DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 23. ledna 2022

Recenze/review - SARCASM - Stellar Stream Obscured (2022)


SARCASM - Stellar Stream Obscured
CD 2022, Hammerheart Records

for english please scroll down

Krev na sněhu, nohy spálené ledem. Musíš jít dál. Už dávno se nedíváš k nebi, nevěříš nikomu, jenom sobě. Nikdy si nikomu neublížil, přesto ses stal lovenou zvěří. Našlapuješ tiše, jak ti bolest dovolí. Švédská legenda SARCASM mě znovu přenesla k zamrzlé řece plné nafouklých mrtvol. Oči dávno vyklovaly krkavci a zbyla jenom temná a chladná atmosféra. Velmi podobná té, která se odehrává i na nové desce "Stellar Stream Obscured".

Riffy jsou opět ostré, zařezávají se mi postupně do vnitřností, hlodají tam, působí na mě jako jed, který pomalu rozežírá vše živé. Švédi moc dobře vědí, jak na moji maličkost. Dokáží si mě podmanit, zamotat do pevných pavučin utkaných z kvalitní severské oceli. Dívám se do tmy a čekám na další melodii.

SARCASM byli vždy originálním tělesem. S vlastními postupy, nápady, které se navždy zapsaly do metalových učebnic. Letošní novinka není výjimkou. Pocitově mi připadá, že kapela tentokrát trošku zvolnila a nechala ještě víc vyniknout mrazivé a černé nálady. Jsem opravdu lovcem i obětí někde daleko na severu. Zmrzlé kosti, zkažená krev. Naleznete zde vše důležité pro nás, staré fanoušky death metalu, ale i spoustu black metalových i doomových pasáží. Vzduchem se vznáší rudá mlha, smíchaná z melancholie, smutku, tajemství. Ano, SARCASM jsou záhadní, magičtí. Songy jsou velmi pečlivě vystavěny, mají v sobě pradávnou jiskru, drive, věci, které se dle mého nedají naučit. Muzikanti musejí mít talent, který jak známo vychází ze srdce. Album "Stellar Stream Obscured" se pro mě stalo ledovou řekou, do které jsem byl bez varování hozen. Topím se, převaluji ve špinavé vodě, zalykám se a když jsem pod hladinou, vidím před sebou rozšklebené tváře předků. Mám rád hudbu, která ve mě dokáže vyvolat emoce, přenést mě do jiného světa za oponu. Na druhé straně probíhá život i smrt, stejně jako na nové desce, jinak. Líbí se mi vlastně vše - křišťálový zvuk, nádherné morbidní obal, ale hlavně rozmanité a košaté nápady, které se do mě otiskly jako nějaká černá mantra. Mrazivý black death metalový obřad! Dokonalá temná esence!


Asphyx says:

Blood on the snow, legs burnt by ice. You have to move on. You don't look to the sky anymore; you don't trust anyone but yourself. You've never hurt anyone, yet you've become the hunted game. You stomp as quietly as the pain will let you. The Swedish legend SARCASM brought me back to the frozen river full of bloated corpses. Eyes long since pecked out by ravens, only a dark and cold atmosphere remained. Very similar to the one on the new album "Stellar Stream Obscured".

The riffs are sharp again, cutting into my guts, gnawing at me like poison, slowly eating away at everything alive. The Swedes know very well how to deal with my smallness. They can subdue me, entangle me in tight webs woven from fine Nordic steel. I stare into the darkness, waiting for the next tune.


SARCASM has always been an original body. With their methods, ideas that have forever been written in the metal textbooks. This year's novelty is no exception. Feelingly, I think that the band slowed down a bit this time and let the chilling and black moods stand out even more. I am really a hunter and a victim somewhere far north. Frozen bones, rotten blood. You will find here everything important for us old death metal fans, but also a lot of black metal and doom passages. There is a red mist in the air, mixed with melancholy, sadness, mystery. Yes, SARCASM is mysterious, magical. The songs are very carefully constructed, they have an ancient sparkle, drive, things that in my opinion can't be taught. Musicians must have talent, which as we know comes from the heart. The album "Stellar Stream Obscured" became for me an icy river into which I was thrown without warning. Drowning, rolling in the dirty water, gasping and when I'm under the surface, I see the grinning faces of my ancestors in front of me. I like music that can evoke emotions in me, transport me to another world behind the curtain. On the other hand, life and death, as on the new album, take place differently. I actually like everything - the crystalline sound, the beautiful morbid cover, but most of all the diverse and colourful ideas that imprinted themselves on me like some black mantra. A chilling black death metal ritual! The perfect dark essence!

about SARCASM on DEADLY STORM ZINE:

TRACKLIST
Chapter I: Terra Ingloria
1. Through the Crystal Portal
2. We Only Saw the Shadows of Life
3. Ancient Visitors
4. The Spinning Tomb
Chapter II: Terra Vis
5. Obsidian Eyes
6. The Powers of Suffering that Be
7. Apocalyptic Serenity
8. Let us Descend

band:
Heval Bozarslan – Vocals
Peter Laitinen – Guitars
Anders Eriksson – Guitars
Jonas Söder – Bass
Alvaro Svanerö – Drums


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý třicátý pátý - Hrachy plus lusky, rovná se Hracholusky.


Příběh tří stý třicátý pátý - Hrachy plus lusky, rovná se Hracholusky.

Čekáme před nádražím a báníme. Michal je oblečenej jak hippiesák, já mám křiváka, džíny a triko Vader. Směju se mu, ale v dobrém. Vidíš vole, kdybys poslouchal normální muziku, mohl bys mít v kapse lahev rumu. Nebo v žebradle. Čekáme na holky z peďáku. Michal s Blankou docela tokal a vypadalo to dobře. Hodili se k sobě. Tak hlavně klídek, neposer si štěstí. Vlak jede za chvilku, jsme nervózní. Ani nevím, koho to napadlo. Možná mě. Fakt netuším. Ale měl jsem volný víkend a do Boleslavi se mi chtělo čím dál tím méně. Mohly za to ony, první normální ženský, co jsem v Plzni potkal. Hele, támhle jdou. Super. Už se nemůžu dočkat. Byla ještě tma, ale naše dámy se usmívaly. Čtyři slečny a dva kluci, vypadá to na super výlet. Sedíme v kupé a já jako za starých časů vytáhnu rum. Není brzy? Není!

Jedeme sotva půl hodiny, přes Kozolupy, Plešnici, abychom v Pňovanech vystoupili. No, nejsem si jistej, ale myslím, že přehrada je dole. Na kopci moc přehrazených řek není. Jemně mží a tak nabídnu jedné dívce křiváka. Ztratí se v něm a další smutně kouká. No, nemůžu tady být do půl těla, déšť je protkán vločkami. Brzy bude zima. A já pořád nevím, co jsem zač. Hledám se. Možná už bych měl mít jasno, je mi přes dvacet. Jenže doma leží u televize právě můj otec, nažraný určitě jako pumpa a tak je šerosvit podzimního rána o hodně lepší. Jdeme svěžím krokem, až dojdeme jednou pěšinou dolů k vodě. Nádhera. Nemáme sice foťáky, ale rum je dopit. Pár rybářů pohupuje svoje loďky na vlnách. Lehce fouká a je nám ještě větší zima než normálně. Je mi s touhle partou neskutečně dobře. Jsou možná v něčem obyčejní, ale přátelští, milí a nikdo mě konečně nehodnotí. Jakoby snad ani nebyli Češi. 

Jdu se dvěma prdelkama za ruku a vidím na nich, že jsou se mnou hrozně rády. Lesem, kolem pole, asi jsme zase zabloudili. Turistické značky se ztratily a já si připadám jako bych byl znovu s Kačenkou nebo jinou svojí bývalou dívkou a toulali jsme se. Jen tak, aby se hlava vyčistila, aby mysl našla klid. V přírodě se utužují vztahy, věřte tomu. Musíte řešit různý situace, zažijete věci, které jinde ne. Pozná se povaha, o tom ví každý tramp. U dívek to platí stonásobně. V mém životě nikdy neměly místo nafiňtený pipiny, co jim vadí bahno, trošku toho nepohodlí a vyžadují jen plnou kešeni. Budoucí učitelky jsou přesně tím typem slečen, které k smrti miluju. Do nepohody, vidím na nich, troufám si věštit budoucnost, že jednou budou dobré mámy, partnerky. Možná jedna z nich bude moje? Nezlobil bych se a dovedl si to představit.

Rozvášním se a mluvím o hudbě, o metalu, o koncertech, o zážitcích, co mám za sebou. Možná jsem moc ukecanej, zastavím se uprostřed věty i lesa, zase jsme sešli z cesty. Nevadí, vyprávěj dál. Zasním se a ztratíme se druhé trojici. Hergot, kde je můj pověstný orientační smysl? Houští a temná zákoutí, prolákliny, nahoru a dolů, kostry roztrhaných zajíců. Smějeme se všemu jak puberťáci. Asi ten rum, na lačno se nemá pít, ale když ona je pak větší sranda. Občas někdo odběhne do mlází a čůrá. My děláme, že utíkáme a jedinej kanec široko daleko jsem já. Hele, nějaký chatky. Vylezeme jak děti lesa na štěrkovou cestu. Dobrý den, že jsem tak smělý, co nějaká hospoda paní, najdeme tu. Jsme žízniví a hladoví. Pane, to jdete úplně špatně. Obešli jste celý Hracholusky. Hospoda je kousek od hráze. To musíte támhle, tudy a cestou necestou. Pak po modrý dál.

Hele a pamatujete si někdo, co paní říkala? Bloudíme dál. Straky jsou nám svědky. Pššt, ať ji nevyplašíš. Cooo? Dám jí ruku na pusu. Je teploučká a hebká. Ukážu jí na paseku. Srnka s mladými. V holkách se probudí mateřský pud. To je nádhera. Ty oči. To bych nebyl já, abych nezaštěkal. Jako liška. Pak už vidíme jen bílé zadky stáda, protože kolem bylo ukryto ještě několik kusů. Nech toho. Řeknou mi obě, ale smějí se. Musíme najít hospodu. Nebo založíme kmen. Já budu tedy náčelník. A vy budete rodit děti a žvejkat kůže. Zajímavé je, že přistoupí na moji hru, vymyslí si indiánský jména a rozvíjíme fantazii až do oblak. Hele a to bys nás jako obě? Najednou nebo postupně? To by záleželo, jestli by bylo vedro nebo zima. V zimě obě v létě možná taky, ale jen ve stínu. Dostanu pusu a ani nevíme, jak jsme se vymotali na silnici. Chodíme tady jak punkáči, ne jako turisti. 

No a co, vždyť je to jedno. Hmm, ale mohl bys pro nás něco ulovit. Žádnej problém, zamachruju a konečně najdu hospodu. Vaše přání je mým rozkazem dámy. U stolu už sedí Michal a kouká na Blanku úplně stejným pohledem jako před chvílí srnka. Přisedneme si a kamarádka řekne, konečně. Oni tu tokají a co já sama. Jako křen, kořen nebo já nevím, jak se to říká. Mám co dělat, abych všechny bavil. Oni si špitají v koutě, usmívají se na sebe jako dva blázni a my jim tak trošku závidíme. Pijeme pivo, rumy, jíme smažáky a utopence. Mám vás všechny hrozně moc rád, řeknu, když už mám naváto. Před chvíli jsme založili kmen. A jak se bude jmenovat? Co třeba Smrťákovy prciny? No fuj, to je sprostý, řeknu a dělám, že se durdím a rudnu. Slečny ale mají taky upito a tak jsem svědkem rozjitřené touhy. Hele a víte o tom, že vám ujel vlak domů, utrousí číšnice. Jsme veselá společnost a tak nad tím mávneme rukou.

Michal s Blankou nejsou tak opilí a začnou přemýšlet, co s večerem. Z dálky jsou slyšet kachny z Hracholusek. Co teda budeme dělat? Nakonec při nás stojí štěstí. Paní za barem nás ubytuje ve starý ubytovně. Jen jí musíme nasekat dříví na zimu. Jdu na to. Michal taky, ale když ho vidím se sekyrou, tak ho zaženu zpět do hospody. Sekám, sekám a střízlivím. Ale jen chvilku, protože mi postupně nosí rumy. Už je tma a kolem starý žárovky se tetelí nejen vzduch, ale i můry. Číšnice přijde přesně ve chvíli, když dodělám poslední poleno. Díky moc, starej ode mě utekl, no a já musím za chvilku taky, protože má v očích starý dobrý smutek opuštěných žen. A taky už jsem se zařekl, že nebudu klátit, co potkám. Čekám na tu pravou. Možná jsem naivní, ale prostě to tak chci, s tím nehne nikdo. Já když se zakousnu, tak držím jak buldok. 

Dostanu slanečky, který nemusím. Jsou ale devadesátý roky, to ještě dívky pijou pivo a tak přesolená ryba zmizí z talíře cobydup. Jedna slečna učitelka mě líbne v záchvatu smíchu na tvář a i když je to milé a hezké, tak přeci jen, ryba je ryba. Ale neřeknu jí to. Jsem taktnost sama, gentleman každým coulem. Vím, co se sluší a patří. Povídáme, každým dalším rumem zrajou naše plány. Ono učit děti není žádnej med a to si vemte, že fakt končil rok 1996. Žádný sociální sítě, žádný zástupy nejdokonalejších nejgeniálnějších dětí s talentem na všechno. Moje máma byla učitelka, babička taky. Mám rád holky, co to umí s ratolestmi. Jsem také syn, jsem také vnuk. Ocitneme se najednou na poli filozofie a přidá se i Michal. Naši oblíbení spisovatelé, vyřešíme vesmír, hladomor i všechny nemoci. Za jeden večer. Když čůráme do Hracholusek, máme jednu z neodvážnějších myšlenek - Hrachy plus lusky, rovná se Hracholusky.

A cítíme se děsně dospělí a máme všechno před sebou. Ten nový, svobodný svět, kterýho si samozřejmě nevážíme, protože jsme ještě naivní a možná trošku hloupí. Je to moc dobře. nesýčkujeme jako naši otcové, nejsme ustaraní jako mámy celého světa. Michal má zásadní problém s tím, že by chtěl být s Blankou sám. No ale hele, máme jen dva pokoje. A prosit za paní se smutnejma očima kvůli tobě fakt nepůjdu. Přemlouvá mě a chápu ho. Vezmu si svejch pár švestek a jdu do pokoje holek. Pobíhají tam v kalhotkách s mokrejma hlavama. Ještě teče teplá, ale brzy dojde. Vysvětlím situaci a pošlu Blanku za Michalem. Vidím na ní, jak je mi vděčná. Hlavně se chraňte, děti moje, ať nemusím jít za kmotra. Plácne mě ručníkem a už ji nohy pleskají o studené dlaždičky. Jako na sabatu děvče, sodoma gomora.

Mám placatku. Ony karty. Ehm. Svlíkacích her je spoustu. Blbý je, že já jak nejsem hravej, tak pořád prohrávám. Zůstanou mi ponožky a trenýrky. Pak jsem tak opilej, že padám na hubu a nepamatuji si vůbec nic. Nedovedu si představit, že by něco bylo. Vy víte co, ehm a tak dále. Bolí mě hlava, vstanu z tý hromady nahých těl (proč nejsou oblečený?) a jdu sehnat něco k snědku. Vyzvracím se na dvoře do rohu a nikde nikdo. Je mi zima, přesto jdu dolů k vodě. Opláchnu se a sedím tam jen tak. Čekám. Ani nevím na co, ale mám děsnej hlad. Dáš si cigáro? Blanko, ty kouříš? Ne, ale viděla jsme tě z okna. Svěří se mi, že nic nebylo. Cože? Michal povídal a povídal. Dej mu čas děvče, holt není hned hr. Uvidíš, všechno bude fajn. Postupně vylezou všichni. Jak je? Kdo nablil do rohu? Přiznám se a skáču do vody. Je ledová, šíleně studená, ale probere mě. 

Dostaneme snídani, pomalu se loučíme a jdeme do Plešnice. Nahodím nějakou píseň do kroku a je nám zase fajn. Chci na peďák, mě strojárna nebaví. Vůbec. Jsem zase mimo toho, co bych chtěl dělat. Na učitele si moc hodnej, smějou se mi a tak se na oko urazím. Na nádraží je tenkrát ještě nádražka a tak přijedeme do Plzně zase vysmátí. A já si ten výlet navěky zafixuju v hlavě, protože byl skvělej po všech stránkách. Upevnili jsme nově vznikající partu. Navíc jsem děsně sebevědomej, protože se mě na závěr holky zeptají, jestli bych čistě náhodou s některou z nich nechtěl chodit. Řeknu, že bych měl problém si vybrat a že teda budu chodit se všema. Teda mimo Blanky, která si už žase špitá s Michalem. A vůbec jin nevadí, že zase padá déšť se sněhem. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 22. ledna 2022

Interview - ABYSSUS - Only death is certain, nothing more.


Interview with death metal from Greece - ABYSSUS.

Answered Kostas Analytis (bass, vocal), thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - ABYSSUS - Death Revival (2022):
https://www.deadlystormzine.com/2021/12/recenzereview-abyssus-death-revival-2022.html

Ave ABYSSUS! Greetings to the Serpent Realm! I have had your new album "Death Revival" at home for some time and I must say that it is a great trip for me when I was young and I started with death metal. Excellent jam! How did the record come about and where did you want to move compared to previous recordings?

Thank you for your kind words. ”Death Revival” is just a new step that takes us to the next level. It’s the continuous logical progress of a band that enjoys playing old school metal and being very strict with itself, without sacrificing quality and looking forward, every time, for the better result. “Death revival” is at this moment our best release and we are proud for this album.


The cover by Andreas Marschall has already introduced me to the morbid game. Great job! How did you choose the motif and how does it relate to the music and lyrics? How did you get together with Andreas and why him?

As I have already mentioned, every time we have a new release we are looking to make something greater. Not only on the part of music. Artwork for us is something very important. The classic metal albums have artworks amazing and memorable. In many of those colossal albums, responsible was Andreas Marschall. We wanted very much to cooperate with him and everything was about timing. I found a way to contact with Andreas and here we are. It’s not a specific connection between artwork and music but both are totally death metal!

The sound of death metal in particular. Did you manage to achieve a sound that is as cut from the turn of the eighties and nineties of the last century? He acts like an analog to me. Am I right? Where did you record the album, who is signed under mixing and mastering?

We were looking to get a final result relative to the classic albums. We have worked hard on this direction. Few things recorded in an analogue way, this is true. The album recorded in the same studio (Unreal Studios, Athens) where its predecessor has been recorded too. We are responsible for mixing and mastering and we think we have done a cool job.


Death metal lyrics are often about ugly and bad things. What are they talking about on "Death Revival"? Who is their author and where did you get the inspiration for them? Did Greek mythology, for example, influence you?

I write down all the lyrics (Konstantinos Analytis – vocalist). Most lyrics are referred on historical events, battles and people. Also morbid daily things such as war, social oppression, corruption ect. are parts of my inspiration. I read a lot of books, especially historical. For example the track “Genocide” is talking about the genocide made on Armenian and Greek populations from Ottoman Empire or ”The Beast Within” is talking about a serial killer; his name was Jenkins, who was killing in the name of the Egyptian serpent lord Apophis.

How is death metal perceived in Greece? I come to you quite often on vacation. They are resorts, but it doesn't occur to me that I would meet too many fans in metal T-shirts. Are you more underground? How does it work for you, what about the fans, the bands?

Actually, there are too many metal-heads living in Greece but of course we are talking for a music that is no more mainstream. In Athens there are too many rock bars and a bunch of metal clubs also. Most metal heads here listen to black metal or stoner but of course there are people listening to death metal. Bands like Dead Congregation, Death Courier, Mass Infection are few names of a large list of great bands.


You'll probably agree that concerts are the best anyway. Today, one can listen to a band from the other side of the world, but when he goes to a club and sees it live, he gets under the stage, buys a CD, a T-shirt, and gets a completely different relationship. Do you play often and like? What about tours, festivals? How do you perceive live performance as a musician?

Heavy metal is a music that should be performed live. We love playing live but this entire situation with covid-19 has ruined every single plan. We have cancelled two tours around Eastern Europe and also it gives us no opportunity to organize something new at all. Of course we are going to play a live show here in Athens but nothing more at the present time is fixed. We are a very active live band, having played with great names in the past (Possessed, Rotting Christ, Aura Noir, Sinister, Suicidal Angels and more) and we miss all that feeling and experience.

We in the Czech Republic are all more atheists, the church in our country does not have much influence. At least it's not visible. How is it with you? I have noticed that there are quite a few active believers in Greece. I know that in Poland, for example, the Catholic Church is causing a lot of problems for bands, concerts, covers, etc. are forbidden. Have you encountered something like this in your country?

Greece is relative to Orthodoxy. Church has power but won’t see extreme things happening, such as cancelling live shows or any controversial actions. You can realise that the most famous Greek band is Rotting Christ, extreme name, isn’t it?


Death is a frequently cited topic in death metal. Personally, I often remember Greek myths and legends, the Realm of Hades. How do you feel about death? Do you think there is anything else? Another dimension, hell? At one time I was very interested in Greek philosophers and these are amazing ideas. Did they affect you in any way?

Only death is certain, nothing more. I believe that when we die we are nothing more than food for vermin. I hope that there could be a place as heaven, Valhalla or something like that but all these are stories made from man to have something to wait for when the end is near. Greek mythology is amazing and I read a lot of such things, stories of Hades, Persephone, Ixion, Hecate, Sisyphus and more and of course the legacy of Philosophers such as Heraclitus.

Personally, I perceive ABYSSUS as a great old school death metal band. I wonder what your goal is, the direction, the goal you want to get to. Is it a big label? Festival? Or maybe a tour with POSSESSED?

A tour with Possessed! Hehe! That would be beautiful for sure. They are amazing guys and we had a great time when they were here in Athens. We just play the music we like to hear. We are metal heads who want to have a good time, escaping from our daily routine. We are always suffering for the greatest result, mainly for ours pleasure. If people enjoy our music that is really awesome but the main aim is our satisfaction. We want to play to festivals around the world and spread our music, that’s for sure. A big label is not always a blessing but often becomes damnation as many bad things may be born, such as contracts with bad terms, strict deadlines and more. When the artist is imprisoned in such things he can’t be dedicated to music and then the magic is lost.


How did you get into death metal? When did you first take the instrument and start playing? Who was your role model? And what was it like growing up in metal Greece? The first concert?

Well, now you turn me almost 25 years back. I was listening to classic heavy metal bands and I was into thrash, you know, Slayer, Kreator, Sodom. I had sold my BMX at the age of 14 to buy a very bad second hand guitar. Back then, there was no internet and such bullshits, it wasn’t easy to get to the music, there was a primitive situation but full of romantism and magic that I recall it with nostalgia. A friend has given me a tape with a new album; it was Six Feet Under’s “Warpath”. That was the death metal beginning. I love this album ‘til now. After that, albums like “Mercenary”, “4rth Crusade”, “The Ten Commandments”, “Cause of Death”, “Leprosy”, “From Beyond” and many more has shown me the right way. There were too many metal heads in school but few of them keep the flame ‘til nowadays. My first live show was a local band called Inertia before they changed their name to Secret Show and be more famous with a cool discography. After few months I saw Iron Maiden when Dickinson returned, it was 1999.


What are ABYSSUS planning in the coming months? What can fans look forward to?

We are going to have a release show for “Death Revival” here in Athens with our brothers Cursed Blood. We will wait how the things will go with covid-19 to fix any other live shows as a new lockdown seems not too far away. We will work on new material, we won’t live time waning.

Thank you very much for the interview. I appreciate it. I'm going to play "Death Revival" again. It is excellent! Thank you so much for your new record. I wish you the best sales and may you prosper in private!

I thank you for the interview, for your time and your kind words. Hope to see you soon by visiting your country.


about ABYSSUS on DEADLY STORM ZINE:




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - ABYSSUS - Jen smrt je jistá, nic víc.


Rozhovor s řeckou death metalovou kapelou - ABYSSUS.

Odpovídal Kostas Analytis (basa, zpěv), děkujem!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.


Ave ABYSSUS! Zdravím do Hádovy říše! Mám doma na recenzi již nějaký čas vaše nové album „Death Revival“ a musím říct, že je pro mě parádním výletem do doby, kdy jsem byl mladý a s death metalem jsem začínal. Vynikající zásek! Jak deska vznikala a kam jste se chtěli oproti minulým nahrávkám posunout?

Děkuji za tvá slova. „Death Revival“ je jen nový krok, který nás posune na další úroveň. Je to logický vývoj kapely, která ráda hraje staroškolský metal a je na sebe velmi přísná, aniž by obětovala kvalitu, a která se pokaždé těší na lepší výsledek. "Death revival" je v tuto chvíli naše nejlepší nahrávka a jsme na toto album hrdí.


Do morbidní hry mě uvedl už obal od Andrease Marschalla. Parádní práce! Jak jste motiv vybírali a jaký má vztah k hudbě a textům? Jak jste se dali s Andreasem dohromady a proč právě on?

Jak jsem již zmínil, pokaždé, když máme novou nahrávku, snažíme se vytvořit něco lepšího. Nejen po hudební stránce. Obal je pro nás něco velmi důležitého. Klasická metalová alba mají úžasné a nezapomenutelné obaly. Andreas Marschall je autorem mnoha těchto kolosálních alb.  Moc jsme s ním chtěli spolupracovat a všechno bylo o načasování. Našel jsem způsob, jak Andrease kontaktovat a tady to máme. Není to konkrétní spojení mezi obalem a hudbou, ale obojí je totální death metal!

Zvuk, o ten jde v death metalu především. Vám se podařilo docílit soundu, který je jak vystřižený z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století? Působí na mě jako analog. Mám pravdu? Kde jste album nahrávali, kdo je podepsán pod mixem a masteringem?

Chtěli jsme, aby se konečný výsledek přiblížil klasickým albům. V tomto ohledu jsme tvrdě makali. Něco málo je nahráno analogově, to je pravda. Album se nahrávalo ve stejném studiu (Unreal Studios, Athens), kde se nahrávalo i předchozí album. My jsme zodpovědní za mix a mastering a myslíme si, že jsme odvedli skvělou práci.


Death metalové texty bývají často o ošklivých a zlých věcech. O čem jsou na „Death Revival“? Kdo je jejich autorem a kde jste pro ně brali inspiraci? Ovlivnila vás nějak třeba řecká mytologie?

Napsal jsem všechny texty (Konstantinos Analytis – zpěvák). Většina textů se týká historických událostí, bitev a lidí. Také morbidní každodenní věci jako je válka, sociální útlak, korupce, atd. mě inspirují. Četl jsem hodně knih, hlavně historických. Například skladba „Genocida“ hovoří o genocidě spáchané na arménské a řecké populaci Osmanské říše, „The Beast Within“ hovoří o sériovém vrahovi, jmenoval se Jenkins, který zabíjel ve jménu Apophise.

Jak je vnímán death metal u vás v Řecku? Já k vám jezdím poměrně často na dovolenou. Jsou to sice letoviska, ale nepřijde mi, že bych potkával příliš fanoušků v metalových tričkách. Jste spíše underground? Jak to u vás funguje, co fanoušci, kapely?

Ve skutečnosti v Řecku žije příliš mnoho metalistů, ale samozřejmě mluvíme o hudbě, která už není mainstreamová. V Aténách je příliš mnoho rockových barů a také spousta metalových klubů. Většina metalistů poslouchá black metal nebo stoner, ale samozřejmě existují lidé, kteří poslouchají death metal. Kapely jako Dead Congregation, Death Courier, Mass Infection, to je jen pár jmen z dlouhého seznamu skvělých kapel.


Asi mi dáš za pravdu, že nejlepší jsou stejně koncerty. Dnes si může člověk poslechnout kapelu z druhého konce světa, ale když jde do klubu a vidí ji naživo, zapaří pod pódiem, koupí si CD, triko, tak si získá úplně jiný vztah. Hrajete často a rádi? Co nějaké turné, festivaly? Jak vnímáš živé hraní ty, jako muzikant?

Heavy metal je hudba, která by se měla hrát živě. Milujeme hraní naživo, ale celá tato situace s covidem-19 zničila veškeré plány. Zrušili jsme dvě turné po východní Evropě a také nám to nedává vůbec žádnou příležitost zorganizovat něco nového. Samozřejmě odehrajeme koncerty tady v Aténách, ale nic víc v současné době není naplánováno. Jsme velmi aktivní kapela, v minulosti jsme hráli se skvělými jmény (Possessed, Rotting Christ, Aura Noir, Sinister, Suicidal Angels a dalšími) a chybí nám všechny ty emoce a zážitky.

U nás v Čechách jsme všichni spíše ateisté, církev u nás nemá příliš velký vliv. Alespoň to není nijak vidět. Jak je tomu u vás? Všiml jsem si, že v Řecku je poměrně hodně aktivních věřících. Vím, že třeba v Polsku dělá kapelám katolická církev dost problémů, zakazují se koncerty, obaly apod. Setkali jste se s něčím takovým podobným i u vás?

Řecko je relativně ortodoxní. Církev má moc, ale nestává se, že by se tu děly nějaké extrémní věci, jako je rušení živých koncertů nebo jakékoli kontroverzní akce. Pojďme se zamyslet nad tím, že nejslavnější řecká kapela je Rotting Christ, extrémní název, že?


Smrt je v death metalu často citované téma. Osobně si často vzpomenu právě na řecké báje a pověsti, na Hádovu říši. Jak vnímáš smrt ty? Myslíš, že existuje něco dál? Jiná dimenze, peklo? Jednu dobu jsem se hodně zajímal o řecké filozofy a jsou to úžasné myšlenky. Ovlivnily tě nějak?

Jen smrt je jistá, nic víc. Věřím, že když zemřeme, nejsme nic jiného než potrava pro havěť. Doufám, že by mohlo existovat místo jako nebe, Valhala nebo něco takového, ale to všechno jsou příběhy vytvořené člověkem, aby měl v co doufat, když se blíží konec. Řecká mytologie je úžasná a četl jsem spoustu takových věcí, příběhy Háda, Persefony, Ixiona, Hekaté, Sisyfa a dalších a samozřejmě odkaz filozofů, jako je Hérakleitos.

Osobně vnímám ABYSSUS jako skvělou old school death metalovou kapelu. Zajímalo by mě, jaký máte cíl, směr, metu, kam se chcete dostat. Je to nějaký velký label? Festival? Nebo třeba turné s POSSESSED?

Turné s POSSESSED! Hehe! To by bylo určitě fajn. Jsou to úžasní kluci a strávili jsme s nimi skvělé chvíle, když byli tady v Aténách. Prostě hrajeme hudbu, kterou rádi posloucháme. Jsme metalisti, kteří se chtějí dobře bavit a uniknout z každodenní rutiny. Vždy trpíme pro co nejlepší výsledek a hlavně pro naše potěšení. Pokud se lidem líbí naše hudba, je to opravdu úžasné, ale hlavním cílem je naše spokojenost. Chceme hrát na festivalech po celém světě a šířit naši hudbu, to je jasné. Velký label není vždy požehnáním, ale často se stává zatracením, protože se může zrodit mnoho špatných věcí, jako jsou smlouvy se špatnými podmínkami, přísné termíny atd. Když je umělec uvězněn v takových věcech, nemůže se věnovat hudbě a kouzlo se vytrácí.


Jak si se vlastně k death metalu dostal? Kdy si vzal poprvé do rukou nástroj a začal hrát? Kdo byl tvým vzorem? A jaké to bylo vyrůstat v metalovém Řecku? První koncert?

No, teď jsi mě vrátil téměř o 25 let zpět. Poslouchal jsem klasické heavy metalové kapely a měl jsem rád thrash, znáš to... Slayer, Kreator, Sodom. Ve čtrnácti letech jsem prodal své BMX, abych si koupil velmi špatnou kytaru z druhé ruky. Tenkrát nebyl internet a takové ty věci, nebylo snadné se dostat k muzice, byla to primitivní doba, ale plná romantiky a magie, vzpomínám na to s nostalgií. Kamarád mi dal kazetu s novým albem; bylo to „Warpath“ od Six Feet Under. To byl death metalový začátek. Tohle album miluji dodnes. Poté mi alba jako „Mercenary“, „4rth Crusade“, „The Ten Commandments“, „Cause of Death“, „Leprosy“, „From Beyond“ a mnoho dalších ukázaly správnou cestu. Ve škole byla spousta metalistů, ale jen málo z nich si udrželo zápal dodnes. Můj první živý koncert byla místní kapela jménem INERTIA, než se přejmenovali na SECRET SHOW a stali se slavnějšími díky skvělé diskografii. Po několika měsících jsem viděl IRON MAIDEN, když se vrátil Dickinson, psal se rok 1999.


Co chystají ABYSSUS v nejbližších měsících? Na co se mohou fanoušci těšit?

Chystáme se tady v Aténách uspořádat premiéru „Death Revival“ s našimi bratry Cursed Blood. Počkáme, jak se to vyvine s covidem-19, abychom dohnali další koncerty, protože nový lockdown se nezdá být příliš daleko. Budeme pracovat na novém materiálu, nebudeme marnit ubíhající čas.

Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Jdu si „Death Revival“ znovu pustit. Je totiž vynikající! Děkuji moc i za vaši novou desku. Přeji vám co nejlepší prodeje a ať se vám daří i v soukromí!

Díky za rozhovor, za tvůj čas a za tvá slova. Doufám, že se brzy potkáme při návštěvě vaší země.


about ABYSSUS on DEADLY STORM ZINE:




---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 21. ledna 2022

Recenze/review - ROTTEN CASKET - First Nail in the Casket (2022)


ROTTEN CASKET - First Nail in the Casket
12" vinyl, Lycanthropic Chants

for english please scroll down

Je to vlastně pořád stejné. Historie se opakuje se železnou pravidelností. Přijdu utahaný z práce a můžu si stokrát říkat, že si žádné zprávy nepustím. Jenže znáte to, dívám se znovu a znovu a chce se mi zvracet. Mám obrovskou chuť prásknout dveřmi a vyrazit do ulic. Se sekyrou v ruce, se vztekem, který cedím mezi zuby. Místo toho se zavřu do pokoje a pustím si nahlas poctivou muziku. Nejlépe od kapel, které mám rád. A nebo od smeček, které mě dokáží přikovat na zeď a se kterými se můžu vyřvat až do zemdlení.

Německo holandská četa zkušených death metalových vojáků si říká ROTTEN CASKET. A hraje přesně ten druh třaskavého smrtícího kovu s příměsí crustu. Všemu vévodí nezaměnitelný hlas Martina van Drunena. Nezaostávají ale ani ostatní (členové ASPHYX a SODOM). Přiznávám, někdy mám děsný vztek, který jsem dřív nemíval. A EP "First Nail in the Casket" mě vždy dokázalo nakopat zadek. 


Pro poctivý death metal musíte mít vlohy a talent. Musíte jej mít v srdci. Jinak to fanoušci poznají. Na ROTTEN CASKET se mi nejvíc líbí právě těžko definovatelná temná jiskra, rebelie, neurvalost. Jakoby mě zavřeli do staré kobky, dali do rukou kladivo a nechali mě drtit prašivé kosti. Stylově lze tuhle smečku rozzuřených psů zařadit někam směrem na sever. Do doby, kdy světu vládla kapely jako DISMEMBER, ENTOMBED, NIHILIST. Chladné melodie, masakrující bicí, riffy ostré tak, že se o ně pořežete. Jo hergot, jsem tu zase správně a neskutečně si EP "First Nail in the Casket" užívám. Každý den, když přijdu z práce, utahaný a bez energie. Možná právě proto poslouchám metal, právě pro tyhle okamžiky, pro setkání s hudbou, která mě strne do laviny. Řvu do tmy, nadávám stínům, kývám se do rytmu, došlo u mě k prozření. Songy jsou doslova napěchované zdravou naštvaností. Tak to má být, tak je to správně, tak to mám stejně nejraději. Líbí se mi, že si pánové na nic nehrají. Přijdou, rozsekají nás na malé kousky a odejdou středem jako šelmy po dobrém lovu. Zůstanou po nich krvavé šmouhy na zdech a temná chladná stopa v našich myslích. Ukazuji fuck of všem hajzlům a přidávám hlasitost až na hranici bolesti. Death metalové bombardování starých katakomb! Skvěle!


Asphyx says:

It's still the same, actually. History repeats itself with iron regularity. I come home tired from work and I can tell myself a hundred times that I'm not going to listen to any news. But, you know, I watch it over and over and I want to throw up. I have this overwhelming urge to slam the door and hit the streets. with an axe in my hand, with rage between my teeth. Instead, I lock myself in my room and turn up the volume on some honest-to-goodness music. Preferably by bands, I like. Or the bands that can pin me to the wall and make me scream till I pass out.

Germany Dutch squad of experienced death metal soldiers call themselves ROTTEN CASKET. And they play exactly that kind of shattering death metal with a dash of crust. All dominated by the unchanging voice of Martin van Drunen. But the others (members of ASPHYX and SODOM) are not far behind. I admit, sometimes I have a terrible rage that I didn't have before. And the EP "First Nail in the Casket" always managed to kick my ass.


For honest death metal, you have to have talent and talent. You have to have it in your heart. Otherwise, the fans will know. What I like most about ROTTEN CASKET is the hard-to-define dark spark, the rebellion, the rambunctiousness. It's like being locked in an old dungeon, put in the hands of a hammer and left to crush my scabby bones. Stylistically, this pack of rabid dogs can be classified somewhere northward. Back when bands like DISMEMBER, ENTOMBED, NIHILIST ruled the world. Cold melodies, slaughtering drums, riffs so sharp you'll cut yourself on them. Yeah shit, I'm right back here again and I'm enjoying the "First Nail in the Casket" EP immensely. Every day when I come home from work, tired and out of energy. Maybe that's why I listen to metal, just for those moments, for the encounters with the music that sweeps me off my feet. I scream into the darkness, I curse the shadows, I sway to the beat, I've had an epiphany. The songs are literally filled with healthy anger. That's the way it's supposed to be, that's the way I like it best anyway. I like that the gentlemen don't play games. They come in, chop us up into little bits and walk off down the middle like beasts after a good hunt. They'll leave a bloody smear on the walls and a dark, cold trail in our minds. I'm giving a fuck of all the bastards and turning the volume up to the point of pain. Death metal bombardment of the old catacombs! Great!

Tracklist:
01. Covid-119
02. Caskets On Wheels
03. Bonetomb Residents
04. Coffin Birth

band:
Frank Bergesson - guitars 
Stefan "Husky" Hüskens - drums 
Patrick van der Beek - bass 
Yorck Segatz - guitars 
Martin Van Drunen - vocals



KNIŽNÍ TIPY - Havran - Edgar Allan Poe (1845)


Havran - Edgar Allan Poe
1845 (1999), Tomáš Novotný

Chodili jsme tenkrát do školy přes koleje. A tak obden nás naháněly švestky. Tak se říkalo vysloužilým policistům, co hlídali dráhu. Byla to taková krásná hra. Mládí a dobrodružství. Ušetřili jsme tím spoustu času. Tajně jsme kouřili za školou a dívali se na netypický platan, který kdysi vysadil někdo na louce. Konec města, kousek od dálnice a hejno krkavců, kteří si na plodech stromu pochutnávali. Když byla mlha, celá scéna působila velmi děsivě. Můj kamarád na tom byl jako já. Knihomol. Někdy si připadáme jako bychom měli cejch. Kolem nás nečte nikdo.

"Víš co mi to připomínalo?": zeptá se mě kámoš po několika hodinách ve škole na chodbě, když musíme pochodovat se svačinami v rukou. Chodí do jiné třídy. Nevím o čem mluví. "Havran, vole, od Poea": pokračuje. Zakroutím nechápavě hlavou. On míval občas podobné řeči a tak mi mávnutí rukou momentálně připadalo jako nejlepší řešení. Druhý den jsme znovu utekli švestkám, znovu kouřili za školou. Krkavci ale tentokrát nepřiletěli. Čekal skoro týden, aby prý předání mělo správnou atmosféru. Tvářil se tajemně a byl hrozně zvědavej, jestli už jsem Havrana četl.

Nojo, jenže já měl odpoledne jiné starosti. Ptal se mě každý den a mě se do knihy vůbec nechtělo, nějak nemám z principu rád básně. Nečtu je, málokteré mě osloví. "Jestli si knížku nepřečteš o víkendu, tak mi ji laskavě vrať": řekl mi a já z jeho hlasu cítil výčitku. Musel půjčit, slíbil Havrana jedný holce, co si s ní dost rozuměl. Pamatuji si to přesně. Byla sobota, měl jsem po práci na chalupě na horách a v kamnech praskalo čerstvě nasekané dříví. Odmítl jsem hospodu, sedl si do starého křesla a nasadil si brýle. A propadl jsem Allanovi Edgarovi Poemu. Stal se na nějaký čas mým hlavním autorem, jestli mi rozumíte. Přečetl jsem od něj vše, co měli v knihovně a po letech dal dokonce nekřesťanské peníze za další knihy. Prostě jsem musel. Prokletí asi vědí. Měli by.

V téhle básni je taková neskutečná tíha, smutek, vášeň, samota, všechno, co mě v životě mělo potkat. Krásná hra se slovy, která jsou poskládané tak, že dávají vyšší smysl. Napětí a temnota. Poslouchal jsem samozřejmě metal a třeba Poe mi přišel vždy jasnější a srozumitelnější, než H.P. Lovercraft, který je sice také skvělý, ale nikdy mi nepronikl přímo do srdce. Havran mě neskutečně zasáhl a provází mě vlastně celý život. Mám tenhle výtisk od jedný skvělý dívky, co mi chtěla udělat radost. Sehnala ji v antikvariátě v době, kdy se prodávala za pár drobných. Dnes má myslím i velkou sběratelskou hodnotu. 

Víte co je nejlepší? Občas měním svoji cestu do práce. Kousek za školou (jak podobné), hned u chodníku, štěkal pes. Jeho majitel, klasický maník s tlustým zátylkem, zavolal na pražského krysaříka nějakým hodně drsným jménem. Sundal jsem sluchátka z uší a musel se zastavit. Prostoupil mě pocit deja vu. Byli tam. A tvářili se stejně. Jako havran v povídce, jako krkavci kdysi v mém rodném městě. Nakláněli hlavu a kdybych býval byl pověrčivý, asi bych ten den uléhal dost vyděšený. Místo toho jsem se několik dní těšil, když v mlze zakřehotal každé ráno vedoucí hejna. Díval se a mluvil na mě. Krásná zvířata. Já vím, krkavec není havran, ale myslím si, že Allan Edgar Poe by mi odpustil. Býval to mistr slova, bojovník s vlastními démony.

Určil směr, byl jedním z prvních a ovlivnil spoustu svých pokračovatelů. Víte, vzájemné propojení mezi umělcem a posluchačem, čtenářem, divákem, je hrozně vrtkavé, jemné, křehké. Jsem hrozně moc rád, že můj kamarád měl tak dobrý vkus, že jsme utíkali před švestkama, že jsme kouřili za školou, že jsme se dívali na hejno krkavců, kteří nám napověděli. Havrana si určitě přečtěte. O tom, že jsem byl stejně jako v básni za pár měsíců mladý muž, který ztratil svoji dívku, ani nemluvím. Myslím, že jsem knihu pochopil i prožil. 

Děkuji přátelé, přeji dobré světlo, odpočinutý zrak a samé knižní dobroty. A abych nezapomněl, díky za přízeň, moc si jí vážím! Váš knihomol tělem i duší. Jakubsson

"A má duše z těchto stínů,
spleti stínů podvratné,
neunikne.
Víckrát ne..."

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Bibliofilní vydání slavné básně vydal v nákladu 45 na losinském papíru T. Novotný pro profesorský sbor Gymnázia Opatov a přátele.

---------------------------------------------------------------------------------------------------


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 20. ledna 2022

News! - NERVOCHAOS - Dragged To Hell - official video


NERVOCHAOS “Dragged To Hell” official video

Following a string of singles released ahead of their upcoming new album, “All Colors Of Darkness”, Brazilian death metal mammoths NERVOCHAOS now unveil “Dragged To Hell”, their new song. With quite a few tempo and mood changes, “Dragged To Hell” shows Nervochaos’ most eclectic side, still extreme, still heavy as fuck, still dark, but allowing the song to breathe and injecting it some different atmosphere.


____________________________

Fed-up with the entire trend flooding the scene, Nervochaos was born in São Paulo – Brazil in the spring of 1996, with the idea of creating aggressive and chaotic extreme music.

The band gained cult status in the music scene due to their hard work over the past 25 years, offering a sonic extravaganza in their unique way. The group has nine full-length studio albums out and is constantly touring worldwide to support their releases, doing around 100 concerts per year – from clubs to festivals.

“All Colors Of Darkness” will be released on LP (black and transparent orange vinyls, each limited to 300 units), CD and digital formats via Emanzipation Productions on February 11th, 2022.



Line-up:
Edu Lane: Drums
Luiz 'Quinho' Parisi: Guitar
Woesley Johann: Guitar
Brian Stone: Vocals
Pedro Lemes: Bass

Single pre-save link:

Webshop:

Web:



Photo by Shalon Adonai

---------------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

Recenze/review - CHAOS PERVERSION - Petrified Against the Emanation (2022)


CHAOS PERVERSION - Petrified Against the Emanation
10" vinyl 2022, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Už není moc věcí na tomto světě, které by mě šokovaly. Zažil jsem staré rituály, u kterých vždy tekla krev. Slyšel jsem kapely, nad jejichž brutalitou se tajil dech. Bál jsem se děsivých pasáží, lákala mě tma a šílenství. CHAOS PERVERSION jsou z Chile a hrají jako ďáblové. Black metal, death metal, rouhání, smrt, zlá, ošklivá a krutá smrt. Žádné pózy, zbytečnosti. Jenom nihilismus.

"Petrified Against the Emanation" je druhým EP v řadě a opět se jedná o velmi bestiální, špinavou a hnusnou záležitost. Ono se možná zdá, že když najdete mrtvolu, tak budete zajímaví a budete mít o čem vyprávět. Jenže tady jde trošku o něco jiného. O pravé mokvající, temné zlo. 


Album by mohlo udělat dobře všem fanouškům třeba takových MYSTIFIER, SARCÓFAGO, PSEUDOGOD, GRAVE MIASMA. Je jasné, že tvorba CHAOS PERVERSION se nebude líbit těm, kteří mají raději čistý zvuk, krásné promo fotky a spoustu rádoby děsivě vyhlížejících póz. O tomhle Chilané nehrají ani nezpívají. Tady je to spíše tlaková vlna, tsunami, lavina, která vás smete, spálí, zničí. Společná setkání vás budou bolet, stejně jako trhání nehtů bez narkózy. "Petrified Against the Emanation" je jako návštěva kafilérie, v které (ano, hádáte správně) nelikvidují mrtvá zvířata, ale lidská těla. Zvuk, obal, produkce, vše je podřízené jedinému - spalujícímu žáru, která nás nakonec všechny sežehne. Viděli jste někdy mrtvé zvíře pohozené u cesty? Opuštěné, zmučené, ponížené? Tak přesně takto si budete připadat i při poslechu této nahrávky. Ne, deska opravdu není pro každého. Třeba já na ní musím mít náladu, nejlépe v momentech, když si potřebuji totálně vyčistit mozek. Musím ale uznat, že má album rozhodně něco do sebe. Je negací všeho dobrého, obrazem, namalovaným z krve démonů. Nejlepší stejně bude, když si poslechnete sami a uslyšíte. Ostatně jako vždy. Ďábelský black death metal, krvavé inferno!



Asphyx says:

CHAOS PERVERSION plays according to old, bloody manners, using verified recipes for the glorification of Satan. The long unaired dungeons are open, the pentagram drawn, and the fire burns again. I hide my face in my hood and chant an inverted prayer. The beast is waking up, and I'm so glad I can be there. To watch and absorb that gloomy atmosphere. Death!

"Petrified Against the Emanation" is an infernal record in the style of MYSTIFIER, SARCÓFAGO, PSEUDOGOD, GRAVE MIASMA. It is a rusted honor to the pure and real metal, the band goes to the marrow, deeper to the bones. The skulls are crashing under the pressure, and the blood thickens and becomes inedible. I imagine an abandoned burial ground somewhere high in the mountains. The first sacrifice is lying on the altar. Slitting the throat, screaming, the connection of good and evil, guess who wins? CHAOS PERVERSION this year disemboweled a hellish material. It is not surprising in any way, but it's played from heart and real. Throughout your listening, you will not see any light, just darkness, pain, fear, dark energy, and death. The new record is excellent, and it should not escape to anyone who likes to lie down into the coffin each morning. Sometimes we have doubts about the existence of hell, but it is enough to put a new album "Petrified Against the Emanation" into the veins, and you will burn to ashes. Devil's black death metal, bloody inferno!


tracklist:
1. Intro: Abyss
2. Absorption Ascension Under the Vampiric Connection
3. From the Ominous Funerary Miasma “Initiation By Semitrance and Praxis of the Grotesque”
4. Petrified Against the Emanation 
5. Entangled in the Roots of Death
6. Outro: Awakened at the Slaughterhouse

středa 19. ledna 2022

Recenze/review - ABYSSUS - Death Revival (2022)


ABYSSUS - Death Revival
CD 2022, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

U některých exhumací přemýšlím, jak dotyčný zemřel. I dlouho po smrti zůstává ve tvářích vyděšený výraz. Ztrouchnivělé tkáně, oční důlky, které jsou dávno bez očí, přesto mi připadá, že se na mě dívají, prosí, žalují. Tělo jakoby zůstalo v posmrtné křeči. Stačí odkrýt několik vrstev, odehnat neodbytné červy a je naprosto jasné, že se jedná o pohřeb zaživa. Podivné symboly na rakvi vypovídají o prokletí. Ani se potom nedivím, když mrtvola drží v rukou novou desku řeckých ABYSSUS.

Jejich hudba se totiž sem, do starých, čerstvě exhumovaných hrobů, skvěle hodí. Je stejně plesnivá, mokvající, pokrytá tlustou vrstvou pavučin. Se základy sahajícími až někam do osmdesátých a devadesátých let minulého století. Pro nás, pro death metalové archeology, se jedná o další skvělý zásek do rakve. 


ABYSSUS jsou ze stejného kmene, podobného druhu jako kapely typu POSSESSED, HELLHAMMER, OBITUARY, BOLT THROWER, ASPHYX, ENTOMBED, MORGOTH, SOLSTICE, DEICIDE. Představte si staré, dávno opuštěné pohřebiště, s rezavými kříži, vyvrácenými náhrobky, zdánlivě opuštěnou márnicí s neupravenými cestami. Někde tady musela být nová deska "Death Revival" nahrána. Má v sobě totiž vše potřebné pro záhrobní rituály. Je poctivá, uvěřitelná, šílená a temná, jako odvrácená strana lidské mysli. Pokud jste jako já často a rádi hudebními archeology s chutí cestujícími po časové ose zpět, do death metalového pravěku, tak neváhejte ani chvilku. Svět je ve společnosti Řeků zahalen do černé, krvavé mlhy. Potřebuji další dávku, další song přímo do žil. Působí na mě jako jedovatá látka, extrahovaná z těch nejzběsilejších zombie. Užívám si zvuk, s nadšením se dívám na obal. Tohle album řeže jako rezavý nůž, který vám někdo zabodne přímo do břicha. Při poslechu vás zasáhne sněť a zemřete v nekonečných křečích. Možná dojde i ke vzkříšení, ale to jenom v případě, že máte pro podobnou hudbu vlohy a potřebnou dávku fantazie. Jinak běžte pryč. Zničující exhumace plesnivého death metalového hrobu! Skvěle!


Asphyx says:

For some exhumations, I wonder how he died. Even after his death, a frightened look remains on his face. The rotten tissues, the eye sockets, which have long been without eyes, nevertheless seem to me that they are looking at me, begging, suing. The body seemed to remain in a post-mortem spasm. All you have to do is uncover a few layers, drive away the relentless worms, and it's very clear that this is a funeral alive. Strange symbols on the coffin speak of a curse. Even then, I'm not surprised when the corpse holds a new record of the Greek ABYSSUS.

Their music fits here, into old, freshly exhumed graves. It is equally moldy, wet, covered with a thick layer of cobwebs. With foundations dating back to the 1980s and 1990s. For us, death metal archaeologists, this is another great casket.


ABYSSUS are from the same tribe, similar to the bands like POSSESSED, HELLHAMMER, OBITUARY, BOLT THROWER, ASPHYX, ENTOMBED, MORGOTH, SOLSTICE, DEICIDE. Imagine an old, long-abandoned burial ground, with rusty crosses, overturned tombstones, a seemingly abandoned morgue with unimproved paths. The new album "Death Revival" had to be recorded somewhere here. He has everything he needs for grave rituals. It is honest, believable, insane, and dark, like the flip side of the human mind. If, like me, you are often and happy to be music archaeologists with a taste for travellers in the timeline, back to death metal prehistory, then do not hesitate for a moment. The world is shrouded in a black, bloody mist in the company of the Greeks. I need another dose, another song right into my veins. It acts on me like a poisonous substance, extracted from the most raging zombies. I enjoy the sound, I look at the cover with enthusiasm. He cuts this album like a rusty knife that someone will stab you right in the stomach. As you listen, you are struck by scabies and die in endless convulsions. There may be a resurrection, but only if you have the talents and the necessary dose of imagination for similar music. Otherwise, go away. The devastating exhumation of the moldy death metal grave! Great!



about ABYSSUS on DEADLY STORM ZINE:

Line up -
Konstantinos Analytis - Vocals
Panos Gkourmpaliotis - Guitar
Konstantinos Ragiadakos - Bass
Jan Westermann - Drums
Chris Liakos - Guitar

Album artwork by Andreas Marschall (Obituary, Destruction)

Track listing -
1.Metal Of Death
2.The Ten Commandments
3.Uncertain Future
4.The Beast Within
5.Genocide
6.The Witch
7.When Wolves Are Out To Hunt

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine