DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 26. srpna 2022

Report, photos, video - BACK TO THE SYMBOLIC 2022 - ELECTROCUTION, DECREPID, DEHYDRATED, SYMBTOMY, SECTESY - Tři Dvory u Kolína - 26. 8. - 27. 8. 2022


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


kompletní fotogalerie zde / all photos here:

Přiznejme si to. Patříme k vymírajícímu druhu a tenhle svět není dávno pro starý. Nejsme superhrdinové, neumíme svařovat ve vesmíru a stále otevíráme ženám dveře, aniž bychom si uvědomovali, že tím porušujeme křehkou genderovou rovnováhu. Děláme si srandu z věcí, o kterých se mnohde už jenom opatrně šeptá. S festivaly to mám tak, že mě nebaví ty, co se změnily v maškarní ples, ani ty, které jsou spíše politickým manifestem (doprava, doleva, kurvy jsou všude). Ale nevěšme hlavu (i kdyby nás věšeli). Pořád jsou menší fesťáčky, kde dobře vaří, mají pitelné pivo a muziku, která stojí za to. Zmiňme třeba jen skvělý volyňský (http://www.etef.cz/) nebo sušický (https://www.mortifilia.cz/metal-madness/). Na těch mi bylo vždycky dobře a všem je vřele doporučuji. 



Jak říká ten starej dobrej divočák a lamač ženských srdcí Sagvan Tofi: "Kdo pivo pije, muzice platí, vezmou ho do nebe, andělé svatí."....a i když Kamaráda do deště vyloženě nesnáším, tak v tomhle má naprostou pravdu. Každý dobrý festival má kolem sebe partu věrných fanoušků. Už nějaký čas patřím k ultras SYMBOLICu. Kdo jste četl mé předchozí reporty, asi víte, proč. 

Pátek 26. 8. 2022

Stárnu, vole. Byl jsem nemocnej, vole, ale mě nedostanou. Jedu! Chtěl bych se sice cítit jako největší klátič českého showbusinessu, Felix Slováček, ale nejde to. Vlastně mu závidím. Dáda byla za mlada kost, jestli se to tedy ještě může říkat. Moc nespím, vole, a cítím se pod psa, vole. A není to žádná drahá rozklepaná čivava, ale pořádnej death metalovej vořech, vole.

Čaj a dokonce kafe od kolegů z práce. Je hnusný, ale s přednáškou. Cestovalo po celé zeměkouli. Od kolumbijských dětí na plantážích, až přes vousaté baristy v hlavním městě k nám do kanclu. Mlelo se mlýnkem i pantem a na co že mám ten bágl. Jedu na festival, řeknu opatrně, protože očekávám zase smršť příběhů a zážitků. Ale ne, kolegové jsou spíše na úplně jiné věci. Tak mlčí a řeknou jen, aha.




Z dvakrát přes cibetku protažené Kolumbie se otřepu a je mi dobře až u mp3 přehrávače v mé krásné metalové ulitě. Podávány jsou staré pokrmy, které sice nevypadají tak vábně na umělých fotkách na instagramu (jako zmiňovaná káva té úplně nejlepší kvality), ale zase voní čerstvými hroby. Udělám, co je potřeba, dám oběd, na kterém se směju maníkovi v tričku Ortel a pak už jen čekám, až mi padne. U píchaček stojím sám. A těším se jako čert. Bude metal!

Cesta je nejlepší možná, protože mě vyzvedne můj dvorní kočí Michal. Neviděli jsme se dlouho a tak je o čem vyprávět. Vtípky létají vzduchem a někdy se až zardím, protože jsme tak šíleně "zakázaní", že se až stydím. Ale ne, to k našim cestám patří odnepaměti. Díky za odvoz starý barde! Bylo to moc fajn.

Ubytování máme v jednom pensionu v Kolíně. Na pohodu, se sprchou a záchodem. Holt, co si budeme povídat, pohodlí už si zasloužíme. I když moc dobře vím, že přicházím o část zábavy. A taky, dyk nemám stan! A kupovat novej, na pár dní v roce, to si radši pohovím v posteli. 

Rybník u Tří Dvorů je pro mě oázou. Jde na mě ale i nostalgie, protože areál je prodaný a akce je zde pravděpodobně naposledy. Potkávám kámoše i známé. Samý šedý vlas a vous, bříška zocelená v mosh-pitech. Dámy ale nestárnou, v tom jsem byl a budu vždycky gentleman, tentokrát vám na gender seru, přátelé. Vzpomeňme koneckonců opět na krále hnus - diskoték Sagvana a jeho tílko roztržené ve vaně: "Touhy prchavý jsooooouuuu...".

Pivo a pivo a korzování. Pomalu se mi na tváři rozprostírá blahosklonný úsměv. Popíjím a připadám si jako na srazu veteránů. Ale pořád lepší, než dodnes žrát Michala Davida, Františka Janečka a tuhle partu kreatur (vyndej se jak Dáda!).  Prokecám se celým dnem, normálně zapomenu na spoustu kapel. Dnes si jich dám jenom pár. Musím se šetřit. Už mi není dvacet. Nalákají mě až...

DEHYDRATED - bylo to opět setkání u staré rezavé urny, ze které kapela vymetla popel takovým způsobem, že jsem jenom stál, kýval spokojeně hlavou a usmíval se pod vousy. Protože přátelé, pokud budou podobné kapely, jako slovenští DEHYDRATED, death metal nezemře. Zahráno opět od srdce, s nadšením, s takovou tou černou jiskrou, která se podle mého nedá naučit. Bylo to surové, syrové, jako starý buldozer, po kterém zůstává jen zničená země. Netřeba dále popisovat, za mě snad jen - byli jste skvělí a nový zpěvák je démon!, jako vždy! Za mě poklona! It was a reunion at an old rusty urn from which the band had swept the ashes in such a way that I just stood there, nodding my head in satisfaction and smiling under my beard. Because friends, if there are no bands like Slovak DEHYDRATED, death metal will die. Played again from the heart, with enthusiasm, with that black spark that I think can't be taught. It was raw, raw, like an old bulldozer, after which only the destroyed earth remains. No need to describe it further, for me perhaps only - you were great, as always! My compliments!









SCHIZOPHRENIA - naladila a vypadl proud. Pak už nehrálo nic.

Někdy si připadám jako kočka (tak vidíte, nakonec nějakou superschopnost mám). Lépe se mi žije ve tmě. Jsem navyklý noci a jsem šíleně vysmátej. Přesně pro tyhle okamžiky mě baví pořád jezdit. Najednou nejsem postarší šedivý pán v tričku s lebkami, ale spíše Sandokan a všechny holky jsou Perly z Labuanu. Ukažte mi nějakýho tygra a já ho roztrhám na kusy. Kecáme, smějeme se, až nás bránice bolí. Pivo a pivo a sem tam nějaký paňáček, aby řeč nestála. S některými se vidím jen na akcích a některé jsem neviděl nikdy střízlivé (a střízlivý), ale blahoslavené budiž podobné chvíle. To na velkým fesťáku nezažijete. Tady jsou totiž jen srdcaři (nepleťte si prosím s rádoby srdcaři). Umrtvím se po skvělé hudbě alkoholem. Patří to k situaci, jako k mrtvému zimník. Ne, nedokážu si představit, že bych cucal pomelo a jedl jen zrní. Já musím řvát jako tur, lichotit holkám jako Sam Hawkins: "Myší oáásku". Jsem zpátky v devadesátkách, jsem nostalgický, každého bych objímal. A místo Satan říkám Sagvan. Měl bych jít spát. Ale nejdu...

Jak známo, tak ke tmě patří démon alkohol. Naše dobrá víra, že máme v Kolíně penzion vzala za své. Ten den spaly na pokoji jen naše batohy. Michal si lehl na podlahu do dodávky a mě ustali v předsíni. Zalehl jsem jak starý mafián na matračky. 

Sobota 27. 8. 2022

Spím tak tři hodiny a pak vylezu ven. Kolegové a mí kamarádi ze Slovenska už popíjejí pivo. Připojím se a posnídám bábovku a kakao (rozuměj pivo a párek). Jsem zase v tom. V tom krásným světě. To nezná a nemá ani Thor (Steinar, muhehe), ani Spiderman, ani Batman, dokonce ani kluci a holky z Babovřesek a Kameňáku. Mě nakonec ale stejně nejvíc štve, že na nás někteří koukají jako na zábavovku. To prosím vás ne, ani Horká kaše. Metal je úplně o něčem jiném! O čem? A co vám budu, volové, měli jste tu být. Je to legrace a silácký řeči a holky co jsou pořád ženskejma. Ale na mě nedejte, svět je dávno jinde. My si tu udělali jen takový malý ostrov normálnosti, s dovolením pěkně. 

Možná jsem starej mamut a vlk s vlkem, nadváhou, ale cítím se děsně pozitivně. Kolem, co svět světem stojí, zuří přetvářka a klam, politika, asociální sítě, debilové a krávy, agresivní cyklisti (bowden, elasto - graph style), bio matky (dítě je víc než člověk!), neomalení řidiči i majitelé čivav s kabelkama a já nevím kdo a co ještě, ale tady je mi fakt hrozně fajn. Opakuji se, ale musím, je to jako za starých časů. Pohoda, klídek, smích. A k tomu hudba, která stojí za návštěvu, za povšimnutí, za poslech. Inu, jdu na to. Proto jsem koneckonců také přijel. 

I REFUSE - death grindová mlátička z Polska dodržovala všechny náležitosti hraného stylu. Byl jsem přesně v náladě, kdy mi přišla jejich muzika k chuti. Představte si, že vám někdo vyřízne ze zad kus kůže a nasype do rány sůl. Tak songy od téhle smečky bolely ještě víc. K tanci a poslechu nám zahráli I REFUSE. A já mohu dodat jediné - bavili mě! Totální jatka! The death grind banger from Poland followed all the elements of the playing style. I was exactly in the mood when I found their music to my liking. Imagine someone cutting a piece of skin out of your back and pouring salt in your wound. Then the songs from this bunch hurt even more. REFUSE also played for us to dance and listen to. And I can add only one thing - they entertained me! Total slaughter!



MONASTERY - člověk se učí pořád něco nového, stále objevuje. Kapela hraje od roku 1989 a byla pro mě velkým překvapením. Absolutní oddanost klasickému death metalu. Nadšení, rychlost, ale i chladné melodie. Propracované skladby, které měly jediný účel - rozsekat vás na malé kousky! Kapela odvedla skvělé vystoupení. Surové, syrové, dynamické, s takovým tím starým feelingem, které umí jenom srdcaři. Jo, a stokrát říkám ano! Jako lavina, jako tsunami, po kterém zůstává jen zkáza! Takoví byli maďarští MONASTERY. One is always learning something new, always discovering. The band has been playing since 1989 and was a big surprise for me. Absolute devotion to classic death metal. Enthusiasm, speed, but also cool melodies. Sophisticated songs that had only one purpose - to cut you into small pieces! The band gave a great performance. Raw, raw, dynamic, with that old feeling that only heartthrobs can do. Yeah, and I say yes a hundred times! Like an avalanche, like a tsunami that leaves nothing but destruction! That's what Hungarian MONASTERY was like.




GORE THROWER - hrobníci od Matky boží! Ctitelé temnoty a hniloby. Obdivovatelé dlouhých stínů. Na pódiu stála kapela, která neznala slitování. Útočila pomocí rezavých riffů, zničujících bicích i bestiálního vokálu. Přehrabovali jsme se spolu ve starých kostech a já si užíval death metal, který byl tentokrát vytažený snad odněkud ze starých katakomb. Maďarská úderka na to šla velmi dobře, odvedla výkon, který mě nenechal na pochybách. Další jméno, ke kterému se budu rád vracet. Nemrtví zase jednou tančili na hrobech! Gravediggers of the Mother of God! Worshippers of darkness and decay. Admirers of long shadows. On the stage stood a band that knew no mercy. They attacked with rusty riffs, devastating drums and bestial vocals. We were digging through old bones together and I was enjoying the death metal, which this time was pulled from somewhere in the old catacombs. The Hungarian punchline went at it very well, delivering a performance that left me in no doubt. Another name I will be happy to return to. The undead have once again danced on graves!




SECTESY - severští death metaloví melodici z kolínských rovin. Kapela, která už je nějaký ten rok zapsána do paměti všech opravdových fanoušků smrti. Netřeba představovat, netřeba se nějak dlouze rozepisovat. Všichni je máme rádi, oni pokaždé odvedou dobrou práci a i tentokrát to nebylo jiné. Zombie nejdříve stály jen tak opodál, možná trošku ostýchavě, ale stačilo, aby zazněla první skladba a už to zase vřelo. Vždycky se mi líbily smečky, které umí nakombinovat chlad, temnotu s pořádným nářezem a v tom jsou SECTESY opravdoví mistři. Navíc si můžete i zazpívat s kapelou, protože songy mají skvělé melodie. Mrazilo mě v zádech, takže opět a jako pokaždé - vše v nejlepším pořádku! Nordic death metal melodics from the plains of Kolín. A band that has been burned into the memory of all true death fans for some years now. No need to introduce, no need to go into a long description. We all like them, they always do a good job and this time was no different. At first the zombies stood by, maybe a little shyly, but all they had to do was play the first song and it was roaring again. I've always liked the bands that can combine coldness and darkness with a real kick and SECTESY are true masters at that. Plus you can even sing along with the band because the songs have great melodies. It gave me chills, so again and as always - all in the best order! 






SYMBTOMY - prach a krev! Rakve a rezavé hřeby! Chlad z dlouho nevětraných hrobů. Sypalo to opět pěkně, na to vezměte jed! Líbí se mi, že jsou pánové a dáma každým dalším vystoupením lepší a lepší. Cítím v kostech, že se dočkáme ještě velkých věcí. U Kolína se odehrával starý rituál, návštěva nedalekého hřbitova. Mrtvoly byly vykopány, ale nejednalo se jen o klasické, dobré a slušně odvedené řemeslo. Nenechte se mýlit, pod povrchem bublala zkažená krev, mísila se se vztekem a nám nezbývalo než se kývat do rytmu, jako nějaké zombie. Podruhé s novým zpěvákem a musím říci, že je to přesně ten druh frontmana, který posouvá smečku zase o kousek dál. Nechme ale slov, ta jsou a byla vždy zbytečná. Tohle byla hudba pro všechny nemrtvé! Paráda, jako vždy! Dust and blood! Coffins and rusty spikes! The cold of long unventilated graves. It's sprinkled nicely again, take poison for that! I like the fact that the gentlemen and the lady are getting better and better with each performance. I feel in my bones that we're going to see more great things. There was an old ritual going on at the Cologne, a visit to a nearby cemetery. The corpses were dug up, but it wasn't just a classic, good and decent job. Make no mistake, there was tainted blood bubbling beneath the surface, mingled with rage, and we had no choice but to sway to the rhythm like some kind of zombie. Second time around with a new singer and I have to say, he's exactly the kind of frontman that pushes the pack just that little bit further again. But let's not mince words, they are and always have been unnecessary. This was music for all the undead! Great, as always! 










Recenze/review - SYMBTOMY - DEMO#2

ELECTROCUTION - nezapomínejme na to, že SYMBOLIC FEST byl vždy o splněných snech. Jeden se mi právě splnil. Najednou jsem se ocitl ve staré továrně, kde ožily stroje na zabíjení. Italové jsou na scéně velký pojem, jejich technický death metal je vždy skvěle zahraný. Jsem moc rád, že jsem se o tom mohl přesvědčit i naživo. Celé vystoupení jsem byl doslova hypnotizovaný. Jako v nějakém starém temném sci-fi. Bolestivé riffy, mocný vokál, bicí, u kterých se mi lámaly kosti. Je vám všem doufám jasné, kdo byl králem celého festivalu? Staří i moderní zároveň, divocí i mraziví. Takoví dokázali být pánové během několika okamžiků. Byl to masakr, konec světa, symfonie death metalu! Apokalypsa! Let's not forget that SYMBOLIC FEST has always been about dreams coming true. One just came true for me. Suddenly I found myself in an old factory where the killing machines came to life. The Italians are a big name in the scene, their technical death metal is always well played. I'm very happy that I could see it live. I was literally hypnotized the whole performance. Like in some old dark sci-fi. Painful riffs, powerful vocals, drums that broke my bones. I hope it's clear to all of you who was the king of the festival? Old and modern at the same time, wild and chilling. That's what the gentlemen could be in a matter of moments. It was a massacre, the end of the world, a symphony of death metal! Apocalypse!









Recenze/review - ELECTROCUTION - Psychonolatry (2019)



DECREPID - při vystoupení téhle skupiny se v areálu pořádně ochladilo. Alespoň tak jsem jejich smrtící kov vnímal já. Pánové nám citovali ze starých spisů, napsaných na lidské kůži. Kolem se procházely přízraky a z pódia k nám tekla černá krev. Skvěle napsané skladby, které se nejvíce hodí asi na pohřeb prokletých, zněly opravdu pekelně. Prosévali jsme prach zemřelých mezi prsty, modlili se k obrácenému kříži. A poklekli před jediným pravým death metalem, který existuje. Kapela do toho šla po hlavě a rozdrtila mé kosti na malé kousky. Bylo to mocné, divoké, temné a chladné jako čerstvý hrob! It got really cold in the venue when this band performed. At least that's how I perceived their death metal. The gentlemen quoted to us from old writings written on human skin. Ghosts walked around and black blood flowed from the stage towards us. The brilliantly written songs, probably best suited for the funeral of the damned, sounded truly hellish. We sifted the dust of the dead between our fingers, praying to the inverted cross. And knelt before the only true death metal that exists. The band went headfirst and smashed my bones into little pieces. It was powerful, fierce, dark and cold as a fresh grave! 








Recenze/review - DECREPID - Endless Sea of Graves (2020)



"Néééésnááááášíííím loučení.....": vyskočí mi v hlavě ta stará kurva Majkl Dejvid. Proč? Proč mi zase mozek dává na vědomí, že je konec? Já nechci! Bylo to moc krátký. Vždyť zítra zase budou všichni svařovat ve vesmíru, každý bude barista, budu poslouchat nekonečné příběhy o návštěvě v barber shopu, o bowdenech a každý, nehledě na pohlaví, bude bojovat proti všem. Z rádia budou řvát ty samé písně stále dokola, z internetu poteče hnis a lidi na ulicích budou jako zombie a všude budou draci, samí draci. Tentokrát se se všema objímám déle, než je obvyklé. Od minule totiž už někteří nejsou mezi námi. Pomalu odcházíme za lepším. Do katakomb, kde budeme pařit do skonání světa. Všichni kolem mě mají takové smutné úsměvy. Děkuji všem, kdo se o mě tak hezky starali. Dávám si poslední kofolu (pivo už do sebe nenatlačím), kynu rybníku, areálu, loučím se. Bylo mi tady vždycky dobře. Usínám rozjitřený jako stará bába. Hele, pořád se cítím silnej, ale v podobných chvílích jsem naměkko. S tím nic neudělám, nebudu vám přeci lhát. Nejsem žádnej kritik, ani novinář (třikrát se křižuju v obráceném gardu). Jdu, i když nerad, spát. Musím, mám dost. Dnešek byl pro mě hodně náročný. Dobrou, vole. 

Lidé a postavičky: Poklona a klobouček. Asi jsem si nestihl promluvit se všemi, omlouvám se. A jsou to právě lidé kolem Symbolicu a fanoušci, kteří dělají festival jedinečným. Děkuji moc kamarádi, s vámi vždy získává moje návštěva další rozměr. Bude na co vzpomínat.

Organizace: s výpadkem proudu nejde nic dělat. Schizophrenia zamrzela, ale vyšší moc neočúráte. Symbtomy se přeložili na další den a já vlastně nemohu nic jiného zásadního vytknout. 

Pivo, jídlo: Radegast mám rád a chutnal mi. Snídaně, oběd i večeře, vše v pořádku. Jen ta večeře, tu si moc nepamatuji. Tady jednoznačně velká pochvala.

Zvuk: na pohodu. Sem tam bylo něco trošku víc nahlas, ale celkově si nemám na co stěžovat. Dávám jedna mínus, ale to spíše kvůli tomu, aby mistr zvuku nezpychl.

Počasí, tlak, rosný bod: Jedna bouřka, sem tam mlha, občas dusno, ale staré pravidlo stále platí. Nejsem z cukru, to spíš jen abyste věděli, že i živly si řekly své.

Jedinou kritiku bych tak směřoval k tomu hajzlovi, co vykrádal stany. Hej kámo, víš o tom, že až tě někdo chytí, tak budeš hodně litovat? Pamatuj příště na to! Srát se s tebou rozhodně nebudeme. To jen, abyste věděli, že i pod růžovým lakem se občas ukrývá rez. 

Neděle 28. 8. 2022

Dobrý festival se pozná podle toho, že jej dělají dobří lidé a chodí na něj pohodoví fanoušci. To za prvé. Pak jde samozřejmě o kapely. Na Symbolicu je super, že se na něj jako nějací nomádi naučila jezdit zajímavá sorta lidí. Každý poslouchá trošku něco jiného, ale všichni jsou takoví, jak to jen napsat, obyčejný hovada, jako za starých časů. Nikdo na nikoho nemachruje, nikdo se nepovyšuje a i těch pár debílků si tam hýčkáme jako vlastní. Tahle země ani svět už dávno není pro starý a je hrozně moc dobře, že jsou ještě podobné akce. Až totiž nebudou, tak skončí metal, tak jsem jej měl vždycky rád. Pak už budu jen chodit do lesa, objímat stromy a vzpomínat. 

Jsem v Plzni a sedím u stolu. Dostanu oběd a všichni čekají, až budu vyprávět. Nedá mi to a musím jim na začátek říct. Víte, to co vám teď povím, se doopravdy stalo - žádnej Netflix, žádný vesmírní kovbojové, ani příšery. Jenom já, muzika a lidí, kteří stojí za to. Mluvil jsem asi hodinku. A pořád se usmíval. Sem tam si na něco radostně vzpomněl. Pak mi dcera řekla: "Tati, já ti tohle fakt závidím" A já jí zasněně odpověděl: "Máš co panenko, máš co...".

Děkuji za pozornost. Buďte dobří!

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


kompletní fotogalerie zde / all photos here:

-----------------------------------------------------------------------------------------------

about SYMBOLIC FEST OPEN AIR on DEADLY STORM ZINE:







------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

KNIŽNÍ TIPY - Hrobník - Oliver Pötzsch (2022)


Hrobník - Oliver Pötzsch
2022, Kalibr

Do Vídně se chystáme s rodinou už nějaký čas. Teď už ale vím, že se půjdu podívat na trošku jiná místa, než která uvádí turistický průvodce. Po přečtení Hrobníka se dívám na tohle město přece jen trošku jinak. Jedná se o příběh z roku 1893, po ulicích jezdí tramvaje tažené koňmi, František Josef je v dobré kondici a na čerstvě založenou kriminální policii přijíždí mladík z Německa, aby zavedl nové metody vyšetřování. Setkává se u podivně provedených sériových vražd s hrobníkem, který je pokračovatelem dlouhé generace tohoto řemesla. Příběh je opravdu temný, v momentech, kdy autor čerpá informace z almanachu sepsaného právě hrobníkem (a mimochodem praprapra dědečkem autora) opravdu morbidní. Nic pro slabé povahy, ale kniha je tím o nějaký řád uvěřitelnější.

Když si to vezmu kolem a kolem, tak detektivní příběh není zase tak překvapivý, ale vše vyváží autorova v podstatě dokonalá znalost reálií tehdejší Vídně. Muselo to stát roky příprav, ale podařilo se. Manželka měla Vídeň kdysi na nástavbě jako průvodkyně a ví o ní vlastně všechno, ale i ona byla překvapena, kolik nových informací se dozvěděla. Pro mě bylo hrozně příjemné se nechat přenést do doby, kdy s telefonem uměl jen málokdo, o některých postupech se ve zkostnatělé a nepružné policii ještě nevědělo. Měl jsem pocit, že se opravdu procházím ulicemi, jezdím koňkami do chudinských čtvrtí. Pracuje v nich mnoho přistěhovalců, které místní moc nemusí. Jsou totiž prý tupí a nejde jim o nic jiného, než o to vydělat si. Dělají nepořádek, pijí (ano, jsme jimi my Češi). Co jen mi to připomíná? 

Zajímavá je ještě jedna věc. Jednak mapka (miluju staré mapy!), která je vložena v úvodu knížky a pak takové ty drobnosti, které jsme převzali. Některá jídla, kávu, ale třeba i postupy a modely chování. Leopold, mladý vyšetřovatel a hlavní postava knížky (spolu s podivínským hrobníkem), se snaží být na tehdejší dobu moderní. Kouří třeba cigarety, obléká se jinak než ostatní. Stačilo pár kapitol a hned jsem si ho oblíbil. To je pro mě osobně u detektivek hrozně důležité. Nedokázal bych číst o někom, kdo by mě štval. Vraždy jsou samozřejmě šílené, brutální, vyšetřování se zpočátku motá v kruhu, Leopold naráží neustále na své tupé kolegy, kteří si myslí, že ví všechno a nejsou přístupní novým věcem. V tom jsme se také moc nezměnili, co říkáte?

Tehdejší Vídeň máme zafixovanou jako město plné kaváren, šviháků v kloboucích, honosných večírků, velké administrativy a samozřejmě valčíku. Pod povrchem se ale rozprostírá hnus a špína. Chudoba a násilí. Smrt chodí uličkami a nezná slitování. Pro mě byla knížka až magicky tajemná a hlavně nesmírně zajímavá a napínavá. Obsahuje vše, co mám na tomhle žánru rád. Je to takový ten poctivý příběh, které se kdysi psávaly. Hlavně je uvěřitelný, dokonce si myslím, že autor čerpal z nějakých starých spisů (někde jsem to četl, ale nemůžu to už dohledat, tak to berte s rezervou). Měl jsem zrovna týden, kdy mě v šílených vedrech postihla horečka. Chodil jsem sice do práce, ale odpoledne jsem nebyl schopný dělat skoro nic. Tahle knížka se stala mojí společnicí a chvílemi se přenesla i do mých snů. Přemýšlel jsem, jakým směrem se bude děj dále ubírat. Fantazie pracovala i v horečnatých stavech na plné obrátky. 

Moje první setkání s Oliverem Pötzschem dopadlo nadmíru dobře. Seženu si další knížky. O to se nebojte. Vlastně jsem si pro sebe objevil další svět. Tak snad jsem vás dostatečně navnadil. Pokud máte tenhle žánr rádi, neváhejte ani chvilku. Vídeň čeká. Snad se tam na podzim podívám. Opatrujte se a děkuji za pozornost.

------------------------------------------------------------------------------------------------------

1893: Augustin Rothmayer pracuje jako hrobník na známém vídeňském ústředním hřbitově. Nevrlý podivín je současně velmi sečtělý a vzdělaný samouk. Ve volných chvílích sepisuje Almanach pro hrobníky. Inspektor Leopold von Herzfeldt ho však připraví o klid. Mladý policista totiž potřebuje odborníka na vše, co souvisí se smrtí. Vyšetřuje brutální vraždy vídeňských služek. Každá z nich byla nemilosrdně probodnuta kůlem. Hrobník ví, že tímto způsobem byli od dávných dob nebožtíci drženi ve svých hrobech, aby neškodili živým. Řádí snad ve Vídni vrah věřící v upíry?


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 25. srpna 2022

News! - EMPIRE DROWNS - Purity - lyric video!


EMPIRE DROWNS "Purity" lyric video



Delivering a tasteful blend of old-school doom/death-laden metal and dark, gothic rock, Denmark's EMPIRE DROWNS is finally ready with the release of their debut album following the 2013 EP “Bridges”.

The first song to be known from the upcoming record is “Purity”, a long and captivating dirge featuring all the trademarks that put Empire Drowns in the map of every doom/death metal fan ten years ago. Early Nineties doom/death metal inspired by Paradise Lost, My Dying Bride & Anathema beautifully performed by a band featuring members and ex-members from Withering Surface, A Sun Traverse, Saturnus & Urkraft.


Empire Drowns' debut album will be released in the Fall of 2022.

Lineup:
Thomas Birk - guitars
Kim Jørgensen - drums
Anders Ro Nielsen - keys
Marco Angioni - bass
Michael Hvolgaard Andersen - vocals

Digital single:

Web:


------------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - FLESHROT - Unburied Corpse (2022)


FLESHROT - Unburied Corpse
CD 2022, Me Saco un Ojo Records

for english please scroll down

Pokaždé se těším, ale mám také obavy. Nikdy nevíte, co vás při exhumaci starých hrobů čeká. Někdy jenom smrdí zatuchlinou a pár kostí naskládaných v rakvi je jen slabým otiskem historie, ale mnohdy se začnou ozývat divné zvuky, maso smrdí sírou a lebka se směje v hrůzných rytmech. Tenhle případ nastává v momentech, když potkám nějakou dobrou novou kapelu. O texaských FLESHROT jsem slyšel poprvé v roce 2020, když vydali své první demo. Bylo dobré, ale trpělo horším zvukem.

Letos mě novinka "Unburied Corpse" doslova smetla z povrchu zemského. Divoké, prašivé riffy, dunivé bicí, hlas bestie. Co víc si může starý fanoušek smrtícího kovu a pohřbů do země vlastně přát? Myslím, že se album opravdu povedlo. Už po několika prvních setkáních mi vypálilo cejch přímo do mozku. 


FLESHROT uctívají základy stylu, to je bez debat. Jsou slyšet odkazy na MASTER, DEATH, INCANTATION i MORBID ANGEL (určitě mě doplníte), ale o to tady ani nejde. Mě vždycky hlavně zajímalo, zda kapela hraje od srdce, myslí to vážně. Musí mít dobrý zničující a prašivý zvuk, morbidní obal a skladby v sobě musí mít hnilobu a špínu. Bez toho se v death metalu neobejdete. Je to svým způsobem dar a FLESHROT tohle všechno mají. To vám podepíšu vlastní krví. Jako bych se přehraboval ve staré rakvi z devadesátých let minulého století. Když zazní první riff, kosti se rozpadnou v prach. Vše obestře temnota a vy si můžete naplno užít pestrou paletu chmurných a nihilistických nálad. Podobné společné výlety na onen svět, směrem do pekla, jsou jasným důkazem toho, že se nahrávka opravdu povedla. "Unburied Corpse" žhne a pálí, zároveň je chladné a mrazivé. Možná jste byli také někdy účastníky povedené exhumace. Vždycky si představuji, co nebožtík kdysi zažil, jaký měl život, jakou smrt. Ta v provedení FLESHROT je návyková, je jako nějaká zlá choroba, která čeká na vaši sebemenší chybu. Troufám si tvrdit, že se tenhle zásek do plesnivé rakve vydařil. Kolem cesty leží zohavená těla našich předků. Asi také poslouchali podobné desky. Nedivím se, novinka je skvělá! Zadře se vám pod kůži, rozdrtí vás na malé kousky, shnijete u ní zaživa! Morbidní, prašivá, zkažená death metalová krev!


Asphyx says:

I always look forward to it, but I'm also worried. You never know what you're gonna find when you exhume old graves. Sometimes it just smells rotten and the few bones stacked in the coffin are a faint imprint of history, but often strange noises start to be heard, the flesh smells of sulphur and the skull laughs in horrible rhythms. This is the case when I meet a good new band. I first heard of Texas' FLESHROT in 2020 when they released their first demo. It was good, but suffered from a worse sound.

This year, the new release "Unburied Corpse" literally blew me away. Wild, dusty riffs, thunderous drums, the voice of the beast. What more could an old fan of death metal and burying himself in the ground really want? I think the album was really good. It burned a mark right into my brain after the first few sessions.


FLESHROT worship the basics of style, no doubt about it. You can hear references to MASTER, DEATH, INCANTATION and MORBID ANGEL (I'm sure you'll complete me), but that's not even the point here. I've always been mostly interested in whether a band plays from the heart, whether they mean it. It has to have a good devastating and dusty sound, morbid cover art and the songs have to have rot and filth in them. You can't do death metal without this. It's a gift in a way, and FLESHROT have all of that. I'll sign it with my own blood. It's like rummaging through an old coffin from the 1990s. When the first riff hits, the bones crumble into dust. Darkness envelops everything, and you can enjoy a variety of gloomy and nihilistic moods. Such joint excursions to the other world, towards hell, are a clear proof that the recording has really succeeded. "Unburied Corpse" glows and burns, it's cold and chilling at the same time. Perhaps you too have been a participant in a hilarious exhumation. I always imagine what the deceased once experienced, what kind of life they had, what kind of death. The one performed by FLESHROT is addictive, like some evil disease waiting for your slightest mistake. I dare say this hit on the moldy coffin was a success. Around the road lie the mutilated bodies of our ancestors. They probably listened to records like this too. I'm not surprised, the new stuff is great! It'll get under your skin, it'll crush you to pieces, it'll rot you alive! Morbid, dirty, wicked death metal blood!


Tracklist:
01. Wrapped In Entrails
02. Intricate Dissection
03. Draining The Liquefied Remains
04. Unburied Corpse
05. Post Burial Extractions
06. In Filth And Pain
07. Haunted Visions Of Sick Depravities

středa 24. srpna 2022

Recenze/review - TO THE DOGS - Light the Fires (2022)


TO THE DOGS - Light the Fires
CD 2022, Life After Death

for english please scroll down

Drtíme staré kosti a stále nás to baví. Další těla, další bílé lebky. Zavřeni v podzemí, děláme práci, která je  těžká a náročná. Nic pro slabé povahy. Stejně jako hudba, kterou u toho posloucháme. Znovu zvedám kladivo. Slyším ozvěny ze záhrobí. Jedna mrtvola se posadila ve své rakvi. Posloucháme novou desku maniaků TO THE DOGS a tak nám vůbec nepřijde divné, že nám podříznou hrdlo ostrým nožem.

Tančíme na svých vlastních hrobech a užíváme si surovou kombinaci starého thrashe, crustu, blacku i death metalu. Muzika těchto šílenců je stará jako rakve, které k nám chodí na likvidaci. Pomáhá nám drtit prašivé kosti, pomáhá nám přežít v dnešním zkaženém světě.


TO THE DOGS si jedou to svoje, hezky ve stylu klasiků VENOM, NIFELHEIM, VULCANO, MORBID SLAUGHTER, DEATHHAMMER, PENTAGRAM CHILE, AURA NOIR, DESASTER, PROTECTOR, POSSESSED. Neohlížejí se napravo ani nalevo. Jsou nekompromisní, špinaví, uvěřitelní a opravdoví jako smrt. Líbí se mi zvuk, obal, ale hlavně obrovské množství energie, které mě pokaždé doslova přiková na zeď. Tohle je záležitost pro staré, prašivé psy, kteří zvednou hlavu jen v případě, když hraje něco dobrého. Podobné záležitosti mi samozřejmě kolují již dlouhé roky v krvi. Jsou mojí součástí a tak nemohu hodnotit jinak, než velmi vysoko. "Light the Fires" je deskou, která vám vezme na výlet přímo do pekla. Spálí vás na popel a rozpráší na dávno opuštěných pohřebištích. Pánové jsou věrni tradičním postupům, na nic si nehrají a já jim jejich hrobařskou práci věřím bezezbytku. Až půjdu ráno zase temnými ulicemi, jsem si naprosto jistý, že mi budou hrát do uší. A to pořádně nahlas. Namíchány jsou zde totiž všechny potřebné ingredience pro pořádnou pařbu v márnici. Drtíme staré kosti a stále nás to baví. Další těla, další bílé lebky. Zavřeni v podzemí, děláme práci, která je  těžká a náročná. Nic pro slabé povahy. Stejně jako hudba, kterou u toho posloucháme. Znovu zvedám kladivo a zapínám přehrávač. "Light the Fires" se nebývale povedlo. Album, které vás rozdrtí na prach! Black, thrash, crust metalový zásek přímo do našich černých duší!


Asphyx says:

We're crushing old bones and we're still having fun. More bodies, more white skulls. Locked underground, doing a job that's hard and demanding. Not for the faint of heart. Just like the music we listen to. I'm picking up the hammer again. I hear echoes from beyond the grave. A corpse has sat down in its coffin. We're listening to a new record by maniacs TO THE DOGS, so it's not strange at all that they're going to slit our throats with a sharp knife.

We dance on our own graves and enjoy the raw combination of old thrash, crust, black metal and death metal. The music of these madmen is as old as the coffins that come to us for disposal. It helps us to crush our dusty bones, it helps us to survive in today's corrupt world.


TO THE DOGS do their own thing, in the style of classics VENOM, NIFELHEIM, VULCANO, MORBID SLAUGHTER, DEATHHHAMMER, PENTAGRAM CHILE, AURA NOIR, DESASTER, PROTECTOR, POSSESSED. They do not look to the right or left. They are uncompromising, dirty, believable and real as death. I love the sound, the cover art, but most of all the massive amount of energy that literally drives me up the wall every time. This is a thing for mangy old dogs who only raise their heads when something good is playing. Of course, stuff like this has been in my blood for years. They are a part of me, and so I can't rate them other than very highly. "Light the Fires" is a record that takes you on a trip straight to hell. It will burn you to ashes and scatter you in long abandoned burial grounds. The gentlemen are loyal to traditional methods and I trust their gravedigger work completely. When I walk down the dark streets again in the morning, I'm pretty sure they'll be playing in my ears. And they'll be loud. All the ingredients for a good party in the morgue are mixed here. Crushing old bones and still having fun. More bodies, more white skulls. Locked underground, we're doing a job that's hard and demanding. Not for the faint of heart. Just like the music we listen to. I pick up the hammer again and turn on the player. "Light the Fires" is unprecedentedly good. An album that will crush you to dust! A black, thrash, crust metal blast straight into our black souls!


about TO THE DOGS on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. No Mercy (02:57)
02. Rabid (02:53)
03. Gates (03:05)
04. Sacrifice (02:19)
05. All Hail Death (03:07)
06. Funeral (02:53)
07. Nomad (02:19)
08. Abductor (02:58)
09. Reaper (03:03)
10. To the Dogs (03:34)
11. Desecration (02:38)


https://open.spotify.com/artist/3CW1RvD0NIWcXUN8HJlYeb?si=2ILjsJiIQHGUO_VUdWlTYg&nd=1

úterý 23. srpna 2022

Recenze/review - SEDIMENTUM - Suppuration morphogénésiaque (2022)


SEDIMENTUM - Suppuration morphogénésiaque
CD 2022, Memento Mori / Me Saco un Ojo Records

for english please scroll down

Rezavý nůž, zabodnutý přímo do břicha. Snět, která započala svoji práci. Jsi nakažený, hniješ zaživa. Stáváš se pomalu nemrtvým a nevíš, jestli je to díky mokvající ráně nebo poslechem nové desky šílenců SEDIMENTUM. Pokud rádi a často trávíte svůj čas v temnotě, neváhejte ani chvilku. Tady se hraje upřímně, surově, s nadšením pro poslední věci člověka. Neboj, už to nebude dlouho trvat a budeš mezi námi, mezi přízraky.

SEDIMENTUM je pro mě novým jménem. A nutno rovnou napsat, že mě jejich tvorba velmi zaujala. Pánové hrají přesně tím způsobem, jaký mám nejraději. Ošklivě a plesnivě, s takovou tou černou jiskrou, která vám musí být dána. Jinak pravý death metal nikdy nepochopíte. Nůž zajíždí hlouběji do vnitřností a já se usmívám. Už to nebude dlouho trvat a stanu se konečně zombie. 


"Suppuration morphogénésiaque" je napsáno zkaženou krví. Na starý pergamen, nalezený v hrobě padlého mnicha. Inspiraci pánové čerpali ve stejných katakombách jako INCANTATION, FUNEBRARUM, DISMA, PHRENELITH, UNDERGANG, SLUGATHOR, TOMB MOLD, UNDEATH. Kanaďané jsou typickými představiteli toho nejopravdovějšího undergroundu. Jejich skladby jsou složeny s jasným úmyslem vykostit vás zaživa. S řemeslnou zručností, zvukem, ani obalem nemám žádný problém. Naopak, je slyšet a vidět, že všichni zúčastnění rozumí své morbidní práci. SEDIMENTUM jsou jako parta zkušených hrobníků, kteří se učili od mistrů v oboru. Zároveň přinášejí nový, pěkně zahnívající a smradlavý vítr do katakomb. Poslech se tak stává dokonalou exhumací, případně ohledáním staré mrtvoly. Je vám doufám jasné, jak zemřela. Ano, někdo ji probodl rezavým nožem. V temné uličce, s jasným úmyslem. Pohodit tělo mezi odpadky a nakreslit nad něj pentagram. Alespoň tak na mě "Suppuration morphogénésiaque" působí a tak ji vnímám já. Rád se k nové desce vracím, postupně se stala mojí součástí, krví, která mi jako nějaká stará choroba začala kolovat v žilách. Chladné, mrazivé melodie, ozvěny ze záhrobí, mokvající rány, u kterých nikdy nejde zastavit krvácení. SEDIMENTUM nám přinášejí jenom absolutní zlo. Je na čase otevřít další hrob a přidat pořádně hlasitost. Temný, čerstvě otevřený, death metalový hrob!


Asphyx says:

A rusty knife stabbed right through the stomach. A dream that has begun its work. You're infected, you're rotting alive. You're slowly becoming undead, and you don't know if it's because of the swelling wound or listening to the new record from the insane SEDIMENTUM. If you like and often spend your time in the dark, don't hesitate a moment. Here, the music is honest, raw, and enthusiastic. Don't worry, it won't be long before you're among us, among the ghosts.

SEDIMENTUM is a new name for me. And I have to say that I'm very interested in their work. They play in the way I like best. Ugly and mouldy, with that black spark that you have to be given. Otherwise you will never understand true death metal. The knife goes deeper into my gut and I smile. It won't be long now before I finally become a zombie.


"Suppuration morphogénésiaque" is written in tainted blood. On an old parchment found in the grave of a fallen monk. The gentlemen drew inspiration from the same catacombs as INCANTATION, FUNEBRARUM, DISMA, PHRENELITH, UNDERGANG, SLUGATHOR, TOMB MOLD, UNDEATH. The Canadians are typical representatives of the truest underground. Their songs are composed with the clear intention to bone you alive. I have no problem with the craft, the sound, or the cover art. On the contrary, you can hear and see that everyone involved understands their morbid work. SEDIMENTUM are like a bunch of experienced gravediggers who have learned from the masters of the profession. At the same time, they bring a new, pretty rotten and smelly wind to the catacombs. Listening to them becomes the perfect exhumation or viewing of an old corpse. I hope it's clear to you how she died. Yes, someone stabbed her with a rusty knife. In a dark alley, with clear intent. To toss the body in the garbage and draw a pentagram over it. At least that's how "Suppuration Morphogénésiaque" strikes me, and that's how I see it. I like to come back to the new record, it gradually became a part of me, a blood that started to circulate in my veins like some old disease. Cold, chilling melodies, echoes from beyond the grave, swollen wounds that never stop bleeding. SEDIMENTUM bring us only absolute evil. It's time to open another grave and turn up the volume. A dark, freshly opened, death metal grave!


Tracklist:
01. Krypto Chronique II
02. Excrétions Basaltiques
03. Suppuration Morphogénésiaque
04. Funestes Manifestations
05. Nécromasse
06. Supplice
07. Un Grotesque Panorama



pondělí 22. srpna 2022

Recenze/review - HEADLESS DAWN - Crap on Demand (2022)


HEADLESS DAWN - Crap on Demand
CD 2022, Meat 5000 Records / Into It Records

for english please scroll down

Nechte mě být! Já nechci slyšet vaše názory! Ne, vážně. Už je toho moc. V dnešní době se každý vyjadřuje ke všemu. I když tomu vůbec nerozumí. Stačí si ráno otevřít zprávy a vyhrne se na vás jenom špína, hnus a lidská nenávist. A to nemluvím o sociálních sítích. Od té doby, co se musíme neustále ohlížet na tupý dav, jde to s námi z kopce. Jakoby se společnost zmítala v nějaké ošklivé křeči, ze které nemůže ven. Už zase slyším vaše hloupé hlasy. Proč, řekněte mi proč? Musím si vyčistit myšlenky. Jsou vlastně jen dvě možnosti. Buď si vystřelit mozek z hlavy a nebo si pustit nahrávky, jako je ta od holandských HEADLESS DAWN.

Levice a pravice, debilové na obou stranách. Politika je svinstvo, na který nemám žaludek. Místo toho raději tančím na hrobech. Ve společnosti téhle party je mi velmi dobře. Hrají totiž grindcore ze staré školy. Který je poctivý, surový, nekompromisní. A jestli mě budeš ještě chvilku štvát, tak ti ho hodím pořádně nahlas přímo do ksichtu!


Táhněte všichni k čertu! Co takhle trošku pokory, to vás nenapadlo? To nemůže mít nikdo jiný názor? "Crap on Demand" bych pouštěl z tlampačů všem, kdo zase jednou půjdou na demonstraci proti všemu. Profesionální rebelové, nové symboly zla. Historie se opakuje se železnou pravidelností. Jsme nepoučitelní. A víte co, je mi to už dávno jedno. Ztratil jsem víru v lidi, stejně jako v nějakém sci-fi z osmdesátých let. Raději si narvu pod tlakem do uší desky jako "Crap on Demand". Je to nářez, který mi pomáhá přežít. S parádním syrovým a špinavým zvukem. S obalem, který je otiskem vašich zvrácených myšlenek. Album ctí základy stylu grind core, tak jak je vnímaly smečky jako REPULSION, TERRORIZER, CARNIVORE, S.O.D., NAUSEA, IMPETIGO, MACHETAZO, případně staří CARCASS. Tak co kámo, řekneš mi zase něco hnusného přímo do očí nebo se budeš jen ukrývat za obrazovkou? Na to nemáš koule, co? Doba je nějaká podivná a asi už jsem starý na to, abych jí rozuměl. Jakoby vypluly všechny hnisavé věci na povrch. Všechno tohle se odráží i v tvorbě HEADLESS DAWN. Jsou naštvaní a vzteklí jako já. Možná právě proto se mi nahrávka tolik líbí. Bylo mi ctí o ní napsat. Alespoň někde mi rozumí, alespoň někde se nebojí říznout přímo do živého. Tohle je úder kladivem přímo do ksichtu! Nechte mě být! Já nechci slyšet vaše názory! Já chci poslouchat "Crap on Demand"! Zničující old school grindcore tsunami!


Asphyx says:

Leave me alone! I don't want to hear your opinions! No, really. It's too much. Nowadays, everybody has an opinion on everything. Even if they don't understand it. All you have to do is open the news in the morning and all you get is dirt, filth and human hatred. Not to mention social media. Since we have to constantly look to the dumb crowd, it's going to fuck with us. It's like society is in some kind of nasty spasm it can't get out of. I can hear your stupid voices again. Why, tell me why? I need to clear my mind. There are really only two choices. Either blow your brains out or listen to records like this one by Dutch HEADLESS DAWN.

Left and right, assholes on both sides. Politics is crap I don't have the stomach for it. I prefer to dance on graves instead. I'm very enjoying the company of this band. They play old-school grindcore. That's honest, raw, uncompromising. And if you piss me off any more, I'll throw it right in your face, loud and clear!


Go to hell, all of you! How about a little more humility, don't you think? Can't anyone have a different opinion? I'd be playing "Crap on Demand" from the speakers to anyone who goes to a demonstration against everything again. Professional rebels, the new symbols of evil. History repeats itself with iron regularity. We are unteachable. And you know what, I don't care anymore. I've lost faith in people, just like in some 1980s sci-fi. I'd rather put records like "Crap on Demand" in my ears. It's the massacre that helps me survive. With a great raw and dirty sound. With a cover that's an imprint of your perverted thoughts. The album honours the foundations of the grind core style as perceived by bands like REPULSION, TERRORIZER, CARNIVORE, S.O.D., NAUSEA, IMPETIGO, MACHETAZO, or the old CARCASS. So, buddy, are you gonna say something nasty to my face again or are you just gonna hide behind the screen? You don't have the balls, do you? It's a strange time and I guess I'm too old to understand it. It's like all the rotten things have come out. All of this is reflected in the work of HEADLESS DAWN. They're as angry and furious as I am. Maybe that's why I like the record so much. It was an honor to write about it. At least somewhere they understand me, at least somewhere they're not afraid to cut right to the chase. This is a hammer blow right in the face! Leave me alone! I don't want to hear your opinions! I want to hear "Crap on Demand"! A devastating tsunami of old school grindcore!


tracklist:
1. Prophets Of Profit
2. Poisoned By Politics
3. Conflicting Theorists
4. Crucifriction
5. New World Genocide
6. Pervert Predator
7. Parliament Of Injustice
8. Neurocrats
9. Controlled Alt Deceit
10. Needless Needles
11. Groundzero Earth
12. Woke Or Wide Awake
13. Cyber Hysteria
14. Scandinavian Scooter Massacre
15. Human Cockroaches 16. WarHunger

Headless Dawn are: C - P - W



neděle 21. srpna 2022

Recenze/review - ROTHEADS - Slither in Slime (2022)


ROTHEADS - Slither in Slime
CD 2022, Memento Mori

for english please scroll down

V mlhavém oparu, o zdánlivé samotě. Ploužíš se tmou. Obepíná tě chlad a beznaděj. Cesta sice může někdy být cílem, ale tahle vede jenom do močálů, ze kterých není návratu. Samota duše je stav, ale ty tu sám nejsi. Hladový mívá zbystřené smysly a tak můžeš spatřit první protáhlé stíny. Přišly si pro tebe. Mluví beze slov, skřehotají a děsí vše živé i neživé. Pomalu se propadáš do bažiny. Vtahuje tě dovnitř, zalykáš se vlastním strachem. Když konečně potkáš dámu s kosou, je to pro tebe vysvobození. Teď už se můžeš soustředit pouze na hudbu.

Rumunské death metalisty ROTHEADS jsem si pro sebe objevil již v roce 2018, když jsem jim psal recenzi na jejich předchozí album "Sewer Fiends" (recenze i malý rozhovor jsou odkazovány dole pod článkem). Letos znovu opustili své katakomby, aby nás poctili další porcí syrového, temného a chladného death metalu prvotřídní kvality.


Každý riff je ostrým hřebem, který je mi pod tlakem zatloukán do hlady. Jsem zavřený ve staré kobce a užívám si atmosféru plnou temnoty a mrazu. ROTHEADS hrají postaru a to velmi dobře. Čerpají inspiraci u vzorů jako jsou AUTOPSY, INCANTATION, CARNAGE, GRAVE, ASPHYX, ABHORRENCE, SENTENCED, DEMIGOD, DEPRAVITY , CONVULSE, ABSCESS, CRYPTIC BROOD. A nutno rovnou napsat, že dělají svoji morbidní práci velmi dobře. Jsem při poslechu opravdu spokojený. Otevírám staré rakve, prosévám mezi prsty prach. Přemýšlím o posledních věcech života. Užívám si masivní zvuk, s chutí se podívám i na černobílý prach. Jsem na druhé straně, na onom světě. ROTHEADS se povedlo nahrát nejen skvělou stylovou desku, ale také album, které zabíjí na potkání. Mám opravdu pocit, že jsem ve smradlavých bažinách a bořím se pomalu do bahna. Dusím se jednotlivými skladbami, umírám a znovu se rodím. Mraky jsou nízko a přízraky se kývají do rytmu. Smrt a tma, nekonečná temnota, nihilismus. Tohle všechno na nahrávce najdete. "Slither in Slime" je pro mě velkým překvapením. Masivní, démonické album, které vás pohřbí zaživa!


Asphyx says:

I like records that get into my blood gradually, slowly. "Slither in Slime" is like a poison penetrating my veins. Dreadful, old death metal, disease-soaked songs, an odor of death and fear. All this you will find here accurately and expertly dosed. It's nice to be locked in a wooden casket called ROTHEADS.

I have been wandering the underworld for a long time and I can safely declare that the album "Slither in Slime" definitely worth for listening and closer inspection. QUESTION grabbed death metal in a similar way as AUTOPSY, INCANTATION, CARNAGE, GRAVE, ASPHYX, ABHORRENCE, SENTENCED, DEMIGOD, DEPRAVITY, CONVULSE, ABSCESS, CRYPTIC BROOD do. This is exactly the kind of dark death metal with rotten elements that can evoke. I recommend visiting the cemetery in the evening with headphones, a long walk through the night streets, or a room full of darkness and winter. At these moments, the album stands out best. I enjoy a gloomy, wrinkling sound, watching the motive on the cover. It was as if someone had ripped another piece of flesh out of my body with each riff. I walk among the shadows, sifting the dust of the dead in my hands. I open old coffins, sifting the dust between my fingers. I think about the last things of life. I enjoy the massive sound, I enjoy the black and white dust. I'm on the other side, in the other world. ROTHEADS have managed to make not only a great stylistic record, but also an album that kills on cue. I really feel like I'm in a stinking swamp, slowly sinking into the mud. I'm suffocating through each song, dying and being born again. The clouds are low and the ghosts sway to the rhythm. Death and darkness, endless darkness, nihilism. You'll find all this on the record. "Slither in Slime" is a big surprise for me. A massive, demonic album that will bury you alive!



about ROTHEADS on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Vampyric Inbreeding
02. Lost In The Cemetery Gardens
03. Gut Mauled
04. Gore Coffin
05. Spectral Visitation
06. Skin Forest
07. Dragged Through Existence

Lineup:
Spurcăciune - guitars/vocals
Bîrsatan - bass guitar
Omu' Rău - guitars
Potaie - drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý šedesátý pátý - Každý je někým jiným



Příběh tří stý šedesátý pátý - Každý je někým jiným

Stejně je to divné. Nebo možná ne. Taky nepůsobím zrovna jako zástupce většinového davu. Dlouhé vlasy, metalové triko, roztrhané džíny. Křivák. Už jsem vypadal jako stará metla. Ve dvaceti. Pořád to ale nepůsobilo nepatřičně tím způsobem, že bych byl zastydlý. Móda se koneckonců vrací v kruzích. A já aspoň nenosil nikdy hřeby a nemaloval jsem si make up na ksicht. Měli jsme tu ale na koleji v Plzni pestrou plejádu jiných exotů. Už jen Michal, s tím svým hippie stylem působil taky dost zvláštně. Jeho slovanský obličej a růženec na koženém provázku kolem krku, batikované triko a sandály kristusky vyvolávaly u starších dam vzpomínky. Vůbec se do tehdejší doby nehodil, stejně jako já. Poslouchali jsme staré rockové fláky a sem tam i trošku zahulili. Nutno rovnou podotknout, že to byla tráva od jednoho muzikanta ze Žatce.

Jmenoval se Mára a hrál na trubku. Jazz. A pomohl nám odlákat nymfomanku z Tábora, která po mě děsně šla. Bál jsem se jí a on ji chtěl. A my za to měli trávu pěstovanou u babičky na půdě. Neměla v sobě skoro žádný THC, ale my byli děsně nezávislí a dělali jsme, jak vidíme velký růžový slony a kruhy, ty nekonečný kruhy, který nemůžeš nikdy rozplést. Mára nakonec nedostudoval a skoro se z toho všeho šukání zbláznil. Děsná představa, kór ve dvaceti, to vám povím. Zdroj trávy došel, ale zase jsme potkali Hanze. Taky ze severu. Když si to vezmi kolem a kolem, tak jsem měl samé známé ze severu. Nikoho z Plzně. Hanz byl z Chomutova a chlastal. Miloval Kurva hoši Guten Tag a stylizoval se do Bohůše. A to tak věrohodně, že jsem ho nikdy neviděl střízlivého. Když ho někdo potkal, tak si myslel, že je z Moravy, natolik byl věrohodný. Jeho hlášky a jediné jídlo, které kdy jedl - višně v rumu. Nestudoval dlouho. Poslední informace o něm byla, že si koupil karavan za stavební spoření od mámy. Aby mu nemohli doručit povolávací rozkaz. Pak se jeho stopa ztrácí.

Nebo Petr, který byl při prvním setkání Nicolasem Cagem z Leaving Las Vegas. Pil jen whiskey a vedl dlouhé monology z filmu Living Las Vegas. Druhý den zase Kubrickem, vše ostatní šlo stranou. Překvapil nás i Menšíkem. Měli jsme dva večery vtipů i s typickým smíchem, pohyby a sakum prásk se vším. Byl filmovým maniakem, který nás brával na promítání, které jsme nechápali a dělali jsme, že tomu děsně rozumíme. Filmový klub. Michal se taky zbláznil, protože byl párkrát v divadle v zákulisí (Blanka tam zpívala s holkama) a načichl prostředím tak, že nosil šálu i v létě. Všichni jsem byli děsný umělci a vůbec jsme se do technických oborů nehodili. Dalším členem byl Kamil, který snad nikdy nemrkal, pil slivovici ve velkém a smysl jeho života byl - podpantoflák. To jste se pro něj stavili třeba, jestli půjde na pivo a všechny jeho dívky (a že jich měl) na něj hned hlásily, že ne, že musí umýt boty, přežehlit tanga a další. Všechny partnerky byly za jeho zády neskutečný děvky. A on o tom věděl. Inu, každému, co jeho jest. 

Nebo Bohouš, kterýho jsem potkal (a jako jeden z mála je mým kamarádem dodnes), poprvé vedle na pokoji. Byl jediným člověkem, který se zvedl na moji otázku, dáme pivo? Strávili jsme spolu parádní večer. Měl na sobě tričko s Dylanem z Beverly Hills 90220 a fosforově zelenou kšiltovku. Zaujalo mě, že je punkáč, kterej ale moc kapel neznal. O ajťácích jsme už psal, těch bylo šíleně moc. Zajímavý taky byly holky z kruhu. Anička vypadala jako mongoloidní. Nosila mašli a maminka pro ní jezdila do školy. Aby ji někdo nezmermomocnil. O to bych strach neměl, milá paní, řekl jsem jí jednou a ona se pokřižovala. Markéta měla zase skoro dva metry a jedinej požadavej. Její kluk musí být policista a nebo voják. Přes to nejel vlak. Jednoho si našla. Byl menší než ona a i když se to nezdá, tak ji bil. Po čase se rozešli a ona zase, že musí mít vojáka nebo policajta. A tak dokola. O nymfomance z Tábora jsem již psal. To byla chudák holka. Jednou jsem ji přistihl, jak si to dělá i v posluchárně. Sedával jsem taky vzadu. Jen se usmála a byla šíleně smutná. 

Někdy to připomínalo panoptikum, říkal jsem si, jaký to jednou bude super, protože jsme měli být elita národa, co jednou nastoupí do továren a budeme budovat kapitalismus. Nějak jsem si to zatím nedovedl představit. U mě v pokoji se střídaly taky zajímavé osobnosti. Jeden kluk z Tanvaldu, pokrytý neskutečnou vrstvou beďarů, který chodil jen do školy, on ani nejedl, nikdy jsem ho neviděl. Přišel ze školy, svlékl se do slipů a přikryl se až po krk pod deku. Neučil se, jen tak vegetoval a koukal do stropu. Jeho rodiče byli prý nějaký geniální, on se povedl napůl. Ve škole vydržel jen několik měsíců a pak jezdil u Tanvaldu traktorem. Potkal jsem ho jednou kousek od chalupy. Měl na sobě jen slipy a usmíval se. Asi skrytej naturista nebo co. O Karlovi odkudsi z pohraničí naší republiky zase nešlo příliš říct nic. Byl dobrým matematikem. Ale první co po ranním budíku udělal bylo, že si levou (prý pravačka je na něco jinýho) rukou zabalil cigáro trávy. Hulil vlastně pořád. I o přestávkách. Což z nějakého důvodu vadilo jednomu z prudérních učitelů. Vyhodili ho. Ubalil si cígo a řekl, že je čas jít pryč. 

Hulili i dva Ajťaci, kteří byli jak bratři. Oba velcí, oba heavy metalisté. Takoví ti kluci ze zábav a západočeských akcí. Rosťa nosil koženkového křiváka a jednou dokonce elasťáky. Oba dostudovali a dokonce se párkrát objevili i v mém životě. Pamatuji si jednu akci na střeše koleje, kam jsme se utekli ukrýt. Bylo s náma jedno děvče, taková krásná panenka, který nějakej debil řekl, že je tlustá. Byl  jsem jediný, kdo ji rozmlouval, že fakt neumí létat. Protože já pil rum a oni kouřili trávu. Rozjitřili se jí emoce a vyplula napovrch frustrace. Musel jsem jí slíbit, že ji dám, což jsem pak nesplnil. Beru to dodnes jako milosrdnou lež. Ne že bych nechtěl, ale už jsem měl rád svoji budoucí ženu. Bral jsem život přeci jen trošku víc zodpovědně. Místo sexu jsem tedy dostal facku. A to i přesto, že jsem jí řekl, že tlustá není, ale jen trošku hysterka. 

Různých postaviček, dobračisek i potencionálních úchylů bylo na koleji hodně. Připadalo mi dokonce, že ti normální poměrně brzy odcházejí na vojnu, holky se vracejí po tom, co se většinou skoro se všemi spustily, do svých rodných domovů a já se pořád držel. Vlastně ani nevím proč. Možná jsem začal vidět slunce. Jo, jasný, pořád k tomu směřuju. Těšil jsem se na blondýnku. Chodili jsme do hospod, kde jsme mohli být sami. Daleko od studentíků, v různých barech, na okrajích Plzně na zahrádkách. Povídali jsme si a já postupně zjišťoval, jaká je to paráda, mluvit s někým, kdo mi připadá rozumný a normální. Moje budoucí manželka byla paradoxně nejdřív mým důvěrníkem, kamarádem. Chvění a přitažlivosti mezi námi bylo spousta, ale vrtalo jí v hlavě pořád svědomí. Nechtěla ublížit svému současnému klukovi. A tak jsem bojoval jako lev. Nebyl jsem někým jiným. Byl jsem sám sebou. Najednou nebylo pro mě tak důležité - být metalistou. Chtěl jsem být hlavně s ní. Být jedním tělem i duší. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 20. srpna 2022

Info - BACK TO THE SYMBOLIC 2022 - Tři Dvory u Kolína - 26. 8. - 27. 8. 2022


CZ: Finální line-up BACK TO THE SYMBOLIC 2022, který se letos koná nejspíš naposled (areál je prodaný), tak si to nenechte ujít! Počet vstupenek je limitován na 350ks!
Vstupenky v předprodeji na https://shop.symbolic.cz !
----------
EN: The final line-up for BACK TO THE SYMBOLIC 2022, which will probably be the last one ( venue has a new owner) so don't miss it! The number of tickets is limited to 350pcs!
Pre-sale tickets available at https://shop.symbolic.cz!

info: 

vstupenky/tickets:

line-up:


------------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - CASTRATOR - Defiled in Oblivion (2022)


CASTRATOR - Defiled in Oblivion
CD 2022, Dark Descent Records

for english please scroll down

Bolest, kterou si s sebou neseš celý život. Šrámy na těle i na duši. Stačilo pár minut a všechno se změnilo. Tichá temná ulice, kousek od vašeho domu. Chodila si tudy každý den. Nejhorší je, že toho hajzla chytili a dostal veškerou péči. Svět byl hodně temné místo a mraky se dotýkaly země. Násilí plodí násilí, ale spravedlnost je jen jedna. Pamatuješ si, jak se usmíval. Na jeho tichý šepot. Někdy si říkáš, ze si měla raději zemřít. 

Na tenhle příběh jsem si vzpomněl, když jsem začal poslouchat novou desku (dlouhohrající prvotinu) amerických CASTRATOR. Starý, brutální a prašivý death metal, doslova nasáklý vztekem a zkaženou krví, se k němu velmi hodil. Někdy je mi hodně smutno, když čtu zprávy. 


Kapela má na svém kontě jednu demonahrávku a jedno EP ("No Victim" - 2015). K novince potom můžete (ostatně jako vždy) přistupovat dvěma způsoby. Buď budete tvorbu CASTRATOR přirovnávat ke smečkám jako CANNIBAL CORPSE, DEICIDE, MORBID ANGEL a nebo se od toho odpoutáte a užijete si hrubozrnný, surový a syrový smrtící kov, který je skvěle zahraný, má dobrý zvuk i obal. Na desce najdete i spoustu zajímavých momentů. Skladby se valí kupředu jako nějaká hodně masivní lavina. Vykostí vás zaživa, stejně jako všechny násilnické hajzly, kteří si to zaslouží. Je to masakr ze staré školy, ale se svěžím větrem v zádech. Když si to vezmu kolem a kolem, tak CASTRATOR není vlastně moc co vyčíst. Dámy na to jdou tím správným způsobem, líbí se mi jejich přístup i nadšení, které je z celé nahrávky cítit. Pohybujeme se samozřejmě hluboko v podzemí, v temných a špinavých ulicích, ve starých pitevnách a na jatkách. Vždycky píšu, že smrtící kov byl, je a bude o špatných věcech. Upozorňuje na ně, kritizuje a pohřbívá. Doporučuji poslouchat hodně nahlas, s jasnou myslí a nejlépe v absolutní tmě. V těchto momentech vynikne totiž "Defiled in Oblivion" nejlépe. Album je jako kus syrového, mokvajícího masa, který vám někdo hodí přímo do ksichtu (a cover od VENOM vše jen potvrzuje)! Death metalový masakr, který vám vymlátí všechny zuby!


Asphyx says:

The pain you carry with you all your life. The wounds on your body and your soul. Just a few minutes and everything changed. A quiet, dark street, not far from your house. You used to walk this way every day. The worst part is, the bastard got caught and got all the care he needed. The world was a very dark place and the clouds were touching the ground. Violence gives rise to violence, but there is only one justice. You remember how he smiled. His quiet whisper. Sometimes you wonder if you should have died.

I was reminded of this story when I started listening to the new album by American CASTRATOR. The old, brutal and dusty death metal, literally soaked with rage and corrupted blood, was very fitting. Sometimes I feel very sad when I read the news.



The band has one demo and one EP ("No Victim" - 2015). You can then (as always) approach the news in two ways. Either you will compare CASTRATOR's production to bands like CANNIBAL CORPSE, DEICIDE, MORBID ANGEL or you will detach yourself from it and enjoy the rough and raw death metal that is well played, has a good sound and cover. There are plenty of interesting moments on the record as well. The songs roll forward like some pretty massive avalanche. They will bone you alive, just like all the violent bastards who deserve it. It's old school carnage, but with a fresh wind at its back. All things considered, there's not really much to read into CASTRATOR. The ladies are going about it the right way, I like their attitude and the enthusiasm that can be felt throughout the record. We are of course moving deep underground, in dark and dirty streets, old autopsy rooms and slaughterhouses. I always write that death metal was, is and will be about bad things. It points them out, criticizes and buries them. I recommend listening very loudly, with a clear mind, and preferably in absolute darkness. Because that's when "Defiled in Oblivion" is at its best. The album is like a piece of raw, dripping meat that someone throws right in your face (and the cover from VENOM only confirms everything)! A death metal massacre that will knock all your teeth out!


Tracklist:
01. Dawa Of Yousafzai
02. Tormented By Atrocities
03. Befoul My Existence
04. Inquisition Sins
05. Voices Of Evirato
06. Forsaken And Deprived
07. Sinister Mind
08. Purge The Rotten (Ones)
09. Tyrant's Verdict
10. Countess Bathory (Venom Cover)



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine