DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 29. listopadu 2023

Rozhovor - HELLFROST - Syrový, ryzí, maniakální blackened death metal, u kterého shoříte na popel!


Rozhovor s blackened death metalovou skupinou z Floridy - HELLFROST.

Odpovídal Dave Vainer (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - HELLFROST - Hellfrost (2023):

Ave HELLFROST! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií HELLFROST.

Skupina Hellfrost, kterou v roce 2010 založil Dave Vainer v Naples na Floridě jako sólový projekt, rychle zaujala místní scénu a stala se silným projektem. V průběhu let si tento subjekt vytvořil odkaz a vydal ceněná undergroundová alba. V poslední době Hellfrost zažívá oživení, když se k němu přidali bubenický veterán Angelo Duca a baskytarista Ryan Blackburn, což kapelu vyneslo do nových výšin.

Letos vydáváte čerstvou novinku „Hellfrost“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý thrash/death/black metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?

Proces nahrávání našeho vlastního alba se hodně lišil od toho, jak jsme to dělali předtím. Je to první album Hellfrost s živými bicími od alba Pagan Son (2016), první album Hellfrost, které vyšlo bez dlouholetého člena Syda Vainera hrajícího na basu, a naše první album vydané nahrávací společností. S Derekem Roddym jsem se dostal do kontaktu přes svého blízkého přítele, který mi řekl, že má nahrávací studio v Deerfield Beach na Floridě. Pokud sledujete Dereka Roddyho, je o něm známo, že má pověst člověka, který ve studiu dělá jen jeden nebo dva záběry na jednu písničku, a přesně to od nás očekával. Věřte tomu nebo ne, ale většinu práce na albu jsme dělali v naší zkušebně, a ne ve studiu. Než jsme se dostali do studia, byli jsme téměř stoprocentně připraveni začít nahrávat. S Derekem se mi nahrávalo skvěle. Nebylo v tom žádné ego a připadal jsem si, jako bych se s klukama jen tak poflakoval. Celé album jsme nahráli asi za dva dny. Dalším krokem pak bylo míchání. Mixování byla vlastně ta část, která trvala nejdéle. Trvalo několik pokusů, než se nám podařilo dostat vše tak, jak jsme si mysleli, že by to mělo znít, nicméně když jsme poslali náš mix do vydavatelství, odmítli ho. To pro nás bylo zklamání a dohadovali jsme se mezi sebou, co udělat pro nejlepší řešení. Poté, co jsme o tom několik týdnů mluvili a spali nad tím, jsme se rozhodli požádat mého bratra Syda Vainera, aby se s námi vrátil do studia a album zremixoval. Výsledný mix dopadl skvěle a to je to, co na albu uslyšíte.


Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?

Takže velkou část nového alba jsem složil sám. Studoval jsem skládání písní a hudební teorii a pro mě není lepší pocit, než když poprvé hrajeme novou píseň s kapelou. Po vydání našeho posledního alba Dark Ages (2021) se Hellfrost rozpadli. Přišli jsme o bubeníka a dlouholetého člena Syda Vainera. Navzdory všemu jsem byl odhodlaný kapelu udržet v chodu. Hodně jsem tento výpadek využil k tomu, abych se soustředil na psaní nových písní a vybudoval tak základ pro reformu kapely. Po měsících oslovování lidí a měsících konkurzů jsem potkal současného bubeníka Angela Ducu. Jakmile jsem měl pevného bubeníka, věděl jsem, že se mi podaří najít i ostatní potřebné muzikanty. Ve spolupráci s Angelem jsem pokračoval v práci na nových písních a v konkurzech na kytaristy a baskytaristy. Po dalších několika měsících konkurzů jsem se seznámil se současným baskytaristou Ryanem Blackburnem. I přes nedostatek zkušeností s hraním v kapelách se Ryan opravdu zhostil své role a ve studiu odvedl skvělou práci.

Mám „Hellfrost“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?

Jak už jsem zmínil v rozhovoru, album jsme nahrávali v Deerfield Beach na Floridě a nahrával ho Derek Roddy. Naše album masteroval v Imperial Mastering Colin Davis z kapely Vile. Colin má za sebou dlouhý životopis kapel, kterým v průběhu let dělal mastering, a my jsme s prací, kterou na našem albu odvedl, opravdu spokojeni. Zvuk našeho stejnojmenného alba je zatím naším nejlepším počinem a přesně představuje plnohodnotný zážitek z Hellfrost tím nejlepším možným způsobem, aniž byste nás skutečně viděli naživo.


Kdo je autorem textů na „Hellfrost“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Všechny texty jsem napsal sám. Neustále čtu zprávy, knihy, články, sleduji filmy, mluvím s různými lidmi a setkávám se s nimi. Vždycky jsem na lovu dalšího tématu, o kterém bych mohl psát. Hodně inspirace pro texty čerpám ze skutečných událostí. Píseň Mikroplasty je o plastech v oceánu. Je všeobecně známo, že ničíme planetu, a to je opravdu brutální. Píseň Megalodon byla inspirována filmem The Meg. Umělá inteligence se zabývá tématem technologie, která přebírá a nahrazuje lidský aspekt života. Celkově každá z písní obstojí sama o sobě se svým silným poselstvím. V textech Hellfrost jde především o to, aby se k nim mohli vyjádřit naši fanoušci a aby se k nim mohli vyjádřit potenciální noví fanoušci.

Kdo je podepsán pod obalem novinky „Hellfrost“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?

Obal našeho alba ilustroval Ipoet Poetra ze společnosti Five Miligrams Art. Jelikož se naše album jmenuje "Hellfrost", potřebovali jsme obrázek, který by přesně vystihoval to, co si představíte, když uslyšíte název Hellfrost, a to se nám povedlo. Na obalu alba je Satan vystupující ze zamrzlého jezera a zároveň ničící lidstvo. Život se skládá z rovnováhy dobra a zla, někdy vás potká šňůra dobrých časů a někdy vás zasáhne tragédie, ale ať se stane cokoli, věci se vždy posunou do opačného stavu.


Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna thrash black death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Hudba, kterou píšu, je hudba, kterou mám rád. Když jsem vyrůstal, vždycky jsem měl nejradši thrash, black a death metal. Vždycky jsem byl vyděděnec a nezapadal jsem, díky metalu bylo cool být jiný. Nikdy jsem nerezonoval s mainstreamovým rockem nebo popem. Možná jsem blázen, ale když slyším veselou povznášející hudbu, vyvolává ve mně vztek a úzkost. Hudba, kterou píšu pro Hellfrost, mi prostě připadá správná a všechno přichází přirozeně.

Pocházíte z Floridy a hrajete extrémní thrash/death/black metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje vaše metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Hudební scéna na jižní Floridě se neustále vyvíjí. Během pandemie byla Florida nejmírnější v omezeních v celé zemi. Florida byla prvním státem, který zrušil povinnost nosit roušku, a Florida nevyžadovala očkování pro nikoho. Všechny tyto faktory vedly k obrovskému přílivu lidí, kteří se na Floridu stěhovali z celých USA. Díky tomu, že se všichni tito lidé stěhovali, měla hudební scéna šanci se rozvíjet. Nyní je zde více hudebních fanoušků, více hudebníků a více kapel než kdykoli předtím. Jsem opravdu rád, že vidím všechen tento růst, protože to otevírá nespočet příležitostí.


Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou thrash death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na HELLFROST největší vliv.

Jako metalista si cením všech klasik. Vyrůstal jsem na všech typických metalových kapelách 70., 80. a 90. let. Všichni jste připraveni, kdo to je. Všechny tyhle kapely byly mými prvními vlivy. V dnešní době se věnuji vinylům a kazetám a dělám hodně předobjednávek a nákupů naslepo. Mezi mé oblíbené novinky patří Skalmold - Ydalir, Warmen - Here for None ,Tyrant - The Lowest Level a Marduk - Momento Mori. Jako současný umělec cítím, že je důležité držet krok s našimi současníky.

Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?

Naše rezervace obvykle probíhají v cyklech. Rádi si na několik měsíců objednáme spoustu koncertů a pak na chvíli přestaneme hrát. Tento čas využíváme k práci na psaní písní a propagaci. Právě teď jsme ve stavu prostoje a hledáme nejlepší bookingovou agenturu, která by nás zastupovala. Naším cílem je dostat se na větší koncerty s většími kapelami. Pokaždé, když Hellfrost hraje naživo, budujeme si vztah s fanoušky a v každém městě, které navštívíme, si uděláme přátele. Nejraději mám fanoušky, kteří nevědí, kdo jsme, a zůstanou se dívat na náš set.


Jdu si vaši novou desku „Hellfrost“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé thrash/black death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří a poslední slova jsou tvoje. Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!

Děkuji za rozhovor.

Moc děkuji všem, kteří si našli čas na přečtení tohoto rozhovoru, a všem, kteří si poslechli naše album. Hellfrost je pro fanoušky a metalovou komunitu. Držte s námi prosím krok na Facebooku, Instagramu a TikTiok.

 




---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 28. listopadu 2023

Recenze/review - DETHRONED - A Bridge to Eternal Darkness (2023)


DETHRONED - A Bridge to Eternal Darkness
CD 2023, Dominance of Darkness Records

for english please scroll down

My už dávno nemusíme nikomu nic dokazovat. Když jste totiž začínali s hudbou v devadesátých letech minulého století a zůstali jste ji věrni po celou dobu svých obyčejných životů, tak víte své. Vyrůstali jsme mezi starými hroby, spali jsme v márnicích a poslouchali jenom black metal, který je opravdový a uvěřitelný. Našimi nejlepšími přáteli byli vždy nemrtví a démoni, kteří stejně jako německá kapela DETHRONED vždy nejlépe pochopili, o čem je chlad a tma. 

Pokaždé, když píšu o této black metalové legendě, jsem pokorný. Moc dobře si totiž pamatuji jejich kultovní demonahrávky z let 1995 - 1997. Pánové se po dlouhé odmlce mezi lety 1999 a 2007 vrátili a jsou silnější než kdy dřív. Oheň znovu hoří jasným černým plamenem. Nové album "A Bridge to Eternal Darkness" je toho jasným důkazem. 


Pokaždé, když jdu kolem kostela, tak si uvědomím, jak je víra slepá. Raději ráno ulehnu do své rakve a rouhám se spolu s DETHRONED. Jejich kov je špinavý, chladný, syrový, ale nezapomíná se ani na melodie, které v sobě obsahují takové zvláštní, nebál bych se napsat až melancholické nálady. Faktem, který velmi oceňuji je, že má kapela svůj jasný rukopis. Jasně, základem jsou klasické a tradiční postupy z norských a švédských katakomb, ale pánové přidávají i kus sebe samých. Vždy jsem vnímal jejich hudbu spíše jako obřad, jako pochmurné seance, než jenom jako muziku. Je samozřejmé, že si pánové dali pozor na zvuk, na obal, na celkovou produkci a dojem. Vše sedí perfektně na svých místech. Ne, novinka není přelomovým albem metalových dějin, ale to ani není účelem. Hraje se zde od srdce, uvěřitelně, s takovou tou těžko popsatelnou silou a energií, kterou musíte mít v sobě. Němci nadále bojují s nebem a dělají to velmi elegantně, zkušeně a uvěřitelně. Jestli jste, stejně jako já, zhnuseni lidmi, zprávami, celkovou atmosférou současného světa, potom je "A Bridge to Eternal Darkness" určeno i pro vás. Tohle je nahrávka pro fanoušky, kteří žijí dlouhé roky ve stínu a dovedou ocenit poctivost a mrtvolnou atmosféru. V ulicích se zase toulají přízraky. Hledají marně svoji cestu. Teprve, až si poslechnout tuhle desku, najdou svůj cíl. Chladnou, syrovou a krutou smrt. Za mě, starého metalového psa, nelze jinak, než novinku doporučit všem tmářům, zatraceným i démonům. Mystický, mrazivý black metalový obřad pro všechny prokleté!


Asphyx says:

We don't have to prove anything to anyone anymore. After all, if you started with music in the 1990s and have remained faithful to it throughout your ordinary lives, you know your stuff. We grew up among old graves, slept in morgues and listened only to black metal that was real and believable. Our best friends have always been the undead and demons, who, like the German band DETHRONED, have always understood best what coldness and darkness is all about. 

Every time I write about this black metal legend, I am humbled. Because I remember very well their cult demos from 1995 - 1997. After a long hiatus between 1999 and 2007, the gentlemen are back and stronger than ever. The fire is burning bright black again. The new album "A Bridge to Eternal Darkness" is a clear proof of that.


Every time I walk by a church, I realize how blind faith is. I'd rather lie down in my coffin in the morning and blaspheme along with DETHRONED. Their metal is dirty, cold, raw, but they don't forget the melodies, which contain such strange, I wouldn't be afraid to write melancholic moods. The fact that I appreciate very much is that the band has its clear signature. Sure, the basis is classic and traditional methods from Norwegian and Swedish catacombs, but the gentlemen add a piece of themselves as well. I've always seen their music as more of a ceremony, a somber seance, than just music. It goes without saying that the gentlemen have paid attention to the sound, to the packaging, to the overall production and feel. Everything fits perfectly in place. No, the new album is not a breakthrough album in metal history, but that's not the point either. It is played from the heart, believably, with that hard-to-describe power and energy that you have to have inside you. The Germans continue to fight the sky and they do it very elegantly, expertly and believably. If you, like me, are disgusted by the people, the news, the general atmosphere of the world today, then "A Bridge to Eternal Darkness" is for you too. This is a record for fans who have lived in the shadows for years and can appreciate honesty and deadpan atmosphere. There are ghosts roaming the streets again. searching in vain for their way. Only when they listen to this record will they find their destination. Cold, raw and cruel death. On behalf of me, an old metal dog, I can't help but recommend this new release to all darkies, cursed and demons alike. A mystical, freezing black metal ritual for all the damned!


tracklist:
1. Come To Me
2. Vinum Creaturae
3. Disciple Of The Elders
4. Colour Out Of Space
5. Void
6. Ewig Fäulnis
7. Ruf Der Tiefe
8. Descent
9. A Bridge To Eternal Darkness
10. Im Zeichen Des Bösen (Grausamkeit Cover)

Recenze/review - WALKING CORPSE - Our Hands, Your Throat (2023)


WALKING CORPSE - Our Hands, Your Throat
CD 2023, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Můžeme se tvářit, že neexistuje, můžeme před ní zavírat oči. Ale stejně nakonec vyplave na povrch. Jako mrtvola z řeky, jako krev na hladinu. Smrt opravdu existuje. Žádná umělá neosobní krematoria na tom nic nezmění. Rozdíl mezi fikcí a realitou poznáte, když vám někdo zabodne nůž do břicha. Pokud máte plné zuby pozérských kapel v lesklých magazínech a oceňujete na extrémní hudbě spíše realitu, energii a tlak, tak bych pro vás měl jeden tip. WALKING CROPSE pochází ze Švédska a rozsekají vás na malé kousky.

Pánové hrají grindcore, ale nebojí se ani death metalových chvilek morbidní poezie. Kapela nepoužívá žádný filtr na to, aby byla hezčí, víc sexy a aby jim dámy házely kalhotky na pódium. Naopak, poslech "Our Hands, Your Throat" připomíná spíše návštěvu starých jatek, na kterých se zabíjelo ještě postaru. Sekerou přímo mezi oči. 


Na zdech je zaschlá krev a všude je cítit bolest a strach. Mám neodbytný pocit, že mě za chvilku naporcují do salámu. Švédi zde museli svoji novou desku nahrávat, jinak to nevidím. jestli máte rádi kapely jako ROTTEN SOUND, FUCK THE FACTS, BATHUB SHITTER, TERRA BUILDER, SPURN, ANTIGAMA, ERNIA, tak dávejte velký pozor! Hraje se zde hlavně pro vás i pro všechny nadšené amatérské řezníky a patology. Správný grindcore musí bolet, musí vás po něm pálit vnitřnosti. WALKING CROPSE tohle všechno umí a přidávají ještě obrovskou porci zkaženého masa navíc. Je to jízda od začátku do konce. Nekompromisní nářez, ale také spousta chladných a temných nálad a atmosféry. Netřeba diskutovat o zvuku, ani o obalu. Vše je perfektní a krásně se hodí k hudbě, kterou nám tihle maniaci předkládají. Songy v sobě mají potřebnou sílu a drive, vztek a nakumulovanou nenávist ke všemu živému. Prostým faktem je, že vás "Our Hands, Your Throat" spálí na popel, zničí a extrahují vám všechny zuby z pusy. Nevím, jestli jste na tom někdy stejně jako já, ale mě když je úzko a padá na mě splín ze současného světa, tak potřebuji podobnou hudbu, abych přežil. Svět totiž není jen nepřetržité pásmo krásných reklam, ale má i svoji odvrácenou tvář. Hnusné mučírny, války a zvrácené jedince, kteří vám dokáží ze života udělat peklo. Tuhle nahrávku bych pouštěl do ksichtu všech hajzlům. Temný, zničující grindcore, která vám rozdrtí obličej na krvavou kaši!


Asphyx says:

We can pretend it doesn't exist, we can turn a blind eye to it. But it will still surface eventually. Like a corpse from the river, like blood on the surface. Death does exist. No amount of artificial, impersonal crematoria will change that. You can tell the difference between fiction and reality when someone sticks a knife in your stomach. If you're fed up with the poser bands in glossy magazines and appreciate reality, energy and pressure in extreme music, I have a tip for you. WALKING CROPSE hail from Sweden and will chop you up into little pieces.

The gentlemen play grindcore, but they are not afraid of death metal moments of morbid poetry. The band doesn't use any filter to make them prettier, sexier or to make the ladies throw their panties on stage. On the contrary, listening to "Our Hands, Your Throat" is more like a visit to an old abattoir where they used to kill the old-fashioned way. With an axe right between the eyes.


There is dried blood on the walls, and pain and fear everywhere. I have a nagging feeling that I'm about to be sliced into sausage. If you like bands like ROTTEN SOUND, FUCK THE FACTS, BATHUB SHITTER, TERRA BUILDER, SPURN, ANTIGAMA, ERNIA, pay attention! It's mainly played here for you and all the enthusiastic amateur butchers and pathologists. Proper grindcore must hurt, it must make your guts burn. WALKING CROPSE does all this and adds a huge portion of extra rotten meat. It's a ride from start to finish. An uncompromising blast, but also a lot of cold and dark moods and atmosphere. No need to discuss the sound or the cover art. Everything is perfect and fits beautifully with the music these maniacs present to us. The songs have the necessary power and drive, anger and accumulated hatred for all living things. The simple fact is that "Our Hands, Your Throat" will burn you to ashes, destroy you and extract all your teeth from your mouth. I don't know if you're ever in the same place as me, but when I'm feeling anxious and the fullness of the current world is crashing down on me, I need music like this to survive. Because the world is not just a continuous stream of beautiful commercials, but it has its flipside. Ugly torture chambers, wars and twisted individuals who can make your life a living hell. I'd play this tape in the faces of all the bastards. Dark, devastating grindcore that will smash your face to a bloody pulp!




Track listing -
1. Dreamflesh Navigator
2. Born in Hell
3. Our Hands, Your Throat
4. The Wheel
5. Brainworm
6. Falling Through A World of Wounds
7. Malediction
8. The Last Laugh
9. Nothing Grows Here
10. Forever Sleep
11. Eye of an Angry God

Line up -
Henrik Blomqvist - Vocals
Fredrik Rojas - Guitars & Bass
Magnus Dahlin - Drums & Bass

Artwork by CVSPE

pondělí 27. listopadu 2023

Recenze/review - BONESNAP - Inhale the Void (2023)


BONESNAP - Inhale the Void
EP 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Otevřel jsem staré rezavé dveře a sestoupil dolů. Sklepení, ve kterém byl vchod do podzemí. Nevím, jak to máte nastavené vy, ale já poslední roky moc nemusím světlo. Poslouchám metal možná až příliš dlouho a po těch více než třiceti letech si hodně vybírám, co si pořídím do své sbírky. Musím z hudby cítit sílu a energii. Nadšení a musejí mi praskat kosti. Polské black deathaře BONESNAP jsem objevil víceméně náhodou. Všude kolem mě byla tma a v jedné kobce se ještě svítilo. Hořel tam oheň a hrála se muzika, které mě ihned přikovala na zeď. Někdy se toulám jenom tak, bez cíle. A objevím kapelu, která mě opravdu baví.

Je to nahrubo nasekaná tma. S chladným a drtivým zvukem (Mastered by Paweł 'Janos' Grabowski at JNS Studio, Mixed by Julian Konowalski), s obalem (Cover artwork and layout design by Maciej Kamuda), který mi připomíná staré vyschlé mumie, opředené pavučinami. Po formální stránce je vše v absolutním pořádku. To by ale bylo v dnešní podivné době málo. Poláci přidávají něco navíc. Kus shnilého masa, které vám hodí přímo do obličeje.


Je to masakr, ale inteligentně a chytře složený. Skladby v sobě mají drive a sílu, takovou tu patinu, která lze velmi těžko popsat. Zkrátka a jednoduše, když jsem před lety zakládal tyhle stránky o undergroundové muzice, měl jsem na mysli právě smečky jako BONESNAP, které budu podporovat. Šest propracovaných songů, které zní jako hřeby do rakve, které vám jednou zatlučou, abyste nemohli utéct z hrobu. Během celého EP se vine jako jedovatý had takový zvláštní neklid, chvění, chcete-li. Silné melodie jsou kombinovány se zničujícími pasážemi. A tohle všechno je zabaleno do krvavé mlhy. Zhasněte všechna světla a přivítejte ve svém přehrávači přízraky ze starých plesnivých hrobů. Záměrně nebudu tvorbu kapely k nikomu přirovnávat, udělejte si názor sami podle přiložených ukázek. Já mohu jenom potvrdit, že návštěva katakomb ve společnosti těchto tmářů byla pro mě vždy velmi příjemná. Prosévali jsme mezi prsty prach, drtili staré kosti a exhumovali jenom ty nejkrásnější mrtvoly. Jasně, pánové a dáma neobjevují nic nového, ale rozhodně se nespokojili jen s dobrým řemeslem. Naopak, cítím a slyším, že dali do hudby kus sebe samého, obrovskou porci nadšení pro temnotu. Všude kolem mě byla tma a v jedné kobce se ještě svítilo. Hořel tam oheň a hrála se muzika, které mě ihned přikovala na zeď. Někdy se toulám jenom tak, bez cíle. A já zase jednou vím, že jsem zde správně. Protože "Inhale the Void" hoří jasným černým plamenem. Uvrhne vás do absolutní temnoty. Smrt je zase jednou velmi blízko. Black death metalové inferno s příchutí chladu, bolesti a šílenství! 


Asphyx says:

I opened the old rusty door and went downstairs. The basement, which was the entrance to the underground. I don't know what your setup is, but I haven't been too fond of light lately. I've been listening to metal for maybe too long, and after more than thirty years I'm very selective about what I get for my collection. I need to feel the power and energy from the music. The enthusiasm and my bones must be cracking. I discovered Polish black deathtars BONESNAP more or less by accident. It was dark all around me and there were still lights on in one dungeon. There was a fire burning and music playing, which immediately pinned me to the wall. Sometimes I just wander around, aimlessly. And I find a band that I really enjoy.

It's rough-hewn darkness. With a cold and crushing sound (Mastered by Paweł 'Janos' Grabowski at JNS Studio, Mixed by Julian Konowalski), with a cover (Cover artwork and layout design by Maciej Kamuda) that reminds me of old dried up mummies, covered in cobwebs. Formally, everything is absolutely fine. But that wouldn't be enough in these strange times. The Poles add something extra. A piece of rotten meat thrown in your face.


It's a massacre, but intelligently and cleverly composed. The songs have drive and power, a patina that is very hard to describe. Quite simply, when I started this site about underground music years ago, it was packs like BONESNAP that I had in mind and that I would support. Six sophisticated songs that sound like nails in a coffin that will one day hammer you so you can't escape the grave. Throughout the EP, a strange kind of restlessness winds like a poisonous snake, a trembling if you will. Strong melodies are combined with devastating passages. And all this is wrapped in a bloody fog. Turn off all the lights and welcome the ghosts from the old moldy graves in your player. I'm deliberately not going to compare the band's work to anyone, make up your own mind by looking at the attached samples. I can only confirm that visiting the catacombs in the company of these obscurantists has always been very pleasant for me. We sifted the dust between our fingers, crushed old bones and exhumed only the most beautiful corpses. Sure, the gentlemen and lady weren't discovering anything new, but they certainly weren't content with just good craftsmanship. On the contrary, I can feel and hear that they put a piece of themselves into the music, a huge portion of passion for the darkness. It was dark all around me, and in one dungeon there were still lights on. There was a fire burning and music playing that immediately pinned me to the wall. Sometimes I just wander, aimlessly. And once again, I know I'm right here. Because "Inhale the Void" burns with a bright black flame. It plunges you into absolute darkness. Death is once again very close. Black death metal inferno with a taste of cold, pain and madness!


Tracklist:
01. Prologue 
02. Beyond The Walls 
03. Eclipse 
04. Inhale The Void 
05. Under The Blind Eye 
06. Parasocial

band:
Arkadiusz Bzdyra - drums
Jakub Kiliański - guitar
Olga Proficz - bass
Patryk Suseł - vocals


A few questions - interview with death metal band from Poland - BONESNAP.


A few questions - interview with death metal band from Poland - BONESNAP.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hey. Jakub, guitarist of Bonesnap here. We are a death metal band from Poland, we were founded in the south-eastern small industrial town Stalowa Wola where we all lived at the time. I joined a band around 2018 as a second guitarist. We were called Impostor at that time, guys had some songs composed and did a couple of local shows. Its music was mostly groove/death metal, but with our drummer Areks fascination of black metal it all concluded with us releasing one black metal track, you can check it out here: https://www.youtube.com/watch?v=SW2UR8ltL-c .The plan was to finish material for demo, record and release it and continue to do concerts. But when I joined we started to experiment with riffs, doing new songs with different, more deathish style. Most of the old songs were reworked or completely scratched. One and only song from this era is on our EP “Under the blind eye”. As the time passed we all moved to Kraków for college/work. At that time Olga joined the band as our new bassist and we changed our band name to Bonesnap due to Impostor being taken by another polish band. All the recordings were done there; we are operating in Kraków to this day.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

All tracks are home recorded, we did that successively in January/February this year. Mixing is done by Julian Konowalski and for mastering we chose Paweł “Janos” Grabowski.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital,
vinyl, cassette)?

We did 200 copies of CDs which are available on our bandcamp, you can find our EP on almost every single streaming platform as well.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

All of the lyrics were written by our vocalist Patryk. And what are all these about? I can just wonder( he completely refused to explain any of its meaning besides just saying it’s about satan every time we asked haha), he took some inspiration from Behemoth’s Nergal lyrics writing. For me they are so metaphorical and not straight forward but yet all of them has its own story. I easily came with some references. “Beyond the walls” is about events in 1992 thriller “candyman”(You can hear a well known line from this film in our first track” Prologue”). “Eclipse” is about the final arc of the anime “Berserk”. And “parasocial” for me is clearly about the horror of abortion. But they are just my personal interpretations of his lyrics. Maybe one day he will decide to reveal some of their mystery which i will gladly share with you haha.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What
about you and social networks? Do you consider these things important?

Logo was created by a great artist from India “casusartem”. I highly suggest you check his work out, it’s sick! Album cover and all graphics designs were created by artist Maciej Kamuda, check him out as well. As the social media goes we are just trying to inform everyone interested about concerts, new music and cd availability. As a fun fact i can tell that our band name was taken after a unique item from my beloved game “Diablo 2”

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We decided to release the EP completely independent. We never considered going with a label, because we weren’t known and had none of the material released even as demo tracks. In fact we planned this EP as a demo, but as we were working on it and adding tracks, it became an EP.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

For me as a main songwriter it’s definitely Death. It was my first band to get me into death metal. I adore Chuck Schuldiners songwriting, albums “Symbolic” and “Human” are my tops in death metal to this day. I am really into every band which was following his steps like Obscura or Necrophagist. As modern death metal goes we are taking inspiration from such bands as Decapitated or Aborted. As I said earlier our drummer Arek who is also taking a huge part in songwriting is really into some black metal bands such as Mgła, Dark Funeral, Batushka. We are trying to incorporate black metal elements in our songs to give them an extra edge and also as an excuse to just play some blast beats haha.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Not really, we are concentrating now on doing gigs, and working on new material.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it is (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

And about gigs haha. We did only one on October 20 this year. We had only 4 members for most part of the year, when we were recording material. We kicked out our guitarist, and were searching for a new one, then the new one left 3 months after joining. We decided on doing a gig after we met our current guitarist Filip Konopka, which was a month before the event. I personally think our material is much better with all the double guitar work.I like clubs more than festivals as they are much more atmospheric and style of the bands is better matched. Our first show was a blast and we can say it was the best and the worst concert we ever had haha.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Playing concerts, making sick music, that’s about it.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can reach us via Facebook page https://www.facebook.com/bonesnap.band. We all have access to it so you can ask specific questions to each one of us.

neděle 26. listopadu 2023

Recenze/review - FARSOTH - Morbid Symphonies (2023)


FARSOTH - Morbid Symphonies
CD 2023, Black Lion Records

for english please scroll down

Stává se mi to čím dál tím častěji. Začne mě bolet hlava a mluvím nesrozumitelnou řečí. Kývám se divně do rytmu a řvu do ticha. Pomalu mi odpadává maso od kostí a vyhledávám pouze stín. Beru do rukou kladivo, zavřu za sebou rezavé dveře a rozdrtím několik prašivých kostí. Toulám se mezi naším a oním světem, tančím s přízraky, kopu stále dokola další a další hroby, dokud neobjevím krvavé kořeny, stejně jako v případě nové desky švédských FARSOTH. Někde daleko na severu, v mrazu a ve tmě, musela vznikat tahle nahrávka. 

Je to totiž 100% old school death metal. Bez slitování, bez kompromisů. S chladnými melodiemi, s riffy ostrými jako břitva, s chorobným vokálem. Pomalu přidávám hlasitost, znovu tančím se zombiemi, cítím vztek a nenávist ke všemu zlému. Takhle na mě novinka působí a podepisuji vám to vlastní krví. 


Už jsem starý pes, už se nechci měnit a ani nebudu. Stále vyznávám stejné hodnoty a u hudby oceňuji hlavně pravost, odhodlání s schopnost mě přikovat na zeď. FARSOTH tohle umí opět na výbornou (recenzi a rozhovor k předchozímu albu "The Plague" z roku 2022 si můžete přečíst dole pod článkem). Patřím ještě ke generaci, která si vždy vybere ten nejtemnější hrob, neděsivější zážitek a nejkrásnější zombie. Jsem moc rád, že podobné kapely existují a dokáží mě stále nakopat zadek. Pánové nepodcenili vůbec nic. Zvuk je vynikající, obal krásně doplňuje to, co se na desce odehrává. V tomhle případě název alba opravdu přesně vystihuje i skladby, které se vám zadřou hluboko do mozku. Ano, jsou to "Morbid Symphonies", ryzí a ukované z té nejkvalitnější švédské oceli. Pánové odkazují na kapely jako DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, ENTOMBED, NIHILIST, DEMONICAL. A dělají to po svém, s vlastním výrazem a nápady. Dejte mi, hergot, někdo studené pivo. Otevřu si i další rakev a narvu do sebe kusy syrového masa. Také cítíte tu temnou a chladnou energii, také slyšíte ten tlak? Jako by mě přejel buldozer, který právě vykopal masový hrob. Je to lavina, je to vichřice, která vás smete z povrchu zemského. Někdy bývám už unavený, ale když slyším FARSOTH, tak se ve mě probudí pradávní démoni. Songy na mě působí jako droga. Musím se k desce stále vracet a poslouchat ji pořád dokola. Tohle je prokletí, které nikdy neskončí. Zaplať Satan za. Tady se hraje pro všechny maniaky, gurmány a démony. Stává se mi to čím dál tím častěji. Začne mě bolet hlava a mluvím nesrozumitelnou řečí. Kývám se divně do rytmu a řvu do ticha. Pomalu mi odpadává maso od kostí a vyhledávám pouze stín. Beru do rukou kladivo, zavřu za sebou rezavé dveře a rozdrtím několik prašivých kostí. Staré, prašivé švédské death metalové kořeny! Krvavá smršť, u které umrznete v temnotě!


Asphyx says:

It's happening to me more and more. I get a headache and I speak unintelligible language. I sway to the rhythm and yell into the silence. Slowly the flesh falls from my bones and I seek only shadow. I take the hammer in my hands, close the rusty door behind me, and crush a few scabby bones. I wander between our world and the next, dancing with the ghosts, digging more and more graves until I discover the bloody roots, just like in the case of the new album by Swedish FARSOTH. Somewhere far up north, in the cold and dark, this record must have been made. 

It's 100% old school death metal. No mercy, no compromise. With cold melodies, razor-sharp riffs, sick vocals. Slowly turning up the volume, dancing with the zombies again, feeling the rage and hatred for everything evil. That's how the novelty is affecting me, and I'm signing it for you with my own blood.


I'm an old dog, I don't want to change anymore and I won't. I still hold the same values and with music I value authenticity, commitment with the ability to nail me to the wall. FARSOTH do this again to perfection (you can read the review and interview for their previous album "The Plague" from 2022 below). I'm still part of the generation that always chooses the darkest grave, the scariest experience and the most beautiful zombie. I'm so glad bands like this exist and can still kick my ass. The gentlemen didn't underestimate anything. The sound is excellent, the cover art complements what is happening on the record beautifully. In this case, the album title really accurately describes the songs that will sink deep into your brain. Yes, it's "Morbid Symphonies", pure and forged from the finest Swedish steel. The gentlemen refer to bands like DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, ENTOMBED, NIHILIST, DEMONICAL. And they do it in their own way, with their own expression and ideas. Somebody get me a damn cold beer. I'm gonna open another coffin and shove some raw meat inside. Do you also feel the dark and cold energy, do you also hear the pressure? It's like I've been run over by a bulldozer that just dug a mass grave. It's an avalanche, it's a whirlwind that will sweep you off the face of the earth. Sometimes I get tired of it, but when I hear FARSOTH, it brings out the ancient demons in me. The songs have a drug-like effect on me. I have to keep coming back to the record and listening to it over and over again. This is a curse that will never end. Pay Satan for. This is for all maniacs, gourmets and demons. It's happening to me more and more. I get a headache and I speak unintelligible language. I sway to the rhythm and scream into the silence. Slowly the flesh falls from my bones and I seek only the shadows. I take the hammer in my hands, close the rusty door behind me, and crush a few scabby bones. Old, mangy Swedish death metal roots! A bloodbath that will freeze you in the dark!




about FARSOTH on DEADLY STORM ZINE:




Swedish Death Metal with members from Ereb Altor, One Hour Hell, Facebreaker, Carnal Forge, and Diatryma

tracklist:
1. Hate
2. Nothingness
3. Infernal Bondage
4. Morbid Symphony ft.Alexander Högbom04:01
5. Bound To Death
6. Afterlife
7. Provoke Me
8. Your Death
9. Rotten Flesh Stew
10. World Beyond

Swedish Death Metal with members from Ereb Altor, One Hour Hell, Facebreaker, Carnal Forge, and Diatryma

band:
Jari Kuusisto Gitarr
Joakim Mikiver Sång
Jonas Magnusson Bas
Johnny Nymark Gitarr
----------------------------------
Teddy möller Drums (Session)



Recenze/review - SADUS - The Shadow Inside (2023)


SADUS - The Shadow Inside
CD 2023, Nuclear Blast

for english please scroll down

Bylo mi myslím nějakých sedmnáct, když mi kamarád půjčil kazetu "Illusions". Řekl mi, že si mám udělat jednu kopii. A potom zasvěceně dodal, že se z toho poseru. Běžel jsem k dalšímu kamarádovi, který měl kazeťák a uměl kopírovat. Ještě ten večer jsme šli s partou ven. Holky dodaly pití a my hudbu. Pamatuji si, že jsme stáli okolo přehrávače a museli všem okolo připadat jako blázni. Protože náš headbanging byl mocný a vášnivý. Uteklo hodně vody v řece Styx, svět se úplně změnil a moji hlavu zdobí šediny.

Možná a nebo právě proto přistupuji ke kapelám trošku jinak, než mladší posluchači. Máme spolu se SADUS spoustu společných zážitků. Asi se nebudete divit, že jsem se na novou desku těšil. I když jsem tušil, že už pánové asi nepřijdou s ničím novým. Je to tak v pořádku. Když chci slyšet SADUS, tak bych byl zklamaný z nějakých velkých stylových změn. 


Jaká že tedy novinka "The Shadow Inside" vlastně je? Inu, dobrá. Pokud jste jako já staří fanoušci, tak budete spokojeni. I když je fakt, že zrovna od téhle smečky bych čekal, že se trošku víc odváže. Formálně je samozřejmě vše v pořádku (zvuk bych si ale dovedl představit ostřejší a špinavější - je pod ním podepsán Juan Urteaga). Hodně se mi líbí obal (Travis Smith). Tady je to bez debat a bez připomínek. Songy jsou napsány velmi dobře, jen by občas potřebovaly trošku zkrátit. Ale mé drobné výtky berte jen jako myšlenky, které napadnou starého fanoušky po spoustě hodin poslechu. Dnes je doba, kdy se dá v podstatě zkritizovat všechno. Osobně to mám s hudbou trošku jinak. Vnímám ji všemi póry svého těla. Pokaždé si sednu a nechám ji na sebe působit. A se SADUS se mi už samozřejmě nestává to, že by mi běhal mráz po zádech, jako v dobách mého mládí. Ale musím uznat, že se jedná o veterány, kteří na rozdíl od jiných svých kolegů, mi stále dokáží nakopat zadek. Kdybych hodnotil nahrávky prostým bodovým označováním, volil bych sedmdesát procent ze sta. Nějak si nemůžu pomoc (možná v tom hraje roli i nostalgie), ale já se rád k "The Shadow Inside" stále vracím. Určitě to není deska na jeden poslech. Ale tak tomu bylo u téhle smečky vždycky. Už nemusím kopírovat kazety, ani sedět u posluchače. Stačí sáhnout do kapsy. Doba se hodně změnila, SADUS zůstávají. A je to moc dobře. Technický thrash  metal, u kterého se vám uvaří mozek ve vlastní šťávě!


Asphyx says:

I was about seventeen, I think, when a friend lent me a tape of "Illusions". He told me to make a copy. And then he added, in an insider's way, that I was gonna shit myself. I ran to another friend who had a tape recorder and could make copies. Later that night, a bunch of us went out. The girls supplied the drinks and we supplied the music. I remember we were standing around the record player and must have looked like fools to everyone around us. Because our headbanging was powerful and passionate. A lot of water has gone down in the River Styx, the world has completely changed and my head is adorned with grey hairs.

Maybe or maybe that's why I approach bands a little differently than younger listeners. We have a lot of shared experiences with SADUS. You probably won't be surprised that I was looking forward to the new album. Even though I knew that the gentlemen would not come up with anything new. It's okay. If I want to hear SADUS, I would be disappointed with some big style changes.


So what is the news "The Shadow Inside"? Well, good. If you are an old fan like me, you will be satisfied. Although I would have expected this pack to be a little more adventurous. Formally, of course, everything is fine (I could imagine a sharper and dirtier sound though - it's signed Juan Urteaga). I really like the cover (Travis Smith). Here it is without question and without comment. The songs are very well written, they just could use a little shortening at times. But just take my minor gripes as thoughts that come to mind for an old fan after many hours of listening. Today is a time when you can basically criticize everything. Personally, I feel a little differently about music. I feel it through every pore of my body. Every time I sit down and let it affect me. And with SADUS, of course, I don't get the chills I used to get in my youth. But I have to admit that these are veterans who, unlike some of their colleagues, still manage to kick my ass. If I were to rate the recordings by simple scoring, I would vote seventy percent out of a hundred. Somehow I can't help it (maybe nostalgia plays a role in this), but I like to keep coming back to "The Shadow Inside". It's definitely not a one-listen record. But that's the way it's always been with this pack. I don't have to copy tapes anymore, or sit in the listening room. Just reach into your pocket. Times have changed a lot, SADUS remain. And that's a good thing. Technical thrash metal that makes your brain boil in its own juice!



Tracklist:
01. First Blood 
02. Scorched And Burnt 
03. It's The Sickness 
04. Ride The Knife 
05. Anarchy 
06. The Devil In Me 
07. Pain 
08. No Peace 
09. New Beginnings 
10. The Shadow Inside

band:
Jon Allen - Drums, Songwriting
Darren Travis - Bass, Guitars, Vocals, Lyrics, Songwriting

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý třicátý druhý - Vypráskané metalové velikonoce v Sudetech


Příběh čtyř stý třicátý druhý - Metalové velikonoce v Sudetech

Matně si pamatuji, že jsem jako malý považoval Velikonoce v Jizerkách za takovou malou válku. Ve vsi se všichni děsně ožrali a řezali ženský tak, že měly jelita do krve. Děda měl připravenou brokovnici a hlídal moji tetu i mámu, která byla pěkně vyděšená. V Boleslavi se jednalo spíše o takovou symbolickou hodovačku, kdy se lidé setkávali převážně v rodinách, popíjeli a měli radost, že je jaro. Všechno to vyprávím blondýnce, se kterou právě přesedáme na Florenci na autobus. Je už docela tma, tak ihned usnu. Probudí mě polibkem na moji zmuchlanou tvář. Nakoupíme nějaké pivo a klepeme se zimou. Je tu ještě sníh. V Plzni chodíme v kraťasech a tady mají lidé zimní bundy. Dáme cigárko pod kaštanem u opravny traktorů. Jako vždycky. Pak vyšlapeme poslední kopec a vlezeme do chalupy. Víkend na horách, toulání po lesích, staré knihy a desky, na kterých se dávno usadil prach. Těšíme se hodně moc. 

Děda sbíral staré spisy o Smržovce i Tanvaldu. Právě jsem je přinesl z půdy. Už dlouho jsme si je chtěli přečíst. Moje dívka umí německy a zvládne i švabach. Překládá a mě se hrozně líbí, jak se jí chvěje hlas, když čte o nějaké vraždě, o odsunutých Židech i Němcích. Přitopím v kamnech, místnost se velmi rychle stane skoro až neobyvatelnou. Dělám to schválně, protože pak jí je vedro a odloží si. Starý trik kluků z chalup. Řeknu jí to a děsně se tomu směje. Nemáme skoro nic k jídlu. Namažeme paštiky na starej chleba a přidáme pár stoletých sucharů. Zapíjíme rumem a čajem, je to pro nás mana nebeská. Ještě nevím, že spolu jednou budeme pomalu stárnou, mít dvě skvělý děti a obyčejný život. Někdy těžký, jindy lehký jako pápěří. Tyhle společné chvíle z počátku našeho vztahu ale máme navěky vypálené ve vzpomínkách. Protože jsme začínali. Přemůže nás, jak jinak, vášeň a když spokojeně ulehneme, vyprávíme si. Plánujeme. Od prvních okamžiků, co jsme spolu, tak víme, co bychom chtěli.

Mezi sněhovými zmrazky kvetou bledule a sněženky. Voda v potoce si razí cestu i v místech, kde je normálně sucho. Slunce nás vytáhne z pelechu a ani netopíme. Místo toho vyneseme před chalupu lavičku a sedíme ve starých vestách z ovčiny na zápraží. Je to jako nějakej kýč z filmů, ale tady je realitou. Kočka zamňouká a uloví myš. To musí nasrat, když si celou zimu zalezlá někde v díře, pak se probudíš a zemřeš. Komentuju krutost přírody. První skřivan na obloze, na hřebenech se ještě lyžuje. Jdeme s běžkama až nahoru, zadýchaní, ale spokojení, protože výhled je nádherný. Hrajeme si na starý lyžníky, máváme Krakonošovi, který sídlí nedaleko. Jedem až na Muchov, sníh je přemrzlý a místy už hodně taje, ale nevadí. Hýbeme se na čerstvém vzduchu. Vrátíme se a musíme znovu zatopit. Nějak jsme se zdrželi v Zásadě na pivu a utopencích. Snesu gramofon a tentokrát volíme staré swingové věci. Blondýnka vytahá šaty po babičce a dělá přehlídku. Tančíme a svědkem je nám jenom vítr, který se začne venku zvedat. Rychle se setmí a následuje první jarní bouřka. Bojím se, řekne mi a vypadne proud. 

Nechám ji spát a pak se vydáme kousek od chalupy. Tady jsme jako malí lovili pstruhy v potoce. Kousek vedle na seníku jsem dostal první pořádnou pusu od holky a nejen to. Vzpomínky a nařezané proutí, které chvilku namočím do vody. Plést umím, ale povede se mi vždy až tak třetí pomlázka. Švihám jí do vzduchu a ona mi naváže pentle. Zkusmo ji lehounce vezmu přes zadek. To se musí vyzkoušet. Hele, ale jemně. Nejsi žádnej Sudeťák. Já jsem vždycky jemný jako starý gentleman. Dáme swing? Hrozně se mi v těch šatech líbíš. Vyhoví mi a blbneme až do čtyř, to nám jede autobus do Jablonce. Včera jsme si všimli, že tu hraje Arakain. Sice je už moc neposlouchám, ale lepší než drátem do oka. Předkapelou jsou V.A R. a zbytek neznám. A je nám to jedno. Raději se oblékneme do metalového, upravíme se lehce rumem a zapadneme do první hospody. Nějakej bodrej chlápek tu zrovna machruje, jak zítra seřeže svoji ženu. Protože vole, mě celej rok sere. Inu, taky názor. 

Po několika pivech a spoustě vtipů se přesuneme do kulturáku. Už tu jsou nějaký postarší metalisti. Žádný davy, jako dříve, ale pořád vcelku slušná návštěvnost. Kýveme na pozdrav, pár jedinců, které si pamatujeme a oni nás. Ale není to kvůli mě, ale díky mé blondýnce, která zase doslova září. Opět vidím v některých tvářích takové ty překvapené výrazy. Nechápou, jak může tak pěkná holka chodit s někým takovým, jako jsem já. Nevím, vždycky jsem měl krásné dámy po svém boku. Asi osobnost, vole, řekne mi jeden starej kamarád, který se zde objeví jako zjevení. Ano, je tu Venca i se svoji slovenskou Petrou. Rozzáří nám úsměvy na tváři. Ani nevím, že jsme si domlouvali sraz. Spíš asi ne, tak nějak se očekávalo, že se ale objevíme. Tenhle pankáč patřil k posledním, na kterého bylo spolehnutí. Ihned se dáme do tance na kapelu, která hraje utahanej heavík. Zpěvák ječí jako o závod a je to asi tím, že ho škrtí koule v elasťákách. Má trvalou a vůbec už je za zenitem. Kdyby jen věděl, že přijde doba, kdy by ho zase mohli uctívat, nevěřil by mi to. Pod pódiem má několik věrných fanynek. Naše holky se vetřou mezi ně a dělají, že ho taky hrozně žerou. Prdel jak má být.

Dáváme si pivo a pivo a kecáme o životě. Řveme Prdel Evropy a tančíme o sto šest. Vyplavíme adrenalin, líbáme své milé. Děláme, že hrají ploužáky, jsme jemní a drsní zároveň. Dvě obyčejné, zamilované dvojice. Patříme k sobě. Jsme jednou z dalších generací rebelů. Alespoň si to o sobě myslíme. Už dávno není proti komu bojovat. Možná snad jen proti tupcům a neomalencům, proti těm, kteří chtějí zítra děsně seřezat manželky. Venca někde sežene tyčku od nějaké kytky a dělá, že má pomlázku. Chodí za děvčaty, koleduje a protože je to vtipný, dostává spoustu panáků. Ty vole, ty si ďábel, směju se mu a skáču po hlavě do davu. Všichni znají texty, ale posluchači jsou spíše vážnější. Jakoby se do nich otiskla záhadnost hor. Žádná velká rotyka, ale zpívají všichni. Kapela je ve velmi dobré formě a já si opět říkám, proč nejedou někam ven. Podle mě na to v té době měli. Padnu na zem, někdo mě zvedne a tak si jdu raději sednout. Mám koleno v jednom ohni. 

Popijeme, pokecáme a nechce se nám loučit. Ale musíme. Venca za několik hodin vstává do práce. Dělá na směny. Starej punkáč, co musí něco jíst. Smutně se usměje. To víš, život nás začíná taky pomalu semílat. Mávnu nad tím rukou. Žít metal a punk stejně nikdy nebudeme na sto procent. Máme povinnosti a taky se chceme dožít aspoň třicítky. Ano, naše plány jsou zásadně krátkodobé. Olíbáme se a jdeme domů. Do kopce. Občas uklouznu. Pěkně mrzne. Znovu si narazím koleno. Ale je mi to jedno. Tedy až do rána, když se probudím do zimy. Blondýnku vyženu z postele a ona jen v noční košilce lítá po zahradě. Výská jako malá holka a stejně ji nemůžu chytit, protože mi koleno nateklo. Počkej přeci nebo uschneš. Nastaví mi a jsem jemný, i když důrazný. Užívám si to, ne že ne. Je to moc krásný zvyk, ale musí se dělat  s citem, jako všechno. Vykoleduju si nějaká vajíčka, máčená v cibuli, jak to mám nejraději. Taky dostanu panáčka z placatky, která s náma procestovala už tisíce kilometrů. Políbí mě a musíme spěchat, protože nám zase jede autobus. Rychle uklidíme, naložíme kamna, pro další návštěvu a jdeme pěšky do Jablonce. 

Z některých domů se ozývá děsný křik. Občas zahlédneme totálně ožralé chlápky, co mají v ksichtech takovej ten násilnickej výraz zabijáků. Co to kurva je? Přidáme do kroku a uvědomíme si, že se tu fakt musela dít v pohraničí zvěrstva. Krutost je zde stále přítomná. Přitom takový hezký svátek. Na autobusáku potkáme partu rozdováděných kluků kolem sedmnácti. Nejdřív to vypadá jako děsnej vtip. Začnou koledovat blondýnku, ale po chvilce se to zvrtne. Naseru se, ty vole, to neznáš míru? Vždyť je to ženská, křehká květinka, kreténe. Pak je to o smečce a o tom, kdo je jakože větší tvrďák. Vyhraju jen díky tomu, že nám jede autobus. Chci vylézt, když zaslechnu něco o děvce, jsem čestný muž, co by se šel rvát za čest své milé, ale chytne mě za ruku. Nech toho, jsou to chudáci. Jen zneužívají hezké svátky. Políbím ji, ale v krvi se mi stejně vaří vztek. Velikonoce miluju, je jaro. Ale tak nějak mile, uctivě, s pokorou ke zvykům i přírodě. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine