DEADLY STORM zine

pondělí 11. května 2020

A few questions - interview with brutal death metal band from Costa Rica - PURIFYING TORTURE.

A few questions - interview with brutal death metal band from Costa Rica - PURIFYING TORTURE.

Recenze/review - PURIFYING TORTURE - Overthrown Divinity (2019):

https://deadly-storm.blogspot.com/2020/01/recenzereview-purifying-torture.html

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hello, first of all, we want to thank for the change for this interview. Purifying Torture has been working since 2010, created by Sergio Rosales, mainly. He still remains in the band and he is the main composer of the music. Purifying Torture is mainly brutal death metal, but some other influences may be related as well.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

All the music was mainly composed by Sergio, but the guitar only. Based on that, Estaban created the drums and lately, Fabian created the bass line. The lyrics and singing pattern were created by Alejandro.

The album was recorded, mixed and mastered in Cavan Studio, from Heredia, Costa Rica. The producer was Max Gutierrez Sanchez, founder of Cavan Studio, main guitarrist of Advent of Bedlam, and a great friend of the band.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

We released about 300 copies, but we were assisted by other labels as Subterrarean Productions, Sanatorio Records... and others, labels from Costa Rica.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Alejandro Sthandier, who is the singer from our band, he created the lyrics and the singing pattern.. Lyrics deals with pshycologics illness, but also related to social enviorments, drug abuse and addiction, and also some evil and demonic forces has been related too...

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Logo was created several years ago, by an artist from Chile.

All the graphic desing were done by Gvo (Pentagraphics). Photography by Fabian Madrigal.

We currently do not have a website, our main contact will be through Facebook...

https://www.facebook.com/purifyingtorture/

https://purifyingtorture.bandcamp.com/releases

https://open.spotify.com/artist/4KNhS9MLrS8aRRfR3zUB8Z?si=c54-p-c-SI2BcRzSebFOHw

Social networks actually are very important. For sure. The thing is that manage social networks requires time, sometimes a lot of time. And in our particular situation, we all work in other things, so we do not have the time to manage those as required. And we do not have anyone else in charge of it. That is the reality for us.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

The labels helping us are managed by friends of us, we are so grateful to them. There could be other kinds of support or management, however we are satisfied at this moment.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

We have so many different influences....

Cannibal Corpse, Carcass, Suffocation, Pestilence, Nile, Immolation, Incantation, Morbid Angel, Deicide, Death, Broken Hope, Napalm Death, Metallica, Megadeth, Slayer, Exodus, Kreator, Destruction, Sodom, Mayhem, Emperor, Deathspell Omega, Satyricon, Craddle of Filth, Dimmu Borgir, Iron Maiden, Black Sabbath, Rainbow, Deep Purple, Queen, Judas Priest, Def Leppard, Skid Row, Warrant, Firehouse, Guns n Roses, Van Halen, Rush, King Crimson, Yes, Red Hot Chilli Peppers, Primus, Mudvayne, Tool, Alice in Chains, Nirvana, Soundgarden, Melvins, Faith No More, Mr. Bungle, Fantomas......

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We have not....

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We have been playing frequenly, before the Pandemic begun. We have played in important gigs in our country, however we still have no go out of Costa Rica, there were some chances but not sucessful, anyway we are open for opportunities...

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Even when there were some recent movements in the line up, the current line up feels confortable and willing to keep making music and playing the current set list in the best way.

We may say that our process to create new songs could be slow... but constant....

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

https://www.facebook.com/purifyingtorture/

https://purifyingtorture.bandcamp.com/releases

https://open.spotify.com/artist/4KNhS9MLrS8aRRfR3zUB8Z?si=c54-p-c-SI2BcRzSebFOHw

Thanx for the interview.

Recenze/review - PURIFYING TORTURE - Overthrown Divinity (2019):

https://deadly-storm.blogspot.com/2020/01/recenzereview-purifying-torture.html

Recenze/review - HAVOK - V (2020)

HAVOK - V
CD 2020, Century Media Records

for english please scroll down

Já vám nevím, tyhle plagiáty, ono se to taky musí umět. Už na minulém albu se HAVOK vydali cestou, která mě nebaví. Letos znovu. Budu se asi opakovat, ale mě vlastně z principu různé retro smečky nevadí. Co mi ale není po chuti, tak až přílišné kopírování. Dnes je retro vlastně všechno a kdo tvrdí že ne, tak toho příliš ještě neslyšel. Jenže HAVOK na to jdou opravdu způsobem copy, paste.

To sice dělá spousta kapel, ale aspoň to člověka baví. Nová deska s jednoduchým názvem "V" je nuda na entou. Jasně, MEGADETH mám rád, TESTAMENT taky, METALLICU samozřejmě kdysi taky, ale čeho je moc, toho je příliš. Nová deska je solidní co se týká zvuku, produkce a vlastně i hráčských výkonů. Chybí jí ale pověstné něco navíc. Kopanec do obličeje. HAVOK jsem si zkrátka zařadil mezi smečky, které se snaží seč mohou, ale výsledkem je jen průměrnost.

Kdysi dávno, když ještě thrash metal vládl světu a hltali jsme každou novou desku, by HAVOK byli opravdu obviněni z plagiátorství. Normálně mě napadlo, jestli si nemám pořídit takový ten program pro srovnávání riffů, postupů a prohnat jím novinku. Je jasné, že kluci někde tak kolem 20 - 30, se budou rozplývat, mluvit o nahrávce roku, velebit nápady. To je všechno hrozně hezké, ale faktem je, že HAVOK opět neskutečným způsobem nudí. Každý den se pokousávám tunami undergroundových kapel, prosévám zrno od plev a "V" je pro mě pořád albem, které nemůžu překousnout. Vůbec mě nebaví, moje myšlenky těkají někde úplně jinde. Nemám vůbec chuť kapelu jakýmkoliv způsobem podpořit. Navíc ty dlouhé rozevláté pasáže, jako kdyby pánové nevěděli, co hrát, tak tam šoupnou nějaké pomatené rádoby sólo. Ne, ne, a ještě jednou ne. Mám rád thrash metal, koneckonců jsem na něm vyrůstal, ale tohle je prostě moc. Moc kopií. Jo a ještě, prosím vás, na MEGADETH mi nesahejte, vždyť je to trapný. Jasný? Uff.

sumarizace:

Sorry, ale tohle je opravdu šílená nuda! Nemám slov.

Asphyx says:

Sorry, but this CD is absolute boredom! I have no words!

Tracklist:
01. Post-Truth Era (03:53)
02. Fear Campaign (03:57)
03. Betrayed by Technology (03:44)
04. Ritual of the Mind (04:10)
05. Interface with the Infinite (04:02)
06. Dab Tsog (01:15)
07. Phantom Force (02:59)
08. Cosmetic Surgery (04:24)
09. Panpsychism (06:29)
10. Merchants of Death (02:45)
11. Don't Do It (08:07)

band:

David Sanchez - Lead vocals / Guitar
Pete Webber - Lead drums
Reece Scruggs - Lead guitar / Vocals
Brandon Bruce - Lead bass / Vocals

https://www.facebook.com/HavokOfficial/

http://havokband.com/

https://www.instagram.com/havokbandofficial/

https://open.spotify.com/artist/2jw4wgixxa20jls9N3Bdpq

https://twitter.com/HAVOKthrash

https://www.youtube.com/user/HAVOKthrash

https://www.centurymedia.com/

neděle 10. května 2020

Recenze/review - PYRE - Chained to Ossuaries (2020)

PYRE - Chained to Ossuaries
CD 2020, Memento Mori

for english please scroll down

Mrtvoly zohavené neznámou chorobou vyskládané na hromadě. Malý hřbitov, kde se dosud pohřbívalo s klidem a rozvahou, se náhle změnil v chaos a beznaděj. Zapáchající tlející těla, rakve už dávno nejsou potřeba. Odpadává maso od kostí, mění se tváře ve strašidelné zrůdy. Nastává večer a hřbitovem zní nová deska ruských death metalistů PYRE. Není zase tolik moc kapel, které dokáží svoji hudbou znázornit mrtvolné nálady hromadného hrobu. Rusové patří mezi ně.

Tuhle smečku sleduji již od jejich první desky a zatím mě nikdy nezklamali. Hrají přesně tím způsobem, jaký mám rád. Temně, nekompromisně, prašivě. Jsou jako smečka rozzuřených psů, kteří se potulují i na periferii vašeho města. Ostří, nekompromisní. Old school death metal toho nejhrubšího zrna. Hroby byly znovu exhumovány!

"Chained to Ossuaries" je albem, které se tématicky pohybuje někde mezi tvorbou švédských kapel (ENTOMBED, GRAVE) a starými deskami ASPHYX, PESTILENCE, MORGOTH, BOLT THOWER, DEATH, POSSESSED. Kapela má velmi dobrou schopnost napsat dobrý song, novinka se opravdu skvěle poslouchá. Jakoby člověku pronikala do žil nějaká zlá zákeřná choroba a rozkládala jej zevnitř. Začne to krví v očích, bolestmi břicha a končí v nekonečném headbangingu. PYRE vás opět zvou do starých katakomb, se skvělým zvukem, obalem i produkcí. Jedná se o povinnost pro všechny fanoušky old school death metalu, kteří nemají rádi jen lámání kostí, ale i temnou chladnou atmosféru. Hromadný hrob musí být zasypán a pomůže nám s tím rezavý buldozer s nápisem PYRE na boku. Řídí jej samotná smrt a když nakonec vše zachvátí očišťující plameny, budete si myslet, že je absolutní konec. Není tomu tak, nad spálenými těly se dál bude vznášet jako černý otazník deska "Chained to Ossuaries". Ryzí, uvěřitelný, syrový, surový, prašivý a plesnivý death metal, který vás rozdrtí na prach!

Asphyx says:

Corpses mutilated by an unknown disease are lying in a pile. The small cemetery, where the funerals were managed with calm and prudence, suddenly turned into chaos and despair. Smelly rotting bodies, coffins are no longer needed. The meat falls off the bones, the faces turn into scary monsters. The evening comes and a new record of Russian death metalists PYRE sounds in the cemetery. There aren't so many bands that can depict the dead moods of a mass grave by their music. But the Russians belong to them.

I've been following this band since their first record and I've never been disappointed. They play exactly the way I like. Darkly, uncompromisingly, moldily. They are like a pack of angry dogs who roam on the outskirts of your city. Sharp and uncompromising. Old school death metal of the coarsest grain. The graves were exhumed again!

“Chained to Ossuaries" is an album that thematically moves somewhere between the music of Swedish bands (ENTOMBED, GRAVE) and old records of ASPHYX, PESTILENCE, MORGOTH, BOLT THROWER, DEATH, POSSESSED. The band has a very good ability to write a good song, the new record is really great for listening. It is as if some evil insidious disease had penetrated your veins and decomposed you from within. It starts with blood in the eyes, abdominal pain and ends in endless headbanging. PYRE invites you again into the old catacombs, with great sound, cover art and overall production. This is a necessity for all fans of old school death metal, who like not only breaking bones but also a dark, cold atmosphere. The mass grave must be filled with the soil and a rusty bulldozer with the inscription PYRE on the side will help us with that. It is controlled by Death itself, and when everything is engulfed in purifying flames, you will think this is the absolute end. However, this is not that case, the album "Chained to Ossuaries" will continue to hover over the burned bodies like a black question mark. Pure, believable, raw, and moldy death metal that will crush you to dust!

tracklist:
1. Exordium
2. Impaler the Redeemer
3. Wreath of Crucifix
4. Across the Shores of Emerald Fractals
5. Ornaments of Bones
6. Chained to Ossuaries
7. Crown of Death
8. Disgraced and Dethroned
9. Antae to the Nothingness
10. Death´s Dawn Call

band:
Dym Nox - vocals / bass / drums
Roman Rotten - guitar
Fred Obsinner - guitar

https://www.facebook.com/pyredeathmetal/
https://pyredeathmetal.bandcamp.com/
https://vk.com/club28087487
http://www.memento-mori.es/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý čtyřicátý pátý - Vstaň a choď!

Příběh dvoustý čtyřicátý pátý - Vstaň a choď!

Zase jsem se toulal v myšlenkách. Fantazie, ta stará sexy děvka, mě zcela pohltila. Možná to bylo náročným týdnem v práci, kdy se tělo bránilo podlehnout nějak automaticky stresu nebo čistým vzduchem, nevím. Lítal jsem v minulosti, promítal si vzpomínky v hlavě jako nějaký nekonečný film. Šíleně mě bolely nohy, normálně jsem jí nestačil. Holce, co ještě před měsícem byla v mnohém zcela odkázaná na mě. Teď přede mnou kroutí zadkem a dokonce chce jít na rozhlednu Černá Studnice po sáňkařský dráze. To nechodím ani normálně, natož s Kristýnkou, která se má ještě šetřit. Páni doktoři z ní měli velkou radost. Já koneckonců také, jen mě trošku děsila její znovu nabytá energie. "Tak dělej Smrťáku, kde seš? Makej, ať stihneme nahoře ještě pivko!": probudí mě ze sna a já si užívám její zadek, který se v pravidelném rytmu zvedá přede mnou.

Po nekonečných dnech utrpení, po bolestech, které bych nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli, po rehabilitacích, u kterých řvala, po práškách, ze kterých ji bylo blbě, po hádkách, kdy jsem byl hromosvodem, vstala a chodila. Nebylo to najednou, ani žádným zázrakem, ale hlavně díky píli, trpělivosti a neskutečný vůli. Nikdy jsem nepochopil a dodnes mi zůstává záhadou, jak někdo tak křehký mohl tolik skal zlámat. Teď mám pocit, že mě chce uštvat. Víkend na chalupě je sice super, ale ještě v pátek ze mě málem v posteli dostala duši. Vstala brzy a hned, že musíme něco dělat. Já měl přitom týden na draka, moc jsem nespal a ve čtvrtek se opil jako profík. Potřeboval bych trošku klidu, dobrou knihu v křesle a ne tady lítat po horách. Jenže má milá si naplno užívá, že znovu chodí.

Byla to nová zkušenost. Po dlouhé době jsem nebyl aktivní ten já. Přijdeme z rozhledny, myslím si, že zalezeme do postele, ale chce jít dolů do hospody. Bude tam dneska diskotéka. Když si na mě sedne a začne se lísat, tak si snad poprvé v životě připadám jen použitej. Je jí to jedno, že jsem ji jen tak podržel. Asi to ale vycítí, protože je trošku nervózní. Upraví se, nalíčí a jde se. Já tedy krok sun krok, ale přemůžu se. První pivko všechno spraví, ale přesto jsem utahanej jako kůň. Hrají nějaký sračky, ale má milá chce tančit. Bože proč? Proč já metla mám poslouchat takový hrozný disko kraviny? Asi ji naštvu, protože prostě nechci. Radši jdu se sousedem na panáka a jen po očku Kristýnku sleduji, co a jak dělá.

Je samozřejmě středem pozornosti, protože je neskutečně sexy. Už jsem skoro zapomněl, jak krásně chodila. Jsou tady nějaký lufťáci, točí se kolem ní a vidím, jak jí to dělá dobře. Normálně žárlím a mám sto chutí vypadnout. Jenže pak začnou hrát starej rock a jdeme tančit. Vykrůcáme, blbneme, jsme jak malý. Kde se v ní bere tolik energie? Je skoro půlnoc a měsíc svítí jako kráva. Řekne mi pojď a já si v duchu odpovím, konečně. Má se mnou ale jiné plány. Snili jsme o tom dlouhé měsíce, představovali jsme si, že jednou vyrazíme do lesa, na jednu mýtinu s lesním kvítím. Zatančí mi tam jako víla a bude nahá. Adam a Eva, pro nezasvěcené asi blbost, ale pro nás věc, na kterou jsme se upnuli, byla snem, touhou, představou.

Veškerá únava ze mě spadla ihned, jakmile jsme vstoupili do lesa. Vystřízlivěl jsem, nasával vůni stromů, naslouchal zvukům noci. Šeptala mi slova díků a slzela. Už mě nic nebolí, už znova chodím a nebýt tebe, tak tady asi dávno nejsem. Najednou byla opravdu vílou, bosá a smyslná. Svlékla se a tančila. Bez hudby, jen v odlesku měsíce. Ne, nebyla to jen romantická představa, éterický sen, ale živočišný tanec mládí, ženskosti a neskutečné vnitřní síly. Seděl jsem na pařezu a klepaly se mi ruce. Vstala si a začala chodit, jak kdybys potkala Ježíše. Svým způsobem to byl zázrak. Špatné bylo zapomenuto a byly tu jen nohy, co našlapovaly jedna vedle druhé. V jednu chvíli měla měsíc mezi půlkami a já na ten pohled nezapomenu do smrti.

Byl to splněný sen, kus touhy přeměněné v realitu. Snil jsem o tom dlouhou dobu. Jarní louka, ještě trošku chladná. Vlasy pode mnou, rozprostřené do vějíře. Byla divoženkou, tajemnou bytostí ze ság a pověstí. Byla pro mě ženou, se kterou bych chtěl být navěky. Chtěl jsem, aby byla matkou mých dětí, aby se mi poddala, nechala průchod veškeré energii a touze. Usmívala se a měla v očích divoký oheň. Kroutila přede mnou zadkem jako mrouskající se kočka. Takhle nějak podle mého probíhaly dávné rituály plodnosti. Byli jsme součástí přírody a děkovali jí, že se vše v dobré obrátilo. Věděl jsem, že tu strávíme celou noc, že počkáme na ranní rosu, že si pak zalezeme do teplých peřin a nikdy na všechno nezapomeneme.

Druhý den jsme oba mlčeli. Měli jsme pocit, že se zakončila jedna fáze našeho vztahu. Dala mi pusu a pustila si Led Zeppelin. Pili jsme kafe a usmívali se jeden na druhého. Každá holka v mým životě musela obstát na horách na chalupě. Tady je život ještě jinej. Syrovější, odhalí se špatný vlastnosti, není čas na nesmysly. Po včerejší noci jsem si představoval, že budu s Kristýnkou navěky věků, amen. Když s někým zažijete sabat v lese, mělo by tomu tak být. Jenže nebylo. Jakmile jsme se vrátili do Boleslavi, připadalo mi, že kouzlo postupně vyprchává. Pořád jsme zažívali skvělej sex, stále jsme si měli co říct. Jen občas na povrch vybublaly hádky o zbytečnostech, o kterých jsme se, když byla na vozíku, hádat nestíhali. Jo, byl jsem občas za debila, trošku víc pil a asi ji zanedbával.

Možná se ode mě očekávalo, že teď, když chodí, tak se vyslovím, vezmeme se, založíme rodinu a zařadíme se do davu. Byl jsem hloupej, dnes už to vím, ale tenkrát jsem měl hlavu plnou ideálů. Moc často jsem snil, ztrácel se ve fantaziích. Myslel jsem si, že mám na víc, než se jen stát obyčejným fotrem od rodiny. Ne, nevadila by mi zodpovědnost, vždyť jsem se staral o tuhle krásnou dívku na vozíku tak dlouho, tak nekonečně dlouho. Spíš jsem měl trošku strach, ze zodpovědnosti, sám ze sebe, ze svých nočních můr, které se mi zase začaly pomalu vracet. Ona čekala na další fázi, na další skok. Teď už přede mnou mohla kroutit zadkem. Vstala a chodila a byla víc svobodná. Žárlil jsem, byl morous, nechal jsem si spoustu věcí protéct mezi prsty. Svět se zase začal točit trošku jinak. A mohl jsem si za to tentokrát jen já sám.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

sobota 9. května 2020

Recenze/review - VADER - Solitude in Madness (2020)

VADER - Solitude in Madness
CD 2020, Nuclear Blast

for english please scroll down

Polský válečný tank s označením VADER znovu vyjel do boje. Zkušení veteráni, kteří pamatují největší boom death metalu a thrashe a jsou zoceleni dlouhými roky bojů, přicházejí se svým dalším albem. Nese název "Solitude in Madness" a opět je nekompromisní a typickou výpovědí o temnotě. Pro mě osobně také byli VADER první death metalovou kapelou, kterou jsem v devadesátých letech slyšel. Utvářeli spolu s KRABATHOR můj pohled na muziku jako takovou a zůstal jsem jim věrný dodnes. O novince si také myslím, že byla nahraná hlavně pro nás, pro věrné fanoušky.

I na nové desce naleznete vše, co máme na VADER rádi. Nabroušené riffy, devastující bicí a jako vždy všemu vévodí Peterův démonický hlas, který léty zraje jako dobrá whiskey. O zvuk se postaral Scott Atkins a odvedl skvělou práci. Ještě zmíním autora obalu - Wes Benscoter - motiv jsem ihned musel mít na tričku. Je úžasný.

"Solitude in Madness" je oproti minulé desce dle mého ještě víc do thrash metalu, až heavy metalová sóla osvěží, dodávají skladbám na pestrosti. Základem je ale stále ryzí rezavý death metal ze staré školy, u jehož vniku VADER kdysi stáli. Tahle smečka měla vždy svůj vlastní ksicht, který by jim mohla spousta ostatních závidět. Ne, polští válečníci rozhodně nevydali rutinní album, je neuvěřitelné, že i po tolika letech si kapela drží svoji kvalitu. Hlavním důkazem je pro mě potom fakt, že i když každý den vyjdou desítky nahrávek, na "Solitude in Madness" jsem se těšil nejvíc a ihned se stalo prvním albem, které si pouštím ráno po probuzení. Mám zkrátka chuť desku poslouchat, přidávat volume, skladby pro mě obsahují vnitřní pnutí, mají heavy efekt a nakopaly mi zadek. Tenhle tank do starého železa rozhodně nepatří, je totiž vyroben z pravé polské oceli, zakalen lety boje a letos znovu vyhlásil válku lidské hlouposti. Jsme druh, který se nikdy nepoučí, stačí si pustit zprávy, přečíst pár statusů na sociálních sítích. VADER jsou pro mě jistotou dobře vykonané práce, záchytným bodem, hudbou, ve které je svět ještě v pořádku. A nakonec vlastně i srdcovou záležitostí. Death thrash metalový tank, který nelze zastavit. Skvěle!

Asphyx says:

The Polish war panzer marked VADER went into battle again. Experienced veterans, who remember the biggest boom of death and thrash metal and who are hardened by many years of fighting, are coming up with their next album. It is called "Solitude in Madness" and again it is an uncompromising and typical statement about darkness. For me personally, VADER was also the first death metal band I heard in the 1990s. Together with KRABATHOR, they shaped my view on music, and I have remained true to them to this day. Accordingly, I think about the new record that it was recorded mainly for us, for loyal fans.

Even on the new record, you will find everything that we like related to VADER. I can mention sharpened riffs, devastating drums, and as always, everything is dominated by Peter's demonic voice, which matures like a good whiskey for years. Scott Atkins took care of the sound and did a great job. I would also mention the author of the cover art - Wes Benscoter - I immediately had to have the motif on my T-shirt. It is amazing!

In my opinion, "Solitude in Madness" is even more into thrash metal than the previous album, until the heavy metal solos refresh, and add diversity to the songs. The basis, however, is still pure rusty death metal from the old school, whose roots were built also by the VADER. This band has always had its own face, which many others might envy. No, the Polish warriors definitely didn't release a routine album. It's unbelievable that even after so many years, the band keeps its quality. The main evidence for me is the fact that even though dozens of records are released every day, I was looking forward to "Solitude in Madness". And this album immediately became the first album I turn on in the morning after waking up. I simply want to listen to this record, add volume, the songs for me contain internal tension, they have a heavy effect and they kicked my ass. This panzer definitely does not belong to scrap metal, as it is made of genuine Polish steel, hardened by years of fighting, and this year it has once again declared war to human stupidity. We are the species who will never learn from the mistakes. It is enough to watch the news, read a few statuses on social networks. For me, VADER is a guarantee of well-done work, a point of reference, music in which the world is still in order. And finally, a matter of the heart. Death thrash metal panzer that can't be stopped. Great!

tracklist:
1. Shock And Awe
2. Into Oblivion
3. Despair
4. Incineration Of The Gods
5. Sanctification Denied
6. And Satan Wept
7. Emptiness
8. Final Declaration
9. Dancing In The Slaughterhouse
10. Stigma Of Divinity
11. Bones

band:
Peter - Vocals, Guitars
Spider - Guitars
James - Drums
Hal – Bass

https://vader-band.bandcamp.com/album/solitude-in-madness
https://www.facebook.com/vader
https://www.nuclearblast.de/en/
https://www.instagram.com/vader_band_official/
https://open.spotify.com/artist/2s5DSt9VBNzAn2TbtDHzFZ
https://twitter.com/vaderband
https://www.youtube.com/user/panzervader

Recenze/review - WARBRINGER - Weapons of Tomorrow (2020)

WARBRINGER - Weapons of Tomorrow
CD 2020, Napalm Records

for english please scroll down

Zkrátka a jednoduše. Kope to. Říkejte si co chcete o kopírkách, o retru, o stokrát slyšeném, ale nemůžu si pomoc. Nová deska WARBRINGER mě baví. Je naštvaná, s dobrým zvukem a kapelu na rozdíl od spousty dalších ihned poznáte. Pokud jste thrasheři srdcem i duší, tak by vám jejich mix energie a tlaku mohl myslím vyhovovat. Kdysi bylo hlavním účelem podobných smeček nakopat všem zadek v širokém a dalekém okolí. "Weapons of Tomorrow" mi vydržela v přehrávači dlouhou dobu a poslouchal jsem ji s velkou chutí.

Kluci pořád hrají klasický Bay Area thrash alá TESTAMENT, EXODUS, DEATH ANGEL, samozřejmě s přihlédnutím k určitým obdobím METALLICY. Na tom se nic moc nemění, i když určitý vývoj zkušenější ucho zachytí. Je to pořád poctivá válka, lámání kostí v kole a pukání lebek nekompromisními záseky kytar.

Kapela je na tom velmi dobře instrumentálně, technicky. Všechno sedí na svých místech, obal i zvuk jsou v pořádku. To jsou ale všechno věci, které lze považovat za samozřejmé. WARBRINGER se dostali svoji vlastní pílí nahoru a stále si drží dobyté pozice. Někteří staří pardálové už jen tak unaveně zvedají hlavu a vydávají alba víceméně z povinnosti. Tahle parta na to jde jinak. Ještě jim nechybí vášeň. Snaží se fanouška dostat na svoji stranu. "Weapons of Tomorrow" je na jednu stranu ostrým, nekompromisním albem. Nechybí ale ani melodie, ve kterých vždycky byli tihle maniaci silní v kramflecích. Je slyšet i vidět, že si to kluci oddřeli, že za sebou mají již spoustu zkušeností. Nejdůležitější je pro mě ale to, že mě deska opravdu baví. Je pestrá, zajímavá, pořád se na ní něco děje. Mám chuť být v její společnosti. Pouštím si ji v autě, jezdím díky tomu o hodně rychleji. Zákon o akci a reakci funguje na výbornou. Jasně, jako u většiny dnešních desek se člověk musí oprostit od toho, že spoustu nápadů už někde slyšel. Kdybych to neudělal, tak nemůžu poslouchat v podstatě skoro nic. Pokud máte rádi thrash, jděte do toho. Tahle deska má poctivý chlupatý metalový koule. Zkrátka a jednoduše. Kope to!

sumarizace:

Thrash metal se dá hrát mnoha způsoby a ten který zvolili WARBRINGER, je mi asi nejbližší. Jedná se o pravý, ryzí, poctivý nářez, ale nezapomíná se ani na melodie. Skladby mají potřebný tlak, dokáží rozhýbat i mé pomalu stárnoucí tělo. Američané vzali to nejlepší, co mám na tomto stylu rád, okořenili vše temnotou, ošetřili skvělým zvukem a obalem a podávají podchlazené. Tohle je thrash metalová válka par excellence!

Na albu "Weapons of Tomorrow" lze vystopovat inspiraci takovými kapelami jako jsou TESTAMENT, EXODUS, DEATH ANGEL, METALLICA. Nahrávka nepostrádá určitou syrovost a surovost, kterou u kapel tolik obdivuji. Zákon o zachování energie opět funguje a já si musím dát další pivo, tahle deska totiž řeže jako zuby pořádně naštvané bestie. Raz, dva, tři, zápalná šňůra již byla zapálena, stačí si chvilku počkat a hudba vás rozmetá na krvavé kusy zcela zbytečného masa. Ano, novinka má pro mě opravdu takovou sílu. Album je obrovským překvapením, poslouchám jej s velkou chutí, narval jsem si jej do přehrávače, drtím jej i v autě, v práci. Zkrátka, pokaždé, když si potřebuji vyčistit hlavu od zbytečností a srovnat si myšlenky. WARBRINGER sice nijak nepřepisují dějiny hudebního násilí, ale k perfektně odvedenému řemeslu přidávají ještě něco navíc. Pořádnou porci odhodlání, šílenství, rychlosti a smrti. Thrash metal, po kterém zůstane jen spálená země! Vynikající zásek!

Asphyx says:

Thrash metal can be played in many ways, and the one that WARBRINGER chose is the closest to me. It is a true, genuine, honest cut, but the melodies are not forgotten either. The songs have the necessary pressure, they can also move my slowly aging body. The Americans took the best what I like about this style, spiced everything by darkness, treated with great sound and cover, and served it undercooling. This is thrash metal war par excellence!

On the album "Weapons of Tomorrow" you can trace inspiration by such bands as TESTAMENT, EXODUS, DEATH ANGEL, METALLICA. The record doesn't miss rawness and brutality which I admire so much at bands. Energy conservation act is working again, and I have to drink another beer, as this album cuts like angry beast's teeth. Once, two, three, the ignition cord has already been set on fire, just wait a moment and the music will scatter you into bloody pieces of completely useless meat. Yes, the novelty really has that power for me. The album is a huge surprise, I listen to it with great taste, I put it into the player, I’m listening to it in the car, at work. In short, every time I need to clear my head of uselessness and compare my thoughts. WARBRINGER does not rewrite the history of musical violence but adds something extra to a perfect craft. A good portion of determination, madness, speed, and death. Thrash metal, after which only burnt earth remains! Excellent record!

Tracklist:
01. Firepower Kills (4:22)
02. The Black Hand Reaches Out (3:58)
03. Crushed Beneath The Tracks (4:21)
04. Defiance Of Fate (7:08)
05. Unraveling (3:21)
06. Heart Of Darkness (7:13)
07. Power Unsurpassed (3:51)
08. Outer Reaches (4:50)
09. Notre Dame (King Of Fools) (5:18)
10. Glorious End (6:41)

band:
John Kevill - Vocals,
Adam Carroll - Guitar
Carlos Cruz - Drums
Chase Becker - Guitar
Chase Bryant - Bass

https://www.facebook.com/Warbringermusic
https://www.warbringermusic.com/
https://twitter.com/warbringerband
https://napalmrecords.com/deutsch/?SID=v7hljrg63uq0dsqe3l3nlmcba6

pátek 8. května 2020

Recenze/review - AZATH - Through A Warren Of Shadow (2020)

AZATH - Through A Warren Of Shadow
CD 2020, Pulverised Records

for english please scroll down

Mrtvola zakopaná několik metrů pod zem, procesy hnití byly zahájeny. Potřebovali jsme vykopat nový hrob a objevili jsme tělo, které vypadalo jako po srážce s náklaďákem. Zničené kosti, proražená lebka, žebra vmáčknutá dovnitř. Mozek vyteklý do země. Odkryli jsme několik vrstev hlíny a ucítili strach. Ruce sepnuté na prsou, v rukou nové CD démonů AZATH. Death metalové kapely, která ví, o čem je pravá smrt.

Mám rád, když smrtící kov smrdí sírou, líbí se mi, když jsou do něj vloženy i grindové pasáže. AZATH tohle všechny smíchali se zkaženou krví, úlomky kostí, s nekonečnou touhou zabíjet hudbou. Smrdutě prašivá deska s názvem "Through A Warren Of Shadow" se ihned stala mým průvodcem po záhrobí.

"Through A Warren Of Shadow" je zcela zničujícím albem s odkazy na tvorbu kapel jako MORBID ANGEL, TERRORIZER, NAPALM DEATH, INSECT WARFARE a osobně zde cítím i špinavý odér DEICIDE. Jedná se zkrátka o totální inferno, u kterého některým jedincům slezou vlasy z hlavy. Skladby bolí a drásají, jsou hořlavou směsí a absolutním vyhlazením mozku. AZATH jsou nekompromisní, šílení, démoničtí. Nehrají sice nic nového, ani objevného, ale to ani není účelem. Cílem jsou zlámané kosti, těla pohřbená několik metrů pod zem. Pravý, nefalšovaný death metal, bez jakýchkoliv příkras a zbytečností. Kapela jde rovnou na věc, útočí přímo a zůstává po ní jen spálená země. O obal a veškerou grafiku se postaral můj oblíbený malíř Mark Riddick. U "Through A Warren Of Shadow" budete polykat vlastní krev, dusit se a vzývat temnotu. AZATH na svém prvním dlouhohrajícím albu prodali duší ďáblu. Podepsání jsou pod ním zkušení muzikanti, kteří moc dobře ví, jak mě zničit svoji hudbou. Skvělý zahnívající materiál!

Asphyx says:

A corpse buried a few meters underground, the rotting processes have already begun. We needed to dig a new grave and we found a body that looked like being hit by a truck. Destroyed bones, punctured skull, ribs pressed in. Brain leaking into the ground. We uncovered several layers of clay and felt the fear. Hands clasped on the chest, holding the new CD of the AZATH demons. Death metal band who knows what the real death is about.

I like when dead metal smells of sulfur and when some grind passages are inserted into it. AZATH mixed all this with rotten blood, bone fragments with the endless desire to kill with music. The stinking dusty album “Through a Warren of Shadow” has immediately become my guide to the other world.

“Through a Warren of Shadow” is a completely devastating album with references to the creation of bands like MORBID ANGEL, TERRORIZER, NAPALM DEATH, INSECT WARFARE and I personally feel the dirty odor of DEICIDE. In short, it is a total inferno in which some individuals have hair coming off their heads. The songs hurt and scratch, they are a flammable mixture and an absolute smoothing of the brain. AZATH are uncompromising, crazy, demonic. They don't play anything revolutionary but that's not the point. The target is broken bones, bodies buried a few meters underground. The real death metal without any embellishments or unnecessary things. The band goes straight to the point, attacks directly and only the scorched Earth remains. My favourite painter Mark Riddick did the whole artwork. With “Through a Warren of Shadow” you will swallow your own blood, suffocate and summon darkness. AZATH sold their souls to the devil on their first full-length album. This is the work of some experienced musicians who knows how to destroy me with their music. Great rotting material!

TRACKLIST

1. Into The Charnel (1:40)

2. Draconian Impalement (4:18)

3. Mortal Sword (3:08)

4. Knight Of Chains (3:56)

5. Through A Warren Of Shadow (5:58)

6. Pale Light (1:34)

7. Worm Of Autumn (4:39)

8. The Whirlwind (1:38)

9. Children Of The Dead Seed (2:13)

10. Shifting Forms (5:50)

11. Dying Echoes (1:50)

https://www.facebook.com/azathdeath

https://www.pulverised.net

https://www.facebook.com/pulverisedrecords

https://pulverised.bandcamp.com

Recenze/review - MEDIUM - Medium (2020)

MEDIUM - Medium
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Vždycky mě fascinovaly případy lidí, kteří doběhli s nožem zabodnutým v zádech do nemocnice, šílenci, kterým prolétla kulka mozkem a oni se smáli svému rentgenu. Nejen, že se dostali do lékařských učebnic, ale ještě získali pocit nesmrtelnosti. Připomínají mi oživlé zombie, které vyprávějí o tom, jaké to kdysi bylo, před bodnutím, výstřelem, před srážkou s protijedoucím vozem. Většinou u svých příběhů poslouchají extrémní muziku. Mají totiž posunutý práh bolesti. Stejně jako argentinští maniaci MEDIUM.

Kapela hraje špinavý grind a crust a kombinuje jej s death metalem, punkem. Pánové jsou neurvalí a při poslechu jejich prvotiny se stejnojmenným názvem máte sto chutí zbourat zeď velkou palicí. Lebky praskají tlakem, tanečníci mají smrt v očích. Tahle deska je prašivá jako kůže starého psa.

Pokud máte rádi kapely jako NAPALM DEATH, TERRORIZER, HENRY KANE, EXTREME NOISE TERROR, ROTTEN SOUND, DISFEAR a další, kteří se s tím moc nepářou, mohli byste se najít i v hudbě MEDIUM. Osobně se mi líbí i temnota a chlad, které naleznete v každé skladbě. Poslech připomíná návštěvu hřbitova, kde usednete ke svému oblíbenému hrobu a proséváte mezi prsty černou hlínu smíchanou s prachem z nedalekého krematoria. Celé tohle šílenství kapele věřím, přijde mi poctivé a opravdové. Jako když vlezete do kanálu pod vaše město, kde se nachází ten pravý underground. Na extrémním metalu je úžasné to, že si můžete vybírat, ochutnávat kousky zkaženého masa ze všech odnoží. MEDIUM jsem si zařadil do soukromé škatulky desek, které používám, když si potřebuji vyčistit hlavu. Tahle deska musela vzniknout ve špíně ulic, mezi krysami, v kanálech, které jsou plné splašků, odpadu a beznaděje. Hergot, to řeže jako blázen!

sumarizace:

Zažili jste někdy tsunami? Že ne? Tak si pusťte novou desku "Medium" z Argentiny. Nějak nechápu, kde se v téhle kapele bere tolik energie. Novinka je totiž jedním slovem vynikající. Už dlouho jsem neslyšel nahrávku, která by mě přišpendlila rovnou na zeď. Jeden skvělý masakr střídá druhý, vy sedíte s pusou dokořán a nakonec máte sto chutí rozmlátit nábytek ve svém pokoji. Kombinace grindu, punku, deathu, crustu a špíny mi připomíná srážku s náklaďákem plným hnisu. Tohle je úder kladivem přímo do vašich mozků! Absolutní smršť! Dost bylo řečí, jdu raději pařit! Album, které vám vytrhá zuby i s kořeny! Excelentní záležitost!

Asphyx says:

Have you ever seen a tsunami, haven't you? So plax the new album "Medium" from Argentina. I can't understand where this band takes so much energy. The news is in fact excellent. I haven't heard such a record for a long time that pinned me down directly to the wall. One great massacre after another, you sit open-mouthed, and at the end you want to smash the furniture in your room. The combination of grind, punk, death metal, crust and dirt reminds me of a crash with a truck full of pus. This is a hammer blowing directly into your brains! Absolute whirlwind! Words enought, I'm going to party! The album, which will pull out your teeth with the roots! Excellent stuff!

For fans of - Martyrdöd, Skitsystem, Henry Kane, Disfear, Napalm Death, early Extreme Noise Terror, Rotten Sound

Band lineup -
Lucien - Vocals/Bass
Rama - Drums
Fede - Guitar
Seba - Guitar

Artwork by Enzo Robles
Layout by Turkka Rantanen

Track listing -
1. Skullcomet Sorcery
2. Maximum Rampage
3. El Gigante
4. Black Future Patrol
5. Gargola
6. Night Vision
7. Radiation Huntress

Official Bandcamp
Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Official YouTube Channel
Transcending Obscurity Records Facebook
Medium Facebook

čtvrtek 7. května 2020

Recenze/review - FRACTURED INSANITY - Massive Human Failure (2020)

FRACTURED INSANITY - Massive Human Failure
CD 2020, Massacre Records

for english please scroll down

Stál jsem uprostřed starých katakomb a nasával hnilobnou atmosféru. Zde zdí na mě útočily temné vzpomínky, jako bych slyšel a vnímal veškeré zlo a nenávist. Tolik bolesti, tolik utrpení. Kdysi zde kněží vyslýchali nevěřící. Ještě tu zbyla kovová oka, kousky řetězů u mučících nástrojů. Ježíšova tvář má barvu krve a na prsou cítím tíseň. Padá na mě kamenná zeď, tisíce kostí, smíchaných s pozůstatky lidských těl. Smrad, hniloba, smrt, tohle je ten pravý death metal. Nastal konec světa?

V pořadí čtvrté řadové album belgických smrtonošů FRACTURED INSANITY také připomíná smršť, lavinu, která vás strhne do temných hlubin. Už jen pekelný obal (Threadbare Artwork - Jean-Philippe Sonnet) vás uvede do této nečisté hry. Spousta brutálních motivů, technických riffů a zajímavých momentů, taková je nová deska "Massive Human Failure". Mám pocit, že mi někdo zasekl sekyru do hlavy. Apokalypsa!

"Massive Human Failure" pro mě představuje přesnou definici, kterou si představuji pod pojmem skvělý death metal. U FRACTURED INSANITY sice naleznete některé společné prvky třeba s takovými SUFFOCATION, KRISIUN, MORBID ANGEL, VADER, BEHEMOTH, ale Belgičané se vydali svojí vlastní cestou. Jsou svým způsobem originální, ještě víc se ponořili do temnoty, rozvíjejí morbidní myšlenky originálně. Potkat dnes kapelu s vlastním ksichtem se rovná v podstatě zázraku a FRACTURED INSANITY jej bezesporu mají. Je ušitý z lidských kůží a padne jim perfektně. Stejně jako zvuk ze slavného Hertz studia. Songy vyznívají opravdu pekelně, mohutně, nástroje jsou jasné a zřetelné. Vokál vše korunuje a Stefan Van Bael přednáší texty jako černou modlitbu. Trávil jsem svůj čas v této černé death metalové lavině rád, často a s velkou chutí. Netuším, kolik posluchačů podobné hledání temných stínů ocení, ale mě se líbí odvaha, pestrost, touha tvořit něco nového a zajímavého. Jsem prokletým, připoutaným řetězem ke zdi, jsem kacířem, jsem nadšeným posluchačem "Massive Human Failure". Death metalová lavina, plná lidského utrpení! Konec světa dávno nastal!

Asphyx says:

I stood in the middle of the old catacombs, sucking a rotting atmosphere. Dark memories attacked me as if I heard and perceived all evil and hatred. So much pain, so much suffering. Once the priests interrogated unbelievers. Here. Metal pieces of chains and torture instruments still left here. Jesus' face is the colour of blood, and I feel crunch on my chest. A stone wall falls upon me, thousands of bones mixed with the remains of human bodies. Stink, rot, death, this is the true death metal. Is it the end of the world?

The fourth album of Belgian death metallers FRACTURED INSANITY also resembles a whirlwind, an avalanche that takes you into the dark depths. Just Threadbare Artwork (Jean-Philippe Sonnet) takes you to this impure game. Lots of brutal motives, technical riffs and interesting moments, such as the new album "Massive Human Failure". I feel like someone chop an axe in my head. Apocalypse!

"Massive Human Failure" is for me the exact definition that I imagine under the term great death metal. At FRACTURED INSANITY, you will find some common elements with such bands as SUFFOCATION, KRISIUN, MORBID ANGEL, VADER, BEHEMOTH, but the Belgians follow their own way. They are original in a way, they are even more immersed in the darkness, they develop morbid ideas ingeniously. Meeting a band with their own face today is basically a miracle, and FRACTURED INSANITY undoubtedly have it. It is sewn from human skins and fits them perfectly. Like the sound from the famous Hertz studio. The songs sound really infernal, powerful, the instruments are clear and distinct. The vocals crown everything and Stefan Van Bael recites the lyrics as a black prayer. I like to spend my time in this black death metal avalanche. I have no idea how many listeners will appreciate a similar search for dark shadows, but I like the courage, the variety, the desire to create something new and interesting. I am a cursed, chained to a wall, I am a heretic, I am an avid listener of "Massive Human Failure". Death metal avalanche, full of human suffering! The end of the world is long overdue!