DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 15. června 2024

Report, photos, video - OMEGAVORTEX, ALTARS ABLAZE, STÍNY PLAMENŮ - Divadlo pod Lampou, Plzeň - 14. 6. 2024

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:
 

Bylo zase jednou na čase, abych se vydal po stopách samotného ďábla. Určitě to znáte. Posloucháme extrémní metalové styly a chodíme v tisících odstínech černé. Nejvíc si rozumíme se stejně prokletými. Už dávno víme, že nemá cenu nezasvěceným vysvětlovat, že nejíme malé děti, že nemáme doma voodoo panenky. A pokud ano, tak je to všechno nadsázka. Lebky na tričkách, černé stíny pod očima, všechno je spíše napínavý sen. Něco jako dobrá kniha o šílených vrazích. V Plzni příliš death a black metalových koncertů, na které bych rád zašel, nebývá. A tak jsou pro mě podobné akce doslova povinností. Mám vlastně jenom jediný problém.

Protože nemusím na vlak a cestovat přes půlku republiky, vždycky se ze samé radosti opiju a druhý den mi nebývá nejlépe. Měl už bys mít rozum, říkají mi, ale já nedbám dobrých slov. Pivo k metalu patří a kdo říká že ne, tak neví, o čem tenhle styl je. Ne vážně, zažil jsem i střízlivé koncerty, kdy jsem řídil auto. A na rovinu, nebylo to ono. Vnímám black a death metal jako příběhy o temných a zlých věcech. Vše ale zůstane pod pódiem, přivážeme tam své vlastní démony a odcházíme s hlavou čistou. Mám mezi mě podobnými spoustu známých. A všichni jsou to normální veselí lidé. Mají jen divný koníček, chodí na koncerty, kde hrají kapely nahlas, řve se z plných plic a rohatý se usmívá za každým rohem.

Nechme ale filozofických úvah, promiňte starému pánovi, ale už mám nárok občas trousit. Pokud zůstaneme u suchých faktů, byl pátek. Mám to nastavené tak, že končím brzy v práci, čtu si doma celé odpoledne a večer zhlédneme nějaký dobrý film. Tentokrát jsem ale stihl jen pár chvil s knihou. Po tradiční kávě následovala klasická rozplavba. V hospodě Na Výsluní (která se dřív jmenovala U Lízalky a nad ní jsou tantra masáže) se žejdlíkem dobrého piva jsme probírali, co kdo slyšel nového, co četl za knihu. Znáte to, takový ten boomer styl, který už je dle nejnovějších výzkumů překonaný. Nebo ne? Já to vnímám samozřejmě optikou své generace. Fyzická setkání i reálné koncerty potřebuji ke svému životu, stejně jako dlouhé výlety v lesích. Bylo to jako vždy skvělé, pokaždé píšu epesní a mohu to potvrdit i tentokrát. Probrali jsme všechno a bylo to moc fajn, díky, díky, díky.

Vstupenku jsem si koupil dopředu, ALTARS ABLAZE i OMEGAVORTEX znám nazpaměť. Nezbývalo nic jiného, než dopít, zaplatit a vyrazit kousek vedle do klubu. O Divadle pod Lampou jsem toho napsal již tolik, že nemám co dodat. Pořád se mi tam líbí, místo má svoje kouzlo. Proto tam taky chodím, není-liž pravda. Vlezu dovnitř a dýchne na mě snad tisíc vzpomínek. Pamatuji ještě starou Lampu. Ale dost nostalgie, obřad čeká. Dám si pivo, prohodím pár slov se známými. A už je to tady, už se to vaří a peče, už se zatápí pod kotlem. Jdu pod pódium.

ALTARS ABLAZE - najednou stáli vedle mě, z jedné strany Smrt a z druhé Satan. Vzali mě mezi sebe, rozdrtili mě, stoupli kopytem na hrudník, dusili mě, pálili. Úplně přesně takhle na mě působila i kapela a jejich vystoupení. Představte si starou kobku, dlouho zapečetěnou. Spala v ní roky divoká bestie. Když pánové spustili první skladbu, tak se monstrum probudilo. Tohle byl perfektně zahraný black/death metal s krvavou jiskrou v oku. Nahrubo nasekaná tma, smíchaná s pradávným zlem. Kapela působila jako přírodní živel, jako děsivý vichr z onoho světa, jako probuzené běsy, které máme každý v hlavě. Spokojený jsem byl já, ďábel i ta stará děvka Smrt. Podobné smečky stojí za to vždy vidět, protože jsou dokonalou esencí toho, co mám na tomhle stylu rád. Navíc to bylo náležitě živočišné. Shořeli jsme všichni černým plamenem! Amen!






Suddenly they were standing next to me, Death on one side and Satan on the other. They took me between them, crushed me, stepped on my chest with their hooves, choked me, burned me. That's exactly how the band and their performance affected me. Imagine an old dungeon, sealed up for a long time. A wild beast slept there for years. When the gentlemen played the first song, the monster woke up. This was perfectly played black/death metal with a bloody sparkle in its eye. Coarsely chopped darkness mixed with ancient evil. The band seemed like a natural element, like a terrifying whirlwind from the otherworld, like the awakened rages we all have in our heads. I was satisfied, the devil and that old bitch Death. Packs like this are always worth seeing because they are the perfect essence of what I love about this style. Plus, it was appropriately animalistic. We all burned with black flame! Amen!

STÍNY PLAMENŮ - nejen plzeňským velmi známá kapela to rozjela ve velkém stylu. Black metal ze starých, smradlavých kanálů. Přiznávám, nejsem příliš obeznámen, ale co jsem slyšel, bylo dobré.  



OMEGAVORTEX - říká se, že nenávist a zlo mají mnoho podob. Spoustu odstínů. Němci hrají velmi blasfemickým způsobem. Koncert připomínal dlouhé stopování zákeřné šelmy. Důmyslné, přesto divoké a surové riffy se mi zadíraly postupně do hlavy. Měl jsem pocit, že se mi vaří mozek ve vlastní šťávě. Kříže v nedalekém kostele se obrátily směrem dolů a víka od rakví nadskakovala v šílených rytmech. Já, jako fanoušek MORBID ANGEL, IMPERATOR, SADISTIK EXEKUTION, NECROVORE, DIABOLIC, DEICIDE, PERDITION TEMPLE, jsem se usmíval. Jako padlý kněz. Pánové převedli mocný rituál, který smrděl sírou na několik kilometrů daleko. Jak píše Stephen King - "Hudba dokáže ukonejšit i divoké zvíře."(Hudební salonek). A přesně takhle na mě působili i OMEGAVORTEX. Jako jezdci apokalypsy, kteří nás přijeli zkrotit. Vše se povedlo na výbornou, alespoň tak to vidím já a všichni démoni. Zničující, smradlavá, black death metalová choroba ze starých kobek!

 





It is said that hatred and evil take many forms. Many shades. The Germans play in a very blasphemous way. The concert was like a long tracking of a vicious beast. Sophisticated, yet fierce and raw riffs were gradually digging into my head. I felt like my brain was boiling in its own juice. The crosses in the nearby church turned downward and the coffin lids popped in crazy rhythms. I, as a fan of MORBID ANGEL, IMPERATOR, SADISTIK EXEKUTION, NECROVORE, DIABOLIC, DEICIDE, PERDITION TEMPLE, was smiling. Like a fallen priest. The gentlemen performed a powerful ritual that reeked of brimstone for miles around. As Stephen King writes, "Music can scare a wild animal." And that's exactly how OMEGAVORTEX affected me. Like the horsemen of the apocalypse who came to tame us. Everything went well, at least that's how I and all the demons see it. Destructive, stinking, black death metal disease from the old dungeons!

Návštěvnost byla slušná, na underground určitě. Vzhledem k tomu, že spousta lidí byla na Czech Death Festu a ještě se odehrával jeden koncert v Plzni, přišlo něco kolem šedesáti lidí. Možná i víc. Zvuk byl v pořádku a organizace také. Vše odsýpalo, jak mělo. 

Dostal jsem svoji pravidelnou dávku extrémního metalu. Jsem v takové té blahosklonné náladě a jdu domů. Zažil jsem další ze skvělých večerů. Moje tělo stárne, zítra mi dá všechno pořádně sežrat, ale teď se cítím silný jako mladý býk. Nezbývá než poděkovat všem zúčastněným. Odvedli jste skvělou práci. Nemyslete, podobná setkání jsou pro mě stále velmi živým organismem. Mám rád ty chvíle očekávání před koncertem, hrozící ruce v davu, řev fanoušků, poplácávání po ramenou těm, kterým se jejich vystoupení povedlo. Nákup triček i CD, pivo v ruce. O tomhle metal vždycky býval a takhle si jej pamatuji. Bylo pro mě ctí se zase jednou vydat po stopách samotného ďábla. Laudantur omnes daemones! (Pochváleni budiž všichni démoni!). 




Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

Recenze/review - ALTAR OF GORE - Litanies of the Unceasing Agonies (2024)


ALTAR OF GORE - Litanies of the Unceasing Agonies
CD 2024, Nameless Grave Records

for english please scroll down

Sedíme u starého plesnivého stolu. Popíjíme zkaženou krev a přemýšlíme, jakou hudbu si dnes pustíme. Nakonec jeden z démonů zvolí nové album amerických black death metalistů ALTAR OF GORE. Stačí několik prvních tónů a všichni se začnou kývat do rytmu. Odpadává jim maso od kostí, vnitřnosti vylézají z břicha a červi se kroutí v jejich tvářích. Další songy, další zběsilé ozvěny ze záhrobí. Satan vyzve dámu s kosou k tanci.

Tohle je přesně takový ten druh black death metalu, který koluje i v mých žilách. Vše je náležitě temné, chladné, prašivé, jako ruka prokleté mrtvoly. Už dlouhé roky jsem neviděl světlo. Zanevřel jsem na dnešní zkažený svět. Raději popíjím s démony a poslouchám alba, jako je "Litanies of the Unceasing Agonies".

 

Představte si hluboký sklep, do kterého když vstoupíte, tak vás obestře absolutní tma. Půjdete po slepu a budete se děsit výkřiků nemrtvých. Několikrát zemřete a znovu se narodíte. Musíte překročit svůj vlastní smrt i stín. Pod nohama vám budou praskat prašivé kosti. Konečně dojdete do cíle. Stará kobka, plná zohavených těl. Jsem na místě. Znovu zapínám play a z reproduktorů se na mě vyhrne špína, hnis a spousta nenávisti. Tohle je hudba z mokvajících močálů, z nejčernějších zákoutí, z márnic a pohřebišť. Uvěřitelná, surová, pokrytá pavučinami. Pokud máte rádi kapely jako PROFANATICA, VON, BEHERIT, budete spokojeni jako já. Nic pro slabé povahy, jenom krutá smrt. Nic jiného neexistuje. Zvuk, obal, produkce, vše je podřízeno jedinému - pohřbít vás zaživa. Nebudete moci dýchat, udusíte se vlastní nenávistí. Hoď kamen, kdo jsi bez viny. ALTAR OF GORE je kapela, složená ze dvou členů. Acolyte of the Foul Ones je podepsán pod všemi nástroji a na kytaru ho doprovází Joe Aversario. Oba působí jako vyslanci samotného pekla. Jejich hudba je velmi uvěřitelná, naléhavá, syrová a chladná. Smrdí sírou a rozseká vás na kusy. Skladby jsou jako dlouho zanícený vřed, který je právě proříznut. Vytéká z něj smradlavý hnis a také riffy, které musely být napsány daleko za řekou Styx. Pokud máte podobné zahnívající záležitosti rádi, neváhejte ani chvilku. Hraje se zde pro vás, i pro všechny nemrtvé. Odpadává mi maso od kostí, vnitřnosti mi vylézají z břicha a červi se kroutí v mé tvářích. Těžkým vzduchem zní zběsilé ozvěny ze záhrobí. Satan vyzve dámu s kosou k tanci. Blasfemický, gore black death metal, u kterého jsou exhumovány ty nejděsivější hroby prokletých! Krutá pocta démonům!



Asphyx says:

We're sitting at a moldy old table. We're sipping spoiled blood and wondering what music we're gonna play tonight. Eventually one of the demons chooses the new album by American black death metallers ALTAR OF GORE. Just the first few notes and everyone starts swaying to the beat. Flesh falls off their bones, guts come out of their stomachs and worms wriggle in their faces. More songs, more frantic echoes from beyond the grave. Satan asks the lady with the scythe to dance.

This is exactly the kind of black death metal that runs through my veins. Everything is properly dark, cold, dusty, like the hand of a cursed corpse. I haven't seen the light in years. I've given up on today's wicked world. I prefer to drink with demons and listen to albums like "Litanies of the Unceasing Agonies".

Imagine a deep cellar, which when you enter, you are enveloped in absolute darkness. You'll walk blindly and be terrified by the screams of the undead. You will die several times and be reborn. You must cross your own death and shadow. Dusty bones will crack beneath your feet. Finally, you will reach your destination. An old dungeon, full of mutilated bodies. I'm here. I turn the play back on and the speakers spew filth, pus and a lot of hate. This is music from the swampy swamps, from the blackest corners, from morgues and burial grounds. Believable, raw, covered in cobwebs. If you like bands like PROFANATICA, VON, BEHERIT, you will be as satisfied as I am. Nothing for the weak natured, just a cruel death. There is nothing else. The sound, the cover, the production, everything is subordinated to one thing - to bury you alive. You won't be able to breathe, you'll suffocate with your own hatred. Throw a stone, you who are blameless. ALTAR OF GORE is a two-piece band. Acolyte of the Foul Ones is signed on all instruments and is accompanied by Joe Aversario on guitar. Both act as ambassadors of hell itself. Their music is very believable, urgent, raw and cold. It reeks of brimstone and will cut you to pieces. The songs are like a long inflamed ulcer that has just been cut open. It oozes stinking pus and also riffs that must have been written far beyond the River Styx. If you're into this kind of rotting stuff, don't hesitate a moment. It's played here for you, and for all the undead. Flesh is falling off my bones, guts are coming out of my belly and worms are wriggling in my cheeks. The frantic echoes from beyond the grave ring through the heavy air. Satan asks the lady with the scythe to dance. Blasphemous, gore black death metal, where the most terrifying graves of the damned are exhumed! A cruel tribute to demons!


Tracklist:
01. Introduction 
02. Excoriation Prayers 
03. Infinite Visions Of Violence 
04. Destined For The Pit 
05. Carrion Womb 
06. Blood For Blood (Flesh For Flesh) 
07. Litanies Of Unceasing Agonies


Recenze/review - VREDEHAMMER - God Slayer (2024)


VREDEHAMMER - God Slayer
CD 2024, Indie Recordings

for english please scroll down

Připadal jsem si jako spoutaný. Probudím se uprostřed noci a nevím, co je pravda a co sen. Pronásledují mě démoni. Přesně vědí, jak se mi dostat pod kůži. Čekají nedaleko a usmívají se. Jsou mým stínem, děsivým svědomím, stejně jako nové album norského maniaka Pera Valla a jeho VREDEHAMMER. Mraky jsou nízko a městem se toulají přízraky. Dívám se do tmy a postupně přidávám hlasitost. Smrt je zase jednou velmi blízko a já poslouchám hudbu, která se dostala i do mých snů.

Bývám k podobným projektům, pod kterými je podepsaný jediný člověk, poměrně skeptický, ale je prostým faktem, že mě nové album rozsekalo. Pokaždé přistupuji k nové hudbě stejně. Sednu si ve svém pokoji, zhasnu všechna světla a nechám ji na sebe působit. Nové album "God Slayer" se mi dostalo ihned do krve. Stalo se mojí součástí. Chytlo mě a nemohl jsem poslouchat nic jiného. 

 

Novinka je mocná, majestátní, démonická, zahalená do krvavé mlhy. Jedná se přesně o takový ten druh hudby, kterou raději poslouchám, rád se k ní vracím, než abych o ní psal. Opravdu, lepší je si pustit ukázky, než číst obyčejná slova. Toulám se ulicemi prázdného města a čekám, až přijde bouřka. Našlapuji do rytmu a sleduji lidi, kteří připomínají zombie. Jsem jinde, díky novému albu se ocitám v dimenzi, kterou nelze vysvětlit. Opravdoví fanoušci mi určitě potvrdí. Je zde kombinován starý, poctivý kov smrti s absolutní černotou a chladem. Každý máme svoji prokletou komnatu. VREDEHAMMER vzali všechny vaše temné myšlenky, které máte uložené v podvědomí, a vytáhli je na povrch. Muzika je zde jako studená řeka, plná nafouklých mrtvol. Vždycky říkám, že nejlepší metal je ten, který ve vás rozdrásá emoce. Tohle umí Per Valla na výbornou. K tomu si připočtěte skvělý zvuk, obal a produkci a máte tu album, které nemůže nechat v klidu žádného opravdového fanouška stylu. Jsem už starý a někdy bývám unavený. Přesto si dávám do hlavy novou desku "God Slayer" s obrovskou chutí. Moc dobře vím, cítím to, že jednou zemřu. Možná právě proto si podobné desky neskutečně užívám. Per Valla má svůj originální rukopis. Jeho nové album se mi dostalo do krve, je jako jed, který je podáván v malých dávkách. Postupně umíráte, abyste nakonec zemřeli v nekonečných křečích. Nelze jinak, než novinku doporučit všem tmářům, všem prokletým. Připadal jsem si jako spoutaný. Probudím se uprostřed noci a nevím, co je pravda a co sen. Pronásledují mě démoni. Přesně vědí, jak se mi dostat pod kůži. Čekají nedaleko a usmívají se. Jsou mým stínem, děsivým svědomím. Chladný, temný black death metal, který vám nastaví pokřivené zrcadlo! Děsivá hra stínů!


Asphyx says:

I felt like I was handcuffed. I wake up in the middle of the night and I don't know what's real and what's a dream. I'm haunted by demons. They know exactly how to get under my skin. They're waiting nearby, smiling. They are my shadow, my terrifying conscience, just like the new album by Norwegian maniac Per Valla and his VREDEHAMMER. The clouds are low and ghosts roam the city. I stare into the darkness and gradually turn up the volume. Death is once again very close and I listen to music that has entered my dreams.

I used to be quite skeptical about such projects signed by a single person, but the simple fact is that the new album blew me away. I approach new music the same way every time. I sit in my room, turn off all the lights and let it affect me. The new album "God Slayer" got into my blood right away. It became a part of me. I got caught up in it and I couldn't listen to anything else.


The novelty is powerful, majestic, demonic, shrouded in a bloody mist. This is exactly the kind of music I prefer to listen to, to return to, rather than write about. Really, it's better to listen to samples than to read mere words. I wander the streets of an empty city, waiting for the storm to come. I stomp to the beat and watch people who resemble zombies. I'm in a different place, thanks to the new album, I'm in a dimension that can't be explained. True fans will confirm. It combines the old, honest metal of death with absolute blackness and coldness. We all have our own cursed chamber. VREDEHAMMER have taken all the dark thoughts you have stored in your subconscious and brought them to the surface. The music here is like a cold river full of bloated corpses. I always say that the best metal is the one that tears your emotions apart. That's what Per Valla does well. Add to that a great sound, artwork and production and you have an album that cannot leave any true fan of the style in peace. I'm old and sometimes I get tired. Still, I'm putting the new album "God Slayer" in my head with great gusto. I know very well, I can feel it, that one day I'm going to die. Maybe that's why I enjoy records like this so much. Per Valla has his own original signature. His new album got into my blood, it's like a poison that is given in small doses. You die gradually, only to die in endless convulsions. I can't but recommend the new album to all darkies, all the damned. I felt like I was chained. I wake up in the middle of the night and I don't know what's true and what's a dream. I'm haunted by demons. They know exactly how to get under my skin. They're waiting nearby, smiling. They are my shadow, my terrifying conscience. Cold, dark black death metal that will hold a distorted mirror up to you! A terrifying game of shadows!


Tracklist:
01. Intro 
02. From The Abyss 
03. The Joker 
04. God Slayer 
05. The Dragons Burn 
06. Blood Of Wolves 
07. Death Becomes The New Day 
08. Product Human Slave 
09. Obliterator

band:
Per Valla: Guitars, vocals, keyboards, bass guitar
Nils “Dominator” Fjellström: Session drums

Guitars, bass and keyboards were recorded in Per Valla`s home studio. Vocals recorded at Indie Recordings Studio.
Drums were recorded in Black Valley Studio.
Mixed and mastered by Jacob Hansen Studios.

Artwork and layout by Simon Bossert at S. Bossert Art
Photo by Bent Mathisen at Arctander visual and auditory service.



pátek 14. června 2024

Recenze/review - MALIGNANCY - ...Discontinued (2024)


MALIGNANCY - ...Discontinued
CD 2024, Willowtip Records

for english please scroll down

Mělo mi to být jasné dopředu. Měl jsem to vědět. Jenže tentokrát pud sebezáchovy nefungoval. Vylezl jsem z domu a myslel si, že půjdu normálně do práce. Na ulici ale ležela mrtvá těla. V různém stádiu rozkladu. Vzduchem se vznášel zápach smrti a já věděl, že apokalypsa začala. Příznaky byly známé dlouho dopředu. Nenávist mezi lidmi, jedovaté sliny na sociálních sítích, ovládání na dálku. Stačilo zapnout play a jeden začal napadat druhého. Krev tekla proudem a slabí umírali v nekonečných křečích. Zůstali jen predátoři, kteří se začali požírat mezi sebou.

A z reproduktorů k tomu hrála nová deska amerických brutálních maniaků MALIGNANCY. Kapely, která je právem považována za legendu. Její kořeny sahají až do roku 1992 a zkušenosti jsou znát na každém kroku. Novinka vám vystřelí mozek z hlavy. Pánové jsou po pěti letech zpět, silnější než dřív. Ulicemi teče krev a procházím se temnotou. Alespoň takto vnímám letošní nahrávku já. Je po okraj narvaná surovostí, brutalitou, technickými pasážemi. Je krutým otiskem, pokřiveným zrcadlem, které nám tihle šílenci nastavili. 

 

Stačilo tak málo, aby se z nás stala znovu krutá zvířata. Nebo jsme takoví byli vždycky? Jak mi jinak vysvětlíte, že se lidé začali požírat mezi sebou? "...Discontinued" je albem, které může být k podobným děsivým vizím kulisou, zlým soundtrackem. Vždycky se mi líbil rukopis kapely, takový ten jejich nezaměnitelný tlak, temnota. Letos jsou pánové opět ve skvělé formě. Skladby jsou po okraj narvané zvrácenými melodiemi, vokál je silný, jako řev bestie a bicí připomínají smrt pod pásy buldozeru. Jako celek potom drží nahrávka pohromadě, opravdu doporučuji poslouchat vcelku a pořádně nahlas. Teprve potom vylezou na povrch jednotlivé morbidní nuance. O obalu, zvuku, celkové produkci a provedení, není nutné jakkoliv diskutovat. Vše je v absolutním pořádku. Fascinuje mě krutá, chladná a do hniloby zahalená atmosféra. MALIGNANCY vybrousili svůj styl k dokonalosti. Jsou jako perfektně seřízený stroj na zabíjení. V jednotlivých motivech je vztek, zuřivost, takový ten heavy feeling, který umějí jenom dobré smečky. Pokud máte rádi styl, kterému se říká newyorkská odrůda brutálního death metalu, tak budete velmi spokojeni. Nové album se vám dostane do snů, stane se šílenou noční můrou. Bude se vám zdát o apokalypse, o hromadách mrtvých těl, o bolesti a utrpení. Pro fanoušky třeba takových SUFFOCATION, CRYPTOPSY, WORMED, DEEDS OF FLESH, GORGASM, BRODEQUIN a dalších maniaků, kteří se nebojí říznout do živého, je novinka doslova povinností. Mělo mi to být jasné dopředu. Měl jsem to vědět. Jenže tentokrát pud sebezáchovy nefungoval. Vylezl jsem z domu a myslel si, že půjdu normálně do práce. Na ulici ale ležela mrtvá těla. V různém stádiu rozkladu. Vzduchem se vznášel zápach smrti a já věděl, že apokalypsa začala. Chorobami a hnisem nasáklý brutální technický death metal! Gore atak! 


Asphyx says:

I should have known that beforehand. I should have known. Only this time, the survival instinct didn't work. I got out of the house and thought I was going to go to work as normal. But there were dead bodies in the street. In various stages of decomposition. The smell of death was in the air and I knew the apocalypse had begun. The symptoms were known long in advance. Hate between people, poisonous spittle on social media, remote control. All it took was one person turning on a play to attack another. Blood flowed and the weak died in endless spasms. All that was left were predators who began to devour each other.

And from the speakers came the new album by American brutal maniacs MALIGNANCY. A band that is rightly considered a legend. Its roots go back to 1992 and its experience is evident at every turn. This new release will blow your brains out. The gentlemen are back after five years, stronger than before. Blood runs in the streets and I walk through the darkness. At least that's how I feel about this year's record. It's packed to the brim with brutality, brutality, technical passages. It's a cruel imprint, a distorted mirror that these madmen have set up for us. 


It took so little for us to become cruel animals again. Or were we always like this? How else do you explain that people started eating each other? "...Discontinued" is an album that can be a backdrop to such horrific visions, an evil soundtrack. I've always liked the band's signature, that unmistakable pressure, the darkness. This year the gentlemen are in great form again. The songs are packed to the brim with twisted melodies, the vocals are powerful, like the roar of a beast, and the drums are reminiscent of death under the belts of a bulldozer. As a whole then, the record holds together, I really recommend listening in its entirety and properly loud. Only then will the individual morbid nuances come out. There is no need to discuss the cover, the sound, the overall production and the performance. Everything is absolutely fine. I am fascinated by the cruel, cold and rotten atmosphere. MALIGNANCY have honed their style to perfection. They're like a perfectly tuned killing machine. There is anger, fury, that heavy feeling that only good packs can do. If you like the style called New York variety of brutal death metal, you will be very satisfied. The new album will get into your dreams, it will become a crazy nightmare. You will dream of the apocalypse, of piles of dead bodies, of pain and suffering. For fans of SUFFOCATION, CRYPTOPSY, WORMED, DEEDS OF FLESH, GORGASM, BRODEQUIN and other maniacs who are not afraid to cut into the live, the new album is literally a must. It should have been clear to me ahead of time. I should have known. Only this time the instinct for self-preservation didn't work. I got out of the house and thought I was going to go to work as normal. But there were dead bodies lying in the street. In various stages of decomposition. The smell of death was in the air and I knew the apocalypse had begun. Disease and pus-soaked brutal technical death metal! Gore attack!



Track Listing:
1. Existential Dread
2. Binary Paradigm
3. Irradiated Miscreation
4. Purity of Purpose [Approved for Airplay]
5. Ancillary Biorhythms
6. Haunted Symmetry
7. Decomposing Divinity
8. Oppositional Defiance
9. Biological Absurdity

Line-up:
Ron Kachnic - Guitars
Mike Heller - Drums
Danny Nelson - Vocals
Alex Webber - Bass**
*Jacob Schmidt (Defeated Sanity) played sesson bass on the album.



KNIŽNÍ TIPY - Noční dům - Jo Nesbø (2024)


Noční dům - Jo Nesbø
2024, Kniha Zlín

Snažím se jednou měsíčně vyrazit na koncert a podpořit své oblíbené kapely. Také jezdím do Jizerek za svojí mámou, která zůstala sama. Bývají to náročně cesty, kdy trávím dlouhé hodiny ve vlaku, na nádražích. Zrak už mi tolik neslouží a autem si netroufnu. Vždy si s sebou beru nějakou dobrou knihu. Pokaždé je nahoře v batohu, v takové té kapsy, ve které nosí trampové mapy a nebo pivo. Vlezu v Plzni do kupé a zaujme mě paní tak v mém věku. První, co mě napadne je, že jí to moc sluší. Udržovaná, usměvavá a s hezkým hlasem. Mile poděkuje, když jí pomáhám s kufrem nahoru. Vlak se rozjede a oba vytáhneme stejnou knížku. Jo Nesbo, Noční dům. Jak se vám líbí? Zaťuká dáma na obal. Kývnu souhlasně hlavou. Potom nemluvíme až do Berouna, kde vlak náhle zastaví. Ona je vepředu a chce mi prozradit, kam bude děj pokračovat. Proboha, ne? Řeknu jí a podaří se mi ji umlčet. Tohle nikdy nedělejte, to je hřích proti všem čtenářům, pokračuji a ona se směje a já se na ní dívám, protože vždycky je hezké potkat krásnou ženu. 

Jsem naštvaný, protože na sever přerušili spoj. Sedím v náhradním autobuse a mačkám se s ošklivou paní v elasťákách. Ona pořád jí. Hamburger, k tomu srká kolu, padá jí na obrovské břicho zelí. Zůstává jí mezi zuby a v zatáčkách se na mě přitiskne zpoceným tlustým tělem. Napadá mě spousta věcí, které bych jí udělal, ale samozřejmě si to jen myslím. Jednou má ale namále, to když autobus prudce zabrzdí a ona mě poleje kraťasy a knihu coca colou. Ani se neomluví. Jen na mě hodí úsměv bez zubů. Myslím na královnu a držím se křečovitě opěradla. Tady se nedá číst. Přijedu celý zmačkaný. Nesbo mezitím rozvíjí svůj hororový příběh, pro něj poměrně netypický. Byla to pro mě taková sázka na nejistotu. Já totiž knížky, ve kterých není Hary Hole moc nemusím, nelíbí se mi. Tohle je snad první příběh, který mě chytnul. Je jiný, v mnohém tedy odkazující na Stephena Kinga, ale jako taková stylovka velmi dobré. 

Můžete si říkat, co chcete, ale Nesbo zkrátka umí psát. Bavilo mě to, to napětí, děj, který postupně graduje, všechny ty tajemné stíny a děs. Hele, myslíte si, že vás může sežrat telefonní sluchátko? Divné, co? Jenže on se potom celý příběh začne vyvíjet velmi podivným směrem. Kapitoly přede mnou doslova utíkaly, seděl jsem na chalupě a poslouchal nadržené ptactvo. Bez muziky, jen tak v přírodě. Postupně se setmělo a máma měla nějaké filmy, co už jsem dávno viděl. Naproti je dům, který je velmi podobný tomu od Normana Batese. Tak to víte, jako starému čtenáři se mi začalo zase všechno spojovat a když potom proletěl kolem první netopýr, lekal jsem se, to přiznávám. Tahle stylová odbočka se mi u Nesba opravdu líbí a doufám, že v ní bude pokračovat. Je to samozřejmě hodně o fantazii, o tom, jestli máte rádi hororové filmy a knížky. Bylo to napínavé? Bylo. A strašidelné? Jasně, že ano. Opravdu doporučuji číst hlavně ve tmě.

Stříhal jsem plot a sekal dříví. Vítr se proháněl mezi stromy a já postupně přidával rychlost, abych si mohl odpoledne zase sednout. Jak nejsem na některé pohyby zvyklý, tak se mi klepaly ruce a chytala mě záda. Přesto jsem si sedl zase před chalupu a byl nevrlý, když kolem chodili turisté, neustále se ptali na cestu a zdravili mě. Mohl by už konečně soused vypnout motorovou pilu? A co ten jeho uštěkaný pes? Okřikl bych ho, ale je to brazilská fila a nahání mi strach. Klepou se mi ruce únavou, ale začtu se znovu tak, že nevnímám nic okolo sebe. Pomalu se stmívá a já knížku dočtu. Potom vzpomínáme na staré časy a jen tak si povídáme. Stařenka se usmívá a já mám radost, že ona má radost. Mluvíme i o knihách, ale já ty její historické romány moc nemusím. Není to můj styl. Nebo jinak, spíš na to ještě nemám čas, já potřebuji (stejně jako ve sportu) něco dynamického, napínavého, čtivého. Na vážnější literaturu se musím víc soustředit, tu si nechávám na stáří. Pokud tedy nějaké bude, znáte to.

Je to super knížka. Za mě rozhodně. Pokud máte rádi Kinga, pardon Nesba, tak neváhejte ani chvilku. Domů jsem se vracel zase vlakem. Na Prahu jede spousta lidí do lázní na západě. Mám místenku a poslouchám muziku. Sednu si a uzavřu se do své ulity. Ano, paní zase seděla proti mě. To je náhoda, co? Usměje se a pak si celou cestu do Plzně povídáme o knížkách. Má neskutečný rozhled a málokdy ji něčím překvapím. Pracuje někde ve školství a jak říká, když není co dělat, tak si čtu. Chápu ji. Kdyby to šlo, četl bych si pořád. Knížky jako je Noční dům, klidně i dvakrát po sobě. Někdy si připadám jako divný pavouk, že ještě louskám knížky. Když potom potkáte spřízněnou duši, zjistíte, že je nás pořád hodně. Jen nejsme ze své podstaty tolik vidět. Ještě, že ty telefonní budky u nás zrušily, mohla mě některá sežrat. Nebo ne? Přeji hezký den a děkuji za pozornost.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nesbo v novém žánru! Thriller s hororovými prvky, který vás pohltí. Čtrnáctiletému Richardovi, který se po tragických událostech přistěhoval k tetě a strýci do městečka Ballantyne, se smůla lepí na paty. Když přemluví spolužáka Toma, aby z telefonní budky někomu náhodně zavolal a vystřelil si z něj, vypadá to jako nevinná lumpárna. Jenže sluchátko vzápětí Toma sežere. Richardovi nikdo nevěří a po zmizení dalšího spolužáka ho čeká pobyt v nápravném zařízení. Jak dokáže, co se doopravdy stalo? A není náhodou všechno úplně jinak?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 13. června 2024

Recenze/review - ULCERATE - Cutting the Throat of God (2024)


ULCERATE - Cutting the Throat of God
CD 2024, Debemur Morti Productions

for english please scroll down

Některá setkání s novou hudbou jsou pro mě natolik drásající, že potom sedím, dívám se do tmy a hlavou mi létá množství temných myšlenek. Potřebuji si vše utřídit, urovnat a teprve potom jsem schopen napsat pár řádek. S ULCERATE to bývá vždycky trošku těžší. Kapela se totiž postupně vyvíjí, pokaždé zní jejich nahrávky trošku jinak. Základem je stále surový death metal, ale čím dál tím častěji se začínají objevovat i black metalové prvky. Byl jsem zrovna na horách a chtěl jsem být sám. Jenom já a nové album "Cutting the Throat of God".

Na téhle smečce je skvělé i to, že ji poznáte podle několika prvních tónů. Má svůj rukopis, vlastní krvavý otisk, který je natolik originální, že si je s nikým jiným nespletete. Bylo mi zrovna nějak těžko na duši a venku byla hustá mlha. Vydal jsem se kousek za dům, do černých močálů. Tady, uprostřed nicoty a mokvající vody, vyniklo nové album nejvíce. Zvuk (Jamie Saint Merat - recording, mixing, Magnus Lindberg - mastering), obal (také Jamie Saint Merat) sedí perfektně na svých místech. Opravdu, nejlepší byl vždy poslech venku, v šeru a krvavé mlze. Novinka je velmi naléhavá, je jako jed, který vám někdo zlý podává postupně, abyste pomalu zemřeli v šílených křečích. 

 

Někde tam daleko, ze kamennou zdí, o které nikdo neví, kdo jí postavil, je prý vchod do pekla. Troufám si tvrdit, že se tam hraje podobná hudba, jako je ta na "Cutting the Throat of God". Kapele vždycky dokázala napsat skladby, které se mi doslova zadřely pod kůži, do podvědomí. Letos je nová deska opět velmi propracovaná, pečlivě vystavěná. Pánové si hrají s melodiemi, jako šelma se svojí kořistí. Technika se zde potkává s absolutní tmou, disonancí i lehkou avantgardou. Výsledkem je materiál, který pro vás bude zpočátku možná těžko stravitelný, ale dejte nahrávce čas. Je určena pro posluchače, kteří poslouchají pozorně, rádi se nechávají unést svojí fantazií. Také cítíte vnitřní bolest, také vám je někdy špatně a vyhledáváte stín? Tak přesně pro tyto chvíle je album určeno. Jakoby bylo ve mě něco špatného, hnisavého. Bouchám se pěstí do hrudi, řežu si obličej do krve. Klečím a modlím se k nebi i peklu. Svět je najednou černý a zničený. Procházím se mezi troskami kdysi slavných chrámů a překračuji těla věřících. Máte rádi kapely jako GORGUTS, DEATHSPELL OMEGA, PORTAL, IMMOLATION, MITOCHONDRION, AD NAUSEAM, ABYSSAL, CIGAN, PHOBOSCOSM, ARTIFICIAL BRAIN? Potom neváhejte ani chvilku. Tohle je obřad, rituál, hudba, která překračuje hranice běžného vnímání. Někdy bývám rád sám, daleko od běžného stereotypu. Zavírám se do pokoje nebo se toulám v močálech. V těchto chvílích vynikne síla téhle desky nejvíce. Pokaždé, když si ji pustím, objevím něco nového a vše si neskutečně užívám. Některá setkání s novou hudbou jsou pro mě natolik drásající, že potom sedím, dívám se do tmy a hlavou mi létá množství temných myšlenek. Technický, bolestivý, temný black death metal, který spálí vaši duši na popel! Krvavá mlha v močálech nicoty!


Asphyx says:

Some encounters with new music are so jarring for me that I sit and stare into the darkness, with many dark thoughts flying through my head. I need to sort things out, get them in order, and only then am I able to write a few lines. It's always a bit harder with ULCERATE. The band is evolving, each time their recordings sound a little different. The basis is still raw death metal, but more and more often black metal elements start to appear. I was just in the mountains and I wanted to be alone. Just me and the new album "Cutting the Throat of God".

What's also great about this pack is that you can recognize them by the first few notes. It has its own signature, its own bloody imprint that is so original you won't mistake them for anyone else. I was feeling a bit heavy in the head and it was foggy outside. I went a little way outside the house, into the black swamps. Here, in the middle of nothingness and swampy water, the new album stood out the most. The sound (Jamie Saint Merat - recording, mixing, Magnus Lindberg - mastering), the cover (also by Jamie Saint Merat) fit perfectly in place. Really, the best listening was always outside, in the gloom and bloody fog. The novelty is very urgent, it's like a poison that someone evil gives you gradually, so that you slowly die in mad convulsions. 


Somewhere far away, behind a stone wall that no one knows who built it, is said to be the entrance to hell. I dare say there's similar music to "Cutting the Throat of God". The band has always been able to write songs that literally burrow under my skin, into my subconscious. This year the new album is again very polished, carefully constructed. The gentlemen play with the melodies like a beast with its prey. Technique meets absolute darkness, dissonance and light avant-garde. The result is material that you may find hard to digest at first, but give the record time. It's for listeners who listen attentively, who like to let their imaginations run wild. Do you also feel inner pain, do you sometimes feel sick and seek the shadow? This is exactly what the album is for. It's like there's something bad, festering inside me. I'm pounding my chest with my fist, cutting my face into blood. I kneel and pray to heaven and hell. The world is suddenly black and destroyed. I walk among the ruins of once famous temples and cross the bodies of the faithful. Do you like bands like GORGUTS, DEATHSPELL OMEGA, PORTAL, IMMOLATION, MITOCHONDRION, AD NAUSEAM, ABYSSAL, CIGAN, PHOBOSCOSM, ARTIFICIAL BRAIN? Then don't hesitate a moment. This is a ceremony, a ritual, music that transcends the boundaries of ordinary perception. Sometimes I like to be alone, away from the usual stereotype. I lock myself in my room or wander in the swamps. It's in these moments that the power of this record shines through the most. Every time I listen to it, I discover something new and I enjoy everything immensely. Some encounters with new music are so jarring for me that I sit and stare into the darkness afterwards, and a lot of dark thoughts fly through my head. Technical, painful, dark black death metal that will burn your soul to ashes! A bloody mist in the swamps of nothingness!





Tracklist:
01. To Flow Through Ashen Hearts 
02. The Dawn Is Hollow 
03. Further Opening The Wounds 
04. Transfiguration In And Out Of Worlds 
05. To See Death Just Once 
06. Undying As An Apparition 
07. Cutting The Throat Of God



Recenze/review - GOLGOTHA - Spreading The Wings Of Hope (2024)


GOLGOTHA - Spreading The Wings Of Hope
CD 2024, Ardua Music

for english please scroll down

Občas ráno vstaneš a všechno kolem je šedivé. Oprýskané zdi, plné divných znamení. Ulicemi se toulají lidé bez cíle. Zachmuření, smutní. Jsou jako ty, když přemýšlíš o životě a padá na tebe splín. Dostal si až příliš ran. Zrozen v bolesti čekáš na smrt. Někdo už dávno zhasl všechna světla. Přesto máš naději, bojuješ se svým osudem. Posloucháš už dávno jenom hudbu, která je tvému srdci blízká. Život je totiž příliš krátký na to, zaobírat se zbytečnostmi.

A tak je tu nové album španělských doom death metalistů GOLGOTHA. Mraky jsou zase jednou nízko a městem se prochází chlad. Nejraději podobné nahrávky poslouchám brzy ráno cestou do práce. Chodím kolem hřbitovní zdi a někdy mám pocit, že na ní sedí přízraky. Nebo ne? Vzduchem létají vznešené, majestátní melodie a do žil se mi pomalu vkrádá klid. Novinka je povedeným albem. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Nejvíce vynikne, když je tma, prší a vy se potřebujete na chvilku zastavit. 


Tenhle styl hudby se musí hrát srdcem. Jinak to nemá cenu. V kapele jsou samí zkušení muzikanti, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Funguje mezi nimi vzájemná chemie a skladby na mě působí jako živoucí organismus. Kývám se spokojeně do rytmu a usmívám se. Dělám to pokaždé, jaksi podvědomě, když potkám nějakou hudbu, která mě osloví, která se mi dostane pod kůži. Někdy to vypadá, že svět za okny je šílený. Děsivé předpovědi, lidská nenávist, bolest, mučení, utrpení. Jenže ještě existuje i druhá strana mince. Naděje, světlo, pozitivní energie. Doom metal  je ze své podstaty smutný, ale nové album na mě působí spíše uklidňujícím dojmem. Pokaždé, když na mě jde splín, pokaždé, když vidím šílené večerní zprávy, tak se zavřu do svého pokoje a poslouchám "Spreading The Wings Of Hope" stále dokola. Novinka má samozřejmě skvělý chladivý zvuk (Javier Fernández (Avulsed, Holycide, TodoMal) a působivý obal. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Fanoušci třeba takových DRACONIAN, HALLATAR, NOVEMBERS DOOM, SATURNUS, MADDER MORTEM, budou určitě nadšeni jako moje maličkost. Chybí mi snad jenom jediné. Chtěl bych někdy tuhle smečku vidět naživo. Zajímalo by mě, jak působí jednotlivé songy na koncertě. Snad se mi můj sen někdy splní. Zatím ráno vstávám a všechno kolem je šedivé. Oprýskané zdi, plné divných znamení. Ulicemi se toulají lidé bez cíle. Zachmuření, smutní. Jsou jako já, když přemýšlím o životě a padá na mě splín. Dostal jsem až příliš ran. Zrozen v bolesti čekám na smrt. A poslouchám u toho tuhle desku. Je totiž opravdu povedená. Naléhavý, chladný, vznešený a majestátní doom death metal, který rozdrásá vaši duši! Naděje umírá poslední!


Asphyx says:

Sometimes you get up in the morning and everything around you is grey. Speckled walls, full of strange signs. People wandering the streets with no destination. Gloomy, sad. They're like you, when you think about life and the full moon falls on you. You've taken too many blows. Born in pain, waiting to die. Someone turned off all the lights long ago. Yet you have hope, you fight your fate. You've been listening to music that's close to your heart. Life's too short to dwell on useless things.

And so here is the new album from Spanish doom death metallers GOLGOTHA. The clouds are low once again and a chill is sweeping through the city. I like to listen to records like this early in the morning on my way to work. I walk by the cemetery wall and sometimes I feel like there are ghosts sitting on it. Don't they? The air is filled with sublime, majestic melodies, and peace slowly creeps into my veins. The new album is a fine album. I'll sign it in my own blood. It's at its best when it's dark and rainy and you need to stop for a moment. 


This style of music has to be played with the heart. Otherwise it's worthless. The band is full of experienced musicians who know very well what and how they want to play. They have a chemistry with each other and the songs feel like a living organism to me. I sway contentedly to the rhythm and smile. I do this every time, sort of subconsciously, when I come across some music that speaks to me, that gets under my skin. Sometimes it seems like the world outside my windows is crazy. Horrifying predictions, human hatred, pain, torture, suffering. But there's another side to the coin. Hope, light, positive energy. Doom metal is inherently sad, but the new album has a rather calming effect on me. Every time a full moon comes over me, every time I see the crazy evening news, I close myself in my room and listen to "Spreading The Wings Of Hope" over and over again. Of course, the new album has a great chilling sound (Javier Fernández (Avulsed, Holycide, TodoMal) and an impressive cover. Formally, everything is in the best order. Fans of such bands as DRACONIAN, HALLATAR, NOVEMBERS DOOM, SATURNUS, MADDER MORTEM, will surely be as excited as my little one. There is only one thing missing. I'd like to see this pack live sometime. I'd be interested to see how each song comes across in concert. Hopefully my dream will come true someday. Meanwhile, I get up in the morning and everything around me is grey. Speckled walls, full of strange signs. People wandering the streets with no destination. Gloomy, sad. They're like me, when I think about life and the full moon falls on me. I've taken too many blows. Born in pain, I wait for death. And I'm listening to this record. It's really good. Urgent, cold, sublime and majestic doom death metal that will tear your soul apart! Hope dies last!


tracklist:
01. For Every Tear
02. Gilded Cage
03. A Solitary Soul
04. Hear Their Cries
05. Human Vultures
06. Closed Heart
07. Spreading Wings Of Hope
08. Hope As Guide

band:
Vicente J. Paya – Guitar/Vocals
Andrew Spinoza – Bass/Vocals
Tomeu Crespi – Drums
María J. Lladó – Clean Vocals
Dan Garcia – Guitars

středa 12. června 2024

Recenze/review - DARKENED - Defilers Of The Light (2024)


DARKENED - Defilers Of The Light
CD 2024, Edged Circle Productions

for english please scroll down

Vždy máte na výběr. Buď zůstat a pozorovat západ slunce nad hřbitovem a nebo vstoupit dovnitř. Do starého sklepení, o kterém se říká, že je vchodem do záhrobí. Plesnivé zdi, pavučiny na podlaze. Křupající kosti těch, kteří byli prokleti. Konečně jste tu. Chvíli přemýšlíte, jestli jste zvolili správnou cestu, ale netrvá to dlouho. Do uší vám totiž hraje nové album kapely DARKENED. Smečky, která moc dobře ví, jak znějí ozvěny ze záhrobí. 

Opět tu máme ledový vítr ze severu. Když totiž rezavou bránu otevřete, potkáte nejen děsivé přízraky, ale také uslyšíte hudbu, která není z tohoto světa. Chladný, temný a naléhavý smrtící kov v podání DARKENED opravdu připomíná majestátní chorál smrti. Přečtěte si schválně recenze na minulé nahrávky (jsou odkazovány dole pod článkem) a určitě pochopíte absolutní tmu. 

 

DARKENED jsou i letos pro mě kapelou, která dokáže napsat silné melodie. Na těch je vše postaveno. Skvělý je i chorobami nasáklý vokál a zničující bicí. Zkrátka a dobře, sešli se tu muzikanti, kteří moc dobře ví, o čem je death metal. Mají jej, stejně jako já, v krvi, je jejich součástí. Je to slyšet z každého riffu, motivu i melodie. Album "Defilers Of The Light" se navíc velmi dobře poslouchá. Vnímat tuhle desku je jako si sednout ke společnému stolu s démony a nechat si vyprávět starodávné příběhy o smrti, o bolesti a utrpení, o temnotě i silách, které nejsou z našeho světa. Kapela nám opět umožnila nahlédnout na druhou stranu, za řeku Styx. Není to ale jen perfektně řemeslně zvládnutý materiál. Skladby v sobě mají ještě něco navíc, kus něčeho těžko definovatelného. Tlak a energii, chvění, chcete-li. Procházím se studenými chodbami Hádovy říše a hledám spočinutí. Nalézám je v kobce s nápisem DARKENED. Hraje se zde jenom prvotřídní, exkluzivní hudba. Už dávno nepotřebuji zlý, zkažený svět, už dávno se děsím světla. Byl jsem kdysi proklet a jinak už tomu nebude. Možná se jednou rozpadnu na prach, možná shořím v plamenech, ale než se tak stane, tak budu poslouchat podobné nahrávky, jako je "Defilers Of The Light". Švédsko kanadská skupina je ve skvělé formě. Rád se i tentokrát k jejich novým skladbám vracím, neskutečně si je užívám a doporučuji je všem, kteří ví, o čem je reálná, mrazivá smrt. Nesmím zapomenout i na parádní zvuk (Lawrence Mackrory) a jako vždy povedený obal (Juanjo Castellano). Pokud máte rádi kapely jako BOLT THROWER, MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, DISMEMBER, GRAVE, UNLEASHED, SLUGATHOR, neváhejte ani chvilku. Jedná se o hudbu, která se vám dostane až do morku kostí. Jsme jedné krve! Temná, chladná death metalová symfonie, mlhavé přízraky z onoho světa! Bouře ze severu!


Asphyx says:

You always have a choice. Either stay and watch the sun set over the cemetery or go inside. Into the old dungeon, which is said to be the entrance to the afterlife. Mouldy walls, cobwebs on the floor. The crumbling bones of those who were cursed. You're here at last. You wonder for a moment if you've chosen the right path, but it doesn't take long. Because the new DARKENED album is playing in your ears. A band that knows what echoes from the beyond sound like. 

Once again, we have an icy wind from the north. For when you open the rusty gate, you'll not only meet terrifying ghosts, but you'll also hear music that is not of this world. The cold, dark and insistent death metal performed by DARKENED really does resemble a majestic death chant. Read reviews of past releases on purpose (they are linked at the bottom of the article) and you will definitely understand the absolute darkness. 


DARKENED are again this year for me a band that can write strong melodies. Everything is built on them. The disease-soaked vocals and devastating drums are great too. In short, musicians who know very well what death metal is all about have gathered here. Like me, it's in their blood, it's part of them. You can hear it in every riff, motif and melody. Moreover, the album "Defilers Of The Light" is very easy to listen to. To listen to this album is like sitting down at a table with demons and letting them tell you ancient stories about death, about pain and suffering, about darkness and forces that are not of our world. Once again the band gave us a glimpse of the other side, beyond the River Styx. But it's not just perfectly crafted material. The songs have something more to them, a piece of something hard to define. Pressure and energy, a tingle if you will. I walk the cold corridors of Hades' realm, seeking rest. I find them in a dungeon marked DARKENED. Only first-class, exclusive music is played here. I don't need the evil, corrupt world anymore, I've been terrified of the light for a long time. I was once cursed, and it will be no different. Maybe one day I'll crumble to dust, maybe I'll go up in flames, but until that happens I'll be listening to records like "Defilers Of The Light". The Swedish Canadian band is in great shape. I love coming back to their new songs again, enjoy them immensely and recommend them to anyone who knows what real, chilling death is all about. I mustn't forget the awesome sound (Lawrence Mackrory) and as always the hilarious cover art (Juanjo Castellano). If you like bands like BOLT THROWER, MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, DISMEMBER, GRAVE, UNLEASHED, SLUGATHOR, don't hesitate a moment. This is music that will get you to your core. We are of one blood! Dark, cold death metal symphony, misty ghosts from the other world! A storm from the north!


about DARKENED on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - DARKENED - Mourn the Dying Light (2022)

Recenze/review - DARKENED - The Black Winter (2022)

Recenze/review - DARKENED - Kingdom of Decay (2020)


TRACKLIST
01. Waves of Desolation
02. Defilers of the Light
03. Those Who Dwell Below
04. In Praise of Shadows
05. Just Close Your Eyes
06. Echoes of Solitude
07. On We Slaughter
08. Dead Inside
09. Masses of Vain Observance
10. As Apocalypse Dawns
11. Final Sanctuary

LINE-UP
Gord Olson - Vocals
Hempa Brynolfsson - Guitars
Linus Nirbrant - Guitars
Tobias Cristiansson - Bass
Perra Karlsson - Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine