DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 7. prosince 2020

Recenze/review - DEPRAVITY - Grand Malevolence (2020)


DEPRAVITY - Grand Malevolence
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Přesně věděl, kam bodnout. Aby to co nejvíce bolelo. Strach mu dělal moc dobře. Schovával svoje oběti dlouhé roky na starém opuštěném statku. Dole ve sklepích. Měl dobrý vkus. Na krásné ženy. Další ostrý hřeb, další bolest. Přímo do oka. Všechny si přály po několika dnech zemřít. Tváře rozdrásané do krve, nářek a bědování. Usmíval se. Takový milý chlápek ze sousedství. Všichni jej měli rádi. Vždycky zdravil. A ty jeho krásné oči. Těm podlehlo spousta dívek. Doslova a do písmene. Umíraly pro něj. Jenom pro něj.

Četl jsem nedávno podobný příběh a ihned se mi spojil s druhou dlouhohrající deskou australských death metalistů DEPRAVITY. Ti mi také každým dalším riffem zatloukají do hlavy nový ostrý hřeb. Brutální, krutí, temní a chladní, někdy techničtí i progresivní. Takoví jsou Australané i letos. 


"Grand Malevolence" je albem, které má černě nehumánní atmosféru. Jsem znovu na statku daleko v lesích a pátrám na místě činu. Zaschlá krev, surový průrazný zvuk. Žhavý obal od Alexe Tartsuse. Tohle všechno dohromady tvoří precizní a perfektní morbidní dílo. Osobně se mi nejvíc líbí nálady celé nahrávky, které opravdu připomínají soukromý hřbitov vzadu za domem. Některá těla ještě nejsou rozložena. Pach smrti se vznáší všude kolem a DEPRAVITY na nás útočí podobným způsobem jako třeba takoví MORBID ANGEL, IMMOLATION, MONSTROSITY, NILE, SUFFOCATION, SPAWN OF POSSESSION, HOUR OF PENANCE, ABYSMAL TORMENT, DRAWN AND QUARTERED, BRUTALITY, GORGUTS. Jedná se o natlakovaný death metal s vlastním výrazem a jasně daným směrem - všechno zničit v okruhu několika kilometrů. Deska se mi ihned usadila v hlavě, rád se k ní opakovaně vracím a neskutečně si ji užívám. Byla a je pro mě krvavým příběhem o hrůzných činech, které se mohou stát i ve vašem sousedství. "Grand Malevolence" je nahrávkou, která řeže přímo do živého. Do těch nejcitlivějších míst a skvěle se poslouchá. Propracovaný, inteligentní death metal s temnou aurou, který vás vykostí zaživa! 


Asphyx says:

He knew exactly where to stab. To hurt as much as possible. Fear did him very good. He hid his victims for many years on an old abandoned farm. Down in the cellars. He had good taste for beautiful women. Another sharp nail, another pain. Straight to the eye. They all wanted to die after a few days. Faces torn to blood, lamentation and lamentation. He was smiling. Such a nice guy from the neighbourhood. Everyone loved him. He always greeted. And his beautiful eyes. Lots of girls succumbed to them. Literally and to the letter. They were dying for him. Just for him. 

I recently read a similar story and immediately connected with the second full-length album of Australian death metallers DEPRAVITY. They also hammer a new sharp nail into my head with each new riff. Brutal, cruel, dark and cold, sometimes technical and progressive. Such are the Australians this year as well.


"Grand Malevolence" is an album that has a black inhuman atmosphere. I'm on a farm far away in the woods again, looking for a crime scene. Dried blood, raw piercing sound. Hot cover by Alex Tartsus. All this together forms a precise and perfect morbid work. Personally, I like the mood of the whole recording the most, which really resembles a private cemetery behind the house. Some bodies are not yet decomposed. The smell of death floats all around and DEPRAVITY attacks us in a similar way to MORBID ANGEL, IMMOLATION, MONSTROSITY, NILE, SUFFOCATION, SPAWN OF POSSESSION, HOUR OF PENANCE, ABYSMAL TORMENT, DRAWN AND QUARTERED, BRUTALITY, GORG. It is pressurized death metal with its own expression and clearly defined direction - destroy everything within a radius of several kilometres. The record immediately settled in my head, I like to come back to it repeatedly and I really enjoy it. It was and is for me a bloody story about horrific acts that can happen in your neighbourhood. "Grand Malevolence" is a recording that cuts directly into live. To the most sensitive places and it sounds great. Sophisticated, intelligent death metal with a dark aura that will bone you alive!


about DEPRAVITY on DEADLY STORM ZINE:

Track List:
Indulging Psychotic Thoughts
Grand Malevolence
Invalid Majesty
Cantankerous Butcher
Trophies Of Inhumanity
Castrate The Perpetrators
The Coming Of The Hammering
Barbaric Eternity
Hallucination Aflame
Epitome Of Extinction
Ghost In The Void


Line up:
Louis Rando (Impiety, The Furor) - Drums
Lynton Cessford (Entrails Eradicated) - Guitar
Jamie Kay (Inanimacy, ex-The Ritual Aura) - Vocals
Ainsley Watkins (ex-Scourge) - Bass
Jarrod Curly (ex-Malignant Monster) - Guitar

Artwork by Alex Tartsus (Sepulchral Curse, De Profundis)

Official Video
Official Video Stream
Official Bandcamp
Official Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Depravity Facebook
Official Label YouTube Channel
Label US Store
Label Europe Store

neděle 6. prosince 2020

Recenze/review - SUMMONING DEATH - One Step Beyond (2020)


SUMMONING DEATH - One Step Beyond
CD 2020, Chaos Records

for english please scroll down

Dnes ráno byl na hřbitově podivný neobvyklý klid. Jakoby se v noci něco stalo a nešlo to již vrátit zpět. Jsem zvyklý na temné skřehotavé zvuky, na nářek nemrtvých, když je dobrá konstalace, tak i na zombie, ale na tohle si nikdy nezvyknu. Narušili náš prostor, klid uložených těl. Vykradači hrobů. Chodím mezi náhrobky a je mi smutno. Jak může někdo zničit tak krásnou kamenickou práci? Jak může někdo vytahat rakve z hrobů a rozházet pozůstatky po cestě? Tohle nesmí žádný poctivý hrobník nikdy dopustit.

Je to podobné jako s death metalem. Ten mám také nejraději starý, prašivý, upřímný a zahraný od srdce. Dnes se podíváme na zkažený zub mexickým rouhačům SUMMONING DEATH. Kapela byla založena v roce 2014 a letošní počin je jejich druhý dlouhohrající. Hřbitov i poslech jsou během jejich působení v nejlepším pořádku. Pokud tedy máte rádi plesnivý old school death metal.


Inspirací pro hudbu se staly legendy finské a švédské školy, pro texty zase hororové filmy z padesátých a šedesátých let. Album je doslova mokvající záležitostí, u které se ozývá šramot z nedávno pohřbených rakví. Není divu, hraje se tady hezky od podlahy. Hudba musela být složena v márnicích, nejlépe v noci, když je všude kolem ponurý klid. SUMMONING DEATH jsou typickými představiteli death metalu staré školy. Mnohé napoví jak skvělý zvuk, tak i obal, které vás ihned přenesou do devadesátých let minulého století. "One Step Beyond" má potřebný drive i sílu, nezapomíná se ani na chlad a temnotu. Pro staromilce dílo více než vhodné. Mám rád, když je vše na svých místech, když je zachována logika. Vůbec mi nevadí, že jsou postupy Mexičanů shodné s jinými. Tomu se dnes stejně nevyhnete. Kosti musí být zásadně prašivé, lebky s prostřelenými čely. Musím cítit z hudby bolest a oddanost záhrobí. SUMMONING DEATH tohle všechno splňují a nemohu hodnotit jinak, než velmi vysoko. Jsem najednou účastníkem hororových filmů, vstupuji ráno na hřbitov a zbytek již znáte. Poctivý syrový death metal, u kterého se rozpadnete v prach! Velmi dobře!


sumarizace:

Novinka "One Step Beyond" je hnisavým a mokvajícím černobílým hororovým filmem z přelomu padesátých a šedesátých let. Je zaseknutou sekyrou přímo do hlavy, dalším svědectvím o poctivém reálném death metalu. Podobně dobře zahraná a složená alba přivítám u mě v kostnici vždy rád a s chutí. 

SUMMONING DEATH se stále drží stylu, který kdysi založily švédské a finské death metalové kapely. Pořád krvácejí zkaženou krví, drtí vše živé i neživé v okruhu několika kilometrů. Tohle je muzika určená do starých katakomb, pro fanoušky, kteří mají rádi syrovou a surovou smrt. Spolu se skupinou během poslechu narovnáte lebky do krásných pyramid, budete předčítat ze starých death metalových knih. Podpořeni skvělým zvukem a nápady se budete kochat nádherným obalem a přemýšlet, jak znějí ozvěny z onoho světa. Líbí se mi, že SUMMONING DEATH útočí bez varování, dokáží napsat velmi dobré songy a zároveň v nich zachovat potřebnou sílu a temnou energii. "One Step Beyond" doporučuji podávat se syrovým, zahnívajícím masem, v podchlazené místnosti. Podle mého úsudku se jedná o skvělou smečku, hrajících old school death metal. Zůstává po nich totiž jen spálená země. Vynikající mokvající nahrávka, která vám doslova shnije v rukou! Absolutní smrt! 


Asphyx says:

The now album "One Step Beyond" is a purulent and creepy black and white horror movie from the turn of the 1950s and 1960s. It is like ax stuck in the head, another testimony to honest real death metal. Similarly well played and composed albums I always welcome at my ossuary with a pleasure.

SUMMONING DEATH still keep the style that was founded by bands like Swedish and Finnish death metal school. They are still bleeding with spoiled blood, crushing all living and inanimate within a few kilometers. This is music to old catacombs, for fans who like raw and brutal death. Along with the band, while listening, straighten skulls into beautiful pyramids, you will read from old death metal books. Supported by great sound and ideas, you will enjoy the beautiful cover and you will think about how sounds echoes from the other world. I like how SUMMONING DEATH attacking without warning, they can write very good songs while keeping the power and dark energy needed. I recommend serving "One Step Beyond" with raw, rotting meat in a chilled room. In my opinion, it is killer bands playing old school death metal. Only the burnt land remains. An excellent rotten record that will literally rot in your hands! Absolute death!



Tracklist:
01. The Devils Laughter
02. Make Me Not A Witch
03. The Bride Possessed
04. Night Of The Kill
05. The Mask
06. House Of The Dead
07. The Image Of The Death
08. The Storm
09. Silence Of The Centuries (Depravity Cover)

band:
Ricardo - Acoustic- Electic Guitars-Bass.
Angel - Drums
Carlos - Vocals
Javier - Guitars

A few questions - interview with death metal band from Mexico - SUMMONING DEATH.

A few questions - interview with death metal band from Mexico - SUMMONING DEATH.

Answered Ricardo, thank you!

Ricardo, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.? 

To understand a little where the band was born it is important that you know where we live, we are a band from Cancun which is a small paradisiacal place in southern Mexico, here there is a scene very similar to what the scenes of many other places was many years ago, where there are only few bands of various styles such as punk, heavy metal, black metal, death core, thash etc. for the same reason, most of the bands know each other and in fact we meet from time to time, starting from this we had the need to express our taste for old school Death Metal since no band around here played that particular style, gor those reasons I started working on some riffs and found another veteran named Francisco Aguilar who was at the time a drummer for the band Shub Nigurath in Mexico City, but he lives in here too, the idea was simply to make some songs and record a demo, play a little and have fun in local clubs with the tiny metal scene in that time, this was around 2012. 

At the end we were able to record a demo in my home studio with a regular production that in fact served simply to start making ourselves known not only here but in other places,it is fun because we never sold a single demo so we had to give them away for free, the demo was called “Cadaveric Environment“. 

After a while there was a change of line-up where, among others, Gray Lara, who is the current bassist of the band, entered, we began to work more in shape in a second demo that ended being called "A window from an evil place" which was also recorded in my home studio with a little better production (I had already practiced a bit and knew how to mix a little better hehehe), the second demo did not have much scope, again we dont sell a single copy, we sent all of them and gave them all away every time we play, but at least the band already had a little more recognition, these demos were sent to Victor Hernandez from Chaos Records Mexico, however, Victor was not convinced of the material, many years we were trying to get him to sign us, so I started working again on new material and with the help of Angel Santos who was the drummer for some years we worked on a demo of 5 songs where I ended up recording voice, bass and guitars, this was sent to several record labels, among them again Chaos Records that finally agreed to sign the band, from that pint we started the rehearsals for the recording of the album, this time it was recorded and mixed here in cancun in the Dark Sound Studios by Geiler Mai and mastered by Dan Lowndes at Resonance Sound which was our first formal work that had the name of “The House that Screamed“, the same had a good reception and finally we started to sell records hehehehe, it helped us to play in more places and to play at the Total Death Mexico festival wich is a great undergorund festival in Méxco City. 

After that there were some line-up changes with the entering of Abigail on vocals, Sergio (Difer Nom Basta ) on guitars and Ivan (Delirium, Evil Entourage) on drums, this line up with a more professional vision of what we wanted to do for the second album. 


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

For this second album "One Step Beyond" Sergio and I were working on the material almost entirely in 2019, at the end Sergio made the final demos and it was recorded in Cancun, Quintana Roo which is where we live, this time we only recorded the drums at Dark Sound Studios, the idea was to reamp and record voices right there, but due to the pandemic we had to condition my house and work in my home studio again, for this time I had been working more serious in my mixing skills and did the mixes on my own and it was mastered again by Dan Lowndes at Resonance Sound. 

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? 

At the moment 1000 copies have been published on cd but we are in talks to launch the versions on cassette and vynil. 

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

The lyrics were initialy worked by Melina who was our live vocalist during the “House That Screamed“ period but at the end we finished them between Sergio and me. 

Basically the lyrics are based on a television show called “One Step Beyond“, which is the antecedent to what would become Twilight Zone, in general the theme of the band has been inspired by series and B movies and horror movies of the 40s, 50s, 60s, 70s, and 80s, we felt that in that period people had to be more imaginative not only at the time of create but also from the viewer's point of view, in these times there are no limits, but that is not always good, people no longer use their imagination, they no longer read, they no longerget into the horror arts, they only consume what they see, that's what we tried to go a little back in time when your head did the magic. 


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

We have had 2 logos, the first one was created by a friend of mine Fabian Fuentes who was the one we used in the demos, he also helped us with the covers and their layouts, as the music evolved we wanted a logo that will be similar more to the sound we were creating, for this we were helped by another friend of mine named David who is the vocalist of a band called The Suffering from here in Mexico, an excellent band by the way, in the visual part the artist John Quevedo helps us, we believe he has the same vision of us and that he has done excellent work for us developing the vision that we want to reflect our music in an extraordinary way. 

Regarding our social networks, at the moment we only have Facebook, Instagram and a YouTube channel, unfortunately it is the new way to spread music and it is important if you want your music to be heard elsewhere, we do not love the idea but we must adjust in the same way to modernity. 

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you? 

As I was telling you, we had always wanted to work with Chaos Records, in addition to the quality of the production, it also has a fairly strong international impact, so we always cling to the idea of working with them until it was achieved, we are very satisfied with how they have carried things and we have felt supported by the company at all times. 


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration? 

Our musical tastes are mainly based on old school Swedish and Finnish Death Metal, mainly on bands like Grave, Depravity, Demilich, Demigod, Amorphis, Carnage, God Macabre, Crematory, among others, however I can tell you that in the previous material there are arrangements base in bands like Soul Asylum, Goo Goo Dolls, Rush and others. 

Regarding inspiration, it comes from our daily life, from what we live, from what we see or hear, and in those series and movies we were talking about. 

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response? 

We have not sent the album to other labels, generally we are very sure of what we want and the direction we want to take, as I told you at the beginning we send many demos to many labels and we never had an answer, I think it is normal, every time there are more and more bands with incredible sound and it is getting harder and harder to get a contract with a label, so why risk the one we have hehehehe. 


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

Since the formation of the band we have played a lot to be an underground band, personally we believe that it is better to play in small places than in big festivals, contact with people is always better when you play in small places, festivals help you to more people listen to you but you also run the risk of getting lost among so many bands. 

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band? 

At the moment we are waiting for the pandemic to pass, we already have a couple of dates for next year but we have to wait for all this chaos to end to have certain about the dates, for now we continue rehearsing and we are taking things slowly, I continue preparing in terms of musical production and I've started writing some new music, let's just hope that next year get better for everyone and we can be back on stage. 


How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information? 

Sure!! It can be trough facebook or instagram, or vía email to the next adresses: 





Thanx for the interview. 

Thanks to you Jakub, for your time and take care and hope everyone is well over there, its great to hear that our music is listened from so far away!!

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý sedmdesátý pátý - Markéta


Příběh dvoustý sedmdesátý pátý - Markéta

Občas, když vzpomínám na své mládí, tak si představuji, jaké by to asi bylo, kdybych měl tenkrát o trošku víc rozumu, jako teď. Ten mi velel, abych zůstal s Andreou, všichni mí kamarádi také, dokonce i máma, která byla původně hodně proti, abych chodil s holkou, co byla jak šídlo, byla smutná. Jenže já byl zase zamilovanej. Pořád jsem se v noci vedle své dívky převaloval a myslel na Markétu. Vloudila se ihned do mých snů a představ. Zdávalo se mi, zase a opět, jak chodí ulicí, jak se vlní, naklání roztomile hlavu na stranu. Smyslná úplně jiným způsobem, než všechny mé předešlé partnerky. Táhlo mi na dvacet a pořád jsem hledal. Chtěl jsem snít, cestovat, objevovat, nasávat celej svět do sebe. Hranice byly otevřený, kolem v devadesátkách bylo ve vzduchu cítit nadšení. Na sídlišti a v továrně jsme tolik všechno nevnímali, ale jakmile člověk vyrazil do Prahy nebo někam ven, tam tomu tak bylo. 

Nojo, jenže všichni kolem mě si představovali, že po tom, co jsem si prožil po Kačence, s Kristýnkou a jejím vozíkem, i s Monikou, se usadím, budu vděčný za klid a pohodu, kterou jsem s Andreu měl. Vlastně už dnes ani pořádně nevím, proč jsem utekl. Možná v tom byl fakt jen sex, ale spíš jsem si měl s Markétkou víc co říct. Byla jemnější, víc jsem se s ní cítil jako chlap - ochránce, jestli mě chápete. Navíc, jako takový velký bonus, poslouchala hudbu jako já. Bylo pro mě hrozně důležitý, abych měl vedle sebe holku v džínový bundě, ve křiváku, se kterou se můžu vydat na jakýkoliv koncert, budu si s ním moc probrat kapely a tak, to mi u Andrey hrozně chybělo. Opravdu jsem muzikou žil. Byl a vlastně i jsem takovým tím fanouškem, který je schopen vyrazit přes celou republiku na koncert. Dát půl výplaty za CD a trika a potom žrát jenom paštiky. Vydělával jsem si, měl jsem rád hospodu a bylo na čase říct Andree pravdu. 

Říznul jsem přímo do živého v sobotu ráno. Nejdřív byla v šoku, pak mě profackovala a vykopala před dveře. Byla velmi hysterická a já si nechal všechno líbit. Byl jsem tím špatným, kdo odcházel. A vůbec jsem neuměl slovy vysvětlit, proč vlastně. Jak blbej film, ona ho má ráda, on ji ne. Bolí to ale všechny strany. Popsány o podobných situacích byly tuny papíru, složeny symfonie, namalovány obrazy a i když jsem si o tom četl i poslouchal, stejně mě bolelo srdce. Musel jsem se několikrát opít, zavřít se sám do kouta a naškrábat a následně zmuchlat asi deset básní. Nechtěl jsem svý krásný zrzavý prdelce ublížit, ale Markéta v sobě měla něco, co mě neskutečně přitahovalo. Najednou jsem nevnímal hádky svých rodičů, šikanu ze strany Němců v práci, vstával jsem s chutí a ranní erekci s obrazem Markéty ve své hlavě. Vedle mě ležela ještě před chvílí neskutečně sexy Andrea a nechtěl jsem jí. Byl jsem prokletý, uhranutý? Možná. 

Jak na mě byli všichni naštvaný, tak jsem si vzal klíče od chalupy a pozval tam svoji novou dívku, abychom vypadli a naladili společné noty. Byla úžasná. V peřinách, duchnách z kachního peří, u krbu na kozí kůži. Hezky zezadu na půdě, když ji šla od pusy pára. Samice a sameček. Byl jsem zamilovanej až po uši. Hladil jsem ji a mazlil se. První měsíce poznávání bývají nejlepší. Učil jsem se, kam a jak sáhnout, jak ji naladit, aby kňourala, tulila se a chtěla ještě. Tři dny jsme nevylezli z postele. Další žena v mém srdci. Dovolte, abych vám ji konečně představil. Poprvé mě viděla na výměnném turnaji ve volejbale někdy v šestnácti. Hrála v druhém družstvu. Za zdrávku. Kačenka za gympl. Moc jsem si ji nepamatoval. Bývala šedou myší, stydlivou, jemnou holčičkou. Nechtělo se mi tomu věřit, protože teď byla nádherná kost. Pružná, smyslná. Pracovala v boleslavské nemocnici jako sestřička a přátelé, osud tomu párkrát chtěl, že jsem u ní ležel několikrát na oddělení, když jsem dostával na boleslavských ulicích do držky. Byla mým osudem? Nevím, ale vyprávěla mi o tom, že jsem se jí líbil už kdysi. Prej jsem byl drzej a i když nejsem hezkej, tak ve mně něco bylo. Takže nakonec sis mě vybrala ty? No je tohle vůbec možný? 

A chlapi v hospodě v Jizerkách se mi smáli, cože to mám zase za novou holku. Člověče, ty to střídáš, nejsi na to už moc starej? Abys nepřebral. Ale pak mluvila Markéta a všichni najednou věděli, proč právě ona. Najít totiž děvče, který je k světu a ještě jí hlava pálí, to je dar z nebes, můžete s ní totiž nejen spát, ale i  si povídat, probírat věci. Měla ráda Black Sabbath a black metal. Temnou a černou muziku, ale jinak byla veselá. Ne tak křečovitá jako Andrea, ale opravdu vtipná, pohotová. Trošku jsme se poznali a protože jsme se poprvé seznámili v Hradišti na Debustrol, bylo na čase zase někam vyrazit. Při nákupu v Jablonci jsem viděl plakát na VAR a Torr v Liberci. Hele jedem, musíme, tohle je povinnost. Ona že jako jo, ale musí se na chalupě pořádně nalíčit. Nevím, kde vzala inspiraci, jestli u Kiss, Alice Coopera, Root nebo někde v časáku o norských kapelách, ale černá jí fakt slušela. A myslím, říkám, přísahám, jako že opravdu hodně. Černá šelma kočkovitá, dělal jsem si z ní srandu, když se nakrucovala před zrcadlem. Do Jablonce jsme museli pěšky, ujel nám autobus. Musel jsem si jí několikrát rozbalit. 

Tramvaj z Jablonce do Liberce je narvaná metlama. Konečně mezi svými. Koupil jsem ve stánku nějakej rum a tak nabízím kolemjdoucím. Místní partičky, ale i dojíždějící. Hlášky létají vzduchem a já jsem na svoji holku neskutečně hrdej. Na rozdíl od Andrey se vyzná. Je metal srdcem i duší, jakkoliv to zní pateticky, tak tomu tak opravdu bylo. Jasně, že člověk v tomhle věku porovnává, hledá, zkouší. Aspoň si prožije svý a pak neblbne jako starej. Hele já byl jako puberťák uhrovatej, brejlatej a holky mě nechtěly. Pořád zamilovanej, až mi došlo, že je musím mít trošku na háku, být nad věcí. Vole, taky nejsi Adonis, musíš je ukecat, říkával mi Prcalík, kterej byl v tomhle dál. Vyrostl jsem, zesílil, sportoval a už jsem nevypadal tak hrozně moc ošklivě. Jako žádná sláva, ale co naděláte. Najednou jsem měl samý krásný holky. Jako, pro mladýho kluka splněnej sen, co vám budu povídat. A kdo říká že ne, tak lže a kdo lže, ten krade. Uff. 

Nejednou jsem děsněj king, protože pár Liberečáků znám, z různých akcí a oni mě vidí s novou holkou. Pamatují si mě hlavně od Kristýnky, vozík si jen tak nespletete. A hned, cože se stalo, proč nejsme spolu. Připadám si jako malá hvězda, dělá mi to samo dobře. Tady, na metalu a na to vám přísahám, jakože se Smrťák jmenuju, jsem se vždycky cítil dobře. Nějak se na mě vždycky lepili pohodoví lidé, hezký holky a bývala to neskutečná sranda. Ani Liberec není dnes výjimkou. Normálně se vyndám, blábolím, tančím, chci se ukázat před Markétou jako velkej nadsamec. Dívá se mi do očí, nechá se vysadit na ramena, pije se mnou rum. Má v sobě při všem takovej zvláštní vnitřní klid. Asi jak v nemocnici viděla už všechno možný, tak není pošuk jako já, protiklady se fakt přitahujou, naše bábi měla zase pravdu. Přesně takovou ženskou potřebuju, říkám si, když zrovna letím z pódia. Sice jsem se zařekl, že už nikdy skákat nebudu, ale řeči se vedou a činy konají. Miluju její rty, když ji zatáhnu za sloup a líbáme se tam ve stínu a za zvuků pořádného nářezu. V.A.R. i Torr jsou ten večer skvělý, v plné síle. 

Někdo bleje už uvnitř, někdo až venku, ale já se držím. Někdo se hádá, ale většinou se hodně hlásí a směje. Jdeme s nějakou další dvojicí do nonstopu, ujela nám tramvaj do Jablonce. Jsou tu jenom nějaký starý fetky nebo možná tak starý nejsou, ale sešlý rozhodně. Povídáme si, slibujeme si zase, že se navštívíme. Jsou to ale jen opilecký kecy. Chce se mi spát a tak se schoulíme na lavičce k sobě a já jsem za džentlase, půjčím Markétě křiváka. Odměnou mi je její teploučké mladé tělo. Je fakt úžasná, nikdy bych nevěřil, že zažiju s holkama tolik krásných věcí. Jako začínající puberťák jsem si jednu dobu myslel, že jsem odsouzený k nekonečné onanii. Stačilo ale vyrazit ven, poznat první partu a potom už šlo všechno jako po másle. Konečně tramvaj a hned si získám další ostruhy. Na autobusáku na nás machruje nějakej hnusnej olezlej opilec. Napadne mě a já mu dám dělovku. Fakt ránu a on lehne. 

Tím pádem jsem ochránce rodu, má milá ke mně vzhlíží ještě víc a já nic nedbám, že mě pálí zápěstí jako čert. Blbě jsem se trefil, ruka mi sklouzla a pochroumal jsem se. Ale dělám, že mě nic nebolí. Nechám Markétku vyspat, pořádně vyležet opici, aby byla ráno v mém tričku odpočatá a čerstvá. Sedíme u kafe, kecáme, probíráme včerejší akci a jí svítí očička. Má v nich krásný jiskřičky, jako malý děti, který si užívají života. Sálá z ní dobrota. Nedělá teda úplně všechno, co Andrea, v posteli je trošinku ještě nesvá, ale to se poddá. Žádnej učenej z nebe nespadl a aspoň budeme mít ještě co objevovat. Tak to je Markéta, moje nové děvče. Seznamte se. V těch všech problémech, které měly nastat v naší rodině, mi byla vždycky skvělou oporou. Osud, pánbůh, čert nebo velký Vont, všichni prý řídí naše kroky. Nevím, podle mě si za všechno můžeme spíš sami, ale s Markétou jsem si byli souzeni a život s ní šel tak nějak lépe.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 5. prosince 2020

Recenze/review - TOXAEMIA - Where Paths Divide (2020)


TOXAEMIA - Where Paths Divide
CD 2020, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Na tuhle starou rakev jsem se neskutečně těšil. Exhumovali jsme ji teprve včera. Uložena byla do země poprvé v devadesátých letech. Nasákla do sebe špínu, hnilobu. Staré zohavené tělo je prolezlé červy a brouky. Lebka s vyděšeným pohledem, rozsekaná žebra, tenhle nebožák si musel za života vytrpět své. Dýchla na mě atmosféra pradávného prašivého death metalu. Jako když smícháte zkažené maso s tmou. Nasávám plesnivé nálady, vzpomínám na staré časy. Na dobu, kdy byl ještě metal hraný upřímně a od srdce.

Švédští TOXAEMIA patří do té doby, přišli z ní a na svém letošním albu s sebou přinesly i ozvěny ze záhrobí. Zkušenosti, odhodlání, perfektní devastující zvuk od Dana Swano, který působí jako průvan v hrobce. Oživlá těla v márnici, démoni se probudili a jdou vám po krku.


Na "Where Paths Divide" byla provedena exhumace starých death metalových postupů. Deska je ovlivněna jak švédským severem (DISMEMBER, ENTOMBED), tak i americkou školou (MALEVOLENT CREATION, MASTER). Skladby opravdu působí, jakoby byly dlouhá léta uloženy v pořádně hlubokém hrobě, oprášeny, očištěny od pavučin a nahrány na hudební nosič. Poslech se stává výletem do podzemních chodeb, mezi nemrtvé, do katakomb, ze kterých není návratu. Jednotlivé songy jsou jako údery kladiva, kterým se drtí již dlouhá léta prašivé kosti na prach. Album si neskutečně užívám, jsem jím chycen do pevných ocelových sítí, máčen ve zkažené vodě a nakonec pověšen na háky v opuštěné kobce. Líbí se mi způsob, jakým kapela přistupuje ke svému řemeslu. Opravdově, upřímně. Jsem rád v jejich společnosti, je hodně znát, že TOXAEMIA působí na scéně od roku 1989. Tohle je absolutní underground, totální inferno, vyhlazení lidské mysli. Pánové mi propláchli mozek kyselinou, jediný orgán v těle mi nezůstal po jejich hudbě v pořádku. Těším se, až budu pohřbený, klidně i zaživa, zasažen neznámou chorobou, jen mi musí dát do rakve "Where Paths Divide". Tady se totiž hraje death metal, který vás roztrhá na kusy. TOXAEMIA jsou zpět a připomínají rozzuřenou bestii! Vynikající deska až po okraj narvaná silou, tlakem, chladem a temnotou!


Asphyx says:

I was really looking forward to this old casket. We only exhumed it yesterday. It was stored in the country for the first time in the 1990s. She soaked in dirt, rot. The old mutilated body is crawled with worms and beetles. A skull with a frightened look, split ribs, this dead man had to endure his life. I was breathed by the atmosphere of ancient dusty death metal. Like mixing rotten meat with darkness. I soak up mouldy moods, I remember old times. For a time when metal was still played honestly and from the heart. 

Swedish TOXAEMIA belongs to that time, they came from it and on their album this year they brought with them echoes from the grave. Experience, determination, a perfect devastating sound from Dan Swano, which acts as a draft in the tomb. Living bodies in the morgue, demons have woken up and are going down your throat.


Exhumation of old death metal techniques was performed on "Where Paths Divide". The record is influenced by both the Swedish north (DISMEMBER, ENTOMBED) and the American school (MALEVOLENT CREATION, MASTER). The songs really seem as if they have been stored in a very deep grave for many years, dusted, cleaned of cobwebs and recorded on a musical medium. Listening becomes a trip to the underground corridors, among the undead, to the catacombs, from which there is no return. The individual songs are like hammer blows, which have been crushing dusty bones to dust for many years. I really enjoy the album, I'm caught in solid steel nets, soaked in rotten water and finally hung on hooks in an abandoned dungeon. I like the way the band approaches their craft. Really, honestly. I'm happy in their company, it's a lot to know that TOXAEMIA has been on the scene since 1989. This is the absolute underground, the total inferno, the extermination of the human mind. The gentlemen flushed my brain with acid, the only organ in my body was not right after their music. I'm looking forward to being buried, still alive, hit by an unknown disease, he just has to put "Where Paths Divide" in my coffin. This is where death metal is played, which will tear you to pieces. TOXAEMIA are back and reminiscent of an angry beast! An excellent board to the brim packed with strength, pressure, cold and darkness!



tracklist:
1. Where Paths Divide
2. Delusions
3. Pestilence
4. Buried To Rot
5. Betrayal
6. Toxaemia
7. Black Death
8. Six-Fold Revenge
9. Psycotic Pandemic
10. Leprosy
11. Hate Within

band:
Stevo Bolgakov, Pontus Cervin, Rasmus Axelsson, Dennis Johansson, Per Perra Karlsson

Recenze/review - DEHUMAN REIGN - Descending upon the Oblivious (2020)


DEHUMAN REIGN - Descending upon the Oblivious
CD 2020, F.D.A. Records

for english please scroll down

Také jste někdy přemýšleli, co budete mít napsáno na svém hrobě? Nějaký citát nebo jen pár strohých slov? Já vím, tyhle myšlenky nebývají příliš příjemné, ale musíte si uvědomit, že když člověk poslouchá death metal tolik let jako já, tak to ovlivní jeho úsudek a představy. Jsem zrovna na hřbitově a vybírám si, kde by se mi líbilo ležet, být pohřbený. Tohle místo, pod starým stromem je doslova nádherné.

Poslouchám u toho novinku berlínských DEHUMAN REIGN a všechno se mi spojilo krásně v jedno. Mé pocity jsou možná černé, ale zároveň mě hudba naplňuje i chladem a temnými vizemi. Němci hrají ostře, surově, moc se s tím nepářou. A přesně takhle to mám opravdu rád. 


"Descending upon the Oblivious" je divokým, nekompromisním albem, u kterého se ale nezapomíná ani na melodie. Kapela je volně inspirována třeba takovými MONSTROSITY, IMMOLATION, DEATH, SUFFOCATION. DEICIDE, MORBID ANGEL. Vlivů je samozřejmě více, jinak to dnes vlastně ani nejde, ale to pro mě není rozhodující. Užívám si jednotlivé skladby, jsou pro mě jako ostré hroty, které mi postupně pronikají do hlavy. DEHUMAN REIGN dokáží některými motivy člověka doslova přikovat ke zdi, vymáchat mu hubu v kaluži plné krve, ale také umí vytvořit temnou atmosféru. Chladné, mrazivé pasáže se střídají s těmi drtivějšími a výsledkem je velmi dobré death metalové album s přidanou hodnotou navíc. Zvuk je v pořádku, obal taktéž, myslím, že po formální stránce si není na co stěžovat. Mám rád podobná alba, která si beru na své nekonečné procházky na hřbitov nebo do podzemí.  "Descending upon the Oblivious" je druhým dlouhohrajícím zásekem a kapela na něm znovu dokazuje, že má velký cit pro melodii i černé nálady záhrobí. DEHUMAN REIGN hrají starý prašivý death metal s citem a odhodláním. Jsou ryzí, opravdoví, uvěřitelní. Parádní záležitost pro všechny prokleté!


Asphyx says:

Have you ever wondered what you will have written on your grave? Any quote or just a few austere words? I know these thoughts aren't very pleasant, but you have to realize that when you listen to death metal for so many years as I do, it affects your judgment and imagination. I'm in the cemetery right now, choosing where I would like to lie, be buried. This place, under the old tree, is literally beautiful. 

I'm listening to the new album of the Berlin DEHUMAN REIGN, and everything has come together beautifully. My feelings may be black, but at the same time the music fills me with coldness and dark visions. The Germans play sharply, cruelly, without mercy and that's exactly how I really like it.


"Descending upon the Oblivious" is a wild, uncompromising album, but the melodies are not forgotten either. The band is loosely inspired by bands as MONSTROSITY, IMMOLATION, DEATH, SUFFOCATION. DEICIDE, MORBID ANGEL. Of course, there are more influences, otherwise it is not even possible today, but it is not decisive for me. I enjoy the individual songs, they are like sharp spikes for me, which gradually penetrate my head. DEHUMAN REIGN can literally nail a person to a wall with some motives, rinse mouth in a pool full of blood, but they can also create a dark atmosphere. The cool, freezing passages alternate with the more overwhelming ones, and the result is a very good death metal album with added value. The sound is fine, the cover as well, I don't think there's anything to complain about formally. I like similar albums that I take on my endless walks to the cemetery or underground. "Descending upon the Oblivious" is the second full-length jam, and the band proves once again that they have a great feeling for the melody and the black mood of the graveyard. DEHUMAN REIGN play old dusty death metal with feeling and determination. They are pure, real, believable. Great matter for all the damned!



tracklist:
1. Perish or Subdue
2. Kill to Live
3. Serenade to the Blood Moon
4. Prelude to Aberration
5. Obscure Affliction
6. Repay Your Dept in Blood
7. Interlude - Beyond the Looking Glass
8. Caputo
9. Eternity´s Embrace
10. The In Vitro Overture
11. Project GECU
12. Self Induced Mass Extinction

band:
Totte – choke blasting
Ulf – rotten skeletal hands
Tesk – even more rotten skeletal hands
Rouven – corpse basher
Alex – horrific prophecies and incantations

https://dehumanreign.bandcamp.com/album/descending-upon-the-oblivious

https://dehumanreign.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/DehumanReign
https://www.instagram.com/dehuman_reign/
https://fda-records.com/de/

pátek 4. prosince 2020

Recenze/review - AZARATH - Saint Desecration (2020)


AZARATH - Saint Desecration
CD 2020, Agonia Records

for english please scroll down

Démoni jsou zpět a znovu máčejí svaté ostatky ve zkažené prokleté krvi. Exorcisté se marně křižují, svěcená voda se vaří ze všech hříchů, které jsou kolem. Na scénu vstupuje on, jehož jméno se říká s velkým respektem a strachem. Satan a jeho neodolatelný úsměv nás zvou na další nečistou hru. Spolu s polskými death metalisty AZARATH. Kapelou, která vždy dokázala svojí hudbou znázornit pravé nefalšované zlo. Opět se jedná o absolutní inferno, u kterého se otvírají staré hroby.

Víka od rakví pukají tlakem, mám pocit, že mě někdo zavřel do plesnivé hrobky. Death metal je v podání polských kacířů nechutný, ošklivý, má v sobě neskutečný tlak a černou energii. Deska se tak stává spíše obřadem, než obyčejnou záležitostí. Vítejte na zakázané mši pro vyvolávání temných sil. Na rituálu smrti, na kterém uslyšíte ryzí, zabijácký smrtící kov, té nejvyšší kvality.

 

O pro mě v podstatě dokonalém zvuku, magickém obalu a celkovém vynikajícím provedení desky, netřeba diskutovat. AZARATH jsou natolik zkušenými muzikanty, že tyto základní věci nikdy nepodcení. O vynikající (opravdu skvělý) výkon Inferna za bicími, je také postaráno. Riffy vám vytrhnou vnitřnosti z těla, mě ale nejvíc fascinuje totálně nihilistická nálada celého alba. Vážně si připadám, jako ve starém kostele, kde se pořádaly bolestné a kruté rituály. Death metal ve stylu IMMOLATION, INCANTATION, DEICIDE, MORBID ANGEL, ANGELCORPSE, CENTURIAN, KRISIUN je podáván spolu se zkaženým masem. Představte si, že jste obětí přivázanou ke kamennému oltáři. Za chvíli vám podříznou hrdlo. Jste jen prostředkem, kusem nepotřebného těla, ale pro pochopení nálady desky to myslím stačí. Poláci jsou nekompromisní, zničující, démoničtí, uhrančiví, magičtí. Zlo má v jejich podání spoustu nových odstínů, barev a smrdí sírou. Prokletí a navěky zavržení moc dobře ví, o čem píšu. "Saint Desecration" není jen obyčejnou nahrávkou, ale spíše smrtící, chladnou a pohlcující vichřicí, ze které není návratu. Démoni si říkají AZARATH a letos vydali vynikající počin. Obracejí se u něj kříže směrem dolů. Peklo zase jednou hoří jasným plamenem! Na konci tunelu není žádné světlo, ale jen nicota. Album, které vás navěky prokleje!


Asphyx says:

The demons are back and soaking the holy remains in the corrupt cursed blood again. Exorcists crucify in vain, holy water boils from all the sins that are around. He enters the scene, whose name is said with great respect and fear. Satan and his irresistible smile invite us to another unclean game. Together with Polish death metalists AZARATH. A band that has always managed to depict real, unadulterated evil with its music. Again, this is an absolute inferno where old graves open. 

The coffin lids are bursting with pressure, I have the feeling that someone has locked me in a mouldy tomb. Death metal is disgusting, ugly, performed by Polish heretics, has incredible pressure and black energy. The record thus becomes a ceremony rather than an ordinary affair. Welcome to the Forbidden Mass to summon dark forces. In a death ritual where you will hear pure, killer death metal of the highest quality.


I don't need to discuss the perfect sound, the magic cover and the overall excellent performance of the record. AZARATH are such experienced musicians that they never underestimate these basic things. The excellent (really great) performance of Inferno behind the drums is also taken care of. Riffs will snatch your entrails from your body, but what fascinates me the most is the nihilistic mood of the whole album. I feel like in an old church where painful and cruel rituals were held. Death metal in the style of IMMOLATION, INCANTATION, DEICIDE, MORBID ANGEL, ANGELCORPSE, CENTURIAN, KRISIUN is served together with spoiled meat. Imagine you are a sacrifice tied to a stone altar. They'll cut your throat in a minute. You are just a means, a piece of an unnecessary body, but I think that's enough to understand the mood of the record. Poles are uncompromising, destructive, demonic, enchanting, magical. Evil has a lot of new shades, colours and stinks of sulfur in their presentation. Cursed and forever condemned, he knows very well what I am writing about. "Saint Desecration" is not just an ordinary recording, but rather a deadly, cold and absorbing storm from which there is no return. The demons call themselves AZARATH and this year they did an excellent deed. The crosses turn down at him. Hell is once again burning with a bright flame! There is no light at the end of the tunnel, only nothingness. An album that will curse you forever!





tracklist:
1. Death-at-Will
2. Sancta Dei Meretrix
3. Let them Burn&hellip
4. Fall of the Blessed
5. No Salvation
6. Profanation
7. Reigning over the Death
8. Life is Death, Death is Life
9. Inflicting Blasphemy upon the Heavens
10. Beyond the Gates of Burning Ghats

band:
INFERNO - Drums
BART - Guitar
PETER - Bass
SKULLRIPPER - Guitar/vocal

Interview - MESSIAH - I think that we as a band come across as a well-rehearsed unit.


Interview with legendary death/thrash metal band MESSIAH from Switzerland.

Answered drummer Steve, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - MESSIAH - Fracmont (2020):
https://www.deadlystormzine.com/2020/09/recenzereview-messiah-fracmont-2020.html

Ave MESSIAH! Greetings to Switzerland, I hope you are doing well in these difficult times. I have to admit that I was really looking forward to your new record "Fracmont". I first met your band in Poland on the exchange market, where we bought everything that had an interesting cover. I got the album "Rotten Perish". It was a pirate tape recording, a few songs were missing, but you became my heart band. Listening to the new record brought old times back to me. The sound and production are a bit more modern, but otherwise everything is as in the old days. Was that the purpose? 

Hello! This is Steve, drummer of Messiah. Thank you, we are all doing well according to the circumstances and we are healthy. I am glad that you like and support our band for so long. And you had a very good start with "Rotten Perish". I am glad that you like the new album and its production. We deliberately tried to incorporate the atmosphere and sounds of the 90s. Apparently we have succeeded in doing so.:))

 

I admit that when I saw the new cover for the first time, I was a little shocked. A figure in a hood, with his hands covered in blood. I'm restless a lot, I also listen to brutal death metal, but the motive has something in it. It makes me uneasy, I always have to take the CD in my hands and look at it. The author is Björn Goosses from Germany. How did you get together with him and how does the cover relate to music? 

Sorry, we didn't mean to scare you. Haha... We are absolutely happy with the artwork of Björn. I've been following and marvelling at various works of him for quite some time now, which is why I suggested him for our cover design. Björn had previously dealt very well with the saga of "Fracmont" and with his realization he hit the mark for us. 

Sound of your old recordings have always fascinated me. You were always cold, dark, the one felt like kneeling in icy water and there was absolute darkness around. But times have changed, technology, we have the Internet. How was the album "Fracmont" created? Where did you record? That may not be true, but the recording seems to me be analog, it sounds really "old and fresh at the same time". 

I am glad that you like the special features of the Messiah sound when listening to our albums. We have also taken care to keep our trademarks even after 26 years when creating the new songs. For sure our sound is influenced by the guitar work of Brögi. He has a very own style and this results in a high recognition value. First of all he recorded riffs and song ideas, which we then arranged together in the rehearsal room to finished songs. This procedure was almost exactly the same as with the old albums. The recordings were made in Little Creek Studio with my long time friend V.O. Pulver. I know V.O. for many years and I also play together with him in the thrash band GURD. He also plays with Poltergeist. Also a band from the 80s. The cooperation with V.O. was very pleasant and he knew exactly how an "old" band should sound and still created a super fat sound. We are absolutely happy! 


You are experienced musicians, you have a very rich history, but you have released "Fracmont" after 26 long years. Didn't you feel like to release something new all the time? The urge to create? Am I to understand that you focused on your other bands and there was no time for MESSIAH? Or did you compose to the „vault“? 

Messiah was no longer active since 1994. We got together in 2003 and played 2 shows. After that everybody went their own ways again. Brögi and Andy were not actively making music in the whole time. Our bass player Patrick and I did. We were always active with bands and released albums. We didn't get together again until 2017 when a friend asked us if we would like to spontaneously play a few songs at his festival. At a barbecue party at Brögi's house we decided to rehearse a live set of 50 minutes and play 2 exclusive secret shows. This should be a test for us how it feels after all these years. And believe me, it felt damn good and the shows were a huge success. In January 2018 we decided together to continue with the cast of the 90s.


"Fracmont" is an album that captivated me mainly by atmosphere. I like when good old death metal is combined with thrash and heavy metal influences. The band must have its own expression, own face, and yours is really expressive. How do MESSIAH actually compose new material? I mean the very begin of new material. The whole record is built on really great riffs. 

This is exactly how I would describe the influences of Messiah. Especially the influence of heavy metal of the NWOBHM phase is partly well audible. This mix with also harder influences from Death and Thrash Metal results in the sound of us. As already answered above, the guitar ideas are recorded by Brögi. The finished songs are then created with the complete band in the rehearsal room. Thereby the songs are influenced by all members and get their own stamp. Thank you again that you like our album so much.:))

 

What did Andy Kaina’s return to the microphone mean for the band? If I'm right, he never sang anywhere else, or at least I don't know about it. Maybe Rotten Perish was my first album from you, I have him fixed with MESSIAH. He coped really well with the new material and gave the record just that special mood, the kind of vibration which I like so much. I think Andy is 51 years old and did a great job. Tell us something about your cooperation after so many years... 

There was actually never any other choice. Through this concert request from 2017, Brögi contacted Andy, Patrick and me and all of us were immediately back. That was somehow a matter of course. Andy has also sung on the EP "Psychomorphia" and the album "Choir Of Horrors", which were created in exactly the same line-up as "Rotten Perish" and now "Fracmont". Yeah, for such an old man Andy really did a great job. Just for your information, we are all the same age. Ha ha.:)) 

Please tell us what the lyrics to "Fracmont" are about and where you get their inspiration for. Who is main author? Do you stick to proven themes, such as the critique of blind faith, the destruction of the human mind? What is the main meaning, direction and content of the text page of the album? 

The title song deals with the story of Pontius Pilate. The story is divided into two parts like the song musically. The first part is about the origin of Pontius Pilate and his terrible family of Pontians. He was Roman governor of Judea, judge of Jesus and persecutor of the Jews. According to the legends, there were various places where Pontius' body was dumped, until it was finally sunk into Lake Pilatus at Fracmont (now called Pilatus). Thunderstorms, epidemics, bad harvests, witches' squadrons at Fracmont characterize the legend. Innocent people who disturbed the spirit of Pilatus on Fracmont were executed by the Catholic Church in the late Middle Ages. In the other lyrics we also deal with themes that are tragically hushed up in the Catholic Church. I'm talking about sexual abuse of children, the brainwashing that is imposed on a child born neutral in faith. It is determined in advance to which faith it will belong. All typical Messiah topics. The ideas for the lyrics are mainly by Brögi, whereas the explanations are mostly written by Andy.


I searched, but what did the word "Fracmont" actually mean? And why did you choose this name for the new record? 

"Fracmont" or "Fractus Mons" is the medieval name of Mount Pilatus near Lucerne and means "rugged mountain". We named the album title after it because we feel a strong connection to this mountain and are fascinated by the history around it. 

I'm an old metal dog and I have fulfilled most of my dreams a long time ago, but MESSIAH is one of the bands I have never seen live. I didn't make it in the 1990s and now we have a pandemic. But when it's all over, can we look forward to some of your tours to support your new album? What about MESSIAH and concerts? 

We will not be able to play big tours even after the pandemic, as individual members will have to take on other commitments such as job or family. But we will definitely play some individual shows. As far as I know, we are also talking about some exquisite shows in Poland and the Czech Republic. We will, if that is possible in 2021, also make up for the shows postponed this year. In any case, we are very excited to finally be able to play live again. 


Of course I like HELLHAMMER, CORONER, CELTIC FROST from Switzerland, but these are all old bands. How does the scene work for you today? Do you go to clubs, festivals to see something good? And can you recommend any of your local bands to us? 

I'm still very active in the scene and often visit gigs and festivals. There are great local bands to see. Check out Requiem, Comaniac, Total Annihilation, Klaw, Poltergeist or Gurd. ;-) 

I don't want to flatter you unnecessarily, but according to the promo photos you look like a bunch of nice guys. You can feel the insight from your music, the mutual chemistry between the musicians. Is that really like this in real life? Do you sometimes go out for beer, party, families meeting for example? 

Thank you. I think that we as a band come across as a well-rehearsed unit. Especially at our concerts we radiate a lot of joy in playing, which also infects the audience. In our private lives we usually get along well with each other. Of course there are differences of opinion every now and then, but where isn't that? We usually settle them over a few beers together ;-) Since we all live a few kilometers away from each other, such meetings are rather rare.



Before we wrap this interview I would like to know what MESSIAH is going to do in the upcoming months? I've already asked about tours and concerts, but what about new music? Are you composing, do you already have any ideas? I hope we won't wait 26 years again, I'll be old and I won't hear anything :). 

We have also asked ourselves this question. After all, we cannot sit around and wait until the pandemic is finally over. Therefore Brögi is already collecting new song ideas. We are also working on a film project. We want to show the story of "Fracmont" in pictures. But this should be more than a conventional video. You can be curious ;-) 

Thank you very much for the interview, I really appreciate it. For me personally, music means a lot and I am glad that I am still alive to see new music from you. I actually fulfill my dreams from a young age with similar interviews. I wish you a lot of inspiration and all the best in your personal life. Thank you for a lot of great moments with your music! MESSIAH FOREVER! 

Thank you very much for the exciting interview. I also wish you all the best for the future. Stay healthy and maybe we'll meet one day at one of our shows.


https://www.facebook.com/MESSIAHthrashingmadness

https://messiah1984.bandcamp.com
https://www.youtube.com/c/MESSIAHofficial

https://www.hrrecords.de
https://www.facebook.com/hrrecords


------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram

facebook:

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine