Recenze/review - PYRE - Chained to Ossuaries (2020)

PYRE - Chained to Ossuaries
CD 2020, Memento Mori

for english please scroll down

Mrtvoly zohavené neznámou chorobou vyskládané na hromadě. Malý hřbitov, kde se dosud pohřbívalo s klidem a rozvahou, se náhle změnil v chaos a beznaděj. Zapáchající tlející těla, rakve už dávno nejsou potřeba. Odpadává maso od kostí, mění se tváře ve strašidelné zrůdy. Nastává večer a hřbitovem zní nová deska ruských death metalistů PYRE. Není zase tolik moc kapel, které dokáží svoji hudbou znázornit mrtvolné nálady hromadného hrobu. Rusové patří mezi ně.

Tuhle smečku sleduji již od jejich první desky a zatím mě nikdy nezklamali. Hrají přesně tím způsobem, jaký mám rád. Temně, nekompromisně, prašivě. Jsou jako smečka rozzuřených psů, kteří se potulují i na periferii vašeho města. Ostří, nekompromisní. Old school death metal toho nejhrubšího zrna. Hroby byly znovu exhumovány!

 

"Chained to Ossuaries" je albem, které se tématicky pohybuje někde mezi tvorbou švédských kapel (ENTOMBED, GRAVE) a starými deskami ASPHYX, PESTILENCE, MORGOTH, BOLT THOWER, DEATH, POSSESSED. Kapela má velmi dobrou schopnost napsat dobrý song, novinka se opravdu skvěle poslouchá. Jakoby člověku pronikala do žil  nějaká zlá zákeřná choroba a rozkládala jej zevnitř. Začne to krví v očích, bolestmi břicha a končí v nekonečném headbangingu. PYRE vás opět zvou do starých katakomb, se skvělým zvukem, obalem i produkcí. Jedná se o povinnost pro všechny fanoušky old school death metalu, kteří nemají rádi jen lámání kostí, ale i temnou chladnou atmosféru. Hromadný hrob musí být zasypán a pomůže nám s tím rezavý buldozer s nápisem PYRE na boku. Řídí jej samotná smrt a když nakonec vše zachvátí očišťující plameny, budete si myslet, že je absolutní konec. Není tomu tak, nad spálenými těly se dál bude vznášet jako černý otazník deska "Chained to Ossuaries". Ryzí, uvěřitelný, syrový, surový, prašivý a plesnivý death metal, který vás rozdrtí na prach!

Asphyx says:

Corpses mutilated by an unknown disease are lying in a pile. The small cemetery, where the funerals were managed with calm and prudence, suddenly turned into chaos and despair. Smelly rotting bodies, coffins are no longer needed. The meat falls off the bones, the faces turn into scary monsters. The evening comes and a new record of Russian death metalists PYRE sounds in the cemetery. There aren't so many bands that can depict the dead moods of a mass grave by their music. But the Russians belong to them.

I've been following this band since their first record and I've never been disappointed. They play exactly the way I like. Darkly, uncompromisingly, moldily. They are like a pack of angry dogs who roam on the outskirts of your city. Sharp and uncompromising. Old school death metal of the coarsest grain. The graves were exhumed again!

“Chained to Ossuaries" is an album that thematically moves somewhere between the music of Swedish bands (ENTOMBED, GRAVE) and old records of ASPHYX, PESTILENCE, MORGOTH, BOLT THROWER, DEATH, POSSESSED. The band has a very good ability to write a good song, the new record is really great for listening. It is as if some evil insidious disease had penetrated your veins and decomposed you from within. It starts with blood in the eyes, abdominal pain and ends in endless headbanging. PYRE invites you again into the old catacombs, with great sound, cover art and overall production. This is a necessity for all fans of old school death metal, who like not only breaking bones but also a dark, cold atmosphere. The mass grave must be filled with the soil and a rusty bulldozer with the inscription PYRE on the side will help us with that. It is controlled by Death itself, and when everything is engulfed in purifying flames, you will think this is the absolute end. However, this is not that case, the album "Chained to Ossuaries" will continue to hover over the burned bodies like a black question mark. Pure, believable, raw, and moldy death metal that will crush you to dust!

tracklist:
1. Exordium
2. Impaler the Redeemer
3. Wreath of Crucifix
4. Across the Shores of Emerald Fractals
5. Ornaments of Bones
6. Chained to Ossuaries
7. Crown of Death
8. Disgraced and Dethroned
9. Antae to the Nothingness
10. Death´s Dawn Call

band:
Dym Nox - vocals / bass / drums
Roman Rotten - guitar
Fred Obsinner - guitar

https://www.facebook.com/pyredeathmetal/
https://pyredeathmetal.bandcamp.com/
https://vk.com/club28087487
http://www.memento-mori.es/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý čtyřicátý pátý - Vstaň a choď!

Příběh dvoustý čtyřicátý pátý - Vstaň a choď!

Zase jsem se toulal v myšlenkách. Fantazie, ta stará sexy děvka, mě zcela pohltila. Možná to bylo náročným týdnem v práci, kdy se tělo bránilo podlehnout nějak automaticky stresu nebo čistým vzduchem, nevím. Lítal jsem v minulosti, promítal si vzpomínky v hlavě jako nějaký nekonečný film. Šíleně mě bolely nohy, normálně jsem jí nestačil. Holce, co ještě před měsícem byla v mnohém zcela odkázaná na mě. Teď přede mnou kroutí zadkem a dokonce chce jít na rozhlednu Černá Studnice po sáňkařský dráze. To nechodím ani normálně, natož s Kristýnkou, která se má ještě šetřit. Páni doktoři z ní měli velkou radost. Já koneckonců také, jen mě trošku děsila její znovu nabytá energie. "Tak dělej Smrťáku, kde seš? Makej, ať stihneme nahoře ještě pivko!": probudí mě ze sna a já si užívám její zadek, který se v pravidelném rytmu zvedá přede mnou.

Po nekonečných dnech utrpení, po bolestech, které bych nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli, po rehabilitacích, u kterých řvala, po práškách, ze kterých ji bylo blbě, po hádkách, kdy jsem byl hromosvodem, vstala a chodila. Nebylo to najednou, ani žádným zázrakem, ale hlavně díky píli, trpělivosti a neskutečný vůli. Nikdy jsem nepochopil a dodnes mi zůstává záhadou, jak někdo tak křehký mohl tolik skal zlámat. Teď mám pocit, že mě chce uštvat. Víkend na chalupě je sice super, ale ještě v pátek ze mě málem v posteli dostala duši. Vstala brzy a hned, že musíme něco dělat. Já měl přitom týden na draka, moc jsem nespal a ve čtvrtek se opil jako profík. Potřeboval bych trošku klidu, dobrou knihu v křesle a ne tady lítat po horách. Jenže má milá si naplno užívá, že znovu chodí.

Byla to nová zkušenost. Po dlouhé době jsem nebyl aktivní ten já. Přijdeme z rozhledny, myslím si, že zalezeme do postele, ale chce jít dolů do hospody. Bude tam dneska diskotéka. Když si na mě sedne a začne se lísat, tak si snad poprvé v životě připadám jen použitej. Je jí to jedno, že jsem ji jen tak podržel. Asi to ale vycítí, protože je trošku nervózní. Upraví se, nalíčí a jde se. Já tedy krok sun krok, ale přemůžu se. První pivko všechno spraví, ale přesto jsem utahanej jako kůň. Hrají nějaký sračky, ale má milá chce tančit. Bože proč? Proč já metla mám poslouchat takový hrozný disko kraviny? Asi ji naštvu, protože prostě nechci. Radši jdu se sousedem na panáka a jen po očku Kristýnku sleduji, co a jak dělá.

Je samozřejmě středem pozornosti, protože je neskutečně sexy. Už jsem skoro zapomněl, jak krásně chodila. Jsou tady nějaký lufťáci, točí se kolem ní a vidím, jak jí to dělá dobře. Normálně žárlím a mám sto chutí vypadnout. Jenže pak začnou hrát starej rock a jdeme tančit. Vykrůcáme, blbneme, jsme jak malý. Kde se v ní bere tolik energie? Je skoro půlnoc a měsíc svítí jako kráva. Řekne mi pojď a já si v duchu odpovím, konečně. Má se mnou ale jiné plány. Snili jsme o tom dlouhé měsíce, představovali jsme si, že jednou vyrazíme do lesa, na jednu mýtinu s lesním kvítím. Zatančí mi tam jako víla a bude nahá. Adam a Eva, pro nezasvěcené asi blbost, ale pro nás věc, na kterou jsme se upnuli, byla snem, touhou, představou. 

Veškerá únava ze mě spadla ihned, jakmile jsme vstoupili do lesa. Vystřízlivěl jsem, nasával vůni stromů, naslouchal zvukům noci. Šeptala mi slova díků a slzela. Už mě nic nebolí, už znova chodím a nebýt tebe, tak tady asi dávno nejsem. Najednou byla opravdu vílou, bosá a smyslná. Svlékla se a tančila. Bez hudby, jen v odlesku měsíce. Ne, nebyla to jen romantická představa, éterický sen, ale živočišný tanec mládí, ženskosti a neskutečné vnitřní síly. Seděl jsem na pařezu a klepaly se mi ruce. Vstala si a začala chodit, jak kdybys potkala Ježíše. Svým způsobem to byl zázrak. Špatné bylo zapomenuto a byly tu jen nohy, co našlapovaly jedna vedle druhé. V jednu chvíli měla měsíc mezi půlkami a já na ten pohled nezapomenu do smrti.

Byl to splněný sen, kus touhy přeměněné v realitu. Snil jsem o tom dlouhou dobu. Jarní louka, ještě trošku chladná. Vlasy pode mnou, rozprostřené do vějíře. Byla divoženkou, tajemnou bytostí ze ság a pověstí. Byla pro mě ženou, se kterou bych chtěl být navěky. Chtěl jsem, aby byla matkou mých dětí, aby se mi poddala, nechala průchod veškeré energii a touze. Usmívala se a měla v očích divoký oheň. Kroutila přede mnou zadkem jako mrouskající se kočka. Takhle nějak podle mého probíhaly dávné rituály plodnosti. Byli jsme součástí přírody a děkovali jí, že se vše v dobré obrátilo. Věděl jsem, že tu strávíme celou noc, že počkáme na ranní rosu, že si pak zalezeme do teplých peřin a nikdy na všechno nezapomeneme.

Druhý den jsme oba mlčeli. Měli jsme pocit, že se zakončila jedna fáze našeho vztahu. Dala mi pusu a pustila si Led Zeppelin. Pili jsme kafe a usmívali se jeden na druhého. Každá holka v mým životě musela obstát na horách na chalupě. Tady je život ještě jinej. Syrovější, odhalí se špatný vlastnosti, není čas na nesmysly. Po včerejší noci jsem si představoval, že budu s Kristýnkou navěky věků, amen. Když s někým zažijete sabat v lese, mělo by tomu tak být. Jenže nebylo. Jakmile jsme se vrátili do Boleslavi, připadalo mi, že kouzlo postupně vyprchává. Pořád jsme zažívali skvělej sex, stále jsme si měli co říct. Jen občas na povrch vybublaly hádky o zbytečnostech, o kterých jsme se, když byla na vozíku, hádat nestíhali. Jo, byl jsem občas za debila, trošku víc pil a asi ji zanedbával. 

Možná se ode mě očekávalo, že teď, když chodí, tak se vyslovím, vezmeme se, založíme rodinu a zařadíme se do davu. Byl jsem hloupej, dnes už to vím, ale tenkrát jsem měl hlavu plnou ideálů. Moc často jsem snil, ztrácel se ve fantaziích. Myslel jsem si, že mám na víc, než se jen stát obyčejným fotrem od rodiny. Ne, nevadila by mi zodpovědnost, vždyť jsem se staral o tuhle krásnou dívku na vozíku tak dlouho, tak nekonečně dlouho. Spíš jsem měl trošku strach, ze zodpovědnosti, sám ze sebe, ze svých nočních můr, které se mi zase začaly pomalu vracet. Ona čekala na další fázi, na další skok. Teď už přede mnou mohla kroutit zadkem. Vstala a chodila a byla víc svobodná. Žárlil jsem, byl morous, nechal jsem si spoustu věcí protéct mezi prsty. Svět se zase začal točit trošku jinak. A mohl jsem si za to tentokrát jen já sám. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - VADER - Solitude in Madness (2020)

VADER - Solitude in Madness
CD 2020, Nuclear Blast

for english please scroll down

Polský válečný tank s označením VADER znovu vyjel do boje. Zkušení veteráni, kteří pamatují největší boom death metalu a thrashe a jsou zoceleni dlouhými roky bojů, přicházejí se svým dalším albem. Nese název "Solitude in Madness" a opět je nekompromisní a typickou výpovědí o temnotě. Pro mě osobně také byli VADER první death metalovou kapelou, kterou jsem v devadesátých letech slyšel. Utvářeli spolu s KRABATHOR můj pohled na muziku jako takovou a zůstal jsem jim věrný dodnes. O novince si také myslím, že byla nahraná hlavně pro nás, pro věrné fanoušky.

I na nové desce naleznete vše, co máme na VADER rádi. Nabroušené riffy, devastující bicí a jako vždy všemu vévodí Peterův démonický hlas, který léty zraje jako dobrá whiskey. O zvuk se postaral Scott Atkins a odvedl skvělou práci. Ještě zmíním autora obalu - Wes Benscoter - motiv jsem ihned musel mít na tričku. Je úžasný.

"Solitude in Madness" je oproti minulé desce dle mého ještě víc do thrash metalu, až heavy metalová sóla osvěží, dodávají skladbám na pestrosti. Základem je ale stále ryzí rezavý death metal ze staré školy, u jehož vniku VADER kdysi stáli. Tahle smečka měla vždy svůj vlastní ksicht, který by jim mohla spousta ostatních závidět. Ne, polští válečníci rozhodně nevydali rutinní album, je neuvěřitelné, že i po tolika letech si kapela drží svoji kvalitu. Hlavním důkazem je pro mě potom fakt, že i když každý den vyjdou desítky nahrávek, na "Solitude in Madness" jsem se těšil nejvíc a ihned se stalo prvním albem, které si pouštím ráno po probuzení. Mám zkrátka chuť desku poslouchat, přidávat volume, skladby pro mě obsahují vnitřní pnutí, mají heavy efekt a nakopaly mi zadek. Tenhle tank do starého železa rozhodně nepatří, je totiž vyroben z pravé polské oceli, zakalen lety boje a letos znovu vyhlásil válku lidské hlouposti. Jsme druh, který se nikdy nepoučí, stačí si pustit zprávy, přečíst pár statusů na sociálních sítích. VADER jsou pro mě jistotou dobře vykonané práce, záchytným bodem, hudbou, ve které je svět ještě v pořádku. A nakonec vlastně i srdcovou záležitostí. Death thrash metalový tank, který nelze zastavit. Skvěle!

Asphyx says:

The Polish war panzer marked VADER went into battle again. Experienced veterans, who remember the biggest boom of death and thrash metal and who are hardened by many years of fighting, are coming up with their next album. It is called "Solitude in Madness" and again it is an uncompromising and typical statement about darkness. For me personally, VADER was also the first death metal band I heard in the 1990s. Together with KRABATHOR, they shaped my view on music, and I have remained true to them to this day. Accordingly, I think about the new record that it was recorded mainly for us, for loyal fans.

Even on the new record, you will find everything that we like related to VADER. I can mention sharpened riffs, devastating drums, and as always, everything is dominated by Peter's demonic voice, which matures like a good whiskey for years. Scott Atkins took care of the sound and did a great job. I would also mention the author of the cover art - Wes Benscoter - I immediately had to have the motif on my T-shirt. It is amazing!

In my opinion, "Solitude in Madness" is even more into thrash metal than the previous album, until the heavy metal solos refresh, and add diversity to the songs. The basis, however, is still pure rusty death metal from the old school, whose roots were built also by the VADER. This band has always had its own face, which many others might envy. No, the Polish warriors definitely didn't release a routine album. It's unbelievable that even after so many years, the band keeps its quality. The main evidence for me is the fact that even though dozens of records are released every day, I was looking forward to "Solitude in Madness". And this album immediately became the first album I turn on in the morning after waking up. I simply want to listen to this record, add volume, the songs for me contain internal tension, they have a heavy effect and they kicked my ass. This panzer definitely does not belong to scrap metal, as it is made of genuine Polish steel, hardened by years of fighting, and this year it has once again declared war to human stupidity. We are the species who will never learn from the mistakes. It is enough to watch the news, read a few statuses on social networks. For me, VADER is a guarantee of well-done work, a point of reference, music in which the world is still in order. And finally, a matter of the heart. Death thrash metal panzer that can't be stopped. Great!

tracklist:
1. Shock And Awe
2. Into Oblivion
3. Despair
4. Incineration Of The Gods
5. Sanctification Denied
6. And Satan Wept
7. Emptiness
8. Final Declaration
9. Dancing In The Slaughterhouse
10. Stigma Of Divinity
11. Bones

band:
Peter - Vocals, Guitars
Spider - Guitars
James - Drums
Hal – Bass

https://vader-band.bandcamp.com/album/solitude-in-madness
https://www.facebook.com/vader
https://www.nuclearblast.de/en/
https://www.instagram.com/vader_band_official/
https://open.spotify.com/artist/2s5DSt9VBNzAn2TbtDHzFZ
https://twitter.com/vaderband
https://www.youtube.com/user/panzervader

Recenze/review - WARBRINGER - Weapons of Tomorrow (2020)

WARBRINGER - Weapons of Tomorrow
CD 2020, Napalm Records

for english please scroll down

Zkrátka a jednoduše. Kope to. Říkejte si co chcete o kopírkách, o retru, o stokrát slyšeném, ale nemůžu si pomoc. Nová deska WARBRINGER mě baví. Je naštvaná, s dobrým zvukem a kapelu na rozdíl od spousty dalších ihned poznáte. Pokud jste thrasheři srdcem i duší, tak by vám jejich mix energie a tlaku mohl myslím vyhovovat. Kdysi bylo hlavním účelem podobných smeček nakopat všem zadek v širokém a dalekém okolí. "Weapons of Tomorrow" mi vydržela v přehrávači dlouhou dobu a poslouchal jsem ji s velkou chutí.

Kluci pořád hrají klasický Bay Area thrash alá TESTAMENT, EXODUS, DEATH ANGEL, samozřejmě s přihlédnutím k určitým obdobím METALLICY. Na tom se nic moc nemění, i když určitý vývoj zkušenější ucho zachytí. Je to pořád poctivá válka, lámání kostí v kole a pukání lebek nekompromisními záseky kytar.  

Kapela je na tom velmi dobře instrumentálně, technicky. Všechno sedí na svých místech, obal i zvuk jsou v pořádku. To jsou ale všechno věci, které lze považovat za samozřejmé. WARBRINGER se dostali svoji vlastní pílí nahoru a stále si drží dobyté pozice. Někteří staří pardálové už jen tak unaveně zvedají hlavu a vydávají alba víceméně z povinnosti. Tahle parta na to jde jinak. Ještě jim nechybí vášeň. Snaží se fanouška dostat na svoji stranu. "Weapons of Tomorrow" je na jednu stranu ostrým, nekompromisním albem. Nechybí ale ani melodie, ve kterých vždycky byli tihle maniaci silní v kramflecích. Je slyšet i vidět, že si to kluci oddřeli, že za sebou mají již spoustu zkušeností. Nejdůležitější je pro mě ale to, že mě deska opravdu baví. Je pestrá, zajímavá, pořád se na ní něco děje. Mám chuť být v její společnosti. Pouštím si ji v autě, jezdím díky tomu o hodně rychleji. Zákon o akci a reakci funguje na výbornou. Jasně, jako u většiny dnešních desek se člověk musí oprostit od toho, že spoustu nápadů už někde slyšel. Kdybych to neudělal, tak nemůžu poslouchat v podstatě skoro nic. Pokud máte rádi thrash, jděte do toho. Tahle deska má poctivý chlupatý metalový koule. Zkrátka a jednoduše. Kope to!

sumarizace:

Thrash metal se dá hrát mnoha způsoby a ten který zvolili WARBRINGER, je mi asi nejbližší. Jedná se o pravý, ryzí, poctivý nářez, ale nezapomíná se ani na melodie. Skladby mají potřebný tlak, dokáží rozhýbat i mé pomalu stárnoucí tělo. Američané vzali to nejlepší, co mám na tomto stylu rád, okořenili vše temnotou, ošetřili skvělým zvukem a obalem a podávají podchlazené. Tohle je thrash metalová válka par excellence! 

Na albu "Weapons of Tomorrow" lze vystopovat inspiraci takovými kapelami jako jsou TESTAMENT, EXODUS, DEATH ANGEL, METALLICA. Nahrávka nepostrádá určitou syrovost a surovost, kterou u kapel tolik obdivuji. Zákon o zachování energie opět funguje a já si musím dát další pivo, tahle deska totiž řeže jako zuby pořádně naštvané bestie. Raz, dva, tři, zápalná šňůra již byla zapálena, stačí si chvilku počkat a hudba vás rozmetá na krvavé kusy zcela zbytečného masa. Ano, novinka má pro mě opravdu takovou sílu. Album je obrovským překvapením, poslouchám jej s velkou chutí, narval jsem si jej do přehrávače, drtím jej i v autě, v práci. Zkrátka, pokaždé, když si potřebuji vyčistit hlavu od zbytečností a srovnat si myšlenky. WARBRINGER sice nijak nepřepisují dějiny hudebního násilí, ale k perfektně odvedenému řemeslu přidávají ještě něco navíc. Pořádnou porci odhodlání, šílenství, rychlosti a smrti. Thrash metal, po kterém zůstane jen spálená země! Vynikající zásek!

Asphyx says:

Thrash metal can be played in many ways, and the one that WARBRINGER chose is the closest to me. It is a true, genuine, honest cut, but the melodies are not forgotten either. The songs have the necessary pressure, they can also move my slowly aging body. The Americans took the best what I like about this style, spiced everything by darkness, treated with great sound and cover, and served it undercooling. This is thrash metal war par excellence!

On the album "Weapons of Tomorrow" you can trace inspiration by such bands as TESTAMENT, EXODUS, DEATH ANGEL, METALLICA. The record doesn't miss rawness and brutality which I admire so much at bands. Energy conservation act is working again, and I have to drink another beer, as this album cuts like angry beast's teeth. Once, two, three, the ignition cord has already been set on fire, just wait a moment and the music will scatter you into bloody pieces of completely useless meat. Yes, the novelty really has that power for me. The album is a huge surprise, I listen to it with great taste, I put it into the player, I’m listening to it in the car, at work. In short, every time I need to clear my head of uselessness and compare my thoughts. WARBRINGER does not rewrite the history of musical violence but adds something extra to a perfect craft. A good portion of determination, madness, speed, and death. Thrash metal, after which only burnt earth remains! Excellent record!

Tracklist:
01. Firepower Kills (4:22)
02. The Black Hand Reaches Out (3:58)
03. Crushed Beneath The Tracks (4:21)
04. Defiance Of Fate (7:08)
05. Unraveling (3:21)
06. Heart Of Darkness (7:13)
07. Power Unsurpassed (3:51)
08. Outer Reaches (4:50)
09. Notre Dame (King Of Fools) (5:18)
10. Glorious End (6:41)

band:
John Kevill - Vocals,
Adam Carroll - Guitar
Carlos Cruz - Drums
Chase Becker - Guitar
Chase Bryant - Bass

https://www.facebook.com/Warbringermusic
https://www.warbringermusic.com/
https://twitter.com/warbringerband
https://napalmrecords.com/deutsch/?SID=v7hljrg63uq0dsqe3l3nlmcba6

Recenze/review - AZATH - Through A Warren Of Shadow (2020)

AZATH - Through A Warren Of Shadow
CD 2020, Pulverised Records

for english please scroll down

Mrtvola zakopaná několik metrů pod zem, procesy hnití byly zahájeny. Potřebovali jsme vykopat nový hrob a objevili jsme tělo, které vypadalo jako po srážce s náklaďákem. Zničené kosti, proražená lebka, žebra vmáčknutá dovnitř. Mozek vyteklý do země. Odkryli jsme několik vrstev hlíny a ucítili strach. Ruce sepnuté na prsou, v rukou nové CD démonů AZATH. Death metalové kapely, která ví, o čem je pravá smrt.

Mám rád, když smrtící kov smrdí sírou, líbí se mi, když jsou do něj vloženy i grindové pasáže. AZATH tohle všechny smíchali se zkaženou krví, úlomky kostí, s nekonečnou touhou zabíjet hudbou. Smrdutě prašivá deska s názvem "Through A Warren Of Shadow" se ihned stala mým průvodcem po záhrobí. 

"Through A Warren Of Shadow" je zcela zničujícím albem s odkazy na tvorbu kapel jako MORBID ANGEL, TERRORIZER, NAPALM DEATH, INSECT WARFARE a osobně zde cítím i špinavý odér DEICIDE. Jedná se zkrátka o totální inferno, u kterého některým jedincům slezou vlasy z hlavy. Skladby bolí a drásají, jsou hořlavou směsí a absolutním vyhlazením mozku. AZATH jsou nekompromisní, šílení, démoničtí. Nehrají sice nic nového, ani objevného, ale to ani není účelem. Cílem jsou zlámané kosti, těla pohřbená několik metrů pod zem. Pravý, nefalšovaný death metal, bez jakýchkoliv příkras a zbytečností. Kapela jde rovnou na věc, útočí přímo a zůstává po ní jen spálená země. O obal a veškerou grafiku se postaral můj oblíbený malíř Mark Riddick. U "Through A Warren Of Shadow" budete polykat vlastní krev, dusit se a vzývat temnotu. AZATH na svém prvním dlouhohrajícím albu prodali duší ďáblu. Podepsání jsou pod ním zkušení muzikanti, kteří moc dobře ví, jak mě zničit svoji hudbou. Skvělý zahnívající materiál!

Asphyx says:

A corpse buried a few meters underground, the rotting processes have already begun. We needed to dig a new grave and we found a body that looked like being hit by a truck. Destroyed bones, punctured skull, ribs pressed in. Brain leaking into the ground. We uncovered several layers of clay and felt the fear. Hands clasped on the chest, holding the new CD of the AZATH demons. Death metal band who knows what the real death is about. 

I like when dead metal smells of sulfur and when some grind passages are inserted into it. AZATH mixed all this with rotten blood, bone fragments with the endless desire to kill with music. The stinking dusty album “Through a Warren of Shadow” has immediately become my guide to the other world. 

“Through a Warren of Shadow” is a completely devastating album with references to the creation of bands like MORBID ANGEL, TERRORIZER, NAPALM DEATH, INSECT WARFARE and I personally feel the dirty odor of DEICIDE. In short, it is a total inferno in which some individuals have hair coming off their heads. The songs hurt and scratch, they are a flammable mixture and an absolute smoothing of the brain. AZATH are uncompromising, crazy, demonic. They don't play anything revolutionary but that's not the point. The target is broken bones, bodies buried a few meters underground. The real death metal without any embellishments or unnecessary things. The band goes straight to the point, attacks directly and only the scorched Earth remains. My favourite painter Mark Riddick did the whole artwork. With “Through a Warren of Shadow” you will swallow your own blood, suffocate and summon darkness. AZATH sold their souls to the devil on their first full-length album. This is the work of some experienced musicians who knows how to destroy me with their music. Great rotting material!

TRACKLIST

1. Into The Charnel (1:40)

2. Draconian Impalement (4:18)

3. Mortal Sword (3:08)

4. Knight Of Chains (3:56)

5. Through A Warren Of Shadow (5:58)

6. Pale Light (1:34)

7. Worm Of Autumn (4:39)

8. The Whirlwind (1:38)

9. Children Of The Dead Seed (2:13)

10. Shifting Forms (5:50)

11. Dying Echoes (1:50)

https://www.facebook.com/azathdeath

https://www.pulverised.net

https://www.facebook.com/pulverisedrecords

https://pulverised.bandcamp.com

Recenze/review - MEDIUM - Medium (2020)

MEDIUM - Medium
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Vždycky mě fascinovaly případy lidí, kteří doběhli s nožem zabodnutým v zádech do nemocnice, šílenci, kterým prolétla kulka mozkem a oni se smáli svému rentgenu. Nejen, že se dostali do lékařských učebnic, ale ještě získali pocit nesmrtelnosti. Připomínají mi oživlé zombie, které vyprávějí o tom, jaké to kdysi bylo, před bodnutím, výstřelem, před srážkou s protijedoucím vozem. Většinou u svých příběhů poslouchají extrémní muziku. Mají totiž posunutý práh bolesti. Stejně jako argentinští maniaci MEDIUM.

Kapela hraje špinavý grind a crust a kombinuje jej s death metalem, punkem. Pánové jsou neurvalí a při poslechu jejich prvotiny se stejnojmenným názvem máte sto chutí zbourat zeď velkou palicí. Lebky praskají tlakem, tanečníci mají smrt v očích. Tahle deska je prašivá jako kůže starého psa. 

Pokud máte rádi kapely jako NAPALM DEATH, TERRORIZER, HENRY KANE, EXTREME NOISE TERROR, ROTTEN SOUND, DISFEAR a další, kteří se s tím moc nepářou, mohli byste se najít i v hudbě MEDIUM. Osobně se mi líbí i temnota a chlad, které naleznete v každé skladbě. Poslech připomíná návštěvu hřbitova, kde usednete ke svému oblíbenému hrobu a proséváte mezi prsty černou hlínu smíchanou s prachem z nedalekého krematoria. Celé tohle šílenství kapele věřím, přijde mi poctivé a opravdové. Jako když vlezete do kanálu pod vaše město, kde se nachází ten pravý underground. Na extrémním metalu je úžasné to, že si můžete vybírat, ochutnávat kousky zkaženého masa ze všech odnoží. MEDIUM jsem si zařadil do soukromé škatulky desek, které používám, když si potřebuji vyčistit hlavu. Tahle deska musela vzniknout ve špíně ulic, mezi krysami, v kanálech, které jsou plné splašků, odpadu a beznaděje. Hergot, to řeže jako blázen!

sumarizace:

Zažili jste někdy tsunami? Že ne? Tak si pusťte novou desku "Medium" z Argentiny. Nějak nechápu, kde se v téhle kapele bere tolik energie. Novinka je totiž jedním slovem vynikající. Už dlouho jsem neslyšel nahrávku, která by mě přišpendlila rovnou na zeď. Jeden skvělý masakr střídá druhý, vy sedíte s pusou dokořán a nakonec máte sto chutí rozmlátit nábytek ve svém pokoji. Kombinace grindu, punku, deathu, crustu a špíny mi připomíná srážku s náklaďákem plným hnisu. Tohle je úder kladivem přímo do vašich mozků! Absolutní smršť! Dost bylo řečí, jdu raději pařit! Album, které vám vytrhá zuby i s kořeny! Excelentní záležitost!

Asphyx says:

Have you ever seen a tsunami, haven't you? So plax the new album "Medium" from Argentina. I can't understand where this band takes so much energy. The news is in fact excellent. I haven't heard such a record for a long time that pinned me down directly to the wall. One great massacre after another, you sit open-mouthed, and at the end you want to smash the furniture in your room. The combination of grind, punk, death metal, crust and dirt reminds me of a crash with a truck full of pus. This is a hammer blowing directly into your brains! Absolute whirlwind! Words enought, I'm going to party! The album, which will pull out your teeth with the roots! Excellent stuff!

For fans of - Martyrdöd, Skitsystem, Henry Kane, Disfear, Napalm Death, early Extreme Noise Terror, Rotten Sound

Band lineup -
Lucien - Vocals/Bass
Rama - Drums
Fede - Guitar
Seba - Guitar

Artwork by Enzo Robles
Layout by Turkka Rantanen

Track listing -
1. Skullcomet Sorcery
2. Maximum Rampage
3. El Gigante
4. Black Future Patrol
5. Gargola
6. Night Vision
7. Radiation Huntress

Official Bandcamp
Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Official YouTube Channel
Transcending Obscurity Records Facebook
Medium Facebook

Recenze/review - FRACTURED INSANITY - Massive Human Failure (2020)

FRACTURED INSANITY - Massive Human Failure
CD 2020, Massacre Records

for english please scroll down

Stál jsem uprostřed starých katakomb a nasával hnilobnou atmosféru. Zde zdí na mě útočily temné vzpomínky, jako bych slyšel a vnímal veškeré zlo a nenávist. Tolik bolesti, tolik utrpení. Kdysi zde kněží vyslýchali nevěřící. Ještě tu zbyla kovová oka, kousky řetězů u mučících nástrojů. Ježíšova tvář má barvu krve a na prsou cítím tíseň. Padá na mě kamenná zeď, tisíce kostí, smíchaných s pozůstatky lidských těl. Smrad, hniloba, smrt, tohle je ten pravý death metal. Nastal konec světa?

V pořadí čtvrté řadové album belgických smrtonošů FRACTURED INSANITY také připomíná smršť, lavinu, která vás strhne do temných hlubin. Už jen pekelný obal (Threadbare Artwork - Jean-Philippe Sonnet) vás uvede do této nečisté hry. Spousta brutálních motivů, technických riffů a zajímavých momentů, taková je nová deska "Massive Human Failure". Mám pocit, že mi někdo zasekl sekyru do hlavy. Apokalypsa!

"Massive Human Failure" pro mě představuje přesnou definici, kterou si představuji pod pojmem skvělý death metal. U FRACTURED INSANITY sice naleznete některé společné prvky třeba s takovými SUFFOCATION, KRISIUN, MORBID ANGEL, VADER, BEHEMOTH, ale Belgičané se vydali svojí vlastní cestou. Jsou svým způsobem originální, ještě víc se ponořili do temnoty, rozvíjejí morbidní myšlenky originálně. Potkat dnes kapelu s vlastním ksichtem se rovná v podstatě zázraku a FRACTURED INSANITY jej bezesporu mají. Je ušitý z lidských kůží a padne jim perfektně. Stejně jako zvuk ze slavného Hertz studia. Songy vyznívají opravdu pekelně, mohutně, nástroje jsou jasné a zřetelné. Vokál vše korunuje a Stefan Van Bael přednáší texty jako černou modlitbu. Trávil jsem svůj čas v této černé death metalové lavině rád, často a s velkou chutí. Netuším, kolik posluchačů podobné hledání temných stínů ocení, ale mě se líbí odvaha, pestrost, touha tvořit něco nového a zajímavého. Jsem prokletým, připoutaným řetězem ke zdi, jsem kacířem, jsem nadšeným posluchačem "Massive Human Failure". Death metalová lavina, plná lidského utrpení! Konec světa dávno nastal! 

Asphyx says:

I stood in the middle of the old catacombs, sucking a rotting atmosphere. Dark memories attacked me as if I heard and perceived all evil and hatred. So much pain, so much suffering. Once the priests interrogated unbelievers. Here. Metal pieces of chains and torture instruments still left here. Jesus' face is the colour of blood, and I feel crunch on my chest. A stone wall falls upon me, thousands of bones mixed with the remains of human bodies. Stink, rot, death, this is the true death metal. Is it the end of the world?

The fourth album of Belgian death metallers FRACTURED INSANITY also resembles a whirlwind, an avalanche that takes you into the dark depths. Just Threadbare Artwork (Jean-Philippe Sonnet) takes you to this impure game. Lots of brutal motives, technical riffs and interesting moments, such as the new album "Massive Human Failure". I feel like someone chop an axe in my head. Apocalypse!

"Massive Human Failure" is for me the exact definition that I imagine under the term great death metal. At FRACTURED INSANITY, you will find some common elements with such bands as SUFFOCATION, KRISIUN, MORBID ANGEL, VADER, BEHEMOTH, but the Belgians follow their own way. They are original in a way, they are even more immersed in the darkness, they develop morbid ideas ingeniously. Meeting a band with their own face today is basically a miracle, and FRACTURED INSANITY undoubtedly have it. It is sewn from human skins and fits them perfectly. Like the sound from the famous Hertz studio. The songs sound really infernal, powerful, the instruments are clear and distinct. The vocals crown everything and Stefan Van Bael recites the lyrics as a black prayer. I like to spend my time in this black death metal avalanche. I have no idea how many listeners will appreciate a similar search for dark shadows, but I like the courage, the variety, the desire to create something new and interesting. I am a cursed, chained to a wall, I am a heretic, I am an avid listener of "Massive Human Failure". Death metal avalanche, full of human suffering! The end of the world is long overdue!

Tracklist:

01. Crusade of the Offended

02. M.A.D.

03. Baphomet Bringer of a Free Mind

04. Hell of No Man's Land

05. Massive Human Failure

06. Reflections of the Soul

07. Rothschild's Disease

08. Panic Abuser

09. Rise All Above

Memoriam and former Bolt Thrower frontman Karl Willetts contributes guest vocals on the track ‘Hell Of No Man’s Land’.

Line Up:

Ignace - Drums (Darkest Mind, Gotmoor, ex-Huldrefolk, ex-Aguynguerran (live), ex-Theudho)

Kenny - Guitars

Dieter - Guitars (ex-Pulverize)

Stefan Van Bael - Vocals, Bass (ex-Ordeal, ex-Upperhand, ex-Blood Redemption)

Memoriam and former Bolt Thrower frontman Karl Willetts contributes guest vocals on the track ‘Hell Of No Man’s Land’.

https://fracturedinsanity.bigcartel.com/

https://www.facebook.com/FracturedInsanityOfficial/

https://massacre-records.com/

https://fracturedinsanity.bigcartel.com/

Recenze/review - THE BLACK DAHLIA MURDER - Verminous (2020)

THE BLACK DAHLIA MURDER - Verminous
CD 2020, Metal Blade Records

for english please scroll down

Večerní zprávy a v nich rozzuřený dav, který proti něčemu protestuje. Asi věří v dobro, snaží se napravit svět. Ušlapou několik lidí, kamera zabírá detaily. Krev vždycky funguje. Pravá a levá, černá a bílá, neustálý souboj protikladů. Lži se šíří rychlostí blesku, stačí plivnout jedovatou slinu. Můžeš si stokrát říkat, že zůstaneš klidný, ale nakonec stejně toužíš po úkrytu. Zalézt si někam se sluchátky na uších a narvat si do hlavy dobrou muziku.

Ať si každý říká kdo chce co chce, ale THE BLACK DAHLIA MURDER si stále drží slušnou úroveň. Za poslední roky nepodlezli nikdy pomyslnou laťku kvality. Letošní rok a novinka "Verminous" rozhodně nejsou výjimkou. 

Spousta melodických sól, hlas Trevora Strnada, ne, tuhle smečku si rozhodně s jinými nespletete. Letos zahaleni do zelené, s tradičním tlakem a energií, útočí jako hladoví psi. Přiznám se ale, že mě tahle smečka sice nikdy vyloženě nezklamala, ale také vyloženě nenadchla. Jakoby mi pořád něco trošku vadilo. Nevím vlastně ani co (možná určitá "vlezlost"), nelze se zavděčit všem, ale i tentokrát mám pocit, že už jsem tohle všechno někde slyšel. Víc mě THE BLACK DAHLIA MURDER vlastně baví naživo, kdy mi předají víc emocí. Chybí mi trošku víc špíny, živočišnosti, pocitu, že musím jít a zbourat zeď. Na mě je kapela možná až příliš hodná. Pravděpodobně ale nejsem cílová skupina posluchačů. Přitom se jedná o v podstatě dokonalý produkt, který se bude velmi dobře prodávat. Spousta riffů, trošku té rebelie, ale zároveň se album dobře vstřebává. Sedím tu v pokoji, šokován z večerních zpráv, poslouchám novinku stále dokola a nejčastěji mě napadá slovo - solidní. Ale jo, pořád lepší, než drátem do oka. Metal!

Asphyx says:

Evening news with an enraged crowd protesting against something. They probably believe in the good and are trying to fix the world. They step on several people and the camera is capturing the details. Blood always works. Right and left, white and black, a constant duel of opposites. Lies are spreading at the speed of light, just spit a venomous saliva. You can say that you will be calm for a hundred times but in the end you want to stay hidden. To get somewhere with your headphones and put on some good music. 

Let everyone say what they want, but THE BLACK DAHLIA MURDER still maintains a decent level. During the last few years they have never lowered their imaginary bar of quality. This year and their new album “Verminous” is definitely no exception.

A lot of melodic solos, Trevor Strnad´s vocals, no you can't confuse those guys with any other bands. This year they are wearing green with their traditional pressure and energy, they attack like hungry dogs. I have to admit that they have never disappointed me however they have never excited me that much. As if something still bothers me. I honestly don't know what it is (maybe a little bit of “intrusion”), you cannot make everyone happy. This time I feel that I have already heard all of that before. THE BLACK DAHLIA MURDER excites me when playing live because they show me more emotions. They lack more dirt, rawness and the feeling that I need to tear down a wall. Maybe the band is too nice for me. I'm probably not the target audience. At the same time, this is a perfect product that will sell very well. Lots of riffs, a little bit of rebellion but also nicely absorbed album. I am sitting in my room, shocked from all the evening news, listening to the new album over and over and the word still coming in my mind is - solid. Yeah, it is still better than nothing. Metal!

Tracklist:
01. Verminous (3:49)
02. Godlessly (3:27)
03. Removal of the Oaken Stake (4:25)
04. Child of Night (3:37)
05. Sunless Empire (3:57)
06. The Leather Apron's Scorn (3:33)
07. How Very Dead (3:07)
08. The Wereworm's Feast (4:35)
09. A Womb in Dark Chrysalis (Interlude) (0:48)
10. Dawn of Rats (4:35)

band:

Brian Eschbach − Guitar, Vocals
Trevor Strnad − Vocals
Max Lavelle − Bass Guitar
Alan Cassidy - Drums
Brandon Ellis - Lead Guitar

https://theblackdahliamurder.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/theblackdahliamurderofficial
https://www.tbdmofficial.com/
https://twitter.com/bdmmetal
https://www.youtube.com/user/blackdahliamurdertv
https://open.spotify.com/artist/4xTDPgk4jHCF0qui3dH6BS
https://www.deezer.com/en/artist/12784
https://www.instagram.com/theblackdahliamurder_official/
https://www.indiemerch.com/metalbladerecords

Recenze/review - LIVE BURIAL - Unending Futility (2020)

 

LIVE BURIAL - Unending Futility
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Bledost a chlad, žádný puls, neslyšitelné dýchání, ochablost svalů. To jsou všechno příznaky reálné, syrové smrti. Jenže tohle tělo se pořád hýbe, jakoby bylo nabité elektrickým proudem, jakoby z něj nevyprchal život. Posedlost démony přežije i absolutní konec. Vstoupil si do temnoty, ocitl se na místech, o kterých si četl v tajných knihách, hovořil o nich se starci. Jsi na onom světě a stále posloucháš death metal. Možná právě proto připadáš všem jako oživlá mrtvola, jako zombie, jako duch, který touží po krvi.

Angličtí maniaci LIVE BURIAL založili svoji kapelu v roce 2012. Od té doby vydali dvě dema (2013,2014), jednu desku s názvem "Forced Back to Life" (2016). Ze všech nahrávek je cítit pach opravdové syrové a zahnívající smrti. Letošní album "Unending Futility" je plynulým pokračováním věcí minulých. Je bolestivou ozvěnou z onoho světa. 

LIVE BURIAL drtí kosti podobným způsobem, jako to dělávaly kapely typu ASPHYX, MORGOTH, DEATH, BOLT THROWER, CANCER, UNLEASHED, INCANTATION, nověji pak třeba GRUESOME, SKELETAL REMAINS. Britům se povedlo přenést ducha devadesátých let do své hudby na výbornou. Hodně tomu pomáhá zvuk, který má v sobě všechny potřebné atributy - sílu, hnilobu, chlad i temnotu. Obal výsledný zážitek ještě navíc umocňuje. Celá tahle smrtící mašinérie je potom neskutečně uvěřitelná, songy se mi zadírají pod kůži každým poslechem stále víc. "Unending Futility" je přesně tím typem desky, ke které se rád a s chutí budete vracet. Má to ale jednu podmínku, vaše uši i mozek musí být uzpůsobeny pro ryzí death metal. LIVE BURIAL jsou jako buldozer, který vjel na plný plyn k nám do podzemí. Najednou je jedno, kdo je živý a kdo mrtvý. Všichni přidáváme volume a tančíme na vlastních hrobech. Vynikající old school death metal, který vám přehází všechny kosti v těle! Prašivina!

Asphyx says:

Pale and cold, no pulse, inaudible breathing, muscle weakness. These are all signs of real, raw death. But this body is still moving as if charged with electricity, as if life has not faded. Obsession with demons will survive the absolute end. He entered the darkness, found himself in places he had read about in the secret books and talked about them with the old men. You are in the afterlife and you still listen to death metal. Maybe that's why you seem like a living corpse to everyone, like a zombie, like a ghost longing for blood. 

The English maniacs LIVE BURIAL formed their band in 2012. Since then they have released two demos (2013/14), one album called “Forced Back to Life” (2016). From all the recordings you can smell the real raw and rotting death. This year’s album “Unending Futility” is a smooth continuation of things from the past. It is a painful echo from the other world.

LIVE BURIAL crushes bones in a similar way as bands such as ASPHYX, MORGOTH, DEATH, BOLT THROWER, CANCER, UNLEASHED, INCANTATION and more recently GRUESOME, SKELETAL REMAINS. The British managed to transfer the spirit of the nineties to their music perfectly. What really helps the sound is that it has all the necessary attributes in it - strength, rot, cold and darkness. The cover just enhances the resulting experience. This whole deadly machinery is then incredibly believable. THe songs get under my skin more and more with each listening. “Unending Futility” is exactly the type of record that you will gladly return to. But it has one condition, your ears and brain must be adapted for pure death metal. LIVE BURIAL are like a bulldozer that went to the other world. Suddenly, it doesn't matter who is alive or dead.We all add volume and dance on our own graves. Excellent old school death metal that throws all the bones in your body! Mange! 

Line up -
Jamie Brown - Vocals
Rob Hindmarsh - Guitars
Richard Codling - Guitars
Lee Anderson - Bass
Matthew Henderson - Drums

Guest vocals on Cemetery Fog by Kari Kankanpaa (Sepulchral Curse, Solothus)
Acoustic guitar on Winds of Solace by Dan Rochester (Vacivus, Cruciamentum)

Artwork by Luke Oram (Slugdge)
Layout by Francesco Gemelli (Towards Atlantis Lights)

Track listing -
1. Seeping into the Earth
2. Condemned to the Boats
3. Swing of the Pendulum
4. The Crypt of Slumbering Madness
5. Rotting on the Rope
6. Winds of Solace
7. Cemetery Fog

Official Video
Official Bandcamp
Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Live Burial Facebook

Recenze/review - SHARDS OF HUMANITY - Cold Logic (2020)

SHARDS OF HUMANITY - Cold Logic
CD 2020, Unspeakable Axe Records

for english please scroll down

Když jsem byl ještě mladý kluk, tak jsem často snil o cestách do vesmíru. Vždycky jsem si pouštěl v devadesátých letech dnes již staré nahrávky thrash a death metalových veličin a představoval si, jak létám ve volném prostoru. Jak bojuji s mimozemšťany. Čerpal jsem temnou energii a obdivoval kapely, které ji dokáží zhudebnit. Oceňoval jsem hlavně ty, které byly něčím odlišné a zajímavé. Bylo rozhodně z čeho vybírat. Dnes už je to trošku horší, ale pořád jsou zde smečky, které mě dokáží zaujmout.

Patří mezi ně i američtí SHARDS OF HUMANITY, kteří mě již před lety smetly z povrchu zemského vynikajícím zásekem "Fractured Frequencies" (2014). Na letošní novinku jsem se opravdu těšil. A rozhodně nejsem zklamán.

Hlavní inspirací hudby SHARDS OF HUMANITY jsou stále poslední alba DEATH, z novinky jsou ale cítit i vibrace třeba takových kapel jako AUTOPSY, OBITUARY, CARCASS, (tedy co se týká rytmiky), riffy potom mimo DEATH občas připomínají postupy SADUS, ATROCITY, VOIVOD, NOCTURNUS. Má přirovnání ale nejsou nijak důležitá, v dnešní době nelze vymyslet něco absolutně originálního. Jde spíše o to, jakým způsobem působí album jako celek, jakou má náladu a výraz. "Cold Logic" je velmi zajímavým, originálním počinem, se spoustou zákeřných momentů, bolestivých chvilek a temnoty (zvuk i obal jsou také v pořádku). Občas se na mě až příliš "sóluje", ale to já nemám rád v podstatě u žádné kapely. Některé songy bych možná i trošku zkrátil. Jsou to ale jen drobnosti, které mi nedokáží zkazit celkový vynikající dojem. Nová deska se skvěle poslouchá, jen na ní musím mít klid a nesmím být unavený. Vyžaduje totiž plné soustředění. SHARDS OF HUMANITY jakoby ke mě do přehrávače přišli odněkud z nekonečně chladného vesmíru. Rozervali mi lebku na kusy a strčili do mozku kovový trychtýř. Death thrash metalový základ je doplněn technikou, progresí a šílenstvím. Temná energie!

Asphyx says:

When I was a young boy, I often dreamed of space travel. In the 1990s, I always played old recordings of thrash and death metal and imagined flying in space. How I fight aliens. I drew on dark energy and admired the bands that could set it to music. I especially appreciated those that were somehow different and interesting. There was definitely something to choose from. Today it's a little worse, but there are still bands that can get my attention.

One of them are American SHARDS OF HUMANITY, which years ago swept me off the face of the earth with the excellent record "Fractured Frequencies" (2014). I was really looking forward to this year's novelty. And I'm definitely not disappointed.

The main inspiration for SHARDS OF HUMANITY music is still the latest DEATH albums, but the news also includes the vibrations of bands such as AUTOPSY, OBITUARY, CARCASS (in terms of rhythm), riffs sometimes resemble SADUS, ATROCITY, VOIVOD sometimes patterns of DEATH, NOCTURNUS. But my comparisons are not important, nowadays it is impossible to invent something absolutely original. It's more about how the album works as a whole, what its mood and expression is. "Cold Logic" is a very interesting, original act, with a lot of insidious moments, painful moments and darkness (sound and cover are also in order). Sometimes it's too much "solos" for me, but I don't like it basically in any band. I might shorten some songs a bit. But these are just little things that can't spoil my overall excellent impression. The new record is great to listen to, I just have to be calm on it and I must not be tired. It requires full concentration. SHARDS OF HUMANITY seemed to come to me from the infinitely cold universe. They tore my skull to pieces and shoved a metal funnel into my brain. The death thrash metal base is complemented by technique, progression and madness. Dark energy!

Tracklisting:
"Cosmic Shield"
"Martyr's Gaze"
"I’ve Seen Death"
"Moths Of Zeta"
"Cold Logic"
"Bathing Raw In The Blood Of Pigs"
"Into The Realms Of Lower Astral"
"Docile Masses"
"Demonic Crystallized Intelligence"
"Mechanical Phosphene"

band:

Todd Cochran (Guitar/Vocals)
Ryan McAlister (Drums)
Ian Younkin (Bass)

https://www.facebook.com/shardsofhumanity
http://www.unspeakableaxerecords.com/