DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 22. března 2021

Rozhovor - DEIQUISITOR - Nepovažujeme se za ortodoxní, pouze nacházíme inspiraci v kapelách, které jsme na počátku 90. let tolik obdivovali.

Rozhovor s death metalovou skupinou z Dánska - DEIQUISITOR.

Odpovídal kytarista a zpěvák TFJ, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Recenze/review - DEIQUISITOR - Humanoid (2021):

Ave DEIQUISITOR! Poslouchám vaši letošní novinku „Humanoid“ už nějaký čas a pořád v ní objevuji pro sebe nové a nové kousky temnoty. Přiznám se, že jsem od vás čekal dobré řemeslo, ale že mě takhle rozsekáte, tak to ne. Album se podle mě opravdu povedlo. Jaké máte reakce od fanoušků, co recenze?

Hail Jakube! Tady Thomas z DEIQUISITOR. Díky za vřelá slova. Reakce na toto album byly zatím opravdu skvělé, jsme velmi spokojeni s produkcí tohoto alba. Zvuk je velmi blízký tomu, jak zníme v naší zkušebně a to byl náš plán. Produkce na našich dvou předchozích nahrávkách byla také skvělá, ale ve skutečnosti to neznělo jako my.


Hráli jste už některé songy z novinky na koncertě? Jak fungují na fanoušky? Máte už nějaký potencionální hit? Osobně bych si tipnul druhou skladbu „Autonomous Warfare“.

Myslím, že „Empyrean Lifeform“ je jediná skladba, kterou jsme zatím hráli živě, měli jsme hrát koncert v Kodani v lednu letošního roku (se všemi novými skladbami), ale pak se vše zavřelo. Myslím, že je to stejná situace jako ve většině zemí. Doufejme, že se věci brzy vrátí do normálu. Nevím, které ze skladeb by mohly být „hity“, protože každý, s kým jsme o tom mluvili, preferuje jiné skladby a to je podle mě skvělé. Mým osobním favoritem je pravděpodobně „Empyrean Lifeform“.

Jakým způsobem vznikal nový materiál pro „Humanoid“? Jak vlastně tvoří/skládají DEIQUISITOR?

No, máme netradiční způsob skládání. Ve většině ostatních kapel vymýšlí a skládá riffy kytarista a poté diktuje bubeníkovi, jak tyto riffy hrát. My to děláme obráceně, Henriks tvoří několik bicích vzorů s výplněmi a se vším, a když zkoušíme, tak to nahráváme, poté si k tomu sednu doma, pozorně to poslouchám a nechávám se inspirovat, jaké riffy by se k bicím hodily. Někdy téměř slyším noty pro riffy. Myslím, že je to proto, že spolu tvoříme hudbu už tolik let.


Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Na našem předchozím albu Henrik a Daniel napsali každý jeden text, na tomto novém jsme vytvořili s Henrikem každý tři. Texty na straně A jsem napsal já a Henrik texty na straně B. Na nové nahrávce jsme se na tom podíleli všichni tři. Myslím, že je to opravdu skvělé, přidává to textům mnohem více rozmanitosti. A není pro mě možné, abych psal zajímavé texty stejnou rychlostí, jakou skládáme skladby. Jsme velmi produktivní, ve skutečnosti už máme připravený materiál na další desku.

Kdo je autor obalu novinky „Humanoid“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?

Na našich dlouhohrajících nahrávkách vždy používáme umělecká díla mého bratra MFJorga, a pak na většinu našich promo a EP jsou to díla našeho blízkého starého přítele - Briana H. Myslíme si, že jejich umělecká díla dokonale zapadají do naší hudby a svým způsobem je to, jako by to spojovalo jednotlivé nahrávky, když je kresba rozpoznatelná. Oba mají velmi jedinečné styly kreslení, ale styl mého bratra je mnohem detailnější a proto vhodnější pro obal LP.


Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

Jak jsem zmínil, jsme velmi spokojeni s produkcí. Tentokrát jsme použili malé studio v Kodani s názvem No Masters Voice studio a Marcus F.L. byl producent. Bylo skvělé pracovat s Marcusem, opravdu skvělý chlap a velmi dobře naslouchal požadavkům kapely. Několik měsíců před nahráváním „Humanoid“ jsme nahráli 2 skladby pro naše EP „Religiously Endorsed Masochism“ ve vlastním studiu a nechali jsme si je namíchat a zmastrovat chlápkem jménem Jesper Hviid. Toto EP je ve srovnání s druhým velmi brutální a špinavé. Je to pro nás probíhající proces hledání ideálního zvuku pro DEIQUISITOR. Abychom tento zvuk našli, budeme muset hodně experimentovat s různými způsoby nahrávání a mixování.


Hrajete typický, klasický starý death metal. Nikdy jste z téhle cesty neuhnuli, jste „ortodoxní“. Osobně je to jeden z důvodů, proč se mi vaše tvorba tolik líbí, ale nelákalo tě někdy zkusit hrát něco trošku jiného, nějak tvorbu DEIQUISITOR ozvláštnit?

DEIQUISITOR jsme založili v roce 2013, předtím jsme už 20 let hráli to, co můžete popsat jako okultní black war metal, což bylo v naší bývalé kapele BLODFEST a předtím SOLHVERV. Všechny nahrávky BLODFEST najdete na bandcampu - „Order of the Nonagram“. Kapelu tvořil Henrik, můj bratr Martin a já. Ale když bratr opustil kapelu, aby se soustředil na jeho malování a experimentální elektronickou hudbu, měli jsme s Henrikem pocit, že se chceme vrátit ke svým kořenům death metalu z počátku 90. let. Pak jsme naverbovali Daniela, který byl po mnoho let naším blízkým přítelem. Jeho bývalá kapela se jmenovala PURIFICATION KOMMANDO a hrála brutální war metal. Nepovažujeme se za ortodoxní, pouze nacházíme inspiraci v kapelách, které jsme na počátku 90. let tolik obdivovali, a vytváříme hudbu, která je pro nás přirozená. Nemáme žádné plány jakkoli změnit náš styl, ale cítíme, že s každou novou nahrávkou trochu rozvíjíme naši hudbu.


Často slýchávám na koncertech v Čechách, jak lidé nechodí, jaká je malá návštěvnost. Zajímalo by mě, jakou máte vy zkušenost z Dánska? Pro nás jste velká země se spoustou kapel, promotérů. Jezdí k vám často skupiny, které naší malou zemi na turné vynechají. Chodí se u vás na death metalové koncerty? Máte raději kluby nebo větší festivaly?

Dánsko je ve skutečnosti malá země ve srovnání s většinou ostatních v Evropě, ale máme velmi silnou metalovou scénu se spoustou skvělých kapel. Možná je to díky našim vikingským genům, že jsme tak silně zaměřeni na násilnější formy hudby. Co se týče koncertů, myslím si, že je to skoro stejné po celé Evropě, návštěvnost by mohla být větší, ale ti, kteří se koncertů účastní, jsou často tomuto druhu hudby velmi oddaní a hraní vlastní hudby naživo je vždy velkým zážitkem. Rozhodně dáváme přednost hraní v menších klubech a na undergroundových festivalech, kde potkáte lidi, kteří si tento druh hudby opravdu užívají. Větší festivaly jsou určeny spíše pro lidi, kteří tento druh hudby nutně nemilují, nýbrž dorazí jen na „párty“.

V poslední době začíná spousta mladých kapel znovu hrát „old school death metal“. Většině to moc nejde, ale pár nových, slušných kapel, které pochopily, o čem to je, se najde. Máš nějakou oblíbenou, u které si myslíš, že má na to, „oživit staré časy“?

Existuje spousta skvělých dánských kapel, které velmi dobře ctí „hodnoty“ death metalu, jak tomu bylo za starých časů. Mohl bych zmínit kapely jako UNDERGANG, TAPHOS, PHRENELITH a CHAOTIAN. Skvělé kapely a naši přátelé.


V současné době si většina lidí nová alba stahuje z internetu a používá jen jeho digitální podobu. Jak vidíš tuhle problematiku ty? Zajímal by mě tvůj pohled jako muzikanta.

No,...je nemožné v tom lidem zabránit, jen doufám, že když najdou kapelu, která se jim opravdu líbí, podpoří ji koupí nahrávky. V tomto ohledu je to v pořádku stahovat nějakou hudbu, dnes je tolik kapel a nemůžete si dovolit koupit všechno, co vyjde. Takže pokud najdete kapelu, která se vám opravdu líbí, měli by jste chtít její hudbu v dobré kvalitě s obalem, texty a vším co k tomu patří. Ne jen mizerný soubor MP3 128 kbps.

Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?

To záleží na tom, co považuješ za poslední dobu, když skvělé staré kapely jako SUFFOCATION a IMMOLATION něco vydají, mělo by to zaujmout kohokoli. Ale osobně jsem velkým fanouškem kapely PORTAL z Austrálie a opravdu se těším, až od nich uslyším nové věci. Je to unikátní kapela.


Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?

Neznám žádné jiné české kapely než Kaosquad, se kterými jsme odehráli několik koncertů, když jsme navštívili Česko. Opravdu skvělá kapela na živo, intenzivní a brutální věci a skvělí kluci. Pokud existuje nějaká další česká kapela, kterou by jsi mi doporučil, tak prosím sem s ní. Rád si ji poslechnu.

Co chystají DEIQUISITOR v nejbližších měsících?

Doufejme, že se věci vrátí do normálu a my si budeme moci znovu zahrát nějaké živé koncerty, navštívit další země, třeba Českou republiku, což pro nás byla skvělá zkušenost. Kromě toho pravděpodobně brzy začneme nahrávat skladby pro naši novou desku.

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.

Díky za rozhovor a díky za podporu Jakube!







-------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

Recenze/review - VALDAUDR - Drapsdalen (2021)


VALDAUDR - Drapsdalen
CD 2021, Soulseller Records

for english please scroll down

Všichni prokletí již dávno vědí, že se dobrý black metal musí hledat hluboko pod povrchem, nejlépe ve starých plesnivých sklepeních. V dnešní době nadprodukce to platí ještě víc. Pokaždé, když si mé tělo i mysl žádají chlad a temnotu, pouštím si novou kapelu VALDAUDR. Stojí za ní zkušení muzikanti z BLOOD RED THRONE. Představte si les plný starých stromů. 

Tam, někde na samotě, pořádají VALDAUDR tajemné rituály z devadesátých let. Jejich black metal je tradiční, klasický a nepostrádá v sobě všechny potřebné ingredience jako mráz, nenávist, surovost, pekelnou síru a ostré melodie. Nic pro současné fanoušky napomádovaného black metalu, ale spíše záležitost pro true následovníky opravdové smrti.


Pokud patříte jako já k obdivovatelům staré norské a švédské black metalové školy (MARDUK - "Panzer Division Marduk", MARDUK - Nightwing, DARKTHRONE - "Panzerfaust", MAYHEM - "De Mysteriis Dom Sathanas"), potom neváhejte ani chvilku. VALDAUDR vás vezmou na dlouhý výlet do starých časů, několikrát vás proklejí a pohřbí zaživa. Z jejich nové desky "Drapsdalen" je cítit opravdovost, ryzost, nekonečná oddanost stínům. Oběť je připravena, ohně zase hoří! Kříže jsou obráceny směrem dolů, všechno nasvědčuje tomu, že Satan dnes zavítá mezi nás. Stačí přidat hlasitost, přiložit do kotle a užívat si. Přiznám se bez mučení, už dlouho mi nějaký black metal nepronikl tolik do žil. Myslím si totiž, že se jedná o styl, který musíte hrát srdcem, musí být vaší krví. A VALDAUDR tohle všechno umí na výbornou. Jejich hudba musela vznikat hluboko pod zemí, ve starých plesnivých sklepeních. Rakve jsou připraveny, zvuk je parádně prašivý a rezavý, obal stylový. Posílám do pekla všechny ty dnešní rádoby kapely, které si na zlo jenom hrají a vypadají spíše legračně  a znovu vkládám do přehrávače "Drapsdalen". Tohle jsou totiž uvěřitelné a jedovaté ozvěny z dalekého severu. Black metal se neposlouchá, black metal se žije! Vynikající zásek, pro všechny pravověrné! Peklo zase jednou hoří jasným plamenem!


Asphyx says:

All the curses have long known that good black metal must be sought deep beneath the surface, preferably in old mouldy cellars. In today's world of overproduction, this is even more true. Every time my body and mind demand coldness and darkness, I play a new band VALDAUDR. Experienced musicians from BLOOD RED THRONE stand behind her. Imagine a forest full of old trees.

There, somewhere alone, VALDAUDR performs mysterious rituals from the 1990s. Their black metal is traditional, classic and does not lack all the necessary ingredients such as frost, hatred, cruelty, hellish sulfur and sharp melodies. Nothing for current fans of bullshit black metal, but rather a matter for true followers of true death.


If, like me, you are an admirer of the old Norwegian and Swedish black metal schools (MARDUK - "Panzer Division Marduk", MARDUK - Nightwing, DARKTHRONE - "Panzerfaust", MAYHEM - "De Mysteriis Dom Sathanas"), then do not hesitate for a moment. VALDAUDR will take you on a long trip to the old days, curse you several times and bury you alive. From their new album "Drapsdalen" you can feel authenticity, purity, endless devotion to the shadows. The sacrifice is ready, the fires are burning again! The crosses are turned downwards, all indications that Satan will visit us today. Just add volume, put it in the boiler and enjoy. I confess without torture; some black metal has not penetrated so much into my veins for a long time. I think this is a style that you have to play with your heart, it has to be your blood. And VALDAUDR can do all this very well. Their music had to be created deep underground, in old moldy cellars. The coffins are ready, the sound is really dusty and rusty, the packaging is stylish. I'm sending to hell all those wannabe bands of today that are just playing evil and look rather funny, and I'm putting "Drapsdalen" back in the player. These are believable and poisonous echoes from the far north. Black metal is not listened to, black metal is alive! Excellent jam, for all orthodox! Hell is once again burning with a bright flame!


TRACKLIST
1. Liket Skulle Vaert Brent (6:24)
2. Trass og Vrede (5:04)
3. Evig Langt Inn I Tiden (4:39)
4. Den Evige Ild (5:15)
5. Du Vantro Og Vrange Slekt (3:57)
6. Drapsdalen (5:19)
7. Kom, Bestig Vaare Fjell (7:28)

LINE-UP
Vald - Vocals and Lyrics
Død - Guitar and Bass
Rune Nesse - Drums



neděle 21. března 2021

Recenze/review - FOSSILIZATION - He Whose Name Was Long Forgotten (2021)


FOSSILIZATION - He Whose Name Was Long Forgotten
EP 2021, Transylvanian Tapes/ Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Potíš se, přestože je zima. Nechtěl si sem chodit, ale svědomí ti nedalo. Můžeš za její smrt ty? A nebo to byly jen zlé okolnosti? Slyšíš tichý šepot a bojíš se stínů. Vzduchem se vznáší hudba, která je prokletá jako tvůj špinavý život. Hoď kamenem, kdo jsi bez viny! Mlha se válí kolem a na náhrobku je najednou i tvé jméno. Někde mezi životem a smrtí, ve stavu beztíže, se pohybuje i hudba brazilských death doomařů FOSSILIZATION.

Nepíšu o kapelách, které ve mě nevyvolávají jakékoliv emoce. Tentokrát jsem zamotán do pavučin, které se každou skladbou utahují, řežou mě po celém těle, jako tisíce střepů z minulosti. Každý jsme za svůj život udělali spoustu zlého a při "He Whose Name Was Long Forgotten" vše vyplouvá na povrch. Exhumace mysli, nikdy nenalezneš klid. 


"He Whose Name Was Long Forgotten" se mi nejlépe poslouchalo brzy ráno, když ještě celé město spalo. Jen pár tuláků, stínů bez tváře, se zjevilo jako přízrak před naším domem. Lákali mě, slibovali věčnost, ale já jsem raději přidal hlasitost. Hudba Brazilců se táhne jako zkažená krev. Inspirováni třeba takovými DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, KRYPTS, ALTARAGE, PHRENELITH, ENFULGED, CRUCIAMENTUM vás pozvou na nekonečnou panychidu. S chladným zvukem, krásně morbidním obalem, se spoustou ponurých a záhadných motivů, jsou pro mě FOSSILIZATION velmi příjemným překvapením. Tklivě bolestivým obrazem v zrcadle, pro smutné dny bez energie. Album je death metalově surové, ale i ledově doomové, nálady jsou zde namíchány v přesně takovém tom zajímavém a dobře poslouchatelném poměru. Nic nikde nechybí, ani nepřebývá, přesto je jasné, že deska bude více vyhovovat všem staromilcům, častým návštěvníkům hřbitovů i všem maniakům, kteří uctívají dávné pořádky v metalu. Nejvíc oceňuji (jako vždy), chvění, jiskru, nadšení a uvěřitelnost. Pro mě asi nejdůležitější věci v tomto stylu jako takovém. A FOSSILIZATION to se mnou umí na výbornou. Prvotina, která má v sobě až okultně magickou přitažlivost. Death doom metal, u kterého stíny šeptají zlé modlitby! Skvěle!


Asphyx says:

I don't know if you've ever been drowning in a stormy river, but my feelings about the new album "He Whose Name Was Long Forgotten" are very similar. Imagine a weir under which dirty water spins. You fall down by your back, hit your head, and then it's all about destiny. This time the music floats around like the smell of a long decaying corpse. A bloated drowned man with a pale face. The door to the other world is open.


"He Whose Name Was Long Forgotten" is a record that stinks in exactly the same way as works by bands like DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, KRYPTS, ALTARAGE, PHRENELITH, ENFULGED, CRUCIAMENTUM. Riffs stretch like black mud. Like decaying body remains. The album has a very good sound, cover and overall production. But this is not the most important thing. The main thing is the atmosphere, a plethora of strange mysterious moods. Shattered glass that cuts your bare feet. A blow that never heals. Beats and burns, it is rotten gradually until it bursts and pus and hopelessness flows out. The band can build solid walls from impermeable melodies, attack the most painful spots, rip old wounds back into the blood. We enter the other side while listening, we meet the souls of all madmen. Yes, the album has meditative effects on me, it is an occult experience rather than just an ordinary record. Shadows are getting longer, you need to go on another journey without end. Infernal death doom metal that burns black brand into your fallen souls! 


Tracklist:
01. Neanderthal Tombs
02. Blight Cathedral
03. Caronte
04. He Whose Name Was Long Forgotten
05. A Deplorable Epoch

band:
V. - Vocals, guitars, bass, synths and percussions
P. - Drums



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý devadesátý první - Děkuji pane Cimrmane, děkuji pane Foglare!


Příběh dvoustý devadesátý první - Děkuji pane Cimrmane, děkuji pane Foglare!

Sedím na zaprášený bedně nahoře na půdě. Mám v ruce poklady, který mě provázely celý dětství. Já vím, pro naši partu jsou Rychlý šípy i Hoši od Bobří řeky už trošku pasé, ale když mě pořád baví tyhle starý knížky číst. Možná proto, že mě přivedly k věcem, které bych jinak nezažil. Do lesa, k chytání ryb na pytlačku, nekonečným toulkám po Jizerkách, kdy jste se zastavili jen tam, kde nikdo nebyl. Taky jsem si, stejně jako z ohmataných KODek, naladil v hlavě takové věci, jako smysl pro zodpovědnost, čest, hrdost. Zkrátka věci, o kterých všichni často a hodně mluví, ale málokdo je má v sobě srovnané v citlivém poměru. Neměli jsme mobily, ani počítače, ale zase jsme věděli, jak přežít v lesích i na sídlišti.

Byla to celé taková krásná hra. Šest bratranců na horách, kteří byli pro místní zasraní Pražáci. Nikdo z nás přitom neměl s Prahou nic společného. Ale co, blbcům tohle nevysvětlíte. Ještě, že tu s námi byly i holky ze sousedství. Obyčejný, krásný, klidný život. Večer pod lampou jsme si četli u špatného světla potají knížky, abychom potom ráno inspirováni u chleba s tvarohem a cibulkou řešili, kam vyrazíme. Na louky, do lesů, do starých opuštěných stavení, kterých byla všude spousta po odsunutých Němcích. Hráli jsme si na piráty, objevitele, dobrodruhy a zažívali jsme krásné věci nejen virtuálně, ale přímo naživo. S odřenými koleny, modřinami a boulemi po rvačkách s klukama, co nás neměli rádi. První sladké polibky. A já tu teď sedím a sním a sním a Markéta mě nemůže dostat mezi ostatní. 

Chlastají dole v chalupě. Venku totiž prší. Uteču zadem. Potřebuju být sám se svými vzpomínkami, které se vznáší kolem jako pápěří. Navoněný dopis od první dívky. Krabice plná laskavosti. Tomáš v dálce bleje do stejného potůčku, ve kterém jsme kdysi s bratránky chytali pstruhy do ruky a já brečel, protože jsem ho nedokázal zabít a vykuchat. Takhle z tebe chlap nebude, smál se mi děda a v očích měl jiskřičky. Chybí mi. Jeho vrásčité ruce, hluboký hlas, kolínská, kterou mu babička dávala stejně jako bačkory každý rok k vánocům. Jsem hrozně rád, že jsem tohle všechno mohl zažít, hezky špinavě, s pachem a potem, se zmrzlými nosy, promočenými kalhotami, s nejlepším pocitem na světě - když přijdete z venku, ulítaní a na stole je voňavý koláč od babičky. Nikdo nikomu pořád dokola neříkal, že ho miluje, chlapi neplakali a tak nějak mi přišlo, že mezi lidmi bylo víc smíchu. Od srdce.

Já vím, každý vzpomíná rád, protože byl malý, neměl starosti, přesto si říkám, ptám se občas do ticha půdy, kam zmizela taková ta obyčejná opravdovost, ryzost. Taky jsem se smál Dlouhýmu bidlu, ale hlavně Mirkovi Dušínovi. Ale aspoň jsem věděl, že při rvačce se perou jen dva, na zemi se do nikoho nekope a škrábou a koušou jenom holky. Táhne mi na dvacet a připadám si hrozně starej. Markéta má strach, že ji uteču do tý velký Plzně, kde budou samý chytrý krásný holky a ona mě zná. Ví moc dobře, že jsem slabej, že podlehnu. Prcalík říkal, že jsem jak nějaká milosrdná děvka, že dám každý, jen aby měla radost. Přeháněl, ale něco málo na tom určitě bude. On mě znal. Věděl, že jsem jak nějakej starej skaut, trubka hodná, co na jazyku, to na srdci i plicích. 

"Hledám tě, pojď už konečně do chalupy": přisedne si ke mě a políbí mě. Mám v rukou staré komiksy a usmívám se. Co se to s náma stalo? Kam zmizela čistota dětství? Jdu přiložit do kamen, jak leje, tak je nějak zima. Uvnitř se potácejí opilí kamarádi a mám co dělat, abych je dohnal. Nějak nemám dneska splávek. Radši bych si četl něco dobrého. Opiju se tedy a upadnu do spánku. Ráno je mi blbě, smažím vajíčka a sedí u mě Venca. Jak moc nedal alkoholu, tak nevyspával. Kecáme o životě, taky mě přemlouvá, abych do Plzně nejezdil. Ty vole, co ti tady chybí. Máš krásnou holku, práci, kamarády, rodinu. Les a louku, koncerty. Ale mě pořád vrtalo hlavou několik otázek. Co ze mě bude? To chci fakt skončit v továrně? Do práce a domů? Snil jsem, básnil o lepším životě, ke kterému mi měla dopomoci vysoká škola.

Bylo to jako pokaždé, na Markétu šla touha po dítěti. Nechápu to, proč chce se mnou mít každá holka caparta? Vždyť jsem pořád rozevlátej snílek, neukotvenej, s občasnými nočními můrami, rozhodně ne zodpovědný, žádnej princ, ani podnikatel. Rozložím po stole snad dvacet let starý komix. Čtu hlášky Jirky Metelky, hrozně se tomu s Vencou tlemíme. Je to naivní, neaktuální, ale přesto mají texty i příběhy v sobě něco, co mě i po letech hrozně láká. Sám jsem totiž podobné věci zažil. Až na otce, který pořád pije, jsem měl vždy kolem sebe jen samé skvělé lidi. Nezahořkl jsem na ženský, ani na život. Nesemlela mě šeď sídliště, ani továrna. Pořád jsem dovedl snít a užívat života. Navzdory smrti třech mých nejbližších kamarádů. Ty vole, vždyť jsme byli jak Rychlý šípy, vzadu za městem, kde byl klid.

Vzpomínám si, že jsme si dělali srandu, že mezi nás holky nesmí a pak jsme naschvál chodili kolem nich, dělali jakože nic, naparovali se, mluvili halasně a hodně nahlas a ony se chichotaly, tvářily se dospěle. Kecám o všem s Vencou, on smutně pokyvuje hlavou. Budí se i ostatní. Zmuchlaný obličeje, blitíčka a vyprošťováčky. Konečně neleje, tak vytáhneme křesla před chalupu, báníme a Tomáš je hlavní DJ. Di do vole prdele už s tím hevíkem, pusť tam něco od podlahy. Řvou na něj už i holky, ale on se usmívá a zase jede uječenej Judas Priest. To vole, to už je vykopávka. Zvednu se, rozdám lahváče a na stole v kuchyni objevím kazetu od mé tety. Je na ní napsáno Jára Cimrmam - Zlatovláska. Vložím ji do přehrávače a pustím play.

Co to jako je, ty vole? Ozve se za mnou. Ticho. Bolí nás hlavy z chlastu a tak je mluvené slovo tentokrát lepší než metal. Ten den si pamatuji dodnes přesně a jasně. Zrodila se moje vášeň pro Divadlo Járy Cimrmana. Sice zatím jen stokrát okopírované kazety ze záznamů představení, ale dráp byl zaseknut. Ve spoustě momentů jsem vůbec nechápal, proč se lidí smějí. Často jsme se tlemili úplně něčemu jinému, ale tohle přesně byl styl humoru, který mám rád. Inteligentní, nikdo nikoho nezesměšňoval, nikdo nepadal koulema na tyč, žádný přijde blondýna do kafilérie nebo jak to je. Byla to pro mě smršť. Ihned jsem si od tety sehnal všechno, co měla. A s Markétou jsme strávili spoustu večerů s bolavou bránicí. Znám dodnes hlášky nazpaměť, ovlivnilo mě to úplně stejně jako Foglar a sport. 

Mám skvělou partu. Nejlepší na světě. Je sice druhá a ta první se pomalu stává vzpomínkami. Tak proč mě svrbí pořád nohy? Proč se dívám do dálky, jsem mimo? Proč vyhledávám klidná místa? Všichni mi mluví do duše, ptají se, proč jsem tak smutný. A já vlastně vůbec nevím. Čtu si staré ohmatané knihy, vracím se v kruhu do dětství. Jsem jak starej chlápek, co si rovná myšlenky v hlavě, říká si, kdy a kde udělal chybu, jestli někomu neublížil. Vezu si z chalupy všechny knihy od Foglara, skoro se mi ani nevejdou do krosny. Kluci si ze mě dělají prdel, že jsem senilní, že tohle přece nikdo už dneska nemůže číst. Jenže přátelé, ony ty obyčejné věci pořád platí. Stále se vám dobré vrátí a možná je taky hrozně příjemné občas vytěsnit všechen ten hnus co se děje u našich doma a být alespoň na chvilku ve světě, kde se pobíhá po Stínadlech, staví létající kolo a směje se vtipům, který nejsou vtipný, ale milý.

Děkuji pane Cimrmane, děkuji pane Foglare, děkuji knížkám z edice KOD, díky Karavaně a prvním sci-fi. Díky moc všem spisovatelům, že píšou a dokážou mě přenést do svých světů. Fantazie je krásná věc, můj milý čtenáři. Jen si někdy říkám, nehodnotím, nekritizuji, jestli ty dnešní děti nejsou o tohle všechno ochuzené. Spousta určitě ne, ale stejně si myslím, že kdo neměl odřený kolena a nezadržoval brekot a neběžel k babičce a tvrdil, že to jen tak upadl (a v hlavě mu doznívala bitka na život a na smrt s klukem ze sousedství), přišel o hodně. Nebylo nás pět, bylo nás víc a bylo to úžasný. Už teď se těším, až budu plesnivej dědek a budu to všechno vyprávět svým vnoučatům. Snad nebudu moc trapnej a budu zajímavější než obrazovka jejich mobilu. Uvidíme. Hezký den všem, kdo měli odřená kolena!

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 20. března 2021

Recenze/review - DEVIANT BURIAL - Descent To The Darkest Circle (2021)


DEVIANT BURIAL - Descent To The Darkest Circle
EP 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Na stromech visí bílé kosti, jdeš pomalu dovnitř. Zápach rozkládajícího se masa. Zvedá se ti žaludek, lidská jatka tě pořád dokáží šokovat. Už sis myslel, že jsi zažil všechny hrůzy světa, ale pokaždé je to šílené. Tajemný kult v lesích, začaly se ztrácet lidé. Pentagram na zdi, oheň ještě hoří. Do mozku se ti otisknou šílené obrazy plné utrpení, smrti a nenávisti. Najednou nepochybuješ, že existuje ryzí, opravdové zlo. Negace všeho. Kousek za domem je několik mělkých hrobů. Bestie se toulá někde kolem. Žije ve stínu a čeká na další krev.

DEVIANT BURIAL je kapelou, která hraje šílený, bestiální death metal staré školy. Letos přicházejí se svoji prvotinou. Při poslechu EP "Descent To The Darkest Circle" se budete cítit jako při návštěvě místa, na kterém se staly rituální vraždy. Hudba je zde negací všeho dobrého, kusem nahrubo nakrájené tmy, která vás zcela pohltí. 


DEVIANT BURIAL jdou ve stopách, které zde zanechaly kapely jako DIABOLIC, DEICIDE, MORBID ANGEL, INCANTATION, IMPREACTION, PERDITION TEMPLE, CRUCIFIER, HEADHUNTER D. C.. Se shnilým, masivním zvukem, drtivými bicími a nihilistickou náladou, vás nenechají ani chvilku na pochybách. Máme opravdu tu čest s právě probuzenou bestií. Touží po syrovém mase. Skladby jsou složeny jako pocta temnotě. Mají v sobě pradávnou sílu. EP je opatřeno démonickým obalem, který přesně znázorňuje to, co se na desce odehrává. Špinavé, hnusné, mokvající peklo. Pokud se jako já rádi a často touláte podzemím, nevadí vám smrad rozkládajících se těl a toužíte po tlaku a temné energii, tak neváhejte ani chvilku, tahle kapela totiž smrdí sírou, umí skvěle hrát a ctí staré dobré death metalové pořádky. Je pro mě příslibem do budoucna, že budu mít stále co poslouchat, že nebudu muset ještě dlouho vylézt na zkažené světlo současného světa. V podzemí je mi stejně poslední roky nejlépe, alespoň, co se týká hudby. "Descent To The Darkest Circle" vás přenese na ošklivá místa, na kterých ucítíte čiré zlo. Tajemný rituál smrti! Death metal, který otevírá bránu do pekla! Inferno!


Asphyx says:

Anti-human, absolutely blasphemous death metal from the hands of the most competent. That is a new EP of mad maniacs DEVIANT BURIAL. The band, which is a bloody personification of musical evil. Powerful guitar beginnings, the vocal taken off from somewhere of the most frowsty tomb, smell of decomposing bodies, and omnipresent Death. Welcome to the bloody bath!


"Descent To The Darkest Circle" is a moist work in the style of the bands like DIABOLIC, DEICIDE, MORBID ANGEL, INCANTATION, IMPREACTION, PERDITION TEMPLE, CRUCIFIER, HEADHUNTER D. C.. It is a perfect incarnation of evil, a true occult seance for invoking of Satan. The pentagram is drawn, and the rotten blood flows down the walls. I am fascinated by the dirty sound, the mysterious and dark mood, and the persistent feeling that someone is going on my throat. During the whole listening, I feel the fear. DEVIANT BURIAL are powerful; they are moving in the graves with the grace and elegance of the fallen angels. The churches are burning again with the unholy fire! Blasphemy prevailed once again. Americans are an orthodox, real, believable and addictive in an inexpressible manner. Once I was cursed, and I cannot do anything, only to bless this album by my own blood. My corpse was a long time ago fretted by the time, but "Descent To The Darkest Circle" I will still keep listening. Burned bible, inverted crosses, desecrated altar, but the most important is music that is excellent. An absolute black cult that smells by the sulfur and death!


Tracklist:
01. Divine Self-Evisceration
02. Posthumous Messiah Procreation
03. Spawned Into Suffering
04. Lifeless Dismemberment
05. Descent To The Darkest Circle

band:
Chris Briggs - Vocals & Lyrics
Julian Gullen - Guitar & Backing Vocals
Austin Douglas - Bass & Backing Vocals
Roy A. Jurado - Drums

Recenze/review - COFFIN MULCH - Septic Funeral (2021)


COFFIN MULCH - Septic Funeral
EP 2021, Redefining Darkness Records / Caligary Records

for english please scroll down

Představte si brzké ráno. Jsme na hřbitově, jak také jinak, při poslechu podobné hudby se tohle místo samo nabízí. Sedím na lavičce, dívám se do mlhy a rozmlouvám s přízraky. V rohu je starý opuštěný hrob, ze kterého trčí do vzduchu kostnatá ruka. Nejdřív si pomyslím něco a špatně provedené práci, ale ihned jsem vyveden z omylu. Mramorová deska nadskočí a ozve se šíleny řev. Nemrtví se už nemohli dívat na náš zkažený svět a přišli udělat pořádek. Je vám doufám jasné, kdo bude první na řadě.

Mám rád starý prašivý death metal, je vlastní mé krvi i naturelu a skotští COFFIN MULCH jsou jeho přesnou definicí. Plesnivé riffy, prázdný pohled bělostných lebek, kosti, které praskají tlakem. Podobnou hudbu poslouchají staří hrobníci, zombie a fanoušci temnoty. 


Stíny se prodlužují, dnes slunce nevyjde. Nemrtví dávno ovládli svět. Nevěříte, tak se rozhlédněte kolem sebe. Prázdné pohledy, těla bez duše. Všichni jsme prokletí. Na poslech COFFIN MULCH je potřeba se naladit na stejnou vlnu jako při poslechu třeba takových AUTOPSY, NIHILIST, NIRVANA 2002, ENTOMBED, CIANIDE, MASSACRE, PESTILENCE, MASTER, starých SINISTER, nověji pak třeba CRYPTIC BROOD. Skladby jsou náležitě špinavé, naleznete je pod nánosem pavučin. Poslech se tak pro mě stává tradičně spíše obřadem, návštěvou dávno zapomenutých katakomb, než jen obyčejnou hudbou. Podobných smeček se sice dnes toulá kolem velké množství, ale EP "Septic Funeral" patří rozhodně k tomu lepšímu, co jsem za poslední roky slyšel. Cítím totiž ze songů odhodlání, touhu ničit, lámat staré kosti. Jedná se samozřejmě o totální underground, netřeba hledat nic jiného. Jenže mě je v podobné společnosti stejně nejlépe. Rád tančím s nekrásnějšími zombie na hrobech, s chutí ochutnávám zkažené maso a mrtvolný death metal. Myslím, že exhumace se opravdu povedla. Staré, bolestivé, temné a chladné ozvěny ze záhrobí!


Asphyx says:

In our old burial grounds it is sometimes quite tight. So we have to take the torch of true Swedish death metal and proudly bring it to our wretched world. The undead are again dancing to the rhythm of the rattlesnake. I swing to the rhythm and enjoy the cool wind that flan my face. He was born in underground, just like the band COFFIN MULCH.

Tell your dear ones to help. You have to take a shovel and a bucket with you, today we will buried like in the old days. Do you like the good old AUTOPSY, NIHILIST, NIRVANA 2002, ENTOMBED, CIANIDE, MASSACRE, PESTILENCE, MASTER, SINISTER? Then you are right here. There is a lady with a scythe next to the cemetery wall waiting for your real death metal assignment. You can be sure she will surely get it today. For the night exhumation, we will play "Septic Funeral".


COFFIN MULCH get inspiration from good old days, they are soaked by them like a corpse by decay . Do not expect miracles, even not a perfect and revolutionary work, but rather a perfectly crafted work. It's just up to you what you prefer. Personally, I like to dance again on the graves of my death metal ancestors. One of the true ones is playing at my session with the undead. I feel cold, eternity, truth, strength, energy. It is packed with a great cover, under which Death itself is hidden. I dump my own grave with the taste and I am disgorging infected guts. I always wanted to die somewhere in the frozen north. "Septic Funeral" seems to be a record to fulfil my wish. Pure death metal, which will crush your bones by cold!

Tracklist:
01. Septic Funeral
02. Black Liquefaction
03. Live Again
04. Onward To Death
05. Carnivorous Subjugation
06. Coffin Mulch

band:
Rich: bass
Fraser: drums
David: guitar
Al: vocals



Released on vinyl by At War With False Noise: 

pátek 19. března 2021

Recenze/review - CREEPING FEAR - Hategod Triumph (2021)


CREEPING FEAR - Hategod Triumph
CD 2021, Dolorem Records

for english please scroll down

Všichni, ať si to přiznáváme nebo ne, toužíme po krvi a temnotě. Máme v sobě zakódováno, že hledáme tmu a fascinuje nás smrt. Existují na světě kapely, které vás dokáží převést přes řeku Styx do Hádovy říše. Francouzští CREEPING FEAR patří mezi vyvolené. Jejich absolutně devastující death metal staré školy je zárukou kvality. Vydejte se se mnou na dlouhý výlet bez konce. Do francouzského podzemí. Garantuji vám, že nouzi o morbidní zážitky mít rozhodně nebudete.

Poprvé jsem se s kapelou setkal u jejich předchozího alba "Onward to Apocalypse" (2017). Již tenkrát mi byli dobrými průvodci podsvětím. Jejich hutný, masivní smrtící kov, je nabroušený jako skalpel z velmi dobré oceli. 

 

Mám rád francouzskou scénu. Již mnoho let z ní vycházejí samé skvělé kapely. CREEPING FEAR patří mezi ty, kteří bezezbytku uctívají americkou death metalovou školu (IMMOLATION, ANGELCORPSE, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, DEICIDE, DIABOLIC). Při poslechu vaši tvář ožehnou pekelné plameny, které budou doslova sálat z přehrávače. Smrt podobným způsobem si nechám vždy líbit. Album je propracované, zvuk je náležitě ošetřen, vše bolí a zasahuje ty nejcitlivější místa. "Hategod Triumph" ale není jen velmi dobře zvládnutým řemeslem. Má v sobě navíc všechny potřebné ingredience k tomu, aby vás zcela pohltilo. Stojím u řeky Styx a čekám na převozníka. Vkládám do jeho ruky minci, ale odmítá. Požaduje jako platbu novou desku CREEPING FEAR. Nedivím se mu, mě se také líbí masivní devastující riffy, chorobný vokál a bicí, které se vám zabodnou do hlavy jako rezavý hřeb. Mám při poslechu pocit, že hniju za živa, že se rozpadám na kusy prašivého masa. Novinka má v sobě feelling, drive, naštvanost a obrovskou porci temnoty a chladu. Vypálí vám cejch do kůže, zničí vás a ještě tomu budete rádi. Francouzům se povedlo nahrát desku, u které potkáte opravdovou Smrt! Stačí jen přijmout pozvání. Vynikající černý démonický death metal s devastujícím účinkem!


Asphyx says:

Everyone, whether we admit it or not, longs for blood and darkness. We are encoded in ourselves that we are looking for darkness and we are fascinated by death. There are bands in the world that can take you across the Styx River to the Serpent Realm. The French CREEPING FEAR is one of the chosen ones. Their absolutely devastating old school death metal is a guarantee of quality. Take a long endless trip with me. To the French underground. I guarantee you that you will definitely not require a morbid experience.

I first met the band on their previous album "Onward to Apocalypse" (2017). Even then, they were good guides to the underworld. Their dense, massive deadly metal is sharpened like a very good steel scalpel.


I like the French scene. Great bands have been coming out of it for many years. CREEPING FEAR is one of those who fully worship the American death metal school (IMMOLATION, ANGELCORPSE, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, DEICIDE, DIABOLIC). As you listen, your face will burn with hellish flames that will radiate from the player. I always like death in a similar way. The album is elaborate, the sound is properly treated, everything hurts and reaches the most sensitive places. But "Hategod Triumph" is not just a very well-crafted craft. Besides, it contains all the necessary ingredients to completely engulf you. I'm standing by the river Styx, waiting for the ferryman. I put a coin in his hand, but he refuses. Requires a new CREEPING FEAR record as payment. I'm not surprised, I also like the massive devastating riffs, sick vocals and drums that stab you in the head like a rusty nail. When I listen, I feel like I'm rotting alive, that I'm falling apart into pieces of dusty meat. The novelty has a feeling, drive, anger and a huge portion of darkness and cold. It will burn your mark on your skin, destroy you and you will be happy for that. The French are told to record a record where you will meet the real Death! Just accept the invitation. Excellent black demonic death metal with a devastating effect!



about CREEPING FEAR on DEADLY STORM ZINE:

tracklist:
1. Collapse
2. Hate Crush Consume
3. Deceitful Tongues
4. Hategod Triumph
5. Wearing the Skin of the Wicked
6. We Belong to the Crypts
7. Summoned in Hellfire's Blood
8. From Wombs to Battlefield

band:
Clément Ducouret / Guitars and Vocals
Gabriel Hammel / Guitars
Paul "Lithopedion" Saada / Bass
Atc De Giotto / Drums



Interview - CREEPING FEAR - We made the lyrics in the traditional death metal topics.


Interview with death metal band from France - CREEPING FEAR.

Translated Duzl, thank you!

Ave CREEPING FEAR! Greetings to the French underworld. I hope you are doing well. I'm just listening to your new album „Hategod Triumph“ and I feel like I'm in an old cemetery. It is excellent in one word! How did the album come about and where did you want to move on in comparison to the equally good previous album „Onward to Apocalypse“?

- Hi ! Doing great! I’m glad you enjoyed it. This new album really came naturally after the previous one. But, we wanted to push things even further, for us this album had the be darker and more extreme in the writing and of course in the sound.


You released a new record in the strange times. No one could have known that Covid 19 would hit the world. Has the current situation affected releasing process in any way?

- I definitely agree with you, what a strange time to release new music.. We waited 4 months the album was due end of December 2020 but we pushed it to end of March. Unfortunately, the situation has not changed at all. I hope we will be able to defend this album on stage soon.

Let's go straight to the new record „Hategod Triumph“. It is decorated with great cover art by Paolo Girardi. I immediately had to order a T-shirt, I was so interested in the motif. I perceive it as an apocalypse, an underground storm. How did you get together with Paolo and why did you choose his work? And how does the motif relate to music?

- We just made a sketch of what was for us the representation of this album. Then it was quite simple we contacted Paolo, he was interested and then worked hard on what is now the cover of the Album. Believe me he perfectly translated our idea and made it look insanely good. The artwork represents the atmosphere of the music and the ideas behind the lyric of that brutal evil force taking over all existences.


The honest old school death metal you play must have a dark and raw sound. If I'm not mistaken, your new record was mixed by Frédéric Gervais (Mastering Dan Swano). Why did you choose this studio? And where did you physically record the new songs? Somewhere at your home in France?

- Yes you are right the sound itself is a very important part of what death metal is. We decided to work with him after listening to the amazing work he did on previous albums he worked on. After a couple phone calls, we were sure he was the right person to help us find and adjust the sound of this album. He did a tremendous work. Yes it was at his studio, the Henosis Studio in the suburbs of Paris!


What are the lyrics on the new album about? I don't have an original CD yet, but I assume you stick to traditional death metal topics. Or am I wrong? Where do you get inspiration for lyrics and who is their author?

- I guess you are right we made the lyrics in the traditional death metal topics. Some are related to real life event like terrorism some other are based on a reality that doesn’t exist at the moment. But believe me gore, death and evil are the heart of our writing.


In recent years, a lot of great death metal bands have been coming to reviews from France. Randomly, for example, my very favorite NECROWRETCH, SKELETHAL. How does your scene work? Do people go to concerts a lot? Do they support groups?

- You are right a lot of very good bands released death metal album those past years in France. I think the scene is reacting very well and people are supporting them. Concerts are full and the local French scene definitely supports these bands!! And this is great !

The world is currently being destroyed by a coronavirus, but we hope that it will soon pass. Aren't you going on tour when the borders reopen? You will have a new record released, so it would be desirable. How are you actually doing with the concerts? Do you play often? Do you rather enjoy clubs or big stages?

- Of course, we could love to get on the road to defend this album on stage!! That would be the perfect scenario. Unfortunately, things are not moving very fast and I think we will be stuck in this situation for many months. As soon as we have the opportunity to play we will jump on it! We love small and underground club this is where things get the most brutal.


The last time we made an interview, we talked about which bands influenced you. But do you also like some current ones? Would you recommend us, for example, some bands from your surroundings? I like the French underground very much, but I certainly don't know all the bands.

- Yes of course band like Towering or Kaabahl released super good death metal albums! On the other side we have great black metal bands like Griffon or Moonreich that definitely deserve recognition!!!


You play old, dusty, dark death metal. How are the new songs created? I mean the process itself, the formation of riffs. Do you meet classically somewhere in the rehearsal room or do you already use only modern technology?

- Most of the time Clément and Gabriel jam together put out some riffs and we build the songs during rehearsals! Yes during the righting process, we had our own rehearsal room to jam. Of course, some of the work is done at home but the magic happens when we are all together playing for real.

I have been listening to death metal since its beginnings in the eighties and nineties, and I have always been most fascinated by darkness, pressure, energy. How do you perceive this style as a musician and what does it mean for you? Is it a lifestyle for you or just a hobby? And when did you get into death metal and what was the first impulse for you to start playing it?

- Death metal represent what we look for in the music, the extreme sound and riffs, the energy the atmosphere, it has everything. We spend so much time playing, going to concerts, listening to everything we can, it is definitely a lifestyle. If you are not really into it, you don’t do this kind of music. For me (Clément) the first time I knew I wanted to do that was when I saw Suffocation live so much brutality this is all I wanted.


Thank you so much for the interview. I'm really looking forward to inserting the original CD „Hategod Triumph“ into the player and adding volume. I wish your album a lot of success and I wish you to be satisfied in your personal lives as well. Pure CREEPING FEAR death metal forever!

- Thank you so much for your time and to all the maniacs following us, this album is for you guys.




------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

Rozhovor - CREEPING FEAR - V textech se držíme tradičních death metalových témat.


Interview with death metal band from France - CREEPING FEAR.

Translated Duzl, thank you!

Ave CREEPING FEAR! Zdravím do francouzského podsvětí. Doufám, že se vám daří dobře. Zrovna poslouchám vaši novou desku „Hategod Triumph“ a připadám si na jako na nějakém starém pohřebišti. Je jedním slovem vynikající! Jak album vznikalo a kam jste se chtěli posunout po neméně dobrém předchozím „Onward to Apocalypse“?

Ahoj! Daří se nám dobře! Jsem rád, že se ti album líbí. Nové album vzniklo přirozeně po předchozím. Chtěli jsme však posunout věci dále, protože pro nás bylo toto album temnější a extrémnější jak v psaní, tak samozřejmě i ve zvuku.


Vydali jste novou desku v nejméně vhodnou domu. Nikdo nemohl vědět, že svět zasáhne Covid 19. Ovlivnila současná situace nějak uvedení alba na trh?

Rozhodně s tebou souhlasím, opravdu divná doba na to, vydat novou hudbu... Čekali jsme čtyři měsíce, album mělo vyjít už koncem prosince 2020, ale posunuli jsme to na konec března. Situace se bohužel vůbec nezměnila. Doufám, že se nám toto album brzy podaří podpořit i živě na pódiích.

Pojďme rovnou na novinku „Hategod Triumph“. Zdobí jí parádní obal od Paola Girardiho. Ihned jsem si musel objednat tričko, natolik mě motiv zaujal. Vnímám jej jako apokalypsu, bouři v podzemí. Jak jste se dali s Paolem dohromady a proč právě jeho práce? A jak se motiv vztahuje k hudbě?

Vytvořili jsme jen náčrt toho, jak by jsme si prezentaci našeho alba představovali. Pak to bylo docela jednoduché, kontaktovali jsme Paola, nápad ho zaujal a pak tvrdě makal na tom, co je nyní na obalu. A věřte mi, že perfektně přetvořil náš nápad tak, aby vypadal šíleně dobře. Umělecké dílo představuje atmosféru hudby a myšlenky za textem této brutální zlé síly, která převezme nadvládu nad všemi existencemi.


Poctivý death metal staré školy, který hrajete, musí mít temný a surový zvuk. Jestli se nepletu, tak novinku jste nechali mixovat u Frédéric Gervais (mix Dan Swano). Proč právě u nich? A kde jste nové skladby fyzicky nahrávali? Někde doma ve Francii?

Je to tak. Samotný zvuk je velmi důležitou součástí death metalu. Rozhodli jsme se po tom, co jsme si poslechli úžasnou práci, kterou udělal na předchozích albech, na kterých pracoval. Po několika telefonátech jsme si byli jisti, že je ten pravý, který nám pomůže najít a vytvořit zvuk tohoto alba. Odvedl skvělou práci. A ano, bylo to v jeho studiu - Henosis Studio na předměstí Paříže!


O čem jsou texty na nové desce? Nemám ještě k dispozici originální CD, ale předpokládám, že se držíte tradičních death metalových témat. Nebo se pletu? Kde pro texty berete inspiraci a kdo je jejich autorem?

Myslím, že máš pravdu, v textech se držíme tradičních death metalových témat. Některé souvisejí se skutečnými událostmi, jako je terorismus, jiné jsou založeny na realitě, která v tuto chvíli neexistuje. Ale věřte mi, gore, smrt a zlo jsou “gro” našeho psaní.


Poslední roky mi chodí na recenze z Francie spousta skvělých death metalových kapel. Namátkou třeba mí velmi oblíbení NECROWRETCH, SKELETHAL. Jak funguje vaše scéna? Chodí lidé hodně na koncerty? Podporují skupiny?

Máš pravdu, že v posledních letech ve Francii vydalo death metalové album spousta skvělých kapel. Myslím, že scéna reaguje velmi dobře a lidé ji podporují. Koncerty jsou plné a místní francouzská scéna tyto kapely rozhodně podporuje!! A to je skvělé!

V současnosti je sice svět ničený koronavirem, ale doufejme, že to brzy pomine. Až se znovu otevřou hranice, nechystáte se na turné? Budete mít venku novou desku, samo se to nabízí. Jak jste na tom vlastně s koncerty? Hrajete rádi a často? Užíváš si spíš kluby nebe velká pódia?

Samozřejmě bychom rádi vyrazili na turné, kde bychom obhájili toto album na pódiu!! To by byl perfektní scénář. Věci se bohužel nepohybují příliš rychle a myslím si, že v této situaci zůstaneme uvězněni ještě mnoho měsíců. Jakmile ale budeme mít příležitost hrát, vrhneme se na to! Máme rádi malé a undergroundové kluby, tady se věci stávají nejbrutálnějšími.


Když jsme spolu dělali rozhovor naposledy, tak jsme se bavili o tom, jaké kapely vás ovlivnily. Máš ale rád i nějaké současné? Doporučil bys nám třeba ze svého okolí? Mám francouzské podzemí ve velké oblibě, ale určitě neznám všechny smečky.

Jasně, kapely jako TOWERING nebo KAABAHL vydaly super death metalová alba! Na druhé straně máme i skvělé blackmetalové kapely, jako GRIFFON nebo MOONREICH, které si rozhodně zaslouží uznání!!!


Hrajete starý, prašivý, temný death metal. Jakým způsobem vznikají nové skladby? Myslím tím teď samotný proces, riff. Scházíte se klasicky někde ve zkušebně nebo už využíváte jen moderní technologie?

Clément a Gabriel většinou společně jamují, čímž vznikají nějaké riffy a skladby pak vznikají během zkoušek! Ano, vznikají tedy během zkoušek, máme vlastní zkušebnu, můžeme jamovat, ale samozřejmě něco vzniká i doma, ale kouzlo nastane, když hrajeme všichni společně.

Poslouchám death metal od jeho počátků v osmdesátých a devadesátých letech a vždy mě na něm nejvíc fascinovala temnota, tlak, energie. Jak vnímáš ty tento styl jako tvůrce a co pro tebe znamená? Je to pro tebe životní styl nebo jen koníček? A kdy si se k death metalu dostal a co bylo prvním impulsem pro to, abys jej začal hrát?

Death metal představuje to, co hledáme v hudbě - extrémní zvuk a riffy, energii v atmosféře, má to všechno. Trávíme spoustu času hraním, chozením na koncerty, posloucháním všeho, co můžeme, je to určitě životní styl. Pokud do toho nejste pořádně zažraní, nevěnovali byste se tomuto hudebnímu stylu. Já (Clément) jsem si poprvé uvědomil, že to chci dělat, když jsem viděl na živo SUFFOCATION... tolik brutality, přesně to jsem chtěl.


Děkuji moc za rozhovor. Už se moc těším, až vložím originální CD „Hategod Triumph“ do přehrávače a pořádně přidám volume. Přeji vám, aby se albu dařilo a ať jste spokojení i v osobních životech. Pure CREEPING FEAR death metal forever!

Díky moc za tvůj čas a díky všem maniakům, kteří nás sledují, toho album je pro vás!




------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

KNIŽNÍ TIPY - Poustevník - Jørn Lier Horst (2013)


Poustevník - Jørn Lier Horst
2018, Kniha Zlín

Poustevníka jsem četl již před lety. A znovu jsem si na něj vzpomněl, když naproti v domě našli paní, co sedávala každý den dlouhé hodiny u okna. Byla několik týdnů mrtvá. O starých lidech se často píše, jsou různé služby, které jim pomáhají, ale nakonec je hlavní rodina. Jsem už několik měsíců doma a několikrát jsem se přistihl, že také koukám z okna. I když se příběh knihy potom odebere úplně jiným směrem, začátek mám pořád v sobě, nutí mě volat častěji vlastní mámě. Jørn Lier Horst je všude přirovnáván k Nesbovi, ale je to podle mě jenom reklama. Ani stylem vyprávění, ani hlavními postavami, nemá se svým kolegou vůbec nic společného. Osobně se mi hrozně líbilo, že kriminalista vyšetřuje takovým o hodně uvěřitelnějším způsobem. Kniha sice není tolik napínavá (ženě se dokonce nelíbila), ale já opravdu oceňuji civilnost a obyčejnost postav. Žádný zázračný vyšetřovatel s geniálním mozkem, ale normální, omylný člověk, který rozplétá případ.

Někde jsem četl, že se stala kniha předlohou pro seriál. Ale neviděl jsem ho a vlastně ani nechci. Mám v hlavě svoje představy o tom, jak hlavní postavy vypadají a nechci si kazit zážitek. Stejně je to zvláštní, pokaždé, když jdu ven, tak se do okna, ve kterém seděla ta stará paní, podívám. Dávno bydlí v bytě mladá veselá rodinka s malými dětmi, přesto...znáte ten pocit. Poustevník je zatím jedinou knihou od autora, kterou jsem přečetl. Ušetřím teď spoustu času na cestu do práce, jsem na home office, myslím, že je třeba to napravit, tahle knížka je totiž skvělá, napínavá a pro mě vlastně i tak nějak osobní. Vítej mezi mými oblíbenými autory Jørne!

-------------------------------------------------------------------

Poustevník je zločinec na útěku. Vyhlédne si člověka, kterého nebude nikdo postrádat, ukradne mu identitu a dál žije jeho život. Ani Viggo Hansen, Wistingův soused, nikomu nechybí, a tak už čtyři měsíce sedí mrtvý před televizí. Vzápětí policie najde další tělo. Zatímco Hansenova smrt zaujme jen novinářku Line, Wistingovu dceru, nález druhé oběti spustí největší pátrací akci v dějinách norské kriminalistiky, při které musí pomoci i FBI. Další díl série slavného severského spisovatele a bývalého kriminalisty.


-----------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 

facebook: 

twitter:

TWITTER