DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemsludge. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemsludge. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 21. června 2021

Recenze/review - EREMIT - Bearer of Many Names (2021)


EREMIT - Bearer of Many Names
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Existují na světě místa, která jsou tajemná ze své podstaty. Ukrývají se v šeru. Když na ně vstoupíte, tak se vám před očima začnou odehrávat šedo černé obrazy. Smutek a nostalgie, vzpomínky na staré rituály. Popínavý břečťan všechno dávno pokryl, ale přesto cítíte z kamenů pradávnou sílu. Chybí už jenom hudba, která by celou scenérii doplnila o další rozměr. Němečtí EREMIT jsou dobrou volbou. Jejich doom sludge metal je přesně tím druhem zážitku, který se vám zadře hluboko pod kůži.

Jenom musíte mít bohatou fantazii. Chuť objevovat, nechat na sebe působit poryvy větru, šepot stromů i nářek dávno zemřelých. Tři dlouhé drásavé skladby, rozprostřené do více než hodiny nejsou rozhodně pro každého. Vyžadují pečlivé soustředění, nihilistický přístup a otevřenou mysl. Do nečisté hry vás uvede magický obal (Mariusz Lewandowski) i surově ledový zvuk (Roland Wiegner at the Tonmeisterei). Cítím ve vzduchu zkaženou krev!


"Bearer of Many Names" je surovou shnilou esencí špinavého doom sludge metalu. Některé momenty připomínají setkání s mýtickými příšerami, jiné zase návštěvu míst, ne kterých se odehrávaly rituály plné smrti a utrpení. Není pro mě lehké podobnou muziku popisovat, více než jinde zde totiž platí, že je lepší poslouchat, než skládat slova za sebe. Songy jsou bažinaté, nasáklé hnilobou. Jako bych stál uprostřed lesa, kousek od obětní skály. Atmosféra je doslova hmatatelná. Na podobné záležitosti musím mít náladu, ale když se tak stane, jsem doslova nadšen (a zároveň uvnitř smutný). EREMIT jsou nejlepší uprostřed deště, když se světlo loučí se dnem. Musí být sychravo, nevlídno. Mraky se dotýkají země a vy jdete za město. Každý z nás potřebuje být někdy jenom sám se sebou. Ukrytý ve stínu. A pro takové chvíle je deska "Bearer of Many Names" nejvhodnější. Mám pocit, že vidím na skále staré symboly. Žhnou do tmy. Myslím, že jsem tu správně. Tohle album má v sobě velkou sílu. Načerpanou v podsvětí. Na starých popravištích. Mytologický sludge doom metal z onoho světa!

Pro fanoušky - Conan, Jupiterian, Subterraen, 71TonMan, Primitive Man, Eyehategod, Grief


Asphyx says:

There are places in the world that are mysterious in nature. They hide in the dim light. When you enter them, grey-black images begin to appear before your eyes. Sadness and nostalgia, memories of old rituals. Creeper ivy-covered everything a long time ago, but you can still feel the ancient strength from the stones. All that is missing is music that would add another dimension to the whole scenery. German EREMIT is a good choice. Their doom sludge metal is exactly the kind of experience that gets stuck deep under your skin.

You just have to have a rich imagination. The desire to discover, to let the gusts of wind, the whispers of trees and the lamentations of the long dead. Three long scary songs, spread over more than an hour, are not for everyone. They require careful concentration, a nihilistic approach and an open mind. The magic cover (Mariusz Lewandowski) and the raw icy sound (Roland Wiegner at the Tonmeisterei) will introduce you to the dirty game. I feel rotten blood in the air!


"Bearer of Many Names" is the raw rotten essence of dirty doom sludge metal. Some moments are reminiscent of encounters with mythical monsters, others are visits to places where no rituals full of death and suffering took place. It's not easy for me to describe similar music, because more than anywhere else it is better to listen than to compose words for oneself. The songs are swampy, soaked in rot. It was as if I were standing in the middle of a forest, not far from the sacrificial rock. The atmosphere is literally tangible. I have to be in the mood for such things, but when that happens, I'm literally excited (and sad at the same time). EREMITs are best in the middle of the rain when the light says goodbye to the bottom. It must be dry, unkind. Clouds touch the ground and you go beyond the city. Each of us needs to be with ourselves sometimes. Hidden in the shadows. And for such moments, the album "Bearer of Many Names" is the most suitable. I feel like I see old symbols on the rock. They glow in the dark. I think I'm right here. This album has great power in it. Drawn in the underworld. At old execution sites. Mythological sludge doom metal from the other world!


For fans - Conan, Jupiterian, Subterraen, 71TonMan, Primitive Man, Eyehategod, Grief


about EREMIT on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - EREMIT - Desert of Ghouls (2020)
Recenze/review - EREMIT - Carrier of Weight (2019)

Line up -
Moritz Fabian - Guitar and Vocals
Pascal Sommer - Guitar
Marco Backer - Drums

Artwork by Mariusz Lewandowski (Sepulcros, Bell Witch)
Layout by TG Rantanen (Paganizer)

Recorded, Mixed and Masterd by Roland Wiegner at the Tonmeisterei, Oldenburg, Germany

neděle 7. března 2021

Recenze/review - SOOTHSAYER - Echoes Of The Earth (2021)


SOOTHSAYER - Echoes Of The Earth
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Mlhavé ráno, město jsem nechal za sebou. Unikl jsem šedi, cestou kolem hřbitova, kde leží mí předci. Z nebe pršela krev a mraky byly hodně nízko. Bývám na svých toulkách hodně pokorný, příroda mě nepřestane nikdy udivovat. A je úplně jedno, jestli jsem vysoko v horách nebo jen kousek od svého domu. Doom metal v podání irských SOOTHSAYER poslouchám již dlouho, přesněji od roku 2016, kdy jsem se setkal s tvorbou kapely poprvé. Pokaždé mě zavedou do hlubokých močálů lidské mysli.

Jako když potkáte u mýtiny mrtvolu zvířete. Smrt, ano smutek a smrt, koloběh života. Rodíme se a umíráme, často nepovšimnuti. Zůstává nakonec jen hudba, která povznáší, jitří fantazii, je magická, zákeřná, jiskřivá jako odlesk v očích šelmy. "Echoes Of The Earth" je volným pokračováním věcí minulých, je mým průvodcem podzemím, samotou duše i prozřením. Temná, chladná, bolestivá, taková je nová deska. 


"Echoes Of The Earth" je jako vyvřelá láva, která unikla přímo z pekla. Spálí vás ve stylu třeba takových EREMIT, CULT OF LUNA, JUPITERIAN. Atmosférický doom metal, spousta sludge prvků, ale hlavně naléhavost a žhavé magma. Jako bych se ocitl ve zcela jiném světě, v dimenzi, ve které jsou všechny drásavé lidské vlastnosti znásobeny a vypáleny na hudební nosič. Do kostí se mi vkrádá chlad, přesně taková alba potřebuji ve chvílích, kdy venku prší a je pošmourno. Brodím se bahnem vlastních myšlenek, škrábu si ruce do krve, nadávám Bohu, proč je kolem nás tolik zla? Odpovědí je mi skvělý zvuk, nářek umírajících a nová nahrávka SOOTHSAYER. Kapela mi opět dokázala předat obrovské množství emocí, věřím jim každý tón, každý riff. Nálada je pochmurná, je čas se vydat znovu na cestu. Možná bude poslední, kdo ví? Řeka plná špinavé vody, bahna. Nafouklé mokvající zasmrádlé mrtvoly, kdo mě převeze na druhou stranu? Myslím, že Irové to dokáží. Dovolili mi nahlédnout na druhou stranu, do země stínů, zjitřit moji mysl, být mými průvodci v temnotě. Ne, dávno už neposlouchám muziku ušima, ale spíše srdcem. Album muselo vznikat někde o samotě, v bažinách. Dokonalá esence smutku a temnoty! Z nebe zase prší krev.


Asphyx says:

A foggy morning, I left the city behind. I escaped in gray, on my way around the cemetery where my ancestors lie. Blood was raining from the sky and the clouds were very low. I tend to be very humble on my wanderings, nature never ceases to amaze me. And it doesn´t matter if I´m high in the mountains or just a short distance from my house. I have been listening to Doom metal performed by the Irish SOOTHSAYER for a long time, more precisely since 2016 when I first met the band. They always lead me into the deep swamps of the human mind.

Like meeting an animal's corpse by a clearing. Death, yes sadness and death, the cycle of life. We are born and die, often unnoticed. In the end, all that remains is music that elevates, brightens the imagination, is magical, insidious, sparkling as a reflection in the beast's eyes. “Echoes Of The Earth” is a free continuation of things of the past, it is my guide to the underground, the solitude of the soul and enlightenment. Dark, codl, painful - that is how the new album is.


“Echoes Of The Earth” is like erupting lava that escaped directly from hell. They will burn you in the style of bands like EREMIT, CULT OF LUNA, JUPITERIAN. Atmospheric doom metal, lots of sludge elements but mainly urgency and hot magma. It is as if I find myself in a completely different world, in a dimension in which all irritating human qualities are multiplied and burned onto a musical medium. The cold is creeping into my bons, I need just such albums when it's raining outside and it's gloomy. I wade through the mud of my own thoughts, I scratch my hands with blood, I curse Go, why is there so much evil around us? The answer is great sound, the lament of the dying and a new SOOTHSAYER recording. THe band was able to convey a huge amount of emotion to me again. I trust them every tone, every riff. THe mood is gloomy, it's time to hit the road again. Maybe it will be the last one. Who knows. River full of dirty water, mud. Puffy wet stinking corpses, who will take me to the other side? I think the Irish can do it. THey allowed me to look the other way into the land of shadows, to sharpen my mind, to be my guide in the dark. No, I haven't listened to music with my ears for a long time, but rather with my heart. The album had to be written somewhere alone in the swamps. The perfect essence of sadness and darkness! Blood is raining from the sky again.


about SOOTHSAYER on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Fringe
2. Outer Fringe 
3. War Of The Doves
4. Cities Of Smoke
5. Six Of Nothing
6. True North

Line up -
Líam Hughes – Voices, Soundscapes
Con Doyle – Guitars, Voices
Marc O'Grady – Guitars
Pavol Rosa – Bass
Sean Breen – Drums

Official Video
Official Bandcamp
Official Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Soothsayer Facebook
Official Label YouTube Channel
Label US Store
Label Europe Store

čtvrtek 11. února 2021

Recenze/review - SUBTERRAEN - Rotten Human Kingdom (2020)


SUBTERRAEN - Rotten Human Kingdom
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Sám uprostřed davu. Falešné úsměvy, zlé květy, které vidím u každého ve vnitřnostech. Většina lidí nejsou žádní srdcerváči, spíše se drží oblíbeného, peníze, sex, moc. Někdo má zase plnou pusu řečí, ale když dojde na lámání chleba, změní se s chutí v šelmu. Měl to někde v sobě, všechny tyhle věci ho bolely, drásaly, dokázaly ho rozhodit na několik dní. Nasával zlo všemi póry, byl jako hromosvod, jako tulák, co už viděl všechno.

Vzpomněl jsem si na něj, když jsem poslouchal prvotinu francouzských sludge doomařů SUBTERRAEN. Ti jdou také na dřeň. A to podobným způsobem jako zubař, který po několika hodinách vrtání narazí na kost. Mozkem vám projede bolest a otevřou se vám staré rány. Stejně jako u desky "Rotten Human Kingdom".


"Rotten Human Kingdom" je deskou, která odkazuje na smečky jako EREMIT, NEUROSIS, JUPITERIAN, LURK, CONAN, PRIMITIVE MAN, EYEHATEGOD. Jakoby se mi na prsty nalepila zahuštěná krev. Shnilá, smradlavá, studená a žhavá zároveň. SUBTERRAEN jsou svým způsobem hodně suroví, hrají bez příkras a kudrlinek. Skladby jsou, samozřejmě jak se sluší a patří, dlouhé, táhlé, mokvavé, vokalista bere zpěv odněkud z vnitřností. Pro doom sludge metal musíte mít nejen vlohy, ale také se musíte trošku vznášet v oblacích nebo ještě lépe - topit ve stoce plné smradlavé vody dole pod vaším městem. Kusy lidských těl, ano, nad námi je nemocnice. "Rotten Human Kingdom" je jako zlý sen, představa, která se vám stále dokola vrací. Osamoceni v davu, kráčíte dál. Vaše kroky jsou těžké, namáhavé. V srdci velký žal, niterné pocity jdou vyjádřit opravdu jenom hudbou. SUBTERRAEN se to myslím povedlo. Někdy na mě také padá splín. Tak proč jednou neříznout do živého? Album je tak spíše meditací, smuteční řečí za všechny ztracené dny, než jen obyčejným dílem. Zdařilá sludge doomová nahrávka s otiskem nicoty!


sumarizace:

"Rotten Human Kingdom" je bažinatou esencí temnoty. Na albu najdete všechny potřebné ingredience pro vyvolání všech zlých stínů. Tajemná, ošklivě mokvající, smutně jedovatá, taková je novinka SUBTERRAEN. Francouzská pocta záhrobí se vydařila. Některé nápady jsou možná až moc dlouhé, ale jako celek mi nahrávka připomíná starý, černobílý hororový film. Vznešeně smutné melodie, stěny z kytar, pavučiny, utkané ze zbytků světla. Tohle všechno zde nalezneme. Pokud byste chtěli překapat a následně ukovat kousky tmy, SUBTERRAEN vám budou zdatnými průvodci. Rád se touto deskou nechávám unášet do nekonečných bažin zapomnění. Pokud se rádi bojíte a milujete napětí, vydejte se s námi na dlouhý výlet do tajemných močálů věčnosti. Potkáme bělostné tváře utopenců, nemrtvé a pokud se to podaří, tak i samotné zlo. SUBTERRAEN nahráli album, které je vstupenkou do záhrobí. Sludgeová doom metalová ozvěna z toho nejhlubšího podzemí! Hodně hnisající nahrávka!



Asphyx says:

"Rotten Human Kingdom" is a swampy essence of darkness. On this album you can find all necessary ingredients for invoking of all evil shadows. Mysterious, badly weeping, sadly poisonous, such is the news of SUBTERRAEN. French tribute to the crypt is a success. Some ideas are perhaps too long, but as a whole reminds me the recording an old, black and white horror film. Noble sad melodies, guitars' walls, cobwebs woven from the rest of light. All of these can be found here. If you would like to filter and subsequently forged pieces of darkness, SUBTERRAEN will be good guides. I get carried away with this record into endless swamps of oblivion. If you like to be scared and you love suspense, come with us on a long trip to the mysterious swamps of eternity. You'll meet whitewashed faces of drowned, undead and maybe evil itself. SUBTERRAEN recorded an album, which is your ticket to Hades. Sludge doom metal echo of the deepest underground! Very festering record!


Line up -
Clem Helvete - Guitar and Vocals
Chris KKP - Guitar
Milvus - Drums

Artwork by Adam Burke (Lurk, Coexistence, Atræ Bilis)

Track listing -

1. Blood for the Blood Gods
2. For a Fistful of Silver
3. Oceans are Rising
4. Wrath of a Downtrodden Planet

Total playing time - 48:51

Official Video Stream
Official Bandcamp
Official Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Subterraen Facebook
Official Label YouTube Channel
Label US Store
Label Europe Store

středa 25. listopadu 2020

Recenze/review - THE CORONA LANTERN - Certa Omnibus Hora (2020)


THE CORONA LANTERN - Certa Omnibus Hora
CD 2020, Metalgate Records

for english please scroll down

Jsou tři hodiny ráno a mě probudil divný pocit v břiše. Kolem našeho domu je mlha, ale v tom protějším vidím siluetu postavy v křesle. Asi také nemůže spát. Mám divný pocit a tak si sednu před bílou plochu textového editoru a poslouchám novou desku českých THE CORONA LANTERN. Kapely, kterou jsem zatím bohužel nikdy neviděl naživo. Přesto cítím a  slyším znovu spoustu pochmurných emocí a nálad.

Celou novinkou "Certa Omnibus Hora" se prolíná ponurá, smutná atmosféra. Píší o sobě, že hrají post doom metal.  Nevím, označení pro mě nebývají důležitá. Pro mě je hlavní, že jsem se oblékl a vyrazil ven. Zamával paní v okně a vydal se nahoru nad město. Pomalu svítá, riffy mě drásají až někam dovnitř hlavy. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě drive i pověstnou sílu. Pro podzimní mlhavá rána je hudba THE CORONA LANTERN jako stvořená.


V dnešní době nadprodukce muziky se často setkávám s tím, že si mnohé skupiny na předkládaný styl jenom hrají, předstírají jej. Odtrženým od reality jim to současný virtuální svět umožňuje. To ale není případ nové desky  "Certa Omnibus Hora". Ta si mě ihned naklonila na svoji stranu. Je syrová, uvěřitelná. Musím našlapovat tiše, činím tak i za světla, kdy brzké ranní přízraky zdánlivě pominou. Jsou ale uvnitř, uvnitř mého těla i hudby THE CORONA LANTERN. Je jednoduché hodnotit formální stránku věci - obal, celková grafika, zvuk i produkce, vše je na profesionální úrovni. Kapela má svůj jasný výraz, směr a cíl. Dokáže mě probudit ve tři ráno a donutit pohlédnout do protějšího domu. Dnes se možná paní usmívá nebo se mi to jenom zdá. Cítím z toho pohledu, stejně jako z nahrávky, samotu, spočinutí, smutek, pomíjivost fyzična, budhisté mi dají zajisté za pravdu. Líbí se mi celkový projev kapely, skladby drží pohromadě, jsou jasně a zřetelně zacílené. Zároveň bublají jako žhavá láva pod povrchem. Potkává se zde doom metal s nihilismem i progresivními prvky. Tři týdny album poslouchám a každý den nahlížím do protějšího domu. Paní byla dávno mrtvá, byla jen osamocenou siluetou, která nikomu nechyběla. Občas bývá zvláštní, s čím se mi muzika spojí a jak na mě působí. Tentokrát byla šedivým oparem, studenou mlhou, přesnou definicí podivných snů. Pro mě je hrozně důležité, aby mě hudba něčím zaujala, probudila ve mě chvění, zasekla do mě dráp. Letos se to THE CORONA LANTERN povedlo na výbornou. Jsou velmi příjemným, i když smutným, osvěžením podzimních dní. 


Asphyx says:

It's three o'clock in the morning and I was awakened by a strange feeling in my stomach. There is fog around our house, but on the opposite side I see the silhouette of a figure in a chair. He probably can't sleep either. I have a weird feeling, so I sit in front of the white surface of a text editor and listen to the new album of Czech band THE CORONA LANTERN. A band I've unfortunately never seen live before. Nevertheless, I feel and hear a lot of gloomy emotions and moods again. 

The whole new album "Certa Omnibus Hora" is interspersed by a gloomy, sad atmosphere. They call themselves as post doom metal. I don't know, genres aren't important to me. The main thing for me is that I got dressed and went out. I waved to the lady in the window and headed up over the city. It is slowly dawning, the riffs are scratching into my head. The songs are very well written, they have a drive and a reputation for strength. THE CORONA LANTERN's music is perfect for a foggy autumn morning.


In today's overproduction of music, I often come across the fact that many groups just “play” the presented style, pretend it. Detached from reality, the current virtual world allows them to do it. But this is not the case with the new album "Certa Omnibus Hora". It immediately tilted me to its side. It's raw, believable. I have to tread quietly, I do so even in the light, when the early morning ghosts seem to pass. But they are inside, inside my body and the music of THE CORONA LANTERN. It's easy to evaluate the formal side of things - the cover, the overall graphics, sound and production, everything is on a professional level. The band has its clear expression, direction and goal. They can wake me at three in the morning and make me look at the house opposite. Today, maybe the lady is smiling or it just seems to me. From that point of view, as well as from the recording, I feel loneliness, rest, sadness, physical transience, the Buddhists will certainly agree with me. I like the overall performance of the band, the songs stick together, they are clearly targeted. At the same time, they are bubbling like hot lava beneath the surface. Doom metal meets nihilism and progressive elements here. I listen to the album for three weeks and look at the opposite house every day. The lady was long time dead, she was just a lone silhouette that no one missed. Sometimes it's weird what music connects to me and how it affects me. This time it was a gray haze, a cold mist, the exact definition of strange dreams. It is very important for me that the music fascinates me with something, awakens a shiver in me, a claw gets stuck in me. This year, THE CORONA LANTERN did very well. They are a very pleasant, but also sad refreshment in autumn days.

tracklist:
1. As Wide Eyes Travel
2. Through This Swamp of Oblivion
3. Up the Last Hill
4. Hours Between Heartbeats
5. Make Me Forget
6. The Truth and Its Will

band:
Daniela Dahlien Neumanová: Vocals
Igor Krakhmalev: Guitars
Dima Borovkov: Bass Guitar
Šimon Hajdovský: Drums
Tonda Smrčka: Live Guitar

thecoronalantern.bandcamp.com
facebook.com/thecoronalantern
Instagram.com/thecoronalantern
www.metalgate.cz

čtvrtek 13. srpna 2020

Recenze/review - ETERNAL ROT - Putridarium (2020)

ETERNAL ROT - Putridarium
CD 2020, Godz ov War Productions

for english please scroll down


Nejsem příznivcem spalování mrtvol. Mám raději pohřby do země, hezky postaru, tak jak se to dělávalo v dobách, kdy si ještě lidé vážili smrti. Vždyť co může být krásnějšího, než pomalu se rozkládající tělo. Je to podobné jako s muzikou. Ta mě také musí něčím zaujmout, musí v ní být obsažena temná jiskra. Polsko britskou skupinu ETERNAL ROT sleduji již od jejich počátků. Vydávají totiž desky, které jsou takovým soukromým death doomovým pohřbem do země. 

Představte si zmrzlou hlínu a zástup pozůstalých. Všechno se zdá být v pořádku, jen se vzduchem vznáší cosi podivného. Přidávám hlasitost na svém přehrávači a uvědomuji si, že z rakve se ozývá divný šramot. Vypadá to, že vstup do země stínů se opět vydařil. Stačí pár skladeb a již moc dobře vím, že pohřbení za živa má rozhodně něco do sebe. 




Morbidní, shnilé songy, dlouhé táhlé melodie. Inspirace třeba takovými ANATOMIA, DISMA, WINTER, COFFINS, AUTOPSY, HELLHAMMER, HOODED MENACE, UNDERGANG, DECOMPOSED, WINTER, ale i nějaké ty sludgeové pasáže. Tohle všechno dohromady je uvařeno ve vroucím kotli plným starých kostí. "Putridarium" je albem, které smrdí prašivinou. Kapele se povedlo zhmotnit atmosféru starých katakomb, znovu otevřených hrobů. Stačí se poddat. Je sice pravdou, že musím mít na podobné záležitosti náladu a nejlépe se mi nahrávka poslouchá brzy ráno, když ještě noc nedala sbohem, ale věřte tomu, že pokud se vám skladby jednou zadřou pod kůži, tak tam zůstanou navěky, amen. ETERNAL ROT jsou opět staří, prašiví, zvrácení, temní a chladní (se skvělým zvukem i obalem). Nevím, jestli jste se někdy procházeli v dlouhých chodbách podzemí, ale tahle hudba sem patří odnepaměti. Staré kosti pokryté staletými pavučinami. Ozvěny z onoho světa, zvrácená krása mrtvých těl. Nechte si chutnat. Obřad může opět začít. Vítejte v nekonečné temnotě! 



Asphyx says:

I'm not a fan of cremation. I prefer funerals into the ground, well taken care of, as was done at a time when people still valued death. After all, what could be more beautiful than a slowly decaying body. It's similar to music. It must also fascinate me with something, it must contain a dark spark. I have been following the British band ETERNAL ROT since their beginnings. They release records that are such a private death doom funeral into the ground.

Imagine frozen clay and a crowd of survivors. Everything seems to be fine, only something strange is floating in the air. I turn up the volume on my player and realize that there is a strange rumble from the coffin. It seems that entering the land of shadows has succeeded again. Just a few songs and I already know very well that burial alive definitely has something in it.



Morbid, rotten songs, long melodies. Inspiration such as ANATOMY, DISMA, WINTER, COFFINS, AUTOPSY, HELLHAMMER, HOODED MENACE, UNDERGANG, DECOMPOSED, WINTER, but also some of the sludge passages. All this together is cooked in a boiling cauldron full of old bones. "Putridarium" is an album that stinks of dust. The band managed to materialize the atmosphere of old catacombs, reopened graves. Just give up. It's true that I have to be in the mood for such matters, and the best way to listen to the recording is early in the morning, when the night hasn't said goodbye, but believe me, once the songs get stuck under your skin, they'll stay there forever, amen. ETERNAL ROT are again old, dusty, perverted, dark and cold (with great sound and cover). I don't know if you've ever walked in the long corridors of the underground, but this music has belonged here since time immemorial. Old bones covered with centuries-old cobwebs. Echoes from the other world, the perverted beauty of dead bodies. Bon appetite. The ceremony can begin again. Welcome to endless darkness!



about ETERNAL ROT on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:

01. Downward Among the Departed (09:10)
02. Serenity Through Maniacal Flagellation with Decomposing Limbs (07:59)
03. Endless Stream of Coffins (05:33)
04. Descent into Torment (07:58)

https://www.facebook.com/EternalRot
https://eternalrot.bandcamp.com/
http://godzovwar.com/

sobota 8. srpna 2020

Recenze/review - JUPITERIAN - Protosapien (2020)



JUPITERIAN - Protosapien
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Vystoupil z mlhy a měl v ruce nůž. Celý od krve a se špinavým obličejem. Usmíval se. Démon temnoty. Záhadný a opředený legendami. Hrdina vašich zkažených představ a snů. Odnepaměti lidé zrůdy fascinovaly. On má navíc uhrančivý pohled a když promluví, tak zní jako hrom. Napřáhne svoji ruku a zve mě k sobě, do močálů. Vím moc dobře, že je to má poslední cesta, ale s chutí podléhám. Hrají nám totiž brazilští JUPITERIAN. Ti také hned ze začátku znějí jako nějaká magická a kouzelná mantra pro vyvolávání temných sil. 

Umírám a znovu se rodím a stále u toho poslouchám jen hudbu, která mi dělá době. "Protosapien" je surovým, neopracovaným sludge death doomovým kamenem. Dílem, kolem kterého se vznáší podivná chladná aura.



"Protosapien" je monolitem, hlukovou stěnou. Oparem, který se válí kolem hřbitovů. Také cítíte ten nasládlý pach rozkládajících se těl? Kolem ožívají staré legendy, mýty, které už měly být dávno pohřbeny. Bylo v nich až příliš bolesti a smutku. Deska, jak se od tohoto stylu očekává, plyne pomalu, našeptává, je dobře zvukově ošetřena, kapela nepodcenila ani obal. Máme tak před sebou komplexní a zdařilé dílo, které sice asi nezbourá scénu jako takovou, ale rozhodně se nejedná jen o dobré řemeslo. JUPITERIAN moc dobře ví, jak zacílit melodie, jakým způsobem vše poskládat tak, aby byly skladby zajímavé a měli jste chuť je poslouchat. Navíc mi připadá, že každý tón smrdí zatuchlinou, je zároveň ostrý a pronikavý. Líbí se mi, jakým způsobem jsou vměstnány sludgeové momenty. Zatímco u jiných smeček mi často vadí, tak Brazilci na to jdou velmi zkušeně a neotřele. Od těchto démonů přijmu pozvání vždycky rád. Umí mě totiž přenést na onen svět. Death sludge doomový obřad plný okultních nálad!



sumarizace:

Brazilská death doom/sludge metalová kapela JUPITERIAN vydala letos album, které vás zmrazí. Ostré, hutné, dunivé riffy, skvělý hlas a jasně hmatatelná temnota vás přenese do země stínů. "Protosapien" působí jako černá vzpomínka, jako noční můra, která najednou obživla. Jedná se teprve o třetí dlouhohrající album kapely. Je zde předkládán opravdu hodně návykový materiál. Hudba této nahrávky drásá, bolí, je krutá, chladná a zákeřná zároveň. Cítím v ní velký černý potenciál do budoucna. Album je jako nějaká temná mantra, opakovaná samotnou Smrtí. Sludge death doom metalová tryzna, která vás vezme na výlet do temných snů! Doporučuji!


Asphyx says:

Brazil death doom/sludge metal band JUPITERIAN released last year an album that freezes you. Sharp, dense, roaring riffs, great voice and clearly real darkness transport you to the land of shadows. "Protosapien" looks like a black memory, a nightmare that suddenly came to life. Considering this is the third full-length album of the band, there's presented really addicting stuff. The music of this recording lacerates, hurts, it is cruel, cold and vicious at the same time. I feel its big black potential for the future. The album is like a dark mantra, repeated by the Death itself. Sludge death doom metal remembrance ceremony, which will take you on a trip into the dark dreams! I recommend.


Line up -
G - Drums
R - Bass
A - Guitar
V - Guitars, Vocals and Synths

Artwork by Mariusz Lewandowski (Eremit, Bell Witch)

Track listing -
1. Homecoming
2. Mere Humans
3. Voidborn
4. Capricorn
5. Starless
6. Earthling Bloodline

Official Video Stream
Official Bandcamp
Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Jupiterian Facebook
Transcending Obscurity US Store
Transcending Obscurity Europe Store

sobota 11. července 2020

Recenze/review - EREMIT - Desert of Ghouls (2020)



EREMIT - Desert of Ghouls
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Vstal jsem do mlhavého rána a přemýšlel, kdy jsem naposledy viděl slunce. Nějakou dobu žiji jenom ve tmě. Prokletý a zavržený se toulám podsvětím a nahlížím do temných kobek. Hledám hudbu, u které mi zpuchří kosti, u které se rozpadnu v prach. Již v roce 2018 jsem dlouho poslouchal album německých sludge doomařů EREMIT s názvem "Carrier of Weight". Usadila se mi tenkrát v hlavě jako nějaká zlá choroba.

Letošní EP "Desert of Ghouls" je vlastně takovým syrovým pokračováním věcí předešlých. Při poslechu opět dlouho neuvidíte žádné světlo a do morku vám pronikne nekonečný chlad. Dvě skladby, rozložené do dlouhých dvaceti jedna minut (a 21 sekund) mě přesvědčili již při prvním setkání. Nahrávka se stala na několik dní mým průvodcem mezi stíny a zcela jsem ji propadl. Je opět surová, drsná, nekompromisní, připomíná obrovský mlýn, ve kterém budou postupně rozdrceny všechny vaše kosti v těle.



Nahrubo nasekaná tma, temné šílenství. EREMIT k nám museli být posláni z onoho světa. Umí totiž svojí hudbou navodit atmosféru totálního nihilismu, smutku. EP je ale povedené i po zvukové stránce. O obalu ani nemluvě, díval jsem se na něj jako na obraz v morbidní galerii (autorem je Brandon Holt). "Desert of Ghouls" doporučuji poslouchat za dlouhých deštivých nocí, při procházkách po hřbitově, případně v lesích, ve kterých je lehké zabloudit. Skladby se valí kupředu a zbývá po nich jenom zničená země. Stylově lze Němce zařadit do stejných škatulek jako třeba takové BELL WITCH, THOU, EYEHATEGOD, JUPITERIAN, FISTULA. Samozřejmě, berte to jenom jako vzdálené přirovnání, jinak jsou EREMIT kapelou s vlastním výrazem a jinými si je jen tak nespletete. Sludge doom metal je zde ohlodán až na kost. Ničí, pálí a žhne a zároveň je temný a mrazivý. Chorobná záležitost!



Asphyx says:

I woke up into the foggy morning and wondered when I had seen the sun for the last time. For a while, I only live in the dark. Cursed and rejected, I roam the underworld and look in the dark dungeons. I am looking for music that makes my bones swollen and makes them break to dust. Already in 2018, I listened for a long time to the album of German sludge doom musicians EREMIT called "Carrier of Weight". It settled in my head back then like some evil disease.

This year's EP "Desert of Ghouls" is actually a raw sequel to the previous record. During the listening, you will not see any light for a long time and endless cold will penetrate your bones. Two songs, spread over twenty-one minutes (and 21 seconds), convinced me already at the first meeting. This record became my guide among the shadows for a few days and I became completely addicted. It is again raw, rough, uncompromising, and it reminds me of a huge mill, in which all your bones in the body will be gradually crushed.


Roughly chopped darkness, dark madness. EREMIT had to be sent to us from the other world. They can create an atmosphere of total nihilism and sadness with their music. However, the EP is also great in terms of sound. Similarly, the cover art is excellent, I looked at it as a painting in a morbid gallery (made by Brandon Holt). I recommend listening to "Desert of Ghouls" during the long rainy nights while walking around the cemetery, or in forests where it is easy to get lost. The songs are rolling forward, leaving only the ruined land behind. Considering the music style, Germans can be included in the same metal boxes as, for example, BELL WITCH, THOU, EYEHATEGOD, JUPITERIAN, FISTULA. Of course, just take it as a distant comparison, otherwise, EREMIT is a band with its own expression and you just won't confuse them with others. Sludge doom metal is gnawed to the bone here. It destroys, burns and glows, and at the same time, it is dark and cold. Sick record!

Track listing -
1. Beheading the Innumerous
2. City of Râsh-il-nûm

Line up -
Moritz Fabian - Guitar and Vocals
Pascal Sommer - Guitar
Marco Bäcker - Drums

Official Video Stream
Eremit Bandcamp
Eremit Facebook
Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook

TWITTER