DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 6. listopadu 2020

Recenze/review - EVIL INCARNATE - Depopulation Agenda (2020)


EVIL INCARNATE - Depopulation Agenda
CD 2020, Bestial Burst

for english please scroll down

Chtěl jsem jít původně spát, ale nedalo mi to a podíval jsem se z okna. Pod lampou, v mlhavém oparu stála postava v kápi a držela v ruce dlouhý nůž. Najednou se ozval šílený nelidský řev a já ji konečně uviděl do tváře. Přišla si pro mě, bestie z mých zlých snů. Z tlamy ji vytékal hnis a já se vysvlékl z vlastní kůže. Fascinován temnotou jsem vylezl ven. Šeptala a měl jsem pocit, že se mi rozskočí hlava. Poklekl jsem a čekal. Odměnou mi byl rychlý záblesk nože a kaluž krve, která mi vytékala z tepny.

Mám rád klasické horory z osmdesátých let a dodnes obdivuji i death metal, který má podobnou atmosféru. Za EVIL INCARNATE stojí maniak Michael Eisenhauer, příslušník stejné plesnivé death metalové kasty jako moje maličkost. Stačí si pustit jejich dlouhohrající novinku "Depopulation Agenda", se kterou přicházejí po dlouhých patnácti letech. Staří, prašiví psi se vrátili, aby znovu probudili Bestii. 


Musím rovnou dodat, že se to kapele daří na výbornou. Jsem fanouškem, který dá hlavně na atmosféru, na pestrou paletu morbidních nálad. Rád pokleknu před Satanem a poslechnu si syrový a surový smrtící kov klasického střihu. EVIL INCARNATE pocházejí ze stejných katakomb jako třeba VITAL REMAINS, MASSACRE, INCANTATION, VADER, BLASPHERIAN, SADISTIC INTENT. Žádné kompromisy, ale účelné, ostré útočné riffy, rychlé bicí, tlak, špína a neskutečné množství temnoty. Tady se hraje undergroundový death metal toho nejhrubšího zrna. Potkáte stíny nemrtvých, budete mnohokrát prokleti a zavrženi. Zavřou vás do podzemních chodeb a řeknou běž. Po několika dnech strachu, reálného, rezavého a ryzího death metalu, budete chyceni, ukřižováni hlavou dolů a pohřbeni zaživa. "Depopulation Agenda" je albem pro všechny fanoušky starých poctivých postupů, hororových nálad a opravdové smrti. Deska se opravdu povedla a já už teď vím, že si ji vezmu večer s sebou, až bude stát u nás před domem postava v kápi a s nožem v ruce. Tady se umírá ještě hezky postaru, se řevem Bestie v zádech. Absolutní masakr, který vám zpřehází všechny kosti v těle!


Asphyx says:

I wanted to go to bed, but it didn't work and I looked out the window. Under the lamp, in a misty haze, stood a figure in a hood, holding a long knife in his hand. Suddenly there was a mad, inhuman roar, and I finally saw her face. She came for me, the beast of my nightmares. Pus came out of her mouth, and I undressed from my skin. Fascinated by the darkness, I climbed out. She whispered, and I felt like my head was jumping. I knelt and waited. My reward was a quick flash of a knife and a pool of blood dripping from my artery. 

I like classic horror movies from the eighties and I still admire death metal, which has a similar atmosphere. Behind EVIL INCARNATE is maniac Michael Eisenhauer, a member of the same mouldy death metal caste like me. Just play their full length album "Depopulation Agenda", which they come up with after fifteen long years. The old, dusty dogs returned to wake the beast again.


I have to add straight away that the band is doing great. I am a fan who care mainly about the atmosphere, a diverse range of morbid moods. I like to kneel before Satan and listen to the raw death metal of the classic style. EVIL INCARNATE come from the same catacombs as VITAL REMAINS, MASSACRE, INCANTATION, VADER, BLASPHERIAN, SADISTIC INTENT. No compromises, but purposeful, sharp attack riffs, fast drums, pressure, dirt and an incredible amount of darkness. Underground death metal of the coarsest grain is played here. You will meet the shadows of the undead, you will be cursed and condemned many times. They lock you up in underground catacombs and tell you to go. After a few days of fear, real, rusty and pure death metal, you will be caught, crucified upside down and buried alive. "Depopulation Agenda" is an album for all fans of old honest practices, horror moods and real death. The record is really good I already know that I will take it with me in the evening when a hooded figure with a knife in his hand will standing in front of our house. Here the death coming like in old ages, with the roar of the Beast in back. An absolute massacre that will stir all the bones in your body!

order here:


tracklist:
01 Bound and Angel Flesh
02 Killed by the Lions
03 Words of Scorn
04 Walk Among the Burning Churches
05 Crucified Again
06 Override of the Overture (Dismember cover)
07 Dead Corpse of Jesus Christ
08 Lead the People to Satan

band:
Michael Eisenhauer – all instruments, programming
&
guest Guitar solos performed by Tom Brandner of Num Skull/Lupara
Guest Vocals by Skip Mcgullam of Num Skull/Luna in Sanguinem

Recenze/review - THOSE WHO BRING THE TORTURE - Dark Chapters (2020)


THOSE WHO BRING THE TORTURE - Dark Chapters
CD 2020, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Dnes je řeka mrtvých rozbouřená. Ze spodních vod vyplavaly na hladinu nafouklá těla těch, kteří nechtěli zaplatit za převoz do země na druhou stranu. Na onen svět. Mám kostnaté ruce, skoro žádné maso na těle. Zahalen v kápi, dělám tuhle práci již od devadesátých let minulého století. Říkejte mi jak chcete, ale hlavně zaplaťte. Místo mincí vyžaduji dobrý death metal. Stačí mi pár tónů, několik skladeb a poznám, jestli svoji smrt myslíte vážně. Jinak se utopíte v řece Styx.

THOSE WHO BRING THE TORTURE je jednou z dalších mnoha kapel Roggy Johanssona. Znovu temná, chladná a drtivá. Taková je hudba i na "Dark Chapters". Typické riffy, klasické severské melodie s melancholií uvnitř. Vás na druhou stranu převezu, nemusíte mít strach.

 

Roga, Kjetil (Echelion, Ribspreader, Johansson & Speckmann) a Jon Rudin (Just Before Dawn, Wombbath) moc dobře vědí, jak navodit chladné nálady pohřebních rituálů. Vydejte se se mnou a s kapelou do dávných dob, kdy svá nejlepší alba nahrávaly HYPOCRISY, AT THE GATES, BLOODBATH. Melodický death metal v jeho krystalické podobě, se spoustou temnoty, špíny a pradávné jiskry, která vždy odlišovala špatné kapely od dobrých. "Dark Chapters" je albem, které se velmi dobře poslouchá, je jako závan mrazivého větru, má loď se naklání nad zkaženou špinavou vodou. Těla se rozkládají a smrad se vznáší všude kolem. Občas bývá dobré nahlédnout do země stínů, člověk se potom více váží obyčejných věcí. THOSE WHO BRING THE TORTURE sice nenahráli desku, která by otočila dějinami hudby, ale rozhodně je skvěle odvedeným řemeslem. Kývám se do větru a do tváře mě bičují ostré hroty ledových kapek. Přidávám postupně hlasitost až na hranu bolestivosti. Takhle to mám rád. Hezky poctivě, zahrané od srdce, melodicky. Dnes je řeka mrtvých rozbouřená. Vím, co budu poslouchat. Mrazivou smrt ze severu!


Asphyx says:

Today, the river of the dead is turbulent. From the groundwater floated the inflated bodies of those who did not want to pay for transport to the country to the other side. To the other world. I have bony hands, almost no flesh on my body. Wrapped in a hood, I've been doing this job since the 1990s. Tell me what you want, but mainly pay. Instead of coins, I require good death metal. All I need are a few tones, a few songs and I'll know if you're serious about your death. Otherwise you will drown in the river Styx. 

THOSE WHO BRING THE TORTURE is one of many other Roggy Johansson bands. Dark, cold and overwhelming again. Such is the music on "Dark Chapters". Typical riffs, classic Nordic melodies with melancholy inside. I'll take you to the other side, you don't have to worry.


Roga, Kjetil (Echelion, Ribspreader, Johansson & Speckmann) and Jon Rudin (Just Before Dawn, Wombbath) know very well how to evoke the cold moods of funeral rituals. Come with me and the band to ancient times, when HYPOCRISY, AT THE GATES, BLOODBATH recorded their best albums. Melodic death metal in its crystalline form, with lots of darkness, dirt and ancient sparks that have always distinguished bad bands from good ones. "Dark Chapters" is an album that listens very well, it's like a gust of freezing wind, my ship leans over the dirty water. Bodies decompose and the stench floats all around. Sometimes it is good to look into the land of shadows, then one is more valued by ordinary things. THOSE WHO BRING THE TORTURE did not record an album that would turn the history of music, but it is definitely a great craft. I sway into the wind and the sharp points of ice drops whip me in the face. I gradually add volume to the edge of pain. That's how I like it. Pretty honest, played from the heart, melodic. Today, the river of the dead is turbulent. I know what I'm going to listen to. Frosty death from the north!


about THOSE WHO BRING THE TORTURE on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - THOSE WHO BRING THE TORTURE - Pain Offerings (2018)


Track list:
Dark Chapters
Dammed The Universe
Carved Into Pieces
Into The Fleshfields
Born To Cleanse
From The Vortex They Came
The Malevolent World
Barbed Wire Dreamscapes
The Last Fading

Line Up:
Rogga Johansson - Guitars, Bass, Vocals
Kjetil Lynghaug - Lead guitars
Jon Rudin - Drums

Music by: Those who bring the torture

Recorded at The Rotpit and various places

Mixed and mastered Jonny Pettersson at Studio Unbound

Cover Art by: John Quevedo Janssens

čtvrtek 5. listopadu 2020

Recenze/review - PROSCRIPTION - Conduit (2020)


PROSCRIPTION - Conduit
CD 2020, Dark Descent Records

 for english please scroll down

Vyděšené oči, mrtvý pohled. Mám pocit, že se na mě pořád dívá. Mladá dívka, včera ještě krásná a smyslná, dnes jen kus masa pohozený u cesty. Mrzne a mě pořád pronásleduje její pohled. Jakoby mi viděla do duše, jakoby žalovala. Řekni mi, kdo ti to udělal? Odpověď nepřichází, jen mezi stromy se prohání vítr. Lesní cesta, daleko na severu. Zavolali mě sem, abych ohledal místo činu. Nenávist a strach. Beznaděj a smutek. Zmrzlá ruka, natažená v nedokončené prosbě. Musím odtud pryč, někam, kde budu mít klid.

Někam, kde budu moci poslouchat novou desku (prvotinu) finských black death metalistů PROSCRIPTION. Ti mě vzali na podobná místa. Do temnoty, do podzemí, do černé tmy. Na jejich albu "Conduit" nemrtví ožívají a bědují nad svým osudem. 



 Často, když vidím něco zlého, tak se ptám, kde byl asi Bůh? Nevím, možná vůbec neexistuje. Peklo ale ano, to o sobě dává vědět často a jasně. Hlasitě. Stejně jako na nové desce "Conduit", ve které lze vystopovat odkazy starých amerických death metalových kapel i načernalé shnilé zbytky black metalu (HATE). PROSCRIPTION jsou postaveni na zbytcích kdysi velmi slibných MAVETH. Tentokrát na to jdou pánové ale trošku jinak, pro Finsko spíše netypickým způsobem. Jsou víc atmosféričtí, jsou soundtrackem k opuštěným lesním cestám, na kterých loví šelmy. Cítím z nahrávky, která je velmi dobře zvukově ošetřena, velký potenciál. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány a složeny, jak gradují, jak se mi zadírají postupně pod kůži. Proplétám se mezi stíny, přidávám hlasitost a říkám si, že tahle hudba nejlépe opravdu vynikne ve starých katakombách, případně hluboko v temných hvozdech. Finové jsou možná někdy trošku rozvláční, ale rozhodně si mě dokázali svojí tvorbou podmanit. Doporučuji všem ohledávačům mrtvol, všem nemrtvým, i všem prokletým! Zásah přímo do černého!


Asphyx says:

Scared eyes, dead look. I feel like he's still looking at me. A young girl, still beautiful and sensual yesterday, today just a piece of meat thrown by the road. She freezes and I´m still haunted by her gaze. As if she saw into my soul, as if she were suing. Tell me, who did this to you? The answer does not come, only the wind blows through the trees. Forest road, far to the north. They called me here to search the scene. Hatred and fear. Hopelessness and sadness. A frozen hand outstretched in an unfinished plea. I have to get out of here, somewhere to rest. 

Somewhere where I will be able to listen to a new record (the first one) of Finnish black death metalists PROSCRIPTION. They took me to similar places. Into the darkness, into the underground, into the black darkness. On their album “Conduit” the undead come to life and mourn their fate. 

Often when I see something bad, I ask, where was God? I don´t know, maybe it doesn't exist at all. But hell yes, it makes itself known often and clearly. Loud. As on the new album “Conduit”, in which you can trace the references of old American death metal bands and the blackened rotten remnants of black metal (HATE). PROSCRIPTION are built on the remnants of the once very promising MAVETH. This time, gentlemen are doing it a little differently, in a rather atypical way for Finland. They are more atmospheric, they are a soundtrack to abandoned forest paths where they hunt beasts. I feel great potential from the recording, which is very well sound treated. I like the way the songs are written and composed, how they graduate, how they gradually get under my skin. I weave through the shadows, add volume and say to myself that this music really stands out best in the old catacombs, or deep in the dark forests. The Finns may sometimes be a little tedious, but they definitely managed to conquer me with their work. I recommend to all corpses men, all the undead, and all the cursed! His straight into the back! 


Proscription is:
Apep - Bass
Mikko Koskinen - Drums
Cruciatus - Guitar
Christbutcher - Guitar/Vocals

https://proscription.bandcamp.com/
https://darkdescentrecords.bandcamp.com/album/conduit
https://www.facebook.com/ProscriptionHorde/

Recenze/review - CHASMDWELLER - Bacterial Lotus (2020)


CHASMDWELLER - Bacterial Lotus
CD 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Na každém hřbitově bývá temný kout, o kterém nikdo nemluví. Místo, kde se musí zničit zbytky starých kostí, lebky, které nikomu nepatří. Občas se nevejde nebožtík do rakve a tak je nutné tělo oříznout. Není to lehká práce, to netvrdím, ale není to zase tak hrozné, jako se zdá. Stačí lahev ostrého pití a dobrá muzika. Když je sychravo a přichází podzim, tak se mi nejvíc osvědčila nová deska kanadských death doomařů CHASMDWELLER. O těch jsem psal již v roce 2019, když vydali album "Invoking the Wrath of the Seventh Circle" (odkaz na recenzi dole pod článkem).

Kapela je stále nebývale temná, chladná a odlidštěná. Jakoby svoji hudbu opět skládala ve stejných místech, kde se likvidují zbytky lidských těl. Shnilí, prašiví, se zastřeným undergroundovým zvukem. Bez kompromisů, ostře, tak hrají pánové i letos. 

 

Pozdravy ze starých katakomb jsou podávány vkusně, s citem pro věc. Připadám si, jako bych šel v silném dešti a větru kopat další hrob. Dlouhé songy gradují, pokaždé, když si desku pustím, tak jde všechno ostatní stranou. Zavřený ve staré opuštěné kobce přemýšlím nad osudem nebožtíků. Okultismus, nihilismus, černé mše, záhady a magické motivy. To vše zabalené v rouchu po padlém knězi. Netřeba tentokrát album k někomu přirovnávat, je opravdu lepší si sednout, zhasnout všechna světla a nechat na sebe desku působit. Teprve až potom, hezky v klidu a mrazu pochopíte, o čem je opravdová smrt. Novou desku "Bacterial Lotus" si najednou představuji jako obrovskou nádobu, ve které jsou míchány a drceny zbytky lidských tkání, nepotřebné kosti, vlasy. Celé je to nechutné, ošklivé, táhne se jako zkažená krev. Úplně stejně jako novinka od CHASMDWELLER. Žít celý život ve stínu, opovrhovaný ostatními, není lehké. Přitom se bez hrobníků, ani bez podobné hudby neobejdeme. Jsou totiž naplno spjatí se smrtí, která je i vaší cestou. Někdy mám pocit, ale jsou to jen prchavé okamžiky, že nebožtíci se mnou rozmlouvají. Teď, po poslechu "Bacterial Lotus" vím, že je to pravda. Death doom metal plný černých otisků!


sumarizace:

"Bacterial Lotus" je krásně morbidní vzpomínkou na staré death/doom metalové časy. Jednotlivé songy mají obrovskou sílu a musely být nahrávány v tom nejhlubším podzemí. Svět se sice dneska točí už úplně jinak, ale pro nás pamětníky, se jedná o velmi příjemný zážitek. Riffy jsou ostré jako katova sekyra, hlas vytažený odněkud z močálu a atmosféra připomíná poslední odsouzencovy minuty před popravou. Tenhle znovu nahraný výlet do historie se vydařil velmi dobře. Takhle nějak má znít reálný, poctivý death/doom metal. Plesnivě, krutě, morbidně. A teď už mě prosím nechte, musím se zavřít do své kobky, obětovat temným silám a rouhat se bohům. Budou mi k tomu hrát CHASMDWELLER! Totální old school death/doom metalový masakr. Obraťte všechny kříže a vítejte v zemi nemrtvých!



Asphyx says:

"Bacterial Lotus" is a pretty nice morbid memory of old death/doom metal times. Every song is very powerfull and was recorded in the deepest underground. The world is other today, but for us survivols this is a very pleasant experience. The riffs are shark like axe, the voice coming from the marsh and the atmosphere reminds the last convict´s minutes before execution. This trip to the history succeeds very well. This is the real, honest death/doom metal. Rotten, cruel, morbid. And now, let me be, I close myself to my cell, I will sacrifice to the dark forces and blaspheme against Gods. And I will listen to CHASMDWELLER! Total old school death/doom metal massacre! Turn all crosses and welcome in the land of Undeath!


about CHASMDWELLER on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - CHASMDWELLER - Invoking the Wrath of the Seventh Circle (2019)

Tracklist:
01. Septic Coma (07:10)
02. Seven Lucid Mitochondria (08:37)
03. Wing of the Lotus (07:57)
04. Oracle of Innumerable Truths (10:15)
05. Photosynthetic Attunement (07:35)

band:
ZS - Guitars, Bass, Drums, Electronics
DG - Vocals, Lyrics

středa 4. listopadu 2020

Recenze/review - MESSIAH - Fracmont (2020)


MESSIAH - Fracmont
CD 2020, High Roller Records

 for english please scroll down

 Občas nám bývá umožněno nahlédnout na druhou stranu. Na onen svět. Nejčastěji díky hudbě. Není na světě příliš kapel, které by začaly hrát extrémní metal a já je neznal od jejich začátků, ale švýcarské legendy k nim patří. Svůj vznik datují do osmdesátých let a mají za sebou vynikající diskografii. Osobně mě na nich vždycky fascinovala atmosféra, kterou jsou schopni svojí muzikou vytvořit. I při poslechu jejich nového alba "Fracmont" stojím na tenké hranici mezi realitou a záhrobím.

 MESSIAH jsou jako staří duchové, kteří se zjevili v mém temném pokoji. Venku se ochladilo a do kostí mi vstoupil mráz. Pánové jsou legendy, které se v death metalu a thrashi pohybují s elegancí starých mistrů. Zvuk je jako studená čepel nože, který vám pronikne rovnou do srdce. Nezapomínejme ale ani na parádní obal, který vás ihned uvede do nečisté hry.

"Fracmont" je plná zvláštních, temných a mrazivých nálad. Na atmosféru se hodně sází a je to sázka na jistotu. Osobně si neskutečně užívám výlety kapely až někam k NWOBHM. MESSIAH jsou i po těch všech letech neskutečně uvěřitelní. Líbí se mi, jak si kapela hraje s melodiemi, s gradací skladeb, s texty. Album je na jednu stranu staré jako vyschlá mumie nalezená v dávno opuštěných katakombách, ale zároveň čerstvé a svěží. Jsem rád, že mi Švýcaři umožnili nahlédnout na onen svět. Proplétám se jako pavučinami jednotlivými songy, užívám si černé jiskry, které odskakují od riffů jako při kování kvalitní oceli. Jsou to ostré žiletky, kterými vám někdo pomalu rozdírá kůži. Vidím tváře duchů. Jsou šedé, průsvitné, slyším nářek těch, kteří se potácejí v meziprostoru a trápí je nečisté svědomí. "Fracmont" je jako obrácená modlitba. Kříže zase hoří! MESSIAH jsou zpátky. Silní a mocní. K téhle desce se budu rád a často vracet. Až navěky, amen! Chladný, temný death thrash metal s heavy metalovými prvky, který vás převeze přes řeku Styx! Stačí zaplatit svojí duší.


Asphyx says:

Sometimes we are allowed to look the other way. To the other world. Most often thanks to music. There aren't many bands in the world that start playing extreme metal and I haven't known them since their beginnings, but Swiss legends are one of them. They date back to the 1980s and have an excellent discography. Personally, I have always been fascinated by the atmosphere they are able to create with their music. Even when listening to their new album “Fracmont” I stand on a thin line between reality and the grave. 

MESSIAH are like old ghosts who have appeared in my dark room. It got cold outside and frost entered my bones. Gentlemen are legends who move in death metal and thrash with the elegance of old masters. The sound is like a cold knife blade that penetrates right into our heart. But let's not forget the great packaging, which will immediately introduce you to the dirty game. 


“Fracmont” is full of strange, dark and freezing moods. There are a lot of bets on the atmosphere and it's a sure bet. Personally, I really enjoy the band´s trips all the way to NWOBHM. MESSIAH are incredibly believable even after all these years. I like the way the band plays melodies, with the gradation of songs, with the lyrics. On the one hand, the album is as old as a dry mummy found in long-abandoned catacombs, but at the same time fresh. I am glad that the Swiss gave me a glimpse into the other world. I weave individual songs like cobwebs, I enjoy black sparks that bounce off riffs like when forging quality steel. These are sharp razor blades that someone will slowly tear at your skin. I see the faces of ghosts. They are gray, translucent, I hear the cries of those who stumble in interspace and are tormented by an unclean conscience. “Fracmont” is like a reverse prayer. The crosses are burning again! MESSIAH are back. Strong and powerful. I will be happy to return to this record often. Forever, amen! Cool, dark death thrash metal with heavy metal elements that will take you across the river Styx! Just pay with your soul.

TRACKLIST
1. Sacrosanctus Primitivus (2:15)
2. Fracmont (9:39)
3. Morte Al Dente (6:34)
4. Urbi Et Orbi (4:36)
5. Singularity (2:33)
6. Children Of Faith (6:34)
7. Dein Wille geschehe (4:11)
8. Miracle Far Beyond Disaster (2:37)
9. My Flesh - Your Soul (4:09)
10. Throne Of Diabolic Heretics (6:15)


LINE-UP
Andy Kaina - Vocals
Brögi - Guitars
Patrick Hersche - Bass
Steve Karrer - Drums



Recenze/review - ARSEBREED - Butoh (2020)


ARSEBREED - Butoh
CD 2020, Brutal Mind

for english please scroll down

Ruce i obličej od krve. Dnes jsme řezali jedny staré kosti. Je to dřina, nepopírám, naše práce je těžká a lidé nás nemají příliš rádi. Jsme pro ně havrani, špinavci, co se zaobírají hnisem a zkaženými vnitřnostmi. Jenže někdo to dělat musí, nemám pravdu? Nevadí mi hnilobný zápach, ani krutá hudba, která naše pitvy provází. Užívám si chlad, studené chodby, i hektolitry formaldehydu. Neznám nic krásnějšího, než chromovaný čistý stůl, který čeká na další tělo. Také cítíte tu vůni? Také slyšíte zcela zbytečné prosby o milost? Aha, já vám to zapomněl žít. Naše čerstvá těla ještě žijí. Alespoň trošku. 

Oběti mají, jak jinak, vyděšené tváře. Pouštím jim k tomu brutální death metal. Většinou to ocení. Před smrtí je třeba kvalita. Dnes mi někdo, možná kolega patolog, který je pořádně zvrácený a rád si bere talismany pro štěstí, doporučil novinku od holandských ARSEBREED. Ihned se usadila jako zkažená krev v přehrávači a my si tak mohli do sytosti užít drtivý masakr se surovým zvukem, syrovou atmosférou a spoustou zajímavých momentů. No řekněte, co si přát víc? Pokud jste tedy fanoušci žánru. 


Kapela hraje ryzí, poctivý brutální death metal. Bez příkras a zbytečností, s takovou tou temnou, krví nasáklou atmosférou. Žánrově i personálně jsou ARSEBREED spřízněni s DISAVOWED, ale zaslechneme zde i inspiraci třeba takovými DEEDS OF FLESH, PYAEMIA, VISCERAL DECAY, samozřejmě SUFFOCATION, DEFEATED SANITY, DEVANGELIC, UNMERCIFUL, ABYSMAL TORMENT, CRYPTOPSY, WORMED, PROSTITUTE DISFIGUREMENT. Zkrátka a jednoduše, říkejte si co chcete, ale dle mého skromného názoru se jedná o současnou brutálně death metalovou šlechtu. Pánové sice styl neposouvají mílovými skoky, ale i malé krůčky se počítají, to vám podepíšu vlastní krví. "Butoh" je nakopaným, nasypaným albem, který ale nepostrádá i skvělé nápady. Je slyšet, že u jeho nahrávání kapela přemýšlela a nejedná se jen o dnes tolik časté bohapusté mlácení prázdné slámy. Jak známo, je doba, kdy jen dobré řemeslo nestačí. Musíte mít vlastní krvavý ksicht, tah na bránu, s pořádným zvukem se také počítá. ARSEBREED tohle všechno umí a navíc přidávají ponurou atmosféru. Mám to takhle rád. Neznám nic lepšího, než čerstvé tělo a podobný brutální death metal pořádně nahlas. Jestli jste tomuto stylu oddáni, tak neváhejte ani chvilku. Je to opravdu masakr! 


sumarizace:

Při poslechu "Butoh" se opravdu cítím jako označený spalujícím cejchem. Lehce stylová podobnost s tvorbou třeba takových DEEDS OF FLESH, PYAEMIA, VISCERAL DECAY, samozřejmě SUFFOCATION, DEFEATED SANITY, DEVANGELIC, UNMERCIFUL, ABYSMAL TORMENT, CRYPTOPSY, WORMED, PROSTITUTE DISFIGUREMENT mě jen utvrzuje v tom, že v tomhle pekle jsem správně. Nové skladby mají neskutečný tlak, cílí přímo do terče. Jsem lovenou obětí, kusem masa, připraveným na porážku. Brutálních death metalových kapel je na každém rohu stovka, ale ARSEBREED jsou jiní, zajímaví, mají neotřelé nápady a neskutečně temnou a morbidní náladu v jednotlivých motivech. Letošní počin lze s klidem zařadit mezi to nejlepší, co za poslední roky v tomto stylu vzniklo. Už jen zvuk zabíjí, obal zaujme a donutí k přemýšlení. Holanďané jsou jako vetřelci z jiné planety, kteří nás přilétli zničit a vyhladit. Připomínají smečku rozzuřených hladových šelem, která místo toho aby vás uštvala k smrti, tak vás rozerve na kusy svojí hudbou. Vynikající brutální death metal té nejvyšší kvality! Masakr!


Asphyx says:

During the listening to the album "Butoh" I really feel as to be marked by the burning iron. The slight similarity with the music of bands like for example DEEDS OF FLESH, PYAEMIA, VISCERAL DECAY, of course SUFFOCATION, DEFEATED SANITY, DEVANGELIC, UNMERCIFUL, ABYSMAL TORMENT, CRYPTOPSY, WORMED, PROSTITUTE DISFIGUREMENT affirms that I am correct in this hell. New tracks have an unbelievable pressure, they target straight to the dartboard. I am the victim of hunting, I am a piece of flesh, prepared for the slaughter. On the metal scene, there are hundreds of brutal death metal bands, but ARSEBREED are different, interesting, they have innovative ideas and a really dark and morbid mood in the certain motifs. We can easily rank this record to the best records which were released in the last years in this style. Already the sound is killing, the cover art impresses and compels to deep thinking. The Dutch are like invaders from another planet who have come to destroy and exterminate us. They remind of a crowd of enraged and hungry beasts that, instead of hunting you down to death, will tear you up into pieces by music. Outstanding brutal death metal of the highest quality! Massacre!


Tracklist:
01. Obliteration (01:10)
02. Manifest (01:58)
03. Disintegration (01:50)
04. Tether (04:00)
05. Equilibrate (03:48)
06. Recomposed (02:58)
07. Malevolence (02:20)
08. Emergence (03:04)
09. Sanity (04:39)
10. Insanity (04:10)

band:
Robbe K and Joel Sta - Vocals
Pranger – Guitars (Lead)
Daniel – Guitar/Bass
Romain Goulon - Drums

https://brutalmind.bandcamp.com/album/butoh
https://www.facebook.com/pages/Arsebreed/155456037799381

http://brutal-mind.com/ 
https://brutalmind.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/brutalmindjakarta/ 
https://www.instagram.com/brutalmind.idn/

úterý 3. listopadu 2020

Recenze/review - VOID ROT - Descending Pillars (2020)


VOID ROT - Descending Pillars
CD 2020, Everlasting Spew Records

 for english please scroll down

 Starý dřevěný dům působil, jako by měl revma. Skřípal a duněl. A když foukal vítr, tak jste měli pocit, že zpívá a naříká. Vyprávěl nám příběhy, u kterých mrazí. O dávných vraždách, o stínech, o utrpení a bolesti. Když jste zůstali přes noc, tak jste se ráno probudili se spoustou nových šedivých vlasů na hlavě. Od té doby jste měli děsivé noční můry. Někde mezi bděním a sny, někde tam na konci ulice je spousta bolesti. Krvavé skvrny na zdi, pohybující se stíny. Malá holčička, která šeptá tichá jedovatá slova. Všechny nás obestřel strach.

 Novou desku amerických VOID ROT je nejlepší poslouchat na podobných místech. Lépe tak vynikne chlad a temnota, které jsou obsaženy v každé skladbě, v každém momentě. Díval jsem se na jeden starý dokument o vraždách. Odehrávaly se přede mnou podobné černobílé obrázky, jako když poslouchám "Descending Pillars". Doom a death metal namíchaný ve smutně jiskřivém poměru. 

Zhudebnit ozvěny z onoho světa zase tolik kapel neumí. VOID ROT se to povedlo stejným způsobem, jako to dělaly a dělají skupiny typu WINTER, INCANTATION, DISEMBOWELMENT, BOLT THROWER, KRYPTS, SPECTRAL VOICE, VASTUM. Album je krvavým otiskem, který naleznete ve starém opuštěném místě. Lidé tu mluví o nevyřešené vraždě, o záhadách a tajemnu. Dlouhé, táhlé melodie, chorobný vokál, smradlavý odér smrti. Tohle všechno z novinky "Descending Pillars" cítím a slyším. Songy na mě působí jako zaříkávání, jako tajná seance v domě na konci ulice. Zapalte svíce a poslouchejte. Budete se kývat do rytmu a postupně se přesunete do hypnotického stavu. Tak na mě deska doopravdy působí. Budete se snažit té záhadě přijít na kloub, budete chtít potkat všechny zlé stíny. VOID ROT mezi nás vyvrhli hrubozrnný death doom metal, u kterého mrznou kosti. Pokaždé, když půjdu ráno cestou kolem starého domu, tak si na tuhle desku vzpomenu. Mrznu u ní totiž, i když je parné léto. Skvělý smuteční obřad!


Asphyx says:

An old wooden house looked like it had rheumatism. It creaked and rumbled. And when the wind blew, you felt like it was singing and moaning. It told us stories where it was freezing. About ancient murders, about shadows, about suffering and pain. When you stayed overnight, you woke up in the morning with a lot of new gray hair on your head. You´ve had crazy nightmares ever since. Somewhere between waking and dreams, somewhere at the end of the street there is a lot of pain. Blood stains on the wall, moving shadows. A little girl whispering quiet poisonous words. We were all surrounded by fear. 

It is best to listen to the new album of American VOID ROT in similar places. This way, the cold and darkness that are contained in every song, in every moment, stands out better. I was looking at an old murder document. There were similar black-and-white images in front of me, like when I listen to “Descending Pillars”. Doom and death metal mixed in a sadly sparkling ratio.


Not a lot of bands can put the echoes from the other world into their music. VOID ROT did it in the same way as bands like WINTER, INCANTATION, DISEMBOWELMENT, BOLT THROWER, KRYPTS, SPECTRAL VOICE, VASTUM did it and do. The album is a bloody imprint that you will find in an old abandoned place. People are talking about unsolved murder, mysteries and darkness. Long melodies, sick vocals, stinking stench of death. I can feel and hear all of this from the new album “Descending Pillars”. The songs seem to me like an incantation, like a secret session in a house at the end of the street. Light some candles and just listen. You will swing to the rhythm and gradually move into a hypnotic state. That is how the record really works on me. You will try to figure out the mystery, you will want to meet all the evil shadows. VOID ROT threw out coarse-grained death doom metal among us, in which the bones freeze. Every time I walk around the old house in the morning, I remember this record. I´m freezing with her, even when there is a hot summer. Great mourning ceremony!

tracklist:
1. Descending Pillars
2. Upheaval
3. Liminal Forms
4. Delusions of Flesh
5. Inversion
6. The Weight of a Thousand Suns
7. Monolith (Descending Pillars, Pt. II)

Recenze/review - SCABBARD - V říši zla (2020)


SCABBARD - V říši zla
CD 2020, Slovak Metal Army

for english please scroll down

Venku je hnusně a já poslouchám návratovou desku SCABBARD. Zazní prvních pár tónů a ihned se vracím o nějakých třicet let zpět, když jsem s tvrdou muzikou začínal. Novinka "V říši zla" je jako rezavá truhlice, kterou náhodou při vyklízení najdete na půdě. Je plná starých zamotaných kazet, nášivek kapel, které už dnes nikdo nezná. Pamatujete na kompilaci Death Metal Session z roku 1991? Pánové by klidně mohli být jednou z dalších smeček, které by na ní zazněly.

Pro to, abyste si desku užili, se musíte vrátit po časové ose zpět. Dnes se tomu říká old school, dřív to byla muzika, kterou jsme poslouchali všichni. České texty, mnohdy lehce úsměvné, ale myšlené od srdce. Pamatuji, že SCABBARD mívali klávesy a koketovali i s doom metalem? Nebo se pletu, paměť už mi tolik neslouží. Každopádně, tady se hraje ryzí, prašivý death metal protýkaný thrashem. Nechte si chutnat. 


"V říši zla" je retrem se vším, co k tomu patří. Se zastřeným zvukem, určitou "nedokonalostí", která je doplněna nadšením a odhodláním. Nevím, jak deska obstojí u dnešních zmlsaných posluchačů, ale myslím, že jim ani není určena. Když totiž máte nahrávku v přehrávači a kolem chodí vaši blízcí, tak se pokaždé zastaví a zeptají se, co to posloucháš, prosím tě? Je potřeba určitá dávka nostalgie, abyste si album opravdu užili. Musíte se ponořit do vzpomínek, zasnít se a teprve pak budete spokojeni. Je určena pro starý psy, kteří už jen líně leží a nechávají kolem sebe všechno plynout. Občas ale zvednou hlavu a jsou pořádně naštvaní. Na celej tenhle zkaženej svět. Stejně jako SCABBARD. Pánové samozřejmě nejsou dokonalí, vlastně ani originální, ale když ony mají skladby svoje kouzlo. Songy od MORIORR jsme taky vyřvávali do noci a nikdo si z nás tenkrát nepomyslel, že dnes budou metal hrát i napomádovaní paňáci. "V říši zla" mě baví hlavně ve chvílích, když jdou na mě chmury, když se cítím starej a potřebuju se uchýlit na půdu mezi ohmatané věci. SCABBARD jsou letos suroví, syroví a pořádně naštvaní. Stejně jako já, když si pustím večer zprávy. A o tom to celé myslím je. Masakr ze staré školy! 


Asphyx says:

It's disgusting, the weather outside and I'm listening to new SCABBARD record. The first few tones sound and I immediately go thirty years back, when I started with hard music. The new album "V říši zla" is like a rusty chest, which you randomly find on the loft when you are cleaning. It's full of old tangled cassettes, band patches that no one knows today. Remember the 1991 Death Metal Session compilation? The gentlemen could easily be one of the other bands to be there. 

To enjoy the record, you must go back along the timeline. Today it's called old school, it used to be the music we all listened to. Czech lyrics, often slightly smiling, but thought from the heart. Remember that SCABBARD used to have keyboards and flirted with doom metal? Or I'm wrong, my memory doesn't work much anymore. Anyway, this is where pure, dusty death metal is played, interwoven with thrash. Bon appetite.


"V říši zla" is “retro” with everything that goes with it. With a muffled sound, a certain "imperfection", which is complemented by enthusiasm and determination. I don't know how the record will stand up to today's crazy listeners, but I don't think it's even intended for them. After all, when you have a recording in the player and your loved ones walk by, they always stop and ask, what are you listening to, please? You need a certain amount of nostalgia to really enjoy the album. You have to immerse yourself in memories, dream again and only then will you be satisfied. It is intended for old dogs who are just lying lazily and letting everything flow around them. But sometimes they raise their heads and are really upset. To this whole corrupt world. Like SCABBARD. Of course, the gentlemen are not perfect, not even original, but they have their charm. We also yelled songs from MORIORR into the night, and none of us thought at the time that metal would be played by guided men today. "V říši zla" I enjoy mainly in the moments when the grims fall on me, when I feel old and I need to take refuge on the ground among the things I know. SCABBARD are raw and really upset this year. Like me when I watch the news tonight. And that's what I think is all about. Old school massacre!



tracklist:
01-Intro
02-Novodobá šlechta
03-Zabil svou duši
04-Válka je kurva
05-Depka
06-Soudný den
07-John Wayn Gacy
08-Antikrist
09-Cesta
10-Jménem kříže

band:
Dan – bicie
Alex – basa, vokály
Tom – gitary, vokály


pondělí 2. listopadu 2020

Recenze/review - KÖRGULL THE EXTERMINATOR - Sharpen Your Spikes (2020)


KÖRGULL THE EXTERMINATOR - Sharpen Your Spikes
CD 2020, Xtreem Music

for english please scroll down

Ráno jsem vstal, pustil si zprávy a měl ihned chuť vyhlásit válku všem hajzlům. Všechno radši vypnu, odhlásím se ze všech sociálních sítí a obléknu si starou džínovou bundu. Dnes mě na světle neuvidíte. Zmizím v mlze, rovnou na starý opuštěný hřbitov za městem. Tady je klid a hrají tu ještě opravdový prašivý a ryzí black thrash metal. Vyhledám kobku se jménem KÖRGULL THE EXTERMINATOR a vložím CD do přehrávače. Hudba mi málem utrhne hlavu i s páteří.

Kapela, která se jmenuje podle skladby od VOIVOD, nemůže být špatná! Mumlám si pod vousy a po několika zásecích se má slova potvrzují. Odhoďte zábrany, zapalte onen svět. Tohle je průřez tím nejlepším, co kdysi v osmdesátých a devadesátých letech vzniklo. Peklo otevřelo svoje brány a k tanci vás zve samotný ďábel. 

 

Z "Sharpen Your Spikes" je cítit stejný smrad jak z desek starých SODOM, BATHORY, DESASTER, AURA NOIR, VENOM, DARKTHRONE, MOTORHEAD i VOIVOD. To by nebylo zase tak nic zajímavého, podobně hraje dnes spousta smeček, ale KÖRGULL THE EXTERMINATOR umí navíc dostat do své hudby patinu, špínu, temnotu a chlad. O ostrém, řezajícím a zároveň syrovém zvuku nemluvě. Zajímavým je i obal, hrozně mě bavilo se na něj při poslechu dívat. Španělé dokáží být divocí, agresivní, suroví, ale i studení a melodičtí. Všechno sedí přesně na svých místech a troufám si tvrdit, že tahle deska by neměla chybět ve sbírce žádného black thrash metalového maniaka. Jsou zde na oltář bezbožnosti obětovány návykové motivy, je sloužena černá mše pro vyvolávání duší zemřelých. Satan se směje, tohle je reálná uvěřitelná válka! "Sharpen Your Spikes" je deskou, která je ukována jen z těch nejkvalitnějších slitin. Spálí vás na popel, zničí, rozdrtí a ještě budete rádi. Chci KÖRGULL THE EXTERMINATOR vidět naživo, v malém zaplivaném klubu, chci s nimi znovu vyrazit na hřbitov. Nahrávka, která má v sobě velkou pradávnou sílu! Vynikající!


Asphyx says:

I got up in the morning, heard the news, and immediately wanted to declare war on all the bastards. I'd rather turn everything off, log out of all social networks, and put on an old denim jacket. You won't see me in the light today. I disappear into the fog, straight to the old abandoned cemetery outside the city. It's quiet here and they still play real dusty and pure black thrash metal. I look for a cell called KÖRGULL THE EXTERMINATOR and insert the CD into the player. The music almost tears my head and spine. 

A band named after a song of VOIVOD can't be bad! I mumble under my beard and after a few jams my words are confirmed. Drop the barriers, set the world on fire. This is a cross-section of the best that was ever created in the 1980s and 1990s. Hell has opened its gates and the devil himself invites you to dance.


"Sharpen Your Spikes" has the same smell as the old SODOM, BATHORY, DESASTER, AURA NOIR, VENOM, DARKTHRONE, MOTORHEAD and VOIVOD records. That wouldn't be so interesting, a lot of bands play similarly today, but KÖRGULL THE EXTERMINATOR can also get patina, dirt, darkness and coldness into its music. Not necessary to mention the sharp and at the same time raw sound. The cover is also interesting, I really enjoyed looking at it while listening. Spaniards can be wild, aggressive, cruel, but also cold and melodic. Everything sits exactly in its places and I dare say that this record should not be missing in the collection of any black thrash metal maniac. Addictive motifs are sacrificed on the altar of impiety, and a black Mass is served to summon the souls of the dead. Satan laughs, this is a real believable war! "Sharpen Your Spikes" is an album that is forged from only the highest quality alloys. It will burn you to ashes, destroy you, crush you and you will still be happy. I want to see KÖRGULL THE EXTERMINATOR live, in a small old school club, I want to go to the cemetery with them again. A record that has great ancient power in it! Excellent!


Tracklist:
01. Campanades A Morts (Intro)
02. Prophecy Of Black Blood
03. Inquisitor Generalis
04. Sharpen Your Spikes
05. Battle Ram
06. The Black Goat Of The Woods
07. Dawn Of The Extermination
08. Firing Squad
09. Follow The Flame
10. Sword And Sorcery
11. A Black Bird Is Always A Warning

band:
LILITH: Vocals
MARK WILD: Guitars
GHORTH: Guitars
JAVI BASTARD: Bass
JOE BASTARD: Drums

https://xtreemmusic.bandcamp.com/album/sharpen-your-spikes
https://www.facebook.com/KORGULLTHEEXTERMINATORAXETHRASH
https://www.instagram.com/korgulltheexterminator/
http://shop.xtreemmusic.com/english.main.index.php

Recenze/review - SKELETON - Skeleton (2020)


SKELETON - Skeleton
CD 2020, 20 Buck Spin

 for english please scroll down
Staří moc dobře vědí, že tahle válka nikdy neskončila. Propukla kdysi v osmdesátých letech a stále trvá. Válka s nebem. Ani jedna strana nezná slitování, útočí se bez kompromisů, rovnou do srdce. Pokud jste, stejně jako já, byli kdysi u zrodu téhle kovové nenávisti, neměla by vám uniknout americká četa rouhačů, kteří si říkají SKELETON. Stačí se podívat na obal, svícen a lebky, a máte ihned jasno. Tady se bude hrát hezky postaru, poctivě, surově, neurvale.

Vše si potvrdíte ihned u prvního poslechu. Původně hard core punková kapela se přesunula do starých katakomb, aby tam nahrála nové stejnojmenné album. Je určeno pro všechny, kteří rádi tráví dlouhé hodiny u svého přehrávače. Ano, tahle hudba patří na kazetu, na vinyl, k fanouškům, kteří stále chodí v džískách a křivácích. 


Základem desky je prašivý thrash/black metal, který odkazuje až někam k VENOM. Zavzpomínat si můžete ale i na norskou a švédskou metalovou školu (nezapomeňme ale ani na punk). Fantazii se meze nekladou. Pro mě je ale nejdůležitější to, že mě skladby řežou, pálí a hlavně baví. SKELETON nejsou samozřejmě v ničem objevní, ani noví, ale postavili se k hudbě čelem. Úplně před sebou vidím zaplivaný klub někde na periferii vašeho města. Je pátek a všichni se těší, jak je kapela rozseká. Stačí pár prvních tónů a všichni vědí, že takhle se má hrát old school true metal. Ostře, špinavě, ze skladeb musí odkapávat hnis a bolest. Chce se mi pařit, chce se mi skákat z pódia. Do mysli se mi vkrádá chlad a přidávám volume. Vše je ohlodáno na dřeň, až do morku kostí. Ano, potvrzuji, takhle přesně se v osmdesátých a devadesátých letech hrálo. Zvuk je uvěřitelný, nápady také, myslím, že si není na co stěžovat. Jasně, posluchači moderních směrů asi nepochopí, ale komu to prosím vás vadí? Hlavní je dobrý riff, zastřený vokál, dunivé bicí, feeling a drive. Všechno tohle se SKELETON dostává mírou vrchovatou. A já tak nemohu hodnotit jinak, než  - vynikající! 


Asphyx says:

The old people know very well that this war has never ended. It erupted sometime in the 1980s and still persists. War against heaven. Neither side knows no mercy, they attack without compromise, right in the heart. If, like me, you were once at the birth of this metal hatred, you should not miss the American platoon of blasphemers who call themselves SKELETON. Just look at the cover, candlestick and skull, and you´re immediately realize what it is all about. This will be played nicely in old fashion, honestly, brutally and unruly. 

You will confirm everything at the first listen. Originally a hard core punk band, they moved to the old catacombs to record a new album of the same name. It is designed for everyone who likes to spend long hours with their player. Yes, this music belongs on tape, on vinyl, to fans who still wear jeans and leather jackets.


The basis of the album is dusty trash / black metal, which refers somewhere to VENOM. But you can also remember the Norwegian and Swedish metal school (let's not forget punk either). There are no limits to imagination. But the most important thing for me is that the songs cut, burn and most importantly, I enjoy it. Of course, SKELETON are not discoverable or new in anything, but they have faced music. Right in front of me I see a spit club somewhere on the outskirts of your city. It is Friday and everyone is looking forward to the band chopping them up. Just a few first tones and everyone knows that this is how old school true metal should be played. Sharply, dirty. Pus and pain must drip from the songs. I want to party, I want to jump off the stage. The cold creeps into my mind and I add volume. Everything is gnawed to the marrow, to the marrow of the bones. Yes, I confirm, this is exactly how it was played in the eighties and nineties. The sound is believable, so are the ideas. So there is nothing to complain about. Sure, modern students probably won't understand, but who cares? The main thing is a good riff, blurred vocals, booming drums, feeling and drive. All this SKELETON gets at a high rate. And so I can not evaluate other than - excellent! 

Tracklist:
01. Skeleton (02:20)
02. Mark of Death (02:45)
03. The Sword (02:26)
04. T.O.A.D. (01:44)
05. Ring of Fire (02:45)
06. At War (03:24)
07. Taste of Blood (02:34)
08. Victory (00:43)
09. A Far Away Land (01:56)
10. Turned to Stone (02:10)
11. Catacombs (04:44)

https://skeletonatx.bandcamp.com/
https://www.20buckspin.com/collections/skeleton
https://facebook.com/Skeleton-1425382974369527/

neděle 1. listopadu 2020

Recenze/review - SHRAPNEL STORM - Shrapnel Storm (2020)


SHRAPNEL STORM - Shrapnel Storm
CD 2020, Great Dane Records

 for english please scroll down

Zbraň s číslem 666 na boku. Zažila toho tolik, že by mohla vyprávět. Byla přímo v boji, uprostřed vřavy. Zabíjela nevinné. Ze strachu, ze msty, z legrace. Teď několik let odpočívala dole ve sklepě, aby byla znovu vyzvednuta a aby rozjitřila staré vzpomínky. Vzpomínky na válku, na tu starou děvku, která vás vždycky nakonec zničí a zabije. Mám rád válečný death metal. Mám rád kapely, které dokáží přenést ducha bojiště do své hudby. SHRAPNEL STORM patří mezi ně.

Letos útočí se svým druhým stejnojmenným albem a zůstává po nich jen spoušť a strach. Vidím před sebou zástupy žoldáků pochodujících na smrt. Pohltila mě temnota a chlad. Slyším výstřely a nářek raněných. Myslím si, že deska "Shrapnel Storm" se opravdu povedla.



SHRAPNEL STORM jsou staří válečníci, v jejichž tvorbě lze vystopovat odkazy BOLT THROWER, OBITUARY, DEICIDE, HAIL OF BULLETS. Jejich death metal je surový, jde až ke kořenům stylu. Líbí se mi, že si kapela na nic nehraje, jede si to svoje a zůstává po nich jen spálená země. Nejvíc asi připomíná rozjetý tank, jehož pancíř rozhodně neprostřelíte. Finové na to jdou tradičně, klasicky a dělají to velmi dobře. Skladby nepostrádají sílu a energii, je to hodně podobné, jako když vám dá do ruky někdo odjištěný granát. Také cítíte to napětí. A pak se rozlétnete na stovky kousků všude kolem. SHRAPNEL STORM jsou staří váleční death metaloví veteráni, kteří nám letos předkládají další řadu příběhů o smrti, o nekonečných bojích. Jako prostředek k tomu volí smrtící kov v jeho základní (a dle mého stále nejlepší) podobě. Nahrávku si nejvíc užívám po sledování různých dokumentů, je pro mě doplňkem, soundrackem, který rozhodně neomrzí. Není to nic nového, ani převratného, ale oceňuji nadšení, uvěřitelnost a odhodlání. Zbraň s číslem 666 na boku znovu zabíjí! 


Asphyx says:

Weapon with the number 666 on the side. It had experienced so much that it could tell. It was right in the fight, in the middle of a commotion. It killed innocents. For fear, for revenge, for fun. It had been resting downstairs in the basement for several years now, to be picked up again and to rekindle old memories. Memories of war, of that old bitch who will always destroy and kill you in the end. I like war death metal. I like bands that can transfer the spirit of the battlefield to their music. SHRAPNEL STORM is one of them. 

This year, they attacked with their second album of the same name, leaving only a trigger and fear. I see crowds of mercenaries marching to their deaths. I was engulfed in darkness and coldness. I hear shots and the cries of the wounded. I think the album “Shrapnel Storm” really worked. 

 

SHRAPNEL STORM are old warriors, in whose work one can trace the references BOLT THROWER, OBITUARY, DEICIDE, HAIL OF BULLETS. Their death metal is raw, going to the roots of the style. I like that the band doesn't pretend anything, it goes its own way and only the scorched earth remains after them. It probably resembles a running tank the most, whose armor you will definitely not shoot through. The Finns do it traditionally, classically and they do it very well. The songs don't lack strength and energy, it's a lot like giving someone a detonated grenade. You also feel the tension. And then you fly into hundreds of pieces all around. SHRAPNEL STORM are old war death metal veterans who are telling us this year another series of stories about death, about endless battles. As a means of doing so, he chooses deadly metal in its basic (and in my opinion still best) form. I enjoy the recording the most after watching various documentaries, it is an accessory for me, a soundtrack that will definitely not get bored. It's nothing new or groundbreaking, but I appreciate the enthusiasm, the credibility and the determination. The gun with the number 666 on the side kills again! 


about SHRAPNEL STORM on DEADLY STORM ZINE: 

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine