DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 4. srpna 2020

Recenze/review - WOLVES DEN - Miserere (2020)


WOLVES DEN - Miserere
CD 2020, Trollzorn


for english please scroll down

Pokaždé, když se setkám s black metalem, tak se mám na pozoru. Vyrůstal jsem totiž na tom nenávistném severském. Mám rád základy tohoto stylu a různé nové větve mě většinou příliš neoslovují. Kupříkladu němečtí WOLVES DEN hrají vcelku pomalu, bez jakékoliv energie. Připadá mi, že někdo v dáli jen tak preluduje a se mnou to nedělá vůbec nic. Není na závadu, že je deska spíše klidnější, ale mě vadí, že mě nijakým způsobem nedrásá. Jakoby někdo přehrával jednu dlouhou skladbu, bez jakýchkoliv emocí.

Muzika zde zkrátka nemá grády, drive, sílu, říkejte si tomu jak chcete, ale mě album zkrátka nebaví. Snažil jsem se k němu několikrát vracet, poslouchat jej v různých náladách a stavech. Opravdu jsem chtěl, ale nejde to. Nudím se. 



Přitom zvuk i obal jsou vcelku povedené, snaha o jakousi atmosféru se také cení. Možná kapele chyběl dobrý producent, možná jen někdo, kdo by jim řekl, že nová deska je neskutečně utahaná a dlouhá. Připomíná mi klidnou řeku, na kterou se můžete dívat dlouhé hodiny a snít. Problém je, že vaše mysl lítá někde úplně jinde, než by měla. Zajímavé je, že pod albem "Miserere" je podepsána sestava poměrně známých a zkušených muzikantů. I přesto, přes všechny předpoklady, nejsem vůbec spokojen. Celkem chápu vychvalující recenze všude kolem, takhle se zkrátka dnes hraje a je to "moderní", ale když já nevím, co si s novinkou počít. WOLVES DEN svým způsobem vlastně už ani black metal moc nejsou, spíš na základy tohoto stylu navazují a rozvíjejí je směrem, který se mi nelíbí. Nicméně, hudbu dnes popisovanou nezavrhujte, ale poslechněte a udělejte si názor sami. Možná jsem na podobná díla jen starej pes, který je příliš konzervativní. Tahle řeka není pro mě, utopil bych se.


sumarizace:

WOLVES DEN mě letos svojí novinkou "Miserere" nepřesvědčili. Najde se zde sice pár dobrých motivů, ale jako celek je album poměrně slabé. Mám pocit, že se WOLVES DEN stále opakují a časem se dostavuje pocit prázdnoty. Nedokážu si skladby zapamatovat a dostat je do hlavy. Bohužel. Něco málo na mě funguje, ale zbytek je jen nuda. Kam se poděla agresivita? Kam dravost? Němečtí blackeři WOLVES DEN nahráli průměrné album, které bych hodnotil maximálně šedesáti procenty.


Asphyx says:

WOLVES DEN didn't persuade me with their news "Miserere" this year. Even though there are a few good themes, but the album as a whole is rather weak. I feel that WOLVES DEN repeat themself and after some time there is coming the feeling of emptiness. I can't remember the songs and get them in my head. Unfortunately. Something is well done, but the rest is just boredom. Where is the aggression? Where is ferocity? Germans blackers WOLVES DEN recorded an average album that I evaluated maximum of sixty percent.


TRACKLIST
1. Tides of Hate (4:47)
2. Pfad ins Dunkel (4:40)
3. Der Frost in mir (6:08)
4. Nachtmahr (5:07)
5. Häresie (5:04)
6. Antaios (5:59)
7. Melancholera (4:46)
8. Nameless Grave (7:30)


LINE-UP
Helge Stang - Bass & Vocals
Mexx - Guitar
Stefan Botz - Guitar
Manuel Di Camillo - Drums

https://www.facebook.com/wolvesdenband
http://www.wolvesden.de
http://www.wolvesdenband.bandcamp.com
http://www.trollzorn.de
https://www.facebook.com/trollzorn

pondělí 3. srpna 2020

Recenze/review - PANDRADOR - Ov Rituals, ov Ancestors, ov Destiny (2020)


PANDRADOR - Ov Rituals, ov Ancestors, ov Destiny
CD 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Představte si jezero vysoko v horách, ze kterého vystoupí bájná příšera. Ztraceni v mlhách budete prchat a bát se ještě dlouho po tom, co jste ji jenom spatřili. Vstoupí do vašich snů, stane se noční můrou, která vás bude budit a trápit. Pronikne vám do krve, usadí se tam a bude vaší součástí. Vnitřnosti se ocitnou v ohni a nepomůže ani vyhýbání se světlu. Proměníte se v prokleté. Stejně jako všichni ze severu, kteří ji potkali.

Polští PANDRADOR se podobnými tématy zabývají a jako podpůrný prostředek k tomu ještě hrají hudbu, která je doslova nasáklá chladem, smrtí, temnotou a strachem. Death metal s blackovým odérem. Duchové zemřelých by mohli vyprávět. 



PANDRADOR letos debutují. Mají na svém kontě ještě jednu demonahrávku v roce 2018, ale ta je spíše jen takovou ochutnávkou. Novinka "Ov Rituals, ov Ancestors, ov Destiny" má čistý, průrazný zvuk, grafika alba i promo fotek je na velmi vysoké úrovni a vůbec se jedná o dílo, které je radost držet v ruce. Kapela odvedla po všech stránkách velmi precizní práci a nezaostává ani hudba, která se stala na nějaký čas mým průvodcem. Možná mi chybí víc živočišnosti, sem tam mi některé skladby připadají až příliš dlouhé, ale to jsou jen drobnosti, které mi nedokáží pokazit celkový zážitek. Album má rozhodně co říct i v dnešní době, kdy na každém rohu naleznete spoustu podobně hrajících skupin. Pro mě je stejně nejdůležitější, že mi mají PANDRADOR co říci. Jsem rád v jejich společnosti, s chutí potkávám další a další bájné příšery. Songy mají potřebný drive a sílu, odsýpají v různých pestrých rytmech. Výsledkem je temný a zákeřný koktejl, který je určený pro všechny prokleté. Temnota!


sumarizace:


Při poslechu prvotiny polských PANDRADOR mám neobytný pocit, že jsem opravdu navěky uzavřen ve staré kobce. Každý den k večeru, když nebe ztěžkne a prší krev, se zúčastňuji černých mší plných zaříkávání, reálného a syrového death/black metalu. Vždy moji tvář ovane závan větru ze záhrobí. Máme zde co do činění s opravdovým pekelným ohněm.

"Ov Rituals, ov Ancestors, ov Destiny"  je nebývale temným albem. PANDRADOR mi připomínají padlé kněze, kteří dávno ztratili svoji víru. Dnes jsou zkušenými a značně uvěřitelnými zaříkávači. Hudba zde připomíná svíjející se klubko hadů, kteří se po pálení rozžhaveným železem rozhodli pomstít celému světu. Ze skladeb je cítit tma, rouhání a hlavně nekonečný chlad. Představte si vysokou zeď, postavenou z kamení, železa, špíny, smrti a nenávisti. Padá vám přímo na vaši hruď, dusí vás, drtí nebývalou silou. PANDRADOR mě přesvědčili na svoji temnou stranu, podmanili si mou duši a navěky mě prokleli. Splňují mé nejvyšší požadavky na rituální obřady. Nebe zase hoří! Smrt pořádá nekonečné orgie! Death black metal, který vás spálí na popel!



Asphyx says:




When listening to the new album of an Polish band PANDRADOR I have the feeling that I am really locked up in an old cell. Every day in the evening, when the sky becomes heavy and the blood is raining, I participate in black masses full of invocation, real and raw death/black metal. My face is always blown with wind from the tombs. We are dealing with the real hell fire. 

"Ov Rituals, ov Ancestors, ov Destiny" is an unusually dark album. PANDRADOR reminds me of fallen priests who have lost their faith long time ago. Today they are experienced and highly believable chants. Their music reminds me of writhing cluster of snakes which were burned with hot iron and they decided to get back at the world. From their songs you can feel darkness, blasphemy and the endless cold. Imagine a high wall made out of stones, iron, dirt, death and hate. It is falling right on your chest, it suffocates you, smashing you with unprecedented strength. PANDRADOR convinced me on their dark side, they conquered my soul and cursed me forever. They meet my highest requirements for ritual ceremonies. The heaven is burning again! The death is holding endless orgies! Death black metal which will burn you to ashes!




Tracklist:
01. The Oath
02. Tiwaz (05:23)
03. Uppsalablot (04:34)
04. Valgrind (03:45)
05. Anno Domini 793 (Lindisfarne)
06. Miklagardr
07. Baldr
08. Pandradr
09. Tordenskrall

band:
Mateusz Bednarz (since 2017) - vocals
Bartłomiej "Bard" Bardon (since 2016) - guitar
Adrian Stempak (since 2019) - drums

neděle 2. srpna 2020

Recenze/review - CARDIAC ARREST - The Day That Death Prevailed (2020)


CARDIAC ARREST - The Day That Death Prevailed
CD 2020, Memento Mori


for english please scroll down


Každý den beru do ruky lopatu a vydávám se na nedaleký hřbitov. Volím staré opuštěné hroby podle jmen a nálady. Je pozdě večer a mraky se dotýkají země. Mlha by se dala krájet a na mě čeká hrobka s nápisem CARDIAC ARREST. Jméno, které mě již dlouhý čas provází na mých toulkách podzemím. Pokaždé jsem zde našel vše důležité - chlad, temnotu, zahnívající těla a hlavně vynikající death metal staré školy. Otevřu rezavé dveře a vstoupím dovnitř. Dýchne na mě plesnivina a já vím moc dobře, že jsem tu správně.

Tančíme na vlastních hrobech s těmi nejkrásnějšími zombie, ochutnáváme mozky nebožtíků v márnici. Dnešní noc bude dlouhá. Přidávám hlasitost na přehrávači a u nové desky "The Day That Death Prevailed" nám praskají kosti tlakem. Mé tanečnici pukla lebka a vytekla jí ven jen zkažená krev. Tohle je pravý, nefalšovaný a ryzí smrtící kov, který nenechá v klidu žádného nemrtvého. Opět se skvělým morbidním zvukem (Javier Felez, Nick Gallichio - Mastered at Moontower Studios) i obalem (Eric Rot), který jsem musel mít ihned na tričku. 


Pokud vám, stejně jako mě, koluje v žilách death metal v podobných odstínech, jako jej předkládají třeba takoví IMPETIGO, INCANTATION, CIANIDE, AUTOPSY, MASTER, OBITUARY, GRAVE, BENEDICTION, SHED THE SKIN, tak neváhejte ani chvilku. V hrobce s názvem CARDIAC ARREST naleznete jen tu nejvyšší kvalitu. Kapela zvládá nejen perfektně hrobnické řemeslo, ale ještě umí do skladeb vložit feelling, drive a neskutečnou sílu. Old school death metal musíte cítit, musíte jej hrát srdcem, to jsou věci, které zase tolik smeček neumí. Američané patří mezi vyvolené. Při poslechu si připadám jako ve starém hororu, ve kterém pokaždé vyhrají zombie. Deska má těžko popsatelnou patinu, kterou naleznete opravdu jen ve starých hrobech z devadesátých let minulého století. Songy jsou propracované, pánové si hrají s melodiemi, jako vítr se starými kostrami, když vlétne do katakomb. "The Day That Death Prevailed" je jako rezavý nůž, který vám někdo zákeřně zabodne do břicha a zakroutí jim. Pěkně hluboko, nekompromisně, krutě a ošklivě. Proříznutá tepna, ostré tempo, chladné mezihry, chorobný vokál. Tolik hniloby, špíny a popraskaných kostí jsem nečekal. CARDIAC ARREST opět zhudebnili ozvěny ze záhrobí a provedli to znovu na výbornou a s určitou prašivou elegancí sobě vlastní. Staří hrobníci a nemrtví mi zajisté potvrdí. Smrt má nové jméno! Pokloňte se. 



Asphyx says:

Every day I pick up a shovel and go to a nearby cemetery. I choose old abandoned graves by name and mood. It is late in the evening and the clouds are touching the ground. The fog could be cut and a tomb with the inscription CARDIAC ARREST is waiting for me. A name that has accompanied me on my wanderings underground for a long time. I always found everything important there - cold, darkness, rotting bodies and especially excellent old school death metal. I open the rusty door and go inside. Mold air breathing on me and I know very well that I am on the right place.

We dance on our own graves with the most beautiful zombies, we taste the brains of the dead in the morgue. Tonight will be long. I add volume on the player and the bones cracking at the new album "The Day That Death Prevailed". My dancer's skull cracked and only rotten blood spilled out. This is real, unadulterated and pure death metal that will not leave undead rest. Again with a great morbid sound (Javier Felez, Nick Gallichio - Mastered at Moontower Studios) and a cover (Eric Rot), which I must have on t-shirt.



If death metal circulates in your veins in similar shades as presented band such as IMPETIGO, INCANTATION, CIANIDE, AUTOPSY, MASTER, OBITUARY, GRAVE, BENEDICTION, SHED THE SKIN, do not hesitate for a moment. In the tomb called CARDIAC ARREST you will find only the highest quality. The band not only masters the grave craft perfectly, but they can also put feelling, drive and incredible power into the songs. You have to feel Old school death metal, you have to play with your heart, these are things that so many bands can't. Americans are among the chosen ones. When listening, I feel like in an old horror movie in which zombies always win. The slab has a hard-to-describe patina, which you will really only find in old graves from the 1990s. The songs are elaborate, the gentlemen play with melodies, like the wind with old skeletons as it flies into the catacombs. "The Day That Death Prevailed" is like a rusty knife that someone insidiously stabs in your stomach and twists. Pretty deep, uncompromising, cruel and ugly. Artery-slashing, sharp tempo, cold interludes, sick vocals. I didn't expect so much rot, dirt and cracked bones. CARDIAC ARREST set the echoes from the grave to music and they did it again excellently with a certain dusty elegance of their own. The old gravediggers and the undead will surely confirm it. Death has a new name! Bow down.




about CARDIAC ARREST on DEADLY STORM ZINE:










tracklist:
1. Thrive on the Fear
2. Naegelric Outbreak
3. Birth of Hideki
4. Plague Ridden Destiny
5. A Call for Violence
6. Eradicate the Masses
7. Endless Dread
8. Sodomite
9. Up from Oblivion

band:
Adam Scott - Forbidden Passages/Guitarted six stringdom
David Holland - Instestines on wood, and poetic injustice.
Tom Knizner - Sick six strings and Pukings
Nick Gallichio - Drums ov Death


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý padesátý sedmý - Památná bitva v Bělé pod Bezdězem



Příběh dvoustý padesátý sedmý - Památná bitva v Bělé pod Bezdězem

Kdysi dávno jsem tady byl s babičkou. Rodiče měli jedno ze svých rozváděcích období a bábi to myslela dobře. Necháme je samotné, oni si všechno vyříkají a bude zase dobře. S bráchou jsme jako malý smradi chtěli pořád za mámou, ale taky jsme tady hráli volejbal a chodili po lesích. Ale to už je strašně dávno. Teď tu jsem s Andreou, Janou a Prcalinkou. Máme pronajatou chatku a je nám fajn. Vzali jsme si v pátek volno. Nikde žádný turisti. Jen les, my, Máchovo jezero, léto, plavky, bez plavek, znáte to. Zachvátila mě taková ta blahosklonná pohoda. Už nějakej čas chodíme každý odpoledne do hospody U Startu a ladíme tam noty pivem a rumem, ale občas to chce vypadnout. Vyčistit hlavu i plíce. 

Neznám nic erotičtějšího, než když se holky mažou navzájem krémama. Jsou nějaký rozjuchaný, chtějí máznout i mě, ale nedám se, jsem přeci kluk, my se ničím nepatláme. Tenkrát to tak bylo. Ležíme kousek od Mácháče v borovém lesíku a slečny na sobě nemají horní díl plavek. Andrea se sice nejdřív styděla, protože má malý prsa, ale tak dlouho jsem ji chválil, že taky neodolala. Občas kolem projdou rodinky, co tu jsou na dovolený. Fotříci čumí s otevřenejma pusama, jejich starý jim nadávají a moje dámy se tomu děsně chichotají. Jak nějaký puberťačky. Jdu radši do vody. Koneckonců je to můj živel. Plavu až na ostrůvek doprostřed, zamávám výletnímu parníku. 

Když se vrátím, tak je u dek takovej pupkatej strejda a naparuje se jako páv. Hrozně machruje a pořád dokola opakuje jakej je super plavec. Chce to dokázat, ale asi už má v sobě nějaký pivo, protože uplave jen kousek a začne kuckat a dusit se. Raději pro něj doplavu. Stáhne stydlivě ocas a jde do kempu. Když jdeme večer zpět, potkáme ho smutnýho, jak sedí před stanem a zevnitř na něj řve nějaká saň. Máme z něj srandu a Jana až do chatky neustále rozebírá sebevědomí u chlapů. Moc přemýšlíš děvče, dej si radši pivo. Cinkneme si a koukáme na nějaký holky snad z gymplu, co hrají volejbal. Podle mého je to jeden z nejvíc sexy sportů. Plážový ráj. Prdelky, přihrávky, nadskakování. Zasním se. Chci si ty okamžiky zafixovat v hlavě a vytáhnout je až budu stát zase ráno u skříňky v šedivý továrně. To vždycky myslím na ženský.


"Ty na ně koukáš, jako kdybys je chtěl všechny": řekla Andrea a očekávala, že jí na to odpovím, že chci jenom jí. Řekl jsem, co chtěla a odměnou mi bylo lehké večerní divočení. Když bylo po všem, vrátili jsme se na terásku a piva do nás padala jako Němci do krytu. Gymplačky se rozesadily všude kolem a jak jsem měl hladinku, tak se hned lépe hláškovalo. Netrvalo dlouho a seděli jsme u jednoho stolu. Smích létal vzduchem a já si připadal jako nějakej paša. Tenkrát bylo super, že metal poslouchalo docela dost holek a tak jsme ihned našli společnou řeč. A cože děláme večer. A my na to, že nic. A ony, že jestli nechceme s nima na diskotéku. Odfrkl jsem si, vesnický tancovačky nejsou nic moc pro mě. Ale představa, že budu celý večer a vlastně i noc sám na chatce, nebyla úplně přitažlivá. Kývli jsme, ale dělal jsem u toho ksichty. Jsem přece tvrdej metalista a Michalovi Davidovi jsem dávno vyhlásil válku. Hrát ho tam budou určitě, na to vemte jed.

Ležím na posteli a v ruce mám lahváče. Slečny se líčí, převlékají. Baví mě se na to koukat. Sleduju lehké naučené pohyby šminek, já tohle obdivuju, sám bych si asi vypíchl oko. Všem jim to moc sluší. Mladý pružný těla, vyprsený trika, prdelky narvaný v džínových kraťasech. Bože můj, díky ti za ty dary. Ozve se ťukání a jde se. Před kulturním domem je terasa. Piju tam rum a neustále odpovídám na dotazy místních, co je to za holky, odkud jsou a podobně. Trubečci se slétávají. Vymyslím si, že jsem jejich tělocvikář. A že máme takový menší volejbalový soustředění. Pomalu se setmí a zevnitř se ozývají dunivé zvuky tanečních rytmů. Jímá mě děs. Odrhovačky z MTV. Rádiové songy, co mi lezou na nervy. Jenže Jana s Andreou se picnou a přijdou pro mě. Cítím z nich bavoráka. Sednu si ke stolu a dívám se, jak se nakrucují. Hergot Jano, vždyť posloucháš thrash, jak můžeš?


Byl jsem ortodoxní a čekal jsem na svoji hodinku. Rockový blok. Rozpouštím vlasy a tančím sám. Mé dámy šly na záchod. Vypadám jak debil, ale je mi to jedno. Aspoň, že se přidá pár gymplaček. To ale zase nasere ostatní. Koukám Bělá, tady je to samej diskofil. Je po všem, dávám si pivo a rumíka. Chci ven na cigáro, ale historie se opakuje. První ránu dostanu, když čekám ve frontě. Nějakej tajtrdlík, vůbec ho neznám. Ty vole, proč já, duše čistá a neposkvrněná, musím pořád tohle řešit. Nedám se. Hele, já pořád cvičil. Fyzičku mám dobrou a sídliště vás naučí. Dám mu ránu, chlapec se chytne za nos a jde pryč. Další tanec, sem tam do mě někdo vrazí. Nechápu, už mám naváto. Pak se strhne mela. Vzduchem létají židle, ženský si trhají vlasy z hlavy. Silnější chlapi házejí ty menší do vzduchu. Dokonce někdo prolétne i oknem jak ve filmu.

Bývala by to byla docela prdel, kdybych na to koukal odněkud zvenčí. Jenže jsem přesně uprostřed a jako cizince mě nemají rádi. Opět nechápou, jak takovej hubenej zagroškudla má kolem sebe tolik holek. Jeden mě třeba drží pod krkem a opile mi nadává, že jsem svině, že se s nima o slečny nerozdělím. Připadá mi to vtipný a tak dostanu pěstí do obličeje. Zatmí se mi před očima a padám pod stůl. Hlavou mi probleskne, že budu mít konečně klid. Nemám, po chvilce se totiž probudím. Spatří mě můj nový kamarád, kterýho jsem zesměšnil ve frontě a kope mě do žeber. Naseru se. Už mi je všechno jedno. Sevřu ruce v pěst a jdu na to. Zběsilost v srdci. Jsem bojovník a kupodivu vyhrávám. Jednu dobu stojím sám proti pěti a nemůžou se ke mě dostat. No, ale pak mě smete jedna židle a ocitnu se v mlýnu. Kdo zná, ví, že jde jen o to, chránit si břicho, hlavu a koule. Nikdy jsem tak rád neviděl policajty. 

Obušky, anton, vezou nás jak dobytek na stanici. Ještě volám na Andreu, běží za námi. Dobře mladej, tak to sepíšeme. Kdo rvačku vyvolal? Všichni se shodnou, že já. Mám ale zase z prdele kliku, protože v uniformě proti mě sedí hodný tatík od rodiny, který si dá jedna a jedna dohromady. Když nás propustí, tak ihned vezmu do zaječích. Klucka mi totiž docela nahlas vyhrožujou. Běžím skrz Bělou, motám se jak holub na báni a mám fakt strach. Je tam takovej parčík a já se v něm ukryju. Vylezu až ráno, až je bílý den. Šourám se do chatové osady. Kde do prdele seš? My pro tebe byly i na stanici, nadávají mi Jana s Andreou. Prcalinka pronese něco sprostýho a pak mě obejme. Měly o mě strach, kalupinky moje. Vůbec nespím. Jdu si dát pivo, plynule přejdu do druhého dne.

Koukám na prdelky jak hrajou volejbal a rány přicházejí k sobě. Opět se projeví úžasnej ošetřovatelskej syndrom přítomných dam a slečen. Jsem jak v bavlnce. Po několika pivech sice usnu v sedě, ale jsem již řádně ošetřen a opečován. Dokonce se zvednu a všem moooc poděkuju za včerejší diskotéku. Fakt jsem si ji moc užil a opět se utvrdil v tom, že do tohohle prostředí nepatřím. Já nikdy nebudu mít na hlavě patku, nebudu mít košilku a nebudu si patlat gel na hlavu. Možná jsem jen obyčenej vágus (jsem), ale jsem za to rád. Patřím zkrátka do jinýho prostředí. Pod pódium, které je plné marshallů. Do mosh-pitu. Do zaplivaných putyk, kde se řeší nové desky. Říkám to Andree a ona pokyvuje hlavou. Nevím, jestli mi přesně rozumí, ale nikdo jinej tu momentálně není. Všichni šli na táborák. Andy mi zkontroluje modřiny mezi nohama. Jde nahoru, moje tělo je moc rozlámaný. Jsem docela rád, když je po všem. 

Pak už jen hraju volejbal, plavu, válím se na pláži, chodím bosý v písku. Oprašuji zrnka z Andrey, mažu ji, kde jen můžu (sem mi nesahej zní jako mana nebeská). Její malá prsa se mi ztrácejí v dlaních. Zrzavé kudrny má svázané v copu. Dostal jsem sice zase do držky, ale vlastně jsem památnou bitvu v Bělé vyhrál. Aspoň si to myslím. S holkama je fajn, samozřejmě si slíbíme, že budeme někam vyrážet častěji. Jsem zase blahosklonný, i když rozlámaný jak cikánský hračky. Zatrne mi jen ve chvíli, když se z jedné deky ozve rádio a v něm můj úhlavní nepřítel Michal David. Uteču do vody a plavu, seč mi síly stačí. Léto roku 1995 bylo prostě báječný.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 1. srpna 2020

Recenze/review - ASHTAR - Kaikuja (2020)


ASHTAR - Kaikuja
CD 2020, Eisenwald


for english please scroll down


Určitě znáte takové ty dny, které vám připadají zvláštní již od probuzení. Ve vzduchu je cítit tlak, nevíte, jestli bude pršet nebo ne. Potkáváte jen samé divné, naštvané lidi. Nebe je nízko a smrt blízko. Uchylujete se do stínu, zasaženi nekonečnou samotou. Rozjímáte a svět je celý pokřivený, jiný, odlišný, než normálně. Psát o hudbě je jako se dívat na obraz. Pokaždé, když jdete okolo, tak si všímáte jiných věcí, stínů, nálad. Švýcarští ASHTAR se mi přesně trefili do několika podivných deštivých a pochmurných dní. 

Jedná se již o druhé doom black metalové album, pod kterým jsou podepsáni manželé Nadine a Marko Lehtinenovi. Vezmou vás na dlouhý výlet bez konce. Nechají vás nasát z vodopádu hudby, která asi nebude pro každého. Je totiž opravdu velmi zvláštní. 




Těžko se tvorba ASHTAR k někomu přirovnává, tak to ani dělat nebudu. Bývá to návodné. Lepší je poslouchat a udělat si názor sám. Osobně se mi všechny ty do temnoty nasměřované nálady líbí, i když někdy jsou možná až příliš dlouhé a monotónní. Možná to tak má být, umělcům člověk do hlavy nevidí, ale občas je toho "preludování" až příliš. Mám pak problém udržet pozornost. Jindy mi ale sedne deska perfektně do kroku a mám co dělat, abych se ji "zbavil". Musí být ale šero, chladno, smutně. Nejlépe také mlha a déšť někde na horách. Opuštěná stezka, jen vy, čerstvý vzduch a hudba. "Kaikuja" je hodně éterickým, náladotvorným albem, které se nikam zbytečně nežene, příliš nepálí ani nebolí. To ale nic nemění na tom, že rozhodně stojí za pozornost. Pokud jste fanoušci stylů jako doom a black a často ráno vstáváte smutní a pohroužení do sebe, tak by vám určitě mohlo tohle dílo vyhovovat. Vždyť nakonec, každá hudba je o pocitech, o úhlu pohledu a způsobu vnímání. Mlha je temná a hustá, račte vstoupit!




sumarizace:

"Kaikuja" je velmi zvláštním, zajímavým albem. Kombinace black metalu, doomu a smutku dělá z novinky hodně návykovou nahrávku. Připomíná mi setkání se stíny, případně chvilky, které musí zažívat sebevrah před svým činem. Svým způsobem hodně těžká, pomalá, přesto drsná, syrová. Taková je hudba ASHTAR. Varuji všechny, kdo mají labilnější povahu, aby si na tuhle desku dávali velký pozor. Není to nic pro slabé jedince! Na CD by měla být nálepka, že může způsobit deprese. Skladby mají až odlidštěný náboj. Jsou mocné, rozvláčné a obsahují v sobě velké množství hnisu. Švýcaři jednoduše umí navodit absolutní atmosféru zmaru a beznaděje. Black doom metalová deska, u které si budete muset dávat pozor, abyste si neprořízli tepny na rukou.


Asphyx says:

"Kaikuja" is a very interesting and unusual album. The combination of black metal, doom and sadness makes this album a very addicting record. It feels like a meet with shadows or the moments which suicidal person feels right before he do what he wants to do. In some way this is a very heavy, slow and yet cruel and raw – that is the music by ASHTAR. I must warn you – if you have an instable character, be careful with this record. This is not something for the weaks! There should be a sticker on the cover – “This might cause depressions”. The songs are unhuman. They are powerful, expatiative and contain a big amount of putridity. These Swiss just know how to set the absolute ruin and hopelessness atmosphere. Black doom metal album which might cut your hand veins.


TRACKLIST
1. Aeolus (5:40)
2. Between Furious Clouds (13:47)
3. Bloodstones (7:07)
4. The Closing (5:30)
5. (She is) Awakening (6:53)

LINE-UP

Nadine Lehtinen: Bass, Vocals, Guitar, Violine
Marko Lehtinen: Drums, Vocals, Guitar, Bass

https://www.facebook.com/ashtarband
https://ashtarofficial.bandcamp.com/album/kaikuja
https://www.eisenton.de
https://www.facebook.com/Eisenwaldofficial

pátek 31. července 2020

Recenze/review - POEMA ARCANVS - Stardust Solitude (2020)



POEMA ARCANVS - Stardust Solitude
CD 2020, Transcending Obscurity Records


for english please scroll down


Každý si s sebou neseme svůj kříž. Pokaždé, když už máme pocit, že bude svět alespoň chvilku krásný, přijde nějaká rána, která nás znovu vyhodí z normálu. Musíme přežít a bojovat, ale někdy je to hodně těžké. Jakoby nám najednou ztěžkly nohy a zpomalily se životní funkce. Chodíme shrbení a místo k nebi hledíme do země. Nepomáhají nám rozmluvy s kamarády, jedinou příležitostí, kdy se můžeme uvolnit, je hudba. Měl bych pro vás jeden velmi dobrý doom/death metal.

POEMA ARCANVS jsou legendární kapela z Chile. Založená v roce 1997. Se spoustou vynikajících alb na kontě a letos s novým počinem, které na mě má ihned od začátku doslova uhrančivé účinky. Najednou je ten můj imaginární kříž lehčí, svět sice temnější, ale příjemnější. Takhle to se mnou umí jen smečky, které mi dokáží předat velké množství emocí. 



Jakoby přede mnou někdo rozbil černé sklo. Vidíš, na několika střepech je ještě tvoje vlastní krev. Na chvilku tě napadne, že by se krásně jedna ostrá hrana vyjímala na tvém zápěstí, ale pak se otřepeš chladem. Ne, dnes ještě ne. Ještě si raději užiji hudbu ve stylu OFFICIUM TRISTE, MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, CANDLEMASS, KATATONIA, ANATHEMA, SOLITUDE AETERNUS. POEMA ARCANVS si pohrávají s temnými náladami, jsou jako kapitáni lodi s názvem doom death metal, která je směřována rovnou do záhuby. Na zpěněných vlnách smutných riffů, s naléhavým vokálem, skvělým zvukem, obalem i vším, co patří k dobrému dílu. "Stardust Solitude" mě baví, užívám si jej, je mojí oporou při chladných ránech. Občas i mě nahlodá stereotyp všedních dní a podlehnu šedivým představám. Najednou jsem v mlze a našlapuji do rytmu bicích. Ne, ještě nechci, aby to skončilo, další skladbu prosím. Některé desky bývají spíše o intimní zpovědi, než o obyčejných slovech. POEMA ARCANVS to moc dobře vědí a tak našeptávají. Jsem tomu rád, mám ve sbírce další kousek čistého křišťálu a svět je najednou takový lehčí. Nemám pravdu? 



sumarizace:

Odložte všechny nedůležité věci, odhalte svoji mysl, uklidněte svoje duše. Jsou tady POEMA ARCANVS a jejich nová letošní nové album "Stardust Solitude", plné smutných písní. Klasický doom metal v jejich podání je velmi chladný, smutný a pojednává o posledních věcech člověka. Klasické songy, tradiční studená atmosféra. Nahrávku bych doporučil všem, kteří rádi tráví dlouhé hodiny na hřbitovních cestách. Pečlivě vystavěné skladby pomalu gradují, hlas preluduje jako kněz při poslední modlitbě. Slyším zase zvony! Kdo bude další na řadě? Všichni tam, do země stínů, jednou musíme a POEMA ARCANVS nás na to připraví opravdu velmi dobře. Pokud milujete podzim, sychravé počasí, mráz zalezlý někde v kostech, padající a umírající listí, budete s "Stardust Solitude" trávit určitě dlouhé chvíle. Vítejte na pohřební hostině, podávána bude nová deska POEMA ARCANVS.




Asphyx says:

Put away all your trivial duties, unfold your minds and keep calm your souls. The POEMA ARCANVS is here with its new album "Stardust Solitude", full of sad songs. Classic doom metal in this delivery is very cold, sad and it tells a story about the last things of a man. The classic songs, traditional cold atmosphere. I would suggest this record to people who like to spend long hours on grave trails. These songs are accurately build and they slowly rise, the voice preludize like a priest during the last prayer. I can hear the bells! Who is the next in line? Everyone has to go to the land of shadows someday and the POEMA ARCANVS prepares us very good for it. If you love autumn, rainy weather, cold inside of your bones, falling and dying leaves, you will spend a lot of time with the "Stardust Solitude". Welcome to the funeral dinner where the new album by POEMA ARCANVS is served.


Track listing -
1. Stardust Solitude
2. Orphans
3. Haven
4. The Lighthouse Keeper
5. Straits of Devotion
6. Pilgrim
7. Kingdom of Ruins
8. Brave

Band lineup -
Claudio Carrasco - Vocals
Juan Diaz - Bass Guitar
Igor Leiva - Guitar
Luis Moya - Drums

čtvrtek 30. července 2020

Recenze/review - UNBORN SUFFER - Commit(ment To) Suicide (2020)


UNBORN SUFFER - Commit(ment To) Suicide
CD 2020, Selfmadegod Records


for english please scroll down


Další říznutí, další otevřená rána. Bolest osvobozuje. Tady před zrcadlem, s ostrou břitvou v ruce, si připadáš spokojená. Najednou nejsou žádné problémy, žádný zlý svět. Nikdo tě nechápe, nikdo tě nemá rád. Jenom smrt. Chvilku se přiškrtit, propíchnout další kov do těla. Prosím, zbičuj mě, proč si připadáš ošklivá? Přes den máš smutný pohled, ale večer se těšíš na další rány. Igelitový pytel přes hlavu, co je a co ještě není normální? Studená vana, pořád přemýšlíš, jestli už nastal ten velký den. Den odchodu na druhou stranu.

UNBORN SUFFER hrají prasácký surový brutal death metal, který je notně prošpikovaný grindem. Záležitost, která vyloženě není pro slabé povahy. Pro poslech musíte mít zkrátka vlohy. Ne každý je připravený na chaos, na devastaci ušních bubínků a hektolitry prolité krve. Má milá, prosím, vytáhni ze mě střeva.



"Commit(ment To) Suicide" je divočina ve stylu MORTICIAN, BRUTAL TRUTH, ASSUCK, NAPALM DEATH, CARCASS, BRUJERIA, IMPETIGO. Pro někoho bude nahrávka neskutečný natlakovaný bordel, jiný si bude pomlaskávat blahem. Podobné smečky jsou stejně nejlepší naživo, kdy je dodána ještě navíc pořádná porce zběsilosti a syrovosti, ale i takhle z desky to není špatné. UNBORN SUFFER jsou totální špinavý underground. Oko vyříznuté z očního důlku. Jazyk vytáhnutý dírou v krku. Chtěla si trpět ne? Tak tady máš možnost. Budeš přivázána na stůl a budeš si moci vybrat z pestré palety krutých nálad. Stačí poslouchat bedlivě. Poláci asi nebudou okupovat žebříčky prodejnosti, ani první místa v soutěžích měsíce v lesklých časopisech, ale když to vezmu kolem a kolem, tak v podstatě nemám s nahrávkou žádný větší problém. Je to divočina, u které praskají lebky tlakem. Pro mě je hlavní, že je má hlava po poslechu čistá jako hladina horského jezera. Brutální death metal a grindore, který vás osvobodí jako pověšení na háky. 



sumarizace:


Hudebně se celé album "Commit(ment To) Suicide" odehrává mezi mantinely, které kdysi vytyčily kapely jako MORTICIAN, BRUTAL TRUTH, ASSUCK, NAPALM DEATH, CARCASS, BRUJERIA, IMPETIGO. Jedná se přesně o takový ten klasický, tradiční brutální death/grind metal, který se hrával na počátku vzniku stylu jako takového. Mám rád poctivé řemeslo, opravdové řezníky, kteří ještě umí oddělit maso od kostí. Skvělá je i nadsázka a legrace, které se prolínají celým albem. Jasně, neodehrává se zde nic světoborného, ani zázračného, ale když jdete na jatka, tak taky neočekáváte, že dostanete jen samé vybrané kousky. A co se týká mě, tak pro chvíle odpočinku, relaxu neznám lepší muziku. Je svým způsobem melodická a zároveň řeže a pálí. Mám to takhle rád a po nějakém čase mohu s klidem prohlásit, že jsem se na na nový morbidní film "Commit(ment To) Suicide" díval stále častěji a s chutí. A to i přesto, že některé pasáže jsou poměrně monotónní. Jenže znáte to, krev zůstane krví a morbidní death metal death metalem. Krutá, syrová brutální deska, která osloví všechny opravdové řezníky! Masakr!


Asphyx says:

The whole album "Commit(ment To) Suicide" is musically somewhere between the borders, which were built by bands like MORTICIAN, BRUTAL TRUTH, ASSUCK, NAPALM DEATH, CARCASS, BRUJERIA, IMPETIGO. This is exactly such classic, traditional brutal death/grind metal, which was playing in the early beginnings of this style. I like the honest craft and real butchers who can still separate meat from bones. Sure, there is nothing world-shaking or miraculous on the record, but when you go to the slaughterhouse, you also can’t expect that you will get only the best pieces of meat. What to say, according to me, I don’t know the better music for relaxation. In some way, it is melodic, while it is cutting and burning. I like it by this approach, and after a while, I can say with a calmness that I was watching more and more this new morbid film called "Commit(ment To) Suicide". Even though some passages are quite monotonous. But you know, the blood will be still blood, and morbid death metal will be still death metal. A cruel, brutal, raw record, which must impress all the real butchers! Massacre!



--TRACKLISTING--
1. God's Blood
2. Cardboard Box
3. Commit(Ment To) Suicide
4. No One Will Know
5. We The Worst
6. Solutions
7. Whole World Gone Insane
8. Obliteration Of Faith
9. Degradation Of Evolution
10. Brain Itch
11. Point Zero
12. Pathological Salvation
13. Post Abortum Pt 4
14. A-82
15. Your Thoughts - Your Self Annihiliation
16. Pierdole Was
17. Partum Creaturae
18. Pyg
19. No Justification
20. Vision Of Death
21. All Living Kills
22. Blast Until I Die
23. Castrated Consciousness
24. Failed Attempt
25. Abandon Rate
26. No Future*
27. Human Flesh*
* BONUS TRACKS

--LINE-UP--
Damian "Sfenson" Bednarski - vocals, guitar
Lukasz "Lukass" Ziółkowski – drums
Sławomir Kocikowski – bass, vocals

--BAND CONTACT--
http://www.facebook.com/unbornsuffer
https://www.youtube.com/watch?v=ElNMDh8RYmQ
http://www.facebook.com/unbornsuffer
https://unbornsuffer.bandcamp.com/

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS
www.selfmadegod.com
www.facebook.com/selfmadegod
www.selfmadegod.bandcamp.com
www.instagram.com/selfmadegod_records
www.soundcloud.com/selfmadegodrecords
www.youtube.com/user/SelfmadegodRecords

středa 29. července 2020

Recenze/review - NOCTU - Gelidae Mortis Imago (2020)



NOCTU - Gelidae Mortis Imago
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Padají na člověka občas divné stavy. Děsí se každého stínu, našlapuje jen tiše, smutný a zahleděný do sebe. Absolutní ztráta energie, jsi jak raněná šelma, která ztratila své instinkty. Uchyluješ se do ústraní, do pochmurných zákoutí. Najednou se zajímáš o poslední věci člověka a čteš jen knihy, které končí špatně. Ztrácíš se před očima, mizíš v mlhavém ránu, pláčeš, i když se všichni okolo smějí. Naplňuje tě jen hudba, která je pomalá, zastřená, černo černá. 

Měl bych pro tebe jeden tip na funerální doom metal. Italský NOCTU něco o smutku ví a navíc jej dokáže vyjádřit pomocí nástrojů. Pokud máš tedy chuť na nekonečnou, dlouhou táhlou panychidu, tak vítej, cizinče. Jednočlenná kapela vznikla jako projekt v roce 2015 a letošní počin je druhý dlouhohrající. A opět se jedná o záležitost vhodnou pro chvíle, kdy tě ponesou na márách. 




NOCTU lze zařadit mezi kapely jako ESOTERIC, EVOKEN, OAK, MOUNFUL CONGREGATION, CHALICE OF SUFFERING, EYE OF SOLITUDE a další smutkaře. Jedná se o šest náladotvorných dlouhých skladeb, které pro vás budou zpočátku možná jen kulisou k jiné činnosti. Nenechte se ale zmást, jednotlivé nuance vylezou na povrch až časem, po bedlivém a soustředěném poslechu. Opakuji to stále, pro styl zvaný doom metal a jeho odnože musí mít člověk vlohy. Já osobně navíc ještě náladu. Vzal jsem si desku do hor, četl jsem si u ní knihy vážných autorů a nějakým zvláštním způsobem se mi usadila někde uvnitř hlavy. Jakoby mi vlezla přímo do podvědomí. Najednou jsem začal rozeznávat jednotlivé odstíny a vyloženě si společná setkání užíval. A takový společný východ slunce nad zalesněnými kopci měl rozhodně něco do sebe. Jak říkám, jsou občas stavy v životě lidském, kdy je dobré se zastavit, načerpat energii. Myslím, že NOCTU a jejich nová deska "Gelidae Mortis Imago" by vám v tom mohla hodně pomoci. Je totiž zvláštní, tajemná, magická. 





sumarizace:

Nové album NOCTU je velmi příjemným výletem do horské vesnice na dlouhý pohřeb. Jejich funeral doom metal je poctivý, syrový, uvěřitelný. Proti provedení, ani způsobu uchopení smutku, nemám žádných námitek. Doslova mě fascinuje schopnost NOCTU navodit absolutně temnou a ošklivou atmosféru. Poslech si užívám všemi póry svého těla. Svět jakoby najednou zčernal, upadl do beznaděje a já se ocitl v záhrobí. Na onom světě se pohybují NOCTU s elegancí a samozřejmostí. V dálce zvoní umíráček, nemrtví vylézají z děr. Tahle deska mi bude znít v hlavě ještě hodně dlouho. Vidím zase zástupy nemrtvých. Jdou si pro mě. Funeral doom metal par excellence!


Asphyx says:
The new album by NOCTU is a nice trip into a mountain village to see a long funeral. Their funeral doom metal is so straight, raw and believable. I have nothing to say against their execution or the matter of how their grabbed the sadness. I have to say I am very impressed by the band´s ability to make an absolute dark and ugly atmosphere. The listening is so great and I enjoy it with every single pore of my body. The world seems black and down in the hopelessness with me in the world beyond. Those NOCTU are moving in the world beyond with so gracefulness and self-evidence. There is a death bell in the distance ringing, the undeads are climbing out of holes. This album will be in my head for a long time. I see undead people lining. They are going to get me. Funeral doom metal par excellence!



Line up -
Noctu - Everything

Guest lead guitars by Justin Hartwig (Mournful Congregation) on Lucida Oscurita Senziente

Artwork by Diego Spezzoni

Track listing -
1. Suicidio Al Chiaro Di Luna
2. Fitte Tenebre (Le Radici Dell' Inferno)
3. Oltre I Cancelli Del Cimitero
4. Lucida Oscurita Senziente
5. Sangue Sulla Mia Lapide
6. Isolato Da Un Mondo Senza Speranza

Official Video Stream
Official Bandcamp
Label Site
Label Facebook
Noctu Facebook

úterý 28. července 2020

Recenze/review - DEIMLER - Zero One (2020)


DEIMLER - Zero One
EP 2020, vlastní vydání


for english please scroll down


Několik dní bez spánku se toulám podzemím. Nahlížím do jednotlivých katakomb a mám pocit, že je moje tělo spalováno pekelným ohněm. Potřebuji další dávku do žil, další poctivý death metal, který mě podchladí a pohřbí zaživa. Mám konečně štěstí, španělští DEIMLER přesně ví, co potřebuji. Mocné riffy, studené melodie, chlad a beznaděj. Nálada ranního hřbitova, ztrácím se v močálech zapomnění. Až jednou najdou moje staré kosti, bělostné a ohlodané, tak na nich bude vypálen cejch s nápisem old school death metal.

Riffy nahrané ve starých hrobkách, rozpadající se mumie, cit pro melodie s pochmurnou náladou. Splněny jsou všechny mé požadavky. Čtyři ostré skladby a jeden cover od AVULSED. Pocta stínům se myslím povedla a já si na nějaký čas zařazuji EP mezi nejposlouchanější desky. DEIMLER totiž přesně pochopili, o čem je pravá reálná smrt.



Kapela na svých stránkách uvádí, že je inspirována smečkami jako DEMILICH, CARNAGE, ADREMELECH, DISMEMBER, AVULSED, FUNEBRE, NECROPHILIAC, ENTOMBED, CARTILAGE, DEATH, OBITUARY nebo GRAVE. Jejich slova s radostí potvrzuji a přidávám volume. Hroby se otvírají, nemrtví lezou z děr. Z márnice se ozývají podivné zvuky a vstup do pekla je znovu otevřen. Smrtící kombinace špíny, nihilismu, lámaných kostí, prašiviny, pavučin, které jsou protkané mezi jednotlivými mrtvolami, zkažená voda, stékající po slizkých stěnách, tohle všechno mi dělá moc dobře a užívám si jednotlivé skladby do sytosti. Vůbec mi nevadí, že jsem vlastně všechno už někde slyšel. DEIMLER totiž přidávají navíc kus sebe i pořádnou porci odhodlání. Berou krumpáče a rýče do ruky s grácií starých hrobníků. Tohle jsou věci, které se nedají naučit, musíte je mít v sobě. Už zase mě nesou na márách a já jsem rád, že mohu podpořit další smečku, o které si myslím, že mi má co sdělit. Ještě doplním - zvuk Moontowers Studios. Do uší mi pronikají další ostré hroty songů. Téhle choroby se jen tak nezbavím. Pure old school death metal!




sumarizace:

Z alba "Zero One" je cítit inspirace death metalovými kapelami z devadesátých let. Skladby ubíhají kolem mě samozřejmě, zadírají se mi pod kůži, dokáží mě zaujmout. Povedl se zvuk i obal), není si na co stěžovat. Osobně nejvíc oceňuji velký cit pro chladné melodie a takové to těžko popsatelné chvění, které pro mě odlišuje dobré desky od špatných. Nahrávka se opravdu musela zrodit někde v temných chodbách podsvětí. Mám pocit, že prosévám mezi prsty prach našich death metalových předků. Ze zdí stéká krev smíchaná se špínou a já vím, že zde se cítím dobře. Španělé zkrátka moc dobře vědí, jak složit dobrý ostrý song, jak mi rozsekat hlavu na tisíc kousků, jak mě rozdrtit silou a energií. Země zase hoří! Stoupáme po dlouhé nekonečné cestě vzhůru, abychom pak padli do propasti. Kolem se válejí bílé kosti a nebe má barvu krve. Všechny bestie světa jsou již dávno probuzeny a jdou nám po krku. Starý smrtící kov ve své ryzí podobě!


Asphyx says:
The album "Zero One" is inspired by death metal bands from the 1990s. The songs pass by me naturally, they seize under my skin, they can captivate me. The sound along with the cover art are great, there is nothing to complain about. Personally, I most appreciate the great feeling for cold melodies and such a hard-to-describe shaking that distinguishes the good records from those bad ones. This record really had to be born somewhere in the dark corridors of the underworld. I feel like I would be sifting the dust of our death metal ancestors between my fingers. Blood mixed with dirt flows from the walls, and I know I feel good here. The Spannish maniacs just know very well how to compose a good sharp song, how to cut my head into a thousand pieces, how to crush me with strength and energy. Earth is burning again! We climb up the long endless road to fall into the abyss again. White bones are rolling around and the sky has the color of blood. Old death metal in its pure form! 


https://www.facebook.com/DeimlerDeathMetal/
https://deimler.bandcamp.com/releases
https://soundcloud.com/user-689730877-234348991/03-your-coffin

http://www.awakeningrecords.cn/

pondělí 27. července 2020

Recenze/review - ASHED - Chronic Rot (2020)


ASHED - Chronic Rot
CD 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Vyrvat srdce z těla, vymačkat z něj veškerou krev a nakonec spálit na popel. Nevím jak vy, ale já si hudbu vybírám i podle toho, jestli ve mě vyvolává nějaké emoce. ASHED jsou přesně na pomyslné hraně zvrácenosti a krutosti, která na jednu stranu láká a na druhé jste znechuceni. Ostrý, brutální death metal, zastřený murmur, extrém, u kterého mnohým budou vstávat vlasy na hlavě. Nic pro slečinky a slabé povahy, tady se vykosťuje zaživa. 

Pod vším je podepsán jeden člověk - Richard Engelhardt. Bicí jsou naprogramované, ale v tom chaosu a mokvajících tělech to vůbec nevadí. Úplně před sebou při poslechu vidím spalovače mrtvol, jak nakládá těla na vozík a pobrukuje si do rytmu. Vše je tak syrové, surové, zabalené v temnotě. 


Já vlastně ani nemohu říct, jestli mě "Chronic Rot" baví, či nikoliv. Na jednu stranu si desku vcelku užívám, na druhou mi připadá jednotvárná a monotónní. Ono vlastně není moc co řešit, album je stejně asi nejvíc určeno lidem, kterým dělá dobře hudební bolest. Jde tu hlavně o tlak, o zkaženou krev, o střeva vytahaná po podlaze a mozek rozstříknutý na zdi. Nic jiného nečekejte. Je nutné ale také napsat, že všechen ten zmar a beznaděj mají svým způsobem něco do sebe. Pro někoho, kdo se rád přehrabuje ve vnitřnostech, rád si čte v knihách o patologii a nehledí na nějakou tu špínu, bude novinka manou nebeskou. Někde vzadu si nad mrtvým tělem mluví sám pro sebe zřízenec v bílém plášti. Říkají o něm, že je divný. Navíc poslouchá ASHED, sleduje rád hororové filmy, také by se dalo říci, že vykazuje všechny znaky vyšinutého jedince. Jenže znáte to, podobné věci bývají někdy tak přitažlivé. Nechutný, špinavý, ošklivý death metal, který vám vyvrhne všechny vnitřnosti z těla. 



sumarizace:

ASHED nám letos předkládají pořádně hnilobný náklad syrového masa. Brutální death metal v jeho klasické podobě zde zní velmi chytlavě a napínavě. Tradiční riffy, surový zvuk, houpavý rytmus dělají z nahrávky pořádně krvavou hostinu. Vítejte na zakázaných jatkách. Mistr řezník Richard Engelhardt zvládá svoje řemeslo nadmíru dobře. Nečekejte nic převratného, ale dobrou práci, kterou pánové opravdu umí odvést. Po stěnách stéká krev, někdo zase přinesl motorovou pilu a všichni amatérští patologové se usmívají. Dneska mají svůj velký den. Hudba je vhodná pro pitevní sály, pro operace bez narkózy i pro všechny ty, kdo se rádi bojí u hororů. Skladby doslova mokvají, cáká z nich hnis a morbiditě se meze nekladou. Osobně jsem si tenhle syrový death metal užil dosytosti. Pokud máte rádi tradiční hodnoty ve smrtícím kovu, buďte vítáni. Dobrá a pořádně krvavá deska, která se opravdu povedla!

Asphyx says:

ASHED gives us a very purid load of a raw meat this year. The brutal death metal in its own classic form which sounds very catchy and dramatic. Traditional riffs, raw sound, swing rhythm makes those records very bloody dinner. Welcome to forbidden slaughterhouse. The mister butcher Richard Engelhardt know very well how to do their job. Do not expect anything special or unusual, however this is a very good piece of work. There is a blood running down the walls, someone brought a chainsaw again and all of the amateur pathologists are smiling. Today is their big day. This music is great for a dissecting room, for operation without an anesthesia, for everyone who likes to be scared while watching horrors. These songs are weeping, there is a lot of septic and there are no boundaries in case of morbidity. I really enjoyed this raw death metal. If you like the traditional merits in death metal, you are welcome. Good and very bloody album which is very good!


Tracklist:
01. Chronic Rot (03:41)
02. Fractured Bowl Pieces (04:53)
03. Soaked In Bongwater (03:39)
04. Herbilogical Experimentation (03:55)
05. Embalmed In Hash Oil (03:51)
06. Epileptic Bong Rip (02:59)
07. Dormant Strains (03:13)
08. Vault Of Eternal Smoke (08:08)

band:
Richard Engelhardt - Guitar/Vocals/Drum Programming

https://www.facebook.com/ashedtheslamband/
https://ashedslam.bandcamp.com/album/chronic-rot
https://ashedslam.bandcamp.com/music

TWITTER