DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 31. ledna 2021

Recenze/review - TERRORPY - Stuffing Puke into the Sockets (2020)


TERRORPY - Stuffing Puke into the Sockets
CD 2020, vlastní vydání

for english please scroll down

Přehrabuji se ve starých kostech a přemýšlím, jakým způsobem kdo zemřel. Mnohé už si nepamatuji. Napínavých příběhů noci a opuštěných ulic jsem zažil už příliš. Nikdy mě nechytli, vždy jsem dokázal splynout s davem. Milý pán ze sousedství. Lidé jsou tak naivní a hloupí. Dokonce ani moje rodina neví nic. Vůbec nic. O bolesti, strachu a utrpení. O mé krásné velké sbírce lebek. Jsem dravec, lovec, šelma. Mě nikdy nechytíte.

K dánským death metalistům jsem se dostal náhodou. Zrovna jsem se dodíval na jeden dokument o sériovém vrahovi. Potřeboval jsem se uklidnit. Proč je mezi námi tolik zla? TERRORPY na moji otázku sice neodpovídají, ale jejich prvotina rozhodně stojí za pozornost. Pokud tedy máte rádi natlakovaný smrtící kov, který je okořeněn grindovými pasážemi. 


Novinka "Stuffing Puke into the Sockets" smrdí zkaženou krví, ale i třeba takovými NAPALM DEATH, COLDWORKER, ABORTED, MACHETAZO, XYSMA, ABHORRENCE, HAEMORRHAGE. Jedná se přesně o ten druh zkaženého masa, který si vychutná rád každý poctivý fanoušek smrti. Skladby jsou nakažlivé, mají dobrý zvuk, obal také není k zahození. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. To ale dnes samozřejmě nestačí. Navíc je zde tlak a energie, špína, temnota a chlad. TERRORPY vás opravdu vezmou do sklepa pod vaším domem. Ani ve zlém snu vás nenapadlo, že tam na hácích visí stále ještě trošku živá těla. Až to zjistíte, tak se budete bát v noci vylézt z postele. Dánové umí podobné nálady znázornit svojí hudbou. Určitě jste někdy viděli na ulici ležet člověka, kterému se všichni vyhýbali. Na noze měl zanícenou ránu plnou červů. Tak přesně podobné pocity hnusu a beznaděje mám i z "Stuffing Puke into the Sockets". Deska je sice prvním dílem kapely, ale s klidem smete z povrchu zemského i o hodně známější smečky. Je totiž plná nadšení, mazlavé shnilé vody, která teče v kanále i pod vaším domem. Víte o tom, že v něm byly nedávno nalezeny lidské ostatky? To mluví myslím za vše. Stejně jako deska TERRORPY. Death grind, který vám vyrve střeva z těla!


sumarizace:

Představte si obrovský větrák s ostrými noži na lopatkách. Kolem vás víří roztočený horký vzduch. Máte za úkol jediné - proskočit na druhou stranu. Stačí se nadechnout, nasbírat síly a odvahu. Odrazit se a nechat se rozsekat na malé kousky z masa a kostí.

Úplně stejně se cítím i při poslechu debutu dánských death grinderů TERRORPY. Pánové letos přinášejí totální masakr lidské mysli, zabalené v krvavých obvazech. Kolem mě se vznáší atmosféra plná smrti, tmy a nekonečného utrpení. Album řeže jako čerstvě nabroušená mačeta.

Pokud budete poslouchat desku pečlivěji, určitě najdete spousty styčných bodů se smečkami jako NAPALM DEATH, COLDWORKER, ABORTED, MACHETAZO, XYSMA, ABHORRENCE, HAEMORRHAGE a mnoho dalšími maniaky, kteří ve své tvorbě kombinují hudební násilí, death metal, grind a krvavé chuchvalce špíny. Nahrávku jsem si pokaždé narval do hlavy s velkou chutí. Odpoutala mě od dnešního zkaženého světa a utvrdila v tom, že old schoolový zvuk je ta pravá morbidní vášeň. Nehledejte u TERRORPY nic dobrého, dostanete jen chorobou nakažené riffy, zničující vokál a ucítíte rozkládající se těla. Novinka je pro mě velkým překvapením. Utrhněte mi hlavu, zapalte mou rakev! Tuhle desku budu poslouchat dál a dál. Skvělý devastující zážitek!


Asphyx says:

Imagine a huge fan with sharp knives on the blades. There is a whirling hot air around you. You have one task - jump to the other side. Just breath, gather strength and courage. Bounce and let chop into small pieces of flesh and bones. I feel the same while listening to the debut of Danish death grinder TERRORPY. The gentlemen are bringing a total massacre of the human mind wrapped in bloody bandages this year. Around me floats an atmosphere full of death, darkness and endless suffering. The album cuts like a freshly sharpened machete.


If you listen to the album more carefully, you will definitely find a lot of the same points with bands like NAPALM DEATH, COLDWORKER, ABORTED, MACHETAZO, XYSMA, ABHORRENCE, HAEMORRHAGE and many other maniacs who combine musical violence, death metal, grind and bloody bits of dirt. I kept my record every time in my head with great taste. It has let me out of today's corrupt world and has confirmed that old school sound is the true morbid passion. Do not look for anything good at TERRORPY, you only get sick with a devastating vocal and you feel the decomposing body. The novelty is a great surprise for me. Break my head, light up my coffin! I will listen to this record again and again. Great devastating experience!



Tracklist:
01. Abominable Scene
02. Premortem Exploratio
03. Dual Existence
04. Ingition
05. Maternal Sacrifice
06. Twist The Blade
07. Acidic Solution
08. Stuffing Puke Into The Sockets
09. Cordyceps Homunculus

band:
Jonas G. Viuff: Bass & Vocals
Rune Gangelhof: Guitars
Christoffer Leth: Drums


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý osmdesátý třetí - Bajka o králíkovi a želvě


Příběh dvoustý osmdesátý třetí - Bajka o králíkovi a želvě

Oprášil jsem svý starý notesy. Už dlouho jsem nic nepsal a vlastně ani nečetl. S Andreou to moc nešlo. Ona radši postel, ale s Markétkou to bylo jiný. Asi bych byl odvážný, kdybych napsal, že mě inspirovala, ale vlastně ano. Četl jsem jí svoje básničky určený pro jiný holky a ona mě vždycky potom objala. Patřila mezi slečny s fantazií, s otevřenou duší i náručí. Tak trošku éterická, jemná, ale zároveň živočišná. Občas sice propadala chmurám, ale dokázal jsem ji pokaždé rozveselit. Měla sice strach, že mě v Plzni ztratí, plánovala pořád dokola, že se odstěhuje za mnou, že budeme spolu někde na pronájmu a prožijeme spolu spoustu dalších krásných dní. Nikdy k tomu bohužel nedošlo, ale to je zase jiný příběh.

Sedával jsem zase U Hymrů úplně v rohu a psal o metalu. O tom, co vidím okolo. Nikdy jsem neuměl vytvořit něco na povel, ale zjistil jsem, že mě psaní neskutečně naplňuje, uvolňuje. Na baskytaru dávno nebyl čas, možná jsem ani neměl talent a na rozdíl od jiných si to dovedl přiznat. Taky mě u muziky štvalo, že v kapele jste závislí na více lidech. Musí fungovat chemie. Sedět u papíru s tužkou pro mě bylo osobnější, niternější. Jsem samouk, tenkrát snad ani žádný kurzy nebyly, možná někde v Praze, ale já se stejně styděl. Vždycky jsem něco načmáral, slova ze mě padala sama, jako bych se chtěl zahltit. Mám to tak dodnes, vše ze mě vyjede jak krásnej bobek (to říkával Venca) a já se musím po čase vrátit a trošku všechno učesat.

Psal jsem básničky o holkách, povídky o metalových lidech okolo sebe. Hospoda i koncerty byly mojí skvělou inspirací. Pořád se něco dělo, měnilo, ladily se noty nově nabyté svobody. V žebradle jsem nosil nějaké sci-fi, které jsem chtěl psát a nikdy se k němu nedostal. Prvním čtenářem i kritikem byla Markéta. Vlezla si vždycky do postele, většinou v mém svetru a u teplého čaje louskala řádky. Někdy se smála, jindy brečela. Byl jsem hrdý, že dokážu přenést emoce, dát do svých slov duši a seřadit je do vět tak, aby dávaly smysl. Většinou, když prošlo sítem u Markéty, následovaly holky, protože ty vždycky četly a čtou víc než kluci. Oříškem byla Jana, která se se mnou často nepárala. Mile, ale jasně a přesně mi řekla, co si myslí.

Venca a Tomáš byli na konec. Vencovi se líbilo úplně všechno a Tomáš měl raději smutnější věci. Hele, bylo to všechno neumělé, surové, já když si po sobě starý sešity uložené ve sklepě přečtu, tak se někdy musím hodně smát, ale nebylo to úplně blbý. Nemluvím teď o talentu, to bych si netroufl, píšu jak mi zobák narostl, ale spíše o nápadech. Byl to vlastně paradox. Měl jsem technickou školu, celý život mě čekala práce v továrnách a přitom jsem vyloženě humanitně zaměřen. No jo, ale něčím se člověk musí živit. Taky jsem nikdy nechtěl, aby se pro mě psaní stalo povinností a ztratil jsem vášeň a koule.

Bajku o králíkovi a želvě jsem napsal během tří hodin v zakouřený hospodě. Byla o dokonalém mladém muži (králík), který se pořád za něčím honil, řešil jen peníze a úspěch a o želvě (staré dámě), která už všechno prožila a věděla své. Naschvál jsem to narouboval na podnikatele ve vínových kvádrech a s bílými ponožkami v sandálech. Opepřil zelináři, byl lehce provokativní. Potom už za nic nemůžu. Jana ani Prcalinka mi k tomu nic neřekli, Markéta jen smutně pokývala hlavou. Venca pronesl, že je to trefné a Tomáš byl totálně mimo. Moje první bajka způsobila rozruch. Nikdo nevěděl, že mám už dvě básnický sbírky v šuplíku o prdelkách, vlhkých snech a tý starý děvce lásce. To nikoho ani nezajímalo, nemělo proč.

Bajku si četli chlapi v montérkách (Tomáš jim ji rozdal), co přišli z továrny, zedníci i slečny studentky. Ne že bych byl slavnej, podepsal jsem se pseudonymem. Ale U Hymrů se vědělo. Pár poplácání po ramenou a několik panáků bylo mojí první odměnou. Nikam jsem se netlačil, ale Venca odnesl Bajku do Boleslavských listů. V nedělní příloze dávali prostor mladým autorům. Šli jsme za tetičkama (jedna byla učitelkou češtiny) a ony po čaji a koláči samy začaly, že četly moji otisknutou prvotinu. Nevěděly tedy, že jsem to psal já, ale chválily. Nepřiznal jsem se, já se fakt hrozně styděl. Ale byl jsem šíleně nadšenej. Doslova mě jejich slova nadnášely. Když se vám povede někoho oslovit vaší prací, řemeslem, názory, je to něco úžasného.

Na druhou stranu, a jsem tomu vlastně hrozně rád, jsem zaslechl i pár jedovatých vět. Někteří lidé vůbec nepochopili, o čem bajka je. Mluvili jen o králíkovi a želvě, unikla jim pointa. Já do tý doby netušil, že existují i jedinci bez fantazie nebo dutohlavci (a to je o hodně horší), kteří se snaží za každou cenu jen plivnout, ponížit, kteří nadávají na všechno a všechny. Aniž bych nějak chtěl, tak jsem prošel křtem. Křtem (a toho jsem si vážil nejvíc) od čtenářů, kteří se snaží něco tvořit, odvádějí mravenčí práci, často jsou nepochopení. Jít s kůží na trh v jakémkoliv oboru je hroznej risk. Najednou máte skvělý fanoušky, ale i sortu odpůrců, kteří hledají chyby a chtějí ubližovat. 

Možná že si jen léčili komplexy, ale také jsem je zaregistroval. Neměl jsem zkušenosti. Bylo to jako založit kapelu, vymyslet jí padesáté jméno, scházet se ve zkušebně, hrát s bubeníkem, který neuměl na bicí, ale dobře chlastal. No a při prvním koncertě vám kámoši namažou med kolem huby, i když to stálo za vyliž prdel. To se děje a bude vždycky dít, je to absolutně v pořádku. Ono taky záleží na pokoře. Chvíle napětí, když vaše holka čte první odstavce, odezírání ze rtů i z obličeje. Jste zvědaví, napnutí, je to pro vás šílený. Seděli jste půlku noci u PARADISE LOST, s litrem kafe a opuchlými víčky. Psali na papír a pak jej trhali, zahazovali do koše, nakonec všechno vzdali, abyste se do rána budili a ještě než všichni vstanou konečně sepsali všechno na první dobrou.

Občas se do mých povídek obtiskly stíny démonů a nočních můr. Jindy jsem zase sepsal výlet na koncert, ve kterém se všichni poznali. Tuna vtipů a zážitků. Byl jsem jako kronikář naší party, zatím jenom do sešitů A4, linkovaných, s nakreslenými logy kapel, když jsem nevěděl jak dál a neměl slinu. Každá holka, se kterou jsem chodil, dostala pár básní šitých přímo na tělo. Mé kamarádky taktéž. Vždycky jsem si je představoval nahé a to teď nemluvím jen o postavě, ale i o duši. Měl jsem dokonce dvě povídky o teplouších, které jsem věnoval Tomášovi. Byly o tom, jak jsem byl zezačátku nespravedlivý, zaprděný debil, ale pak jsem prozřel. Když je můj kámoš četl, brečel a byl na mě hrozně hrdý. Tohle všechno bylo v pohodě, ale mě nejvíc dělalo dobře, že se moje psaní líbilo Sabathovi.

Podporoval mě, fakt četl písmenko po písmeni a povídali jsme si. Byl už zkušený, měl ledacos za sebou a fakt jsem si ho hrozně vážil. Vždyť to byl on, kdo mě přivedl ke spoustě dosud neznámých autorů. Stejně jako u hudby mě opravdu hodně ovlivnil, inspiroval. Naučil mě, že nemám nic lámat přes koleno, že když to přijde, tak to přijde, když ne, tak dělej něco jiného. Psaní, stejně jako muzika, musí jít ze srdce. Je to neskutečný klišé, ale je to pravda, kterou by si měl každý, kdo chce něco tvořit, vytesat nad pracovní stůl. Králík a želva byla bajkou, připodobněním, lehkou kritikou i mým tehdejším pohledem na svět. Je zvláštní nebo vlastně ani moc ne, že většina věcí pro mě platí dodnes.

A želva se usmála. Pomalu, jak to už příslušnice jejího druhu dělávají, vysunula hlavu z krunýře a povídá: "Králíku, ty kluku ušatej, za čím se to pořád honíš. Máš prachy, krásný auto i dům, ale řekni mi, kdy sis naposledy hrál se svými dětmi, kdy si zavolal svoji mámě, kdy si objal svoji ženu?". Králík zamrkal očkama, poskočil a začal křičet, že na podobný věci nemá čas. Nemůžu se zdržovat, čeká mě jednání. O bobkách. Želva už nic neříkala. Na rozdíl od ušáka totiž viděla v dálce pána se sekáčkem v ruce. "Tak to vidíš, nestihl si nakonec nic": zašeptala do pekáče a opakovala si dokola, že musí za svými dětmi. To víte, želvy chodí pomalinku, všechno jim hrozně dlouho trvá. Ale zase za ty roky, co se šourají po světě, znají, co je důležité a na své děti nikdy nezapomínají. To se rozumí samo sebou. Nejsou to totiž králici, ale želvy. Vědí dávno své.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 30. ledna 2021

Interview - SPIRITUAL HOLOCAUST - The idea for the song can come from anywhere.


Interview with death metal band from Finland - SPIRITUAL HOLOCAUST.

Answered guitarist Janne Satokangas, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Recenze/review - SPIRITUAL HOLOCAUST - Echoes of the Apocalypse (2020):

Ave SPIRITUAL HOLOCAUST! I haven’t found any interview in the Czech language with you, yet. So please, first introduce the band to our readers who don’t know you. You could start from the early beginnings and describe the whole SPIRITUAL HOLOCAUST history.

Spiritual Holocaust formed in 2010 in Raahe, Finland. First demo "Salute the Death" saw the daylight during the same year. 2013 "Kingdom of Cadavers" EP came out. It was our first release via record label. Soon after that we started to work with our first full-length album "Feast of Maggots". After some line-up changes and some difficulties it finally came out in 2017. It was important step for us. After that we became pretty activate. We played some gigs and worked with the 2nd album "Echoes of the Apocalypse". It came out last year. So ten years in short: one demo, one EP, two albums and some live shows. Our current line-up is: Tomi Vähäkangas - vocals, Vesa Hämäläinen - guitar, Janne Satokangas - guitar (the bastard who is writing this),  Antti Eilola - bass and Ville Yypänaho - drums. 


I’m just listening to your new record „Echoes of the Apocalypse“, and I feel like as if I am closed in some tomb together with DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, and INTERMENT. The recordhas a great Swedish sound. Where did you record it and how satisfied you are with it? Did you have the "last word" concerning the resulting sound?

Well, most of the album is recorded by ourselves. Drums we recorded in the real studio called Tuupa Records by Heikki Isokoski. He is the wizard of drum tones. It was pleasure to work with him again. Other instruments and vocals we recorded at home studios and rehearsal room. So there is a lot of DIY mentality on the album. So yes we had the "last word" for sure. We are proud of the result but we also know that we can improve our sound next time. 


How was the new material for album „Echoes of the Apocalypse“ created? How exactly SPIRITUAL HOLOCAUST writes the music? 

Well, I compose my songs at my home. I just take my guitar and start to jam and hopefully something comes out. If something cool comes out then I record it with my computer and if we are lucky we have a new song some day. I am not sure how Ville compose his songs but I think he do it pretty much the same way. We don't spend much time in rehearsal room together but that will change during the process of next album. Actually it has already started.


„Echoes of the Apocalypse“ has dark and morbid cover art. Who is an author? I really like his work. How did you actually choose the idea of the cover and what exactly illustrates?

The art is created by Alexey Sivitsky (GodLikeIkons). We just gave him some lyrics and the title "Echoes of the Apocalypse" and let him do the job. We have been working with him since the first full-length album "Feast of Maggots and we trust him. He is very talented artist. I am not sure what it exactly illustrates and that is cool. It leaves room for imagination. Perfect art for our album. 

Could you reveal us who is an author of the lyrics and what is their background?Where did you take inspiration for certain topics?

Most of the lyrics came from me this time. Vesa wrote some of the Worldwide Domination. Anyway, world is full of topics. Just watch the news if you know what I mean. The idea for the song can come from anywhere. I read quite a lot and watch a lot of movies and documentaries so some of the ideas come from there. I am also interested about history and there you can find a lot of topics. 


The new album was released by More Hate Productions. This label has a very good name in the undergroundscene and does a very good job. However, didn't you want to release a record in some bigger label? Did you ask some other label? How you are actually satisfied with More Hate Productions? 

More Hate Productions released our first full-length album too and everything went fine with that one so we wanted to continue with the same label. Simple as that. We are satisfied with More Hate Productions.

You play typical, classical Swedish old school death metal. You have never changed the direction,you are let's say „orthodox“. Personally, this is one reason why I like your music so much. But, didn’t you think about try to play something different, somehow to make the SPIRITUAL HOLOCAUST music more unusual? 

We don't think things like that much. We just go with the flow. There is no reason to chance the style. This is what we wanna do. That doesn't mean that we don't try new things. We do and if it sounds good we might use it. But this is death metal band and we keep it that way. 


When I look through your albums, you really made a long journey. It is obvious that you as a band are still working on yourself.How often do you rehearsal together? Are you a "hard-working" band, which practices regularly or are you more „punk“ in the rehearsal task? 

Totally punk. We are lazy bastards but as I mentioned before that will change. Hopefully we rehearse more than once in a month in the future.

In the case of your band, it is very good to see your development, each album is better, and you are also gradually better and better musicians. Do you have some goal, which you would like to achieve? Someone wants to release an album with a large label; other wants to play on one stage with some famous band. What about you? 

Are we?! Thanks! Our main goal is to have fun with this band. Of course we want to play more live shows. That is enjoyable. Sharing the stage with a famous band would be fantastic. We are small band so there is lot goals to achieve but in the end it is all about having fun together. After all we are fun loving guys. 


Can you recommend some new albums, which impressed you at the latest time? 

"Frontschwein" by Marduk. I know it is not new album but to me it is. But new ones.. Church of the Dead released self-titled album last year and that was really good. What else... oh yes! New album "Necroceros" from Asphyx is killer! Now I am waiting the upcoming album from Revulsion. 

Do you know and listen to some metal bands from the Czech Republic?

I have one album from Hypnos.. what was the name.. "In Blood We Trust". Honestly I haven't listen to it that much yet. I really should check what Czech Republic have to offer. Any recommendations?


We are slowly approaching the end of the interview so I would like to ask one more philosophical question. How would you define the Swedish death metal style? What represents this music for you and why did you choose exactly this genre? 

Maybe the genre chose us. Swedish death metal and death metal in general is fascinating. It is therapeutic to play heavy and groovy riffs very loud. It is fun. It is fun to listen to and see the bands alive. I love the genre. I am death metal fanatic so to speak. It is a huge part of my life. 

What SPIRITUAL HOLOCAUST is planning for the next few months? 

We keep working with the new material. That's all what we can do now during these weird virus times.

Thank you for the interview and I wish you a lot of sold CDs, hundreds of crazy fans and tons of great ideas. 

Thanks a lot for this nice little chat!

Recenze/review - SPIRITUAL HOLOCAUST - Echoes of the Apocalypse (2020):





------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 

facebook: 

twitter:

Rozhovor - SPIRITUAL HOLOCAUST - Nápady na skladby můžou přijít odkudkoli.


Rozhovor s death metalovou skupinou z Finska - SPIRITUAL HOLOCAUST.

Odpovídal kytarista Janne Satokangas, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Recenze/review - SPIRITUAL HOLOCAUST - Echoes of the Apocalypse (2020):

Ave SPIRITUAL HOLOCAUST! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií SPIRITUAL HOLOCAUST.

SPIRITUAL HOLOCAUST vznikli v roce 2010 ve finském městě Raahe. První demo „Salute the Death“ spatřilo denní světlo během téhož roku. 2013 vyšlo EP „Kingdom of Cadavers“. Byla to naše první nahrávka vydaná prostřednictvím labelu. Brzy poté jsme začali pracovat na našem prvním albu „Feast of Maggots“. Po několika nepříjemnostech a změnách v sestavě nakonec vyšlo v roce 2017. Byl to pro nás důležitý krok. Poté jsme začali být docela aktivní. Odehráli jsme několik koncertů a pracovali na druhém albu „Echoes of the Apocalypse“. To vyšlo loni. Stručně řečeno – deset let, jedno demo, jedno EP, dvě alba a několik živých vystoupení. Naše aktuální sestava je: Tomi Vähäkangas - zpěv, Vesa Hämäläinen - kytara, Janne Satokangas - kytara (bastard, který to píše), Antti Eilola - basa a Ville Yypänaho - bicí.


Právě poslouchám vaši novinku „Echoes of the Apocalypse“ a připadám si, jako bych byl zavřený v nějaké kobce spolu s DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS a INTERMENT. Deska má skvělý švédský sound. Kde jste album nahrávali a jak jste s výsledkem spokojen? Mluvili jste nějak do výsledného zvuku?

Většinu alba jsme nahráli sami. Bicí, jsme nahrávali ve studiu zvaném Tuupa Records (Heikki Isokoski). Je to kouzelník s tóny bicích. Bylo potěšením s ním znovu pracovat. Další nástroje a vokály jsme nahrávali v domácích studiích a zkušebnách. Na albu je tedy spousta DIY mentality. Takže ano, měli jsme určitě „poslední slovo“. Jsme hrdí na výsledek, ale také víme, že můžeme náš zvuk příště vylepšit.


Jakým způsobem vznikal nový materiál pro „Echoes of the Apocalypse“? Jak vlastně tvoří/skládají SPIRITUAL HOLOCAUST?

Hudbu skládám doma. Jen vezmu kytaru a začnu jamovat a doufám, že z toho něco vyjde. Pokud se mi podaří něco skvělého, nahraji to do počítače a pokud budeme mít štěstí, jednoho dne budeme mít novou skladbu. Nejsem si jistý, jak Ville skládá své skladby, ale myslím, že to dělá podobně. Netrávíme spolu moc času ve zkušebně, ale to se během dalšího alba změní. Vlastně to již začalo.


„Echoes of the Apocalypse“ má temný morbidní obal. Kdo je pod ním podepsán? Jeho práce se mi líbí, Jak jste vůbec nápad na obal vybírali a co má znázorňovat?

Obal vytvořil Alexey Sivitsky (GodLikeIkons). Dali jsme mu jen název „Echoes of the Apocalypse“ a nějaké texty a nechali jsme ho tvořit. Spolupracujeme s ním od prvního alba "Feast of Maggots a věříme mu. Je to velmi talentovaný umělec. Nejsem si jistý, co přesně to znázorňuje, ale je to je super. Nechává to prostor pro představivost. Perfektní obal pro naše album.

Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Většina textů tentokrát pochází ode mě. Vesa napsal část „Worldwide Domination“. Svět je každopádně plný témat. Jen sledujte zprávy, pokud chápeš, co tím myslím. Nápady na skladby můžou přijít odkudkoli. Dost jsem toho přečetl a sledoval jsem spoustu filmů a dokumentů, takže některé nápady vycházely odtud. Zajímám se také o historii a tam najdete spoustu témat.


Novinka vyšla na CD u More Hate Productions. Label má v undergroundu velmi dobré jméno a odvádí skvělou práci, ale nelákalo vás vydat album u nějaké větší firmy? Oslovili jste nějaké? Jak jste vlastně spokojeni s More Hate Productions?

More Hate Productions vydali také naše první album a všechno proběhlo hladce, takže jsme chtěli pokračovat se stejným labelem. Jednoduché jako facka. S More Hate Productions jsme prostě spokojeni.

Hrajete typický, klasický starý švédský death metal. Nikdy jste z téhle cesty neuhnuli, jste „ortodoxní“. Osobně je to jeden z důvodů, proč se mi vaše tvorba tolik líbí, ale nelákalo vás někdy zkusit hrát něco trošku jiného, nějak tvorbu SPIRITUAL HOLOCAUST ozvláštnit?

Moc o tom nepřemýšlíme. Necháváme tomu volný průběh. Neexistuje žádný důvod ke změně stylu. Tohle je to, co chceme dělat. To ovšem neznamená, že nezkoušíme nové věci. Zkoušíme a pokud to zní dobře, můžeme to i použít. Ale tohle je prostě death metalová kapela a toho se držíme.


Když si projíždím vaši tvorbu, ušli jste opravdu dlouhou cestu. Je hodně znát, že na sobě jako kapela pracujete. Jak často vlastně SPIRITUAL HOLOCAUST zkouší? Jste poctivou skupinou, která se pravidelně schází nebo jste spíš pankáči, kteří tomu nechávají volný průběh?

Totální pankáči. Jsme líní bastardi, ale jak jsem již zmínil, to se změní. Doufejme, že v budoucnu budeme zkoušet častěji, než jednou za měsíc.

Na vaší kapele je opravdu vidět, jak se každé album postupně zlepšujete, vyvíjíte, jste stále lepší. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát se slavnou kapelu.

Opravdu?! Díky! Naším hlavním cílem je pobavit se. Samozřejmě chceme hrát více živých koncertů. Je to fajn. Sdílení pódia se slavnou kapelou by bylo fantastické. Jsme malá kapela, takže je tady mnoho cílů, kterých bychom chtěli dosáhnout, ale ve výsledku je to všechno hlavně jen o společné zábavě. Koneckonců jsme týpci co mají rádi legraci.


Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?

„Frontschwein“ od Marduk. Vím, že to není nové album, ale pro mě ano. Ale z nových .. Church of the Dead vydali loni stejnojmenné album a to bylo opravdu skvělé. Co dál ... ach ano! Nové album "Necroceros" od Asphyx je taky zabijácké! Nyní čekám na album od Revulsion.

Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?

Mám jedno album od HYPNOS .. jak se sakra jmenuje .. „In Blood We Trust“. Upřímně, zatím jsem to moc neposlouchal. Opravdu bych se měl kouknout, co Česká republika nabízí... Nějaká doporučení?


Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný švédský death metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?

Možná si tento žánr vybral nás. Švédský death metal a death metal obecně je fascinující. Je terapeutické hrát nahlas těžké a hutné riffy. Je to legrace. Je zábavné poslouchat a vidět kapely živé. Miluji tento žánr. Jsem takřka fanatik do death metalu. Je to obrovská součást mého života.

Co chystají SPIRITUAL HOLOCAUST v nejbližších měsících?

Pokračujeme v práci na novém materiálu. To je asi tak vše, co nyní můžeme v těchto podivných dobách pandemie dělat.

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.

Díky moc za tenhle rozhovor!

Recenze/review - SPIRITUAL HOLOCAUST - Echoes of the Apocalypse (2020):



------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 

facebook: 

twitter:

pátek 29. ledna 2021

Recenze/review - STILLBIRTH - Revive The Throne (2020)


STILLBIRTH - Revive The Throne
CD 2020, Unique Leader

for english please scroll down

Už začínají být podobné zprávy unavující. Jakoby lidem čím dál tím víc hrabalo. Upilovaná brokovnice fakt všechno nevyřeší. Já vím, frustrace, každý dnes musí být dokonalý, krásný jako upravené fotky na sociálních sítích, ale některým jedincům by slušelo taky jednou vyndat hlavu ze zadku. Vybít se při sportu, vyrazit ven a ne jen pořád řešit zbytečnosti. Hele, co třeba němečtí STILLBIRTH? Je mi absolutně jasný, co mi řeknete. Kombinace death metalu, grindu a deathcore nepatří zrovna k nejčastějším stylům, o kterých bych psal.

Taky neříkám, že si z loňské novinky sedám na zadek. To vůbec ne. Na mě jsou podobné věci příliš strojené, neosobní, postrádám živočišnost, ale chápu, že někdo to slyší jinak. Mám hlavu otevřenou a představa, že hudbu hrají spíš stroje než lidé, mi také není zase tolik vzdálená. Houpavý rytmus, rovný kšilty, nápisy, které nikdo nedokáže přečíst. Tlak, masakr, gore témata, ale i nadsázka. 


Je to extrém, nabušená nálož hnisavýho masa. Ve stylu KATALEPSY, INGESTED, používejte ve chvílích, kdy si budete opravdu potřebovat vyčistit hlavu. Totální masakr, který ale mnohé dokáže dle mého i odradit. Je to koneckonců jako se vším. Mnozí budou kapelu velebit a mluvit o skvělé nahrávce, jiný ji zase odsoudí během několika okamžiků. Osobně to mám tak, že vlastně proti podobné hudbě nic nemám, jen se asi nikdy nestane mojí srdcovou. Na mě je moc odlidštěná, možná i umělá, ale chápu, že se dnes takhle hraje. Nebudu se k desce pravděpodobně vracet, ale když budou STILLBIRTH hrát na nějakém festivalu, zajdu na ně rád. Už třeba jen kvůli tomu, abych se ujistil, jestli pánové všechen ten nakumulovaný tlak zahrají i naživo. Tady se hraje pro všechny brutální death metalisty, kteří rádi a s chutí jdou až za hranu. Deska je jako zpomalené momenty ve filmech, ve kterých padouch usekne oběti hlavu. Krev, všude je hrozně moc krve. Produkce je taková, jaká je - moderní. Abych to nějak shrnul - "Revive The Throne" si určitě užijí všichni ti, kteří mají rádi kombinaci deathu, grindu, deathcore. Víc myslím ani dodávat nemusím. Možná stačilo na začátku napsat, že to je masakr a měl bych také pravdu. Nechte si chutnat.


sumarizace:

Novinka německých STILLBIRTH je krutá, zlá a ošklivá. Morbidní melodie se střídají s ještě nechutnějšími motivy. Tohle je brutální grind death core metal v jeho klasické podobě. Syrový, masakrující. Z desky cítím obrovský tlak a energii. Možná se občas Němci nevyhnou určité monotónnosti, ale to tak nějak k tomuto stylu patří, jako k hrobníkovi lopata. Užívám si houpavé melodie, chrlím spolu se zpěvákem chorobné texty. Jsem u poslechu po lokty ponořen v krvi a spolu s STILLBIRTH provádím pořádně nechutnou pitvu. Pokud se potřebujete odreagovat od dnešního ošklivého světa, neznám nic lepšího, než si narvat do hlavy "Revive The Throne". Co na tom, že zde ožívají mrtvoly a pánům chirurgům všichni na operačním sále zemřou? Tak to má být a tak je tomu v brutálním grind death core metalu správně. Album vás smete jako tsunami. Berte a nebo nechte být! Skvělá řeznická práce!


Asphyx says:

The new album by German STILLBIRTH is cruel, bad and ugly. Morbid melodies are changed by more disgusting motives. This is a brutal grind death core metal in its classic form. Raw, cruel. I feel the huge pressure and energy from this album. There is some monotonous passages, however this is something typical for this style like a shovel for a grave digger. I enjoy their melodies and I have to sing the lyrics with the singer. During the listening of this album I´m lying in the blood and with the STILLBIRTH I´m doing a disgusting necroscopy. If you have to clean yourself from today´s ugly world I don´t know better way how to do it than listen to the "Revive The Throne". Who cares that death bodies are coming back to live and every person who is being operated by surgeon will die? This is how it´s supposed to be in the real brutal grind death core metal metal. This album is going to take you like a tsunami. Take it or leave it! Amazing butcher work!


tracklist:
1. Degraded to Mutilation
2. Revive the Throne
3. Degeneration
4. Mans Tormentor
5. Panem Et Circenses
6. Breed of Bestiality
7. Eating Flesh of the Objector
8. Revolt of the Weak
9. Echoes of the Trumpets
10. Unleash the Mutation
11. Dethrone the King

band:
Lukas Swiaczny - Vocals
Simon Stürmlinger - Guitar
Jens Strack - Guitar
Dominik König - Bass Guitar
Lukas Kaminski - Bass Guitar
Martin Grupe - Drums 

KNIŽNÍ TIPY - Údolí mrtvých - Tim Weaver (2018)


Údolí mrtvých - Tim Weaver
2018, Mystery Press

A imaginární cenu o největšího detektiva sympaťáka vyhrává...no jasně že Raker. Hlavní postava románů od Tima Weavera. Za poslední roky jsem k jeho knihám přivedl jak manželku, tak i dceru. Obě se shodly na tom, že je to prostě borec. To ale není všechno. Autor má velmi čtivý a zajímavý způsob vyprávění. Hlavní postava není dokonalá, má už ledacos i ošklivého za sebou, ale mě se hlavně líbí, jakým stylem nahlíží na svět okolo sebe. Kdysi jsem měl takhle rád Harry Holeho od Nesba, ale ten občas chlastal až moc. Raker se raději uzavře do sebe a pátrá (asi jako já, i když panák samo taky neuškodí). Po ztracených osobách. Pomalu, opatrně. Tentokrát po mladé dívce. 

Údolí mrtvých je plné různých zvratů, ale vše působí tak, jakoby se to mohlo doopravdy stát.  Pro mě osobně je tohle, jako pro čtenáře, hrozně důležité. Musím se s autorovými postavami ztotožnit. Údolí mrtvých je knihou, o které budete chtít vyprávět v hospodě svým kamarádům, kteří jsou na tom stejně jako vy. Ono ostatně, Tim Weaver je poslední roky mým nejoblíbenějším autorem. Pro jeho citlivost, ale zároveň vášeň, které z jeho příběhů cítím.

Jinak u nás doma je nejoblíbenější jeho knihou Žena mého života, o které jsme (a to fakt nekecám) mluvili celý víkend:)). O té psát nebudu, raději si ji přečtěte sami..:)) Spoustě lidem se nelíbila, ale znáte to, sto chutí nebo jak to je...

Jo a hele, doufám, že si knihy kupujete! Vždyť co může být lepšího, než nohy nahoře, hořící krb, lahvinka něčeho dobrého a odletět do království fantazie, no nemám pravdu? Zkoušel jsem i e-knihy, ale mají pro mě zásadní nedostatek. Jsem asi opravdu starej. Nevoní a mě to fakt znervózňuje:)).

Žena mého života

Lidé čtěte!
---------------------------------------------------------

Asi jen málokdo by čekal, že sedmnáctiletá Megan Carverová – ambiciózní jedničkářka a vzorná dívka ze šťastné rodiny – uteče z domova. A přesto je už přes půl roku nezvěstná.

Soukromý vyšetřovatel David Raker, který se specializuje na pátrání po pohřešovaných osobách, zakusil ztrátu blízkého člověka na vlastní kůži. A také dobře zná pochmurný svět ztracených lidí. Proto, když si ho Meganini rodiče najmou, chápe jejich bolest. Zároveň ale ví, že ta nejtemnější tajemství bývají pohřbená velmi hluboko. A Meganina tajemství by ho mohla stát i život.

Raker rozplétá nitky celé záhady a postupně zjišťuje, že stojí tváří v tvář obrovské lži. Meganini blízcí jsou mrtví. Ostatní se bojí promluvit. A celé tohle spiknutí mlčenlivých ho nakonec zavede až k lesu na okraji města. Místu s děsivou minulostí – bývalému lovišti brutálního, zvráceného sériového vraha, které starousedlíci nazývají Údolím mrtvých…


-----------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 

facebook: 

twitter:

čtvrtek 28. ledna 2021

Recenze/review - REVULSION - Revulsion (2021)


REVULSION - Revulsion
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Dlouhá řada stromů a na každém visí jedna postava. S vyplazeným jazykem, vytřeštěným pohledem, s děsem v očích. Houpá se do rytmu, ve studeném větru, v tichu a beznaději. Budou tu viset, dokud se nerozpadnou, dokud je neohlodají krkavci až na kost. Byla to pomsta nebo hromadná sebevražda? Kdo ví? Procházím se lesem oběšenců a poslouchám death metal. Ten opravdový, klasický, který mi již dlouhé roky koluje v krvi.

REVULSION letos vydali své první dlouhohrající album. Jedná se o kapelu z Finska, která přesně ví, jak rozdrtit vaše lebky tlakem, energií, tmou a šílenstvím. Již od prvních tónů máme co do činění se surovým smrtícím kovem vysoké kvality.

 

Stylově lze tvorbu kapely zařadit po bok takových skupin jako jsou CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, GORGUTS, BROKEN HOPE, MORBID ANGEL. Se surovým zničujícím zvukem, se zvláštním a neobvyklým obalem, jsou REVULSION přesně tím druhem smečky, kterou si musí oblíbit každý zkušený hrobník. Nekompromisní riffy, morbidní vokál, k tomu atmosféra starých hřbitovů, tohle všechno dělá z desky "Revulsion" velmi chutnou krvavou krmi. Podávejte prosím syrové, v chladu a temnotě. Líbí se mi, jakým způsobem jsou songy napsány, jejich gradace, jedovatost, špinavý a smradlavý odér. Jsem rád v lese oběšenců, jsem zvědavý, i když příčina smrti je dávno známa. Finové sice nepřinášejí do záhrobí nic nového, ani převratného, ale bylo by chybné si myslet, že se jedná jen o slušné řemeslo. Album má v sobě něco navíc, těžko definovatelný drive a sílu. Energii starých exhumovaných hrobů. Sebevrazi byli prokleti a pohřbeni za hřbitovní zdí. S nahrávkou "Revulsion" je to hodně podobné. Starý sound, agresivita, ale i spousta melodických temných pasáží, které vás doslova přikovají na zeď. Peklo existuje! Je v každém z nás i v této desce! 


Asphyx says:

A long row of trees and one figure hanging on each. With his tongue out, his eyes wide, terror in his eyes. It swings to the beat, in the cold wind, in silence and despair. They will hang here until they fall apart, until they are gnawed to the bone by the ravens. Was it revenge or mass suicide? Who knows? I walk through the forest of hangmen and listen to death metal. The real, classic one that has been circulating in my blood for many years. 

REVULSION released their first full-length album this year. This is a band from Finland that knows exactly how to crush your skulls with pressure, energy, darkness and madness. From the very first tones, we are dealing with high-quality raw death metal.


Stylistically, the band's work can be included alongside such groups as CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, GORGUTS, BROKEN HOPE, MORBID ANGEL. With a raw destructive sound, with a special and unusual cover, REVULSION are exactly the kind of band that every experienced gravedigger must love. Uncompromising riffs, morbid vocals, the atmosphere of old cemeteries, all this makes the album "Revulsion" a very tasty bloody food. Please serve raw, in a cool and dark place. I like the way the songs are written, their gradation, toxicity, dirty and smelly odour. I'm happy in the forest of hangmen, I'm curious, even though the cause of death is long known. The Finns do not bring anything new or revolutionary to the grave, but it would be wrong to think that this is just a decent craft. The album has something extra in it, difficult to define drive and power. The energy of old exhumed graves. The suicides were cursed and buried behind the cemetery wall. It's a lot like the "Revulsion" recording. Old sound, aggression, but also a lot of melodic dark passages that literally nail you to the wall. Hell exists! It's in each of us and in this record!



Tracklist:
01. Last Echoes of Life (03:06)
02. Pyre (03:23)
03. Walls (03:13)
04. Mustaa Hiiltä (05:21)
05. Lihaan Sidottu Kirja (03:49)
06. Wastelands (02:42)
07. Unravel (03:53)
08. Silence (03:21)
09. Pawns (02:09)
10. Viimeinen Rituaali (05:59)

Line up -
Aleksi Huhta - Vocals
Jari Toppinen - Guitar
Jarkko Viitasalo - Guitar
Tuomas Alatalo - Bass
Atte Karppinen - Drums

Artwork by Kuba Sokolski (Thou)

A few questions - interview with death metal band from Finland - REVULSION.

A few questions - interview with death metal band from Finland - REVULSION.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.? 

We are Revulsion from Oulu, Finland. The band’s origins date all the way back to 2005, but the current line-up is from 2012. Early on, we played more US-style death metal, but our music has since evolved to have a little bit more atmospheric approach to it, even though the emphasis is still very much on guitar riffs. 

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

Everything was recorded in our rehearsal space by us and our unofficial sixth member, Jussi Juntunen, who is a genius in getting great sound on a DIY-basis. We went through quite a lot of work to achieve the final sound that we found was balanced. Gritty around the edges, but also had some actual production quality to it. Mastering was done by Ilpo Heikkinen and the cover art by Kuba Sokólski. 


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? 

Our label, Transcending Obscurity Records, is releasing the album in a couple of different CD formats, digipak and a truly metal coffin-shaped box set, as well as digital via the label’s Bandcamp. Vinyl and cassette are still under work, make sure to follow Transcending Obscurity and us on social media to stay updated on that. 

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

Everyone in the band writes lyrics, but the main lyricist is our vocalist, Aleksi. Lyrics are always written by someone individually, and then Aleksi takes them and might change some stuff depending on the vocal arrangement. The lyrics mostly deal with various nightmare scenarios and horror imagery. When we first started out, the lyrics were mainly dealing in violence á la Cannibal Corpse, but as we have veered away from that style of death metal musically, so have the lyrics. 


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

The original logo was created by Panu Tiihonen and a slight update was done by TGRantanen. We don’t have a website as of yet, we have our Facebook, Instagram, and Bandcamp sites. You can find us at facebook.com/RevulsionFin, RevulsionFin on Instagram and revulsion.bandcamp.com. Make sure you get the right Revulsion! Social networks are definitely a necessary tool in today’s music industry. They’re a kind of a two-edged sword, because it’s easy for the focus to shift away from the music. We want to get our music out there and would like to perform as much as possible, but on the other hand, we have no interest in trying to become ‘famous’ in any way, shape or form. 


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you? 

Transcending Obscurity Records has a broad roster and has been pushing a bunch of quality stuff out into the underground for a long time. We wanted to get an international release and TO is taking good care of us. We’re very happy with them and how the album release is going. 

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration? 

We all have pretty varied tastes in music, there really aren’t that many bands that we all listen to. Would be a lot easier to list a few that none of us like. But on the whole, our varied tastes even within metal and death metal give us a lot of different approaches to how we construct a song and how do we achieve our own sound. Obviously, we’re not reinventing the wheel with our music, but as far as we can tell, we’re not a carbon copy of any other band out there either. 

Inspiration comes from other music – sometimes from other genres – movies, books, etc. Sometimes it can be as simple as coming up with a cool riff that we then work into an entire song as a group. 


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response? 

We approached a few labels. Response was good, some labels were interested, but simply did not have the resources to have us on their release schedule any time soon. Transcending Obscurity came out on top with their capacities and impressive roster. 

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

We’ve played a couple of dozen shows around Finland so far. As soon as corona is out of the way, we are going to be heading abroad as well. For this type of music, it’s hard to beat a club gig with a more intense atmosphere. Larger festival stages can lose a lot of that unspoken connection with the audience. Really depends on the setting, there are great festivals dedicated to underground metal as well, such as Helsinki Death Fest. So far, we’ve probably had our best shows in our hometown Oulu. 


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band? 

We’ll start working on the follow-up release to the full-length album at some point in the near future, so that’s definitely in the works. We thrive playing live and that’s what we’re looking forward to doing as soon as that’s possible. As mentioned earlier, we’re definitely looking forward to heading outside of Finland, so if there are bands out there looking to set up a killer death metal evening, let us know. 

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information? 

We can be reached via our social media, RevulsionFin on Facebook and Instagram. 

Thanx for the interview. 

Thank you and support the metal underground!

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine