DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 27. ledna 2021

Recenze/review - DEATHGOAT - Regurgitated into Existence (2021)


DEATHGOAT - Regurgitated into Existence
CD 2021, MusakonttorI

for english please scroll down

Za mnou klidně můžete přijít, pokaždé vás rád vyslechnu. Jen musíte být mrtví. Většinou pomáhám hned po smrti, ukážu směr, někdy převezu přes řeku Styx. Jsem hrobníkem už dlouhá léta a moc dobře vím, že vás tíží svědomí. Není peklo, ani ráj, jenom nekonečné močály zapomnění. V nich se rozložíte a rozpadnete a stanete se potravou démonů. Musím u své práce poslouchat jenom pravý ryzí death metal. Nic jiného nefunguje. Svět je možná dnes úplně jiný, lidé mají raději odlišnou muziku, ale já už se nezměním. Moc dobře totiž vím, co je to Smrt.

Finští DEATHGOAT si mě získali svým novým albem v podstatě ihned. Prašivý zvuk, podmanivé, syrové melodie, odkazy na staré předky, tohle všechno mi dělá moc dobře. Novinka je zároveň první dlouhohrající deskou. Plnou zkažené krve, mrazu a temnoty.

 

Katakomby jsou otevřeny ve stylu starých finských a švédských death metalových kapel (PURTENANCE, WOMBBATH, SLUGATHOR, ENTOMBED). "Regurgitated into Existence" mi připomíná ty krásně morbidní chvíle, při kterých čekám na mrtvého u čerstvě vykopaného hrobu. Dobře napsané syrové skladby mě vábí jako světlo můry. Užívám si pochmurné, melancholické nálady celé nahrávky a vůbec mi nevadí, že zem je zmrzlá. Až jednou vylezeš ze svého hrobu a budeš se mě ptát, kam máš jít, určím ti směr a na cestu ti dám několik dobrých rad a novou desku DEATHGOAT. Ve Finsku to poslední dobou v undergroundu vře, mám tamní scénu moc rád. Připadá mi, že z této země pocházejí jen samé dobré, prašivé kapely, které umí perfektně vystihnout atmosféru opuštěných katakomb, dlouhých chodeb podzemí a nakonec i močálů, ve kterých navěky jednou všichni spočineme. Bez víry, bez naděje. "Regurgitated into Existence" bych doporučil všem, kteří jsou na tom jako já. Nehledám v muzice nové směry, jsem spokojen ve svém hrobě. Rakve se zase otvírají! Tahle mršina je připravena na dlouhou cestu! Syrový death metal staré školy, u kterého shnijete zaživa!


Asphyx says:

You can come to me, I will be happy to listen you every time. You just have to be dead. Mostly I help right after death, I show the direction, sometimes I cross the river Styx. I have been a gravedigger for many years and I know very well that your conscience weighs you down. There is no hell or paradise, only endless swamps of oblivion. In them you will decompose and disintegrate and become the food of demons. I only have to listen to real pure death metal in my work. Nothing else works. The world may be completely different today, people prefer different music, but I won't change anymore. I know very well what Death is. 

The Finnish DEATHGOAT got me with their new album almost immediately. Dusty sound, captivating, raw melodies, references to old ancestors, all this does me a lot of good. The novelty is also the first full-length record. Full of rotten blood, frost and darkness.


The catacombs are open in the style of old Finnish and Swedish death metal bands (PURTENANCE, WOMBBATH, SLUGATHOR, ENTOMBED). "Regurgitated into Existence" reminds me of those beautifully morbid moments where I wait for the dead at a freshly dug grave. Well-written raw songs appeal to me like the light of a moth. I enjoy the gloomy, melancholic mood of the whole recording and I don't mind at all that the ground is frozen. Once you get out of your grave and ask me where to go, I'll give you a direction and give you some good advice and a new DEATHGOAT record. In Finland, it's been boiling in the underground lately, I really like the scene there. It seems to me that only good, dusty bands come from this country, which can perfectly capture the atmosphere of abandoned catacombs, long underground corridors and finally swamps, in which we will all rest once and forever. No faith, no hope. "Regurgitated into Existence" I would recommend to anyone who is like me. I am not looking for new directions in music, I am satisfied in my grave. The coffins open again! This carcass is ready for the long journey! Old school raw death metal, where you rot alive!


Tracklist:
01. Embrace Of Dead Flesh
02. Chainsaw Abortion
03. Rotten Salvation
04. Obsessed With Decapitation
05. Carniwhore
06. Homicide Effect
07. Dismember The Unworthy
08. A Farewell To Humanity



A few questions - interview with death metal band from Finland - DEATHGOAT.

A few questions - interview with death metal band from Finland - DEATHGOAT. 

Answered vocalist Putrid Worm and guitarist Nihilist, thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.? 

Hi and first of all, thanks for contacting us! 

Deathgoat was formed in 2015. Putrid Worm was trying out to be the new drummer for Nihilist’s other band, Stygian Creations. While that didn’t really work out, the jam sessions between him and Nihilist were fruitful in other ways, and eventually that jamming spawned Deathgoat. Fun fact - the current drummer of Stygian Creations is also our dear blaster, Chope666 (or as we call him, Iso K). 

Around 2019 Chope666 and Vicar Miggoat joined the band, and shit started to get real. In 2020 when live shows seemed inevitable, we adopted a poor bassist from Kerava, who called himself L.F. Molestor. Did you know that out of all developing countries, Kerava has the most bassists? 

Our music is simply Death metal, no fancy prefixes needed. Our influences come primarily from the Swedish scene of the early 90s, but over time they have become more diverse. We’re not exactly trying to reinvent the breaking wheel, although we’re aiming not to be just another mass-produced Sunlight turd either. Most of all we’re just making Death metal for the sake of Death metal. 


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

Three of the songs (Rotten Salvation, Carniwhore & Homicide) on the album were already written around 2015-2017 and the rest of the songs were composed around 2019. The whole process was kind of slow because we were first just a duo. 

We basically did the whole album DIY. Drums and vocals were recorded at our rehearsal place in Hyvinkää and Nihilist recorded guitar and bass parts in his apartment. Miggoat recorded a few solo parts and some backing vocals in his apartment in Helsinki, since he was the only one not living in the Hyvinkää area anymore. Our good friend, Eetu, who happens to be singer of our guys another band Stygian Creations also joined our recordings by recording vocals to the outro of “Chainsaw Abortion”. That turned out great and we most likely will use his talent on our next records. 

Album was mixed by our good friend Jasse Hast(“Tomb of Finland”, ex-”Charon”). and mastering was done by Miro Kiiski, also a great dude. 

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? 

As you might have already realised, there’s no physical release yet, just the digital on Bandcamp and on online distributors and streaming platforms. 


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

Most of the lyrics are written by Putrid Worm, but Nihilist has a part to play in it as well. Usually the music is written first, and then the lyrics because it’s easier to fit them together that way. Our lyrics deal with homicide, cannibalism, paraphilias, and the end of mankind. You know, the usual stuff. We don’t really aim to make a political impact, or go through profound introspection and other pretentious crap. It’s more about making all kinds of nasty stuff rhyme in a fun way. 

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

Both of the Deathgoat logos, old and the new one(on our album) were done by our guitarist Nihilist. Also 90% of designs on FB/Bandcamp/Youtube players are made by him. The album artwork was made by our friend Nelli Kilu. 

Our opinion of the social media and internet in general is that too much shit but what can you do about it? Adapt or die. Despite its downsides, social media is useful for a band like us, particularly at this point of our career. We can’t imagine achieving so much in this amount of time in the days of tape trading. 

We try to be as active as possible on Facebook, Instagram & Youtube, since those are good and well known platforms to use when independently promoting bands online. So far we have been quite happy about the outcome. No Shitcock or Onlypals coming, sorry guys! 

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you? 


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration? 

Particularly in the beginning, our influences came primarily from Sweden. Entombed, Grave, Dismember, Bloodbath and so on. From Finland, I guess our biggest influences are Torture Killer and Mörbid Vomit. And of course, like so many of our peers, we’re also more or less directly influenced by Slayer. We do enjoy Death metal bands from the USA and UK too, and pretty much around the world. Newer bands too, not just the ones from the 80s and early 90s. But I suppose the early Swedish scene is the influence that you can hear in our music the most. 


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response? 

We were in contact with a few small labels who offered us deals, but sadly we didn’t manage to get into a good agreement with them. It also felt that doing a small Indie release would be much more risk-free for us. 

So, in the nutsack: We are open to a release deal with a label but if no miracles happen, we will make a small physical release during this spring! 

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

So far we have played just three gigs last autumn, two in Helsinki and one in Lahti. The first gig was quite unique as to say. I woke up on Monday and checked the emails while still in bed. There was an email about if we could warm up Barathrum(hopefully you don’t have to use Google) in the Helsinki suburb area on Saturday, the same week! We were able to panic-rehearse and got Molestor to play live bass, before that we had had no full band rehearsals. In the end Barathrum had to cancel the same day because one member ended up in Covid quarantine but Deathgoat performed and it was a success! There was also a fight in the crowd during our song! 

After that, just before the lockdowns in November, we managed to play in Lahti and had another gig in Helsinki, organized by the Helsinki Death Fest crew. That was probably the coolest gig, since the venue and bands were awesome and everything worked out just perfect. There were also quite a lot of people watching. 

All of our band members enjoy live music. All sorts but probably Metal in general. 


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band? 

2020 was kind of a rapid year for us and basically started the movement of the band and now it’s just rolling faster and faster. 

Our plans for 2021 are to record and release at least one song from the next album as soon as possible and then record the whole album as well. First of course we have to do our best with “Regurgitated Into Existence”. So far we have had quite good responses both in Finland and abroad. It’s nice to see that our hard work pays off. And of course, if the situation allows us, we will definitely play some shows. 

There’s also Deathgoat merch coming during this winter! Shirts, patches and stuff like that. But don’t expect any Deathgoat brand buckets or buttscratchers. We’re a band, not a Walmart. 


How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information? 

You can find us on 





Thanx for the interview. 

Thank you and regards to our Czech fans. Pivo Kurva & Goatbless!

úterý 26. ledna 2021

Recenze/review - ASPHYX - Necroceros (2021)


ASPHYX - Necroceros
CD 2021, Century Media Records

for english please scroll down

Fascinováni chladem a dlouhou pomalou smrtí se díváme na starý tank, který znovu vyjel do boje. Na boku má nápis ASPHYX a drtí pod pásy vše živé i neživé. Hromada kostí a hlíny, smíchané s krví. Už první tóny mi připomínají sledování starých černobílých filmů z války. Death metal vám totiž musí kolovat v žilách, musíte pro něj žít a být vaší součástí. Potom pochopíte pokaždé to nadšení, když holandská legenda vydá nové album.

Letos jsem se obzvlášť těšil, již ukázky totiž dopředu slibovaly skvělý temný zážitek. ASPHYX hrají stále podle stejného mustru. Předkládají valivý smrtící kov, protkaný doomovými pasážemi. Stále skvěle zvládají své řemeslo, ale taky mají velký cit pro poctivý old school death metalový feeling. Nijak mi tedy nevadí, že nepřinášejí do katakomb nic nového. "Necroceros" na mě zkrátka opět funguje. Bez výhrad.


ASPHYX sice nenahráli své nejlepší album kariéry, dokonce bych řekl, že některé motivy se již občas opakují. Ale komu to vadí? Pro mě je hlavní, že kosti stále praskají chladem a tlakem. Vše je totiž v absolutním pořádku - masivní zvuk, skvělé riffy, jako vždy perfektní vokál Martina van Drunena, obal, který budete chtít nosit na tričku. Tohle je totiž pravý, ryzí death metal staré školy, zahraný přímo ze srdce. Líbí se mi, že na novince najdete všechny potřebné ingredience, které dle mého dělají dobré nahrávky skvělými - zdravou naštvanost, neurvalost, temnotu i mrazivou náladu čerstvě vykopaných hrobů. U rychlých skladeb si budete připadat, jako byste spadli pod pásy starého tanku, u pomalých zase, že vám každou chvíli pukne lebka a vy se zhroutíte zmrzlí na zem. Setkání s deskou je jako se přehrabovat ve starých prašivých kostech, nasávat mrtvolnou atmosféru. "Necroceros" je poselstvím ze starých časů, zahraným s vášní a nadšením. A to je pro mě hrozně důležité. ASPHYX jsou jenom jedni. Originální značka tanku, který si prožil mnoho bitev. Stále silní, stále schopní boje, ve kterém zvítězili i letos. Novinka je death metalovou válkou se vším, co k tomu patří. Sáhla na mě Smrt a pozvala mě k tanci. S chutí přijímám. Vynikající nahrávka! Ostatně jako vždy. 


Asphyx says:

Fascinated by the cold and the long slow death, we look at an old tank that went into battle again. It has the inscription ASPHYX on the side and crushes everything living and non-living under the chain tracks. A pile of bones and clay mixed with blood. The first tones remind me of watching old black and white movies from the war. Death metal has to circulate in your veins, you have to live for it and be a part of it. Then you will always understand the excitement when a Dutch legend releases a new album. 

I was especially looking forward to this year, because the sample in advance promised a great dark experience. ASPHYX still play according to the same patterns. They present a rolling death metal, interwoven with doom passages. They still master their craft well, but they also have a great feeling for an honest old school death metal feeling. So I don't mind that they don't bring anything new to the catacombs. "Necroceros" simply works for me again. No complains.


Although ASPHYX did not record their best album of their career, I would even say that some motifs are repeated time to time. But who cares? The main thing for me is that the bones are still cracking with cold and pressure. Everything is in absolute order - a massive sound, great riffs, as always perfect vocals by Martin van Drunen, a cover that you will want to wear on your T-shirt. This is real, pure old school death metal, played right from the heart. I like that you will find all the necessary ingredients on the new album, which in my opinion make good recordings great - healthy anger, rudeness, darkness and the freezing mood of freshly dug graves. For fast songs, you will feel as if you have fallen under the tracks of an old tank, for slow songs, your skull will break at any moment and you will collapse frozen to the ground. Meeting the record is like rummaging through old dusty bones, soaking up the dead atmosphere. "Necroceros" is a message from ancient times, played with passion and enthusiasm. And that's very important to me. ASPHYX are only one. An original brand of tank that has experienced many battles. Still strong, still capable of fighting, in which they won this year as well. The now album is death metal war with everything that goes with it. Death touched me and invited me to dance. I accept with pleasure. Excellent recording! After all, as always.




tracklist:
1. The Sole Cure Is Death
2. Molten Black Earth
3. Mount Skull
4. Knights Templar Stand
5. Three Years of Famine
6. Botox Implosion
7. In Blazing Oceans
8. The Nameless Elite
9. Yield or Die
10. Necroceros

band:
MARTIN VAN DRUNEN (vocals)
PAUL BAAYENS (guitar)
ALWIN ZUUR (Bass)
STEFAN "HUSKY" HÜSKENS (Drums)

Recenze/review - FROZEN SOUL - Crypt of Ice (2021)


FROZEN SOUL - Crypt of Ice
CD 2021, Century Media Records

for english please scroll down

Cítím pach hniloby. Dávno rozložených těl. Vstupuji do starého sklepa. V domě, o kterém se říkalo, že se zde dějí divné věci. Někteří ještě trošku žijí. Jestli se tomu tak dá říkat. Hubené postavy leží vedle mrtvol ve značném stádiu rozkladu. Takhle nějak si představuji peklo. Odvrátím znechuceně tvář. Jsou to ještě lidské bytosti nebo už jen stíny? Odpověď přijde vzápětí. Natáhne se ke mě kostnatá ruka a natočí tvář se smrtí v očích. Stisk povolí a já musím ven na vzduch.

Starý prašivý death metal vždy znázorňoval smrt v jejích nechutných a zlých podobách. FROZEN SOUL jsou ze Spojených států amerických a povedlo se jim na svém prvním dlouhohrajícím albu přesně vystihnout podobné situace, jako v úvodu mé recenze. Plesnivina, hluboké, právě exhumované hroby. Opuštěné katakomby, které by mohly vyprávět. Fanoušek old schoolového podání pohřbů do země si určitě přijde na své.


Co se týká inspirace, tak tu si berou Texasané ve stejných zkažených vodách jako třeba JUNGLE ROT, BOLT THROWER, OBITUARY, ASPHYX, MORTA SKULD, DEATH. Kapel, jejichž odkazy zde naleznete, je samozřejmě víc, ale to mi nijak nevadí si naplno vychutnat absolutně temnou a nakažlivou atmosféru. Je to i díky skvělému zvuku, obalu, ale hlavně nápadům, které musely opravdu vznikat někde ve starých katakombách. Když jsem slyšel "Crypt of Ice" poprvé, trošku jsem se bál, jestli mi původní nadšení vydrží i delší dobu, ale mohu jen potvrdit, že se k desce rád a často stále vracím. Má v sobě totiž velké množství uvěřitelné energie, polámaných kostí, nahrubo nasekané tmy. FROZEN SOUL se s tím moc nepářou, jdou rovnou k věci, až na dřeň. Mrtví znovu ožívají, tančí na vlastních hrobech a já si tak mohu naplno vychutnat krásu ozvěn ze záhrobí. Na světě je jen jedna jistota, jednou se všichni sejdeme na onom světě. Je dobré býti připraven. "Crypt of Ice" vám k tomu může hodně pomoc. Je totiž absolutní definicí pravého, ryzího death metalu, u kterého praskají lebky tlakem. Vynikající záležitost pro všechny - živé i mrtvé! Masakr v márnici!


Asphyx says:

I smell rot. Long-decomposed bodies. I enter the old cellar. In a house where strange things are said to happen here. Some are still alive. If you can call it that. The skinny figures lie next to the corpse in various stages of decay. Imagine hell like that. I avert my face in disgust. Are they still human beings or just shadows? The answer will come immediately. A bony hand reaches out to me and turns a face with death in his eyes. Press release and I have to get out on the air. 

Old dusty death metal has always depicted death in every disgusting and evil form. FROZEN SOUL are from the United States of America and they on the first full-length album capture exactly a similar situation as in the beginning of my review. Mold, deep, exhumed graves. Abandoned catacombs which can tell a stories. A fan of old school funerals in the ground will definitely enjoy it.


As for inspiration, the Texans take in the same corrupt waters as JUNGLE ROT, BOLT THROWER, OBITUARY, ASPHYX, MORTA SKULD, DEATH. There are, of course, more bands whose links can be found here, but I don't mind enjoying the absolutely dark and contagious atmosphere. It's also thanks to the great sound, the cover, but mainly the ideas that really had to come up somewhere in the old catacombs. When I first heard "Crypt of Ice", I was a little worried if my original enthusiasm would last a long time, but I can only confirm that I like to come back to the record again and again. It has a large amount of believable energy in it, broken bones, roughly chopped darkness. FROZEN SOUL go straight to the point, except for the marrow. The dead come to life again, dancing on their own graves, so I can fully enjoy the beauty of echoes from the grave. There is only one certainty in the world, one day we will all meet in the other world. It's good to be prepared. "Crypt of Ice" can help you a lot. It is an absolute definition of real, pure death metal, in which skulls crack under the pressure. An excellent affair for everyone - the living and the dead! Morgue massacre!


Tracklist:
01. Crypt Of Ice
02. Arctic Stranglehold
03. Hand Of Vengeance
04. Wraith Of Death
05. Merciless
06. Encased In Ice
07. Beat To Dust
08. Twist The Knife
09. Faceless Enemy
10. Gravedigger

band:
Chad - Vocals
Sam - Bass
Matt - Drums
Chris - Guitar
Michael - Guitar

https://frozensoultx.bandcamp.com/releases

pondělí 25. ledna 2021

Recenze/review - MARASMUS - Necrotic Overlord (2021)


MARASMUS - Necrotic Overlord
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Další potrhané tělo, lidé začínají mít strach. Byl to člověk nebo snad zvíře? Nikdo netuší a o stopách si můžeme nechat jenom zdát. Vyloupnuté oči, střeva povalující se vedle oběti. Otisky mocných tesáků, kde se ukrýváš? Útočí ze stínu, lační po krvi, to je jediné, co víme. Ulicemi se vznáší strach, lidé se bojí chodit ven. Hledám, jsem jako pes na lovu. Procházím kanály pod městem. Kdy zaútočí znovu? Kde najdu pravé zlo? 

Setkání s novým albem amerických death metalistů MARASMUS v mnohém připomíná rozzuřenou bestii. Je stejně agresivní, brutální, krvavé. Jako nabroušený nůž, který vám někdo bez varování zabodne do břicha. Chvíli se díváte v údivu, abyste nakonec padli na zem jako kus hadru. Cítím z alba Smrt. 


MARASMUS hrají ostře a nekompromisně, ale nezapomínají ani na temné melodie. Pohybují se ve stejných oblastech jako kapely typu IMMOLATION, DEICIDE, MORBID ANGEL, HATE ETERNAL, NILE, KRISIUN, SUFFOCATION. Umí svojí hudbou znázornit zlé a ošklivé činy, kterých je schopen jako druh jenom člověk. Skladby jsou napsány velmi dobře, mají v sobě drive a sílu, jsou heavy a navíc se opravdu skvěle poslouchají. Podceněn nebyl ani mohutný zvuk, obal. "Necrotic Overlord" je poctivým death metalovým dílem po všech stránkách. Vykostí vás zaživa, rozemele na prach a vy za to budete ještě rádi. Žádné zbytečnosti, žádné prázdné pasáže, ale drtivý smrtící kov se zničujícím účinkem. Podávejte prosím podchlazené a se syrovým masem. Při poslechu si připadám, jakoby mě někdo zavřel do márnice s obětmi bestie z úvodu. Bez očí, bez svědomí. Jenom já, mrtvá těla a death metal. MARASMUS jsou na své třetí dlouhohrající desce doslova zabijáčtí. Neznají slitování, ale zároveň jsou songy až morbidně přitažlivé. Takhle nějak si představuji dobrý death metal americké death metalové školy. Masakr!


Asphyx says:

Another torn body, people are starting to get scared. Was it a human or an animal? Nobody knows and we can only dream of clues. Peeled eyes, intestines lying next to the victim. Imprints of powerful fangs, where are you hiding? Attacking from the shadows hungry for blood, that's all we know. Fear floats through the streets, people are afraid to go outside. I´m looking, I´m like a hunting dog. I walk through the canals below the city. When will they attack again, Where can I find the real evil? 

The meeting with the new album of American death metalists MARASMUS is in many ways reminiscent of an enraged best. It is as aggressive, brutal and bloody as a sharpened knife that someone stabs in your stomach without warning. You look in amazement for a moment, until you finally fall to the ground like a piece of rag. I feel from the album Death.



MARASMUS play sharply and uncompromisingly, but they do not forget the dark melodies either. They move in the same areas as bands such as IMMOLATION, DEICIDE, MORBID ANGEL, HATE ETERNAL, NILE, KRISIUN, SUFFOCATION. They can use their music to depict evil and ugly deeds, which only a human being is capable of as a species. The songs are written very well, they have drive and strength in them, they are heavy and they are also really great to listen to. The powerful sound or the cover were not underestimated either. “Necrotic Overlord” is an honest death metal work in all aspects. It will bone you alive, grind you to dust and you will be happy for that. No uselessness, no empty passages, but crushing deadly metal with a devastating effect. Please, serve chilled and with raw meat. When listening, I feel as if someone has locked me in the morgue with the victims of the beast from the beginning. No eyes, no conscience. Just me, dead bodies and death metal. MARASMUS are literally like killers on their third full-length album. They don't know mercy, but at the same time the songs are morbidly attractive. This is how I somehow imagine good death metal of the American death metal school. Massacre!

About MARASMUS on DEADLY STORM ZINE:

tracklist:
1. Ectoplasmic Violation
2. Universal Deceit
3. Appeasing Thanatos
4. Necrotic Overlord
5. Voices of the Wailing Deceased
6. Archaic Burial Rites
7. Carrion Ascension
8. Insurrection
9. Pagan Orgies to Human Sacrifice
10. Forsaken Graves of Infant Kings


Line up -
Devon Ferrara - Vocals
Trynt Kelly - Drums
Brandon Culligan - Guitar
Andrew Nagorski - Guitar
Ben Axel Harvey - Bass
Justin Bird - Programming

Artwork by Rafael Tavares (Blood Red Throne)
Layout by TG Rantanen (Master, Paganizer)

Official Video Stream
Official Bandcamp
Official Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Marasmus Facebook
Official Label YouTube Channel
Label US Store
Label Europe Store

Recenze/review - ANTROPOFAGO - A Propensity for Violence… Cruelty Enslavement (2021)


ANTROPOFAGO - A Propensity for Violence… Cruelty Enslavement
CD 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Už jako malé dítě udivoval všechny svojí manuální zručností. Vystřihování z lidské kůže mu zůstalo. Zase tolik se nezměnil. Miloval mrtvá těla, obdivoval život, pomalu unikající z očí. Děs, strach, temnotu. Z dobré rodiny, měl všechny předpoklady, aby se měl dobře. Tohle byl jeho tajný koníček. Jakmile se setmělo, tak se zavíral dole pod domem. Ve sklepě, kam nesměl nikdo z jeho krásné rodiny.

Lidská mysl je jako složitý organismus, který často nelze pochopit. Brutální death metal v podání francouzských ANTROPOFAGO je podobnou záležitostí. Rychlý, surový, s atmosférou podobné té z úvodu mého článku. 

 

Album je reedicí "A Propensity for Violence" z roku 2018, doplněnou o čtyři nové skladby a jeden cover od MACHINE HEAD. Jinak se jedná o hrubozrnný brutální death metal, na kterém se potkávají prvky staré školy (CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH) s technickými pasážemi. Není to nic objevného, ani převratného, kapelu lze ale s klidem zařadit k tomu lepšímu, co lze v tomto ranku poslouchat. Skladby mají atmosféru, zvuk je ostrý jako břitva a výkony muzikantů zaslouží obdiv. Možná mi chvílemi chybí něco navíc, nějaká přidaná hodnota, ale takhle to mám položené u většiny kapel v tomto stylu. V podání Francouzů se aspoň nejedná o závody, kdo zahraje rychleji, komplikovaněji, ale spíše o to, navodit hnusnou náladu plnou krve. Jsme spolu s kapelou zavření ve sklepě a obdivujeme zručnost našeho hrdiny z úvodu. Ano, hrdiny, protože tak tomu v dnešní zkažené době je. I vrah může být obdivován a uctíván jako modla. Znechucen odvracím tvář od dalších zpráv v televizi a na internetu a jdu si raději znovu poslechnout "A Propensity for Violence… Cruelty Enslavement". Baví mě tak na sedmdesát procent. Což není rozhodně málo. Brutální death metal s maskou z lidské kůže!


sumarizace:

"A Propensity for Violence… Cruelty Enslavement" je deskou, ze které je cítit inspirace kapelami jako CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH. Tradiční brutalita se zde potkává s technickými pasážemi, které vyznívají zajímavě a ostře. Líbí se mi, že se ANTROPOFAGO vyhnuli zbytečným preludiím a motivy skladeb jsou jasně zřetelné a zacílené. Skvělý je i obal alba, který působí opravdu monumentálně a přesně vystihuje to, co se na CD odehrává.. Vše sedí na svých místech, nahrávka nepostrádá potřebný drive a sílu. U nás, v brutálně death metalové pitevně rozhodně "A Propensity for Violence… Cruelty Enslavement" nezapadne. Osobně jsem se na každý další poslech těšil, užíval si jej a to i přesto, že ANTROPOFAGO do tohoto stylu nepřinášejí nic nového. Další mrtvé tělo, další zásek do má duše. Přidávám volume a kývám se do rytmu. Tohle je perfektně odvedená morbidní práce s poctivou temnou jiskrou navíc. Masakr těla i mysli! Technický brutální death metal, u kterého vykrvácíte! Velmi dobře!


Asphyx says:

"A Propensity for Violence… Cruelty Enslavement" is the album that is inspired by bands like CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH. Traditional brutality meets with technical passages that are interesting and sharp. I like the fact that ANTROPOFAGO avoided unnecessary preludes and the motifs of the songs are clear and focused. The album cover is great as well, which is really monumental and accurately describes what is happening on the CD. Everything is sitting in its place, the recording not missing necessary drive and strength. For us, in the brutal death metal dissection definitely "A Propensity for Violence… Cruelty Enslavement" fit perfectly. I personally enjoyed each time I listen that album, even though ANTROPOFAGO does not bring anything new into this style. Another dead body, another cut into my soul. I'm adding volume and nodding to the beat. This is a perfectly done morbid work with an honest dark spark. Massacre of body and mind! The technical brutal death metal you bleed with! Very good!



tracklist:
1. Antinferno
2. Transhumanism (A Propensity for Violence)
3. Descent
4. Spawn the Teratism
5. Davidian (Machine Head cover)
6. Wrap of Flesh
7. The Eyewitness
8. The Protagonist
9. Horror Prevails
10. Misanthropic Whispers

band:
Loïc "Trivette" - Vocals
Eris - Vocals (on "Horror Prevails" & "Misanthropic Whispers")
Gordon Huillery - Rythm guitar
Clément Roig - Lead guitar
Robin Lefaure - Drum programmation
Alexis Ruinier - Bass


neděle 24. ledna 2021

Recenze/review - HELL-BORN - Natas Liah (2021)


HELL-BORN - Natas Liah
CD 2021, Odium records

for english please scroll down

Návštěva staré kobky s nápisem HELL-BORN mě lákala již hodně dlouho. Pamatuji si, když v ní byly poprvé pořádány tajné obřady pro vyvolávání temných sil. Psal se rok 1996 a kapela byla vedlejším projektem BEHEMOTH a DAMNATION. Polská škola nasáklá zkaženou krví. Přesně jak to mám rád. Otevřel jsem rezavá vrata do podzemí i letos, když poslouchám jejich novinku "Natas Liah".

Jakoby někdo probudil staré, dlouho neléčené rány. Ano přátelé, tohle je pravý, ryzí, undergroundový metal. Black, thrash, death v podobě, v jaké musí dělat dobře každému, kdo jen trošku nakouknul do záhrobí. Návrat po dlouhých třinácti letech se podařil ve velkém stylu.


Skladby jsou velmi dobře napsány, navíc smrdí sírou a obsahují v sobě takovou tu staroškolskou patinu, kterou umí jenom zkušení muzikanti. Je cítit, že je vše složeno a nahráno s oddaností dlouhým stínům. Jakoby se spojila síla a energie kapel z devadesátých let, bylo přidáno několik litrů ostrého jedu a vše bylo podáváno se shnilými kousky masa. Hroby se otvírají a pentagramy znovu hoří jasným plamenem. HELL-BORN se opět rouhají ve velkém stylu a dělají to samozřejmě na výbornou. Připomínají bestii z podzemí, která ležela dlouhé roky v opuštěné cele. Letos se probudila a má velký hlad. Album žhne a pálí a zároveň je chladné jako kus pevné oceli. To co pánové hrají, není vlastně ničím výjimečné, ani objevné, ale já jim to věřím. A moje víra je pevná. Troufám si tvrdit, že v téhle kobce budu trávit dlouhé hodiny. Budu poslouchat a těšit se na každou další skladbu, na každou novou černou mši. Kříže jsou obráceny směrem dolů, vše je připraveno. Chybí už jen oběť, kterou můžeš být i ty, pokud budeš bedlivě poslouchat. Líbí se mi zvuk, tradiční obal i produkce. Podobná hudba mi koluje již dlouhé roky v žilách a jsem tedy nadmíru spokojen. Satan, HELL-BORN i já mluvíme stejnou řečí! Démoni jsou zpět! A lační po krvi. 


Asphyx says:

Visiting an old dungeon with the inscription HELL-BORN has attracted me for a long time. I remember when it first held secret ceremonies to summon dark forces. It was 1996 and the band was a side project of BEHEMOTH and DAMNATION. Polish school soaked by rotten blood. Exactly how I like it. I opened the rusty gate to the underground this year as well, listening to their new "Natas Liah"

It was as if someone had awakened old, long-untreated wounds. Yes friends, this is real, pure, underground metal. Black, thrash, death in the form in which it must do well to anyone who just peeked into the grave. The return after thirteen long years was successful in style. 

The songs are very well written, moreover they stink of sulfur and contain such an old-school patina that only experienced musicians can do. It is felt that everything is composed and recorded with devotion to the long shadows. As if the strength and energy of the bands from the nineties had combined, several liters of sharp poison were added and everything was served with rotten pieces of meat. The graves open and the pentagrams burn again with a bright flame. HELL-BORN are again blaspheming in style and, of course, they do it very well. They resemble an underground beast that lay in an abandoned cell for many years. She woke up this year and is very hungry. The album glows and burns and at the same time is as cold as a piece of solid steel. What the gentlemen play is not anything special or revealing, but I believe them. And my faith is strong. I dare say I will spend long hours in this dungeon. I will listen and look forward to every other song, every new black mass. The crosses are turned down, everything is ready. All that's missing is a sacrifice, which you can be if you listen carefully. I like the sound, the traditional cover and the production. Similar music has been circulating in my veins for many years, so I am extremely satisfied. Satan, HELL-BORN and I speak the same language! The demons are back! And hungry for blood.

Tracklist “Natas Liah”:
01. When You Are God
02. Axis Of Decay
03. Ye Olde Woods Devil
04. Uroboros
05. The Butcher
06. Son Of Earth
07. In God’s Death
08. Soulrape
09. Blakk Metal

Line-up:
Baal Ravenlock – Bass/Vocals
Les - Guitars
Diabolizer - Drums



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý osmdesátý druhý - Můj nový kámoš obušek


Příběh dvoustý osmdesátý druhý - Můj nový kámoš obušek

Můj čas v Boleslavi se pomalu chýlil ke konci. S Markétou jsme si slibovali věrnost, původně se mnou chtěla do Plzně odjet, jako zdravotní sestřička by našla práci všude, ale nakonec z toho sešlo. Škoda, třeba by se můj život ubíral úplně jiným směrem. Jana mi říkala, že pokaždé, když na mě přišly divný stavy, stesk po Kačence a mých kamarádech, tak jsem si našel novou holku. Prý si tím kompenzuji bolest. Nevím, už mi jejich smrt připadala jako pradávný zlý sen, ozvěna. Často ale s jasnými a ostře řezanými konturami. Ale teď si slibujeme u stolu U Hymrů  v pátek večer lásku na celý život. Polibky ve vlasech. A  vedle v rohu sedí starý máničky a usmívají se na nás.

Chtěl jsem být jako Sabath, taky tak rozervanej, upřímnej a rovnej. Měli jsme velký štěstí, že jsme ho kdysi potkali. Nasměřoval nás myslím dobře, předal spoustu informací a hlavně nás naučil muziku poslouchat. Nebyli jsme jen obyčejnými konzumenty, ale chtěli jsme o kapelách taky něco vědět, pochopit, proč a jak svoji hudbu hrají. Taky nám dal základy, co se týká starých rockových bardů, které jsem do té doby měli za smečky pro rodiče. Pokud tedy naši chlebodárci vůbec něco poslouchali. Zatím jsem byl mladý a ještě nedokázal pochopit, že někteří lidé zkrátka muziku vůbec neuctívají. Připadali mi divní a bez fantazie. Sedím vedle Markéty a Jany, asi nejlepší kombinace pro večer. Vzduchem létají vtípky. Vůbec si neuvědomuji, jaké bylo super tuhle dobu vůbec žít.

Přišlo nám samozřejmé zahvízdat na někoho před domem a on šel ihned ven. Jen tak se toulat sídlištěm, pokecat, probrat život. Skočit na pár piv, mluvit a u toho se dívat do očí. Všechno bylo takové přehlednější. Zmrdi byli zmrdama a opravdoví přátelé se cenili zlatem. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem měl svoji skvělou partu. Byli pro mě něco jako rodina, v některých věcech možná i víc. Prožili jsme toho tolik, že to má slova nedokáží vyjádřit. Bylo to nejdřív takové to ryzí skautské, indiánské přátelství s klukama. Pak přišla první erotika a boží stvoření holky, který spoustu partiček rozložily, ale nás ještě víc upevnily. Byli jsme neskutečně silní, občas mi připadalo, že je mezi námi telepatie. 

Vždycky jsem záviděl Sabathovi, když vyprávěl o starých časech. Jeho příběhy byly hodně syrové a často opravdu drsné, ale my byli mladí a představovali jsme si, jak taky bojujeme proti komoušům, předáváme si tajně nahrávky oblíbených skupin. Byli jsme naivní a možná si tolik nevážili svobody, kterou jsme hrozně rychle považovali za samozřejmou. Nevážili jsme si ani pana Havla, prezidenta, kterýho nikdy nikdo jiný neměl. Bylo pro nás samozřejmé, že se mluví o dobru, pokoře, odpuštění. Ještě v nás tepaly dozvuky revoluce. Bylo to mezi lidmi, ta naděje. Já vím, svině a stbáci mezitím rozkrádali stát, ale my byli mladí a bylo naší povinností věřit ve světlou budoucnost.

Vědělo se, že na kraji Jablonce, na letním parketu hned u přehrady, má vystoupit pár metalových kapel. Mohli jsme vyrazit autobusem a být tam do hodiny. Ale my měli rádi vlak. Někdo vzal kytaru, jiný zase víno. Naše parta, rum a pivo. Podobných partiček totiž bylo kolem spousta, každá se vyvíjela trošku jinak, různým způsobem nahlížela na svět i muziku. Hrozně mě bavilo vítat lidi z Hradiště, Bakova, z Kosmonos. Zdar jak je, jak se máš, ty vole vy už máte děti? Líbačky, objímání. Všeobecné veselí a popíjení často zachvátilo i ostatní spolucestující. Tisíce krásných zážitků s babičkami v šátkách, které nám neskutečně fandily. Jo, je fakt, že lidi, co si zažili světovou válku, byli většinou hrozně milí a přívětiví. Nejhorší byl prototyp nasranýho padesátníka. 

Z těch jsme si dělali srandu, proti šosáctví a zaprděnosti jsme vždycky ztratili nějaké ostřejší slovo. Buranství a bezohlednost, nedostatek fantazie, to všechno byly věci, kvůli kterým jsem taky poslouchal metal. Pořádně ohulit kazeťák, ať se všichni třeba poserou. Jasně, že v tom byla určitá póza, kus rebelie. Ale to je myslím potřeba. Ještě jsme nebyli staří. Kombinace vína (přece nás neurazíš), piva a rumu ve mě dělala divy. Měl jsem rozpuštěný vlasy a pařil mezi sedadly s Markétou a Janou na Visáče. Zpívaly je takový krásný mladý holky. Těch úsměvů, bože můj jenž si na nebesích, narvi mi je do konzerv na horší časy. V Jablonci nás vystupovala už pěkná skupinka. 

Potkáme pár Liberečáků, předáme si pár informací o nových albech. Už se to začínalo trošku tříštit. Připadalo mi, že v každém městě je to jinak. Někde už začal vystrkovat růžky víc modernější metal, jinde byli děsný konzervativci. Ale stačilo pár piv v hospodě na dolním náměstí, i na horním a bylo stejně veselo. Nějaký škatulky nikdo moc neřešil. Spíš se tokalo s holkama. My byli děsný samci a naše dámy se naparovaly a svými úsměvy nás odměňovaly za mnohdy trapné hlášky. Ale to k tomu patřilo, vše bylo myšleno v dobrém. Přece nebudu trávit svůj volný čas s lidmi, se kterými mi není dobře, přece nebudu pořád nasranej. Hele, je to zvláštní. Peněz bylo tak akorát, hodně z nás to mělo v rodinách úplně na nic, ale lidi nebyli tak jedovatý a zlí jako dnes. Nebo nebyli tolik vidět, nevím.

Snažím se vám psát ty svý příběhy, odhalovat nitro a samozřejmě se asi jako každý dělám možná trošku lepším, než jsem byl. Moje záliba v dívkách byla všeobecně známá. Bylo to jako puzení nebo jsem se jen nedokázal ovládat, ale když jsem viděl krásnou holku, tak jsem ji šel aspoň pozdravit. Markéta asi trošku žárlila, ale věděla, že jsem jenom její. Koncert byl moc fajn, mix punku a metalu mě ovládl. Vážný heavík si užili Tomáš a Budha, ty naše skvělý buzničky. Visáče zase Venca, my tradiční Debustrol a vlastně i ostatní kapely. Spousta jmen již neexistuje. Mě osobně zaujal hrozně Motorband, sice stylově mimo mě, ale to vám byly skvělý hráčský výkony. Kecám o tom zrovna s Janou, když přijde nějakej klučina z Liberce a hned hele vole, my se viděli v Praze na Pungent Stench.

A já na to že jo, a on hned koupil absint. Já byl rumovej, takže to se mnou zamávalo jako s klasem ve větru. Udělalo se mi blbě a šel jsem blejt. Po vzoru Vency do přehrady. A stejně jako u něj se objevili kapři, který ty moje blitky jedly a já se smál, protože jsem si představil rodinku, jak sedí u vánoční večeře a máma říká tátovi, ty si letos ale chytil pořádnýho macka, to je ten absintovej? Nechceš přidat, je toho dost. Holky, ty se o mě vždycky postarají. Sedíme na molu, kecáme o životě. Občas si ublinknu a tak skáče Prcalinka pro pivo, aby mi jako nesmrdělo z huby. Stejně, ty naše kalupinky, ty byly tak přirozeně skvělý. Žádný fifleny, ale opravdový ženský. Upřímný a hodný. Musely s náma snášet podobný příkoří a stejně se pořád usmívaly.

Začala rocktéka. Prej pojď tančit, křepelky se vždycky rády kroutí a vlní. Věděl jsem to a za chvilku se svíjíme na parketu jako klubko hadů. Vedle se líbají Tomáš s Budhou. Každýmu je jedno, že to jsou dva kluci, stejně jako je každýmu jedno, že mám u sebe Markétu, ale dostávám pusinky i od Jany, Prcalinky a několika jejich kamarádek z Hradiště. Je to taková hezká hra, erotickej sen, kterej se vám splní. A proč zrovna já? Nevím, dodnes o tom přemýšlím, asi že ženský chtějí rebely, ale berou si pak usedlý tatíky. Hej vole, zahraj nám něco od podlahy. Kupujeme DJovi lahev rumu a on značně přitvrzuje. Megadeth, ty  vole Megadeth, ty já miluju. Hangar 18, Symphony of Destruction. Svlékám se do půl těla. Jsem mimo. Muzika, pot, holky, dávám opilej pusu i našim buzničkám. Hezky na tvář, aby věděli/ly, že je mám moc rád.

Je to všechno o radosti, o tom, že jsme spolu. Pařba jako řemen. Ještě nejsem usedlej, je ve mě síla a vášeň. Jdu potom, když nás kolem třetí vyhodí, do města zavěšenej mezi holkama a připadám si jako děsnej king. Řvu starý Kryptor, moji oblíbenou písničku o hooligans, kterou pro podobné příležitosti rád a s chutí volím. Občas někdo vykoukne z okna, a zařve na nás, ale nás je hodně, tak sklidí jenom posměch. Zalez potvoro. Nahoře u kostela je nonstop. V něm pár cikánů a gamblerů. Kupujeme rum, naše pití a kolu pro holky. Skáčeme na kandelábry, dál rušíme brzkej ranní klid. Holky mě posadí do kandelábru a já sjedu horní náměstí. Jsem mistr světa a řvu jako tur. V jedné ruce lahev rumu, v druhé Markétku, Jana s Prcalinkou u mých nohou na schodech, které vedou k radnici. Připadám si jako rocková hvězda, od kterých to mám stejně odkoukané.

Zamyšleně, zasněně se podívám k nebi. Líbám se s Markétou, která krásně voní. Je vláčná, mám co dělat, abych si to s ní veřejně nerozdal. Krásně poddajná, připadám si opojený. To je to kouzlo, o kterém píší básníci, zamilovaná holka je nejkrásnější tvor na světě. Oči s jiskřičkama, rty lehce pootevřené, už jsme se sladili dohromady, byla zpočátku trošku nesmělá, stydlivá, měla přede mnou jen jednoho kluka, který sexu moc nedal, myslel spíš jen na sebe. Připadal jsem si, že jí učím, že ke mě vzhlíží, což dělá samozřejmě dobře každýmu chlapovi. Byla opět, stejně jako každá moje dívka, ztělesněním ženství. Krásná, ale takovým tím záhadným způsobem. Zajímavá, řeklo by se dneska, ale měla v sobě velkou jiskru a to nejen v posteli. 

"Ty vole benga, zdrhej": vytrhnou mě ze snění. Ještě řeknu, že se sejdeme na chalupě. Vezmu holky za ruku a běžíme. Anton jak za časů Sabatha, tady v Jablonci jsou policajti nějaký ostrý. Většinou nám domluvili, když už to vůbec řešili, sem tam nechali uklidit bordel, který jsme za sebou zanechávali. Občas jsem musel svatosvatě slíbit, že nebudu čůrat do kašen, což byla moje opilecká vášeň a koníček už od mých počátků. Ale oni byli policajti většinou takoví krotcí, tedy co já mám zkušenost. V Jablonci se s náma ale nesrali. Mé dívky byly sice krásné, ale nebyly dobré běžkyně. Všichni byli už pryč a nás dostihli kousek nad autobusákem, na kamenných schodech. 

Otočil jsem se, přišlo mi to celý vtipný a absurdní. Stál jsem tam před třemi policisty a měl na tváři provokativní rebelskej škleb. Musel jsem před holkama zachovat dekórum. Tak ty se budeš smát, ty zasraná špíno? A udeřil. Moje první rána obuškem byla přímo do hlavy. Vlastně to bylo super, protože Markéta s ostatními stačily utéct. Mě dobili na schodech, jako opravdu řádně. Byl v nich vztek. Na jednu stranu jsem si vlastně nějaký trest zasloužil. Akorát nemuseli být tolik brutální. Na sídlišti si na rány zvyknete, ale tady k tomu bylo přidaný ponížení. Já vím, že jsem dělal bordel a zasloužím si nějakou ránu, ale fakt tolik? Do hlavy, ledvin, do žeber? Ten nejhorší do mě chvíli i kopal.

Tak to bychom měli, problesklo mi hlavou, už jsem na tom stejně jako Sabath. Teď můžu v hospodě taky vzpomínat. Nojo, ale taky to musím nejdřív přežít. Našli mě Tomáš s Buddhou. Buddha se tedy hned poblije, ale Tomáš mě postaví na nohy. Jsem celej od krve. To co následuje, je nekonečný. Musíme ujít 8 km na chalupu. Vezmou mě mezi sebe a ihned jsou taky červení jako já. Cestou potkáme zmatený a vyplašený holky, který zabloudily v uličkách kolem autobusáku. Markéta je vyděšená a pláče, přeci jen, její milý vypadá trošku jako zombie, ale nakonec v ní vyhraje zdravotní sestřička. Začne rozdávat jasné pokyny. Za chvilku jsem ovázán z roztrhaných triček. Pro adrenalin a chlast ještě nic moc necítím, nejhorší je, že se nemůžu nadechnout.

Už je dávno světlo, když dorazíme na chalupu. Holky si mě zase po nějaké době vezmou do parády. Markéta vybrakuje lékárničku, ale ještě předtím si užiju lázeň v ledovém potoce. Vše přichází k sobě, chvílemi je mi do breku, fakt mě tělo bolí jako čert, ale přece nemůžu dát najevo bolest před svými kamarádkami. To se nesluší, tak raději nadávám na chlupatý, benga. Když usínám, mám v sobě nějaký prášky. Zdají se mi divný sny, občas se probudím. Když mi nosí Markéta pití a když se chci otočit. Máš asi nalomený žebra. A otřes mozku, což se potvrdí několika kýbly blití. 

Po mnoha hodinách spánku se se mnou mimo Markéty všichni rozloučí. Bude už za chvilku pondělí a musí do práce. Mě vytelefonovali dole z hospody dovolenou, stejně jako Markétě. Taky přijel Sabath, naložil mě a odvezl do nemocnice na vyšetření. Neměl jsem krvácení do mozku, ani příliš velký otřes, ale žebra to odnesly. Dali mě do takovýho hnusnýho krunýře, ve kterým jsem nemohl dýchat. Sabath mi vynadal, připadalo mi, že jsem v něm probudil hnusný vzpomínky, ale staral se o mě jako o vlastního. Můj nový kámoš obušek na mě nechal pěknou paseku. Pan doktor sice říkal něco o tom, že mám policajty nahlásit, ale já nechtěl. Nejsem přece práskač a když si to vezmu kolem a kolem, tak jsem fakt dělal bordel. 

Týden na horách mě hodně bolel. Nemohl jsem ani číst, ale zase na druhou stranu nás moje extempore s Markétkou ještě víc spojilo dohromady. Byla velmi vzornou a trpělivou pečovatelkou. Já neumím být nemocný, jsem nevrlý, štve mě, že musím ležet. Ale byla to sestřička s několika krásnými bonusy. Jen musela dávat pozor, aby nebyla moc divoká. Když do mě mlátili, měl jsem svěšené ruce, vůbec jsem se nebránil. Myslel jsem si, že dostanu vyčiněno, ale šíleně jsem se spletl. Pod obočím mám pořád jizvu. Zajímavý je, že i po všech těch letech, když vidím policajty, tak si na ni šáhnu. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 23. ledna 2021

Recenze/review - BLESSED BY PERVERSION - Remnants of Existence (2020)


BLESSED BY PERVERSION - Remnants of Existence
CD 2020, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Pokaždé, když zasedli všichni k odpolední modlitbě, začal obcházet městem. Ukrýval se ve sklepeních, byl pohlcený stínem. Zjevil se ve stoce, vylezl z kanálu. Smradlavý, s rozšklebenou tváří. Připomínal démona ze starých časů. Zkažené zuby, zlostný úsměv. Prokletý, kdysi dávno spáchal něco hrozného. Rouhal se k padlým modlám, obětoval Satanovi. Mladou dívku. Stále má před sebou její výraz, jak křičela, když ji prořízl hrdlo.

Smrt bývá někdy hrozná a nelze na ní nikdy zapomenout. Nakonec zemřeme všichni, ale jen někteří z nás mají umožněno nahlédnout na onen svět. Městem obchází sériový vrah. Také cítíte strach, který se vznáší ulicemi? Podobné pocity mám i z druhého dlouhohrajícího alba řeckých BLESSED BY PERVERSION. Je temné, zlé, ošklivé a smrdí sírou.

 

BLESSED BY PERVERSION se pohybují ve své tvorbě někde mezi americkou death metalovou školou (MONSTROSITY, DEICIDE, MORBID ANGEL) a evropskou (SINISTER, PESTILENCE). Při poslechu se kolem alba vznáší takový ten těžko vysvětlitelný odér smrti, který lze velmi těžko vysvětlit. Pro death metal musíte mít vlohy a také velké srdce. Řekové tohle všechno mají a ještě navíc přidávají velkou porci energie a temnoty. "Remnants of Existence" je jako stará zanícená ráda. Mokvající vřed, ze kterého právě začal vytékat hnis. Deska má důrazný, masivní a hutný zvuk, přesně jak to mám rád. Připočtěte si chorobný vokál, riffy ostré jako sekáček na maso a máte před sebou nahrávku, které musí podlehnout každý opravdový fanoušek ryzího kultu smrti. Deska má v sobě chvění, takový ten heavy efekt, tah na bránu, které jsou zárukou kvality. Občas sice při poslechu před sebou vidím mrtvá těla prokletých, jsem zavřen v opuštěné kobce hluboko pod zemí, ale takové obrazy jsou chtěné a důležité. Bez emocí totiž není dobrý death metal. BLESSED BY PERVERSION letos připomínají rozzuřenou bestii. Krvelačnou a démonickou. Nahráli skvělé album, které zabíjí na potkání, je chladné a spálí vás na popel! Inferno!


Asphyx says:

Each time everyone sat down for the afternoon prayer, he began to walk around the city. He hid in the cellars, engrossed in the shadows. He appeared in the sewer, climbing out of the canal. Stinky, with a grimacing face. He resembled a demon from ancient times. Rotten teeth, angry smile. Cursed, he had long ago done something terrible. He blasphemed the fallen idols, sacrificed to Satan. A young girl. He still has her expression on her face as she screamed why he slit her throat. 

Death is sometimes terrible and can never be forgotten. In the end, we will all die, but only some of us are allowed to see the afterlife. A serial killer is bypassing the city. Do you also feel the fear that floats in the streets? I have similar feelings from the second full-length album of the Greek BLESSED BY PERVERSION. It is dark, evil, ugly and stinks of sulfur.


BLESSED BY PERVERSION move in their work somewhere between the American death metal school (MONSTROSITY, DEICIDE, MORBID ANGEL) and the European one (SINISTER, PESTILENCE). When listening, the album of feeling of death which is very difficult to explain, hovers around the album. For death metal you have to have talents and also a big heart. The Greeks have all this, and they add a great deal of energy and darkness. "Remnants of Existence" is like an old passionate love. A soaking ulcer from which pus had just begun to flow. The record has a strong, massive and dense sound, exactly as I like it. Add to the sick vocals, riffs as sharp as a meat cleaver, and you have a recording in front of you that every true fan of the pure cult of death must succumb to. The album has vibrations in it, such a heavy effect, a pull on the gate, which are a guarantee of quality. Sometimes, while listening in front of me, I see the dead bodies of the cursed, I am locked in an abandoned dungeon deep underground, but such images are wanted and important. Death metal is not good without emotions. BLESSED BY PERVERSION this year is reminiscent of an angry beast. Bleeding and demonic. They recorded a great album that kills rats, it's cold and burns you to ashes! Hell!


tracklist:
1. Descending to the Catacombs
2. Gallery of Bones
3. Atonement Refused
4. Among the Tombs of Absent Gods
5. Caverns of Torture
6. Within Monumental Chaos


TWITTER