DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 16. prosince 2020

Interview - DISAVOWED - No nonsense, just releasing pure energy and mayhem for the sake of art.


Interview with brutal death metal band DISAVOWED from Netherlands.

Answered guitarist Daniel van der Broek, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - DISAVOWED - Revocation of the Fallen (2020):
https://www.deadlystormzine.com/2020/07/recenzereview-disavowed-revocation-of.html

Ave DISAVOWED! You released your second long-played album called „Revocation of the Fallen“. I have to admit that I didn´t expect such death metal tsunami. I can´t help it but I feel an apocalypse from your new album! How do you feel about the album now? How about reviews, responses from listeners and how do your songs work on live concerts? 

All hails to you all! Daniel from Disavowed here. In fact, it is our THIRD full length album already!;-) Thank you for your positivity about it. I think we are quite happy with the end result, although some fans don’t really like the more modern approach of the production. But there is always a matter of taste and personal preference. Also in reviews. It’s just an opinion and good or bad, I don’t really care to be honest. Although I like the good reviews a little bit better than the bad of course... But then again, bad reviews can also certainly put a smile on my face. 


What wiped me out from this world was the sound. On the last album „Stagnated Existence“ (2007) was the sound great but now it is even better! Did you change the recording approach? Or did you change the album production? 

Stagnated was totally produced by ourselves. Revocation was recorded and produced in Kohlekeller studios, Germany. The ‚change‘ in sound had to do with the producer Kristian Kohle, although he had much respect for our own views on how we wanted to sound. It’s somewhere in the middle i suppose... We still used the same digitech RP12 for our guitars, Nils used the same bass, amp and pre amp as used on Stagnated. But the process of mixing and mastering can certainly change things overall. Not always for the better, but in this case we were very happy with the more modern approach in production, and still sound like Disavowed. 

I also like your lyrics. Brutal death metal is full of prolapsed bowels and blood and your songs are about dark visions, fiction, philosophy and apocalypse. Do you feel lyrics are important in your work? Who is the author of these lyrics and what are they about on the new album „Revocation of the Fallen“? Do you want to convey some message with your lyrics? 

Our vocalist Robbe K writes all the lyrics. They are very personal and philosophical I guess. He is not into bowels and blood, but more into brains. Especially what’s inside them... And make no mistake, those things can be pretty brutal as well... But I have to admit: bowels, blood and shit is more fun, haha! 


Jorg de Vos did the cover. I like his works and I have to admit that I didn´t know him until I discovered your band. Why did you choose him and how was the cover born? Were you choosing from the finished works or was the cover made just for this album? 

Jorg de Vos is a personal friend and dear colleague of mine. We both work in the comic book industry, and he used to do vocals in Dutch Death metal band „Necrovile“ at the beginning of the 2000’s. He makes some fantastic comics and is a great painter/artist. Therefore he is a well known name in the Dutch comic book industry. We always had the preference in letting him do our next albumcover. Also for Arsebreed he did the artwork, which is also great. He’s a truly great artist. 

You can tell that you work on your development a lot. I wonder how the new album´s songs were made, who did the riffs, etc. Do you work together in a rehearsal room or every person works alone and then you just put it together in one unit? 

We work and write seperate from each other. Me and Gerben wrote the songs for Revocation, although I only wrote two songs on Revocation: Revocation of the fallen and Egocentric Entity. The rest of the songs are from Gerben. But what we do is writing the basic stuff, the songstructure, the basics of the drums and bass lines. Record the songs in a sketchy way so to speak. But Nils did some incredible creative work on his bass to really give all the songs a powerfull lift and spark. Without his exceptional work on the album, it would have been more dull. I am thrilled with his playing and bass composing on this album. A personal highlight for me. But don’t rule out Septimus and Robbe. They both also added incredible effort and creativity to make the songs work so much better. So yes, we work in a team, but seperate from each other. There is enough trust in each other that we all can add our personal creativity for the benefit of the songs. No captains on this ship... 


DISAVOWED was founded in 2000. How was the start of your band? Did you have any idols? What about the first concerts? 

Disavowed started in 1996 under the previous name ‚Nocturnal Silence‘, which was some kind of a mix between black and death. But the black element only lasted for a few early experimental years before totally commit to the US style brutal death meatl in the line of Suffocation, Cannibal Corpse, Deicide, Death, Morbid Angel. Later on Disgorge and Deeds of Flesh and pure inderground bands like that became more of an influence. We all especially like the „Scott Burns“ era. Very classical... 


You play difficult, complicated music. You have to be precise and synchronic like a machine. How often does DISAVOWED play in a rehearsal room? And how do you approach to the playing itself? Are you a conscientious and meticulous band or do you choose the “punk attitude”? Some of your riffs are just very difficult, how do you work them on concerts? Do you have to simplify something sometimes so the live performance is possible? 

Well, it’s not thát complicated to be honest, but sure, there are some riffs that are quite impossible to play. For live shows we just take the easy songs, haha. But yeah, in the early days we practiced two times a week. We were pretty tight in those days. But working with international drummers lately, that has become more difficult. Mostly we don’t practice before shows. Our drummer Septimus takes the plane directly to the location we play and without rehearsals we pray to God that we don’t mess up. And thats why we suck nowadays... Haha!

 

And what about DISAVOWED and the concerts? You are exactly the band, which I would like to see on the stage. Are you planning some tour for supporting of a new album? Usually here are still shows of more famous bands again and again and I can imagine BENEATH as a support of bands such as SUFFOCATION or IMMOLATION. I would definitely visit such concert. Where did you perform till now and what could be the best concert for you? 

Of course because of all this bullshit we live in nowadays, we don’t play liveshows. Hopefully next year. I dont know. I would love to go to the States again to do some touring, The Bloodletting tour of 2002 was insane. But to play in Indonesia is just complete and utterly crazy. Those people just ‚live‘ for Death Metal and it is just pure Beatle-mania! 

Nowadays, it is more and more common for people to download the new records from the internet and listen to only the digital version of albums. What do you think about it? I am interested in the opinion from a musician point of view. 

Ah well... You don’t play deathmetal for money. That would be the most stupid business plan to make. No one would invest a penny in that type of music. So it is just a pure form of art, which comes from the heart. In our case, it doesn’t only come from the heart, but you also have to play with balls. No nonsense, just releasing pure energy and mayhem for the sake of art. That’s what deathmetal is all about. So, the fact that albums don’t sell as well as the beginning of the 2000’s is of no relevance to me. There wasn’t money in it from the start, so i’m totally okay with people listing to our music for free on Youtube of Spotify. 


I think that the manner of listening to music has changed over next few years, do you agree? Do you still go on concerts and support bands? What was the last album you have purchased? What have you been listening recently? 

Peoples concentration span have become shorter indeed (tik tok videos for example). Maybe that’s why people are listening in a different manner I suppose. I don’t know. I don’t really care. But personally I still like to go to concerts. But only to small concerts in youth centres in my area. Totally unknown young bands that are willing to play for a couple of beers. I still like that scene. Most of the young bands are shit, but from time to time there is a spark of talent and effort. But it’s just a night out. Talking to some people, drinking a couple of beers and try to enjoy shitty bands (that’s the most difficult part of an evening like that, haha). Anayway, I don’t go to big concerts anymore. Never did anyway. Last time i went to a slightly larger gig, was to see Suffocation. Pretty tight i guess. Didn’t notice until the end of the concert that Ricky from Disgorge was doing vocals for Suffocation (didn’t have my glasses on), haha! So at the end I shouted out „Hey Ricky“!, to make some small talk. „Fucking Daniel“ he replied... Never spoke any further to him that night... He just went off... Haha... crazy.... Traveled 6 weeks with that guy throughout the USA. 


What are DISAVOWED´s plans for the next few months? Are you planning to go on some concert in the Czech Republic? 

Probably not, although I love to play in the Czech Republic. Some crazy fans over there... To be realistic, I think the first shows will be in Indonesia next year. 

Thank you for this interview and I wish you a lot of sold CDs, hundreds of crazy fans and tons of great ideas. 

Well thank you very much. My pleasure to do this interview with you. Take care and hopefully we’ll talk in person soon. 

Best, Daniel.

Recenze/review - DISAVOWED - Revocation of the Fallen (2020):


https://www.facebook.com/Disavowedofficial/
http://brutal-mind.com/
https://brutalmind.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/brutalmindjakarta/


------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram

facebook:

Rozhovor - DISAVOWED - Žádné nesmysly, jen uvolnění čisté energie a chaosu a to kvůli umění.


Rozhovor s brutal death metalovou skupinou DISAVOWED z Holandska.

Odpovídal kytarista Daniel van der Broek, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - DISAVOWED - Revocation of the Fallen (2020):

Ave DISAVOWED! Letos jste vydali své druhé dlouhohrající album s názvem „Revocation of the Fallen“. Přiznám se, že takové death metalové tsunami jsem nečekal. Nemůžu si pomoct, ale já z novinky cítím apokalypsu! Jak vnímáš s odstupem novinku ty? Jaké jsou ohlasy od posluchačů, co recenze a jak fungují nové skladby na koncertech?

Daniel z Disavowed vás všechny zdraví. Ve skutečnosti je to již naše TŘETÍ dlouhohrající album! ;-) Děkujeme za vaši pozitivitu. Myslím, že jsme s konečným výsledkem celkem spokojeni, i když některým fanouškům se modernější přístup k produkci příliš nelíbí. Vždy však existuje otázka vkusu a osobních preferencí. Také v recenzích. Je to jen názor - dobrý nebo špatný a abych byl upřímný, nezáleží mi na tom. I když se samozřejmě dobré recenze poslouchají lépe, než ty špatné ... Ale i špatné recenze mě určitě rozesmějí. 


První, co mě doslova smetlo z povrchu zemského, tak je zvuk. Na minulé desce „Stagnated Existence“ (2007) byl skvělý, ale tentokrát je ještě lepší! Změnili jste nějak přístup k nahrávání? Nebo jste změnili produkci alba? 

Stagnated jsme udělali celé sami. Revocation bylo nahráno a zpracováno ve studiích Kohlekeller v Německu. „Změna“ ve zvuku měla co do činění s producentem Kristianem Kohlem, i když si velmi vážil našich vlastních názorů a jak jsme chtěli, aby to znělo, tak někde uprostřed práce myslím, se stala malá změna... Stále jsme pro kytary používali stejný digitech RP12, Nils používal stejné basy, zesilovače a předzesilovače, jaké jsme použili na Stagnated. Ale proces mixování a masteringu může určitě věci změnit. Ne vždy k lepšímu, ale v tomto případě jsme byli velmi spokojeni s modernějším přístupem v produkci. Stále zníme jako Disavowed. 

Líbí se mi i vaše texty. V brutálním death metalu, který je plný vyhřezlých střev a krve jsou vaše skladby o temných vizích, o fikcích, filozofii a apokalypse. Přikládáte textům velký význam? Kdo je jejich autorem a o čem pojednávají na novince „Revocation of the Fallen“? Chcete předat nějaké poselství? 

Náš zpěvák Robbe K píše všechny texty. Myslím, že jsou velmi osobní a filozofické. Nebaví ho vnitřnosti a krev, ale spíše mysl - hlava a zvlášť, co je v hlavě... A nemyslete si, i tyto věci mohou být docela brutální ... Ale musím uznat: střeva, krev a hovno jsou zábavnější, haha!


Obal měl na starosti Jorg de Vos. Jeho práce se mi hodně líbí a taky na sebe rovnou musím říct, že jsem ho do té doby, než jsem objevil vaši kapelu, neznal. Proč jste zvolili právě jeho a jakým způsobem obal vznikal? Vybírali jste z už vytvořených prací nebo je cover dělaný přímo pro novinku? 

Jorg de Vos je můj osobní přítel a drahý kolega. Oba pracujeme v komiksovém průmyslu a na začátku roku 2000 zpíval v holandské deathmetalové kapele „Necrovile“. Dělá fantastické komiksy a je skvělým malířem / umělcem. Proto je v nizozemském komiksovém průmyslu známým jménem. Vždy jsme chtěli, aby dělal naše obaly na alba. Dělal také pro Arsebreed, což je také skvělé. Je to opravdu skvělý umělec.

Je hodně znát, že na sobě pracujete, vyvíjíte se. Mě by zajímalo, jakým způsobem vznikaly skladby na nové album, kdo složil riffy apod. Tvoříte dohromady ve zkušebně nebo každý sám a pak vše poskládáte v jeden celek? 

Pracujeme a píšeme odděleně. Já a Gerben jsme napsali písně pro Revocation, i když jsem pro Revocation napsal jen dvě písně: Revocation of the Fallen a Egocentric Entity. Zbytek písní pochází od Gerbena. Ale to, co děláme, je psaní základních věcí, struktury písní, základů bicích a basových linek. Nahráváme písně jen v základu, ale Nils odvedl neuvěřitelnou kreativní práci na basech, a všechny písně se skutečně rozzářily a oživly. Bez jeho výjimečné práce na albu by to bylo nudnější. Jsem nadšený z jeho hraní a basové kompozice na tomto albu. Pro mě je to top. Ale nevylučujme Septima a Robbeho. Oba také odvedli neuvěřitelné úsilí a kreativitu, aby písně fungovaly mnohem lépe. Takže ano, pracujeme v týmu, ale odděleně od sebe. Existuje mezi námi dostatečná důvěra, že naše osobní kreativita přidá písni to co potřebuje. Na této lodi nejsou žádní kapitáni nebo hlavní vedoucí... 


DISAVOWED byli založeni v roce 2000. Když zavzpomínáš na vaše začátky, jaké byly? Jaké jste měli vzory? Co první koncerty? 

Disawowed začal v roce 1996 pod názvem „Nocturnal Silence“, což byla jakási kombinace mezi black a death. Black nás ale držel jen několik počátečních experimentálních let, než jsme se úplně rozhodli následovat americký styl brutal death metal jako např. Suffocation, Cannibal Corpse, Deicide, Death, Morbid Angel. Později také Disgorge and Deeds of Flesh a čistě udergroundové kapely, které nás také ovlivnily. Všichni máme zvlášť rádi éru „Scotta Burnse“. Klasika... 


Hrajete těžkou, komplikovanou hudbu. Musíte být přesní, sehraní a secvičení jako stroj. Jak často zkouší DISAVOWED a jak přistupujete ke hraní samotnému? Jste svědomitá, pečlivá kapela anebo volíte spíše „punkový přístup“? Některé vaše riffy jsou opravdu hodně náročné, jak je zvládáte na koncertech? Musíte třeba něco zjednodušovat, aby to lépe při živém vystoupení vyniklo? 

Není těžké být upřímný, a určitě existují riffy, které je celkem nemožné hrát. Pro živá vystoupení vybíráme jen lehké písničky, haha. Ale v začátcích jsme cvičili dvakrát týdně. V té době jsme byli docela vymakaní. Ale pracovat s mezinárodními bubeníky se v poslední době stává obtížnější a obtížnější. Většinou necvičíme před představením. Náš bubeník Septimus letí přímo na místo, kde hrajeme, a bez zkoušek se modlíme k Bohu, abychom to nezkazili. A proto jsme tak špatní ... Haha!

 

Co DISAVOWED a koncerty? Zrovna vy jste kapelou, kterou bych hrozně rád viděl naživo. Nechystáte k podpoře nového alba nějaké turné? U nás se točí pořád dokola několik slavnějších skupin a třeba jako předkapelu SUFFOCATION, IMMOLATION bych vás přišel určitě podpořit. Kde jste už hráli a jaký koncert byl pro vás nejlepší? 

Samozřejmě kvůli nelehké situaci, ve které dnes žijeme, nehrajeme live show. Doufejme, že příští rok to vyjde. Nevím. Rád bych jel znovu do USA na nějaké turné, turné Bloodletting v roce 2002 bylo šílené. Ale hrát v Indonésii je prostě úplně dokonalé a naprosto šílené. Tito lidé prostě „žijí“ pro Death Metal a je to jen čistá Beatle-mánie! 

V současné době si většina lidí nová alba stahuje z internetu a používá jen jeho digitální podobu. Jak vidíš tuhle problematiku ty? Zajímal by mě tvůj pohled jako muzikanta. 

No... Nehrajeme deathmetal pro peníze. To by byl ten nejhloupější podnikatelský plán. Nikdo by do tohoto typu hudby neinvestoval ani cent. Je to tedy jen čistá forma umění, která vychází ze srdce. V našem případě to nevychází jen ze srdce, ale musíte mít také koule. Žádné nesmysly, jen uvolnění čisté energie a chaosu a to kvůli umění. O tom je deathmetal. Skutečnost, že alba se neprodávají tak dobře jako na začátku roku 2000, pro mě nemá žádný význam. Od začátku to nebylo o penězích, takže jsem v klidu když na Spotify je možnost si bezplatně poslechnout naši hudbu. 


Myslím si, že způsob poslechu hudby se v posledních letech dost změnil, souhlasil bys? Navštěvuješ stále koncerty a podporuješ kapely? Co bylo posledním albem, které sis koupil, a co zrovna posloucháš? 

Délka a schopnost se koncentrovat se u lidí skutečně zkrátila (například videa tik tok). Možná proto lidé poslouchají jiným způsobem. Nevím. Nezajímá mě to. Ale osobně rád chodím na koncerty. Ale jen na malé koncerty v mládežnických centrech v mém okolí. Zcela neznámé mladé kapely, které jsou ochotné hrát za pár piv. Stále mám rád tu scénu. Většina mladých kapel je na hovno, ale čas od času je tu jiskra talentu a úsilí. Ale je to jen si zapařit, pokecat s lidmi, vypít pár piv a zkusit si užít špatnou kapelu (to je nejtěžší část takového večera, haha). Já už nechodím na velké koncerty. Stejně jsem nikdy nechodil. Minule jsem šel na trochu větší koncert - na Suffocation. Myslím, že docela cool. Až do konce koncertu jsem si nevšiml, že Ricky z Disgorge dělá vokály pro Suffocation (neměl jsem nasazené brýle), haha! Nakonec jsem tedy vykřikl „Hey Ricky“! „Fucking Daniel“ odpověděl ... Už jsem s ním toho večera nemluvil ... Prostě odešel ... Haha ... blázen .... Cestoval jsem s tím chlápkem 6 týdnů po USA. 


Co chystají DISAVOWED v nejbližších měsících? Můžeme se na vás těšit na nějakém koncertě i u nás? 

Pravděpodobně ne, i když rád hraji v České republice. Někteří fanoušci jsou u vás šílení ... Ale abych byl realistický, myslím, že první koncerty příští rok budou v Indonésii. 

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů. 

Děkuji moc. Je mi potěšením udělat s vámi tento rozhovor. Zatím se mějte fajn a doufám, že brzo budeme mít možnost setkat se osobně. 

Zatím Daniel.

úterý 15. prosince 2020

Recenze/review - SODOMIZED CADAVER - Morbid Tales of Mutilation (2020)


SODOMIZED CADAVER - Morbid Tales of Mutilation
CD 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

V místnosti bez oken, v šeru, na špinavé podlaze, leží dívka s rozpáraným břichem. Další oběť na periferii. Chudí nikoho nezajímají, městem obchází šílený vrah. Lidé se bojí po setmění vycházet ven. Někteří mají strach, jiní jsou fascinováni brutalitou. Internet a sociální sítě se plní dohady a pomluvami. Kdo uloví krvavější fotku? Tichá ulice, pára nad kanály, od stěny se odlepí stín a během několika okamžiků ti proříznete hrdlo. Tichý výkřik se ještě několik okamžiků vznáší mezi domy. 

Viděl jsem nedávno jeden temný, krvavý horor a vzpomněl si i na novou desku britských SODOMIZED CADAVER. Má úplně stejnou atmosféru, je nasáklá podobnou špínou, bolestí, strachem a máte při poslechu pocit, že vám někdo jde po krku. Klasický death metal zahraný s krutostí a brutalitou.


SODOMIZED CADAVER splňují mé nejvyšší požadavky na poctivou stylovou desku. Mají nekompromisní, surový a syrový zvuk. Riffy sekají jako čerstvě nabroušená sekyra a vokál připomíná řev bestie. Po skladbách zůstává jenom tratoliště krve, rozdrcená lebka, rozpárané břicho. Britové přistupují k death metalu tradičně a dokázali do nahrávky propašovat tlak, energii, chlad i temnotu. Pohybují se někde na pomezí MORBID ANGEL a SUFFOCATION, jsou razantní, divocí, šílení, bestiální. Nálady jsou zde velmi podobné těm nejkrvavějším hororům. Představte si dům na kraji města, ohraničený policejní páskou. Dav čumilů, pláč pozůstalých. Jak může někdo být schopný takového ohavného činu? Vstupujete dovnitř a v uších vám zní "Morbid Tales of Mutilation". Ohledávači mrtvol odešli teprve před chvílí, zůstala jen bolest, utrpení, pach smrti a skvělý death metal. Album lze doporučit všem, kteří mají rádi opravdové hudební smrtící masakry. Z kapely je cítit touha ničit, rozsekat vás na malé kousky. Myslím, že se jim to povedlo opět na výbornou. Nakonec se stejně všichni sejdeme na patologii. Krvavá, brutální deska s absolutně morbidním výrazem! 


Asphyx says:

In a room without windows, in the dim light, on a dirty floor, lies a girl with a ripped belly. Another victim on the periphery. Nobody cares about the poor, a mad killer goes around the city. People are afraid to go out after dark. Some are afraid, others are fascinated by brutality. The Internet and social networks are filled with conjecture and slander. Who catches a bloodier photo? A quiet street, steam above the canals, a shadow will peel off the wall and in a few moments, you will cut your throat. A silent cry hovers between the houses for a few more moments. 

I recently saw a dark, bloody horror movie and I remembered a new record by the British SODOMIZED CADAVER. It has the same atmosphere, it is soaked with similar dirt, pain, fear and you feel like someone is walking down your throat when you listen. Classic death metal played with cruelty and brutality..


SODOMIZED CADAVER meet my highest requirements for an honest stylish board. They have an uncompromising, raw and raw sound. The riffs cut like a freshly sharpened axe, and the vocals resemble the roar of a beast. After the songs, only the pool of blood remains the crushed skull, the torn belly. The British approach death metal traditionally and were able to smuggle pressure, energy, coldness and darkness into the recording. They move somewhere on the border of MORBID ANGEL and SUFFOCATION, they are violent, wild, crazy, bestial. The moods here are very similar to the bloodiest horror movies. Imagine a house on the outskirts of the city, bordered by police tape. The crowd of snoops, cries of the bereaved. How can anyone be capable of such an abominable act? You step inside and "Morbid Tales of Mutilation" sounds in your ears. The corpse seekers left just a moment ago, leaving only pain, suffering, the smell of death and great death metal. The album can be recommended to anyone who likes real musical deadly massacres. There is a desire to destroy from the band, to cut you into small pieces. I think they did great again. In the end, we all get together for pathology anyway. Bloody, brutal record with a morbid expression!


about SODOMIZED CADAVER on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - ARCHAIC THORN - Eradication (2020)


ARCHAIC THORN - Eradication
Vinyl & Digital 2020, Cassette, IInto Endless Chaos Records

for english please scroll down

Nejdřív jsem si myslel, že je to napínavá hra. Mám rád tajemno, s chutí naslouchám stínům. Jenže mě připoutali k obětnímu kůlu. Uprostřed noci, v lese nad městem. Říká se, že zde bývalo popraviště. Odříkávají dlouhé modlitby a svíce jsou rozmístěny v pentagramu. Někdo mi vyřízl do zad symbol smrti. Okultní seance, již dávno tuším, že zemřu. Srdce vyříznuté přímo z těla, snědené všemi příchozími. Zítra ráno, až naleznou moji mrtvolu, budou mluvit o zvrácených rituálech.

Při poslechu nové desky německých death metalistů ARCHAIC THORN si připadám jako na podobné seanci. Album je zahaleno černými pavučinami, je chladné a tepající, jako tělo oběti právě odcházející na druhou stranu. Do říše mrtvých.


ARCHAIC THORN jsou jako nějací staří zaříkávači, našeptávači. Skladby jsou nasáklé jedem, mají až magickou atmosféru. Kapele se povedlo perfektně znázornit nálady pradávných rituálů. Inspirováni tvorbou třeba takových POSSESSED, VENOM, VITAL REMAINS, ACHERON, NECROPHAGIA, nověji pak NECROS CHRISTOS, GRAVE MIASMA, DEAD CONGREGATION, vás vezmou němečtí rouhači na dlouhý výlet do podzemí. Ze zdí stéká špinavá voda smíchaná s krví. Z chodeb se ozývá nářek těch, kteří se protivili psaným i nepsaným zákonům. Uvidíte zohavená těla, užijete si prašivý zvuk, spoustu skvěle podaných motivů, budete převezeni přes řeku Styx. Prokletí a navěky zavržení budete po poslechu "Eradication" trávit svůj čas už jenom v temnotě. Nad městem se převalují černé mraky, hlavní kněz pozvedá svůj obětní nůž a zaráží jej s úsměvem přímo do břicha mladé dívky. Další tělo, další rituál, další smrt. Vyděšené oči, ARCHAIC THORN nahráli vynikající okultní death metalové dílo. Smrt je při poslechu velmi blízko. Jako bych se procházel černou mlhou. Album s podmanivě tajemnou a magickou okultní náladou!



Asphyx says:

At first, I thought it was a thrilling game. I like mystery, I listen to the shadows with gusto. But they tied me to the sacrifice stake. In the middle of the night, in the woods above the city. It is said that there used to be an execution site here. They say long prayers and the candles are arranged in a pentagram. Someone cut a symbol of death in my back. The occult session, I suspect I'm going to die a long time ago. Heart cut directly from the body, eaten by all comers. Tomorrow morning, when they find my corpse, they will talk about perverted rituals.

Listening to the new album of German death medalists ARCHAIC THORN, I feel like I'm having a similar session. The album is shrouded in black cobwebs, it is cold and throbbing, like the body of a victim just leaving. To the realm of the dead.


ARCHAIC THORN is like some old incantators, whisperers. The songs are soaked in poison, they have a magical atmosphere. The band managed to perfectly depict the moods of ancient rituals. Inspired by the creation of such POSSESSED, VENOM, VITAL REMAINS, ACHERON, NECROPHAGIA, more recently NECROS CHRISTOS, GRAVE MIASMA, DEAD CONGREGATION, German blasphemers will take you on a long trip underground. Dirty water mixed with blood flows down the walls. From the corridors come the cries of those who opposed written and unwritten laws. You will see mutilated bodies, enjoy a dusty sound, lots of well-presented motifs, you will be transported across the river Styx. Cursed and forever condemned, you will spend your time only in the dark after listening to "Eradication". Black clouds roll over the city, and the high priest raises his sacrificial knife and strikes it with a smile directly into the young girl's belly. Another body, another ritual, another death. Frightened eyes, ARCHAIC THORN recorded an excellent occult death metalwork. Death is very close when listening. It's like walking through a black mist. An album with a captivatingly mysterious and magical occult mood!

about ARCHAIC THORN on DEADLY STORM ZINE:


TRACKLIST
1. Into Endless Black Sky (6:09)
2. Thoughtless Eradication (5:47)
3. Cleansing Fire (3:25)
4. Regression (6:32)
5. Deathmarch (6:57)
6. Extraterrestrial Blood (5:55)
7. Impure Desolation (8:23)

LINE-UP
C.L. - Guitar
T.R. - Drums
M.F. - Bass & Chants

pondělí 14. prosince 2020

Recenze/review - VENOMOUS BREATH - Svb Vmbra Occvltorvm (2020)


VENOMOUS BREATH - Svb Vmbra Occvltorvm
CD 2020, Resistência Underground Distro & Prod.

for english please scroll down

Vysoko v horách je jedno staré pohřebiště. Po stromech jsou rozvěšeny prašivé kosti. Na stěnách hrobek někdo nakreslil symboly démonů. Cítíte, že zde musely probíhat pradávné rituály pro vyvolání smrti. Slyšíte křik obětí, nářek těch, kteří půjdou další na řadu. Spousta bolesti, zvyky předávané z generace na generaci. Temné stíny, duše zemřelých, zaříkávání, oheň s strach. Pravdu se již nikdo nedoví, ale cítíte, že do místa je otištěno absolutní zlo.

S novou deskou brazilských VENOMOUS BREATH je to hodně podobné. Také z ní slyším prastaré rituály pro vyvolávání temných sil. Špinavý, plesnivý zvuk, temná a ošklivá atmosféra, vypadá to, že jsem znovu na okultní seanci. Metal, u kterého vám pukne lebka tlakem. 


Kapela si mě poprvé získala na koncertě u nás v mém městě v Čechách. Již po několika prvních tónech jsem věděl, že se jedná o death metal, který koluje i v mých žilách. Ostré riffy, chorobný vokál, vše dohromady za mnou zavřelo dveře do katakomb. VENOMOUS BREATH hrají death metal, který je starý, prašivý a černý jako ruka spálené mrtvoly. Volně inspirováni POSSESSED, MASTER, SANCTIFIER, VITAL REMAINS, ACHERON a dalšími, kteří pochopili o čem je zlo a temnota, předkládají materiál, který má v sobě potřebnou jiskru, sílu a energii. "Svb Vmbra Occvltorvm" je pro mě deskou, která si mě podmanila, při poslechu jsem se cítil jako prokletý, navěky uvržený do totální tmy. Byl jsem najednou vysoko v horách, na zmiňovaném pohřebišti a uprostřed noci rozmlouval s nemrtvými. Album se povedlo po všech stránkách, navíc se opravdu velmi dobře poslouchá. Je otiskem starých poctivých death metalových časů, pravým a ryzím rituálem. Bez příkaz, osekána až na dřeň, do morku kostí, taková je nová deska. Na obličej vám nakreslí krví symbol smrti. Ze skladeb je slyšet absolutní oddanost temnotě. Vynikající nahrávka, u které budete obětováni zlu. VENOMOUS BREATH jsou jako démoni, kteří vás roztrhají na kusy! Death metalový rituál!


Asphyx says:

High in the mountains is an old burial ground. Dusty bones are hung on the trees. Someone drew demon symbols on the walls of the tombs. You feel that ancient death rituals must have taken place here. You hear the cries of the victims, the cries of those who come next. Lots of pain, habits passed down from generation to generation. Dark shadows, souls of the dead, incantations, fire with fear. No one will know the truth anymore, but you feel that absolute evil is imprinted on the site. 

It's very similar to the new record of Brazilian VENOMOUS BREATH. I also hear ancient rituals for evoking dark forces from her. The dirty, mouldy sound, dark and ugly atmosphere, it looks like I'm at an occult session again. Metal that makes your skull burst with pressure.


The band won me over for the first time at a concert here in my city in the Czech Republic. Even after the first few tones, I knew that it was death metal that circulated in my veins. Sharp riffs, sick vocals, all behind me closed the door to the catacombs behind me. VENOMOUS BREATH play death metal that is as old, dusty and black as a hand-burned corpse. Freely inspired by POSSESSED, MASTER, SANCTIFIER, VITAL REMAINS, ACHERON and others who have understood what evil and darkness are all about, they present a material that has the necessary spark, strength and energy. "Svb Vmbra Occvltorvm" is for me a record that conquered me, when listening I felt like a curse, forever thrown into total darkness. I was suddenly high in the mountains, in the cemetery mentioned, and talking to the undead in the middle of the night. The album was successful in all aspects, and it really listens very well. It is an imprint of old honest death metal times, a real and genuine ritual. Without a command, cut to the marrow, to the marrow of the bones, such as the new board. He will draw a symbol of death on his face with blood. Absolute devotion to darkness can be heard from the songs. An excellent recording in which you will be sacrificed to evil. VENOMOUS BREATH are like demons tearing you to pieces! Death metal ritual!


about VENOMOUS BREATH on DEADLY STORM ZINE:

Tracklist:
CD 01:01. Arrival of the Cenobites (Intro)
02. The Beauty of Suffering
03. Under the Sign of the Whip
04. The Tomb
05. Sodom Flames
06. Carnage Within the Walls
07. Nefarious Thoughts
08. Ashes to Ashes (Shit to Shit)
09. From the Pain to the Unknown
10. Svb Vmbra Occvltorvm

band:
-Thiago Macêdo: Vocals
- Jairo Tellys: Electric Guitar
- André Brito: Electric Guitar
- Jaime Guimarães: Drums


0

Recenze/review - COFFINWOOD - Storm of Steel (2020)


COFFINWOOD - Storm of Steel
EP 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Spousta lidí se snažila a snaží znázornit a pochopit tmu. Spolu se zlem se jedná o veličinu, kterou lze jen těžko definovat. Každý je vnímáme jinak, cítíme jiné chvění a ocitáme se díky nim ve zcela odlišných oblastech. Způsob, jakým některé kapely uchopují mé dva oblíbené styly metalu - death a black, bývá také pokaždé jiný. Pro mě osobně, stejně jako pro polské COFFINWOOD, jsou definicí temnoty a zla války. V nich si nikdo na nic nehraje, vše je ohlodáno na kost. Povaha a často i mrtvá těla.

Na "Storm of Steel" dostanete poctivou porci black death metalu, který je doslova načichlý smrtí. Jakoby k nám ze starých zákopů přišli staří zombie vojáci, s ustřelenými kusy lebky, kulhající a žalující nad svým osudem. Nezbývá, než se zařadit do pochodujícího zástupu a naplno si vychutnat hudbu plnou zmaru, nihilismu a střepin.


Líbí se mi, jakým způsobem COFFINWOOD k muzice přistupují. Skladby jsou jasně definovatelné, zlo z nich doslova odkapává. Kombinace deathu (BENEDICTION, BOLT THROWER, CANCER) a black metalu (DARK FUNERAL, MARDUK) je zde namíchána ve vskutku třaskavém poměru. Nikde nic nepřebývá, nic nechybí. Válka je cítit opravdu na každém kroku. A není to jen ledajaké hraní si na vojáky, ale smrdutá, špinavá řeka, do které padají zástupy rozsápaných těl. Doslova cítím zápach rozkládajícího se spáleného masa. Skladby mokvají v rukou, stávají se ostrými střelami, které vás zasáhnou přímo do vnitřností. Když tě verbovali, tak si se těšil na spoustu nových zážitků. Místo toho kolem umírají tví kamarádi a zažíváš pravé peklo. Ano, "Storm of Steel" je pro mě synonymem ďábla. Perfektně zahranou a zajímavou deskou, ke které se budu rád a často vracet. Je dobré si připomínat, čeho jsme jako druh schopni. Album na mě působí velmi temně, chladně, nehumánně, syrově. Stejně jako válka. Buďte ve střehu a připravte si na poslech své zbraně. Útok bude proveden brzy! Vynikající válečný black death metal, který vás přenese přímo na bojiště!

sumarizace:

"Všichni za sebou táhneme nějaký stín": napsal kdysi v jednom ze svých děl Stephen King. Když poslouchám novinku polských black/death metalistů COFFINWOOD, tak s ním musím stoprocentně souhlasit. Připadám si jako voják, který se právě vrátil z války. Budím se ze zlých snů, cítím ve vzduchu krev a neustále se ohlížím za sebe. Natolik je pro mě nové album přitažlivé.

Dlouhé, až někam k black metalu hozené melodie, připomínají zdánlivý klid po bitvě. Drtivé, deathem nakažené riffy zase souboj na život a na smrt. Stylově se COFFINWOOD pohybují ve stejných vodách jako BENEDICTION, BOLT THROWER, CANCER, DARK FUNERAL, MARDUK. Z hudby čiší chlad, tma a bolest.

"Storm of Steel" je deskou plnou převážně negativních nálad a skvělého zvuku. Zadírá se mi postupně pod kůži, způsobuje horečku, tolik známou z vojenských akcí. "Válka je svinstvo!": chce se mi křičet. Album by s klidem mohlo být soundtrackem k válečnému černobílému filmu. Kolem se povalují jako zlomené loutky mrtvoly vojáků. Píšu ti dopis ze zákopů, který dostaneš dávno po mé smrti. V kostech mám mráz, jsem nasáklý špínou, prašivinou a nenávistí. Stejně jako nové album polských COFFINWOOD. Smrt čeká opravdu na každém rohu. Stačí se jí poddat. Vynikající death/black metalová nahrávka, která je doslova nasáklá válkou!



Asphyx says:

„We all pull a shadow behind us" - Stephen King once wrote this in one of his works. When I listen to the new album of Polish black death metalists COFFINWOOD, I have to agree with him. I feel like a soldier who just returned from the war. I wake up from a bad dream, I feel the blood in the air and constantly look behind me. The album is so appealing to me. The long, black metal melodies remind us of the seeming peace of mind after the battle. Cruel, often death - infected riffs turn a fight to life and death. The COFFINWOOD style moves in the same waters as BENEDICTION, BOLT THROWER, CANCER, DARK FUNERAL, MARDUK. From music we can feel cold, darkness and pain.

"Storm of Steel" is a record full of predominantly negative moods and great sound. It gets under my skin, causing a fever known from military action. "War is crap!": I want to scream. The album could quietly be a soundtrack to a war black and white movie. The corpses of soldiers are lying around like broken puppets. I'm writing a letter from the trenches that you get long after my death. In my bones I'm frozen, I'm soaked by dirt, and hatred. Like the new album Polish COFFINWOOD. Death is really waiting on every corner. Just give it up. Excellent death/black metal record that is literally soaked by war!

band:
Varulv - vocals
Kumen - guitar
Beherit - bass
Trommeslager - drums

neděle 13. prosince 2020

Recenze/review - NUCLEAR - Murder of Crows (2020)


NUCLEAR - Murder of Crows
CD 2020, Black Lodge Records

for english please scroll down

Někdy mi připadá celý svět jako jeden velký sociální experiment. Bohatí stále bohatnou a chudí nemají šanci ani na trochu slušného života. Ládujeme se jídlem a u toho si čteme články o hladovějících. V některých zemích se narodíš a kupuješ si ty nejnovější věci podle reklamy a v jiných bojuješ o život každý den. Nůžky se rozevírají a až jednou vyjdeš ven, na periferii města, tak tě roztrhá smečka rozzuřených psů.

NUCLEAR z Chile se tohle všechno povedlo propašovat i na svoji novou desku "Murder of Crows". Novinka je hodně syrovým, surovým thrash metalovým albem, ze kterého je cítit, že je zahraný od srdce. Jakoby do ulic vyšel naštvaný dav.

 

Thrash metal NUCLEAR je inspirovaný SLAYER, KREATOR, EXODUS. Starý dobrý metal z osmdesátých let minulého století, zahraný s nadšením a odhodláním. Bez zbytečností, bez příkras, s tlakem a energií. Mám rád podobné smečky, které dokáží zachovat ducha původních thrash metalových kapel. Umí vytvořit atmosféru, donutí vás přemýšlet. Ve skladbách naleznete spoustu zajímavých nápadů, kousky nahrubo nasekané tmy. Album je plivnutím do ksichtu všem pochybovačům, je mementem o násilí, nenávisti, strachu a beznaději. Ale hlavně je upřímnou a jasnou výpovědí, metalem zahraným přirozeně. Což jsou věci, které nás, staré fanoušky thrash metalu, k tomuto stylu stále přitahují. Schválně, zkuste se někdy projít nočními ulicemi vašeho města a uvidíte sami. Poslední roky si podobné desky neskutečně užívám. Mám pocit, jakoby mi NUCLEAR mluvili z duše, napadají mě často stejná slova i názory. A o tomhle thrash metal kdysi býval. O rebelii, o kritice společnosti, o tom, že jste měli po poslechu chuť rozervat svoji košili a vyjít do ulic. Chilané jsou jako smečka rozzuřených psů, která mi jde po krku. Troufám si už teď tvrdit, že "Murder of Crows" bude trávit ještě dlouhý čas v mém přehrávači! Skvělý zážitek!


Asphyx says:

Sometimes the whole world seems to me like one big social experiment. The rich are still rich and the poor have no chance of a decent life. We enjoy eating and reading articles about the hungry. In some countries, you are born and buy the latest things from advertising, and in others, you fight for your life every day. The scissors open and once you go out, on the outskirts of the city, you are torn apart by a pack of angry dogs. 

NUCLEAR from Chile managed to smuggle all this on their new record "Murder of Crows". The novelty is a very raw, raw thrash metal album, from which you can feel that it is played from the heart. It was as if an angry crowd had taken to the streets.


Thrash metal NUCLEAR is inspired by SLAYER, KREATOR, EXODUS. Good old metal from the eighties of the last century played with enthusiasm and determination. No needless, no embellishments, no pressure and no energy. I like similar packs that can preserve the spirit of the original thrash metal bands. It can create an atmosphere; it will make you think. In the songs, you will find a lot of interesting ideas, pieces of roughly chopped darkness. The album is a spit in the face of all sceptics, a memento of violence, hatred, fear and hopelessness. But most of all, it's an honest and clear statement, metal played naturally. Which are things that still attract us, old fans of thrash metal, to this style. Deliberately, sometimes try to walk through the night streets of your city and see for yourself. I've been really enjoying similar records in recent years. I feel as if NUCLEAR is speaking from my soul, I often have the same words and opinions. And that's what thrash metal used to be about. About the rebellion, about the criticism of society, about the fact that after listening you wanted to tear your shirt and take to the streets. Chileans are like a pack of angry dogs that go down my throat. I dare say that "Murder of Crows" will spend a long time in my player! Great experience!



about NUCLEAR on DEADLY STORM ZINE:

Rozhovor - NUCLEAR - Vliv náboženství (konkrétně katolického) je v Jižní Americe něco opravdu rozčilujícího



tracklist:
1. Pitchblack
2. Murder of Crows
3. No Light After All
4. When Water Thickens Blood
5. Friendly Sociopath
6. Abusados
7. Misery Inc.
8. Facing Towards You
9. Hatetrend
10. Blood to Spare
11. Useless to Mankind

band:
Sebastian Puente - Guitars
Francisco Haussmann - Guitars
Punto Sudy - Drums
Roberto Barría - Bass
Matías Leonicio - Vocals


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý sedmdesátý šestý - Chci na sever


Příběh dvoustý sedmdesátý šestý - Chci na sever

Zase jsem se měl na co těšit. Přišel jsem sice skoro o všechny věci, ale nevadí. Jak jinak, při mých rozchodech jsem nechával svým předchozím dívkám vše. Ale věž Sony a svoji utěšeně se rozrůstající sbírku CD jsem si odnesl. Vyskládal jsem ji vedle černot od Mayhem a Immortal k Markétiným pokladům. Bylo pěkný chodit spolu každou sobotu ráno k Chorvatovi poslouchat novou muziku. Měl tam obrovská sluchadla. Půjčili jste si nosič, šli do boxu a potom to bylo už jen na vás. Vždycky jsem byl napnutej, když slyšela moje milá něco dřív než já. Novinky, ty nás zajímaly nejvíc. Metly tenkrát chodili hodně. Samej vlasáč. Museli jste dorazit na devátou, jinak jste neměli šanci. Poslouchal jsem v té době už hlavně death metal, mojí modlou byli POSSESSED, MASTER, VITAL REMAINS, DEICIDE, OBITUARY a samozřejmě VADER a KRABATHOR. Z evropských PESTILENCE, ASPHYX, THANATOS, PUNGET STENCH, ale i třeba francouzští MERCYLESS. Záleželo, jak byl label schopnej a dostal hudbu k zákazníkovi.

Konec léta 1995 mám ale zakódovaný hlavně jako zákon severu. Znal jsem sice už DISMEMBER, NIHILIST, UNLEASHED, ENTOMBED, ENTRAILS (taky švédská kapela, ale ta stará, ze splitka s UNCANNY a ASOCIAL). Ale bylo to spíš z kazet, co mi dodal Sabath. Srpnové ráno předposledního týdne prázdnin si pamatuji moc dobře. V pátek jsem chtěl jít s Markétou k Hymrům, ale volala sousedka, že se u nás doma hrozně řve a že bych měl přijet. Naštvanej jsem sedl na kolo a vyjel. Už před barákem jsem slyšel lámání nábytku. Otec byl zase jednou v plné síle. Brácha s monoklem na tváři, máma ubrečená. Vzal jsem ho za ruku, zkroutil ji a po schodech vyvedl ze šestýho patra ven. Nikdo se neodvážil vylézt, navenek byl tenhle pán milý a vtipný, oblíbený a bodrý. Ale doslova jsem cítil, jak hledí do kukátek oči zvědavců. Vytáhl jsem ho dozadu k popelnicím a měl zase jednu ze svých přemlouvacích řečí. Chtěl mi dát pár ran, ale nebolely. Jednak jsem je vykryl a hlavně se moc netrefil. Zasáhly mě ale hluboko do srdce. Tak nějak jsem pořád nedovedl z hlavy vyhnat představu, jak se smějeme, je mi tak deset a hrajeme spolu hokej. Nebudu vás dál zdržovat. Chodil jsem s ním snad dvě hodiny venku, aby vystřízlivěl. Vyslechl si spoustu hnusného a pak už neměl sílu jít do hospody.

Měl jsem neklidnou noc, moc jsme nespal. Pořád se mi hlavou honil strach z toho, aby můj otec někomu něco neudělal. Hele, bylo to hrozný, ale měl jsem Markétu. Ta byla silná, stejně jako kafe, které mi ráno udělala. Já nikdy nebyl kafovej, ale potřeboval jsem pořádně nakopnout. Makový rohlíky naproti z pekárny a už stojíme u Chorvata před krámem. Pár podobně postižených s náma. Postavičky boleslavské, závisláci na hudbě jako my. V krámě jsem třetí. Chorvat si mě zavolá a podá mi jednu podpultovku. GRAVE – „Soulless“. Už jsem samo znal Into the Grave i You'll Never See..., obě předchozí desky jsem měl moc rád, ale býval jsem víc americkej, temnější, jestli mi rozumíte. Asi jo, jinak byste tenhle příběh nečetli. Soulless bylo deskou, která se u mě rovná průlomu. Nasměřovala mě na sever. Začal jsem švédský, ale i třeba finský death metal doslova žrát. Spousta lidí tohle album nemusí, ale pro mě je dodnes zásadní. Jednak mě vrátilo a donutilo koupit i předchozí alba na CD (do té doby jsem měl jen asi stokrát přehrané kopie kazet, které měly tak hnusnej zvuk, že se mi to prostě nelíbilo, přitom zrovna zvuk je to, co dělá švédské kapely kultem).

Určitě jste to také zažili. Každej pravej metalista to tak má. Poslechne si novou desku (a v devadesátkách bylo pořád z čeho vybírat, těch smeček bylo fakt hrozně moc), je prokletý a musí se k ní stále vracet. Neslyší nic okolo, propadne jí, lidé na něj mluví a on nereaguje. Vnímá všemi póry každý tón, řve texty, když má sluchátka na uších a připomíná blázna, totálního mimoně. Občas ho nechápou ani jeho kamarádi, který poslouchají něco trošku jiného. Já měl ale kolem sebe pořád super partu. Bylo to jako vždycky. Jana, Tomáš, Prcalinka, Buddha, Mirka a samozřejmě i Sabath nakonec Markétu přijali mezi sebe. Měli mě rádi. Zase jsem začali chodit k Hymrům. Dnes by se tomu řeklo kouzlo a síla osobnosti, tenkrát to bylo jen normální kamarádství. Hele, dobrý lidi se musí vždycky spojit, aby zmrdům zatopili, to si pamatujte, říkal to Prcalík a ten měl vždycky pravdu. Na to vemte jed.

Vyměnil jsem ten den snad milionkrát ohrané Possessed a Vital Remains za GRAVE. Tři alba, která mě zavřela do katakomb. Prý jsem divně zíral, cestou z prodejny jsme se stavili na tradiční vlašák a pivko v bufetu. Nějakej dělňas mi taky řekl, že čumím jak sůva z nudlí. Asi měl pravdu. Markéta na mě dělala cukrbliky a potom ze srandy i nemravný návrhy, sahala mi mezi nohy, aby to nikdo neviděl. Ale já se těšil, já potřeboval doma vohulit volume na Soňákovi a odlítnout na sever. Na starý hřbitovy, mezi nahnutý náhrobky. Hudba měla zase jednou neskutečnou sílu. Miloval jsem a dodnes zbožňuju ten chladnej zvuk, temnotu, neurvalost. Četl jsem na jaře Pytel kostí od Kinga a vždycky jsem si na některé pasáže z knížky vzpomněl, když jsem roztáčel vrtuli před reprákem. Třeba DISMEMBER jsem viděl už i na živo, byl to jeden z nejlepších mých koncertů vůbec (a dodnes je, samozřejmě opentlený nostalgií). O death metalovém severu jsem měl představu, ale nijak jsem jej podrobně „nestudoval“.

Já byl totiž vždycky spíš nárazovej. Buď jsem muziku neskutečně žral, doslova srkal informace, zapisoval si je, třídil. Nojo, ale pak se kolem mihla nějaká sukně (rozuměj džínová vesta s prsama) a všechno šlo bokem. S Markétou bylo super, že se dalo přirážet za zvuků dunivých bicí, jak říkával Kytka, kterej mi zase hrozně chyběl. On by moje nadšení chápal, byla s ním navíc hrozná sranda. Stejně je to zvláštní, asi se takhle pozná dobrá muzika. Vytváří v nás představy, předává emoce. Ta ze severu byla syrová, upřímná, bez zbytečností. Měl jsem nějak v sobě, myslel jsem si, možná si i vsugeroval, že kdyby tady mí kámoši ještě byli, poslouchali by severský kapely se mnou. Nějak jsem si je nedovedl představit, že by se vydali cestou americké brutality. Nevím, možná se mýlím, ale byli jsme si hodně podobní. Už dlouho se mi nestalo, abych myslel při sexu na něco jnýho. Jako fakt že jo, já mladej, testosteronem nabitej cápek, jsem se těšil, až dokonáme dílo a budu moc zase pustit přehrávač. Byl jsem asi trošku blázen, ale bylo tomu tak. Historii nezměníte.

Už ani nevím, kdo mi vyšil na džísku nášivku GRAVE. Těžko říct, ale tipoval bych si to na Janu. Ona sice byla pořád thrashová, ale švédskej death ji taky učaroval. Na Prcalinku už to bylo moc tvrdý a špinavý a teploušci měli ty svý heavíky. Když si vezmu, kolikrát jsme se o tom pohádali. Říkali mi - to tvoje zvracení, bordel, chaos, jak to můžeš poslouchat a já kontroval elasťákama, pózama, pozlátkem. Všechno to ale bylo ve srandě. Byla to koneckonců „jenom“ hudba, která pro nás sice byla životně důležitá, ale nikomu jsme nic nevnucovali. Já si třeba pouštěl švédskej death metal, když jsem chodíval z kontrol "stavu násilí" od rodiny. Vyřval jsem se. Vyblbnul. Upustil ventil. Mám to tak dodnes. A je to tak správně. 

Byl jsem tak nadšenej, že jsem chtěl ihned odjet do Stockholmu. Dokonce jsem našetřil peníze. Plán byl připravenej, Markéta měla přímo na místě nějakého vzdáleného strýčka. Cílem byl listopad. Jenže to už jsem byl dávno v Plzni a všechno bylo úplně jinak. Zatím jsem ale snil o malém koncertě v klubu. Stoupnul bych si bokem, asi i trošku zaslzel, protože když něco prožíváte a je vaší součástí, když nasáváte emoce a pak se vám váš sen splní, musí to ven. Některé sny se mi plní až poslední roky. Některé se mi nesplní už nikdy. Přesto stále často hledím na sever. Hergot, to jsem se zase navnadil. Je víkend, jdu si zase projet celou diskografii GRAVE. Prostě musím, teď už víte proč.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine