. It accompanied me when I started dating my wife, I saw the band at many memorable concerts (including with the Czech band ROOT), and it is one of the albums I know by heart. I am fascinated by its coldness and darkness, its melodies. All of this, all of those 30 years together, came to fruition below the stage. I was moved, totally exhausted. Just me and the music, just me and Fernand's demonic vocals (yes, we also have an interview). We set out hunting at dusk, running side by side, biting through an artery full of warm blood. No, this wasn't just any performance, this was a ritual, a mysterious and ancient ceremony, a black prayer. I can't even describe in words what I experienced. It was that personal. The beauty of darkness, coldness, and black poetry!
Stojím na kraji kempu a čekám na festivalový autobus. Někdo se vykloní z okýnka auta a zařve, že nám bude řídit lesba. Asi nějaký vesnický vtip, protože řidičem byl chlap jak hovado:)). Noční autobus v Plzni jede odjinud, je výluka a předělávají koleje tramvají. Utíkám (to už je boj o přežití) na jinou zastávku. Tam mě osloví asi šedesátiletá dáma s pivem v ruce. Asi je na zajíčky. Protože mi pořád žmoulá ruku.
Návštěvnost byla velká. Na některé kapely bylo fakt narváno, přesto tak nějak příjemně, že mě lidi kolem neštvali.
Zvuk až na zmiňované BENEDICTION v pořádku, tedy neviděl jsem všechny kapely, ale i z dálky pohoda.
Pivo za mě v cajku. Sem tam nestíhali u výčepu, ale na tohle jsem tolerantní. Chuťově Plzeň v pořádku. Nic jiného jsem nepil, tedy mimo malinovky a té druhé limonády, co si nemůžu zaboha vzpomenout z čeho byla a byla také dobré.
Organizace - za mě mám vlastně jen jednu připomínku. Proč je deštník považovaný za útočnou zbraň? Ty vole, když na to přijde, tak tě klidně zabiju i kelímkem kámo:))). Jinak ale absolutně bez námitek. Pohoda, vše odsýpalo jako na drátkách.
Je konec. Jakože pro mě fakt konec. Mám toho dost. Překonal jsem sám sebe. Fyzicky to dávám, ale i když jsem si kapely jen vybíral, hodně vybíral, tak je toho na mě moc. Tohle mi na fesťácích vadí asi nejvíc. Dávám tak 3 - 4 kapely denně, pak už ztrácím pozornost. Nedovedu se soustředit. Ale bylo to moc fajn. Většinou, naladěn na festivalový mód, jen tak korzuji, snažím se vtipkovat, pokecat. O tomhle metal vždycky býval. O setkávání. Určitě tu vzniklo spousta nových přátelství. Možná i nějaká ta láska, jak už tomu někdy bývá. Na akce, na které chodím já, se to hemží jen šedivými vlasy a vráskami. Na Basinu bylo možné potkat i mladší fanoušky. Dává mi to naději, že jednou nebudu chodit na koncerty sám, protože jak to tak vypadá, tak je budu navštěvovat, dokud budu moct. Jsou pro mě relaxem, odpočinkem. Už když jsem jel domů, tak jsem si říkal, že pokud bude příští rok dobrý line-up, jedu znovu. Tenhle festival je už dávno v mém srdci. Nebyl jsem zde pokaždé, ale pokud ano, vždycky jsem si jej užil. Nezbývá než poděkovat všem kapelám, organizátorům, všem které jsem potkal a byli jste na mě hodní a nakonec i vám, věrným čtenářům. Vždyť to celé vždycky píšu hlavně pro vás. Díky moc. Tak zase někdy někde. Budu se těšit.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
