DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 18. srpna 2020

Rozhovor - HENRY KANE - Veľmi sa mi páčia odvážne temné produkcie.


Rozhovor s HENRY KANE - crust, grind, death metal ze Švédska.

Odpovídal Jonny Pettersson, děkujeme!

Přeložila Petra, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - HENRY KANE - Age of the Idiot (2020):
http://www.deadlystormzine.com/2020/05/recenzereview-henry-kane-age-of-idiot.html


Ave HENRY KANE! Ahoj Jonny, zdravím do Švédska. Doufám, že je u tebe vše v pořádku. Musím ti hned na začátek napsat jednu věc. Tvoje nová letošní deska „The Age of Idiot“ se mi usadila v hlavě natolik, že ji poslouchám každý pátek, když jdu z práce. To si vždycky potřebuji vyčistit hlavu. A ten název, ten perfektně vystihuje to, co se poslední roky děje všude kolem. Jak vnímáš album s odstupem času ty? Oproti prvotině „Den förstörda människans rike“ (2017) mi připadá novinka drsnější, surovější. 

Ahoj! Jasné, u mňa všetko v poriadku, som pracovne vyťažený, držím si odstup od ľudí a zostávam plne zaneprázdnený hudbou tak ako vždy. Prvý album HENRY KANE som sa snažil viesť smerom spraviť ho čo najextrémnejší ako to len ide, ale na druhej strane nevynechať ani melódie a neporušené štruktúry. Pre mňa musí v skladbách vždy existovať určitá podstata a dokonca aj s drsnou produkciou prvého albumu môžete v každej piesni stále počuť vrstvy. "Age of the idiot" bol napísaný rovnakým spôsobom, ale tentokrát som chcel, aby produkcia poskytla viac priestoru dynamike, takže pri mixovaní albumu bolo mojím hlavným cieľom nájsť rovnováhu medzi surovým drsným pocitom z prvého albumu a spomínanými vrstvami hudobných štýlov prelínajúcimi sa naprieč skladbami. 


HENRY KANE je tvůj projekt, kapela. Jsi jediným členem. Jak vlastně vznikl nápad jej založit? Když se kouknu na Metal Archives a tvoji diskografii, tak působíš v tolika kapelách, že by to někomu vystačilo na celý život. Každá je trošku jiná, mám ve sbírce vlastně všechny, ale HENRY KANE je odlišný, divočejší, neučesanější, šílenější. Proveď nás prosím historií kapely. 

Myšlienku projektu akým je HENRY KANE som nosil v hlave už dlhý čas a mám dokonca k dispozícií niekoľko nevydaných demo ukážok pod rôznymi názvami, ktoré by sa hodili pod značku HENRY KANE. Skutočný projekt však ožil v roku 2016, keď som chcel urobiť niečo na oslavu 20 rokov, odkedy som začal vystupovať ako nahrávajúci hudobník. Chcel som zhromaždiť všetky hudobné vplyvy počas uplynulých rokov a vydať ich pod jedným titulom, od black a death metalu cez crust, či thrash metal a dokonca aj doom metal. S väčšinou mojich ďalších kapiel sme zviazaní konkrétnym žánrom, aj keď sa vždy snažím pridať do muziky malé stopy rôznych iných žánrov, s HENRY KANE je to oveľa otvorenejšie, nie sú tam žiadne obmedzenia. 

V HENRY KANE kombinuješ dohromady styly jako crust, grind, death metal, v temnějších momentech se dotýkáš dokonce doomu. Novinka je jako tsunami, jakmile člověka jednou pohltí, tak jej nepustí. Zajímalo by mě, jak přistupuješ ke skládání? Jak vznikají nové skladby? 

Zvyčajne začínam s riffom alebo melódiou, ktoré potom určujú náladu a charakter zvyšku skladby. Akonáhle začnem na niečom pracovať, ide to celkom rýchlo. Môj mozog ide do hyper pohonu a nemôžem sa sústrediť na nič iné, až pokiaľ nedokončím skladbu. Je to ako by ma pieseň vtiahla dovnútra a viedla cestou svojho vzniku. A dokonca už pri hraní riffu na gitare, vo svojej hlave okamžite počujem celú produkciu. Viem si predstaviť ako by mali znieť bicie, vokál, či basa. Pri každej novovznikajúcej skladbe začnem mať špecifický pocit, keď na nej začnem pracovať, takže hlavným cieľom je zachytiť tento pocit.

 

Když jsem dělal nedávno rozhovor s Davem Ingramem, tak ti vysekl velkou poklonu. Tvé práci, zvuku z tvého studia. Musím s ním absolutně souhlasit. Novou desku jsi sám mixoval i masteroval. Přistupoval si k ní jinak, než k ostatním? Přeci jen, dělat práci sám pro sebe je trošku jiné, než pro jiné kapely. Měl si třeba někoho, kdo by ti poradil, řekl svůj názor? Někoho, kdo dokáže být i kritický a dáš na jeho nápady? 

To je skvelé počuť takú poklonu, Dave je vokalista svetovej triedy a je aj mojím dobrým priateľom. Mixovanie vlastných dosiek je ako dvojsečná zbraň. Na jednej strane máte slobodu robiť s mixom všetko, čo chcete, a zároveň táto sloboda často vedie k prepracovaniu mixu, človek má tendenciu opravovať veci, ktoré to možno vôbec nevyžadujú. Aby som sa úplne nezacyklil v zdokonaľovaní mixu dookola, čo sa mi stáva veľmi často, vždy si stanovím konečný termín, a po tomto termíne už nemôžem urobiť žiadne ďalšie zásadné zmeny ani „opravy“. Keby som to nerobil takýmto spôsobom, môj zdravý rozum, kreativita a produktivita by boli preč. 

Letos album zdobí obal od Turkka G. Rantanena. Motiv je vynikající! Mezi ostatními deskami vynikne, každý si jej ihned všimne a perfektně sedne i k hudbě. Jak si se dal s Turrkem dohromady? Zombie, nemrtvý, sedící na trůnu a pod ním zničená země. Takhle přesně si představuji apokalypsu! Jak vnímáš motiv na obalu ve vztahu k hudbě ty? 

Bola to práca Kunala z Transcending Obscurity, vďaka nemu som sa dostal do kontaktu s Turkkaom. Vysvetlil som mu lyrický koncept svetu v ruinách, koniec všetkého spôsobený človekom a on moju predstavu zachytil perfektne. Nemohol by som byť spokojnejší s výsledkom. 


„Den förstörda människans rike“ je celé ve švédštině, nové album jen některé skladby. Proč ta změna? Švédština je tvůj rodný jazyk. Píší se ti v ní texty asi lépe, ale prozraď nám, kde pro ně bereš inspiraci a o čem jsou na „The Age of Idiot“? 

Prvý album sa zaoberal niektorými veľmi osobnými témami a keďže švédčina je mojím rodným jazykom, bolo prirodzene jednoduchšie vyjadriť dané pocity vo švédčine. Na albume „Age of the idiot“ sú texty viac o hneve a frustrácií zo stavu sveta, no a táto téma funguje rovnako dobre aj v angličtine. 

„The Age of Idiot“ je název alba, který mnohé napovídá. Mě osobně současný svět připadá v určitých věcech pokřivený. Když začínal internet, tak jsem si myslel, že se konečně lidé spojí, usnadní si práci, že jim tenhle objev přinese spoustu dobrého. Nějakou dobu to také platilo, ale pak se stal dostupnějším a má jej v kapse vlastně kdokoliv. Hlavně tupý dav. Poslední dobou mi připadá, že je na síti spousta nenávisti, jakoby si tam spousta jedinců chodila jenom vybít svoje frustrace. Špatné je, že jim je často nasloucháno. Co si myslíš o současné společnosti a jejím vývoji ty? 

Žijeme vo svete, kde sa hlupáci na Youtube stávajú hviezdami a ľudia nasledujú každé jedno ich slovo. A zároveň sa spochybňujú myšlienky a informácie od inteligentných ľudí, vedcov, doktorov, ktorí pracujú s naozajstnými a pravdivými faktami, ktoré majú podložené dôkazmi. Svetom vládnu hlúposť, nenávisť, ignorancia a zdá sa, že väčšina ľudí je príliš zaneprázdnená rôznymi reality show, či klebetami na internete. Internet je skvelý, ale tiež poskytuje priestor a hlas všetkým hlupákom a idiotom. K tomu pridajte všetkých bojovníkov za spravodlivosť, ktorí budú zdieľať čokoľvek ako absolútne hodnoverný fakt bez toho, aby skutočne overili jeho pravdivosť, A potom na konci dňa si hrdo a víťazoslávne zagratulujú a cítia sa skvelo, akými sú oni úžasnými bojovníkmi za spravodlivosť. Ale v skutočnosti šíria nenávisť a robia zo sveta horšie miesto pre život. 


Jsi výhradním skladatelem HENRY KANE, zpěvákem, jsi podepsán pod všemi nástroji. Já chápu, že hraješ na kytaru a basu, tvůj vokál je také nezaměnitelný, to si koneckonců potvrdil v tolika kapelách, že nikdo nepochybuje o tom, že vše zvládáš na výbornou. Ale prozraď mi, co bicí? Většinou to bývá u jednočlenných projektů docela problém. Na „The Age of Idiot“ znějí, jako by byly živé! Jak tomu vlastně je? Umíš hrát na bicí? Nebo jsi volil tak dobrý program, že už jsem to ani nepoznal? 

V podstate je to kombinácia hraných a naprogramovaných bicích. Mnoho z nich je zahraných klasicky, ale sú prispôsobené v procese mixu takým spôsobom, aby ich zvuk znel tak dobre ako je to len možné. Ja nie som veľmi dobrý bubeník, takže mi neprekáža, že v tomto bode tak trochu podvádzam, proste bicie upravujem na svoj obraz. 

HENRY KANE je neurvalý, drsný, surový a syrový vichr, který po sobě nechává jen spálenou zemi. Pro mě osobně je to přesně typ kapely, která by měla vystupovat naživo! Úplně před sebou vidím zaplivaný malý klub, ty na pódiu, kolem tebe pár kamarádů, co by ti pomohli s nástroji a kotel fanoušků kolem. Myslím, že by to muselo skvěle fungovat. Neuvažuješ o živých koncertech? Můžeme se těšit? 

Toto leto som si mal zahrať v Holandsku na festivale PITFEST s pomocou živých hudobníkov Doru Florina (ONCOLOGY), Håkan Stuvemarka (WOMBBATH, SKINEATER) a Matta Davidsona (WOMBBATH, REPULSIVE VISION). Ale kvôli celej situácií s covid-19 bol festival preložený na rok 2021. Ale určite vyrazíme na pódiá, našimi ultimátnymi predstaveniami budú koncerty na stredne veľkých festivaloch, či v malých punkových kluboch. 





WOMMBATH, URSINNE, HEAD FOR THE DEAD, ASHCLOUD, BERZEKER LEGION, JUST BEFORE DAWN, GODS FORSAKEN a HENRY KANE, to jsou pro mě namátkou asi nejlepší kapely a desky z poslední doby, co mě oslovily z tvé kuchyně. Co pro nás chystáš nového? A podle čeho si vlastně vybíráš, kde zahraješ na kytaru a kde zazpíváš? 

Práve pracujeme na skvelom splitku s NATTRAVNEN, ktorý bude obsahovať pár skladieb od HENRY KANE, ako aj na ďalšom radovom albume spomínanej bandy NATTRAVNEN. Pripravuje sa nové CD URSINNE a taktiež EP WOMBBATH, ktorým kapela oslávi 30 rokov svojej existencie. Ďalší album HEADS FOR THE DEAD je už hotový a odoslaný labelu na lisovanie. V štádiu prípravy máme aj nový album s ASHCLOUD, ale kvôli Covidu bol proces trochu pozastavený. Skoro som zabudol, zložený máme už aj nový album s PALE KING, ktorý čaká už len na posledné úpravy. Mám taktiež jeden nemetalový projekt s názvom THE HANGMAN'S SORROW, s Larsom zo Scar Symmetry. Je to taký mix starej hard rockovej školy a modernejších vecí, je to veľmi vzdialené od môjho zvyčajného štýlu. Ale milujem všetky druhy žánrov, takže sa vždy snažím rozšíriť svoje obzory, aj keď death, crust a grind budú vždy mojou najväčšou vášňou. 


Ještě se vraťme k tvému studiu. Máš za sebou opravdu skvělý kus práce. Postupně sis vybudoval jméno, všichni o tvých projektech mluví s uznáním. Pod to se mohu podepsat. Prozraď nám ale, podle čeho si kapely, kterým budeš dělat zvuk, vybíráš? Máš nějaká omezení? Stalo se ti třeba, že si někoho odmítl? Prozradíš nám proč? A co musí udělat kapela, pokud chce nahrávat u tebe? 

Ďakujem! Vždy je zábavné vidieť, že sa tvrdá robota vypláca. Veľmi sa mi páčia odvážne temné produkcie, takže radšej pracujem s kapelami, ktoré chcú môj zvuk. Myslím, že som si už vytvoril vlastný podpis čo sa týka zvuku, takže samotná kapela musí tomuto zvuku vyhovovať. Ak teda príde kapela, pre ktorej produkciu by sa daný zvuk príliš nehodil, navrhnem jej ďalšie možnosti v iných nahrávacích štúdiách, ktoré by vytvorili pre ich muziku oveľa lepší zvuk. Oficiálne sa stále venujem svojej klasickej práci, kde pracujem ako IT manažér, takže na to, aby bola muzika a štúdiová práca pre mňa stále zábavou, musím byť vo svojom výbere trochu eklektický. 

Hezky se mi to sešlo, otázky připravuji v pátek ráno. Nebude to trvat a půjdu zase domů z práce a už teď vím, co si pustím. Jasně že „The Age of Idiot“! Vyčistím si hlavu, abych si mohl užít víkend. Abych se nezbláznil ze světa okolo. Patří ti za tohle album opravdu velký dík. Stejně jako za rozhovor. Přeji ti Jonny spoustu úspěchů, dobrých nápadů a ať se ti daří i v soukromém životě. 

Ďakujem ti za skvelý rozhovor a za tvoju tvrdú prácu pre undergroundovú scénu. Pre nás, obyvateľov hudobného podsvetia, to znamená naozaj veľa! 

 About HENRY KANE on DEADLY STORM ZINE: 

https://www.deadlystormzine.com/2020/05/recenzereview-henry-kane-age-of-idiot.html



------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

Interview - HENRY KANE - I really like gritty dark productions.


Interview with HENRY KANE - crust, grind, death metal from Sweden.

Answered  Jonny Pettersson, thank you!

Translated Petra, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - HENRY KANE - Age of the Idiot (2020):


Ave HENRY KANE! Hi Jonny, hello to Sweden. I hope everything is fine with you. I have to write you one thing right at the beginning. Your new album "The Age of Idiot," has settled in my head so much that I listen it every Friday when I leave work. I always need to clear my head. And the title of the album perfectly captures what has been going on all around in recent years. How do you perceive the album over time? Compared to the first "Den förstörda människans rike" (2017), the novelty seems to me more raw. 

Hello! All is good here, working loads, staying away from people and keeping busy with music as always. The first Henry Kane album was all about taking it as extreme as possible, but still with melodies and structures intact. For me there is always got to be some substance to the songs, and even with the abrasive production of the first album you can still hear the layers in each song. “Age of the idiot” was written in the same way, but this time around I wanted the production to give room for those dynamics, so when mixing the album my main goal was to find the balance between that raw harsh feeling of the first album and those layers of music styles within the songs.


HENRY KANE is your project, a band. You are the only member. How did the idea to start it come about? When I look at Metal Archives and your discography, you played in so many bands that it would be enough for someone's lifetime. Each is a little different, I actually have them all in my collection, but HENRY KANE is different, wilder, more combed, crazier. Please take us through the history of the band. 

The idea for a project like Henry Kane has always been on my mind, and I have even several unreleased demos under different names that would easily fit under the banner of Henry. But the actual project came to life in 2016 when I wanted to do something to celebrate 20 years as a recording musician. I wanted to gather all my influences through the year under one banner, from black and death to crust and thrash and even doom. With most of my other bands we are bound by a genre, even though I always try to add touches of different genres into my song, it’s a much more open book with Henry Kane, there’s no limitations. 

In HENRY KANE you combine styles like crust, grind, death metal, in darker moments you even touch doom. The novelty is like a tsunami, once it engulfs a person, it does not release him. I wonder how do you approach to the composing process? How are new songs created? 

I usually start off with a riff or a melody, and that then sets the tone for the rest of the song. Once I start working on something it goes pretty fast. My brain goes into hyper drive and I can’t focus on anything else until I have finished the song. It’s like the song itself is pulling me in and leading the way. And even playing the riff on my guitar, I can straight away hear in my head the full production of how I want it to sound with drums, vocals and bass. I get a certain feeling for each song when I start working on it, so the aim is to capture that feeling.


When I did an interview with Dave Ingram recently, he paid a big tribute to you, to your work, the sound from your studio. I have to agree with him absolutely. You mixed and mastered the new record yourself. Did you approach it differently than others? After all, doing work for yourself is a little different than for other bands. Did you have someone to advise you, to say his opinion? Someone who can be critical and you accept his notes? 

That is great to hear, Dave is a word class vocalist and a great friend. Mixing your own records is a double edged sword. On one hand you have the freedom to do whatever you want with the mix, at the same time you have the freedom to do whatever you want with the mix, which tend to lead to overworking the mix, fixing things that doesn’t need fixing. So not to get stuck in the loop of doing the mix over and over again which has happened to me many times, I give myself a deadline, after that deadline I won’t do any further major changes or “fixes”. And without that way of doing my sanity, creativity and productivity is gone. 

This year, the album is decorated with a cover from Turrk G. Rantanen. The theme is excellent! It stands out among other records, everyone immediately notices it and fits perfectly to the music. How did you get together with Turrk? Zombie, undead, sitting on a throne and destroyed land beneath it. This is exactly how I imagine the apocalypse! How do you perceive the motif on the cover in relation to the music? 

It was Kunal from Transcending Obscurity that got me in touch with Turkka. I explained the lyrical concept of a word in ruins a man made end and he captured it perfectly. I could not be happier with the result.


"Den förstörda människans rike" is all in Swedish, the new album have just a few songs in Swedish. Why? Swedish is your native language. You probably write better lyrics in it, but tell us where you get inspiration for lyrics and what they are about on "The Age of Idiot"? 

The first album dealt with some very personal subjects, and with Swedish being my native language, it felt natural to express those subjects in Swedish. On “Age of the idiot” it’s more anger and frustration about the state of the world which works just as well in English. 

"The Age of Idiot" is the name of the album, which suggests a lot. Personally, to me, the world today seems distorted in certain ways. When the internet started, I thought that people would finally come together, that internet will make it easier for them to make a lot of good things. For a while, it was also true, but then it became more affordable and actually everyone has internet in its pocket. Especially a dull crowd. Lately, it seems to me that there is a lot of hatred on the net, as if a lot of individuals went there just to get rid of their frustrations. The bad thing is that they are often listened to. What do you think about today's society and its development? 

We live in a world where stupid people on Youtube becomes stars and people follow their every word. And at the same time smart people scientists, Dr’s etc, people with actual facts, actual proof of things gets questioned. Stupidity, hate, ignorance rules the world, and the majority of people seem too occupied with reality shows, internet gossip. The internet is great, but it also gives a voice to all the morons. All of a sudden, the Karen’s of the world gets a voice to give medical advice, and thousands of people follow every word. Add to that all the righteousness junkies who will share anything as absolute fact without actually check the facts, just so at the end of the day they can pat themselves on the back and feel good about being a warrior for justice. But in realty they spread hate and make the world a worse place to live.


You are the exclusive composer of HENRY KANE, the singer, you are signed under all the instruments. I understand that you play guitar and bass, your vocals are also unmistakable, after all you have confirmed this in so many bands that no one doubts that you can do everything very well. But tell me, what about the drums? This is usually quite a problem with one-man projects. On "The Age of Idiot" they sound like they are alive! How is it actually? Can you play the drums? Or did you choose such a good program that I didn't recognize it? 

It's a mix of played and programmed drums. A lot of them are played but adjusted in the mix to make them sound as good as possible. I’m not a good drummer, so I don’t mind “cheating” getting them the way I want them. 

HENRY KANE is a rude, rough, raw wind that leaves behind only scorched earth. For me personally, it's exactly the type of band that should perform live! I see a spitty little club in front of me, you on the stage, a few friends around you who would help you with the tools and a cauldron of fans around. I think it would have to work great. Aren't you thinking about live concerts? Can we look forward to it? 

I was supposed to play at Pitfest in Holland this summer with the help of Doru Florin (Oncology), Håkan Stuvemark (Wombbath, Skineater) and Matt Davidson (Wombbath, Repulsive Vision). But due to the situation with Covid-19, it’s all been put on hold until 2021. But we will be hitting the stage, our ulitmate shows will be mid sized festivals and small gritty punk clubs.



WOMMBATH, URSINNE, HEAD FOR THE DEAD, ASHCLOUD, BERZEKER LEGION, JUST BEFORE DAWN, GODS FORSAKEN and HENRY KANE, these are randomly the best bands and records from the last time that appealed to me from your kitchen. What's next you preparing for us? And how do you actually choose where you play the guitar and where you sing? 

We are working on a very cool split with Nattravnen which will include a couple of Henry Kane songs, as well as the next Nattravnen album. A new Ursinne is in the making as well as an EP with Wombbath celebrating 30 years as a band. The next Heads for the Dead album is done and have been sent to the label for printing. We have a new album with Ashcloud as well in the making, but it’s been put on hold for a bit due to Covid. Oh I almost forgot, a new album with Pale King has been written as well, and it just waiting for some final touches. I also have a non-metal project called The Hangman’s Sorrow, with Lars from Scar Symmetry. It’s like a mix of old school hard rock and more modern stuff, far from my usual style. But I love all kinds of genres so I always look to expand my horizons, though death, crust and grind will always be my big passion.


Let's go back to your studio. You did a really great job. Gradually, you built a name, everyone talks about your projects with recognition. I can sign under that. But tell us, how do you choose the bands you make sound for them ? Do you have any restrictions? Did it happen to you that you rejected someone? Will you tell us why? And what does the band have to do if they want to record with you? 

Thank you! It’s always fun to see when hard work pays off. I really like gritty dark productions, so I prefer to work with bands who wants that sound. I think I’ve got a bit of a signature sound, so the band has to fit that sound. I have suggest other studios for bands as those studios have been a much better fit for their sound. I still work my normal job as an IT manager, so for music and studio work to be fun I have to be a bit eclectic with my choises. 

I had a good time, I am preparing questions at Friday morning. It won't take long and I will go home from work again, and I already know what I'm going to do. Of course – listen to "The Age of Idiot"! I'll clear my head so I can enjoy the weekend. So that I will not become crazy from the world around me. Thank you very much for this album. Just like for the interview. I wish you Jonny a lot of success, good ideas and good luck in your private life. 

Thank you for a great interview, and for your hard work in the underground scene, it means a lot us underground dwellers!



About HENRY KANE on DEADLY STORM ZINE: 



Official Bandcamp
Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Henry Kane Facebook


------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

pondělí 17. srpna 2020

Recenze/review - HATEFUL - Set Forever On Me (2020)


HATEFUL - Set Forever On Me
CD 2020, Transcending Obscurity Records

 for english please scroll down
Lidstvo se snad již od svého počátku snaží najít dokonalý stroj na zabíjení. Touha zničit protivníka je natolik silná, že každý den vznikají další a další prostředky, jak někoho vymazat z povrchu zemského. Italští death metalisté HATEFUL se o to pokusili pomocí hudby a nutno rovnou dodat, že se jim to daří na výbornou. 

Jejich nová deska "Set Forever On Me" je opět velmi technická a určitým způsobem i progresivní. A zároveň si zachovává syrovost a surovost. Představte si opuštěnou tovární halu, ve které už dávno usedá prach. Najednou, díky několika prvním riffům, se pod starými plachtami začnou probouzet rezavé stroje. Na jednom je nápis HATEFUL a garantuji vám, že jeho útok nepřežijete. 




HATEFUL na to jdou podobným způsobem jako třeba takoví IMMOLATION, SPAWN OF POSSESSION, GORGUTS, SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH, DISINCARNATE. Navíc samozřejmě přidávají svůj vlastní výraz a obličej. Skladby jsou komplikované, zahrané na hraně snesitelnosti. A troufám si tvrdit, že musí dělat velmi dobře každému fanouškovi stylu. Nezapomíná se ani na chlad a temnotu a tak se i přes svoji složitost album velmi dobře poslouchá. Povedený je i zvuk a obal. Letošní počin je třetím dlouhohrajícím dílem kapely a je zajímavé sledovat, jak se Italové každou deskou zlepšují, jak dokáží přenést totálně antihumánního ducha do jednotlivých songů. Nahrávka je možná v určitých momentech trošku roztříštěná a ztrácí na síle, ale stejně jako se každý moderní stroj učí dalším a dalším útokem, tak i HATEFUL zrají jako dobře uleželá mrtvola. "Set Forever On Me" má na mě doslova zničující účinek. Je nekompromisním technickým death metalovým tsunami, po kterém zůstává jen spálená země. Tenhle stroj zabíjí s absolutní přesností!




Asphyx says:

Humanity has been trying to find the perfect killing machine since its inception. The desire to destroy the enemy is so strong that every day more and more the new methods how to wipe someone off the face of the earth are created. Italian death metalists HATEFUL tried to do it with the help of music and I must say that they are doing very well.

Their new album "Set Forever On Me" is again very technical and in a way progressive. At the same time, it retains its rawness and brutality. Imagine an abandoned factory hall in which dust has long settled. Suddenly, thanks to the first few riffs, rusty machines begin to wake up under the old sails. One has the inscription HATEFUL and I guarantee you that you will not survive his attack.


HATEFUL do this in a similar way as IMMOLATION, SPAWN OF POSSESSION, GORGUTS, SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH, DISINCARNATE. In addition, of course, they add their own expression and face. The songs are complicated, played on the edge of tolerability. And I dare say they have to do very well to every fan of this style. The cold and darkness are not forgotten either, so despite its complexity, the album is listenable very well. The sound and cover art are also good. This year's album is the band's third full-length work and it is interesting to see how the Italians improve with each record, how they can transfer a totally anti-human spirit into individual songs. The record may be a little shattered at some point and lose strength, but just as any modern machine learns with more and more attacks, so HATEFUL matures like a well-placed corpse. "Set Forever On Me" has a literally devastating effect on me. It is an uncompromising technical death metal tsunami, after which only scorched earth remains. This machine kills with absolute precision!


Line up -
Daniele Lupidi (Valgrind, Voids of Vomit) - Bass, Vocals and Rhythm Guitars
Massimo Vezzani (Voids of Vomit) - Lead and Rhythm Guitars
Marcello Malagoli (Blood of Seklusion) - Drums and Vocals

Artwork by Daniele Lupidi

Track listing -
1. On the Brink of the Ravine
2. Oxygen Catastrophe
3. Phosphenes
4. The Irretrievable Dissolution Process on the Shores of Time
5. Will-Crushing Wheel
6. Caldera
7. Time Flows Differently
8. Our Gold Shined in Vain
9. The Nihil Truth
10. River's Breath
11. The Proof

Official Video Stream
Official Bandcamp
Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Hateful Facebook
Transcending Obscurity US Store
Transcending Obscurity Europe Store

neděle 16. srpna 2020

Recenze/review - ATRÆ BILIS - Divinihility (2020)


ATRÆ BILIS - Divinihility
CD 2020, Transcending Obscurity Records

 for english please scroll down
Hlava upnutá do svěráku. Postupné utahování čelistí. Tenhle šílenec je jinak zručný řemeslník. Technicky zdatný, milující dobrý zvuk i hudbu. Ale také bolest, vesmír a dokonalou smrt. Přidával postupně volume, tancoval do rytmu nové desky kanadských progresivně technických death metalistů ATRÆ BILIS, pálil mě rozžhaveným železem, poléval ledovou vodou a když už jsem konečně odešel z tohoto světa, tak jsem si vzal s sebou i kus nadšení pro novou desku "Divinihility".
Jedná se přesně o ten druh hudby, která vás několik prvních poslechů bude odrazovat, dráždit a možná i znechucovat. Zároveň jí ale budete přitahováni. ATRÆ BILIS totiž nejen, že jsou velmi dobrými muzikanty, ale ještě navíc nezapomínají do dobré songy, které když vám po nějaké době proniknou do krve, tak vám tak zůstanou na věky.
"Divinihility" je deskou, která je volně inspirována vlivy třeba takových GORGUTS, ATHEIST, SUFFOCATION, DEPRAVITY, MORBID ANGEL, DYING FETUS, ULCERATE. Je to neskutečný nářez, který je ale předkládán vkusně, s podporou dobrého zvuku i nápadů. Stačí si jen sednout a pustit nahlas. Budete se vznášet někde v krutém a chladném vesmíru. Potápět se do hlubin temných oceánů. Nebo alespoň takto vznešeně a přitažlivě novinku vnímám já. Mám rád nahrávky, které mě nenechávají v klidu, zadírají se do mě, pálí a žhnou, jsou proměnlivé, zajímavé a dokáží mě přišpendlit na zeď. Brutální a promyšlená, taková je hudba těchto šílenců. Nejsou stylotvorní, ale aspoň se o to snaží. Nad velmi dobrým řemeslem se vznáší naléhavost, progrese, takový ten smradlavý odér, který by mohli ocenit fanoušci podobných záležitostí. Nejvíc mi deska sedne v pomalejších chvilkách, to tepe přesně v rytmu pomalu umírajícího srdce. Jsem moc rád, že jsem ATRÆ BILIS potkal, že mi dali hlavu do svěráku, postupně utahovali ocelové čelisti a přidávali na tlaku. Brutální, propracovaný death metal, který vás rozdrtí na prach! 




sumarizace:


Dnes už to mohu říci rovnou a natvrdo. Kanaďané ATRÆ BILIS vydali žhnoucí album, které pálí jako láva vylitá přímo do obličeje. Klasické postupy, postupné rozvíjení předchozích motivů a hlavně zapamatovatelné riffy a melodie, které se mi zaryly postupně pod kůži.

Na "Divinihility" mě doslova fascinuje schopnost kapely napsat zajímavý a neotřelý motiv. Skladby každým dalším poslechem neskutečně rostou, mění se jako hladina temné řeky. Jednou bublají, stylem proříznuté tepny, jindy pálí, mrazí, ale pokaždé ostře řežou. Nápady jsou inteligentní, zvuk i obal neskutečně propracované. To ale není všechno, ATRÆ BILIS navíc přidali obrovské množství třaskaviny v podobě skvělých nápadů. Kapela působí jako politá mrtvou vodou. Čekání se vyplatilo a máme najednou co do činění se znovu probuzeným monstrem, které kolem sebe šíří jen krutou bolest a smrt. Jejich přístup k hudbě je sice starý a klasický, ale také nebývale svěží a vzdušný. Jakoby nám vyprávěli příběhy plné násilí a temnoty. Čekal jsem slušné řemeslo a nakonec jsem dostal pro moji maličkost v podstatě dokonalé death metalové dílo, které mě totálně strhlo do podzemí. Smrt se dá popsat mnoha způsoby. Ten který zvolili ATRÆ BILIS, je jedním slovem mocný!




Asphyx says:


Today I can tell it straightforward and strictly. Canadians ATRÆ BILIS have released a glowing album, which burns like the lava spilt straight to the face. Classical procedures, gradual development of previous motifs and especially memorable riffs and melodies, which have step by step burrowed under my skin.


At the "Divinihility" I am fascinated by the band’s ability to write the interesting and unconventional motifs. The songs grow up with every further listening; they change like a surface of a dark river. One time they are bubbled as the broken vein; otherwise, they burn or freeze, but every time they are sharply cutting. The ideas are intelligent, sound and cover art are incredibly elaborated. But this is not everything. ATRÆ BILIS comes across as sloppy by death water. Waiting was profitable, and now we are meeting with the new awake monster, who spreads the cruel pain and death around. Their approach to the music is old and classic, but on the other and remarkably fresh and airy. As if they talk to us the stories full of violence and darkness. I expected the true craft, and finally, I got the perfect death metal record, which totally caught and took me into the underworld. Many approaches can describe the Death. ATRÆ BILIS have selected a manner which is by one word said, powerful! 




Track listing -
1. Gnode
2. Sulphur Curtain
3. Phantom Veins Trumpet
4. Ectopian
5. Upon the Shoulders of Havayoth
6. A Ceremony of Sectioning

Line up -
Brendan Campbell - Bass
Jordan Berglund - Vocals
Luka Govednik - Drums
David Stepanavicius - Guitars

Artwork by Adam Burke (Imperialist, Temple of Void)

Official Video - Ectopian
Official Bandcamp
Transcending Obscurity Official Site
Transcending Obscurity YouTube Channel
Transcending Obscurity Facebook
Atræ Bilis Facebook
Transcending Obscurity US Store
Transcending Obscurity Europe Store

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý padesátý devátý - Miláčci


Příběh dvoustý padesátý devátý - Miláčci

Býval jsem hodně veselej kluk. Ráno jsem vstával s vtipem na rtu. Na Kačenku jsem sice pořád občas vzpomínal, řekněme, že tak jednou za měsíc mě popadly chmury, kdy jsem chtěl být sám, ale jinak hlavně, aby byla prdel. I kdyby mě věšeli. Jenže včera to nešlo. Přijdu si takhle před týdnem do práce a už u skříněk musím každýmu sdělit několik vtipů, co jsem slyšel včera v hospodě. Nikdo se nezasměje. Měl jsem pod sebou dvacet chlápků a většinou s nima byla sranda. Brali mě. Na pohodu. Jenže umřel Franta. Ty vole, fakt? Co se stalo? Krvácení do břicha. To je v hajzlu, takhle mladej kluk. Byl jsem v šoku a o svačině jsem si všechny svolal. Ihned jsme udělali sbírku pro jeho manželku a dva malý kluky, co po něm zbyli.

Franta se mnou chodil na cigáro a teď tu najednou nebyl. Poslouchal Ramones, pořád o nich mluvil a chodil za jednou slečnou do skladu. Kurevník jeden. Taky ho jednou na soustruhu chytlo vřeteno a skalpovalo ho. Než mu narostly znovu vlasy, tak se mu říkalo Fantomas. Byl takovou tou milou a rovnou postavou, se kterou tak nějak automaticky počítáte, máte ji rádi a její sílu si uvědomíte až v momentě, když odejde. Včera jsme byli na pohřbu a já pak celou noc strávil s jeho ženou. Seděli jsme v kuchyni, pili rum a já o něm mluvil jen v dobrém. O nevěrách, o různých neplechách, které prováděl, jsem samozřejmě neřekl ani slovo. O mrtvých jen dobře. Vůbec jsme nespali. A Andrea byla naštvaná, žárlila.

Abych si ji usmířil, tak jsem přistoupil na to, že s ní půjdu tancovat. Ty vole já, kterýho to vůbec nebavilo. Pár jejích kamarádek z práce mě chtělo konečně vidět. Řekl jsem ale, že chci, aby s náma šla Jana s Prcalinkou a teploušci. Nakonec se přidal i Venca. Vyjeli jsme už odpoledne do Benátek nad Jizerou. Zapadli do hospody U Samce nebo jak se to jmenovalo a ládovali do sebe jeden žejdlík za druhým. Měli jsme s sebou kazeťák a dělali rotyku. Lidi se ohlíželi, my byli naschvál hodně nahlas. Mladý holky na nás koukaly jako na bohy a starý báby nás chtěly propálit pohledem. Kam ta dnešní mládež spěje. Do prdele milá paní. Jak jste si nás vychovali, takový nás máte. Hrál jsem si na hroznýho démona a nadsamce. 

Den se chýlil k večeru a naše skelný pohledy byly připraveny na dlouhou noc. Nahoře u zámku, hned vedle bordelu, který byl po revoluci v každým slušným městečku, byl taneční parket. Nějakej DJ zrovna rozjížděl taneční hity z osmdesátých let, takový ty písničky, který všude hrajou dokola už 30 let a kvůli kterejm dodnes nesnáším rádia. To je Itálie vole, pronesl vedle nás nějakej nagelovanej klučina v košilce a začal kroutit bokama, jakoby přirážel. Měli jsme z jeho kreací hroznou prdel a začali ho napodobovat. Andrea se za nás styděla a když nás představovala kolegyním, tak jsem každou ohnul přes koleno do luku a dal jí velkýho hubana. No prdel největší, velký vedro a kolem samý prdelky. Škoda, že nehrajou něco pořádnýho. Byl jsem pořád trošku smutnej, Franta byl fakt dobrej kluk a je ho velká škoda a tak jsem se snažil všechno rozmělnit v rumu.

Pijeme, paříme, pijeme, paříme. Jde se na ploužáky, konečně jsem pánem parketu. Střídám holky, pokecáme, vykrůcám. Šeptám jim do ucha vtípky, ony se řehotají, říkají, nech toho, ty si blbeeej, Smrťáku, kdy tě tyhle krávoviny přejdou, ale smějou se a já lituju že s náma není Franta Fantomas, s ním byla taky sranda. Smrt je někdy fakt hnusná a zbytečná, to debilní pravidlo, že hodný lidi umírají a svině zůstávají, se zase jednou potvrdilo. Uvědomuju si, že i já jsem smrtelnej. Všechno se to ve mě mele, jsem navenek s hubou namoženou od smíchu, ale uvnitř mě to hlodá. Co ti je, přijde ke mě Andrea, už má taky dobrou hladinku. Kolegyně o nás říkají, jaký jsme super, prej jsme roztomilý a je s náma prdel. Pořád lepší, než ti jejich ňoumové, který si celý odpoledne leštili gel na hlavách.

Půlnoční překvapení mi vytře zrak. Normálně stojím nejdřív jak zkoprnělej. Nic takovýho jsem v životě neviděl ani neslyšel. Na pódium naběhne nějakej maník ve zlatým sáčku, začne dělat vrrrrrr a říká nám miláčkové. Kolem sebe má několik samic, trubky a bubeníky. Bonga. Samba, rumba může začít. Ať se práší za kočárem. Té pozitivní energie je tolik, že během první písničky začnou tančit úplně všichni. Diskofilové, metalisti, dámičky i fotříci, který dosud jen seděli a chlemtali pivka. Je to jako obrovskej rockovej koncert, akorát se hraje úplně jiná muzika. Podobný chvění, energie stříká na všechny strany. Ano, právě jsem zažíval první koncert Dana Nekonečného a jeho Šumu Svistu. Byli jak zjevení. Následovaly ohně, rachejtle, další songy. Byli jsme na průvodu v Brazílii a bylo to neskutečně sexy.

Když dohráli, tak chtěli lidi znova. A oni už neměli víc skladeb, tak je dali znovu. Dvakrát. pak už byl poslední ohňostroj a konec. Ještě chvilku se všude vznášel pot smíchanej s nadšením a mě došlo, jak je ta naše metalová muzika vlastně smutná. Samý hrobečky, smrt a zpuchřelý kosti. Nějak toho na mě bylo moc. Ono je něco jinýho dělat paroháče a pózy a něco jinýho je, když smrt potkáte doopravdy. Zrovna jsem potřeboval něco víc pozitivního. Šum Svistu takový byl. Veselý, vtipný, nabitý energií. Fascinoval mě hlavně jejich frontman. Stala se z toho láska na celý život. Protože nám ujel poslední autobus do Boleslavi. Protože jsem chodil na bar pro panáky a Dan tam seděl. A byl úplně stejnej jako na pódiu. Koupil jsem si od něj kazetu. 

Přehrávali jsme ji celou cestu domů. Šli jsme pěšky, kazeťák na plný koule. Přes les, pole, utahaný jak starý děvky. Pořád jsme tančili. Nešlo být v klidu. Rytmus byl v nás. My starý metly, punkáči a rockeři jsme jeli sambu, rumbu, holky kroutily prdelkama, teploušci taky. Všichni jsme byli miláčkové. Mělo to neopakovatelnou atmosféru, která nám vydržela až mezi první boleslavské domy. Pak na nás vyjel nějakej tatík. Ať prej držíme hubu, že tady spí slušný lidi. Hovno slušný lidi, kurvy to jsou, pronesl Tomáš a mejdan pokračoval až do zemdlení všech účastníků u nás doma. Poslouchal jsem normálně hlavně death, thrash, rock, ale Šum Svistu jsem si kupoval každou novou desku. Protože mi pomohl překonat smutek po kámošovi. Protože mi pokaždé dokázal vyloudit úsměv na tváři. A to není zrovna málo, to vám povím. Koneckonců, tančit se dá v každém věku. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 15. srpna 2020

Recenze/review - KATALEPSY - Terra Mortuus Est (2020)


KATALEPSY - Terra Mortuus Est
CD 2020, Unique Leader Records

 for english please scroll down
Každé nové setkání s ruskou kapelou KATALEPSY ve mě evokuje utkání v kleci. Jejich hudba je natolik extrémní a přitažlivá, že mě pokaždé doslova pohltí. A to jak z desek, tak i při živém vystoupení. Líbí se mi, že dokáží za každých okolností předat obrovské množství energie. I novinka "Terra Mortuus Est" je přesně tím typem desky, která vám zpřeráží všechny kosti v těle. 

 Souboj riffů, devastujících bicích, chorobného vokálu - tohle všechno dohromady tvoří doslova smrtící koktejl. KATALEPSY mi připadají letos propracovanější, temnější, chladnější. Death metal, okořeněný slammem, groovovými pasážemi i spoustou technických prvků. Stačí se napít a zahynete v nekonečných křečích. 

Na "Terra Mortuus Est" útočí Rusové bez varování, nekompromisně a cílí rovnou na solar plexus. Skladby jsou opět velmi dobře složené a pánové dál vybrušují svůj vlastní styl. Časté změny tempa, krutost a síla. Připadá mi, jakoby nám kapela opět dokazovala, že nenávist  existuje. Při poslechu nahlížím najednou na svět přes pokřivené zrcadlo. Nesmím ale zapomenout ani na skvělý obal (W. Smerdulak) a zvuk. Tohle všechno jsou věci, které KATALEPSY nikdy nepodceňovali a dávají si na nich záležet. Pro mě osobně je ale nejdůležitější celkový dojem, atmosféra, do krve zahalené nálady, které se vznáší celou nahrávkou jako nějaký temný stín. Album mě bolí, drásá do krve, jsem nucen se k němu neustále vracet. Těch důkazů, proč je to skvělá nahrávka, je spousta. Netřeba ale nic dokazovat, stačí jen poslouchat. Sleduji kapelu od jejich počátků a jejich cesta i směr, kterými se vydali se mi hodně líbí. Novinka "Terra Mortuus Est" je toho jasným důkazem. Mám pocit, že nás někdo spolu zavřel do klece a řekl - bojuj. Hádejte, kdo vyhraje? Opět vynikající zásek pro všechny fanoušky extrémního metalu!

Asphyx says:

Every new meeting with the Russian band KATALEPSY evokes a cage match in me. Their music is so extreme and attractive that it always literally engulfs me. Both - from the records and during the live performance. I like that they can transfer a huge amount of energy under any circumstances. Even the new "Terra Mortuus Est" is exactly the type of album that will pierce all the bones in your body.

A duel of riffs, devastating drums, sick vocals - all this together makes a literally deadly cocktail. KATALEPSY seem to me more elaborate, darker, colder this year. Death metal, spiced with slam, groove passages and lots of technical elements. Just drink and you will die in endless convulsions.



The Russians attack "Terra Mortuus Est" without warning, uncompromisingly, and aim directly at the solar plexus. The songs are again very well composed and the gentlemen continue to hone their own style. Frequent changes in pace, cruelty and strength. It seems to me that the band is proving to us again that hatred exists. As I listen, I suddenly look at the world through a distorted mirror. But I must not forget the great cover (W. Smerdulak) and sound. These are all things that KATALEPSY have never underestimated and care about. For me personally, however, the most important thing is the overall impression, the atmosphere, the mood shrouded in blood, which floats throughout the recording like a dark shadow. The album hurts, scares me, I'm forced to keep coming back to it. There is a lot of evidence as to why this is a great record. But there is no need to prove anything, just listen. I have been following the band since their beginnings and I really like their journey and the direction they have set out. The new "Terra Mortuus Est" is clear proof of this. I have a feeling that someone locked us in a cage together and said - fight. Guess who will win? Again an excellent matter for all fans of extreme metal!

about KATALEPSY on DEADLY STORM ZINE:




Photos - KATALEPSY, MASTIC SCUM, FLESHLESS, CONGENITAL ANOMALIES - club Modrá Vopice, Prague - 23. 10. 2016


tracklist:
1. Closer Than Flesh
2. Night Of Eden
3. Those Who Rot the Souls
4. The God of Grave
5. Terra Mortuus Est
6. Kings Of The Underground
7. Deep Down Madness
8. No Rest No Peace
9. From the Dark Past (They Come)
10. Neonomicon III
11. Land Of Million Crosses

band:
Igor - vocals
Anton - guitar
Dmitry - guitar
Anatoly - bass
Andrei - drums

 https://uniqueleaderrecords.bandcamp.com/album/terra-mortuus-est

https://www.facebook.com/Katalepsymoscow
https://www.instagram.com/katalepsy_russia/
https://open.spotify.com/artist/5YhUdrpk2poH0o5B8DOa8w?si=YFJegcU8SOGgulHwaNBFTA
https://vk.com/club922724
https://www.youtube.com/user/KATALEPSYRUSSIA
https://uniqueleader.com/

pátek 14. srpna 2020

Recenze/review - DESOLATOR - Sermon of Apathy (2020)


DESOLATOR - Sermon of Apathy
CD 2020, Black Lion Records

 for english please scroll down

Beru do rukou sekyru a pokouším se rozsekat staré dřevěné dveře do hrobky. Nad vchodem je nápis DESOLATOR a nachází se na pohřebišti ve Švédsku. Potřebuji další dávku death metalu do žil! Předchozí počiny byly totiž opravdu velmi povedené. Má prosba je vyslyšena, dostávám se dovnitř a mohu si naplno užít jejich letošní novinku "Sermon of Apathy". Je opět vynikající - syrová, plná tlaku a  energie, ale i chladných melodií.
Poslouchám album stále dokola a mám pocit, jako bych vzal do ruky brokovnici s upilovanou hlavní a šel spolu s kapelou střílet zombie do podzemních chodeb. Celou dobu se pohybujeme někde mezi klasickým, pravověrným death metalem a jeho melodičtější odnoží. Nahrávka je tak v rámci stylu pestrá a opravdu dobře se poslouchá. 



"Sermon of Apathy" je takovým velmi zdařilým mixem švédské a americké death metalové školy. Celou dobu se pohybujeme mezi starými hroby, ale nezapomíná se ani na temnotu a chlad. Užívám si skvělý zvuk i obal, je slyšet i vidět, že skupina nenechala nic náhodě. Riffy působí jako seknutí nožem do živého masa. Svět náhle zčernal a mraky jsou nízko. V předtuše další bouře přidávám volume doprava. Skladby jsou propracované, postupně gradují, zadírají se mi hluboko pod kůži. Jsem přenesen na onen svět se samozřejmostí, jako to uměli a často ještě umí staří zkušení mistři. Líbí se mi atmosféra celé desky, která je pochmurná, připomíná opravdu návštěvu starého opuštěného hřbitova. Jsem moc rád, že jsem se do téhle hrobky znovu dostal, jinak bych byl ochuzen o další skvělý zážitek. "Sermon of Apathy" lze doporučit všem, kteří mají rádi poctivý, ryzí, klasický death metal. DESOLATOR totiž moc dobře ví, o čem je reálná smrt. Pohřbí vás zaživa! Excelentní záležitost pro všechny pravověrné!



Asphyx says:

I take an axe in my hand and try to chop the old wooden door to the tomb. Above the entrance is the inscription DESOLATOR and is located in a cemetery in Sweden. I need another dose of death metal into my veins! The previous deeds were really very successful. My request is heard, I get inside and I can fully enjoy their new album "Sermon of Apathy". It is excellent again - raw, full of pressure and energy, but also cold melodies.

I listen to the album over and over and I feel like I picked up a shotgun with a sawed-off barrel and went with the band to shoot zombies in the underground corridors. All the time we move somewhere between classic, orthodox death metal and its more melodic offshoot. The recording is so varied in style and it nice to listen it.


"Sermon of Apathy" is such a very successful mix of Swedish and American death metal school. We move among the old graves all the time, but we do not forget the darkness and cold. I enjoy the great sound and cover, you can hear and see that the band left nothing to chance. Riffs act like chopping a knife into live meat. The world has suddenly turned black and the clouds are low. In anticipation of another storm, I add volume to the right. The songs are elaborate, they gradually graduate, they get deep under my skin. I am transferred to the other world of course, they did it to me as experienced old masters. I like the atmosphere of the whole plaque, which is gloomy, really reminiscent of a visit to an old abandoned cemetery. I am very glad that I got to this tomb again, otherwise I would be deprived of another great experience. "Sermon of Apathy" can be recommended to anyone who likes honest, pure, classic death metal. DESOLATOR knows very well what real death is all about. They will bury you alive! Excellent matter for all orthodox!



about DESOLATOR on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
1. Portal Tomb
2. Adversarial Doctrine
3. Creatures of Habit
4. Methods of Self-deception
5. The Human Condition
6. Vaticide
7. The Great Law of the Dead

band:
Stefan Nordström - Guitars and Vocals
Joakim Rudemyr - Guitars and Vocals
Jonas Bergkvist - Bass and Vocals
Victor Parri - Drums

čtvrtek 13. srpna 2020

Recenze/review - ETERNAL ROT - Putridarium (2020)

ETERNAL ROT - Putridarium
CD 2020, Godz ov War Productions

 for english please scroll down
Nejsem příznivcem spalování mrtvol. Mám raději pohřby do země, hezky postaru, tak jak se to dělávalo v dobách, kdy si ještě lidé vážili smrti. Vždyť co může být krásnějšího, než pomalu se rozkládající tělo. Je to podobné jako s muzikou. Ta mě také musí něčím zaujmout, musí v ní být obsažena temná jiskra. Polsko britskou skupinu ETERNAL ROT sleduji již od jejich počátků. Vydávají totiž desky, které jsou takovým soukromým death doomovým pohřbem do země. 

Představte si zmrzlou hlínu a zástup pozůstalých. Všechno se zdá být v pořádku, jen se vzduchem vznáší cosi podivného. Přidávám hlasitost na svém přehrávači a uvědomuji si, že z rakve se ozývá divný šramot. Vypadá to, že vstup do země stínů se opět vydařil. Stačí pár skladeb a již moc dobře vím, že pohřbení za živa má rozhodně něco do sebe. 


Morbidní, shnilé songy, dlouhé táhlé melodie. Inspirace třeba takovými ANATOMIA, DISMA, WINTER, COFFINS, AUTOPSY, HELLHAMMER, HOODED MENACE, UNDERGANG, DECOMPOSED, WINTER, ale i nějaké ty sludgeové pasáže. Tohle všechno dohromady je uvařeno ve vroucím kotli plným starých kostí. "Putridarium" je albem, které smrdí prašivinou. Kapele se povedlo zhmotnit atmosféru starých katakomb, znovu otevřených hrobů. Stačí se poddat. Je sice pravdou, že musím mít na podobné záležitosti náladu a nejlépe se mi nahrávka poslouchá brzy ráno, když ještě noc nedala sbohem, ale věřte tomu, že pokud se vám skladby jednou zadřou pod kůži, tak tam zůstanou navěky, amen. ETERNAL ROT jsou opět staří, prašiví, zvrácení, temní a chladní (se skvělým zvukem i obalem). Nevím, jestli jste se někdy procházeli v dlouhých chodbách podzemí, ale tahle hudba sem patří odnepaměti. Staré kosti pokryté staletými pavučinami. Ozvěny z onoho světa, zvrácená krása mrtvých těl. Nechte si chutnat. Obřad může opět začít. Vítejte v nekonečné temnotě! 



Asphyx says:

I'm not a fan of cremation. I prefer funerals into the ground, well taken care of, as was done at a time when people still valued death. After all, what could be more beautiful than a slowly decaying body. It's similar to music. It must also fascinate me with something, it must contain a dark spark. I have been following the British band ETERNAL ROT since their beginnings. They release records that are such a private death doom funeral into the ground.

Imagine frozen clay and a crowd of survivors. Everything seems to be fine, only something strange is floating in the air. I turn up the volume on my player and realize that there is a strange rumble from the coffin. It seems that entering the land of shadows has succeeded again. Just a few songs and I already know very well that burial alive definitely has something in it.



Morbid, rotten songs, long melodies. Inspiration such as ANATOMY, DISMA, WINTER, COFFINS, AUTOPSY, HELLHAMMER, HOODED MENACE, UNDERGANG, DECOMPOSED, WINTER, but also some of the sludge passages. All this together is cooked in a boiling cauldron full of old bones. "Putridarium" is an album that stinks of dust. The band managed to materialize the atmosphere of old catacombs, reopened graves. Just give up. It's true that I have to be in the mood for such matters, and the best way to listen to the recording is early in the morning, when the night hasn't said goodbye, but believe me, once the songs get stuck under your skin, they'll stay there forever, amen. ETERNAL ROT are again old, dusty, perverted, dark and cold (with great sound and cover). I don't know if you've ever walked in the long corridors of the underground, but this music has belonged here since time immemorial. Old bones covered with centuries-old cobwebs. Echoes from the other world, the perverted beauty of dead bodies. Bon appetite. The ceremony can begin again. Welcome to endless darkness!



about ETERNAL ROT on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Downward Among the Departed (09:10)
02. Serenity Through Maniacal Flagellation with Decomposing Limbs (07:59)
03. Endless Stream of Coffins (05:33)
04. Descent into Torment (07:58)

https://www.facebook.com/EternalRot
https://eternalrot.bandcamp.com/
http://godzovwar.com/

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine