DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 27. června 2024

Recenze/review - SEAR BLISS - Heavenly Down (2024)


SEAR BLISS - Heavenly Down
CD 2024, Hammerheart Records

for english please scroll down

Byla ještě tma, když jsem vyrazil. Mlha se válela v ulicích a mraky byly nízko. Chlad mě objímal, jako mrtvá milenka. Vylezl jsem vysoko nahoru, na skálu a díval se do kraje. Poslouchal jsem nové album maďarských black metalistů SEAR BLISS a přemýšlel jsem odkud přichází smrt. Z temnoty? Z naší mysli? Z vesmíru? Odpověď jsem sice nenalezl, ale dostavily se podivné pocity plné melancholie, smutku, pekla i nenávisti. Najednou jsem měl pocit, že padám po zádech do hlubiny. Nikdy jsem nedopadl na zem. Nikdy jsem nezemřel.

Přesto mě hudba dostala do zvláštního stavu. Kolem létaly do odstínů černé zbarvené emoce a užíval jsem si zřetelný rukopis kapely. Základem je stále melodický black metal, přidávány jsou potom různé folkové a atmosférické prvky. Výsledkem je naléhavé, zajímavé a neotřelé album, které vás přenese do jiných dimenzí. 


Kapela datuje svůj vznik do roku 1993. Pánové moc dobře ví, jak a co chtějí hrát. Nadále rozvíjejí svůj vlastní styl. Mají spoustu nápadů, které se jim povedlo nahrát na novu desku tak, že působí opravdu kompaktním dojmem. SEAR BLISS mají talent na to, složit zajímavé skladby i vytvořit zvláštně podmanivou atmosféru. Nové cesty hledají velmi zkušeně a zajímavým způsobem. Pro poslech vám doporučuji klid, tmu a chlad. Nebo tichou cestu v prázdném lese, případně skálu, na které bylo kdysi dávno obětováno starým bohům. Budete se kývat do rytmu, jako stromy ve větru, jako oběšenci, kteří propadli beznaději. Nálady jsou převážně pochmurné, mrazivé. Jednotlivé motivy se mi dostaly postupně do krve a najednou jsem měl v žilách jemné kousky ledu. Je to spíše opus, symfonie plná ozvěn z temného vesmíru, než jen obyčejná desky. Netřeba hodnotit formální věci, jako je zvuk a obal. Vše je na skvělé úrovni. Můžete se tak soustředit na muziku samotnou, na její sílu a energii. Letěli jste někdy nad mraky? Potom asi víte, o čem píšu. Stav beztíže, silné melodie, spousta různých odboček a melancholie, která se proplétá celou deskou, jako jedovatý had. Abych si "Heavenly Down" opravdu vychutnal, musel jsem být sám. Musel jsem se soustředit. Bylo pro mě velmi příjemné se posadit, zapnout play a potom se již jenom vznášet na zpěněných vlnách mrazivých melodií. Možná si jednou vezmu jed, možná se nechám roztrhat od psů, než se tak ale stane, budu tuhle nahrávku poslouchat stále dál. Má v sobě totiž chvění, sílu, tlak i spoustu temnoty. Byla ještě tma, když jsem vyrazil. Mlha se válela v ulicích a mraky byly nízko. Chlad mě objímal, jako mrtvá milenka. Vylezl jsem vysoko nahoru, na skálu a díval se do kraje. Melancholická, mrazivá, atmosférická black metalová vlna plná bolesti a temné energie! Pád do hlubin!


Asphyx says:

It was still dark when I set out. Fog rolled in the streets and the clouds were low. The cold embraced me like a dead lover. I climbed high up on a rock and looked out over the countryside. I listened to the new album by Hungarian black metallers SEAR BLISS and wondered where death was coming from. From the darkness? From our minds? From the universe? I didn't find the answer, but there were strange feelings of melancholy, sadness, hell and hatred. Suddenly, I felt like I was falling on my back into the depths. I never hit the ground. I never died.

Yet the music put me in a strange state. Shades of black tinged emotions flew around and I enjoyed the distinct signature of the band. The base is still melodic black metal, then various folk and atmospheric elements are added. The result is an urgent, interesting and novel album that transports you to other dimensions. 


The band dates back to 1993. The gentlemen know very well how and what they want to play. They continue to develop their own style. They have a lot of ideas, which they managed to record on the new album so that it gives a really compact impression. SEAR BLISS have a knack for composing interesting songs and creating a strangely captivating atmosphere. They find new ways in a very experienced and interesting way. For listening I recommend calm, dark and cold. Or a silent path in an empty forest, or a rock that once upon a time was sacrificed to the old gods. You will sway to the rhythm, like trees in the wind, like hanged men who have fallen into despair. The moods are mostly gloomy, chilling. Gradually, the various motifs got into my blood, and suddenly I had fine bits of ice in my veins. It's more of an opus, a symphony full of echoes from the dark universe, than just an ordinary record. No need to judge formal things like sound and cover art. Everything is on a great level. You can concentrate on the music itself, on its power and energy. Have you ever flown above the clouds? Then you probably know what I'm writing about. The weightlessness, the strong melodies, the many different turns and the melancholy that runs through the whole album like a poisonous snake. To really enjoy "Heavenly Down", I had to be alone. I had to concentrate. It was very pleasant for me to sit down, put it on play and then just float on the frothy waves of chilling melodies. Maybe one day I'll take the poison, maybe I'll get torn apart by the dogs, but until that happens I'll keep listening to this record. For it has tremors, power, pressure and plenty of darkness. It was still dark when I set out. Fog rolled in the streets and the clouds were low. The cold embraced me, like a dead lover. I climbed high up, on a rock, and looked out into the countryside. A melancholic, frosty, atmospheric black metal wave full of pain and dark energy! Falling into the depths!


TRACKLIST
1. Infinite Grey
2. Watershed
3. The Upper World
4. Heavenly Down
5. Forgotten Deities
6. The Winding Path
7. Chasm
8. Feathers in Ashes

LINE-UP
András Nagy - Bass, Vocals, Synth, Guitars, Hangdrum
Gyula Csejtei - Drums
Márton Kertész - Guitars
Zoltán Pál - Trombone, Backing Vocals
Zoltán Vigh - Guitars

středa 26. června 2024

Recenze/review - ASPERNAMENTUM - Primal Judgement Manifesto (2024)


ASPERNAMENTUM - Primal Judgement Manifesto
EP 2024, Soulseller Records 

for english please scroll down

Všichni jej měli rádi. Hezky se usmíval a jeho tvář se líbila všem. Přesto mi na něm připadalo něco divného. Pokud mluvil, představoval jsem si, že má rozeklaný jazyk. Jakoby se pod krásnou slupkou ukrývalo něco děsivého. Byl jsem jediný, kdo mu nevěřil a jako vždy mě moje intuice nezklamala. Týral nejen všechny své blízké, ale škodil všude, kam vstoupil. Manipuloval ostatními a všechno mu procházelo. Poslouchám black metal, v jeho staré, surové podobě, již dlouhé roky. Moc dobře vím, že ďábel na sebe bere různé podoby.

Debutové EP švédského maniaka Daniela Johanssona, který je podepsán pod všemi nástroji i vokálem, je takovým nastaveným zrcadlem všem démonům. Pokud máte rádi tradiční, klasický black metal, plný chladu a absolutní tmy, neváhejte ani chvilku. Starodávné postupy jsou posilněny o nové motivy, které jsou nadále rozvíjeny. Na pevných základech jsou vystavěny do šedé zabarvené pestré kompozice.


Líbí se mi, že je zde hudba ohlodána na kost, že se sází na silné melodie. EP "Primal Judgement Manifesto" se velmi dobře poslouchá. A to i přesto, že je surové, divoké a šílené ze své podstaty. Daniel má svůj vlastní rukopis a zároveň si dal velký pozor na to, aby se neztratil ve vlastním šílenství. Hodně všemu prospívá skvělý mrazivý zvuk, pod kterým je podepsán Sverker Widgren (Wing Studios). Všechny nástroje jsou krásně čitelné a velmi zkušeně se balancuje mezi špínou a důrazností. Novinku jsem poslouchal nejčastěji velmi brzy ráno, kdy se v ulicích ještě toulají vzpomínky ze včerejšího dne. Osvědčila se mi i společná setkání v lesích, když padala tma, když se objevily ve stínech krvavé oči příšer. Pokaždé jsem došel na staré pohřebiště. Už dávno vím, že Satan na sebe bere různé podoby. Můžete jej potkat na podobných místech, ale klidně i v kostele nebo v práci. ASPERNAMENTUM jsou zde od toho, aby nám ukázali jeho pravou tvář. Aby nás upozornili na to, že nemáme dát na falešné lži. Pod povrchem se někdy může ukrývat nenávist. Posbíraná ve všedních dnech. Když jsem tuhle nahrávku poslouchal, hodně jsem nad tím přemýšlel. Došlo mezi mnou a hudbou ke vzájemnému přenosu. Emoce lítaly kolem, jako můry kolem ohně. Jenom doufám, že se brzy dočkáme i dlouhohrajícího alba. Krev totiž není voda, nelze jen tak vyměnit. Ta, která koluje v mých žilách, je stejná jako u téhle desky. Všichni jej měli rádi. Hezky se usmíval a jeho tvář se líbila všem. Přesto mi na něm připadalo něco divného. Pokud mluvil, představoval jsem si, že má rozeklaný jazyk. Jakoby se pod krásnou slupkou ukrývalo něco děsivého. Mrazivý black metal, který vám vypálí cejch do vaší hlavy! Satan odhalil svoji pravou tvář! Rituál může začít!


Asphyx says:

Everybody liked him. He had a nice smile and everyone liked his face. Still, I thought there was something strange about him. If he spoke, I imagined his tongue was forked. Like there was something creepy hiding underneath the beautiful skin. I was the only one who didn't trust him, and as always, my intuition didn't fail me. He not only abused everyone close to him, but he harmed everywhere he went. He manipulated others and got away with it. I've been listening to black metal, in its old, raw form, for many years. I know very well that the devil takes on different forms.

The debut EP of Swedish maniac Daniel Johansson, who is signed to all instruments and vocals, is such a set mirror to all demons. If you like traditional, classic black metal, full of coldness and absolute darkness, don't hesitate a moment. The old ways are reinforced with new motifs that are further developed. On solid foundations they are built into a grey tinted colourful composition.


I like the fact that the music here is stripped down to the bone, that it relies on strong melodies. The EP "Primal Judgement Manifesto" is very easy to listen to. This is despite the fact that it is raw, wild and insane by nature. Daniel has his own signature sound while taking great care not to get lost in his own madness. A lot of it all benefits from the great chilling sound that Sverker Widgren (Wing Studios) is credited with. All the instruments are beautifully legible and there is a very skilled balancing act between dirt and insistence. I mostly listened to the new album very early in the morning, when memories from yesterday are still roaming the streets. I've also found it useful to meet together in the woods as darkness fell, when the bloodshot eyes of monsters appeared in the shadows. Each time I reached the old burial ground. I've known for a long time that Satan takes on different forms. You can meet him in places like this, but you can also meet him in church or at work. ASPERNAMENTUM are here to show us its true face. To warn us not to fall for false lies. There can sometimes be hatred lurking beneath the surface. Collected in the everyday. Listening to this recording, I've been thinking about this a lot. There was a mutual transmission between me and the music. Emotions flew around, like moths around a fire. I just hope we get a full-length album soon. Blood is not water, it can't just be replaced. The one that runs through my veins is the same as on this record. Everybody loved it. He had a nice smile and everybody liked his face. Still, there was something strange about him. If he talked, I imagined his tongue was forked. Like there was something creepy hiding underneath the beautiful skin. Freezing black metal that burns a mark in your head! Satan has revealed his true face! The ritual can begin!


TRACKLIST
1. Epiphanies Of The Night's Light
2. To Pledge Allegiance To The Void Beyond
3. Vessel Of Enlightenment (Black Flame Manifestation)
4. Of Condemnation, Death And The Holy Ghost

LINE-UP
D. Johansson - Vocals & all instruments

Recenze/review - HENRY KANE - Circle Of Pain (2024)


HENRY KANE - Circle Of Pain
CD 2024, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Pokud chcete pochopit bolest, tak musíte na stará jatka. Musíte si nechat vyprávět nekonečné příběhy o strachu a beznaději. O kruté smrti, o týrání. O klecích, ve kterých byla zavřena ještě trošku živá těla obětí. Krev stékající pomalu po zdi. Výkřiky, létající vzduchem, jako děsivé ozvěny z onoho světa. Procházíš se smradlavými chodbami a konečně dojdeš do cíle. Hromada mrtvých, naskládaných jako loutky. Teprve teď si pochopil, o čem je opravdový strach a temnota.

Pro HENRY KANE mám velkou slabost. Všichni asi víte, že je to kapela, projekt Jonny Petterssona ((Heads For The Dead, Wombbath, Nattravnen, Pale King). Psal jsem recenzi na obě předchozí nahrávky a máme spolu i parádní rozhovor. Vždycky se mi líbilo, jakým způsobem tenhle maniak kombinuje extrémní styly. Death metal, grindcore, punk, crust ale i třeba doom. Tohle všechno smíchané z jediného důvodu. Aby vás při poslechu mrazilo v zádech. Povedlo se to i letos. Opět máme co do činění s hudbou, která může být soundtrackem pro příběhy ze starých opuštěných jatek.

 

Naleznete zde jak pasáže, které vás rozemelou na prach, tak i momenty, které ve mě evokovaly sledování šílených hororových filmů. Atmosféra je velmi podobná. Jonny se postaral i o zvuk, o produkci a jak u něj bývá dobrým zvukem, tak vše se povedlo na výbornou. Je vám asi jasné, že jsem starý, poctivý fanoušek reálné smrti. Rád se toulám v záhrobí a ochutnávám podobné desky, jako je "Circle Of Pain". Představte si zanícený zub, těkající bolest, která se neustále vrací ve vlnách. Nebo ještě lépe, zahnívající vnitřnosti, ve kterých je mokvající vřed. Vezměte skalpel a prořízněte jej, vytrhněte zub. Také cítíte tu úlevu? Tak přesně takhle se cítím i při poslechu tohoto alba. Jsem zavřený ve staré kobce, v chladu a absolutní tmě. O  hladu. Začínám mít děsivé představy. Kolem mě tančí svůj zuřivý tanec nakažené krysy. Začínají ohlodávat mé tělo. Jsem odsouzený k smrti, za chvilku mě pověsí na háky a zabijí elektrickým proudem. Než se tak ale stane, budu dál poslouchat tuhle desku. Dodává mi sílu, je divoká, opravdová, naléhavá, zahalená do krvavé mlhy. Svět dokáže být někdy pěkně hnusné místo k žití. HENRY KANE všechny tyhle špinavé myšlenky vzal a vypálil je na hudební nosič. Také cítíte tu sílu? Smete vás z povrchu zemského. Je klidně možné, že budete klečet a dívat se do tmy. Drásat si obličej do krve. Záleží, jakým způsobem muziku vnímáte. Mě osobně se nové album dostalo ihned pod kůži, hluboko do podvědomí. Nelze jinak, než doporučit všem, kteří rádi objevují temná zákoutí. Krev stékající pomalu po zdi. Výkřiky, létající vzduchem, jako děsivé ozvěny z onoho světa. Procházíš se smradlavými chodbami a konečně dojdeš do cíle. Hromada mrtvých, naskládaných jako loutky. Vítejte na starých jatkách! Budete rozemleti na prach pomocí krutého, temného a surového death grind crust metalu! 


Asphyx says:

If you want to understand pain, you have to go to the old slaughterhouse. You have to be told endless stories of fear and despair. Of cruel death, of abuse. The cages in which the victims' bodies were locked up, still a little alive. Blood trickling slowly down the wall. Screams flying through the air, like terrifying echoes from the other world. You walk through the stinking corridors and finally reach your destination. A pile of the dead, stacked like puppets. Only now do you understand what true fear and darkness is all about.

I have a great fondness for HENRY KANE. You all probably know that this band is the project of Jonny Pettersson ((Heads For The Dead, Wombbath, Nattravnen, Pale King). I've reviewed both of their previous releases and we have a great interview together. I've always liked the way this maniac combines extreme styles. Death metal, grindcore, punk, crust and even doom. It's all mixed together for one reason. To give you chills. It was done this year. Once again we are dealing with music that can be a soundtrack for stories from old abandoned slaughterhouses.


There are passages that will grind you to dust, as well as moments that evoked in me watching crazy horror movies. The atmosphere is very similar. Jonny also took care of the sound, the production and as usual with him good sound, everything was done to perfection. You can probably tell that I'm an old, honest-to-goodness Real Death fan. I like to wander in the afterlife and taste records like "Circle Of Pain". Imagine an inflamed tooth, a searing pain that keeps coming back in waves. Or better still, a rotting gut with a seeping ulcer. Take a scalpel and cut through it, pull out the tooth. Do you feel the relief, too? That's exactly how I feel listening to this album. I'm locked in an old dungeon, cold and absolutely dark. Hungry. I'm starting to have terrifying visions. Infected rats are doing their furious dance around me. They start gnawing on my body. I'm doomed to die, and in a moment they'll hang me from hooks and electrocute me. But until that happens, I'll keep listening to this record. It gives me strength, it's fierce, real, urgent, shrouded in a bloody fog. The world can be a pretty ugly place to live sometimes. HENRY KANE has taken all those dirty thoughts and burned them onto a record. Can you feel the power too? It will wipe you off the face of the earth. You might as well be kneeling and looking into the darkness. Scratch your face into the blood. It depends on how you feel about the music. Personally, the new album got under my skin immediately, deep into my subconscious. I can't but recommend it to anyone who likes to explore dark corners. Blood running slowly down the wall. Screams flying through the air, like eerie echoes from the otherworld. You walk through the stinking corridors and finally reach your destination. A pile of the dead, stacked like puppets. Welcome to the old slaughterhouse! You will be ground to dust by the cruel, dark and raw death grind crust metal! 



about HENRY KANE on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - HENRY KANE - Den Förstörda Människans Rike (2016)

úterý 25. června 2024

Recenze/review - UNHOLY CRAFT - Saa Mørkt, Saa Mektig (2024)


UNHOLY CRAFT - Saa Mørkt, Saa Mektig
CD 2024, Purity Through Fire

for english please scroll down

Když jsem jako každé ráno ulehl do své staré rakve, netušil jsem, že je něco jinak. Žiju v podzemí již dlouhé roky sám. Jenom já a stíny démonů. Poslouchám hudbu ohlodanou na kost. Užívám si kruté melodie, hnis stékající po zdech. Rozmlouvám s nemrtvými a podporuji kapely, o kterých si myslím, že dokáží svojí hudbou vyjádřit smrt, nenávist a absolutní tmu. Cítil jsem něco děsivého, zrůdného. 

Norští UNHOLY CRAFT tohle všechno umí na výbornou. Jedná se o primitivní, surovou odrůdu black metalu, který se kdysi dávno hrával v těch nejhlubších katakombách. Už dávno nepotřebuji ke svému životu světlo. Jsem prokletý, zavržený a zničený. Modlím se k největším bestiím z onoho světa. Mraky jsou zase jednou hodně nízko a bouře je na spadnutí. Zapínám znovu play.

 

UNHOLY CRAFT bývají někdy přirovnáváni k prvním nahrávkám DARKTHRONE, GORGOROTH, ANCIENT. Nelze jinak, než souhlasit. Jedná se o syrové maso, již zapáchající a mokvající, které nám kapela podává na víku od rakve. Mrazivé melodie, riffy ostré tak, že se bojíte dotknout ostří. Ale hlavně totálně hnilobná a studená atmosféra. Těším se z každé skladby. Z každého motivu. Nejvíce vše vynikne za soumraku, když se nad hřbitovem vznáší mlha. Mezi náhrobky se procházejí přízraky a zvou mě do márnice. Otevírám rezavé dveře a vstupuji dovnitř. Vše je připraveno. Na oltáři hoří svíce a oběť se zmítá v řetězech. Z reproduktorů zní album "Saa Mørkt, Saa Mektig" a hrdlo je znovu proříznuto. Odříkávání zvrácených modliteb, přijďte v neděli do kostela. Kříže budou obrácený směrem dolů. Tohle je kov smrti, ukovaný z té nejčernější oceli. Nová deska bude pravděpodobně vyhovovat nejvíce starým pamětníkům, zkušeným hrobníkům, ale také všem, kteří uctívají dlouhé stíny. Zvuk, obal, produkce, vše je tradiční, klasické, ortodoxní. V márnici se začíná něco dít. Nejdříve zazní podivný šepot, následuje řev ještě nedávno mrtvých. Prokletí, všichni jsme prokletí a posloucháme UNHOLY CRAFT. Už dlouho chci být sám. Daleko od světa plného lží a přetvářky. Zavírám za sebou dveře do sklepa a toulám se podzemím. V kobce, s nápisem "Smrt je jenom počátek", je mi nejlépe. Myslím si, že se nové album povedlo po všech stránkách. Nelze jinak, než je doporučit všem tmářům i démonům. Hniloba, zloba, smrt! Prašivý, nenávistný black metal z těch nejtemnějších katakomb!


Asphyx says:

When I lay down in my old coffin, as I do every morning, I had no idea that anything was different. I've been living underground for years, alone. Just me and the shadows of demons. Listening to music chewed to the bone. I enjoy the cruel melodies, the pus dripping down the walls. I talk to the undead and support bands that I think can express death, hatred and absolute darkness through their music. I felt something terrifying, monstrous. 

Norway's UNHOLY CRAFT do it all very well. This is the primitive, raw variety of black metal that was once upon a time played in the deepest catacombs. I don't need light to live anymore. I'm cursed, damned and destroyed. I pray to the greatest beasts of this world. The clouds are once again very low and the storm is imminent. I'm putting it back on.


UNHOLY CRAFT are sometimes compared to the first recordings of DARKTHRONE, GORGOROTH, ANCIENT. I can't help but agree. This is raw meat, already smelly and soggy, served to us by the band on a coffin lid. Freezing melodies, riffs so sharp you're afraid to touch the blade. But most of all, a totally rotten and cold atmosphere. I enjoy every song. Every motif. It all comes out the most at dusk, when the fog hovers over the cemetery. Ghosts walk among the tombstones and invite me into the morgue. I open the rusty door and enter. Everything is ready. A candle burns on the altar, and the victim struggles in chains. The album "Saa Mørkt, Saa Mektig" plays from the speakers and the throat is slit again. Saying the perverse prayers, come to church on Sunday. The crosses will be facing down. This is the metal of death, forged from the blackest steel. The new plaque will probably suit most old memorials, experienced gravediggers, but also anyone who worships long shadows. The sound, the packaging, the production, everything is traditional, classic, orthodox. Something is beginning to happen in the morgue. First there are strange whispers, followed by the screams of the recently dead. Cursed, we're all cursed and we're listening to UNHOLY CRAFT. I've wanted to be alone for a long time. Away from a world of lies and deceit. I close the cellar door behind me and wander underground. I'm at my best in a dungeon with a sign that says "Death is only the beginning". I think the new album is a success in every way. I can't help but recommend it to all darkies and demons alike. Rot, anger, death! Dusty, hateful black metal from the darkest catacombs!


Tracklisting
1. Into the Cold Winter night
2. Saa Mørkt, Saa Mektig
3. Jærtegn
4. Evig Er Nattehimmelen
5. Betrayal, Wrath, Judgement
6. Den Siste Lange Sorg
7. La Asken Regne
8. The Nighttime Spear Piercing

Release notes
Written & recorded February MMXXIV
Guitars, bass & vocals by Peregrinus
Mixed & mastered at Numinous Cavern
Layout & session drums by Ggatzshriiegk



Recenze/review - UNEARTHLY RITES - Ecdysis (2024)


UNEARTHLY RITES - Ecdysis
CD 2024, Prosthetic Records

for english please scroll down

Probudím se do tmy a něco je jinak. Bolí mě celé tělo a když se konečně donutím vstát, tak mě obejme mráz. Vylezu ven a v ulicích leží mrtvá těla. Krvavé otisky, vyděšené pohledy, konečně vím, že apokalypsa začala. Potkávám postavy bez tváří a nevím, jestli jsou ještě živé a nebo po smrti. Poslouchám nové album finských UNEARTHLY RITES a přemýšlím o bolesti a strachu. Poslouchám celý svůj život death metal a snažím se podporovat kapely, o kterých si myslím, že stojí za to.

Pohřben několikrát zaživa, znovu a znovu umírám. Tady se hraje poctivý kov smrti, ukovaný z té nejkvalitnější oceli. Vstávám každý den velmi brzy a chodím pracovat do podobné továrny, jako je na obalu. Desítky komínů mě dusí a moje duše je nasáklá zkaženou krví. Chtěl bych být morbidním básníkem, abych uměl přesně popsat nechutnou atmosféru, která je z desky cítit na desítky kilometrů daleko. Tohle je death metal, přesně podle mého gusta. Starý, plesnivý, smradlavý, jako ruka čerstvě exhumovaného těla. 


Představte si zrcadlo, do kterého když se podíváte, tak uvidíte jenom bolest a utrpení. Myslím si, že nové album "Ecdysis" je přesnou definicí toho, co mám na tomhle stylu rád. Špína a hnis se zde potkávají s temnotou a chladem, který můžete potkat jenom na pitevnách, opuštěných jatkách a hřbitovech, na kterých jsou pochováni prokletí. Původně, když jsem začal tuhle recenzi psát, tak jsem chtěl finské maniaky k někomu přirovnávat. Dělat to ale nebudu, názor si udělejte sami podle vložených ukázek. Pro mě, starého psa, je stejně nakonec nejdůležitější výsledný dojem. A ten je skvělý, morbidní, démonický. Kapele se povedlo rozdrásat moji duši do krve. Smrt je při poslechu velmi blízko. Oceňuji velmi dobrý zvuk, obal, celkové provedení. Po formální stránce bylo splněno vše a tak se můžu plně soustředit na mokvající nálady, které se albem prolínají jako jedovatý had. Novinka je starodávnou chorobou, která byla dlouhé roky uložena ve staré kobce. Letos byla exhumována, vytažena na světlo, aby nás spálila na popel. Původně jsem toho o kapele příliš nevěděl. Přesto se stala na dlouhou dobu mým průvodcem na mých toulkách v záhrobí. Smrt je velmi blízko a démoni se usmívají. Až se jednou probudím a svět bude spálený, tak bude tohle album znít ulicemi. Už dávno píši a snažím se podporovat jenom hudbu, kterou mám rád. UNEARTHLY RITES jsou pro mě velkým překvapením a nelze jinak, než je doporučit všem tmářům i fanouškům pravé, reálné, zahnívající muziky. Probudím se do tmy a něco je jinak. Bolí mě celé tělo a když se konečně donutím vstát, tak mě obejme mráz. Vylezu ven a v ulicích leží mrtvá těla. Krvavé otisky, vyděšené pohledy, konečně vím, že apokalypsa začala. Potkávám postavy bez tváří a nevím, jestli jsou ještě živé a nebo po smrti. Zahnívající, shnilý, zničující death metal, po kterém zůstává jenom spálená země! Smrt čeká ve stínu!


Asphyx says:

I wake up in the dark and something is different. My whole body aches, and when I finally force myself to get up, a chill comes over me. I go outside and there are dead bodies lying in the streets. Bloody footprints, terrified looks, I finally know the apocalypse has begun. I meet faceless figures and I don't know if they're still alive or dead. I listen to the new album of Finnish UNEARTHLY RITES and think about pain and fear. I've been listening to death metal all my life and trying to support bands I think are worthwhile.

Buried alive several times, I die again and again. This is honest death metal played here, forged from the finest steel. I get up very early every day and go to work in a factory similar to the one on the cover. Dozens of chimneys suffocate me and my soul is soaked in corrupted blood. I wish I was a morbid poet so I could accurately describe the disgusting atmosphere that can be smelled from the record for tens of miles. This is death metal, just the way I like it. Old, moldy, smelly, like the hand of a freshly exhumed body.



Imagine a mirror that when you look in, you see only pain and suffering. I think the new album "Ecdysis" is the exact definition of what I love about this style. Dirt and pus meet darkness and coldness that you can only find in autopsy rooms, abandoned slaughterhouses and cemeteries where the damned are buried. Originally, when I started writing this review, I wanted to compare Finnish maniacs to someone. I won't do that though, you can make up your own mind by the embedded samples. For me, an old dog, the final impression is the most important anyway. And it's great, morbid, demonic. The band has managed to tear my soul to blood. Death is very close when you listen to it. I appreciate the very good sound, the cover, the overall performance. Formally, everything has been fulfilled, so I can fully concentrate on the swamping moods that run through the album like a poisonous snake. The novelty is an ancient disease that has been stored in an old dungeon for many years. This year she was exhumed, brought to light to burn us to ashes. I didn't know much about the band originally. Yet it became my guide on my wanderings in the afterlife for a long time. Death is very near and the demons are smiling. When I wake up one day and the world is burned, this album will be the sound of the streets. I've been writing for a long time now and I try to only support music that I love. UNEARTHLY RITES is a big surprise for me and I can't help but recommend it to all darkies and fans of true, real, rotting music. I wake up in the dark and something is different. My whole body aches and when I finally force myself to get up, a chill hugs me. I go outside and there are dead bodies in the streets. Bloody footprints, terrified looks, I finally know the apocalypse has begun. I meet faceless figures and I don't know if they're still alive or dead. Rotting, rotten, destructive death metal, leaving only scorched earth! Death waits in the shadows!


Tracklist:
01. Hellscape 
02. Deep Drilling Earth's Crust 
03. The Master's Tools 
04. Ecdysis 
05. Capitalocenic Nightmare 
06. New Venus 
07. Fuck Ecofascism 
08. Sacrifice Zones 
09. Doomed

band:
Sisli - vocals
Santtu - guitar
Simo - lead guitar
Jennika - bass
Tapsa - drums



pondělí 24. června 2024

Recenze/review - AD PATRES - Unbreathable (2024)


AD PATRES - Unbreathable
CD 2024, Non Serviam Records

for english please scroll down

Další výzva, kterou musíš zkusit. Už sis nalila kyselinu do pusy, už si se nechala hodit do jámy plné hadů. Hloupá videa plná tupých, usmívajících se lidí. Jsi oblíbená? Chtělo by to něco dalšího, musíš překročit hranice. Zaujmout něčím hloupým. Jinak tě nebude mít nikdo rád. Tisíce příznivců, přesto žiješ sama. Už to nemá cenu. Nastavíš kameru, najdeš si krásný starý strom a přivážeš na něj provaz. Vážení a milí sledující, že tohle nedokážete? Oběsíš se, kýveš se do rytmu větru, zemřeš a zažiješ svých pět minut slávy. Druhý den si tě už nikdo nepamatuje.

Tenhle svět je někdy divný, říkám si, když otevřu ranní zprávy. Chodím tichým městem a všude je mrtvo, všichni se dívají do obrazovek. Poslouchám novou desku AD PATRES, která zní ulicemi jako apokalyptické memento. Surový, mocný death metal. Brutalita a ostré riffy. Pouštěl bych jej do ksichtu všem, kteří přestali používat mozek. Všem, kteří věří, že je země placatá. Nová deska vás rozemele na prach!


O kapele jsem již psal u příležitosti vydání jejich předchozího alba z roku 2019. Tenkrát mě na "Unbreathable" nejvíce zaujala jejich schopnost složit a nahrát skladby, které se mi dostaly postupně do hlavy, do mého podvědomí. Pamatuji si je dodnes. Francouzi i na novince nadále rozvíjejí své morbidní myšlenky a jsou ještě silnější, než dříve. Opět máme co do činění s k dokonalosti vybroušenou stylovou záležitostí. Základem jsou stále tradiční motivy inspirované volně kapelami jako KATAKLYSM, MORBID ANGEL, HATE ETERNAL, BEHEMOTH. Pánové svůj rukopis nadále posouvají do neprobádaných oblastí. Umí být divocí i nekompromisní, temní i chladní. Ve skladbách najdeme velké množství černé energie. Jako bych se díval na dívku z úvodu dnešního článku a nemohl nic dělat. Nakonec se stejně oběsí. Určitě znáte ten pocit, když máte někde hluboko v sobě uložený pradávný vztek. Občas musí ven. Někdo jde do ringu a nebo uběhne maraton. Já nemusím, mě stačí poslouchat stále dokola "Unbreathable" a po nějaké době je můj mozek čistý, prostý zbytečných myšlenek. Deska obsahuje i techničtější prvky, které ale nijak "neruší". Jsou předkládány tak nějak samozřejmě, lehce. Pro mě osobně se jedná o velmi návykový materiál, o hudbu, která hoří jasným plamenem. Zvuk, obal (Yohan «Haash» Hühner), nápady, tohle všechno dohromady tvoří velmi chutný koktejl pro všechny, kteří mají rádi promyšlený a inteligentní kov smrti. Hej, děvče, vypni všechny sítě světa, nech doma provaz a narvi si do hlavy raději tuhle nahrávku. Uvidíš, že vše bude lepší a uleví se ti. Mám rád, když ve mě dokáže kapela probudit nějaké emoce, nenechá mě klidným. AD PATRES mi letos hodili přímo do ksichtu syrový kus masa. Nechte si chutnat! Masivní, mocný, surový death metal, který vás roztrhá na kusy! Brutalita se potkává s temnotou! Masakr!


Asphyx says:

Another challenge you have to try. You've already poured acid in your mouth, you've already let yourself get thrown into a pit of snakes. Stupid videos full of dumb, smiling people. Are you popular? You need to step outside the box. Take something stupid. Otherwise no one will like you. Thousands of fans, yet you live alone. It's not worth it anymore. You set up a camera, find a beautiful old tree and tie a rope to it. Dear and dear viewers, can't you do that? You hang yourself, sway to the wind, die and have your five minutes of fame. The next day, no one remembers you.

It's a strange world sometimes, I think to myself when I open the morning news. I walk through the quiet city and everywhere is dead, everyone is looking at their screens. I'm listening to the new AD PATRES album, which sounds like an apocalyptic memento through the streets. Raw, powerful death metal. Brutality and sharp riffs. I'd play it in the face of anyone who's stopped using their brain. Anyone who believes the earth is flat. The new record will grind you to dust!


I've already written about the band on the occasion of the release of their previous album in 2019. Back then, what impressed me most about "Unbreathable" was their ability to compose and record songs that gradually made their way into my head, into my subconscious. I still remember them to this day. The French continue to develop their morbid ideas on the new album and are even stronger than before. Once again we are dealing with a stylish affair polished to perfection. The foundation is still based on traditional motifs loosely inspired by bands like KATAKLYSM, MORBID ANGEL, HATE ETERNAL, BEHEMOTH. The gentlemen continue to push their signature into unexplored areas. They can be wild and uncompromising, dark and cold. There is a lot of black energy in the songs. It's like looking at the girl from the opening of today's article and not being able to do anything. She's gonna hang herself eventually. I'm sure you know the feeling when you have an ancient rage stored deep inside you. Sometimes it has to come out. Someone goes into the ring or runs a marathon. I don't have to, I just listen to "Unbreathable" over and over again and after a while my brain is clear, free of unnecessary thoughts. The album contains more technical elements, but they don't "disturb" in any way. They are presented somehow naturally, lightly. For me personally, this is very addictive material, music that burns with a bright flame. The sound, the cover art (Yohan "Haash" Hühner), the ideas, all of this together makes a very tasty cocktail for those who like thoughtful and intelligent death metal. Hey, girl, turn off all the nets in the world, leave the rope at home and cram this record into your head instead. You'll see that everything will be better and you'll feel better. I like it when a band can stir up some emotion in me, keep me calm. AD PATRES threw a raw piece of meat in my face this year. Enjoy! Massive, powerful, raw death metal that will tear you apart! Brutality meets darkness! Massacre!


Recenze/review - AD PATRES - A Brief Introduction to Human Experiments (2019):

tracklist:
01. Intro 
02. The Dream Chaser 
03. Versus 
04. Deserter 
05. Exodus 
06. Interlude 
07. Chapter X 
08. The Medium 
09. Rebellion Grief 
10. Deus Deceptor

Recenze/review - FUNERAL STORM - Chthonic Invocations (2024)


FUNERAL STORM - Chthonic Invocations
CD, LP, TAPE 2024, Hells Headbangers

for english please scroll down

Nejdříve nedokážu symboly rozluštit. Jsou namalovány s vášní a touhou. Člověk, který je autorem, musel zažít něco hrozného a děsivého. Sestupuji každý den několik metrů pod zem, hledám odpovědi na otázky. Podle legend se zde měly provádět krvavé rituály, plné nevinných obětí. Ve jménu všech bohů i démonů. Vše jsem pochopil až ve chvíli, když jsem poslouchal nové album řeckých FUNERAL STORM. Jejich black metal mě ihned smetl do hlubin a dostal se mi do myšlenek. Byl jsem proklet a přede mnou se začaly odehrávat starodávné příběhy plné krutosti a špíny. 

Kapela pochází z Řecka a letošní počin je jejich druhý dlouhohrající. První, co mě zaujalo (kromě obalu), byly mrazivé a naléhavé melodie. Hudba mě ihned přenesla do jiného světa, do dávných dob, mezi padlé kněze i démony. Poslouchejte hodně nahlas, teprve potom vyniknou všechny temné nuance. 

 

FUNERAL STORM jsou věrni tradicím své země. Ve své hudbě čerpají z odkazů ROTTING CHRIST, VARATHRON. Samozřejmě, moje přirovnání berte jako takové lehké připodobnění, abyste měli představu. Jinak jsou Řekové zkušenými a velmi dobrými autory. Skladby v sobě mají nejen spoustu zajímavých momentů, ale i jakousi těžko definovatelnou černou energii. Bez té by samozřejmě nešlo. Odlišuje dobré kapely od těch špatných. Novinka je hudbou, která je určena pro toulky v opuštěných chrámech, po starých pohřebištích. Motivy jsou tradiční, klasické, divoké a dobře se pamatují. Je pro mě čest se často vracet a poslouchat "Chthonic Invocations" stále dokola. Nejlépe v noci, když jsou stíny dlouhé a chlad se šíří ulicemi. Představte si kamenný oltář se zbytky zaschlé krve. Jakoby chtěl někdo oživit staré rituály. Nebo je to jen můj sen? Iluze, děsivá představa? Nevím, s čím jsem si ale absolutně jistý je fakt, že tohle album je velmi naléhavé, podmanivé, nebál bych se napsat magické. Pánové sice nepřinášejí nic nového, ale nijak to nevadí. Nová deska je jako zvrácená modlitba určená pro vyvolávání temných sil. Venku se setmělo a mraky jsou nízko. Z nebe prší zkažená krev. Mám pocit, že přede mnou ožívají staré legendy o pomstě nemrtvých. Atmosféra je velmi podobná té, která je i na téhle nahrávce. Nejdříve nedokážu symboly rozluštit. Jsou namalovány s vášní a touhou. Člověk, který je autorem, musel zažít něco hrozného a děsivého. Sestupuji každý den několik metrů pod zem, hledám odpovědi na otázky. Některé už znám. Jsou šílené. Mysteriózní, magický, temný black metal který vás vezme na dlouhou cestu bez konce! Staré legendy ožívají a démoni touží po krvi!


Asphyx says:

I can't decipher the symbols at first. They are painted with passion and desire. The man who made them must have experienced something terrible and terrifying. I descend every day a few meters underground, looking for answers. Legends say that bloody rituals were performed here, full of innocent victims. In the name of all gods and demons. I only understood it all when I listened to the new album by Greek FUNERAL STORM. Their black metal immediately swept me away and got into my thoughts. I was cursed and ancient stories full of cruelty and filth began to unfold before me. 

The band hails from Greece and this year's release is their second full-length. The first thing that caught my attention (besides the cover art) was the chilling and urgent melodies. The music immediately transported me to another world, to ancient times, among fallen priests and demons. Listen very loudly, only then will all the dark nuances stand out. 


FUNERAL STORM are true to the traditions of their country. Their music draws on the legacy of ROTTING CHRIST, VARATHRON. Of course, take my analogy as such a light simile to give you an idea. Otherwise, the Greeks are experienced and very good songwriters. The songs have not only a lot of interesting moments, but also a kind of hard to define black energy. Of course it wouldn't work without that. It's what separates the good bands from the bad ones. The new music is music for wandering in abandoned temples, in old burial grounds. The motifs are traditional, classic, wild and well remembered. It is a privilege for me to go back often and listen to "Chthonic Invocations" over and over again. Best at night when the shadows are long and the chill spreads through the streets. Imagine a stone altar with remnants of dried blood. It's like someone wants to revive old rituals. Or is it just my dream? An illusion, a terrifying fantasy? I don't know, but what I am absolutely sure of is the fact that this album is very urgent, captivating, I wouldn't be afraid to write magical. The gentlemen don't bring anything new, but it doesn't matter. The new album is like a twisted prayer designed to invoke dark forces. It's dark outside and the clouds are low. The sky is raining bad blood. I feel like the old legends of the undead's vengeance are coming to life before me. The atmosphere is very similar to that of this recording. I can't decipher the symbols at first. They are painted with passion and desire. The man who wrote them must have experienced something terrible and terrifying. I descend every day a few meters underground, looking for answers. Some I already know. They're crazy. Mysterious, magical, dark black metal that takes you on a long journey without end! Old legends come alive and demons thirst for blood!


tracklist:
1. Whispers From The Beyond
2. Behold The Dark
3. The Void
4. Funeral Pyre
5. The Epitaph Of The Dead
6. The Covenant Of Old
7. Mistress Of The Night (The Gathering Begins)
8. The Calling Of The Father



neděle 23. června 2024

Recenze/review - NOXIS - Violence Inherent in the System (2024)


NOXIS - Violence Inherent in the System
CD 2024, Rotted Life Records, Dawnbreed Records

for english please scroll down

Pokaždé, když otevřu dveře, tak bývám překvapený. Jsou situace, na které si nikdy nezvyknete. Lidé jsou schopní šílených věcí. Zvířata sice také někdy zabíjejí pro zábavu, ale nejsou tolik krutá. Tentokrát se houpala pověšená na hácích. Z ran ji odtékala zkažená krev a v očích měla nekonečný děs. Sundali jsme mrtvolu na zem a i když už dávno nevěříme v Boha, pomodlili jsme se za její strach. I když jsme věděli, že její duše bude navěky bloudit mezi naším a oním světem. Tělo se možná rozloží a shnije ve studené zemi, ale zůstane tu po ní bolest, otištěná do našich myšlenek.

Death metal vždy býval o hnusných a šílených věcech. Stejně jako hororové filmy a knihy přistupuje k nenávisti s nadsázkou. U nového alba (prvního dlouhohrajícího) amerických NOXIS přede mnou začaly podobné příběhy ožívat již při prvním poslechu. Jsou totiž nekompromisní, divocí, vzteklí a zůstává po nich také krvavá stopa. Stejně jako po maniakovi z úvodu dnešní recenze. 


Pokud do klasické smrtící rovnice dosadíte masivní zvuk (Noah Buchanan - mixing, mastering), obal (Jerry Hionis) a zajímavé nápady, vyjde vám výsledek, který musí potěšit každého, kdo má rád klasický brutální death metal ze staré školy (ranná alba SUFFOCATION), ale třeba i finskou temnotu a chlad. Zároveň, a to oceňuji opravdu hodně, nejsou NOXIS jen dalšími, kteří by jen kopírovali staré postupy. Naopak, kapela sice staví na tradičních základech, ale snaží se přinést i něco nového. Rozvíjí staré myšlenky novým způsobem. Výsledný koktejl v sobě obsahuje velké množství jedu. Navíc, album "Violence Inherent in the System" se opravdu velmi dobře poslouchá. Skladby v sobě mají velké množství surové energie, takový ten heavy efekt, který odlišuje dobré smečky od špatných. Kapela se přidala poprvé na temnou stranu síly v roce 2019. Nenechte se ale mýlit, nejedná se rozhodně o nějaké nováčky. Naopak, v kapele působí zkušení muzikanti, kteří toho mají za sebou již hodně. Zde se sešli, aby vás pověsili na háky, rozdrtili vám lebky, odtrhali maso od kostí. A to všechno dělají velmi elegantním způsobem. Kapela balancuje na tenké hranici mezi životem a smrtí a je vám doufám jasné, kdo vyhraje. Samozřejmě, budete padat do hlubin, bude vám setnuta hlava. Pokaždé, když přijdu na místo, na kterém se stalo něco zlého a ohavného, tak si na tohle album vzpomenu. Je totiž po okraj narvané tlakem, zajímavými nápady a smradem rozkládajících se těl. Když otevřu další dveře, tak jsem překvapený. Jsou věci, na které si nikdy nezvyknu. Lidé jsou schopní šílených věcí. Tentokrát se houpala pověšená na hácích. Z ran ji odtékala zkažená krev a v očích měla nekonečný děs. Tělo se možná rozloží a shnije ve studené zemi, ale zůstane tu po ní bolest, otištěná do našich myšlenek. Brutální, temný a surový morbidní death metal, u kterého shnijete zaživa! Budete rozdrceni na prach!

Asphyx says:

Every time I open the door, I'm surprised. There are some situations you never get used to. People are capable of crazy things. Animals sometimes kill for fun, but they're not as cruel. This time it was swinging from hooks. Her wounds were dripping with bad blood and her eyes were full of terror. We lowered the corpse to the ground and even though we no longer believe in God, we prayed for her fear. Even though we knew her soul would forever wander between our world and the next. Her body might decompose and rot in the cold earth, but the pain would remain, imprinted on our thoughts.

Death metal has always been about ugly and crazy things. Like horror movies and books, it approaches hate with hyperbole. With the new album (the first full-length) of American NOXIS, similar stories started to come alive in front of me at the first listen. For they are uncompromising, ferocious, angry and they also leave a trail of blood. Just like the maniac from the beginning of today's review. 


If you add massive sound (Noah Buchanan - mixing, mastering), cover art (Jerry Hionis) and interesting ideas to the classic death equation, you get a result that must please everyone who likes classic brutal death metal from the old school (early SUFFOCATION albums), but also Finnish darkness and coldness. At the same time, and I appreciate this a lot, NOXIS are not just another band copying the old ways. On the contrary, the band builds on traditional foundations, but tries to bring something new as well. They develop old ideas in a new way. The resulting cocktail contains a great deal of venom. Moreover, the album "Violence Inherent in the System" is really very easy to listen to. The songs have a lot of raw energy in them, the kind of heavy effect that separates the good packs from the bad. The band first joined the dark side of the force in 2019. Make no mistake though, these are definitely not some newcomers. On the contrary, the band is made up of experienced musicians who have been through a lot. They're here to hang you from hooks, crush your skulls, and tear flesh from your bones. And they do it all in a very elegant way. The band is teetering on the thin line between life and death, and I hope it's clear who's going to win. Of course, you'll fall into the depths, you'll be beheaded. Every time I come to a place where something evil and heinous has happened, I think of this album. It's packed to the brim with pressure, interesting ideas and the stench of decomposing bodies. When I open the next door, I'm surprised. There are some things I'll never get used to. People are capable of crazy things. This time she was swinging from a hook. Her wounds were dripping wicked blood, and her eyes held an endless terror. The body may decompose and rot in the cold earth, but the pain remains, imprinted on our thoughts. Brutal, dark and raw morbid death metal that will make you rot alive! You will be crushed to dust!


tracklist:
01. Skullcrushing Defilement 
02. Blasphemous Mausoleum For The Wicked 
03. Paths Of Visceral Fears 
04. Abstemious, Pious Writ Of Life 
05. Torpid Consumption 
06. Excursion 
07. Horns Echo Over Chorazim 
08. Violence Inherent In The System 
09. Tense And Forlorn 
10. Emanations Of The Sick



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý šedesátý druhý - Dcera květin

Příběh čtyř stý šedesátý druhý - Dcera květin

Bylo ještě šero, když jsem vstával. Bolelo mě celou noc břicho. Neměl jsem na nic chuť. Dal jsem si velké kafe do půllitru a cigáro. Rozkašlal jsem se a otevřel učebnici. Skripta, koupená pod rukou od jednoho maníka ze staršího ročníku. Části strojů patřily k těm lepším předmětům. Tomu jsem aspoň rozumněl. Nebavilo mě to, ale dostával jsem to pomalu do hlavy. Vždycky si přečtu několik stránek, memoruji jako nějaký Asiat, který se učí všechno nazpaměť. Je to hrozná nuda a tak si do výpisků kreslím sprosté obrázky. Tohle se nemůžu nikdy naučit. Nemám na to, propadám panice. Jsem tu stejně jenom kvůli vojně, asi jako spousta kluků kolem mě. V naší partě to tak platí. Každý druhý sní o knihách, filmech, muzice i divadle. A přitom počítáme, počítáme a řešíme imaginární vzorce. Achjo. Blondýnka vyleze z postele. Co blbneš? Jdi si lehnout. Nemůžu. Mám v devět zkoušku. Teď už stejně nic nedoženeš.

Měli jste mě vidět včera v hospodě, to jsem zářil. Měl jsem přečteno několik nových knih a musel jsem všem sdělit svoje dojmy. Michal kýval souhlasně hlavou, něco už taky četl. Potkám ho ráno na poli. Umíš to? Zeptá se mě a pak se děsně zatlemí. Co ti je? Musel jsem si dát jointa, já už na to nemám. Dodělám bakalářský a mizím. Blanka říkala, že bych mohl mít jen pedagogický minimum. Zmizím ze šedivý zakouřený Plzně k nám na Východ a budu učit u nás na základce. Hm, odpovím mu. To máš dobrý, já už do Boleslavi nechci. Co chceš tedy dělat? No, budu tu bojovat, co to půjde, blondýnka je z Tábora, na vojnu bych šel do Opavy. Nechci jí ztratit. To už bych asi nepřežil. Dojdeme pomalu k chodníku. Mokasíny od bláta, zasviněný kalhoty od kvádra. Otíráme se lopuchy a závidíme princeznám, které v nedalekém oddíle právě sedlají koně. Raději bych fakt kydal hnůj, procedí mezi zuby Michal a jdeme na to.

Jsem na řadě. Studená posluchárna a v ní pan profesor. Koukne na mě přes tlusté brýle a prohodí nějaký strojařský vtípek. Usměju se, protože se to sluší a protože musím. Jak já tuhle přetvářku nesnáším. Dostanu otázku a list papíru. Stanu se robotem. Píšu něco, o čem nic nevím. Písmena a číslice, které mi moc nedávají smysl. Vedle mě sedí jedna holka vedle z kruhu. Usmívá se a má prázdný papír. Vzala si vykozený triko. Závidím jí, snad poprvé v životě nějaký ženský závidím. Já bych byl taková děvka, přemýšlím a dívám se z okna. Pane kolego, máte to dobře, tak mi ještě řekněte...odpovím...vy jste ke mě moc nechodil, vás bych si zapamatoval. Máte sice všechno spočteno, ale já dám na poctivost. Za tři, berete? Kývnu, i když je mi to divný. Běžte a pak jen zahlédnu, jak se dívka sklání nad starým pánem. On si posune brýle na nose, protože by s nimi nic neviděl. Achjo, tenhle svět je fakt zkaženej. Sednu si do kuřárny a zapálím si. Nějací studenti živě diskutují o zkoušení. Jsem nějak mimo. Pak přijde Michal. Za kolik? Taky za tři, řekne mi a já nevím, jak může vědět, že jsme na tom stejně. Jdeme to zapít.

Lejeme celý odpoledne. Máme oba dostatek kreditů, abychom postoupili do dalšího semestru. Čeká nás ještě několik předmětů, ale na to momentálně sere pes. Nemusíme zase půl roku na vojnu! Ožeru se tak, že řvu do tmy. Podpíráme se a pokračujeme s lahví rumu v kuchyňce na koleji. Párkrát na nás někdo přijde, abychom drželi hubu, ale podaří se nám všechny odehnat. Michal někam zmizí a já usnu na židli. Matně si pamatuji blondýnku, jak mě tahá do postele. Je na mě ostrá, protože jí pořád padám. Střih, temnota. Je mi blbě, bolí mě děsně hlava. Byl jsem na tý zkoušce? Podívám se do zmuchlaného indexu. Ty vole jo, za tři, postupuju. Mám vymleto. A chce se mi děsně blejt. Vyběhnu před kolej a zalezu do křoví. Tam vyhodím vzpomínky ze včerejšího dne. No to je mi ale milé přivítání, ozve se za mnou. Otočím se a to co spatřím, nezapomenu do smrti. Jsou ženy, které jsou krásné, jsou i nádherné, jsou takové, co jsou hezké uvnitř. Líbí se mi všechny, ale tohle je opravdová bohyně. Hlavou mi projede bolest, trošku se zastydím, že na ní koukám s otevřenou hubou. Jmenuji se Jana. Udělá pukrle a směje se mi. Má na sobě zvony, košili plnou kytiček a vlasy stažené čelenkou. Jakoby přišla z úplně jiné doby. Za kým jdeš? Zakoktám. Za Michalem.

Matně si vzpomenu, že mi o ní kdysi Michal vyprávěl. Krásná sestřenice, která prý také studuje v Plzni. Jak jsme se mohli nepotkat? Zeptám se jí ve výtahu a ona se jen usmívá. Jsi milý. Kývnu na souhlas a jsem v rozpacích. Představuji si scény z pornofilmů. Pak mě opět zabolí v hlavě. Vole, máš blondýnu. Ale přesto, jen se dívat, jen přivonět, jen... víte jak to myslím. Jsem najednou hrozně slabý, mátožný. Zavedu jí k Michalovi, který spí na zemi. Blance se nepovedlo ho dostat na postel. Je zmuchlanej jak šarpej. A smrdí. Aaaah, ahoj Jano a zase usne. Blanka se s ní zná. Prý, dáme si něco k snídani. Jsem tak okouzlenej, že ihned přijmu pozvání. Pohybuje se pokojem a je jako víla. Vznáší se. Ona létá, mumlám si pod vousy. Je přízrak, je tak krásná i uvnitř? A teď prosím pěkně myslím opravdu její mysl. I když. Blanka mi po chvilce řekne, že mě takovýho ještě neviděla. Jana je opravdovou dcerou květin. Miluje hippies, což mě většinou dost vytáčí. Takoví lidé byli pro mě dost naivní, ale ona je jiná. Možná ta krása, éteričnost? Kdo to ví? Ženská má být osobnost a to ona je. 

Sprchuji se ledovou vodou, dokud nejsem křehký a svraštělý. Nejde to jinak. Potom popadnu blondýnku a je to hodně divoké, připadám si nabitý energií. Ne, na Janu vůbec nemyslím. To až potom, když sedíme a obědváme. Večer máme všichni sraz a zatím si čtu a poslouchám muziku. Jenže každá druhá postava z knížky je jako ona. Dívám se z okna a představuji si, jaké by to bylo s mojí milou a s ní. Pak zatřepu hlavou. Jsou to hříšné myšlenky, jsou to fantazie. A na rozdíl od křesťanů se za ně vůbec nestydím. Jde se do hospody. Proběhne představování a od první chvíle je na blondýnce vidět, že se mě víc drží. Hlídá si mě. Asi je to na mě moc vidět. Nebývá tolik časté, aby byla nějaká krásná i takhle chytrá a navíc hodná. Pochází z malé vesničky, kde jí asi krmili jen těmi nejlepšími druhy pokrmů. Možná snídala ze studánky a zajídala to duhou. Hippie je po mámě i po tátovi, kterým se kdysi povedlo na pár měsíců zmizet do Holandska. Znala spoustu muziky, i knížek. Byla jako Michal, ale o sto procent hezčí. Byla v ní taková zvláštní čistota. Co kluci, Jano? Jen mávla rukou. Chtěla tančit. Ty si zde host, pronese Michal a po dalším pivu vyrážíme do klubu.

Malý parket a znuděný DJ. Starší pánové, mladší slečny. Peníze a pot. Připadá mi to tady ulepený, shrne celou situaci Blanka. A má pravdu. Nevrlý barman, který na nás kouká jak na debily. Pošleme ho svorně do prdele, ukážeme fuck off a mizíme. Křičí za náma, že jsme smažky. Kdyby jen věděl. Michal mu odpoví, že má za sebou zkoušku z Částí strojů. Přijde nám to děsně vtipný. Zpíváme si, tančíme v mokré trávě. Holky si sundají boty a bosky se pustí do toho. Jako kulisu mají šedivou škodovku za zády a divnokrásnou mlhu. Tleskáme do rytmu a je to úžasné. Jenže my neumíme moc zpívat, chce to opravdovou hudbu. Přeneseme naše bosé amazonky přes asfalt. Je to snad poprvé a naposledy, co nesu dvě. Michal má co dělat, aby zvládl Blanku, on je básník a ti mají být neduživí. Sedřený a ztahaný padám na hubu, ale na zádech mám blondýnku a v náručí nesu dceru květin. Je lehounká. Mám pocit, že nemá žádné tělo. Možná je to opravdu víla. Usmívá se na mě, pobrukuje si a drží v ruce bodlák. Květiny dávno došly, řekne mi a blondýnka mi pošeptá, že se nemám tvářit jako kdyby mi uletěly včely. 

Na baru na koleji je jen tlustej Venca. Koupím mu rum a on usne. Čepujeme si sami pivo, dáváme panáky a pouštíme muziku. Dnes je pánem situace Michal. Dává jeden starý flák za druhým. Najednou nejsem v šedivý Plzni, ale ve slunném San Fancisku. Píšou se šedesátá léta a vzduchem létá jenom slunce a láska. Jana začne tančit. Je už docela opilá, svíjí se, je jako šelma. Podobným tancem by mě ihned dostala. Blondýnka mi zaryje nehty do dlaní. Líbí se ti, viď? Kývnu hlavou a políbím jí. Oba se díváme na tu krásu. Michal odněkud vytáhne mikrofon a i když o nějakém karaoke se toho ještě moc neví, jedno takové uspořádá. Jana zpívá krásně. Je v tom vášeň, je v tom všechno. Ucítím pach trávy. Dejte si. Vzduchem se vznáší radost a smějeme se jeden na druhého. Křepčíme všichni, kroky nejsou vůbec důležité. Jsme jako struny, jsme součástí muziky. Křičíme, kýváme se do rytmu. Padáme unavení k zemi, aby nás pokaždé někdo zvedl, políbil a přinutil k další akci. Tolik energie, tolik síly. Potom si už nic nepamatuji. 

Prý jsem se praštil o stůl do hlavy a zůstal ležet. Odnesli mě do postele a vše ukončili. První co jsem viděl, když jsem se probudil, tak byl holý zadek. To ale není blondýnka. Otočím se na druhou stranu, odhrnu peřinu a poznám svojí milou. Cože? Asi to řeknu nahlas, protože se ozve odpověď. Neboj, nic nebylo. Jana se zase usmívá. Zvedne se a vůbec se nestydí. Plácám rukou do nočního stolku a hledám brýle. Asi to tuší, protože počká, pomalu se otočí a pošle mi pusu. Spisovatelé často píší o křivkách. Ty měla dokonalé. Prsa menší, spíše malá, ale perfektně sedly k postavě. Klepou se mi ruce a modlím se, aby se blondýnka neprobudila. Ale ona jenom sem tam něco zabručí. Asi divoké sny. Jana ještě chvilku provokuje, naklání se nade mnou a potom zmizí. Rozplyne se. Chvilku nevím, jestli to bylo celé pravda, ale byla, protože večer najde pod postelí blondýnka její kalhotky. Už ji nikdy neuvidíme. Hrozně by mě zajímalo, co dělá dnes. Jak vypadá a jestli je pořád tak krásně švihlá jako kdysi. 

Michale, hele a kdy zase přijede Jana? Ptám se docela často. Nevím, ona to má jinak. Prostě se zjeví a pak zase zmizí. Je jako motýl. Krásný motýl. Nebude to mít v životě lehké, přemýšlíme a přejeme jí jen vše dobré. Aby našla někoho normálního, měla děti a předala svoji milou duši dál. V ideálním světě by tomu tak přeci mělo být. Vždyť si to vezměte, v kolika rodinách to stojí za nic, kolik lidí je zlých a ošklivých. Když potom potkáte někoho jako je ona, rozsvítí se vám celý den. Svět musí být někdy takový, abychom měli pro co žít. Blondýnka se chce jít projít. S nadšením souhlasím. Celou cestu si povídáme o hippies. Chtěl bych to aspoň na pár měsíců zažít. Fakt, muselo to být super. Druhý den přinesu své holce kytku. Ukradnu jí u jedné vilky na Borech. Zadýchaný ji předám a ona si ji zaplete do vlasů. Jsi taky dcera květin, políbím ji a pak už je to zase jen na nás.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine