DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 14. března 2025

Report, pohotos, video - POWER FROM HELL, LUCIFERICON - club Modrá Vopice, Praha - 13. 3. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

Už jsem to nějaký čas cítil v kostech. Měl bych poděkovat všem padlým bohům. Zapálit svíce za to, že vše dopadlo dobře. Moc o svých soukromých věcech nepíšu, ale věřte mi, že poslední půlrok byl završením tří let, které byly velmi náročné. Ne, ze mě si dělat srandu, že jsem šedivý, nemůžete. Snažil jsem se být silný, stát manželce po boku a všechno s ní vydržet. Povedlo se. Zázraky se dějí a moderní lékařská věda dokáže divy. Jsem moc rád, že jsem nezůstal na všechno sám. Já potřebuji pro psaní klid, zázemí, jistotu, svůj kout, kam se můžu vracet. Vím moc dobře, že píšu postaru, vyrůstal jsem v době, kdy se to tak dělalo. Nejsem jako fanoušci s placatými čepicemi, co nezažili tištěné časopisy. Možná působím už jako Metuzalix, jako fosílie, co se občas moc vykecává, nesleduje moderní trendy a je určitě zkostnatělý. Jiný nebudu, ale to vy už dávno víte...

Jsem jako starý dinosaurus, jako ten, který plánuje koncerty dlouho dopředu, protože se vždycky připije a druhý den má kocovinu, bolí ho celé tělo a nadává si, proč se už na to nevybodne. Nojo, ale když ono to nejde. Když nemůžu a nikam se dlouho nedostanu, začnou mi koncerty chybět. Hodně si vybírám a LUCIFERICON jsem ještě neviděl. POWER FROM HELL také ne a protože mám obě kapely moc rád, nahlásil jsem si v pátek volno, koupil si vstupenku i jízdenky na vlak a někdy kolem čtvrté odpoledne jsem již do sebe ládoval jedno pivo za druhým (tentokrát s Jardou na Čerňáku, kterému tímto děkuji za skvělou společnost, byla to paráda!). Jasně, už to není jako kdysi, když nás jezdívalo na metal třeba padesát, ale zvykl jsem si. A vlastně to i chápu. Každý máme spoustu povinností, všechno se zdražilo, už jsme víc unavení. Zatím to ale jde. Možná mi už je padesát, ale takhle před koncertem jsem pořád ten vtipný mladík s jiskrou v oku. Aspoň si to myslím. Moc nežeru sám sebe, nemám takovej ten současnej, do sebe zahleděnej, feeling ze sociálních sítí, ale pořád dobrý. 

A tak jsem se zase jednou snažil zastavit otáčení zeměkoule, zpomalit konec starých časů. Všechno se mění, ale jsou jistoty, kterých je možné se chytit. Mí kamarádi i kamarádky, kterým tímto moc děkuji. Mám tyhle rozplavby před koncerty moc rád, vždycky se ujistím, že nejsem na světě se svým pohledem na život sám, že jsou pořád někde dobré duše, které se umí usmívat. Díky vám jsem překonal spoustu překážek. Pokecáme, dopijeme a jdeme pomalu do klubu. Nebyl jsem tu již poměrně dlouho, ale vím, že bude vše v pořádku. A také je, přivítejte ztraceného syna domů. Pro mě je tahle dřevěná kůlna chrám se spoustou skvělých vzpomínek. Spoustu jsem si jich měl doplnit i tenhle večer. Mám náladu tak akorát, jsem blahosklonný a těším se na první rituál.


LUCIFERICON - jestli někdo umí svojí hudbou znázornit absolutní tmu, krvavou mlhu a pomalou smrt na oltáři, tak jsou to právě tihle Nizozemci. Ocitl jsem se mimo klub i naši dimenzi. Byl jsem na starém hřbitově, v hrobce padlého kněze. Zrovna jsme s kapelou exhumovali jeho rakev. Tohle byla přesná definice toho, co mám na death metalu tolik rád. Síla se zde potkávala s absolutní tmou, s takovým tím jedovatým zlem, které čeká ve stínu, aby vám prokouslo hrdlo. Pánové hráli velmi přesvědčivě a povedlo se jim mě vtáhnout do jejich nečisté hry. Pro mě osobně se jednalo o takový ten druh vystoupení, u kterého jsem se stal morbidním básníkem. Navíc jsem si splnil sen. Mám s kapelou i rozhovor a potvrdil jsem si tak i naživo, že tahle smečka, když se vydá na lov, tak po ní zůstává pěkně dlouhá krvavá stopa. Netuším, jestli jste si někdy četli ve starých okultních knihách, ale tenhle koncert měl v sobě úplně stejnou děsivou auru. Pod pódiem jsem byl já, doslova uhranutý, i zástup nemrtvých, kteří se kývali spokojeně do rytmu. Vynikající temný a zlovolný obřad!

 




If anyone can depict absolute darkness, bloody fog and slow death on the altar with their music, it is these Dutchmen. I found myself outside the club and our dimension. I was in an old cemetery, in the tomb of a fallen priest. We were just exhuming his coffin with the band. This was the very definition of what I love about death metal. Power meets absolute darkness, the kind of poisonous evil that waits in the shadows to bite your throat. The gentlemen played very convincingly and managed to draw me into their dirty game. For me personally, it was the kind of performance that made me a morbid poet. Moreover, I had fulfilled a dream. I got to interview the band as well, and it confirmed for me live that this pack, when they go hunting, leaves a pretty long trail of blood. I don't know if you've ever read about it in old occult books, but this show had the same eerie aura about it. There was me under the stage, literally mesmerized, and a crowd of undead swaying contentedly to the beat. A deliciously dark and sinister ceremony!

POWER FROM HELL - zákon akce a reakce funguje na sto procent. U těchto brazilských psů tomu tak alespoň bylo. Představte si hrobku, ve které dlouhé roky spí prokletí. Jednoho dne, léta páně 2025, ve čtvrtek 13. března, se rozhodli vrátit na svět, aby nás spálili na popel. Brazilcům se to povedlo na výbornou. Kombinace starosvětského blacku, thrashe, speedu, na mě fungovala od začátku do konce. Jestliže mi cestou na koncert hlavou vířila spousta vzpomínek, tak přibyly další. Tohle bylo jako se nechat zavřít spolu s VENOM, BULLDOZER, SODOM a VULCANO do starých plesnivých katakomb. Pánové mají metal v krvi a bylo to hodně znát. Vystoupení totiž působilo opravdově, upřímně, řezalo a bylo zahrané od srdce. Víka od rakví nadskakovala a kosti praskaly tlakem. Jednalo se o velmi přesvědčivý a skvěle zahraný výlet do časů, kdy se hudba posílala poštou na kazetách. Moc nevím, co dodat, zážitek to byl totiž nepřenositelný. Měl jsem pocit, že mě muzika řeže hluboko ve vnitřnostech i v hlavě. Absolutní black/thrash/speed metalové tsunami! 





The law of action and reaction works 100%. At least it was so with these Brazilian dogs. Imagine a tomb where a curse has been sleeping for years. One day, in the summer of our Lord 2025, on Thursday, March 13, they decided to return to the world to burn us to ashes. The Brazilians have succeeded admirably. The combination of old world black rock, thrash, speed, worked for me from start to finish. If I had a lot of memories swirling around in my head on the way to the concert, more were added. This was like being locked in the moldy old catacombs with VENOM, BULLDOZER, SODOM and VULCANO. The gentlemen have metal in their blood and it was very evident. The performance felt real, sincere, cutting and was played from the heart. The coffin lids were bouncing and the bones were cracking with pressure. It was a very convincing and well played trip back to the days when music was sent by post on cassette tapes. I don't really know what to add, for the experience was non-transferable. I felt like the music was cutting deep into my guts and head. An absolute black/thrash/speed metal tsunami! 

Zvuk byl v pořádku, organizace také a co se týká návštěvnosti, tak začínám mít pocit, že chodím už jen na koncerty, na které přijde něco kolem 30 - 40 lidí. No co, aspoň nebyly fronty na pivo. 

To už je konec? Ptám se a pomalu se vracím z temnoty na zem do reality. Dám si ještě pivo a potom nasadím automat. Musím se nějak dostat na tramvaj, sednout na vlak, usnout, probudit se v Plzni a také chytit noční MHD. I když jsem sportovec celý svůj život a má fyzička je považována lékaři za velmi dobrou, takhle po padesátce je to docela výzva. Držím tempo, přemlouvám hlavu, aby neusnula. Jsem robot, co spustil program se souřadnicemi směrem přímo domů, do postele. Jsem moc rád, že jsem se přemluvil, abych vyrazil. Mám spoustu nových zážitků, budoucích vzpomínek. A také pocit, že nepatřím do starého železa. Navíc jsem moc rád, že jsem poděkoval všem padlým bohům a zapálil svíce za život. Jdu spát. Už fakt nemůžu. Moc vám děkuji za dlouhodobou přízeň. Bez vaší podpory by to nešlo. Každý, kdo hraje na nějaký nástroj, maluje obrazy nebo píše, to musí pro někoho dělat. Já mám to štěstí, že mí čtenáři jsou nejen věrní, ale je na ně i spoleh (navíc je vás čím dál tím víc). Načerpal jsem spoustu energie a síly do dalších dní! Díky moc všem za to! 


about bands on DEADLY STORM ZINE:

POWER FROM HELL:



LUCIFERICON:





Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

Recenze/review - GENOCIDAL RITES - Genocidal Upheaval of Subservient Abrahamic Law (2025)


GENOCIDAL RITES - Genocidal Upheaval of Subservient Abrahamic Law
CD 2025, Hells Headbangers

for english please scroll down

Některé tváře prokletých jsou zohavené tak, že jsou k nepoznání. Podle prvotního ohledání šlo zjistit, že za svého života prováděli spoustu temných a krvavých rituálů. Odsouzeni k dlouhému umírání, zavřeni ve starých katakombách, letos povstali, aby se pomstili za všechny křivdy. GENOCIDAL RITES jsou black metalovou četou zkušených válečníků. Jedná se o vyslance samotného pekla, kteří se rozhodli nás letos spálit na popel svým prvním dlouhohrajícím albem.

Je to ostrý, nekompromisní útok, po okraj narvaný zlostí, hnilobou, nihilismem a zkaženým masem. Nic pro slabé povahy, nic pro tupý dav věřících, kteří se stále modlí k dávno padlým modlám. Je to divoká hudba, surová, je to ostrá mačeta, kterou vás kapela zaživa vyvrhne. Zapalte ohně, válka s nebem opět začíná. 


Pokud bychom zapátrali ve starých archívech a snažili se najít kapely, kterými se GENOCIDAL RITES volně inspirovali, museli bychom zmínit smečky jako PROCLAMATION, BLACK WITCHERY, ARCHGOAT, BLASPHEMY, GENOCIDAL UPHEAVAL, případně REPULSION, GOAT VULVA, BLOOD, CARNAGE. Pokud se rádi a často procházíte po hřbitovech a stále hledáte vstup do záhrobí, potom jste zde správně. Pánové vás vezmou na výlet bez konce. Uvidíte zohavená těla prokletých, setkáte se s vlastními démony, zažijete prvotní chaos, nihilismus, potkáte pradávná božstva, abyste se nakonec utopili ve špinavé stoce. Prosévám mezi prsty prach předků, kteří se kdysi dávno protivili Bohu i slepé víře. Užívám si tenhle surový black metal, zavírám se do chladné cely a zjišťuji, že pro poslech opravdu potřebuji ticho, chlad a absolutní tmu. Smrt je hodně blízko, kostely zase jednou hoří spravedlivým ohněm. Kříže jsou obráceny směrem dolů a svěcená voda se vaří nenávistí. O zvuku, obalu a dalších formálních věcech, není nutné diskutovat - vše je v absolutním pořádku a vy se tak můžete soustředit na mrtvolně zahnívající atmosféru celého alba. Některé tváře prokletých jsou zohavené tak, že jsou k nepoznání. Podle prvotního ohledání šlo zjistit, že ze svého života prováděli spoustu temných a krvavých rituálů. Odsouzeni k dlouhému umírání, zavřeni ve starých katakombách, letos povstali, aby se pomstili za všechny křivdy. Jak jsem již psal na začátku, je to ostrá, nekompromisní nahrávka, po okraj narvaná zlostí, hnilobou, nihilismem a zkaženým masem. Berte a nebo nechte být! Bestiální, blasfemické, antihumánní, okultní, nihilistické a barbarské black metalové album, které vás strhne do absolutní tmy! 

Asphyx says:

Some of the faces of the damned are disfigured beyond recognition. Initial examination revealed that they performed many dark and bloody rituals during their lifetime. Condemned to a long death, locked in the old catacombs, they rose this year to avenge all wrongs. GENOCIDAL RITES are a black metal squad of seasoned warriors. They are emissaries of hell itself, who decided to burn us to ashes this year with their first full-length album.

It's a sharp, uncompromising attack, packed to the brim with anger, rot, nihilism and corrupted flesh. Nothing for the faint of heart, nothing for the dull crowd of believers who still pray to long fallen idols. It's savage music, it's raw, it's a sharp machete that the band will eviscerate you alive with. Light the fires, the war with heaven begins again. 


If we were to dig into the old archives and try to find bands that GENOCIDAL RITES freely inspired, we would have to mention bands like PROCLAMATION, BLACK WITCHERY, ARCHGOAT, BLASPHEMY, GENOCIDAL UPHEAVAL, or REPULSION, GOAT VULVA, BLOOD, CARNAGE. If you like and often walk through cemeteries and are still looking for the entrance to the beyond, then you are here. The gentlemen will take you on a journey without end. You will see the mutilated bodies of the damned, encounter your own demons, experience primal chaos, nihilism, meet ancient deities, only to drown in a filthy sewer at the end. I sift through the dust of ancestors who long ago opposed God and blind faith. I'm enjoying this raw black metal, locking myself in a cold cell and finding that I really need silence, coldness and absolute darkness to listen. Death is very near, the churches are burning with righteous fire once again. The crosses are turned upside down and the holy water boils with hatred. There's no need to discuss the sound, the cover art and other formal things - everything is absolutely fine, so you can concentrate on the dead rotting atmosphere of the whole album. Some of the faces of the damned are disfigured beyond recognition. From an initial inspection, you could tell that they performed a lot of dark and bloody rituals from their lives. Condemned to a long death, locked in the old catacombs, they rose this year to avenge all wrongs. As I wrote at the beginning, this is a stark, uncompromising record, packed to the brim with anger, rot, nihilism and corrupted flesh. Take it or leave it! A bestial, blasphemous, anti-human, occult, nihilistic and barbaric black metal album that will plunge you into absolute darkness!


tracklist:
01. Phase 1: Extermination
02. Genocidal Upheaval of Subservient Abhrahamic Law
03. Severed Heads of the Spiritual Rat King
04. Ritualistic Invocation of Blaspheric Annihilation
05. IX Gods / IX Graves
06. NGAA Incarnate
07. Death Howls From the Abyssal Sepulchres
08. Nuclear Desecration at the Gates of Mekka
09. Order of the Most Profane
10. Ceremonial Beheading the Sons of Abraham
11. Necrotic Hellhounds of an Atomic Future



KNIŽNÍ TIPY - Šedá zóna - Jan-Erik Fjell (2025)


Šedá zóna - Jan-Erik Fjell
2025, Omega

Pokaždé, když jedu na chalupu do Jizerek, tak se moje mysl pomalu uklidní. Naladím se na úplně jiný styl života. Ovlivněný momentálním stavem přírody, se procházím po loukách a lesích. Ještě je tu sníh a v noci pěkně mrzlo. Vzduch je chladný a v kamnech plápolá oheň. Kousek za chalupou jsme našli roztrhanou srnu. Toulavý pes nebo vlk? Lidé jsou zde mlčenliví a staré křivdy nejsou nikdy zapomenuty. Ne, není to norský venkov, je to jen české pohraničí, ale zrovna čtu novou knihu od Jana-Erika Fjella a jsem rád, že jsem na horách. V nížině sice začíná jaro, ale tady jakoby se zima ještě nechtěla vzdát. Sedám si ke kamnům a zakousnutý do příběhu nevnímám, když na mě máma mluví. Jsem tu zase na návštěvě, před několika dny bylo stařence sedmdesát let. Popíjíme pivo a po chvilce knížku odložím. Není to slušné číst si, když je taková sláva.

Raději počkám další den do vlaku, nasadím sluchátka a nechám daleko od sebe neustále nadávající lidi. Máme to asi v povaze, jako národ, jako jedinci, kteří jsou neustále nespokojení. Nepřítele si vždycky najdeme. Mezi lidmi je tolik zla, tolik ukryté temnoty. Máme tu všechno, co potřebujeme, aby byla detektivka dobrá. Kdysi odsouzeného vraha, podivnou historii a novou vraždu, které je potřeba přijít na kloub. Mnul jsme si vousy a představoval si, že kouřím dýmku. Je v tom cosi anglického, říkám si, když čtu další a další řádky. Taková ta klasika, co mám tolik rád. Sonda do hlubiny lidského podvědomí. Vlak náhle zastavil, uprostřed polí. Nějaký chudák spáchal sebevraždu. Zvědavci vybíhají krvelačně ven. Se zdviženými telefony se snaží zachytit záběr, nad kterým se snad doma ukájejí. Netuším, proč to dělají, osobně se snažím spíše podobným obrázkům vyhýbat. Stačí mi kniha. Mezi cestujícími to vře. Je jim jedno, že byl někdo tak nešťastný, oni přece nestihnou svůj oblíbený seriál. Já to tak nenechám, volají na ředitelství Českých drah, kde samozřejmě o víkendu nikdo není.  A tak aspoň, aby ukojili svůj vztek, píšou na sociální sítě. 

Jsem klidný, ještě nasáklý severem. Viděl jsem sníh i staré zadumané tváře starousedlíků, kteří kývají hlavou a říkají něco o tom, že jaro ještě nepřijde. Ještě je brzy, ptáci se nevrátili. Zakrojí si špek a otřou si ruce do vaťáku. Dívám se z okna vlaku, sleduji pány a dámy v uniformách i dva zřízence, kteří sbírají kusy těla po lehce zasněžené ornici. Lidé jsou už tak otrlí, že nikdo nezvrací, nikdo se nediví, že je mezi námi cosi zkaženého. Možná naše mysl, otupělá neustálými ataky a šoky. Přemýšlím nad tím a raději se vydávám znovu na cestu, abych vyšetřil jednu podivnou vraždu. Je mi tu, v knize lépe, než v realitě. Možná je to jenom únik, záchranná brzda mého mozku, netuším. Třeba ale zafungoval pud sebezáchovy. Svět je poslední roky nějaký divný, lidi neuvažují jasně, vidím to každý den kolem sebe. Takový ten vztek, to dřív nepamatuji. Je to moje první setkání s autorem. Nějak poslední dobou rád objevuji nová jména a musím rovnou dodat, že jsem hodně spokojený. Přesně můj styl, říkám si, když se vlak konečně rozjede. 

Bývalý kriminalista se opil a utopil. Něco tu ale smrdí a Antonovi vrtá v hlavě spousta nesrovnalostí. Pouští se do pátrání na vlastní pěst. Seděl jsem v pozici nadšeného čtenáře a nepouštěl se do nadávání s ostatními. No a co, tak vlak nejede. Stalo se neštěstí, co s tím jako chcete dělat? Chce se mi řvát, ale místo toho obrátím další stránku a nepouštím se do rozhovoru s naproti mě sedící paní. Raději přidám hlasitost ve sluchátkách. Nejlepší vynález za poslední roky. Odhlučnění okolí. Užívám si to, i když máme zpoždění, i když mám hlad, nenavazují mi další spoje a vůbec bych měl nadávat a nadávat. Neudělám to, mám totiž knihu a ta má na mě až terapeutický účinek. Jsem na dobré cestě se stát starým jezevcem, který bude raději ve společnosti knih, než lidí. Záleží na situaci a konkrétních jedincích. Zatím si to nechci připustit, ale znáte to.

Co dodat na závěr? Jsem velmi mile překvapen. Mám rád, když se můžu začíst, když mě knížka chytne za pačesy a pustí mě až na konci. Nevnímal jsem zase jednou svět kolem mě a objevil jsem si pro sebe další jméno. To se samozřejmě počítá. Líbí se mi styl, jakým Jan-Erik Fjell píše. Šedá zóna je poutavou knížkou, dobrým detektivním příběhem, který rozhodně stojí za přečtení. Záleží snad jenom na tom, abyste byli naladěni na stejnou vlnu jako já. Jak jsem již mnohokrát psal, mám rád takové ty klasické, tradiční příběhy, s dobrou zápletkou. Odpočívám zkrátka nejvíc při sportu, u muziky a jak jinak, u knih. A když je k tomu kolem mě ještě pomalu se probouzející příroda, neznám nic lepšího. Mějte se krásně, přeji vám klidnou mysl a dobré světlo. Děkuji za pozornost. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Na první pohled se zdá, že se bývalý kriminalista Harald Uteng opil a utopil. Co ho ale vedlo k tomu, že jen krátce před smrtí souhlasil s účastí v populárním true crime podcastu, když celý život nesnášel média a novináře? Anton Brekke se jako jediný odmítá smířit se závěrem, že šlo o pouhou nehodu, a do pátrání se pouští na vlastní pěst. Jediným vodítkem je však starý případ, o němž měl podcast pojednávat, a tak se Anton musí vrátit do vesnice, kde v začátcích u policie vyšetřoval s Haraldem svou první vraždu.

Tehdy se důkazy zdály nezpochybnitelné a vrah byl rychle nalezen a odsouzen, teď po letech ale na světlo vyplouvají podrobnosti, které naznačují, že všechno mohlo být jinak. Mladý Anton tehdy od zkušenějšího Haralda okoukal lehce neortodoxní přístup k policejní práci – a nastává čas zjistit, jestli se v šedé zóně mezi legálním postupem a podvodem zvládne pohybovat stejně dobře jako on.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 13. března 2025

Recenze/review - CRYPTUAL - Convulsing Above The Ground (2025)


CRYPTUAL - Convulsing Above The Ground
EP 2025, Iron Fortress Records

for english please scroll down

Kdysi dávno byla tak krásná. Určitou svěžest si zachovala i po smrti, ale je pravdou, že si čas vyžádal své. Zbyly jenom kosti potažené kůží, opředené silnými pavučinami. Leží tu v otevřené rakvi, přesně tak, jak si ji opustil. S nožem, zabodnutým do břicha. Měla to být jenom napínavá hra, která se  změnila v děsivý horor. Stále tě navštěvuje ve tvých snech, stala se noční můrou, tichým svědectvím. 

Jsou kapely, které dokáží probudit démony. Na CRYPTUAL z Milwaukee, Wisconsinu jsem narazil víceméně náhodou. Zase jsem se probudil uprostřed noci a nade mnou stála samotná dáma s kosou. Držela v rukou nové EP "Convulsing Above The Ground" a usmívala se. Stejně jako já věděla, že se hraje hlavně pro ní. A také pro všechny prokleté. Tohle je death metal, u kterého shnijete zaživa. 


Poslouchám a píšu už jenom o kapelách, které mě něčím zaujmou. Musí hrát od srdce, opravdově. A když lze ve skladbách ještě vystopovat takovou tu klasickou, prašivou patinu z devadesátých let minulého století, tím lépe. Poslouchat "Convulsing Above The Ground" je jako návštěva staré, dávno opuštěné hrobky. Chvilka napětí, co se ukrývá za rezavou bránou. Musíte odstranit několik vrstev prachu, abyste objevili hrob. V každém se ukrývá jiný příběh. Často o bolesti a utrpení, o strachu, o násilí. Mrtví se mnou rozmlouvají, když si rvu nové EP do hlavy. Zůstává po něm dlouhá krvavá stopa. Přesně takhle to mám rád! Ostře, prašivě, nekompromisně. Mám rád i zvuk, který se kapele opravdu povedl. Je masivní, špinavý a shnilý, jako ruka dobře uleželé mrtvoly. Jasně, že se jedná o muziku, která zde v různých podobách byla již mnohokrát. Dnes se srovnání s jinými nevyhnete. Nevadí mi to. Pro mě je hlavní energie, pradávná touha ničit, takový ten drive, nadšení pro záhrobní věci, chcete-li. Tohle všechno pánové umí a vy si tak můžete vychutnat pravé, reálné a temné ozvěny z toho nejhlubšího záhrobí. Kdysi dávno byla tak krásná. Určitou svěžest si zachovala i po smrti, ale je pravdou, že si čas vyžádal své. Zbyly jenom kosti potažené kůží, opředené silnými pavučinami. Leží tu v otevřené rakvi, přesně tak, jak si ji opustil. S nožem, zabodnutým do břicha. Měla to být jenom napínavá hra, která se  změnila v děsivý horor. CRYPTUAL moc dobře vědí, co chtějí hrát a dělají to na výbornou. Potvrdí vám to každý zkušený hrobník. Nelze jinak, než vám novinku doporučit. Hnilobou nasáklý, prašivý death metal ze starých hrobů, po kterém zůstává špinavá krvavá stopa!

Asphyx says:

Once upon a time, she was so beautiful. She retained a certain freshness even after her death, but it is true that time has taken its toll. All that's left are skin-covered bones covered in thick webs. She lies here in an open coffin, just as you left her. With a knife stuck in his stomach. It was supposed to be a thrilling game that turned into a horrifying horror. It still visits you in your dreams, has become a nightmare, a silent witness.

There are bands that can awaken demons. I came across CRYPTUAL from Milwaukee, Wisconsin, more or less by accident. I woke up in the middle of the night with a lone lady standing over me with a scythe. She was holding the new EP "Convulsing Above The Ground" and smiling. Like me, she knew it was being played especially for her. And also for all the damned. This is death metal that will rot you alive.


I only listen and write about bands that catch my attention. They have to play from the heart, for real. And if you can still trace that classic, dusty patina from the 1990s in the songs, all the better. Listening to "Convulsing Above The Ground" is like visiting an old, long-abandoned tomb. A moment of suspense as to what lies behind the rusty gates. You must remove several layers of dust to discover the tomb. Each one hides a different story. Often about pain and suffering, about fear, about violence. The dead talk to me as I rip a new EP into my head. It leaves a long trail of blood. That's how I like it! Sharp, dirty, uncompromising. I also like the sound, which the band has done really well. It's massive, dirty and rotten, like the hand of a well-laid corpse. Clearly, this is music that has been here in various forms many times before. You can't avoid comparisons with others today. I don't mind. For me the main thing is the energy, the ancient desire to destroy, the drive, the enthusiasm for things beyond the grave, if you like. The gentlemen can do all this and you can enjoy the true, real and dark echoes from the deepest beyond. Once upon a time, it was so beautiful. It retains a certain freshness even in death, but it's true that time has taken its toll. All that's left are bones covered in skin and thick cobwebs. She lies here in an open coffin, just as you left her. With a knife stuck in his stomach. It was supposed to be a thrilling game that turned into a horrifying horror. CRYPTUAL know very well what they want to play and they do it well. Any experienced grave digger will tell you that. I can't recommend the novelty to you. Rot-soaked, dusty death metal from old graves that leaves a dirty trail of blood!


tracklist:
01. A Painful Grace 
02. Muted Liturgy 
03. Never Born Again 
04. Rotten Inside 
05. Self-Inflicted 
06. The Walls Melt 
07. Thrall

band:
Jason Ellis - Vocals
Brad O'Malley - Drums
Kevin Stenseth - Guitars
Tony Capodilupo - Guitars
Jimmy Palmer - Bass



středa 12. března 2025

Recenze/review - WOMBBATH - Beyond The Abyss (2025)


WOMBBATH - Beyond The Abyss
CD 2025, Pulverised Records

for english please scroll down

Nekonečný souboj dobra a zla. Tváře vystupující ze tmy, bolest a utrpení. Šepot nemrtvých, neustále dokola opakujících děsivou mantru o dlouhých stínech. Lidská historie je plná násilí a zatím to vypadá, že spirála se dál roztáčí. Čím dál tím častěji se raději uzavírám do starých katakomb a poslouchám hudbu, která je mému srdci blízká. Někde nahoře hoří celý svět a já naslouchám ozvěnám ze záhrobí. Jednou se všichni rozpadneme v prach. Než se tak ale stane, tak budu dál poslouchat kapely, jako jsou švédští WOMBBATH. Letos přicházejí s novou deskou, silnější než kdy dřív. 

Již minule došlo k lehkému stylovému posunu, k větší melodičnosti, s důrazem na progresivní prvky. Osobně mi to vyhovuje. Základem je stále syrový švédský death metal s příměsí chladu a absolutní tmy, ale původní, klasické myšlenky jsou nadále rozvíjeny. Směrem do temnoty. A také divoké agresivity.

Sami muzikanti uvádějí, že jim byly stále volnou inspirací kapely jako CARCASS, ENTOMBED, DISMEMBER a EDGE OF SANITY. Samozřejmě, máme tu zde co do činění se starými bardy, s veterány, kteří mají dávno svůj jasně definovatelný rukopis. Není proto divu, že jsou nové skladby obestřeny takovými těmi pevnými a smradlavými pavučinami, které lze vystopovat u kapel s takhle dlouhou historií. Zároveň zůstala kapele touha ničit, roztrhat vás na kusy. Líbí se mi vlastně všechno, což se sice u starých věrných fanoušků předpokládá, ale kdybych byl s něčím nespokojen, ozval bych, to je jasné. Jenže nemusím. Povedl se masivní a ostrý zvuk (Jonny Pettersson - mixing, mastering, recording), jsem spokojený i s obalem (Julian F. Mora), který ve mě probudil spoustu děsivých obrazů v mé hlavě. Zkrátka a dobře, nová deska "Beyond The Abyss" je nejen skvěle odvedeným řemeslem, ale také hudbou, která se velmi dobře poslouchá a také má v sobě spoustu zajímavých a neotřelých momentů. Osobně si potom užívám hlavně atmosféru, takové ty zvláštní, do černých a pochmurných nálad zabarvené nálady. U nás, ve starých katakombách, platí rovnější a upřímnější pravidla, než v současném divném světě. Pokud nejste ryzí a nehrajete od srdce, tak nemáte šanci ani u mě, ani i démonů. WOMBBATH tohle všechno mají a ještě přidávají něco navíc. Kus sebe samých, spoustu melodií, které se vám zadřou pod kůži i do podvědomí. Nekonečný souboj dobra a zla. Tváře vystupující ze tmy, bolest a utrpení. Šepot nemrtvých, neustále dokola opakujících děsivou mantru o dlouhých stínech. Lidská historie je plná násilí a zatím to vypadá, že spirála se dál roztáčí. Čím dál tím častěji se raději uzavírám do starých katakomb a poslouchám hudbu, která je mému srdci blízká. Tuhle desku vám mohu jenom doporučit. Je v ní totiž spousta syrové energie a talentu pro záhrobní věci. Mocné, chladné a temně podmanivé death metalové album, které vás strhne do hlubin věčnosti! Potkáte stíny svých vlastních démonů! 


Asphyx says:

An endless battle between good and evil. Faces rising out of the darkness, pain and suffering. The whispers of the undead, repeating over and over again the terrifying mantra of the long shadows. Human history is full of violence, and so far the spiral seems to be continuing to spiral. More and more I prefer to shut myself away in the old catacombs and listen to music that is close to my heart. Somewhere up there, the whole world is on fire and I'm listening to the echoes from beyond the grave. One day we'll all crumble into dust. But until that happens, I'll keep listening to bands like Sweden's WOMBBATH. This year they're coming out with a new record, stronger than ever. 

There was already a slight stylistic shift last time, more melodic, with an emphasis on progressive elements. Personally, I like it. The base is still raw Swedish death metal with a dash of coldness and absolute darkness, but the original, classic ideas are still developed. Towards darkness. And also wild aggression.

The musicians themselves say that they were still inspired by bands like CARCASS, ENTOMBED, DISMEMBER and EDGE OF SANITY. Of course, we are dealing with old bards here, veterans who have long had their clearly definable signature. It's not surprising, therefore, that the new songs are shrouded in the kind of tight and stinky cobwebs that can be traced in bands with such a long history. At the same time, what remains is the band's desire to destroy, to tear you apart. I like pretty much everything, which is to be expected with old loyal fans, but if I was unhappy with something I would speak up, that's for sure. I just don't have to. The sound is massive and crisp (Jonny Pettersson - mixing, mastering, recording), and I'm happy with the cover art (Julian F. Mora), which awakened a lot of scary images in my head. All in all, the new album "Beyond The Abyss" is not only a well done craft, but also music that is very easy to listen to and also has a lot of interesting and novel moments in it. Personally, I especially enjoy the atmosphere, those strange, black and gloomy moods. Here, in the old catacombs, there are straighter and more honest rules than in today's strange world. If you're not pure and you don't play from the heart, you don't stand a chance with me or the demons. WOMBBATH has all that and then some. A piece of themselves, a lot of melodies that get under your skin and into your subconscious. An endless battle between good and evil. Faces rising out of the darkness, pain and suffering. The whispering of the undead, repeating over and over again the terrifying mantra of the long shadows. Human history is full of violence, and so far the spiral seems to be continuing to spiral. More and more I prefer to shut myself away in the old catacombs and listen to music that is close to my heart. I can only recommend this record to you. There's a lot of raw energy and talent for things beyond the grave. A powerful, cold and darkly captivating death metal album that will take you to the depths of eternity! You will meet the shadows of your own demons! 



about WOMBBATH on DEADLY STORM ZINE:











TRACKLIST
01. Intro
02. Words Unspoken
03. A Symphony Of Dread
04. Discord Of Doom
05. Beyond The Abyss
06. Malevolent
07. Faces Of Tragedy
08. Deep Hunger
09. The Damned And The Slain
10. Consumed By Fire

LINE-UP
Håkan Stuvemark - Guitars
Jonny Pettersson - Vocals, Guitars
Thomas von Wachenfeldt - Guitars
Matt Davidson - Bass
Antti Silventoinen - Drums



Recenze/review - MORAST - Fentanyl (2025)


MORAST - Fentanyl
CD 2025, Ván Records

for english please scroll down

Marně se snažíš pochopit, co je zlo a co je ještě dobré. Mění se to v závislosti na čase. Kdysi padlí hrdinové jsou najednou dehonestováni. Nebo naopak. Netušíš, jaký je život za vysokou zdí. Opojen starodávnými lektvary nahlížíš do jiných dimenzí. Objevuješ ty nejtemnější stránky své mysli. Posloucháš u toho novou desku německých tmářů MORAST. Užíváš si chladné melodie, takovou tu temnou a neklidnou auru. Umíráš a znovu se rodíš, v nekonečném kruhu. A zanecháváš po sobě dlouhou krvavou stopu. 

Když poslouchám nové album "Fentanyl", tak mám pokaždé pocit, že se kolem mě plazí jedovatí hadi. Syčí a svíjejí se v rytmu black, death, doom metalu, dívají se mi do očí, uhranou mě a nakonec uštknou. Jed mi proniká pomalu do žil, stejně jako tahle deska, jako tenhle těžký a magický obřad. 


Zahaleni do černé krvavé mlhy, mě MORAST provázejí těmi nejtemnějšími místy. Hudba je svým způsobem uhrančivá, stačí, když se naladíte na stejnou notu. Pokud máte rádi třeba BEHEMOTH (v časech, kdy byli ještě syroví, chladní a uvěřitelní), PANZERFAUST, v surovějších polohách potom ULCERATE, případně THE RUINS OF BEVERAST. To není zase tolik důležité. Hlavní je, že kolem mě nové album "Fentanyl" nejdříve plyne jako nějaká špinavá stoka, jako řeka plná mrtvých zohavených těl. Líbí se mi, jakým způsobem kapela přistupuje k hudbě. Vše je uvěřitelné, záhadné, magické, chladné. Když novinku poslouchám, nedokážu být doma, dusí mě uzavřené prostory, utíkám ven za město a mraky se dotýkají země, bouřka je velmi blízko. Cítím ve vzduchu krev. Přesně takovým dojmem na mě působí i nová deska. Pánové si dali samozřejmě pozor i na formální věci, jako je zvuk, obal, celková produkce. Musím potvrdit, že vše sedí na svých místech a vy se tak můžete naplno soustředit na hudbu samotnou. Novinku vnímám jako depresivní celek, jako k dokonalosti vybroušený stylový drahokam. Navíc se nová nahrávka velmi dobře poslouchá. Jen si dejte pozor, aby se nedostala do vašich snů. Dokáže totiž změnit poklidný spánek v děsivou noční můru. Marně se snažím pochopit, co je zlo a co je ještě dobré. Mění se to v závislosti na čase. Kdysi padlí hrdinové jsou najednou dehonestováni. Nebo naopak. Netuším, jaký je život za vysokou zdí. Opojen starodávnými lektvary nahlížím do jiných dimenzí. Objevuji ty nejtemnější stránky své mysli. Moje tvář je rozdrásána do krve. Chladný, podmanivý, zlý, neútěšný, nihilistický, temný a záhadný black doom death metal s bolestivou a naléhavou aurou! 

Asphyx says:

You are trying in vain to understand what is evil and what is still good. It changes with the times. Once fallen heroes are suddenly dehumanized. Or vice versa. You have no idea what life is like behind the high wall. Intoxicated by ancient potions, you see into other dimensions. You discover the darkest parts of your mind. Listening to the new album by German darkness band MORAST. You enjoy the cold melodies, the dark and restless aura. You die and are born again, in an endless circle. And you leave a long bloody trail behind you.

When I listen to the new album "Fentanyl", I always feel like poisonous snakes are crawling around me. They hiss and writhe to the rhythm of black, death, doom metal, look me in the eye, enchant me and finally bite me. The venom slowly seeps into my veins, just like this record, like this heavy and magical ritual.


Shrouded in a black bloody mist, MORAST accompany me through the darkest places. The music is spellbinding in its own way, you just have to tune in to the same note. If you like BEHEMOTH (back when they were still raw, cold and believable), PANZERFAUST, then ULCERATE or THE RUINS OF BEVERAST in more raw positions. That's not so important. The main thing is that the new album "Fentanyl" first flows past me like some dirty sewer, like a river full of dead mutilated bodies. I like the way the band approaches music. Everything is believable, mysterious, magical, cold. When I listen to the new music I can't be at home, I'm suffocated by the enclosed spaces, I run outside the city and the clouds touch the ground, the storm is very close. I smell blood in the air. That's exactly the impression the new record gives me. Of course, the gentlemen also paid attention to formal things like the sound, the cover, the overall production. I must confirm that everything fits in place and you can concentrate on the music itself. I see the new album as a depressing whole, as a stylistic gem polished to perfection. Moreover, the new recording is very easy to listen to. Just be careful not to let it get into your dreams. Because it can turn a peaceful sleep into a terrifying nightmare. I try in vain to understand what is evil and what is still good. It changes with the times. Once fallen heroes are suddenly dehumanized. Or vice versa. I have no idea what life is like behind the high wall. Intoxicated by ancient potions, I peer into other dimensions. I'm discovering the darkest parts of my mind. My face is torn to blood. Cold, captivating, evil, dismal, nihilistic, dark and mysterious black doom death metal with a painful and urgent aura!


Recenze/review - MORAST - Ancestral Void (2017):

úterý 11. března 2025

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025)


INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome
CD 2025, Ardua Music

for english please scroll down

Když jsme byli mladí, tak  jsme spolu chodili na pivo. Diskutovali jsme o knihách, o hudbě, o krásných ženách. Smáli jsme se jen tak, z obyčejné radosti. Život šel dál a pokaždé, když jsme se potkali, tak jsme věděli, že si máme co říct. Byli jsme přesnou definicí toho, co znamená slovo kamarád. Už to jsou dva roky, co jsi odešel neznámo kam. Do nebe nebo do jiné dimenze nebo jen tak hniješ v zemi. Zůstala tady po tobě bolest a vzpomínky, které nikdy nevyblednou. Zrovna včera večer, když jsem chodil šerými ulicemi, tak si byl zase se mnou. 

Pamatuješ, jak jsme byli kdysi dávno v Paříži? Navštívili jsme tenkrát jeden malý klub, který smrděl a vystupovaly v něm kapely se smutkem v očích. INBORN SUFFERING nahráli desku, která v mé hlavě rozvířila spoustu melancholických myšlenek. Metal si moc nemusel, ale jeho doomovou odrůdu si miloval. Pokaždé, když slyším nové album "Pale Grey Monochrome", vnímám tvoji přítomnost. Je to hodně osobní, silný zážitek. 


Mám rád doom metal spíše v jeho klasické, tradiční podobě, tak jak jej hrávali a hrají kapely typu OFFICIUM TRISTE, OCTOBER TIDE, MOURNING BELOVETH, SATURNUS, SWALLOW THE SUN, PARADISE LOST a další tmáři. Těmi se Francouzi volně inspirovali a přidali navíc kousky sebe samých. Dostanete tak nahrávku, která nejen že splňuje všechny náležitosti stylu, ale ještě má v sobě něco navíc. Krvavou mlhu, podivné sny, již zmíněnou melancholii, bolest. Nová deska vás, pokud jste emocionálněji založeni a máte pestrou fantazii, rozdrásá a přikryje splínem. Dnešní svět je krutý úplně stejně, jako tomu vždy bývalo. Lidé se zase tolik nemění, jen mají jiné, lepší prostředky, jak někomu ublížit. Osobně podobnou hudbu potřebuji, abych vůbec přežil. Mám zkrátka občas stavy, kdy na mě padá nebe a stíny jsou až příliš dlouhé. Uvažuji o depresích a potřebuji se nadechnout. A tak chodím na stejná místa, na kterých jsme spolu pili pivo, bavili se o muzice i krásných dívkách. Čtu znovu knížky, o kterých jsme diskutovali nekonečné hodiny a nové album "Pale Grey Monochrome" pro mě bude navždy spojeno s tímto stavem mysli. Jednou se možná setkáme nebo jen shnijeme ve stejné zemi. Než se tak ale stane, budu tuhle desku poslouchat stále dokola. Pokud totiž chcete hudbu, která je dokonalou esencí stylu, tak ji rozhodně nepropásněte. Někteří z nás žijí prázdné životy bez emocí. Jsem rád, že takový  nejsem. Venku jsou šedivé mraky a těžký smog. Jenom vstát je těžké. Přesto bojuji dál. Abych nezapomněl, zvuk (Déhà - mixing, mastering) je smutný a jasně čitelný a za povedený považuji i obal (Franck Besançon). Naděje umřela poslední! Mrazivý, drásavý, melodický doom death metal plný osamělostí, melancholie a bolesti všedních dní! Album, které ve mě rozvířilo spoustu smutných vzpomínek!

Asphyx says:

When we were young, we used to go out for beers together. We discussed books, music, beautiful women. We laughed just for the simple joy of it. Life went on, and every time we met, we knew we had something to say to each other. We were the very definition of what the word friend meant. It's been two years since you left for parts unknown. To heaven or another dimension or just rotting in the ground. You left behind pain and memories that will never fade. Just last night, as I walked the dark streets, you were with me again.

Remember when we were in Paris a long time ago? We visited a small club that stank and had bands playing with sadness in their eyes. INBORN SUFFERING made a record that stirred up a lot of melancholy thoughts in my head. I didn't like metal much, but I loved the doom variety of it. Every time I hear the new album "Pale Grey Monochrome" I feel your presence. It's a very personal, powerful experience.


I like doom metal more in its classic, traditional form, as it was and is played by bands like OFFICIUM TRISTE, OCTOBER TIDE, MOURNING BELOVETH, SATURNUS, SWALLOW THE SUN, PARADISE LOST and other obscure bands. The French were freely inspired by them and added extra bits of themselves. What you get is a record that not only meets all the requirements of style, but has something extra. Bloody fog, strange dreams, the aforementioned melancholy, pain. The new record, if you are more emotionally inclined and have a colourful imagination, will tear you apart and cover you with sleep. Today's world is as cruel as it has always been. People don't change that much, they just have different, better ways to hurt someone. Personally, I need music like this to survive. I just get in states where the sky is falling on me sometimes and the shadows are too long. I think about depression and I need to breathe. And so I go to the same places where we used to drink beer together, talk about music and beautiful girls. I re-read the books we discussed for endless hours, and the new album "Pale Grey Monochrome" will forever be associated with this state of mind for me. Maybe one day we'll meet or just rot in the same country. But until that happens, I'll be listening to this album over and over again. Because if you want music that is the perfect essence of style, then definitely don't miss it. Some of us live empty lives without emotion. I'm glad I'm not like that. There are grey clouds and heavy smog outside. Just getting up is hard. Still, I fight on. Not to forget, the sound (Déhà - mixing, mastering) is sad and clear, and I think the cover (Franck Besançon) is hilarious. Hope dies last! Freezing, poignant, melodic doom death metal full of loneliness, melancholy and pain of everyday life! An album that stirred a lot of sad memories in me!


Tracklist:
01. Wounding (01:09)
02. From Lowering Tides (10:43)
03. Pale Grey Monochrome (11:25)
04. Tales from an Empty Shell (13:02)
05. Of Loss and Despair (02:15)
06. The Oak (10:47)
07. Drawing Circles (07:32)

Recenze/review - GROTESQUE CEREMONIUM - Beyond the Masters (2025)


GROTESQUE CEREMONIUM - Beyond the Masters
CD 2025, Deathrune Records

for english please scroll down

Zástup plný mrtvých tváří. Bez výrazu, bez emocí. Všichni čekají až přijde kněz. Budete zapsáni do knihy hříchů, pokud se nepřizpůsobíte. Budete prokleti. Nesmíte mít vlastní názor, nesmíte přemýšlet. Zrozeni v bolestech, čekáte na smrt. Každá víra je slepá, když ji ovládnou fanatici. Nikdy se nebudu klanět padlým modlám. Je mi jedno, že jsem označen za kacíře. Hoď kamenem, kdo jsi bez viny. Poslouchám převážně starý, prašivý death metal a rouhám se v temnotě. 

S tureckými tmáři GROTESQUE CEREMONIUM jste se na našich stránkách mohli již několikrát setkat. Recenze a rozhovor jsou odkazovány dole, pod dnešním článkem. Pánové se zavřeli do starých katakomb, aby po nějaké době vyvrhli nové album. Opět smrdí sírou a je plné morbidních, plesnivých melodií. Peklo znovu otevřelo svoje brány. 


Obřad plný rouhání i krvavých obětí byl uspořádán ve znesvěceném kostele. Na pódiu stojí kapela GROTESQUE CEREMONIUM a na oltáři je přivázána další oběť. Jedná se o nihilistický, antináboženský rituál, na který když přistoupíte, tak nahlédnete do světa za oponou. Pánové hrají uvěřitelně, opravdově, mám při poslechu pocit, že se mi rozpadá v rukou prach z jedné staré rakve. Byl v ní pochován padlý, zvrácený mnich. Líbí se mi zvuk, obal, po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Pokud máte rádi kapely typu IMMOLATION, INCANTATION, GRAVE MIASMA, DISMA, FUNEBRARUM, VITAL REMAINS, DEICIDE, DEAD CONGREGATION, rozhodně věnujte téhle smečce pozornost. Působí na mě totiž jako pradávní jezdci apokalypsy, kteří se vrátili ze záhrobí, aby se pomstili. Dělají to pomocí černého ohně a muziky, která je ošklivá, démonická, nihilistická a zahalená do pevných pavučin. Smrt je za každým rohem, čeká na vás a myslím si, že určitě podlehnete. Tahle kapela totiž hraje návykovým, surovým způsobem. Skladby se vám dostanou do hlavy a zadřou se pod kůži. Jsou jako jed, jako uštknutí, po kterém postupně zemřete v šílených křečích. Možná vám popraskají všechny kosti v těle, pukne lebka a budete navěky prokletí, strženi do hlubiny, ale také dostanete k dokonalosti vybroušený stylový, morbidní zážitek. Zástup plný mrtvých tváří. Bez výrazu, bez emocí. Všichni čekají až přijde kněz. Budete zapsáni do knihy hříchů, pokud se nepřizpůsobíte. Budete prokleti. Nesmíte mít vlastní názor, nesmíte přemýšlet. Zrozeni v bolestech, čekáte na smrt. Démoni se vrátili, aby vás spálili na popel surovým, temným a morbidním death metalem! Blasfemický rituál!

Asphyx says:

A crowd full of dead faces. No expression, no emotion. All waiting for the priest to come. You'll be written in the book of sins if you don't conform. You will be damned. You're not allowed to have an opinion, you're not allowed to think. Born in pain, waiting to die. All faith is blind when it is taken over by fanatics. I will never bow down to fallen idols. I don't care if I'm branded a heretic. Throw a stone at those who are blameless. I listen to mostly old, dusty death metal and I blaspheme in the dark.

You may have already encountered Turkish darkies GROTESQUE CEREMONIUM several times on our pages. Review and interview are linked below, below today's article. The gents have locked themselves in the old catacombs to churn out a new album after some time. Once again it reeks of sulphur and is full of morbid, moldy melodies. Hell has opened its gates again.


A ceremony full of blasphemy and blood sacrifices was held in a desecrated church. The band GROTESQUE CEREMONIUM stands on the stage and another victim is tied to the altar. It is a nihilistic, anti-religious ritual that, when you step up to it, you get a glimpse of the world behind the curtain. The gentlemen play believably, genuinely, I feel like the dust of an old coffin crumbling in my hands as I listen. A fallen, twisted monk was buried in it. I like the sound, the cover, formally everything is in the best order. If you like bands like IMMOLATION, INCANTATION, GRAVE MIASMA, DISMA, FUNEBRARUM, VITAL REMAINS, DEICIDE, DEAD CONGREGATION, definitely pay attention to this bunch. They strike me as the ancient horsemen of the apocalypse who have returned from beyond the grave to seek revenge. They do it with black fire and music that is ugly, demonic, nihilistic and wrapped in tight webs. Death is around every corner, waiting for you, and I think you'll succumb. Because this band plays in an addictive, raw way. The songs get into your head and get under your skin. It's like a poison, like a bite that makes you die in mad convulsions. You may have every bone in your body cracked, your skull fractured and you'll be cursed forever, cast down into the depths, but you'll also get a stylish, morbid experience honed to perfection. A crowd full of dead faces. No expression, no emotion. All waiting for the priest to come. You'll be written in the book of sins if you don't conform. You will be damned. You're not allowed to have an opinion, you're not allowed to think. Born in pain, waiting to die. The demons have returned to burn you to the ground with raw, dark and morbid death metal! A blasphemous ritual!


about GROTESQUE CEREMONIUM on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
01. Satans Refusal To Prostrate 
02. Dissolved in the Swamp 
03. Gruft (Crypt) 
04. Profane Victory of Baphomet 
05. Blood Drunk Abaddon 
06. Boundless Torments of Infernal Pits 
07. Black Grief 08. Drowning in Insatiable Visions of Demonic Pleasures



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine