Pach smrti a chlad v kostech, to jsou poslední věci, které si pamatuješ. Vedle tebe už leží spousta tvých kamarádů. Ustřelené hlavy, rozkládající se těla. Nářek těch, kteří ještě nepřešli na druhou stranu. Čeká tě dlouhá temná chodba bez konce, pocity absolutního zmaru. Naděje dávno umřela s prvním výstřelem. Jediným světlem ve tmě je pekelný plamen. Jsou tu už všichni, všichni, kteří bojovali za druhé. Formuje se nová armáda. Armáda nemrtvých. Nebojte se, nebude to dlouho trvat a přijdeme se pomstít. Přijdeme si i pro vás.
A hrát nám k tomu bude válečný death metal v podání německých SCALPTURE. Jejich předchozí deska "Eisenzeit" (2020 - odkaz na recenzi dole pod článkem) byla častým hostem v mém přehrávači. Letos mě Němci znovu nezklamali. Kdo máte rádi starý, prašivý a chladný smrtící kov, myslím, že jste zde správně.
Bitvy se na nahrávce odehrávají v podobném stylu, v jakém to uměly a umí kapely typu ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BOLT THROWER, DECAYING, DEATH KOMANDER, JUST BEFORE DAWN, CHAINSWOOD, SHRAPNEL STORM, ARCHENVATER, ENTRENCHMENT. Základem je valivý, surový a syrový ryzí death metal, nad kterým se vznáší již zmiňovaný pach smrti. V každém riffu, v každém úderu bicích slyším odhodlání do boje. SCALPTURE jsou jako tank, který rozdrtí vaše kosti na prach. Způsobů, jakými můžete ve válce zemřít, je velké množství. Pochodujete s malou nadějí. A nakonec vás rozstřílejí na krvavou kaši. Patos a oslavy vítezství jdou stranou, když vzpomínáte nad hroby svých kolegů. Čekání na stráži, na které si zastřelil již dva lidi, si musíš něčím ukrátit. Doporučuji poslech "Feldwärts". Nahrávky, která se povedla po všech stránkách. Zvuk, obal, celkové provedení, vše je na skvělé úrovni. Pro mě je ale nejdůležitější atmosféra, přenesená energie. Možná se za chvilku stanu také potravou pro děla, ale než tenhle okamžik nastane, tak budu tuhle desku poslouchat stále dokola. Válka je totiž svinstvo, hnusné a ošklivé. Smrt si jak známo nevybírá a nezná slitování. Jsem rád, že hrají podobné kapely. Armáda nemrtvých touží po krvi a pomstě. Za všechna příkoří, za bolest. K tomuto albu se už teď velmi často vracím, válka je totiž zase všude kolem. Chladný, temný death metalový útok, který má jediného vítěze - SCALPTURE!
Asphyx says:
The smell of death and the chill in your bones are the last things you remember. A lot of your friends are already lying next to you. Heads blown off, bodies decomposing. The wailing of those who haven't crossed over yet. A long, dark corridor with no end in sight, feelings of utter devastation. Hope died long ago with the first shot. The only light in the darkness is the flames of hell. They're all here now, all those who fought for others. A new army is forming. An army of the undead. Don't worry, it won't be long before we come for revenge. We'll come for you too.
And we'll be treated to war death metal by Germany's SCALPTURE. Their previous album "Eisenzeit" (2020 - link to the review below the article) was a frequent guest in my player. This year the Germans did not disappoint me again. If you like old, dusty, and cold death metal, I think you are right here.
The battles on the record are played out in a similar style to bands like ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BOLT THROWER, DECAYING, DEATH KOMANDER, JUST BEFORE DAWN, CHAINSWOOD, SHRAPNEL STORM, ARCHENVATER, ENTRENCHMENT. The basis is rolling, raw, and raw pure death metal, with the aforementioned smell of death hovering over it. In every riff, in every drum beat, I hear the determination to fight. SCULPTURE are like a tank that will crush your bones to dust. How you can die in war are many. You march with little hope. And in the end, they'll shoot you to a bloody pulp. Pathos and victory celebrations fall by the wayside as you remember the graves of your comrades. Waiting on guard duty, where you've already shot two people, you need something to pass the time. I recommend listening to "Feldwärts". A recording that succeeded in every way. The sound, the cover, the overall performance, everything is on a great level. But for me the most important thing is the atmosphere, the energy transferred. Maybe in a moment, I will become cannon fodder too, but until that moment comes, I will listen to this record over and over again. War is shit, ugly and nasty. Death, as we know, has no choice and no mercy. I'm glad they play bands like this. The army of the undead craves blood and revenge. For all the wrongs, for all the pain. I come back to this album a lot, because war is everywhere again. A cold, dark death metal attack that has only one winner - SCALPTURE!
Konec civilizace aneb Překrásný nový svět - Aldous Huxley
1932 (1993, Orfeus Szalai & Smolan)
Číst některé staré sci-fi znovu je v dnešní době hodně děsivé. I autoři, kteří by mohli být našimi prapra dědy, hleděli do budoucna mnoha způsoby. Přemýšleli, co nás čeká a nemine. Zajímavé je, že třeba takovému Orwellovi (1984) se spousta věcí vyplnila. Bohužel. Jenže já jsem kdysi Orwella příliš nemusel, nějak mi nešlo jeho knihy číst. Uznávám jej, ale nebavil mě. Aldous Huxley je ale něco jiného. Toho jsem si přečetl znovu i po letech. Pro mnohé bude možná trošku složitější, komplikovanější, ale já jsem si teď tenhle příběh neskutečně užil. Není příliš pozitivní. Naopak. Problém trošku je, že současná realita je v mnohém ještě horší, než autorovy představy.
Jen si vezměte:
Lidé se nerodí a už se jen klonují v laboratořích - myslím, že jsme velmi blízko.
Rozdělení do kast - o tom se dají vést nekonečné debaty, ale je a vždy to bývalo prostým faktem.
Každý má od narození přidělenou svoji roli, kterou ve společnosti plní - k tomu máme také velmi blízko, stejně jako ke klonování.
Společnost se dá jednoduše ovládat pomocí nových technologií - tady asi stačí napsat jen Google, Facebook, Android.
Jsou vytvářeny umělé rezervace "divochů", aby společnost neviděla, že se někde žije i jinak než jak je žádáno - hej, o tomhle snad nebudeme diskutovat. Stačí jít do některých čtvrtí ve vašem městě.
Lidé se místo fyzického setkávání pohybují v předem připravených virtuálních místnostech, kde je jejich činnost monitorována a korigována - už jste se někdy dívali kolem sebe v tramvaji? Kolik lidí čumí jen do mobilů a žije dávno ve virtuálním světě?
Uvedl jsem jen pár příkladů. Konec civilizace aneb Překrásný nový svět patří k dílům, které měly být kdysi vztyčeným prstem, vykřičníkem. Jenže jak známo, pokud nenapíšete Bibli nebo Korán, tak svět zkrátka nezměníte. Můžete pomoci pár jedincům a osvíceným pochopit, ale většina je jen prostý dav. Vždycky jsem se bránil přirovnávání lidí k ovcím, ale poslední roky mě jen utvrzují v tom, že jsem neměl pravdu. Můžeme o tom vést diskuze, ale to je asi tak všechno. Od té doby, co se přestalo tak nějak všeobecně číst a už se všichni jen baví trapnými "vtipnými" videi, ztratil jsem veškeré iluze. Schválně. Kolik znáte ve svém okolí lidí, kteří žijí už jen virtuálně, o víkendech neznají nic než konzum a jsou ke všemu už tak apatičtí, že je nezaujme už ani umírající stařenka před jejich domem?
Tenhle příběh mnohé hned zpočátku odradí, ale doporučuji vydržet. Druhá polovina knížky je něco neskutečného. Jedny z nejlepších myšlenek, doslova narvaných pod tlakem do slov, kapitol a odstavců. Někde jsem četl citát:“Orwell se obával, že nás zničí to, co nenávidíme. Huxley se obával, že nás zničí to, co milujeme.” Myslím, že je v tom obrovský kus pravdy. Já vím, obyčejný člověk, kterému není jedno, kam celý tenhle svět směřuje, to má těžké a nemá moc možností, aby pomohl. Většině je to stejně jedno. Někdy na mě z toho padá stín. Z knížky jsem měl hodně podobné pocity a vjemy. Je nihilistická a chladná. Pravda a krása je nahrazena pohodlím a štěstím. Nikdy jsem nebyl žádný šílený rebel, možná tak v mládí, samozřejmě bez příčiny, vždyť to znáte, to k tomuhle věku patří. Jenže poslední dobou, když už bych měl být rozumný pán se šedinami na skráních, chci být jako jeden z hlavních hrdinů knihy - Johnny. Ctím přirozenost, krásu, ocením dobré řemeslo a vždycky (na to jsem kdysi přísahal), budu vyznávat spravedlnost. A mrzí mě, že v dnešním světě je to čím dál tím těžší.
Kdyby lidi nečuměli pořád do obrazovek a spíš si něco přečetli (teď nemyslím status o kakání na jedné ze sociálních sítí) a raději si trošku rozšířili obzory, tak by s nimi nemohli všichni pořád tak orat. Knihu jsem dočetl a opět hodně přemýšlel. Je napsaná jazykem, kterému jsem velmi dobře rozuměl. Seděl jsem a pak mi můj telefon oznámil jednu ze svých zpráv o ničem. Nechal jsem jej doma a šel jsem ven. Kousek za městem, pryč od shonu a hluku, jsem si znovu sedl a příběh vstřebával. Fungoval na mě i po tolika letech. Možná ještě víc, než v období mých krásných dvaceti. Pokud jste kdysi propadli sci-fi nebo jen máte rádi dobrou literaturu, rozhodně neváhejte. A jek píši výše. Nenechte se odradit.
Nevím jak bude vypadat budoucnost našich dětí, nevím, jestli se za pár let sami nezničíme. Osud stejně nezastavím. Ale než se tak stane, tak budu dál číst, přemýšlet a předávat svým potomkům všechno, co budu vědět. V nich je naděje. Snad bude dobře. Hrozně rád bych tomu věřil.
Fanoušci mých pátečních literárních seancí se dají rozdělit do několika kategorií podle stylu knížek, o kterých píši. Spojuje je ale jediné. Vášeň pro čtení. Jsem stejný jako vy. Děkuji moc za přízeň. Slunce v duši a buďte dobří!
Konec civilizace aneb překrásný nový svět je vědeckofantastický příběh pocházející z roku 1931, který se zamýšlí nad společenskými poměry v daleké budoucnosti. Některé zdroje uvádí, že jedním z impulsů pro sepsání tohoto románu byl pro Aldouse Huxleyho, spisovatele pocházejícího z Anglie, román Herberta George Wellse Lidé jako bozi, který zobrazuje budoucnost příliš idealisticky, a také jeho zážitky z návštěvy Ameriky.
Jednou všichni zemřeme a dají nás do hrobů. Možná budeme mít štěstí a jednou nás najdou naši potomci a budou přemýšlet, jaké jsme asi žili životy. Prokletí shnijí a rozpadnou se v prach, stejně jako všichni ostatní. Přesto si myslím, že budou všude otisknuty naše činy, myšlenky i ozvěny. Podobně nastavené to mám i s hudbou. Pro poslech si vybírám jen desky, které ve mě probudí nějaké emoce, které mě dokáží vytáhnout z dlouhé letargie, které se říká život.
Američtí death metalisté na své dlouhohrající stejnojmenné prvotině koketují i s doom metalem. Nahrávka je tím pádem záhadná, magická, jakoby zastřená. Připomíná starou tajemnou modlitbu, záhadu, kterou se snažíte vyřešit. Někde mezi melancholií, brutalitou, surovostí a starými náhrobky, se pohybují i TZOMPANTLI.A dělají to s elegancí a zkušenostmi.
V tématech textů, které jsou velmi propracované a zajímavé, se kapela prochází na starodávných místech, užívá si tajné rituály. Jde až na dřeň, na prazáklad všeho zla, k jeho samotné podstatě. Musím také napsat, že se mi líbí jak zvuk, tak i obal. Vše sedí perfektně na svých místech. Songy jsou dlouhé, masivní, svým způsobem velmi bolestivé. Pomalu, ale s jistotou, sestupujeme spolu s kapelou do míst, kde jsou do stěn otištěny temné vzpomínky. Jako bychom znovu objevovali okultismus, temnou magii. Hnilobné procesy byly zahájeny již dávno a svět se zase tolik nezměnil. Zlo pořád čeká na nejvhodnější okamžik, aby zaútočilo. TZOMPANTLI jsou dobří skladatelé, jednotlivé motivy jsou velmi dobře zapamatovatelné. Není to jen schopnost napsat zajímavou pasáž, ale album na mě působí uceleně a kompaktně i jako celek. Zatemním celý svůj pokoj, zhasnu všechna světla a pak už se nechám jen unášet na zpěněných krvavých vlnách řeky tekoucí směrem do hlubokého podzemí. Netřeba kapelu k někomu přirovnávat, lepší je, když si poslechnete ukázky. Pánové se drží tradičních, klasických postupů, ale přidávají i kus svých myšlenek. Lidská historie nebyla vždy přívětivá a spoustu věcí ještě nechápeme. Kapela vám sice nedá odpovědi na nezodpovězené otázky, ale určitě vám pomůže pochopit tmu. Děs, beznaděj, šílenství. Nic jiného už neexistuje. Tahle deska se opravdu povedla. Doom death metalový přízrak z onoho světa!
Asphyx says:
One day we will all die and be put in our graves. Maybe we'll be lucky and one day our descendants will find us and wonder what kind of lives we might have lived. The damned will rot and crumble into dust, just like everyone else. Yet I think our actions, thoughts, and echoes will be imprinted everywhere. I have a similar setup with music. I only choose to listen to records that awaken some emotion in me, that can pull me out of the long lethargy called life.
The American death metallers also flirt with doom metal on their long-playing eponymous debut album. The record is thus mysterious, magical, as if veiled. It reminds me of an old mysterious prayer, a mystery you are trying to solve. Somewhere between melancholy, brutality, rawness, and old tombstones, TZOMPANTLI also moves. And they do it with elegance and experience.
In the themes of the lyrics, which are very elaborate and interesting, the band walks in ancient places, enjoying secret rituals. It goes to the bottom, to the root of all evil, to its very essence. I must also write that I like both the sound and the cover art. Everything fits perfectly in place. The songs are long, massive, and very painful in their own way. Slowly, but surely, we descend with the band into places where dark memories are imprinted on the walls. It's like rediscovering the occult, dark magic. The rotting processes were started long ago and the world hasn't changed that much. Evil is still waiting for the right moment to strike. TZOMPANTLI are good composers, the individual motifs are very memorable. It's not just the ability to write an interesting passage, but the album impresses me as a whole and compact. I darken my whole room, turn off all the lights and then just let myself drift on the foamy bloody waves of the river flowing towards the deep underground. No need to compare the band to anyone, it's better if you listen to the samples. The gentlemen stick to the traditional, classic methods, but add a piece of their own ideas. Human history hasn't always been kind and there are many things we still don't understand. While the band won't give you answers to unanswered questions, it will certainly help you understand the darkness. Terror, despair, madness. There is nothing else. This record is really good. A doom death metal phantom from the other world!
TRACKLIST
1. Yaohuehuetl
2. Tlatzintilli
3. Tlazcaltiliztli
4. Eltequi
5. Ohtlatocopailcahualuztli
6. Tlamanalli
7. Yaotiacahuanetzli
LINE-UP
Huey Itztekwanotl o))) - Vocals / Guitars
G-Bone - Bass
Erol Ulug - Drums
Drums on “Eltequi” performed by Huey Itztekwanotl o)))
Huehuetl drum circle, teponaztli drum, death whistles, shells and shakers were performed by Mateotl Gonzalez, G-bone & Huey Itztekwanotl o)))
A few questions - interview with death metal band from United States - TZOMPANTLI.
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
I’m Huey Itztekwanotl, I play in Tzompantli. We started in 2019 and play indigenous death doom. We incorporate a lot of indigenous folk instruments along with a heavy, punishing but spiritual sound.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
We recorded ‘Tlazcaltiliztli’ with my good friend Erol Ulug at Bright Lights Studios, here in California. He also did session drums for the album and was in charge of the sound and engineering. He and I both co-produced the album.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
I do not know how many copies are pressed up, but it is being released on cassette, CD, digital and vinyl via 20 Buck Spin.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
I wrote all the lyrics except on Eltequi, I got them from a Mexica chant called “Song of Huitzilopochtli '' in the Florentine Codex. The lyrics mainly have a theme of ritual sacrifice and references to history of the Mexica people or Aztecs as most people know them.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
Alex Herrera did the logo. The cover art was done by Andi at AVS Ravenheart and the album layout was done by Dan Fried. We don't have a website other than our socials and bandcamp that I manage. I do think that social networks are important for bands to network and share their news.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
20 Buck Spin is the label that I asked and they said yes to putting out the album. I am very satisfied with how the release has been handled. They have been good to us.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
There are so many but for this project, I drew inspiration from Disembowelment, Mortician, Morbid Angel, Evoken, Mournful Congregation and more. Most of my inspiration I got for this record was reading books about my culture and ancestors as well as playing with the native instruments.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
I only sent it to 20 Buck Spin and they responded very quickly. So I didn't need to send it anywhere else.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
I’ve played many gigs with my other bands but none with Tzompantli yet. I love playing clubs though. They are always way more intimate and fun.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
I don’t have any plans. All I want is to continue to write music that I enjoy and hopefully people will continue to enjoy and support as well.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
Hit up my socials (twitter & instagram) @tzompantlidoom
Občas se začne nad hřbitovem vznášet divná mlha. Má krvavý nádech a smrdí pachem pomalu se rozkládajících těl. Najednou je jedno, kdo byl za svého života zlý a ošklivý, kdo ubližoval jiným. Zbyl po nich jen otisk a bolest, která se obětem zadřela hluboko do mozku i vzpomínek. Přesto si myslím, že spravedlnost existuje. Nikdy nenaleznou klid, navěky se budou toulat mezi naším a oním světem. A když už se jim podaří přejít na druhou stranu, tak shoří jasným plamenem.
Někdy je opravdu zajímavé, jaké obrazy ve mě dokáže hudba probudit. Sedím a poslouchám a přede mnou se odehrává černobílý hororový film. Není divu, společnost mi tentokrát dělá nová kapela STATIC ABYSS. Smečka, jejíž oba členové jsou již dávno zapsáni do death metalových archívů - Chris Reifert (AUTOPSY, ABSCESS, ex DEATH, ex DOOMED) a Greg Wilkinson (AUTOPSY, DEATHGRAVE, BRAINNOIL, ex LAUDANUM). Vítejte na temné hranici mezi realitou a nočními můrami.
Kapela je věrna svým základům. Hlas i rukopis Chrise Reiferta je natolik nezaměnitelný, že si STATIC ABYSS budete ihned pamatovat. Vše je shnilé, mokvající, ušpiněné zkaženou krví. Nemrtví zde mají ve tvářích výrazy plné děsu a šílenství. Osobně si neskutečně užívám doomové pasáže, které jsou zahrány takovým způsobem, že mi doopravdy tuhne krev v žilách. Když jednou podáte ruku Smrti, díváte se pak na život i hudbu úplně jiným způsobem. "Labyrinth of Veins" vnímám velmi osobně, je mojí součástí. A hrozně rád se k desce stále vracím. Po formální stránce je vše ošetřeno na výbornou - zvuk (Greg Wilkinson - Engineering, Mixing, Mastering) chladí a pálí, je špinavý jako ruce sériového vraha. O obal se postaral Andrej Bartulović (All Things Rotten) a musím říct, že je velmi inspirativní. Navíc je ze songů cítit takové to pradávné nadšení pro muziku jako takovou, touhu se vyjádřit. Všechno tím pádem plyne se samozřejmostí, songy se velmi dobře poslouchají a nahrávka je pro mě spíše obřadem, než jen obyčejným setkáním. Je brzy ráno a mě probudily zvláštní zvuky. V noci se tu děly nechutné věci, ale teď už by měli nemrtví spát. Jenže jsou příliš neklidní. Oni také poslouchali "Labyrinth of Veins". Jednou mě zamotají do pavučin nebo spálí na popel. Než se tak ale stane, budu STATIC ABYSS stále poslouchat. Jedná se totiž o skvělou záležitost pro všechny živé i nemrtvé. Morbidní, chladná a temná exhumace death doom metalových hrobů!
Asphyx says:
Occasionally, a strange mist begins to hover over the cemetery. It has a bloody tinge and smells of decomposing bodies. Suddenly, it doesn't matter who was mean and ugly in their lifetime, who hurt others. All that's left is the imprint and the pain that has burrowed deep into the victims' brains and memories. Still, I think there is justice. They will never find peace, they will forever wander between this world and the next. And when they do make it to the other side, they will burn brightly.
Sometimes it's really interesting what images music can awaken in me. I'm sitting there listening to a black and white horror movie playing in front of me. Not surprisingly, I have the new band STATIC ABYSS to keep me company this time. A pack whose two members have long been written into death metal archives - Chris Reifert (AUTOPSY, ABSCESS, ex DEATH, ex DOOMED) and Greg Wilkinson (AUTOPSY, DEATHGRAVE, BRAINNOIL, ex LAUDANUM). Welcome to the dark border between reality and nightmares.
The band is true to its foundations. Chris Reifert's voice and signature are so unmistakable that you will remember STATIC ABYSS immediately. Everything is rotten, swollen, and stained with tainted blood. The undead here have expressions of horror and madness on their faces. I enjoy the doom passages, which are played in such a way that it makes my blood run cold. Once you shake Death's hand, you look at life and music in a completely different way. I feel "Labyrinth of Veins" very personally, it's a part of me. And I love coming back to the record. Formally, everything is handled to perfection - the sound (Greg Wilkinson - Engineering, Mixing, Mastering) is chilling and burning, it's as dirty as the hands of a serial killer. Andrej Bartulovic (All Things Rotten) took care of the cover artwork and I must say it's very inspiring. Moreover, you can feel that ancient enthusiasm for music as such, the desire to express oneself, in the songs. So everything flows with naturalness, the songs are very easy to listen to and the recording is more of a rite of passage for me than a simple encounter. It's early in the morning and I'm awakened by strange sounds. Nasty things happened last night, but now the undead should be asleep. But they're too restless. They were also listening to "Labyrinth of Veins". Someday I'll be tangled in cobwebs or burned to ashes. But until that happens, I'll still be listening to STATIC ABYSS. It's a great thing for all living and undead alike. Morbid, cold, and dark exhumation of death-doom metal graves!
Tracklist:
01. Feasting On Eyes
02. Nothing Left To Rot
03. You Are What You Kill
04. Mandatory Cannibalism
05. Labyrinth Of Veins
06. Jawbone Ritual
07. Contort Until Death
08. Tectonic Graveyard
09. Morgue Rat Fever
10. Clawing To The Top Of The Dead
Notes:
The debut studio album of eerie Death/Doom Metal depravity from Greg Wilkinson and Chris Reifert of US Gorelords, Autopsy
Absolutní ztráta lidskosti a soucitu. Už ani nebyl člověkem a zvířeti se ani nepřiblížil. Jeho duše byla zkažená a toužil po krvi a utrpení. Fotil se s obětmi i u hromadného hrobu. S výrazem bestie, s pohrdavým úsměvem. Ulevilo se mi, když ho oběsili. Když se houpal ve větru s vyplazeným jazykem a kolem něj stáli nemrtví. Přišli se rozloučit všichni, kterým ublížil. Plivnout na jeho mrtvolu. Zlo musí být potrestáno. Falešná humanita nikdy nic nevyřešila.
Podobné obrazy se přede mnou promítají na zeď, když poslouchám novou desku finských ENRAGEMENT. Starý, poctivý death metal s modernější produkcí je zde kombinován s brutalitou a tmou. Připadám si, jako bych byl opravdu svědkem dalšího zločinu proti lidskosti. Zaplať Satan, že tentokrát se jedná jen o znázornění hudbou.
Kapela mě zaujala hlavně svým přístupem. Líbí se mi, že se nejedná jen o obyčejnou kopii věcí minulých, ale pánové se snažili u skládání také přemýšlet a vložili do skladeb velkou porci úsilí a vlastní energie. Sype to pěkně, ENRAGEMENT se s ničím, ani s nikým vůbec nemažou, ale nezapomíná se ani na melodie. Celá deska má takový temný, zvláštní nádech, pach smrti, řekl bych. Každý den sledujeme ve zprávách hektolitry krve a časem jsme otupěli. Všechno začíná být založeno jen na emocích a rozum jde dávno stranou. Finové jakoby vše pochopili a vypálili to na novou desku. Nebude asi pro každého, dovedu pochopit, že mnohé odradí, ale za moji maličkost jsem spokojen. Na dobrých řemeslných základech (Mixed and mastered by Tomi Uusitupa at Oxroad Studio (in Marttila, Finland), Album cover artwork by Daemorph Art) jsou vystavěny zajímavé morbidní kompozice. Album má tlak, sílu, dokáže mě donutit vzít do rukou sekyru. Brutalita, technika, ale i nahrubo nasekaný black metal. Tohle všechno zde najdete ve vzájemné kruté symbióze. Mocné, masivní nástupy, chorobný vokál, riffy, které se vám zadřou pod kůži. Co si víc může fanoušek přát? Osobně si album opravdu užívám a novinku vám mohu jen doporučit. Tahle kapela vás svojí muzikou vykostí a pohřbí vás za hřbitovní zdí. Černý brutální death metal s příchutí zkažené krve!
sumarizace:
ENRAGEMENT vás vyhladí ve stylu starých zkušených death metalových kapel. Krev stříká všude kolem a skladby jsou hrnuty před sebou jako kosti z hromadného hrobu. Ano, kapela na své novince asi nejvíc připomíná rozjetý buldozer, který je k nezastavení. Hutný, mocný, bolestivý zvuk, skvělá produkce, temný obal a dokonce i promo fotky, všechno je přesně takové, jaké má být - za mě excelentní. Osobně pak nejvíc oceňuji velké množství nápadů, zajímavých momentů, deska se také velmi dobře poslouchá i po delší době. Mám rád, když jsou brutálně death metalové nahrávky načichlé temnotou a hnisem a "Atrocities" splňuje mé požadavky na výbornou. Dalo by se také napsat, že jsem nenašel jediné slabé místo. ENRAGEMENT jsou silní, dokáží předat obrovské množství energie. Opravdu mám pocit, že se dívám na zohavené tělo. Také cítíte ten puch? To se rozkládají tkáně. A také kolem hraje nové album těchto šílenců. "Atrocities" je pro mě dokonalou esencí toho, co mám na extrémní hudbě rád! Masakr! Černý brutální death metal s příchutí zkažené krve!
Asphyx says:
ENRAGEMENT will find you in the style of old experienced death metal bands. Blood splatters all around and the tracks are pushing in front of them like bones from a mass grave. Yes, the band probably most reminds the going bulldozer, which is unstoppable. Dense, powerful, painful sound, great production, dark cover and even promo photos, everything is exactly what it should be - excellent for me. Personally, I most appreciate a lot of ideas, interesting moments, the record is also very good listenable even after a long time. I like when brutally death metal records are soaked by darkness and discharge, and "Atrocities" excellently meets my requirements. Let’s say that I did not find a single weak point. ENRAGEMENT are strong, they can deliver a huge amount of energy. I really feel like I'm looking at a mutilated body. Do you feel the smell too? The tissues are breaking down. "Atrocities" is for me the perfect essence of what I like about extreme music! Massacre! Black brutal death metal with a taste of spoiled blood!
Pořád jsem si nezvykl. V některých exhumovaných hrobech totiž leží natolik zohavené mrtvoly, že se mi chce zvracet. Přitom tuhle práci dělám celý život, stejně jako poslouchám death metal. Jsem zvyklý na hromady mrtvol, na chladné márnice, na tichý šepot nemrtvých. Už mě jen tak něco nedokáže překvapit. A pak jsou tu UNDEATH. Americká kapela, o které jsem již několikrát psal (odkazy na recenze a rozhovor jsou dole pod článkem). Podle mého patří k tomu nejlepšímu, co lze v "nové vlně smrtícího kovu" za poslední roky poslouchat.
Novinka moje slova jen potvrzuje. Stačí otevřít první rakev, stačí si poslechnout první skladbu. Ihned se ocitnete v hromadném hrobě. Nechápete, čeho je náš druh schopen. Tolik bolesti, temnoty, hnusu a špíny. Zkažená krev, rozřezaná těla. Ptáte se proč? A pak se sluchátky na uších posloucháte stále dokola "It's Time...to Rise from the Grave". Tady se skládá pocta pravé nefalšované Smrti! Stačí jen přijmout pozvání.
Zvuk, obal, produkce, všechno bylo stvořeno pro jediné - zabít vás hudbou, zahrabat vás několik metrů pod zem. Už jste se někdy dotýkali mrtvého těla? Ani nemusíte, tenhle pocit vám obstarají UNDEATH za vás. Hudba je napsána tak, aby se vám zadřela pod kůži. Shnijete zaživa, odpadá vám maso od kostí. Letos je kapela jako nějaká zákeřná choroba, která ležela dlouhé roky zavřená ve staré kobce, aby se letos vrátila a vymlátila z vás duši. Jsem fanoušek death metalu přes třicet let a stále mě na tomhle stylu fascinuje energie a síla, kterou dokáží dobré kapely doslova narvat do songů. UNDEATH to umí na výbornou. "It's Time...to Rise from the Grave" je poctou všem dlouhým stínům, mlhavým ránům na hřbitovech, mrtvým i stále ještě trošku živým. V další rakvi leží prokletý mnich, s jasnými známkami nekonečného mučení. Výraz děsu v polorozpadlé tváři to jen dokazuje. Udušen, roztrhán, zničen. Přesto drží v rukou nové album. Ano, hudba amerických démonů UNDEATH je plesnivá, šílená, mokvající a nasáklá shnilou krví. Netřeba vlastně dalších slov. Lepší je přidat volume, otevřít si další pivo i hrob. Kývám se do rytmu, s lopatou v ruce. Moje práce je těžká a nechutná, ale najednou mi to vůbec nevadí. Poslouchám totiž "It's Time...to Rise from the Grave". Jsem také dávno prokletý a postupně se rozpadám v prach. Vynikající zásek přímo do dřevěné rakve! Brutální, prašivá, morbidní death metalová exhumace!
Asphyx says:
I'm still not used to it. In some of the exhumed graves, there are corpses so mutilated that I want to vomit. I've been doing this job all my life, just like I've been listening to death metal. I'm used to piles of corpses, cold morgues, the quiet whispers of the undead. It's the only thing that surprises me anymore. And then there's UNDEATH. An American band I've written about a few times (links to reviews and interviews are at the bottom of the article). In my opinion, they are one of the best things to listen to in the "new wave of death metal" in recent years.
The news only confirms my words. Just open the first coffin, just listen to the first track. You'll immediately find yourself in a mass grave. You don't understand what our species is capable of. So much pain, so much darkness, so much filth, so much filth. Corrupted blood, dismembered bodies. Why do you ask? And then you listen to "It's Time...to Rise from the Grave" over and over again. This is where you pay homage to true, unadulterated Death! All you have to do is accept the invitation.
The sound, the cover, the production, everything was made for one thing - to kill you with music, to bury you a few meters underground. Have you ever touched a dead body? You don't have to, UNDEATH will take care of that feeling for you. The music is written to get under your skin. You're rotting alive, flesh falling off your bones. This year, the band is like some insidious disease that has lain locked in an old dungeon for years, only to return this year and beat the shit out of you. I've been a death metal fan for over thirty years and I'm still fascinated by the energy and power that good bands can literally cram into songs. UNDEATH does it perfectly. "It's Time...to Rise from the Grave" is a tribute to all the long shadows, the misty mornings in the graveyards, the dead, and the still slightly alive. In another coffin lies a cursed monk, with clear signs of endless torture. The look of horror on his half-decayed face only proves it. Strangled, torn, destroyed. Yet he holds a new album in his hands. Yes, the music of American demons UNDEATH is moldy, mad, wet, and soaked in rotten blood. No more words are needed. Better to turn up the volume, open another beer and open your grave. I sway to the beat, shovel in hand. My work is hard and disgusting, but suddenly I don't mind it at all. I'm listening to "It's Time...to Rise from the Grave". I'm also cursed and gradually crumbling into dust. Excellent hit right in the wooden coffin! Brutal, mangy, morbid death metal exhumation!
Jsou desky, které ocením nejvíc na chalupě v horách. Vylezu na půdu a mezi zaprášenými vinyly a kazetami zapnu starý přehrávač. Venku je chladno a já si připadám jako v časech svého mládí. Daleko od jedovatých diskuzí na internetu, pryč ze zkaženého světa. Měl jsem to takhle vždycky nastavené. Metal pro mě byl tak trošku únikem, relaxem a lékem, když mi nebylo příliš dobře.
S FAÜST jsem měl vždy co do činění jen na koncertech a abych pravdu řekl, tak jsem si je zařadil po bok mnoha jiných, kteří se snaží oživit staré časy tak nějak ponovu. Většinou to nebývá příliš ono, ale tentokrát jsem spokojen. Pro poslech je sice nutné nasměřovat sluch do starých metalových časů, ale rozhodně se jedná o povedenou desku. Alespoň tady, vysoko v horách její síla vynikne. Když se pak jdete projít se sluchátky na uších kolem místního hřbitova, tak je úspěch zaručen.
Netrpím příliš nostalgií, co se týká hudebních nosičů, ani oblečení, ale hudba, to je něco jiného. FAÜST sice nejsou v ničem noví, ani převratní, ale o to tady ani nejde. Kapele šlo především o to, vytvořit podobné pocity, které jsme my u nahrávek zažívali v osmdesátých letech minulého století. Myslím, že se jim to povedlo. Od podlahy zahraný thrash metal, heavy prvky, ale i spousta rock´n´rollové špíny. Jsem tu správně. Celkovému dojmu hodně přispívá parádní oldschoolový (v rámci dnešních možností) organický a přirozený zvuk (Hellsound Studio by Honza Kapák). Rád a s chutí se dívám i na obal od finského autora T. Kannibalet Hietomaa. Zkrátka a jednoduše, pokud máte rádi pořádné a poctivé metalové retro, budete spokojeni. Vzorem jsou samozřejmě základní thrash metalové spolky, ale také třeba takoví CELTIC FROST, jejichž odér je ze songů také cítit. Dovedu pochopit, že nová generace metalových fanoušků bude nad deskou doslova šílet a na koncertech se rozpoutá pravé peklo. Propojení mezi kapelou a posluchači ale nefunguje jen na mladé. I já, který s sebou už táhnu nějaký ten obrácený kříž na zádech, si album užívám, podupávám si nohou. Nahrávka sice nejvíc vynikne na staré zaprášené půdě, případně ve sklepě, když si jdu pro pivo, ale to nic nemění na tom, že se nejedná jen o dobře odvedené řemeslo. "Tinnitus Inquisition" má v sobě něco navíc. Pověstnou jiskru, chvění, říkejte si tomu jak chcete. Já vím své. Přidám hlasitost a otevřu si další pivo. A teď už mě prosím nechte na pokoji. Jsem ve svém světě. Špinavá thrash metalová krev! Velmi dobře!
Asphyx says:
There are some records that I appreciate the most at the cottage in the mountains. I climb up into the attic and turn on an old record player among the dusty vinyl and cassettes. It's cold outside and I feel like I do in the days of my youth. Away from the poisonous discussions on the internet, away from the corrupt world. I always had it set up that way. Metal was a bit of an escape for me, relaxation and a cure when I wasn't feeling too well.
I've only ever dealt with FAÜST at gigs, and to be honest, I've put them alongside many others who are trying to revive the old days, sort of. Most of the time it's not very good, but this time I'm satisfied. You do have to direct your ears to the old metal days to listen, but this is definitely a fun record. At least here, high up in the mountains its power shines through. If you then go for a walk with headphones on around the local cemetery, success is guaranteed.
I don't suffer too much from nostalgia when it comes to music or clothes, but music is something else. FAÜST may not be new or groundbreaking in any way, but that's not even the point. The band's main goal was to create a similar feeling to the one we experienced with their records in the 1980s. I think they succeeded. Thrash metal played from the floor, with heavy elements, but also a lot of rock 'n' roll filth. I'm right here. The overall impression is greatly enhanced by the awesome old-school (within the limits of today's possibilities) organic and natural sound (Hellsound Studio by Honza Kapák). I also like and enjoy looking at the cover artwork by Finnish artist T. Kannibalet Hietomaa. In short, if you like proper and honest retro metal, you will be satisfied. The role models are, of course, the basic thrash metal bands, but also, for example, such CELTIC FROST, whose odor can also be felt in the songs. I can understand that the new generation of metal fans will literally go crazy over the album and all hell will break loose at the concerts. But the connection between the band and the listeners doesn't only work on the young. Even I, who already carry some of that inverted cross on my back, enjoy the album, tapping my foot. The record may stand out most in a dusty old attic, or in the basement when I go to get a beer, but that doesn't change the fact that this is not just a craft well done. "Tinnitus Inquisition" has something extra to it. The proverbial sparkle, the tingle, call it what you will. I know mine. I'll turn up the volume and crack open another beer. Now please leave me alone. I'm in my own world. Dirty thrash metal blood! Very good!
Ave WARFIST! On March 11, 2022, you released your new album „Teufels“ with Godz ov War Productions. As the title suggests, it is a ride full of real black, thrash metal again. When you left the studio, how did you feel? Please tell us, the fans, something about the new album. What are WARFIST about in 2022?
Hi Jakub! We were damn satisfied with the outcome of “Teufels.” I mean, we were really excited to record this stuff at the time we had finally put some finishing touches to all the songs. In my opinion, this album is the most brutal, as well as the most catchy thing that we have ever made. Some people who listened to it before the premiere said that this might be a breakthrough for us. I don’t know about that. All I know is that this is an album that is going to be difficult to top. However, I guess we kind of got rid of any “chains” that were bonding us and our approach towards making music for this record was the boldest we ever had.
I am just looking at your new video for the song „Meadow of Bizarre“ and I think to myself that you did a great job. Who shot the clip? Tell us a little bit about the song.
The idea was to make an animated clip. The guy who made it for us was Temira de Temirin, a very talented dude, who thought that it would be the best to a collage of old paintings. Him and I picked some artworks that would be suitable for the lyrics, and the final result was far beyond my expectations. A really amazing thing. As for the song, it’s about one of… let’s call it urban legends that used to circle around Zielona Góra. In the seventeenth century, Zielona Góra often underwent from one hands to another, and this also determined which religion was dominant at certain period. The period that’s described in the song is the reign of Catholics. They would get rid of any trace of other religion than theirs, burn books, ban religious rituals, etc. One night, a group of Protestant children wanted to perform a religious rite of their own, but being afraid that they might get into trouble doing so within the town, they decided to go outside the walls and make the ritual at a meadow. However, somebody spotted them and told the guards about everything. They went to stop the children, but when they approached the group, everything became covered in smoke and mist. When all calmed down and the smoke had faded, the children were gone and nobody ever saw them again. In the lyrics I changed the Protestant ritual into a pagan rite, to make things more spicy.
I have your new album in my house from your label to do a review. I have not finished it yet but so far I loved what I have heard. What I have always liked about you is that you are not only orthodox and real but you do not forget sold and dark melodies. Who is the author of your music and how WARFIST compose and create new songs?
I prepare the songs’ sketches, play the riffs to the rest of the band and then we arrange the whole thing together. So, you can say that the entire group is engaged in creating music. As for me, melodies and catchiness are very important. I mean, I like bands like Blasphemy that don’t incorporate melodies into their music at all, but I’ve always wanted Warfist’s songs to stay in your head for a long time. That’s what music is about, isn’t it? The melodies also build the overall atmosphere of a song and make their message easier to understand.
What I enjoy about the new album is the sound which is raw and “dusty”. Where did you record the album, mixed and who did the production?
We recorded it at our friend’s home studio in Szprotawa, just like our previous album. However, this time we decided that somebody else should mix it. Last time, we hired Maniek from Hellspawn to take care of mixing and mastering. We were very satisfied with his job but thought that it’s time to try something different. Together with Greg we thought about who could be up for the task, and we decided to ask Miotła. He’s a guitarist of Feto In Fetus, and a great sound engineer who cooperated with us on a few live shows. He did a great job mixing and mastering “Teufels.” Gave them a raw, but at the same time clear and brutal sound. We never suggested him anything. He just picked the sound that he thought would fit the best to our music, and he did it perfectly.
Also the cover of the album really surprised me. If I understand correctly, there is a skull from a tombstone on it. The cover is simple and slightly dark. What is it supposed to show? And who created it?
Actually, it’s a photo of the sculpture on a wall of the oldest church in Zielona Góra. Some time ago I thought that it would make a great album artwork and finally had an opportunity to use it. I made a photo and Miotła edited it to look good on the album cover. I’ve heard that it’s slightly inconsistent with the title, but I dare to disagree. You know, the devil (Teufel) is associated with evil, and evil is very often associated with death. Besides, a lot of lyrics on the album deal with death. The sculpture presents a skull in a golden crown sent from the sky. I think that it’s a pretty symbolic and suggestive image, very suitable to our latest album.
In your lyrics you sing about blasphemy, sex, occultism, death and violence. What are the lyrics on the new album about? What is the main topic and idea of “ Teufels”?
Mainly about evil within humans. Recently, I very rarely write about satanism or occultism because things happening right now, or in our history, are brutal enough to make a good topic for metal lyrics. There’s no need to write about Satan, since all the devils are here. So, you can find there lyrics like in “Meadow of Bizarre,” which I described earlier. But also lyrics inspired by old legends, like the one about the Pied Piper of Hameln in the opening song. There’s a song about the Cambodian death camp, Tuol Sleng, about a serial children killer from the Victorian Era, and also about murder of a nun, who discovered sexual abuse affair in a Catholic school. Those are some of the topics. Mainly I try to write about true events.
I cannot help myself and I have to ask. You play metal style which is strongly against Christianity. You live in Poland which is considered a strong catholic country. Do you have any problems there? Can you be promoted on TV or in the newspapers? How is the life in Italy affected by Christianity?
I guess you mean Poland because I’ve never lived in Italy 😊 And actually I’d never like to. Italians are too open in my opinion and talk too much, hahaha! Well, Poland has been getting more and more Catholic over the past few years. How does it affect us? We have more shit to criticise and write about. But seriously, if it goes on like this any further, we won’t be any similar to orthodox Muslim countries, where religion sets the law. I hope it doesn’t come to that because I don’t like the idea of living in Medieval times. The problem with Christianity in Poland is that Christians think that everybody should share their point of view, and if they don’t, they should be forced to do so. Also, they want to make everything inconsistent with their ideology illegal, and I guess that’s the biggest problem, especially that our current government licks asses of priests and does everything they want them to. So, as you might suspect, there is no metal in mainstream media and everything that criticises the church, has to remain in the underground. I don’t mind that, but I do mind somebody telling me what to do. I hope that this situation won’t last longer, because as far as I can see, a lot of young people don’t care about religion and just want to live a free life. I hope that their and our voice will eventually be heard.
WARFIST have been playing for 18 years. When you look back and think about your beginnings, what was the main impulse to play metal? Which bands influenced you at the beginning?
At first we were very much under the influence of Australian bands, such as Destroyer 666, Gospel of the Horns or Bestial Warlust, but also the so called first wave of black metal. As for the main impulse? Difficult to say. I guess it was the need to create some violent, aggressive and extreme tunes. Before Warfist, Witchfucker, with whom I founded the band, and I, played in death metal band Ebola, but we wanted to play something more old school and in the style of 1980s. You know, back when the division to subgenres such as heavy, black, thrash, death, or doom, wasn’t as clear as it is today.
Let´s stay in the history…how do you perceive the differences between the present and your beginnings? Everything has changed – technology, sound, recording studios, we have the internet and music downloading. How have those changes affected your band? Did you have to adapt a lot?
Sure! Things have changed drastically since our beginnings. Our first materials were recorded in our rehearsal room on a tape recorder. But that wasn’t a back then. We just wanted to be as oldschool as possible, plus, back then we couldn’t afford a studio. Also, tape-trading was still alive and getting in touch with other bands and trading stuff with them was still alive and well. The Internet was already common, but I remember one thing about it that actually really helped to promote the band online, and it was MySpace. I don’t know if anybody remembers it now, but it was a great database of new bands that made contact and promotion very easy. Apart from that, technologically-wise things are not that different. Maybe when it comes to studio software, but we just play and this change is more noticeable for sound engineers.
I follow your Facebook page and I know about your concerts but honestly, there is not much outside of Poland. Why is that? Is it because you do not want to or because of money? What about some tour to support your new album around Europe and go to the Czech Republic?
Honestly, I don’t know. Probably there’s no much need for Warfist to play live outside of Poland. We don’t receive many gig offers from abroad lately. For the time being, we’ll probably play at Odysey to Blasphemy in Oberhausen, Germany, with bands like Bethlehem, Possession and Denial of God. That’s gonna be in October, and currently it’s the only gig outside of Poland that we have booked right now. Probably it’s also because of the money. You know, we’re not a very well known band that would fill the club, and we still need some cash to get to the show, so probably a lot of promoters don’t want to risk loses. Anyway, we’d like to play more abroad, but we also don’t want to force it. If somebody wants us, will do our best to play. If not, we won’t beg. As for Czech Republic, we played one gig there almost ten years ago. It as in Mlada Boleslav, and the show was fuckin’ wild. I’d like to do that again some day.
I feel that extreme styles are very popular in Poland. Especially death and black metal bands there are amazing! I receive a lot of new album for reviews, I do many interviews and I feel that your scene is very strong. But that is my point of view of a person who does not live in Poland. How do you feel about that? What about concerts, promoters, clubs, shops with extreme metal music?
It is true – Polish metal scene is indeed very strong. It has been for many years, especially when it comes to death and black metal. Too bad that such genres as thrash or heavy are not as popular here. However, things begin to change and more and more young bands begin to play such music. Unfortunately, a lot of it is just copy-paste of ideas of the 1980s bands, and nothing much interesting in the long run. I do hope that things will get better in this case, and we will have another band like Kat, TSA or Wolf Spider. But still, there are enough great bands here to say that Poland has nothing to be ashamed of when it comes to metal, and some bands play as good, as a lot of more popular groups from Sweden, Germany, Norway or USA.
Thank you so much for the interview and I wish your album great selling, your concerts to be sold out. I am looking forward to see you at some concert. I wish you also luck in your personal life. Let the force guide you! WARFIST FOREVER!
Thank you, Jakub! All the best to you to. Thanks for your outstanding support. I really hope that we’ll have a chance to play in Czech Republic one day, and drink some whisky. Cheers!
.JPG)