VERTHEBRAL - Abysmal Decay CD 2020, Transcending Obscurity Records for english please scroll down
Zlo nejde jen tak zničit. Má příliš hluboké kořeny. Krvavé kořeny. Uvědomuji si to často na místech, kde se stal nějaký zlý čin. Na popravištích, na starých pohřebištích, kde jsou pochovány ostatky obětí. Jakoby na mě dýchla temnota, zamlžila můj obličej do nepropustné tmy. Vše umocňuje pokaždé dobrý death metal. Tentokrát vás zvu na daleký výlet do Paraguaye, kde se znovu probudila bestie se jménem VERTHEBRAL.
Cesty, jakými se ke mě death metal dostává, jsou mnohdy složité a zajímavé. Kupříkladu téhle smečky jsem si všiml poprvé, když moje kolegyně Duzl dělala rozhovor s kytaristou Danielem. Jejich tehdejší album "Regeneration" (2017) mě zaujalo natolik, že jsem jej dlouhý čas protáčel ve svém přehrávači. Smrdělo totiž sírou a smrtí. Novinka "Abysmal Decay" plynule navazuje na předchozí desku a je neméně shnilá. Posuďte sami.
"Abysmal Decay" je zákeřným útokem ve stylu MORBID ANGEL, DEATH, OBITUARY, MALEVOLENT CREATION, KRISIUN, DEICIDE. Je také krvavým svědectvím o hlubokých kořenech. Tahle smečka má death metal v krvi, je hodně znát, že je baví hrát, toulat se po stejných místech jako já. Máme co do činění s ryzím, starodávným death metalem, který opravdu nejlépe vynikne na starých pohřebištích, ve smradlavých celách smrti. Plesnivé riffy, sóla, která se vám zadřou přímo pod kůži. Je sice jasné, že musíte mít pro poslech ty správné vlohy, ale to nic nemění na tom, že VERTHEBRAL nahráli skvělé stylové album. Pro mě je to také určité potvrzení, že já i kapela (a samozřejmě skvělý label Transcending Obscurity Records) máme stejný morbidní vkus pro muziku. Dočetl jsem se, že v Paraguayi se často zvedá silný vítr zvaný Scirocco. Kapela na mě působí stejným dojmem. Představte si staré katakomby s oltářem od krve. Najednou se rozrazí dveře a vítr zpřehází všechny kosti, které zde ležely od devadesátých let minulého století. Od doby, kdy se hrál podobný skvělý death metal, jako jej přinášejí VERTHEBRAL. Hroby byly otevřeny a krvavé kořeny vytrhnuté!
Asphyx says:
Evil cannot be destroyed. It has too deep roots. Bloody roots. I often realize this in places where something bad has happened. At execution sites, in old cemeteries where the remains of victims are buried. It was as if darkness was breathing on me, fogging my face in impenetrable darkness. Everything is always enhanced by good death metal. This time I invite you on a long trip to Paraguay, where a beast named VERTHEBRAL has woken up again.
The ways in which death metal reaches me are often complicated and interesting. For example, I noticed this band for the first time when my colleague Duzl was doing an interview with guitarist Daniel. Their then album "Regeneration" (2017) fascinated me so much that I spin it in my player for a long time. It smelled of sulphur and death. The new "Abysmal Decay" is a smooth continuation of the previous record and is no less rotten. Judge for yourself.
"Abysmal Decay" is an insidious attack in the style of MORBID ANGEL, DEATH, OBITUARY, MALEVOLENT CREATION, KRISIUN, DEICIDE. It is also a bloody testimony of deep roots. This band has death metal in their blood, they are enjoy playing, wandering around the same places as me. We are dealing with pure, ancient death metal, which really stands out best in old burial grounds, in stinky cells of death. Moldy riffs, solos that get stuck right under your skin. It's clear that you have to have the predispositions to listen in, but that doesn't change the fact that VERTHEBRAL recorded a great stylish album. For me, it's also a confirmation that me and the band (and of course the great label Transcending Obscurity Records) have the same morbid taste for music. I read that a strong wind called Scirocco often rises in Paraguay. The band makes the same impression on me. Imagine old catacombs with a blood altar. Suddenly the door slams open and the wind blows over all the bones that have been lying here since the 1990s. Ever since great death metal similar to VERTHEBRAL has been played. The graves were opened and the bloody roots were uprooted!
ABOUT VERTHEBRAL ON DEADLY STORM ZINE / O VERTHEBRAL NA DEADLY STORM ZINE:
Line up - Christian Rojas - Vocals/Bass Daniel Larroza - Guitars Alberto Flores - Guitars Denis Viveros - Drums
Artwork by Marcos Miller (Mental Horror) Layout by Turkka Rantanen (Paganizer, Demilich)
1. Ancient Legion 2. The Art of Perversion 3. Abysmal Decay 4. Isolation Room 5. Coronation of Envy 6. Absence of a God 7. Sweet Home Illusion 8. Obsidian Tears 9. My Dark Existence 10. Testimony of Hate
Hádali jsme se čím dál tím víc. Kvůli hloupostem a drobnostem. Jak už tomu tak bývá. Byl to vlastně paradox. Přežili jsme s Kristýnkou spoustu operací, nekonečný noci plné bolesti, rehabilitace, čekání u doktorů, kdy jsme se báli dalšího verdiktu. Omýval jsem ji, nosil, pečoval o ni jako nějaká ošklivá zdravotní sestřička. Pak začala chodit a poznala svého otce. A od té doby to šlo od desíti k pěti. Jasně že jsem na tom měl velký podíl viny. Byl jsem nervní, žárlil jsem a taky jsem potkal v parku Andreu. Měla na sobě modré šaty a venčila psa. Kolem hlavy jí poletovaly zrzavé kudrny a když se přede mnou předklonila, tak jsem vyjekl nahlas.
Jako každej chlap jsem občas nepřemýšlel hlavou. Já, který zažil nevěru Moniky, jsem do toho vlítnul po hlavě. Řekl jsem jen: "Máte hezkýho psa" a ona mi odpověděla, že jestli mám čas, tak za hodinku se sejdeme na stejném místě bez psů. Odevzdal jsem Arlieho mámě a nazpátek skoro běžel. Vůbec nevím, co to do mě vjelo. Už dávno jsem si přece řekl, že nevěrný nikdy nebudu, že nechci nikomu ubližovat, že se musím chovat jako dospělý. Jenže jsem byl slabej, mladej a hloupej. Taky měla úžasnej zadek, menší prsa a zelený oči. Chodila jako šelma a já vůbec netušil, co mám od našeho setkání čekat. Bylo brzy odpoledne a zatáhla mě do nejbližšího sklepa. Měl jsem co dělat, abych se jí neudělal do pusy a pak už jen kňourala mezi kolárnou a kočárkárnou. "Jak se jmenuješ": zeptala se mě potom a tak jsme se konečně představili.
Domů za Kristýnkou jsem šel a cítil jsem se špinavej a použitej. Myslel jsem si, že na mě ihned všechno pozná, já se neumím přetvařovat, ani lhát, v tomhle jsem jak malý dítě. Měla zrovna dobrou usmiřovací náladu. Otevřela víno, pustila mi pořádnej thrash metal a kroutila se přede mnou jak samice. Pili jsme stylem Rusů, já hlavně abych zapomněl na to, co jsem provedl. Měla tulivou a zase plánovala celej náš život. Připadal jsem si jak v blbým romantickým filmu, který se během několika okamžiků změnil v porno. Myslel jsem na ty odpolední rudý vlasy, na kousání, na její pusu i zadek. Bože můj, co já jsem to za debila. Ale bylo to přitažlivý, byl jsem poprvý v životě nevěrnej v přímým přenosu. Bylo to špinavý, lákavý, divoký, neskutečně rajcovní.
Boží mlejny jsou ale Boží mlejny. My jsme si nikdy s Andreou schůzky nedomlouvali. Pokaždé to probíhalo stejně. Moc jsme nemluvili. Jen jsem venčil psa čím dál tím častěji. Máma byla ráda, že mě taky vidí a sídliště má velkou výhodu v anonymitě. Chtěl jsem je obě. Jednu pro život a druhou na šukání. Nedělá to dobře, to vám povím. Nejsem na tohle období moc hrdej. Zmítal jsem se zcela zbytečně mezi dvěma holkama a nůž na krk mi položila až Jana, která všechno ihned pochopila. Buď všechno ukončíš nebo Kristýnku opustíš. Smrťáku, ty si fakt dokážeš posrat život. To se jen tak nevidí. Zažil jsem slzavé údolí, kdy se mě pořád dokola ptala proč. Nevěděl jsem, asi jsem se ještě nechtěl uvázat do chomoutu, zařadit. Taky jsem byl slabej a hloupej.
Po dvou a půl roce jsem vlastní blbostí ukončil vztah, který mi dal šíleně moc. Pokud byla Kristýnka na vozíku, tak jsem se o ní staral, pečoval, byl jí k ruce. Jakmile začala chodit, tak jsem to nerozdýchal. Byla najednou moc samostatná, nezávislá a navíc jsem moc nevoněl jejímu tátovi. Asi si představoval, že jeho dcera bude chodit s někým jiným, než s umaštěnou metlou ze sídliště. Náš rozchod bolel oba dva spíš uvnitř. Nedělali jsme scény ani se nehádali. Vlastně se máme rádi dodnes. Kdysi nás spojila bolest a Kristýnka mě naučila obrovské pokoře. Před životem, před nemocnými, před mnou samým. Nechtěl jsem za to metál ani svatořečení, vlastně ani nevím, co jsem tenkrát chtěl. Asi poslouchat muziku, chodit do hospody. Nevázat se, děsilo mě manželství, rodinnej život.
Zažil jsem nedávno 14 dní na horách, o samotě, kde jsem si ujasnil, co chci od života. Moje mysl byla čistá, nekonečné noční můry na chvilku zahnány a pak se přede mnou ohne jedna holka ze sídliště a přehodí můj směr úplně někam jinam. Dal jsem výpověď v práci, znovu se vrátil do Škodovky. Na stejný místo jako kdysi s Kytkou. Byt i vše ostatní jsem nechal Kristýnce. Sbalil jsem si jen CD, pár plakátů a na rozloučenou zažil jeden uplakanej sex. Má milá Kristýnko, byla si jednou z nejúžasnějších bytostí, kterou jsem tenkrát v devadesátkách potkal. Čistá a krásná. Chytrá a neskutečně sexy. Zažili jsme spolu věci, které papír nesnese a jsem ti vděčný za hrozně moc. Možná jsme mohli/měli být spolu, založit rodinu, vychovávat děti, ale já zase jednou myslel něčím jiným než hlavou. Promiň. Dodnes mě některý věci, co jsem řekl a udělal mrzí.
Zahodil a spálil jsem všechno, co jsem s Kristýnkou vybudoval během několika málo dní. Nastěhoval se k Andree. A to jsme si ještě spolu ani jednou nevyprávěli. Bylo to hlavně o sexu. Nebyl čas mluvit. Měl jsem plnou hlavu jejího zadku, prsou, hedvábný kůže, nervózního úsměvu, jak se chtěla rychle udělat. Kousala mě, drápala po zádech a stále hledala místa, kde bychom se mohli muchlovat. Byla samice, která mě jako kudlanka nábožná vysávala. Divoká a nádherná. Všichni kolem na mě byli naštvaní, celá parta mi nadávala, když jsem ji přivedl do hospody, tak si odsedli. Na prvním koncertě, kam jsem s Andreou šel, jsem dokonce dostal do držky. Ale o tom zase někdy jindy.
Včera mě představila svojí mámě. Dobrý den, já jsem Jakub. Usmála se na mě panímáma a já ihned věděl, po kom je Andrea tolik náruživá. Zatáhla mě do svého dívčího pokoje, na poličkách byli vyrovnáni mončičáci. Její máma na nás volá, jestli si dáme kafe a já se přitom udělám do její pusy. A když jsme potom srkali všichni ze šálků a vedli všeobecný řeči, tak mi pod ubrusem zase sahala mezi nohy. Utáhla mě holka, na svoji vášeň. Nechal jsem se odloudit od vážného vztahu. Chodil jsem jak v mrákotách a pořád myslel na sex. Přišel jsem domů z práce a ona už ležela v posteli. Divoká, říkali o ní, že je divoká. A byla. Úplně jsem zapomněl, že jsem poslal s Kristýnkou několik přihlášek na vysoké školy. Jednu do Plzně, na filozofii do Prahy a do Liberce na strojárnu. Vůbec jsem neřešil, že sice mám dvě maturity, ale čeká mě vojna. Ztratil jsem se v Andree, v jejím klíně, v jejích zelených očích. Tak si ji pamatuji nejvíc.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
NECROMORBID - Sathanarchrist Assaulter CD 2020, Caligari Records for english please scroll down
Každý máme o pekle jiné představy. Pro někoho je jen imaginární protiváhou nebe, jiný před sebou vidí přesné a ostré obrazy. Kupříkladu já si jej nejčastěji představuji jako podzemní chrám, ve kterém sedí na trůně samotný Satan a kolem jeho věrní. Negace dobra, utrpení, lidská špína a odpad. Občas mám pocit, že náš svět je pohlcen temnotou, hloupostí a nízkými pudy. Na stěnách visí hříšníci a jsou bičováni vlastními zlými skutky. A aby toho nebylo málo, tak je jim pouštěn ortodoxní black death metal. Z obrovských reproduktorů, které obsluhuje vždy jeden z démonů, řve nahlas nová deska italských NECROMORBID.
Absolutní devastace, šílenství, maniakální riffy, rychlost, zběsilost. "Sathanarchrist Assaulter" je pravověrnou, nekompromisní a absolutně nihilistickou nahrávkou. Je z ní cítit opravdové peklo na několik kilometrů daleko. Inferno!
NECROMORBID vám propláchnou mozek kyselinou ve stylu DEOCLETIAN, DIABOLIC, MORBOSIDAD, DIOCLETIAN, BLASPHEMY, BLACK WITCHERY, REVENGE. Italové neznají žádné slitování. Deska je postavena na pevných základech, má jasný a jednoznačný cíl - převrátit všechny kříže směrem dolů, exhumovat veškeré dostupné zlo a nakumulovat jej do hudby. Zpočátku se bude mnohým zdát album nepřehledné, jednotvárné a monotónní, ale doporučuji pečlivý poslech, tmu, chlad a uvidíte, že nakonec to přijde. Také, jako já, budete díky "Sathanarchrist Assaulter" prokleti a dáte se na obrácenou víru. Letošní novinka, a také druhý dlouhohrající počin kapely, se tak stává spíše okultním obřadem, než jen obyčejnou hudbou. Brána do pekla byla otevřena, jezdci apokalypsy jsou připraveni. Říkají si NECROMORBID a zůstává po nich jen spálená země. Absolutní, totální, black death metalové vyhlazení! Překapaný nihilismus! Ryzí, pravé, prašivé peklo! Slyšte nářek všech prokletých!
Asphyx says:
We each have different imagines about hell. For some it is just an imaginary counterweight to the heaven, others see accurate and sharp images. For example, I most often imagine it as an underground temple in which Satan himself sits on a throne and his faithful around him. Negation of good, suffering, human dirt and waste. Sometimes I feel that our world is engulfed in darkness, stupidity and low instincts. Sinners hang on the walls and are whipped by their own evil deeds. And to make matters worse, they are playing orthodox black death metal. A new album of Italian NECROMORBID record roars loudly from the huge speakers, which are always operated by one of the demons.
Absolute devastation, madness, manic riffs, speed, fury. "Sathanarchrist Assaulter" is an orthodox, uncompromising and absolutely nihilistic recording. You can feel real hell a few kilometers away. Hell!
NECROMORBID will flush your brain with acid in the style of DIABOLIC, MORBOSIDAD, DIOCLETIAN, BLASPHEMY, BLACK WITCHERY, REVENGE. The Italians have no mercy. The record is built on solid foundations, has a clear and unambiguous goal - to turn all the crosses down, exhume all available evil and accumulate it in music. At first, the album will seem confusing, monotonous, but I recommend careful listening, darkness, coldness and you will see that it will come eventually. Also, like it happened to me, you will be cursed by the "Sathanarchrist Assaulter" and you will be converted to reverse faith. This year's album, as well as the band's second full-length act, thus becomes an occult ceremony rather than just ordinary music. The gate to hell has been opened, the riders of the apocalypse are ready. They call themselves NECROMORBID, and only scorched earth remains behind them. Absolute, total, black death metal extermination! Dripping nihilism! Pure, real, dusty hell! Hear the cries of all the damned!
Tracklist: 01. Intro 02. Victorious Reign of the Chaoshammer 03. Horned Omnipotence Imposition 04. Baphometic Terrorstorm 05. Triumphant Luciferian Splendour 06. Immortal Rites of Satanic Devotion 07. Ascension of Qliphotic Sorcery 08. The Profane Majesty of Barbaric Onslaught 09. Outro
band: Dysangelium - Blasphemous Hymns And Axe Devastating Terror Bestial Desecrator - Unearthly Beats Of Infernal Frequencies Arch Commander Equinox - IV Strings Of Chainsaw Annihilation
ABRAMELIN - Never Enough Snuff CD 2020, vlastní vydání
for english please scroll down
Nejhorší, co se vám může stát je, že se ocitnete na seznamu sériového vraha. Bývají totiž jako šelmy, které se vydaly na lov. Neznají slitování a nedají vám pokoj, dokud se před nimi nebudete zmítat s proříznutým hrdlem v křečích. Vaše tělo najdou až po několika letech a budou mít velký problém dát všechno do souvislostí. Jsou mezi námi lidské bestie, před kterými je dobré se mít na pozoru. Dějiny death metalu jsou v mnohém podobné pátrání po násilných činech, jen s tím rozdílem, že v tomto stylu se popisuje a znázorňuje, ale neubližuje.
Australští ABRAMELIN se na seznam death metalových kapel poprvé dostali již v roce 1994 jako pohrobci ACHERON (1988 - 1994). Jedná se o staré zkušené bardy, kteří se letos po dlouhých 20 letech vrátili s dalším krvavým materiálem. Jejich nápady neztratily na síle a my si tak můžeme zase jednou do hlavy narvat poctivý nářez od maniaků, kteří moc dobře ví, o čem je krutá smrt. Připište si je i na svůj seznam!
Deska "Never Enough Snuff" mi připomíná nález shnilé mrtvoly. Je ohlodána zubem času, zohavena a zanechá ve vás ošklivý mokvající otisk. Je jako dlouho hledaná oběť, kterou identifikujete až čase. Opatřena prašivým zvukem, s postupy vycházejících ze stejné líhně jako CANNIBAL CORPSE, SINISTER, DEICIDE, MALEVOLENT CREATION (v některých momentech mi připomínají nápady i české FLESHLESS) vás novinka smete z povrchu zemského. Jedná se o poctivý materiál, který sice nepřináší nic nového, ale zato je velmi příjemné trávit čas v jeho přítomnosti. ABRAMELIN jsou staří psi, které novým kouskům nenaučíte. Je to tak správně. Tratoliště krve, střeva vytahaná ven, mozek na zdi a sekera ležící poblíž. Cítíte také pach smrti? Tak podobně smrdí i nové album "Never Enough Snuff". Australané jsou jako znovu probuzená bestie, která nedá pokoj, dokud vám neprokousne hrdlo. Skladby mají drive a sílu, jsou temné, s chladným otiskem. Myslím, že fanoušci starého morbidního death metalu budou spokojeni a pro ostatní se zde stejně nehraje. Zahlédnu záblesk nože ve tmě a znovu nahrávce podléhám. Co na tom, že mi z tepny stříká krev na všechny strany, jsem spokojený. Masakr!
Asphyx says:
The worst thing that can happen to you is that you find yourself on the serial killer list. They are like beasts that go hunting. They don’t know mercy and won’t give you peace until you will writhe in front of them with an undercut throat. Your body will be found only after a few years and they will have a big problem putting everything into context. There are human beasts among us and it is good to be careful against them. The history of death metal is in many ways similar to the search for violent acts, with the only difference - in this style, the lyrics describe and depict, but don't harm.
Australian ABRAMELIN first appeared on the list of death metal bands in 1994 as the posthumous children of ACHERON (1988 - 1994). They are old experienced bards who returned this year after 20 years with more bloody material. Their ideas have not lost their power, so we can once again get an honest cut from these maniacs into our heads. Because they know very well what a cruel death is all about.
The album "Never Enough Snuff" reminds me of discovery of the rotten corpse. It is gnawed by the ravages of time, mutilated, and leaves an ugly moist imprint in you. It's like a long-sought victim that you identify after some time. Equipped with a scabby sound, with procedures based on the same basics as CANNIBAL CORPSE, SINISTER, DEICIDE, MALEVOLENT CREATION (in some moments, their ideas remind me of the Czech band FLESHLESS), the new record will sweep you from the earth’s surface. It is an honest material, which does not bring anything new, but it is very pleasant to spend time in its presence. ABRAMELIN are old dogs that you can't teach new arts. But that is right. Do you also smell death? The new album "Never Enough Snuff" stinks similarly. Australians are like a re-awakened beast that will not rest until it bites your throat. The songs have drive and strength, they are dark and possess a cool imprint. I think that fans of old morbid death metal will be satisfied and for others, it is not played here anyway. I see a flash of a knife in the dark and I am charmed by this record again. What about the fact that blood is spraying in all directions from my artery, I'm satisfied. Massacre!
Tracklist: 01. Never Enough Snuff 02. Knife-Play 03. Full Gore Whore 04. Moon Dogs 05. The Peeler 06. Horror-zontal 07. Play With Your Prey 08. Sparagmos 09. A Head Fuck 10. Pleasures (2019) band: Tim Aldridge - Guitar; Matt Wilcock - Guitar; Rob "Wog" Mollica - Bass; Dave Hayley - Drums; Simon Dower - Vocals.
Rozhovor s legendárním death metalovým zpěvákem DAVEM INGRAMEM, děkujeme!
Přeložila Duzl, děkujeme!
Otázky připravil Jakub Asphyx.
Ahoj Dave,
zdravím do Dánska a moc děkuji, že sis na nás našel čas. Zrovna nedávno jsme se s kamarády v hospodě bavili o nejlepších death metalových zpěvácích a tvoje jméno jsme skloňovali velmi často. Co pro tebe vlastně znamená death metal? Je to životní styl, náročný koníček, odpočinek? Nebo nutnost, radost ze samotné hudby jako takové?
Děkuji za rozhovor a zdravím z Dánska. Death metal je součástí mého života už tak dlouho, že je skutečně obtížné ho nějakým způsobem kategorizovat. Když už bych to měl udělat, myslím, že by se dalo říct, že je to spíše životní styl než jen koníček. Pro mě je to určitě nutnost. Nechci ani pomyslet na to, že nebudu produkovat nějakou formu hudby nebo něco jiného. Vím, že ten den přijde, ale ten den tady zatím rozhodně ještě není.
Jsi již ve věku, kdy bys mohl žít už jen z toho, co jsi za svůj život vytvořil. Ale ty pořád pracuješ, stále se objevuješ na nových deskách. Spoustě zpěváků za ty roky „křičení“ odejdou hlasivky nebo se stanou hořkou karikaturou, ale z tebe mám pocit, že máš pořád „tah na branku“ a navíc dobrou náladu? Fotky, na kterých se usmíváš, na festivalech chodíš mezi fanoušky, jsi pohodář. Kde prosím tě bereš tolik pozitivní energie? Neměl bys pro mě nějaký recept? Jsem o pár let mladší a někdy chodím v pátek domů utahaný a nevrlý jako starý pes.
Kdybych teď měl přestat, byl bych spokojený s tím, co všechno jsem udělal. Ale přestat tvořit hudbu je pro mě nemožné. Budu se snažit pokračovat tak dlouho, jak jen budu moct. Je pravdou, že mnoho zpěváků si odrovnalo hlasivky a je rozdíl je slyšet v jejich individuálních stylech od minulosti do současnosti. Proč to moje neudělaly? No, musíte si uvědomit, že jsem se distancoval nějaký čas od hraní živě ...a to přesně na 10 let. Nahrával jsem alba a dělal další projekty - stejně jako moji on-line show pro Metal Breakfast Radio - ale nebyl jsem neustále na turné. Také jsem přestal kouřit, což mým hlasivkám a celkovému zdraví hodně prospělo. Občas jsem také nevrlý pes, ale snažím se nebýt. Hlavně s fanoušky, protože je radost se s nimi potkávat na koncertech, vypít si s nimi pivo a zjistit, jak je to se scénami v jejich zemích. Na fotografiích se usmívám, protože se prostě dobře bavím.
Kolem zrovna probíhá karanténa, u nás v Čechách se nepořádají žádné koncerty, spousta lidí je zavřených doma. Je to jak nějaká apokalypsa z hororových filmů. Ty pracuješ v Dánském institutu pro výzkum rakoviny, jak koronavirus vstoupil do tvého života? Pro nás fanoušky je to hrozně těžké, živá vystoupení jsou pro nás kořením života a dělají podle mého metal metalem. Protože naživo se odděluje zrno od plev, poznají se jak opravdoví fanoušci, tak i kapely, které to myslí vážně a srdcem. Jak současnou situaci zvládáš?
Doposud virus nevstoupil do mého života, kromě karantény, kterou jsme tu v Dánsku měli. Právě teď se věci rozvolňují a pomalu se vracíme k normálu. Stále existují pravidla, která je třeba dodržovat a ty tu budou ještě dlouhou dobu, dokud nebude vytvořena vakcína, ale je to nutné zlo. Bohužel koncerty byly přesunuty až na příští rok a my musíme počkat. Uvidíme, jestli ke konci tohoto roku něco bude - ale já o tom velmi pochybuji. Obávám se, že nás zasáhne druhá vlna infekce a smete další koncerty ... a bohužel také mnohem více lidí.
Když jsem viděl na festivalu Symbolic Open Air poslední vystoupení BENEDICTION s Davem Huntem, bylo mi líto, že v kapele končí. Kamarádka dělala hrozné tajnosti s tím, kdo bude nástupce. Tvůj návrat myslím spousty lidí překvapil, i když, vlastně moc ne. Víš, co se říká? Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Každopádně moc gratuluji a těšíme se na novou hudbu od BENEDICTION. Už máte něco připraveno? Můžeš nám prozradit nějaké novinky? Jak vlastně tvůj návrat probíhal?
Ano, byl jsem to já, kdo hlásal zvěst „nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“, když jsem zveřejnil, že to nebudu já na svém facebookovém profilu i stránkách. Ale to už jsem pár měsíců naznačoval. Bylo to vzrušující, když mi volali, když mi Dan (Bate, basák) poslal zprávu a zeptal se, jestli bych se mohl spojit s Darrenem (Brookes, kytara) ohledně spolupráce. Původně to mělo být dočasné, protože v té době zpěvák Dave Hunt měl být mimo a věnovat se jeho studiím, ale brzy bylo jasné, že tomu chce věnovat více času než kapele, takže jsem byl požádán, abych se připojil trvale. Než jsem mluvil s Darrenem, moje žena a syn mi řekli, že kdyby mě požádali, abych se znovu připojil, měl bych určitě říct ano. Takže jsem to udělal. Bylo to dlouhou dobu přísně střežené tajemství, dokonce i když jsem jel do Birminghamu, abych s nimi zkoušel.
Poslední roky se mi dostaly do rukou vynikající desky od kapel jako ECHELON, DOWN AMONG THE DEAD MEN, URSINNE, JUST BEFORE DAWN. Chodily mi na recenze promo nahrávky od indických Transcending Obscurity Records a jejich šéfa Kunala Choksiho a já si rovnou objednával i originální CD. Tohle je přesně death metal v podobě, v jaké jej mám rád. Jak vlastně k tvojí spolupráci s Roggou Johanssonem, Jonny Peterssonem a dalšími došlo? Nechystáte něco nového? Co a jak vás spojilo dohromady?
Určitě jsou tady plány na nová alba a nové projekty. Právě teď to zřejmě vypadá na nové album BENEDICTION a další budou následovat: Hellfrost And Fire - “Fire, Frost And Hell” (debutové album), Troikadon - “Triumvirate Of Death”, Down Among The Dead Men – zatím bez názvu (čtvrté album) Echelon – zatím bez názvu (třetí album), Ursinne - “Rise With The Behemoth” (druhé album). Tyto projekty vznikly díky tomu, že jsme se všichni navzájem kontaktovali kvůli své lásce k hudbě tohoto žánru. Chtěli jsme experimentovat s tím, co jsme znali a vyjádřit své umění různými způsoby.
Současná doba je skvělá v tom, že si poslechneš novou hudbu dopředu, v dobré kvalitě a pak až se rozhodneš, co si koupíš, koho podpoříš. Jenže to má i druhou stránku, kapel je šíleně moc a je těžké si udělat filtr. Slavná jména samozřejmě táhnou, ale pro mladé je to myslím pořád těžké. Podle jakého klíče si vybíráš kapely ty? A teď nemyslím jenom třeba pro tvé hostování, ale třeba i pro poslech. Máš ve své sbírce nějaký současný objev, nějakou novou smečku, u které sis řekl – super, tohle je přesně hudba, kterou mám rád?
Vždycky mě zajímal a mám rád švédský D-beat styl, takže každá kapela, která takto zní, ode mě dostane palec nahoru, bez ohledu na to, odkud jsou. Ale po pravdě, pokud je metal napsán od srdce, a ne z nějaké pompézní arogance, pak jsem to určitě slyšel a neuniklo to mé sbírce. Také představuji novou hudbou v mé show na Metal Breakfast Radiu ... ale více o tom v další otázce, že?
Máš rozhlasovou show v Metal Breakfast Radio. Jak se cítíš jako moderátor? Je jasné, že si zvyklý vystupovat před publikem, ale tohle je něco jiného. Musí to být zajímavá práce, ale jako každá má svá úskalí. Co pro tebe bylo v rádiu nejtěžší?
Opravdu to nebylo těžké. Pouze první dny, když jsme začínali (před 12ti lety!), když jsme neměli vůbec žádné posluchače. Byl to začátek první vlny podcastů, to byla cesta, kterou jsme původně šli - a stále je jako takové vydáváme i v dnešní době. Show publikovalo několik on-line rozhlasových stanic, kterým se líbila naše originalita a humor, takže jsme se velmi rychle stali populárními. V současné době jsem velmi zaneprázdněn a už nemůžeme produkovat tolik show, kolik bychom chtěli ... plus navíc teď máme karanténu, takže nemáme šanci se potkat a show nahrát. Mám ale několik epizod připravených, takže tento víkend odvysíláme jednu, protože už je to nějaká doba, co byl vysílán nějaký nový obsah. Je to zábava a já se k tomu můžu vrátit na plný úvazek, jakmile skončí všechny kapely. Je to perfektní plán na důchod!
Musíš být hodně zaměstnaný muž. Práce v institutu, rádio, BENEDICTION a spousta dalších aktivit. Jak vlastně odpočívá Dave Ingram? Zbývá ti čas třeba na filmy, seriály? Někde jsem četl, že máš jako já rád Douglase Adamse, Arthura C. Clarka a samozřejmě Dr. Who!
Moje práce je taková, že sedím 3 hodiny denně v kanceláři s notebookem. V současné době doháním práci pro kapelu (jako je tento rozhovor!), když bylo třeba, psal jsem texty a hudbu. Čas také využívám k editaci své rozhlasové show a také ke sledování některých televizních pořadů. O víkendech ponocuji, abych se mohl podívat na filmy, takže jsem ve svém volném čase vytížen. Přál bych si, abych měl více času na dokončení svých vlastních úkolů. Den na to všechno nemá dost hodin! Ačkoli musím říct, že mě brzy čeká další operace na mé druhé kyčli. Také je potřeba ji vyměnit, takže nebudu moct chvíli chodit a tak budu mít více času na své projekty.
Po tvém příchodu do Dánska si působil v kapele DOWNLORD. Vydali jste ale jen jedno album? Na Metal Archives je u statusu napsáno split-up. Jak si to mám vysvětlit? Bude ještě někdy nějaká nová hudba, nové CD? Mě váš death metal opravdu moc bavil.
Momentálně není v plánu žádný nový DOWNLORD. Do budoucna možná uvažujeme o opětovném přehrání alba - nebo určitých skladeb z něj, protože současná technologie nám umožňuje pokročilejší zvuk. Vydali jsme naše dvě dema na EP „Grind Trials“ a krátce poté album „Random Dictionary of the Damned“. Je to zvláštní, procházel jsem některými starými CD a našel jsem naše dema na CD. Stále jich mám spoustu, obyčejný bílý obal s potiskem na CD. Ani nevím, jestli po té době ještě hrají. Myslím, že bych to měl zkontrolovat a pak zjistit, jestli by je někdo chtěl.
Když jsem dělal rozhovor s Karlem Willettsem z vynikajících MEMORIAM, tak řekl: „Viděl jsem v průběhu let spoustu kapel experimentovat s novým zvukem a nakonec to má spíš tendenci odradit fanoušky. Memoriam bude mít vždy na sto procent kořeny v oldschool death metalu“. Tahle věta se mi zaryla hluboko do paměti. Uvědomil jsem si, že na starém death metalu ten prašivý, shnilý a chladný zvuk miluju. Každá stará kapela lze poznat během několika prvních tónů. Když slyším některé současné moderní brutal technické progresivní death metalové smečky, tak už tomu nějak nerozumím. Naživo vydržím vždycky jen pár skladeb a pak se nudím. Působí na mě často jen jako partička jazzmanů, která se přijela předvést, jak umí skvěle komplikovaně hrát…ale abych se dostal k otázce – jak vnímáš moderní trendy v death metalu? Líbí se ti nějaké kapely?
Tohle bude krátká odpověď. Neposlouchám moc moderní death metal, pokud nemá OSDM zvuk. Kapely, které se snaží experimentovat, mě vůbec nezajímají. Dejte mi OSDM nebo vypadněte!
Asi si už někde vysvětloval, proč si opustil Velkou Británii a odstěhoval se do Dánska. Mě by ale spíš zajímalo, co říkáš na tamní death metalovou scénu. Já znám z novější doby kapely jako PHRENELITH, SULPHUROUS, UNDERGANG, BAEST, DEIQUISITOR. No a pak mám hrozně moc rád thrashové ARTILLERY a HATESPHERE. S posledně jmenovanými jsem dělal i rozhovory a kapely se shodly v tom, že Dánsko nemá příliš míst, kde by se dal hrát underground, případně death metal. V tomhle má podle mě Británie výhodu, je tam spousty klubů, festivalů, hospod. Jak vnímáš dánskou scénu?
V Dánsku je spousta vynikajících undergroundových death metalových kapel. Rozhodně bych dal UNDERGANG na jejich vrchol. Spousty kapel byly bohužel mnohými přehlíženy. Chtěl bych říct, že by lidé měli podporovat podceňovanou dánskou scénu. Kapely z minulosti, například DETEST, také makají na novém albu. (Něco jsem slyšel a můžu vám říci, že to bude vražedné!) Kdo ví ... možná, že nějaká kapela s názvem DOWNLORD do toho zase taky praští. V současné době existuje vice míst, kde je možné hrát dánský underground živě. Scéna zde opět nabývá na síle.
Jsi v death metalu legenda, máš za sebou spoustu skvěle odvedené práce. Máš ale ještě nějaký sen? Třeba turné s oblíbenou kapelou nebo sdílet se svým vzorem pódium? Zazpívat si třeba já nevím s AUTOPSY? Má David Ingram nějaké nesplněné sny?
Plním si spoustu svých snů tak, jak jsem to činil i dříve. Jeden z mých snů? Vyskytnout se v epizodě Dr. Who. Téměř jsem tam byl v roce 2015…tehdy jsem se kamarádil s hudebním skladatelem show (Murray Gold). Řekl jsem mu, že jestli někdy bude potřebovat nějaký growl, tak se mi stačí ozvat. Řekl mi, že to bude potřebovat velmi brzy, ale nakonec to udělal Corey Taylor ze SLIPKNOT. Chápu proč, protože je známější než já, ale bylo to velké zklamání.
Jako zpěvák zpíváš texty, se kterými se musíš ztotožnit. Nebo alespoň tak já slyším tvůj hlas. Že věříš tomu, co zpíváš. Jsou pro tebe texty hodně důležité? Odmítl jsi třeba nějaký? A píšeš i svoje? Co já jsem dohledal, tak myslím, že jsi napsal něco jen k albu od URSINNE, nebo se pletu?
Texty jsou pro mě velmi důležité a musím věřit tomu, co zpívám. Obvykle je to v pohodě, protože si je sám píšu. Ale byly chvíle, kdy jsem zpíval texty někoho jiného a nemohl jsem do nich vložit svůj hlas. Byly to obvykle kapely, které mě požádaly, abych nahrál hostující vokály, nikoli kapely, ke kterým jsem se v minulosti připojil. (Jsem stále k dispozici pro hostující vokály, ale budete teď muset nejprve mluvit s mým agentem.)
Děkuji moc za rozhovor. Budu se těšit na další nové nahrávky s tvým hlasem. Na nové BENEDICTION i na to, co upečeš s dalšími muzikanty. Moc si vážím tvých odpovědí a přeji ti vše dobré i v osobním životě. A bych nezapomněl, děkuji moc za všechny skvělé desky, na kterých ses kdy podílel. Ať tvé kroky provází síla!
Děkuji! Chci, aby všichni, kteří si tohle čtou byli silní, byli v bezpečí, a aby podporovali vaši scénu a umělce, kteří se na ní podílejí. I kdyby jen tím, že navštíví jejich stránky a olajkují je. Každá maličkost pomáhá.
------------------------------------------------------------------------------------------ sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
Interview with legendary death metal vocalist - DAVE INGRAM, thank you!
Translated by Duzl, thank you!
Questions prepared Jakub Asphyx.
Hi Dave, hello to Denmark and thank you so much for your time. We recently talked with friends in a pub about the best death metal singers and we used your name very often. What does death metal actually mean to you? Is it a lifestyle, a demanding hobby, a rest? Or necessity, the joy of music itself?
Many thanks for the interview, and Denmark sends greetings back to you. Death Metal has been a part of my life for so long that it’s actually become difficult to categorise it in any manner. Though if I have to say so, then I guess that one could say it is more like a lifestyle than simply a hobby. For me it’s most certainly a necessity. I don’t ever want to think of not producing some form of music or other. I know a day will come but that day is certainly not here yet.
You are already at the age when you could live only on what you have created in your life. But you're still working, you're still appearing on new records. A lot of the singers will destroy their vocal cords during those years of "screaming" or become a bitter caricature, but I feel that you still have a "goal move" and you are in a good mood? The photos you smile at, you go among the fans at festivals, you're cool. Where do you get so much positive energy from, please? Wouldn't you have a recipe for me? I'm a few years younger and sometimes I go home on Friday as tired and grumpy as an old dog.
If I were to stop now I would be happy with what I have done. But stopping making music is NOT an option for me. I aim to continue for as long as I can. Indeed, a lot of singers have ruined their voices, and the difference can be heard in their individual styles from the past to the present. Why has mine not done that? Well, you have to remember that I took some time away from performing live…10 years to be exact. I recorded albums, and did other projects - as well as my online show, Metal Breakfast Radio - but I wasn’t constantly touring. I also quit smoking which was a great help to my voice and overall health. As for not being bitter…well I can be a grumpy dog a times myself, but I try not to be. More so with fans these days, as it is a joy to meet them at gigs, drink a beer with them, and find out how the scene is in their respective countries. I smile in photos because I’m having such a good time.
There is a quarantine around us, there are no concerts in the Czech Republic, a lot of people are locked up at home. It's like an apocalypse from a horror movie. You work at the Danish Cancer Research Institute, how did corona-virus enter your life? It's very difficult for us - fans, live performances are the spice of our lives in my opinion. Because the grain is separated from the chaff, real fans and bands who are serious and heartfelt will get to know each other. How do you manage the current situation?
So far, the virus hasn’t entered my life, besides the quarantine we had here in Denmark. Right now things are easing off and we are slowly getting back to normal. There are still rules to follow, and their will be for a long time, until a vaccine is produced, but it is a necessary evil. Sadly concerts have all been moved until next year and we have to wait to see if there will be any towards the end of this year - but I very much doubt it. I fear a second wave of infection will hit, and wipe out even more gigs…and, sadly, a lot more people.
When I saw the last BENEDICTION performance with Dave Hunt at the Symbolic Open Air festival, I was sorry that he was ending in the band. The friend kept terrible secrets with who would be the successor. I think your return surprised a lot of people, though, not really. Do you know what they say? You will not enter the same river twice. Anyway, congratulations and we look forward to new music from BENEDICTION. Do you have anything ready yet? Can you tell us some news? How did your return happen?
Yes, it was me that started the rumour about “not swimming in the same river” as I posted that it would not be me on my Facebook profile and pages. BUT I was hinting at it for some months. It was exciting to receive the call. Dan (Bate, bassist) messaged me online and asked if I could get in touch with Darren (Brookes, guitar) about working together. Originally it was going to be temporary, as then vocalist Dave Hunt was going to be away working on his studies, but it soon became clear he wanted to commit more time to that than to the band, so I was asked to rejoin permanently. Before I spoke to Darren, my wife and son told me that if I was asked to rejoin then I should definitely say yes. So I did. We kept it a closely guarded secret for a long time, even when I went over to Birmingham to rehearse with them.
In recent years, I have received excellent records from bands such as ECHELON, DOWN AMONG THE DEAD MEN, URSINNE, JUST BEFORE DAWN. I received for reviews promo recordings from the Indian Transcending Obscurity Records and their boss Kunal Choksi, and I also ordered the original CD. This is exactly death metal in the form I love. How did your collaboration create with Rogga Johansson, Jonny Petersson and others? Are you planning something new? What and how those connections happened?
There are definitely plans for new albums and new projects. Right now there will obviously be the new Benediction album, plus there will be the following:
Hellfrost And Fire - “Fire, Frost And Hell” (debut album)
Troikadon - “Triumvirate Of Death” (full-length album)
Down Among The Dead Men - as yet untitled 4th album
Echelon - as yet untitled 3rd album
Ursinne - “Rise With The Behemoth” (second album)
These projects came to be due to all us guys contacting each other over our love for the music of this genre. We wanted to experiment with what we knew and express our art in different ways.
Nowadays, it's great that you listen to new music in advance, in good quality, and then you decide what to buy, who you will support. But it has another side, the bands are insanely too many and it's hard to make a filter. Of course, famous names rule, but I think it's still hard for young people. According to which key do you choose the bands? And now I don't think just for your hosting, but also for listening. Do you have a current discovery in your collection, a new band when you said - „great, this is exactly the music I like“!?
I have always had a lot of interest and love for the Swedish D-beat style, so any band who sounds like that will get a thumbs up from me, regardless of where they are from. But in truth, if the metal is written from the heart, and not some pompous arrogance, then I will most certainly have an ear for it in my collection. I also get introduced to new music on my show, Metal Breakfast Radio…but more on that in the next question, right?
You have a radio show at Metal Breakfast Radio. How do you feel as a moderator? It's clear you're used to performing in front of an audience, but this is something else. It must be an interesting job, but like everyone else it has its pitfalls. What was the hardest thing for you at the radio?
It wasn’t hard, really. Only when starting out in the early days of it (12 years ago!) when we had no listeners at all. It was the beginning of the first wave of podcasts so that was the way we originally went - and we still release it as such nowadays. There were several online radio stations that syndicated the show because they loved the originality and the humour of it, so we became very popular quite quickly. These days I am very busy and we can no longer produce shows as much as we want to…plus we now have the quarantine so there’s no chance for us to meet up and record a show. I have some episodes ready to use so I will put one out this weekend, as it has been a little while since any new content was aired. It’s a fun thing to do and I can always go back to it full-time once the bands are all done. It will make the perfect retirement plan!
You must be a very busy man. Work at the institute, radio, BENEDICTION and many other activities. How is Dave Ingram actually resting? Do you have time left for movies and series, for example? I read somewhere that you like Douglas Adams, Arthur C. Clark, and of course Dr. Who!
My job is such that I get 3 yours a day sitting in the office using my laptop. It is in these times that I catch up with band work (such as this interview!) and writing lyrics and music when necessary. I also use the time to edit my radio show, and also to watch some TV shows. I stay up late on weekends to watch movies, so I am pretty much covered in my rest and relaxation time. I wish I had more time to complete more of my own tasks. There are not enough hours in the day for them all! Though with that said, I will soon be having another operation on my second hip. It also needs to be replaced, so I will be off my feet for a short time while I heal and will have more time for my projects.
After your arrival in Denmark, you have been in the band DOWNLORD. But you released only one album? On Metal Archives a „split-up“ is written next to the status. How I should to understand to this? Will there ever be any new music, a new CD? I really enjoyed your death metal.
No, new Downlord is currently planned. We are possibly considering re-recording the album - or certain tracks from it - way off in the future, as the technology will give us a more advanced sound. We released our two demos on the “Grind Trials” EP, and the full-length album “Random Dictionary of the Damned” soon after. It’s strange, as I was sorting through some old CDs the other day and I found our demo discs. I still have many of them, plain white cover with a print on the disc. I don’t even know if they work after all this time. I guess I must check them out, then see if anyone wants them.
When I interviewed Karl Willetts from the excellent MEMORIAM, he said: “I've seen a lot of bands experiment with the new sound over the years and in the end it tends to discourage fans. Memoriam will always have one hundred percent roots in old school death metal". This sentence dug deep into my memory. I realized that on old death metal I love that dusty, rotten and cold sound. Every old band can be recognized during the first few tones. When I hear some current modern brutal technical progressive death metal bands, I somehow don't understand it anymore. I always only survive a few songs live and then I get bored. It often only seems to me like a group of jazz-men who have come to show how they can play in a very complicated way - but back to the question - how do you perceive modern trends in death metal? Do you like any bands?
This is going to be a short answer. I don’t listen to very much modern Death Metal, unless they have an OSDM sound. The bands trying to experiment are not of interest to me at all. Give me OSDM or Get The Fuck Out!
You must have been already explaining somewhere why you left Great Britain and moved to Denmark. But I would rather be interested - what you can say about the death metal scene there. I know from recent times, bands like PHRENELITH, SULPHUROUS, UNDERGANG, BAEST, DEIQUISITOR. And then I really like the thrash ARTILLERY and HATESPHERE. I also did interviews with HATESPHERE, and the bands agreed that Denmark doesn't have many places to play underground or death metal. In my opinion, Britain has an advantage in this, there are a lot of clubs, festivals, pubs. How do you perceive the Danish scene?
There’s a LOT of excellent underground DM here in Denmark. I’d put UNDERGANG at the top of them, definitely. So many bands here that were sadly overlooked by many, so I’d say that people should be supporting the underrated scene in Denmark. Bands from the past, such as DETEST are doing new albums too. (I’ve heard some of it, and can tell you it’s going to be killer!) Who knows…maybe some band called Downlord will rear it’s head once more, too. Nowadays there are more places for the Danish underground to play live. The scene here is growing in strength again.
You are a legend in death metal, you have done a lot of great work. But do you still have some dream? Maybe tour with your favorite band or share a stage with your idol? To sing with AUTOPSY for example? So does David Ingram have any unfulfilled dreams?
I’m fulfilling a lot of my dreams as it is, and have done so previously. My one dream? That is to be in an episode of Doctor Who. I nearly was back in 2015….back then I was friends with the musical composer for the show, Murray Gold. I told him if ever he needed any growls he should just ask. He said that the show would need some very soon BUT the job went to Corey Taylor from Slipknot. I understand why, as he is more well known than me, but it was a great disappointment. Still, there is maybe time for a part.
As a singer, you sing lyrics that you have to identify with. Or at least that's how I hear your voice. That you believe to what you sing. Are the lyrics very important to you? Did you refuse one, for example? And do you write yours too? What I did find, so I think you just wrote something to the album from URSINNE, or am I wrong?
The lyrics are very important to me, and I have to believe in what I am singing. This is usually fine, since I write them myself. But there have been times when I was singing someone else’s lyrics and I couldn’t put my voice to them. These were usually bands asking me to make guest vocals, not the bands I have joined in the past. (I am still available for guest vocals but you will now have to talk with my agent directly first.)
Thank you so much for the interview. I will be looking forward to more new recordings with your voice. For the new BENEDICTION and for what you bake with other musicians. I really appreciate your answers and wish you all the best in your personal life. And I wouldn't forget, thank you so much for all the great records you've ever participated in. May your steps be accompanied by strength.
Thank you! I want everyone reading this to stay strong, stay safe, and keep on supporting your scene, and the artists involved in it. Even if just going and liking their pages. Every little bit helps.
------------------------------------------------------------------------------------------ sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
