DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 24. června 2025

Recenze/review - INHUMAN CONDITION - Mind Trap (2025)


INHUMAN CONDITION - Mind Trap
CD 2025, High Roller Records

for english please scroll down

Jsi chycený v pasti svých vlastních myšlenek. Chodíš ulicemi a přemýšlíš, komu bys ublížil. Nechtějí tě holky ani kluci, jsi sám ve své ulitě. Se sbírkou zbraní ve sklepě a účtem na sociálních sítích, která podporuje jenom nenávist. Připomínáš časovanou bombu, hrozící každou chvíli výbuchem. Frustrován následuješ zlé vůdce. Všichni jste odsouzeni na smrt, protože mě nemáte rádi. Nakonec máš štěstí, zastřelí tě ještě předtím, než někomu ublížíš. A když padáš krvavý k zemi, tak si říkáš stále dokola... proč? 

Lidem do hlavy nevidíte a je moc dobře, že stále existují kapely jako INHUMAN CONIDITION. Protože na tyhle zvrácenosti upozorňují, kritizují je, popisují. Vždycky bylo lepší skočit do mosh-pitu, než sedět jen tak doma a přemýšlet nad nesmrtelností Krista. Jako fanoušek death metalu, který je mu věrný více než třicet let, sleduji tuhle smečku od jejich počátků. Důkazem budiž recenze i rozhovor, které jsou odkazovány dole pod dnešním článkem. Tihle maniaci jsou pravými, nefalšovanými, uvěřitelnými a autentickými pokračovateli ryzího death metalu, ušpiněného thrashem z Floridy. Amen!


Každá jejich nová nahrávka (a novinka není výjimkou) je neskutečně divokou jízdou přímo do pekla. Není divu, jak asi víte, tak řádnými členy kapely jsou Jeramie Kling - Vocals, Drums, Taylor Nordberg - Guitars, Terry Butler - Bass. Musím vůbec dodávat něco dalšího? Nové album "Mind Trap" má v sobě opět takový ten staroškolský drive a sílu, které se snad ani nedají naučit. Je to tam, kurva, je to přesně ono, říkám si stále dokola a i mé staré kosti chtějí zase tančit. S tímhle se musíte narodit, musíte to mít v sobě. Je to něco podobného, jako když stojíte znuděně na velkém festivale a trpíte u skupin, které si na metal jenom hrají. Štvou vás pózy, vzpomínáte na dobu, kdy se do toho řezalo o hodně víc, kdy byl metal ještě i sranda. Pak nastoupí na pódium INHUMAN CONDITION a rozsekají vás na malé kousky shnilého masa. Kombinace jejich prašivého death metalu a ostrého thrashe je i tentokrát samozřejmě velmi třaskavou směsí. Tihle veteráni zkrátka pořád umí, hotovo, tečka. Novinka odsýpá jako lavina z kamení, kostí a špinavé krve, jako vyvěrající láva ze znovu probuzené sopky. Také cítíte tu pradávnou sílu? Skvělé smrtící řemeslo po všech stránkách s přidanou hodnotou v podobě headbangingu navíc. Já jsem totálně spokojený, s tím si buďte absolutně jistí. Kolem nás, v současném divném světě, létají krev a vnitřnosti, jsou adorováni sérioví vrazi, dost často si hrajeme na to, čím nejsme. Přetvařujeme se na sociálních sítích a uvnitř nás hlodá strach. Tohle všechno na novém albu najdete. Zabalené v muzice, která mě opět zasáhla přímo do srdce. Já nepotřebuji sklep plný zbraní, já nemusím nikomu anonymně nadávat. Mě jsou nějací politici dávno u prdele. Mám svůj metal, pivo a čistou hlavu, jinak mi dejte všichni pokoj a svatý klid. Hergot brácho, tohle si určitě poslechni, tohle je zahraný s jasným úmyslem - totálně nás zničit. Floridským death thrash metalovým maniakům se povedl zásah přímo na solar plexus! Poslouchejte hodně nahlas! Prašivý nářez, který má v sobě dynamit! 

povinnost pro fanoušky: SOLSTICE, MASSACRE, DEATH, POSSESSED. MASTER, OBITUARY, JUNGLE ROT.


Asphyx says:

You are trapped in your own thoughts. You walk the streets wondering who you could hurt. Neither girls nor boys want you; you are alone in your shell. With a collection of weapons in the basement and a social media account that only promotes hatred. You are like a time bomb, threatening to explode at any moment. Frustrated, you follow evil leaders. You are all doomed to death because you don't like me. In the end, you're lucky, they shoot you before you hurt anyone. And as you fall to the ground covered in blood, you keep asking yourself... why? 

You can't see into people's heads, and it's a good thing that bands like INHUMAN CONIDITION still exist. Because they point out these perversions, criticize them, describe them. It's always been better to jump into the mosh pit than to sit at home and ponder the immortality of Christ. As a death metal fan who has been loyal to the genre for more than thirty years, I've been following this pack since their beginnings. Proof of this can be found in the review and interview linked below today's article. These maniacs are the true, genuine, credible, and authentic successors of pure death metal, tainted with Florida thrash. Amen!

Each of their new recordings (and this one is no exception) is an incredibly wild ride straight to hell. No wonder, as you probably know, the regular members of the band are Jeramie Kling - Vocals, Drums, Taylor Nordberg - Guitars, Terry Butler - Bass. Need I say more? The new album, "Mind Trap", once again has that old-school drive and power that can't be learned. It's there, damn it, it's exactly that, I keep telling myself, and even my old bones want to dance again. You have to be born with it, you have to have it in you. It's similar to when you're standing bored at a big festival and suffering through bands that are just pretending to play metal. You're annoyed by the poses, you remember the days when it was much more intense, when metal was still fun. Then INHUMAN CONDITION takes the stage and chops you into small pieces of rotten flesh. The combination of their mangy death metal and sharp thrash is, of course, a very explosive mixture this time around as well. These veterans still know how to do it, period. The new album rolls like an avalanche of rocks, bones, and dirty blood, like lava spewing from a reawakened volcano. Can you feel that ancient power too? Excellent deadly craftsmanship in every respect, with the added bonus of headbanging. I am totally satisfied, you can be absolutely sure of that. Around us, in today's strange world, blood and guts fly, serial killers are adored, and we often pretend to be something we are not. We pretend on social media, and fear gnaws at us inside. You'll find all of this on the new album. Packaged in music that once again struck me right in the heart. I don't need a basement full of weapons, I don't need to anonymously curse anyone. I don't give a shit about politicians. I have my metal, my beer, and a clear head, so leave me alone and give me some peace and quiet. Damn, bro, you definitely need to listen to this, it's played with a clear intention - to totally destroy us. The Florida death thrash metal maniacs have landed a direct hit to the solar plexus! Listen to it loud! A dirty beat that has dynamite in it!

A must for fans of: SOLSTICE, MASSACRE, DEATH, POSSESSED. MASTER, OBITUARY, JUNGLE ROT.





TRACKLIST
1. Severely Lifeless
2. Face For Later
3. GodShip
4. The Betterment Plan
5. Mind - Tool - Weapon
6. Chaos Engine
7. Recollections Of The Future
8. Obscurer
9. Science Of Discontent

LINE-UP
Jeramie Kling - Vocals, Drums
Taylor Nordberg - Guitars
Terry Butler - Bass


Recenze/review - DODENGOD - Heralds of a Dying Age (2025)


DODENGOD - Heralds of a Dying Age
CD 2025, Pest Records

for english please scroll down

Přízraky se vrátily. Dlouhé roky se toulaly mezi naším a oním světem. Čekaly, až na tom budeme hodně špatně, až se stane člověk člověku vlkem. Zahaleni v krvavé mlze, s obličeji bez tváře, s jedovatým smíchem, jsou najednou zde. Když je potkáte, tak vám ztuhne krev v žilách a začne mrazit v kostech. Zažijete úplně stejné pocity jako při poslechu nového, druhého dlouhohrajícího alba belgických tmářů DODENGOD. 

Jedená se o velmi chladnou a temnou záležitost s černou aurou. Jako bych navštívil starý, znesvěcený kostel a rozmlouval s nemrtvými, tak bych charakterizoval novinku nejlépe. Dostanete jedovatý koktejl, umíchaný z těch nejkrutějších ingrediencí. Temných black metal se zde potkává se surových death metalem, to vše zabalené v doomovém plášti beznaděje. Zhasněte všechna světla a připravte se na obřad pro vyvolání temných sil ze záhrobí. Svět je znovu v plamenech!


Kdysi dávno jsem navštívil jednu dávno opuštěnou jeskyni. U vchodu se povalovaly vybělené kosti. Vše bylo neskutečně syrové. Z hlubin a absolutní tmy jsem slyšel řev bestie. Poslech "Heralds of a Dying Age" ve mě evokuje velmi podobné myšlenky. Přispívá k tomu jak povedený zvuk (vytvořený samotnou kapelou - SvN - mixing, mastering), tak i děsivý motiv na obalu. V hudbě DODENGOD je něco mokvajícího, shnilého, tajemného, magicky přitažlivého. Venku se setmělo a mraky byly zase jednou velmi nízko. Určitě znáte ty apokalyptické chvilky před bouří, to napětí a elektrizující vzduch. Tak moje společná setkání s touhle smečkou byla velmi podobná. Slyším z nové nahrávky velkou sílu, tlak a nakumulovanou energii. Jakýsi pradávný vztek, nenávist ke všemu lidskému. Totální misantropie. Připadám si, jako bych si četl staré spisy v tajném archívu několik metrů v podzemí. Jsou v nich veškeré důkazy o tom, čeho jsme jako druh schopni. Naše historie je plná násilí a špíny. Bolesti a utrpení. A tohle všechno se promítlo i do hudby těchto belgických tmářů. Líbí se mi, že si jdou pánové svojí cestou, jsou jasně rozpoznatelní, svým způsobem originální. Ve skladbách je navíc takový zvláštní neklid, těkavá nálada, která se mi postupně dostala pod kůži i do podvědomí. Jako zaříkávání ze starých časů. Přízraky se vrátily. Dlouhé roky se toulaly mezi naším a oním světem. Čekaly, až na tom budeme hodně špatně, až se stane člověk člověku vlkem. Zahaleni v krvavé mlze, s obličeji bez tváře, s jedovatým smíchem, jsou najednou zde. Když je potkáte, tak vám ztuhne krev v žilách a začne mrazit v kostech. Misantropický, tajemný a temný black death doom metalový obřad! Potkáte duše zemřelých! 

Asphyx says:

The ghosts have returned. For many years, they wandered between our world and the other world. They waited until we were in dire straits, until man became a wolf to man. Shrouded in a bloody mist, with faceless faces and poisonous laughter, they are suddenly here. When you encounter them, your blood will run cold and your bones will freeze. You will experience the same feelings as when listening to the new, second full-length album by Belgian dark metal band DODENGOD.

It is a very cold and dark affair with a black aura. I would best describe this new release as if I had visited an old, desecrated church and talked to the undead. You get a poisonous cocktail mixed from the most cruel ingredients. Dark black metal meets raw death metal, all wrapped in a doom cloak of despair. Turn off all the lights and prepare for a ceremony to summon the dark forces from beyond the grave. The world is on fire again!


A long time ago, I visited a long-abandoned cave. Bleached bones lay scattered at the entrance. Everything was incredibly raw. From the depths and absolute darkness, I heard the roar of a beast. Listening to "Heralds of a Dying Age" evokes very similar thoughts in me. This is contributed to by both the excellent sound (created by the band itself - SvN - mixing, mastering) and the terrifying motif on the cover. There is something oozing, rotten, mysterious, and magically attractive about DODENGOD's music. It was getting dark outside and the clouds were once again very low. You surely know those apocalyptic moments before a storm, that tension and electrifying air. Well, my encounter with this pack was very similar. I hear great power, pressure, and accumulated energy in the new recording. A kind of ancient rage, hatred of everything human. Total misanthropy. I feel like I'm reading old writings in a secret archive several meters underground. They contain all the evidence of what we as a species are capable of. Our history is full of violence and filth. Pain and suffering. And all of this is reflected in the music of these Belgian obscurantists. I like that these guys are going their own way, they are clearly recognizable, original in their own way. Moreover, there is a strange restlessness in the songs, a volatile mood that gradually got under my skin and into my subconscious. Like incantations from ancient times. The ghosts have returned. For many years, they wandered between our world and the other world. They waited until we were in a very bad way, until man became a wolf to man. Shrouded in a bloody mist, with faceless faces and poisonous laughter, they are suddenly here. When you encounter them, your blood will freeze in your veins and your bones will chill. A misanthropic, mysterious, and dark black death doom metal ritual! You will meet the souls of the dead!


Tracklist:
1. In Darkness (01:40)
2. The Grinder Feeds on Hate (05:18)
3. Breathe Deep the Dark (04:44)
4. The Adversary (04:36)
5. Devouring Flames (04:40)
6. Heralds of a Dying Age (04:54)
7. Born (01:22)
8. No Distant Flame Ahead (05:45)
9. Flesh-Tech (05:02)
10. I Am the End of Time (04:11)
11. In Death (01:40)

pondělí 23. června 2025

Interview - PUTRESCENT - Rotten, oozing, raw death metal, soaked in cruelty and corrupted blood!


Interview with death metal band from United States - PUTRESCENT.

Recenze/review - PUTRESCENT - Darkness Embraced (2025):

Ave PUTRESCENT! Greetings to the underground. I hope everything is going well for you. It should be, since you have your first full-length album of your career out this year. I must admit that it literally blew me away. It's dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It's clear that you've done a great job and that you have a lot of talent. How do you perceive the new album in relation to your debut "Inhuman Infestation"? Where did you want to go and how do you think the recordings differ?

As for the recording process, it was different because of the energy we devoted leading up to the release. We had spent a year polishing these songs so the recording process was much more smoother and precise. We really did have a lot of fun recording it.

"Darkness Embraced" has all the attributes of good death metal. For me personally, it's an album I love to come back to. How did it come about? How does PUTRESCENT compose new material?

We all take pride in different portions. The main composer for the guitar riffs and lyrics is Dixie. Fransico writes solos, Demitri writes bass lines and Abraham writes his own drum beats.


I found out that Erol Ulug was responsible for the recording and mixing. I have to say that the sound is literally killer. It keeps making me turn up the volume on my hi-fi system. Erol Ulug created a sound that is cruel, raw, dark, and animalistic. How was it working with him and why did you choose him? Which studio did you record in and how did everything go?

We actually recorded with Allen Falcon from birdcage studios, mixing and mastering took place with Erol Ulug. It was a great and smooth process with both recording and the mix and masters due to us working previously with Allen recording the inhuman infestation EP and us being so familiar with Erol’s work they knew what we had envisioned in aspects of sound, clarity and rawness during recording and mix and mastering.

An integral part and a kind of bonus for fans today is the LP. You released it on Rotted Life Records and it has a mysterious cover. Who designed it? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the new album?

The artist of the cover is Melbourne based Stewart Cole also known as “rotten realm” on Instagram! We reached out to him because we loved the work he did for of feather and bone album ‘sulfuric disintegration’. When we reached out we gave him the lyrics of the song ‘darkness embraced’ and we explained that would also be the name to the album as well and we let him have the creative freedom he envisioned through out lyrics.


I've been wandering the underworld for over thirty years, and I go to California for music because I know I'll find what I'm looking for. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth mentioning. How do you explain the fact that death metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

I think it’s successful because a lot of us in the death metal scene in Los Angeles are mutual friends which help with creative influences. We definitely go out to support the shows our local bookers throw as we do meet bands from other cities who are traveling to play in Los Angeles.

You play old-school-influenced death metal. Today, bands can't avoid comparisons, but I'd be interested to know how the idea to form PUTRESCENT came about, who your role models were and are, and where you want to take your band. Are you attracted to big international festivals, are you willing to tour with a more famous band?

We definitely would like to plan our first international festival soon. Our goal is definitely to create a wider ranging audience by playing these international festivals whether it’s in Europe, South America/North America and even Asia. Definitely a dream to tour and open for a more famous band in the death metal world.


When I started my website seven years ago, I had a vision that I would try to support bands that I felt weren't getting enough attention. To let the world know about them. I think I'm doing pretty well, at least according to the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourself? I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

As for the album we definitely had support from the label’s PR team and our friends who are also fellow musicians in the Los Angeles scene have been pushing our album through their social media. We definitely go to support our local promoter's shows and our colleagues' shows when they’re playing locally as well.

On the one hand, today's new bands have a lot of opportunities to make themselves known, but on the other hand, there are so many bands that fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and instead of going to concerts, they prefer to spit venom on Facebook. How does modern technology influence you as PUTRESCENT? What do you think about downloading music, Google metalists, streaming music, etc.?

I think streaming services and modern technology help a ton with underground bands getting discovered by a fan. Especially if they pop up on a shuffle playlist they have, it gives them an opportunity to go back and look over their page. Definitely easier access to discover underground music through streaming, youtube, forums etc.


I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

Death metal is definitely a style of extreme music that we all enjoy to listen to, write and play. Experiencing it in forms of live music can be inspiring in terms of what style of death metal that we enjoy listening to.

Finally, a classic but important question. What does PUTRESCENT have planned for the coming months? Where can we see you in concert and when will you be visiting Europe? If you want to say something to your fans, labels, or promoters, here's your chance..

Putrescent will be having a couple of local shows and will be having a record release show in these upcoming months, please be on the lookout on us playing any future shows through our instagram @putrescentdeathmeal. As for planning something for Europe we will make that happen, hopefully within the upcoming year or so, also thank you to all of our fans who have been enjoying and blasting darkness embraced!

Thank you very much for the interview. I wish you every success with your new album and hope that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere and wish you all the best, both musically and personally. I'm going to listen to "Darkness Embraced" again!

Thank you for having us and supporting the underground death metal scene!

Recenze/review - PUTRESCENT - Darkness Embraced (2025):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - PUTRESCENT - Hnilobný, mokvající, syrový death metal, který je nasáklý krutostí a zkaženou krví!


Rozhovor s death metalovou kapelou ze Spojených států amerických - PUTRESCENT.

Recenze/review - PUTRESCENT - Darkness Embraced (2025):

Ave PUTRESCENT! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou „Inhuman Infestation“? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Co se týče nahrávání, bylo to jiné díky energii, kterou jsme do toho vložili před vydáním alba. Strávili jsme rok vylepšováním těchto skladeb, takže nahrávání proběhlo mnohem hladčeji a precizněji. Opravdu jsme si to při nahrávání moc užili.

„Darkness Embraced“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál PUTRESCENT?

Všichni jsme hrdí na různé části. Hlavním skladatelem kytarových riffů a textů je Dixie. Fransico píše sóla, Demitri píše basové linky a Abraham píše své vlastní bicí party.


Dohledal jsem si, že pod nahráváním a mixem je podepsán Erol Ulug. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Erol Ulug vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Nahrávali jsme s Allenem Falconem ze studia Birdcage, mix a mastering zajistil Erol Ulug. Nahrávání, mix i mastering proběhly hladce a bez problémů, protože jsme s Allenem již dříve spolupracovali na nahrávání EP Inhuman Infestation a Erolovu práci jsme dobře znali, takže věděli, jakou představu máme o zvuku, čistotě a syrovosti při nahrávání, mixu i masteringu.

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes LP. Vy jste jej vydali u Rotted Life Records a je opatřeno tajemným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Autorem obalu je Stewart Cole z Melbourne, známý také jako „rotten realm“ na Instagramu! Oslovili jsme ho, protože se nám líbila jeho práce na albu „Sulfuric Disintegration“ skupiny Of Feather and Bone. Když jsme ho kontaktovali, dali jsme mu text písně „Darkness Embraced“ a vysvětlili jsme mu, že to bude také název alba, a nechali jsme mu tvůrčí svobodu, kterou si představoval na základě textu.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Kalifornie si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Myslím, že je to úspěšné, protože mnoho z nás v death metalové scéně v Los Angeles jsou vzájemní přátelé, což pomáhá s kreativními vlivy. Rozhodně chodíme podporovat koncerty, které pořádají naši místní organizátoři, protože se tak setkáváme s kapelami z jiných měst, které přijíždějí hrát do Los Angeles.

Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit PUTRESCENT, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Určitě bychom rádi brzy naplánovali náš první mezinárodní festival. Naším cílem je rozhodně oslovit širší publikum tím, že budeme hrát na těchto mezinárodních festivalech, ať už v Evropě, Jižní Americe, Severní Americe nebo dokonce v Asii. Rozhodně je naším snem vyrazit na turné a předskakovat nějaké slavnější kapele ze světa death metalu.


Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Co se týče alba, rozhodně jsme měli podporu od PR týmu vydavatelství a naši přátelé, kteří jsou také hudebníci na losangeleské scéně, propagovali naše album na svých sociálních sítích. Rozhodně chodíme podporovat koncerty našich místních promotérů a našich kolegů, když hrají v okolí.

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako PUTRESCENT ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Myslím si, že streamovací služby a moderní technologie velmi pomáhají undergroundovým kapelám dostat se do povědomí fanoušků. Zejména pokud se objeví v jejich náhodném playlistu, mají fanoušci příležitost se vrátit a prohlédnout si jejich stránku. Díky streamování, YouTube, fórům atd. je rozhodně snazší objevovat undergroundovou hudbu.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Death metal je rozhodně styl extrémní hudby, který všichni rádi posloucháme, skládáme a hrajeme. Zažít ho v podobě živé hudby může být inspirativní z hlediska toho, jaký styl death metalu rádi posloucháme.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají PUTRESCENT v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu? Pokud chceš vzkázat něco fanouškům, labelům nebo promotérům, zde je prostor…

Putrescent bude mít v následujících měsících několik lokálních koncertů a koncert k vydání alba. Sledujte náš instagram @putrescentdeathmeal, kde se dozvíte o všech našich budoucích koncertech. Co se týče plánů na Evropu, doufáme, že se nám to podaří realizovat v příštím roce. Děkujeme všem našim fanouškům, kteří si užívají a šíří temnotu!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Darkness Embraced“ zase narvat do hlavy!

Děkujeme za rozhovor a podporu undergroundové death metalové scény!

Recenze/review - PUTRESCENT - Darkness Embraced (2025):

neděle 22. června 2025

Recenze/review - GROMMT - Aphotic (2025)


GROMMT - Aphotic
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Zavřený ve staré kobce jsem dávno ztratil pojem o čase. Bez světla, bez energie, se pomalu rozpadám v prach. Jako nějaký červ, živící se zbytky a mršinami. Po stěnách stéká zkažená krev. Krysí oči, které mě sledují již nějaký čas, se usmívají. Možná se brzy stanu jenom kusem plesnivého masa, potravou pro démony. Prokletý, navždy uvržený ve stínech čekám na smrt. Dodnes netuším, co jsem komu udělal nebo provedl. Možná jsem jenom nevěřil v ty pravé bohy.

Moje první setkání s dánskou death metalovou smečkou GROMMT se opravdu odehrávalo v naprosté tmě. Nechal jsem na sebe jejich prašivinou, hnilobou a zkaženým masem nasáklou hudbu jen tak působit. Najednou jsem měl pocit, že jsem se vydal po časové ose zpět, do devadesátých let minulého století, když jsem s extrémním metalem začínal. Tahle smečka je opravdová, reálná a uvěřitelná. Ihned mě přikovala na zeď a spokojeně jsem se kýval do rytmu. Tohle album je určeno pro všechny ortodoxní hrobníky. 


V jednotlivých skladbách a motivech lze zaslechnout inspiraci třeba takovými MORBID ANGEL, DEATH, DISMEMBER, ENTOMBED, BOLT THROWER. Navíc je potom přidávána pořádná porce vlastních nápadů. Základní myšlenky smrti jsou nadále rozvíjeny a je to činěno velmi pečlivě, syrově a s nepopiratelným talentem. Hlavní ale je, ostatně jako vždycky, že mě baví nové album "Aphotic" poslouchat a rád se k němu stále i po delší době vracím. Novinka má v sobě totiž něco shnilého, krvavého, ničivého, co se mi na tomto stylu vždycky líbilo. Hodně k tomu přispívá syrově znějící zvuk i motiv na obalu, který ve mě evokuje spoustu vzpomínek na návštěvu starých kostnic. Dánské podzemí vydalo další z kapel, které rozhodně stojí za pozornost. Doporučuji vám, abyste opravdu zhasli všechna světla, tohle je totiž přesně ta odrůda death metalu, která by se měla poslouchat v chladu a absolutní tmě. Nejlépe v dávno opuštěném kostele nebo ve sklepě, ve kterém byly dlouho zavřeni prokletí. Strávil jsem s novou nahrávkou spoustu času a stále, i po delší době, jsem objevoval nová černá zákoutí, pasáže. Ostré, do krve řezající riffy se zde potkávají s chorobným vokálem a zabijáckými bicími. Atmosféra je velmi podmanivá, tajemná a chladná, jako ruce čerstvé mrtvoly. Mezi náhrobky se zase začínají prodlužovat stíny. Myslím si, že nastal čas se vrátit do márnice, mezi mrtvé. Zapnout znovu play a otočit volume pořádně doprava. Zavřený ve staré kobce jsem dávno ztratil pojem o čase. Bez světla, bez energie, se pomalu rozpadám v prach. Jako nějaký červ, živící se zbytky a mršinami. Po stěnách stéká zkažená krev. Hnilobný, prašivý a temný death metal, u kterého se rozpadnete v prach! Červi sežerou vaše tělo v temnotě! 

Asphyx says:

Locked in an old dungeon, I lost track of time long ago. Without light, without energy, I am slowly crumbling into dust. Like some worm, feeding on scraps and carrion. Rotten blood runs down the walls. The rat eyes that have been watching me for some time are smiling. Perhaps soon I will become nothing more than a piece of moldy meat, food for demons. Cursed, forever cast into the shadows, I await death. To this day, I have no idea what I did or what I did to anyone. Perhaps I just didn't believe in the true gods.

My first encounter with the Danish death metal pack GROMMT really took place in complete darkness. I just let their music, soaked in filth, rot, and rotten flesh, wash over me. Suddenly, I felt like I had traveled back in time to the 1990s, when I first started listening to extreme metal. This band is real, authentic, and believable. It immediately pinned me to the wall, and I happily swayed to the rhythm. This album is for all orthodox gravediggers. 


In individual songs and motifs, you can hear inspiration from bands such as MORBID ANGEL, DEATH, DISMEMBER, ENTOMBED, and BOLT THROWER. In addition, a good dose of their own ideas is added. The basic ideas of death are further developed, and this is done very carefully, rawly, and with undeniable talent. The main thing, however, as always, is that I enjoy listening to the new album "Aphotic" and I like to return to it even after a long time. The new album has something rotten, bloody, and destructive about it, which I have always liked about this style. The raw sound and the motif on the cover, which evokes many memories of visiting old ossuaries, contribute greatly to this. The Danish underground has released another band that is definitely worth paying attention to. I recommend that you really turn off all the lights, because this is exactly the kind of death metal that should be listened to in the cold and absolute darkness. Preferably in a long-abandoned church or in a basement where the damned have been locked up for a long time. I spent a lot of time with the new recording and even after a long time, I was still discovering new dark corners and passages. Sharp, blood-curdling riffs meet morbid vocals and killer drums. The atmosphere is very captivating, mysterious, and cold, like the hands of a fresh corpse. The shadows are beginning to lengthen again among the tombstones. I think it's time to return to the morgue, among the dead. Press play again and turn the volume all the way up. Locked in an old dungeon, I lost track of time long ago. Without light, without energy, I am slowly crumbling into dust. Like some worm, feeding on scraps and carcasses. Rotten blood runs down the walls. Putrid, mangy, and dark death metal that will reduce you to dust! Worms will eat your body in the darkness!


Tracklist:
1. He Who Awaits Us 
2. Born In Decay 
3. There Shall Be No Light 
4. War Crush 
5. Grab Them 
6. Collapse Unfold 
7. Human No More 

Recenze/review - CRYPTOPSY - An Insatiable Violence (2025)


CRYPTOPSY - An Insatiable Violence
CD 2025, Season of Mist

for english please scroll down

Ostré čepele zakusující se postupně do masa. Kosti, rozsekané na malé kousky. Jedná se v podstatě o dokonalý stroj na zabíjení, který má v sobě cosi nelidského, šíleného a divokého. Stejně jako CRYPTOPSY na novém letošním albu. Pánové jsou zase v o něco lepší formě. Jasně a zřetelně nám dávají najevo, kdo je jedním z králů technického brutálního death metalu současnosti. Už jsem si myslel, že dosáhli nejvyšší mety, ale každou novou nahrávkou mě znovu a znovu přesvědčují o tom, že jsem se mýlil.

Novinka má v sobě vše, co mám na tomto stylu rád. Opravdu hodně si vybírám a jen tak něco mi do uší nesmí. Na kanadské maniaky je ale spolehnutí. Flo Mounier hraje jako by snad bral lekce u samotného ďábla, Matt McGachy řve jako bestie z podsvětí a o riffech netřeba hovořit. Jsou ostré jako břitva a zničí vás. Zmínit musím ještě jednu věc. Hudba CRYPTOPSY je sice zběsilá, komplikovaná a náročná, ale zároveň se velmi dobře poslouchá. 


A tak jsem se zase jednou opakovaně zavíral do svého pokoje a trávil spolu s albem spoustu času. Tentokrát mi lezlo do hlavy rychle, užíval jsem si jej, ten masivní, surový zvuk, všechny ty zajímavé a neotřelé nápady, mrtvolně maniakální atmosféru. Je hrozně příjemné být fanouškem, protože pokaždé dostanete nejen skvěle odvedené řemeslo, ale ještě spoustu věcí navíc. Takový ten neodbytný pocit, že vám album koluje v žilách. Předané energie a síly je opravdu velké množství, někdo ji možná ani po čase nevstřebá. Má to jednu výhodu, už teď vím, že pokaždé, když si "An Insatiable Violence" pustím, tak si pro sebe objevím něco nového. Jako bych poslouchal nějakou smrtící symfonii, která tu jednou bude všude kolem hrát, až celou naši zemi úplně zničíme. Ano, ve skladbách je něco apokalyptického. Pokud jste se někdy dívali na tsunami nebo čerstvě probuzenou sopku, určitě víte, o čem mluvím. Pro fanoušky třeba takových SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH, BROKEN HOPE, IMMOLATION, MORBID ANGEL, GORGUTS, ORIGIN, je novinka doslova povinnost. CRYPTOPSY vás svojí hudbou přikovají na zeď, zaživa vyvrhnou a vymáchají vám obličej v kaluži plné krve. Je to samozřejmě extrémní hudba, překračující hranice. Činěno je tak ale velmi elegantně a nebál bych se napsat s morbidní noblesou. Už dlouho jsem neslyšel v tomto stylu takhle dobře ošetřenou nahrávku s tolika nápady. Užívám si vlastně úplně všechno. Vidím před sebou ostré čepele zakusující se postupně do masa. Kosti, rozsekané na malé kousky. Jedná se v podstatě o dokonalý stroj na zabíjení, který má v sobě cosi nelidského, šíleného a divokého. Perfektně seřízený brutální death metalový stroj na zabíjení! Technika, temnota a krutá bolest v divokých rytmech smrti!


Asphyx says:

Sharp blades gradually cutting into flesh. Bones chopped into small pieces. It is essentially a perfect killing machine with something inhuman, insane, and wild about it. Just like CRYPTOPSY on their new album this year. The guys are in slightly better shape again. They clearly and distinctly show us who is one of the kings of technical brutal death metal today. I thought they had reached the highest goal, but with each new recording, they convince me again and again that I was wrong.

The new album has everything I love about this style. I'm really picky and not just anything will do for my ears. But you can always count on these Canadian maniacs. Flo Mounier plays as if he took lessons from the devil himself, Matt McGachy screams like a beast from the underworld, and the riffs need no mention. They are razor sharp and will destroy you. I must mention one more thing. CRYPTOPSY's music is frantic, complicated, and demanding, but at the same time very easy to listen to.


And so, once again, I locked myself in my room and spent a lot of time with the album. This time, it got into my head quickly, and I enjoyed it the massive, raw sound, all the interesting and original ideas, the deathly maniacal atmosphere. It's really nice to be a fan, because you always get not only great craftsmanship, but also a lot of extras. That persistent feeling that the album is running through your veins. The amount of energy and power conveyed is really huge, some people may not even be able to absorb it all after a while. It has one advantage, I already know that every time I play "An Insatiable Violence", I will discover something new for myself. It's like listening to some deadly symphony that will one day play all around us when we completely destroy our entire country. Yes, there is something apocalyptic about the songs. If you've ever watched a tsunami or a newly awakened volcano, you know what I'm talking about. For fans of SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH, BROKEN HOPE, IMMOLATION, MORBID ANGEL, GORGUTS, ORIGIN, this new release is literally a must. CRYPTOPSY will pin you to the wall with their music, rip you apart alive, and wash your face in a pool of blood. It is, of course, extreme music that crosses boundaries. However, it is done very elegantly, and I would not hesitate to say with morbid nobility. I haven't heard such a well-crafted recording with so many ideas in this style in a long time. I enjoy absolutely everything about it. I can see sharp blades gradually cutting into flesh. Bones chopped into small pieces. It's basically a perfect killing machine with something inhuman, crazy, and wild about it. A perfectly tuned brutal death metal killing machine! Technique, darkness, and cruel pain in wild rhythms of death!



about CRYPTOPSY on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
01. The Nimis Adoriation 
02. Until Theres Nothing Left 
03. Dead Eyes Replete 
04. Fools Last Aclaim 
05. The Art Of Emptiness 
06. Our Great Deception 
07. Embrace The Nihility 
08. Malicious Needs

band:
Flo Mounier – Drums
Matt McGachy – Vocals
Christian Donaldson – Guitar
Oli Pinard – Bass



A few questions - interview with black death metal band from Poland - BRZASK.


A few questions - interview with black death metal band from Poland - BRZASK.

Recenze/review - BRZASK - Der Wanderer im Riesengebirge (2025):
https://www.deadlystormzine.com/2025/05/recenzereview-brzask-der-wanderer-im.html

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of
music do you play etc.?

Hello! Brzask was formed in 2019, born out of a deep connection to the mountainous landscape we call home. The vision came during a walk through the mist-covered valley—something about that atmosphere just screamed black metal. We play atmospheric black metal rooted in the raw, traditional sound of the '90s, but with our own sense of melody and mood. Think cold riffs, blasting drums, haunting ambience—and a strong focus on nature, solitude, and the harsh beauty of the world around us. Since then, we’ve been channeling that spirit into everything we do, from demo recorded in the basement to full-length albums shaped by Karkonsze.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded the new album under pretty contrasting conditions. The drums were tracked at Kristiania Studio in Oslo, Norway—a professional setup with great acoustics that really helped capture the power and precision we wanted. The rest of the instruments—guitars, bass, vocals—were recorded in our home studio in the Karkonosze mountains. It's a more DIY space, but it gave us total control over the sound and atmosphere, which is crucial for a band like ours.

The mixing was handled by our own J. together with Dante—we spent a lot of time (or maybe too much) shaping the sonic texture to reflect the aggression we were aiming for. Once everything was ready, the tracks went to Unisound, where the legendary Dan Swanö did the mastering. He completely understood the vision and gave the final sound the punch and clarity it needed without sacrificing the raw essence. Working with him was a huge honor—he's been a major influence on us through his work with bands like Edge of Sanity and Dissection.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Thanks to Vendetta Records, the new album got a proper physical release—CDs and some absolutely stunning vinyl editions in classic black and royal blue. We’re really proud of how they turned out, both visually and sonically. As for the exact number of copies… I’d rather not get into that. Numbers stress me out, and honestly, we’re more focused on the music reaching the right ears than on counting units.


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

All the lyrics on Der Wanderer im Riesengebirge were written by J. The themes are deeply rooted in our connection to the Karkonosze mountains—especially the ancient spirits that are said to dwell there. Nature, solitude, and myth are central to our vision. One figure in particular looms large: Rübezahl, the mountain spirit and guardian of these lands. His presence echoes throughout the album, both in the atmosphere and in the words. The lyrics are meant to evoke that sense of mystery and reverence for the wild, untamed world beyond the edge of civilization.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

It's again J. 's work. The logo, and the graphic themes. For us visuals are an integral part of the release.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We released the album through Vendetta Records, and we couldn’t be happier with that choice. They’ve done a fantastic, fully professional job from start to finish—great communication, total respect for our vision, and a real understanding of the underground scene. It’s clear they care about the music and the bands they work with, and that kind of support makes a huge difference. We’re proud to be part of their roster.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Our biggest inspiration comes from the '90s black metal scene—especially bands like Dissection and Mayhem. That era had a raw intensity and atmosphere that still resonates deeply with us. At the same time, we also draw influence from more recent acts like Mgła and Spectral Wound, who manage to keep the spirit of black metal alive while pushing it forward in their own way.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Yes, we did reach out and had conversations with a few labels during the early stages. Eventually, Vendetta Records stood out as the best fit for us—and it turned out to be the perfect choice for us.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Honestly, I’ve lost count. After the demo was released, we played a handful of shows across Poland, Slovakia, and Czechia, including both club gigs and festivals. We don’t really prefer one over the other—it all depends on the vibe, the sound, and the connection with the audience. Both formats have their highs and lows, but in the end, what matters most to us is the intensity of the performance, not the size of the stage or the crowd.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

The next album is already in the works—some parts are written, and we’ll be starting early demo sessions soon. This time around, we’re aiming for something more atmosphere-driven, with memorable riffs and a more brutal, yet differently melodic tone than what we’ve done before.

Another big step for us would be to embark on a proper touring cycle—to finally bring our sound and vision to more stages across Europe and beyond. Our goal? To spread the tales of the Karkonosze, its spirits and mysticism, as far and wide as possible.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can reach out to us directly via email at: brzaskband@gmail.com. We always appreciate hearing from people who connect with our music. Thank you for the Interview!

Thank you!

Recenze/review - BRZASK - Der Wanderer im Riesengebirge (2025):
https://www.deadlystormzine.com/2025/05/recenzereview-brzask-der-wanderer-im.html

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý dvacátý čtvrtý - Hrobník


Příběh pětistý dvacátý čtvrtý - Hrobník

Měl jsem radost, protože jsem si koupil od jednoho třeťáka nějaká skripta za pár korun. Když jsem se s ním setkal na lochotínských kolejích, tak byl pěkně naštvanej. Pořád opakoval dokola, že ho ta svině vyhodila a že na to už nemá nervy, že se na to vysere a mizí domů. Dal mi pár učebnic úplně zadarmo. Popřál mi hodně štěstí a pak už jsem jej v životě neviděl. Měl jsem takovou radost z dobré koupě, že jsem sjel výtahem dolů a zavítal zase po dlouhé době do klubu zvaného Ucho. Bydlívalo zde spousta cizinců. Mahagonové holky ze Zairu i Nigérie, ale také Syřani, kteří mezi sebou neustále řešili nějaký ty muslimský věci, jak říkával pan vrátný, který na ně několikrát do týdne volal policii. Je to jinej druh, nadával na ně. Pár jich tu zrovna je a nevypadají vůbec příjemně. Českým holkám jejich nadřazenost ale vůbec nevadí. Mají prachy, to se potom ledacos vydrží. A když jim občas rozsekají ksicht na maděru, tak se to přikryje. Prachy mají velkou moc, to už vím dávno. 

Chovaj se jak prasata, ozve se kousek ode mě. Máš tu místo? Zeptá se mě chlápek v metalovém triku. Koukám, kolega. Dodá ještě a tak přikývnu hlavou. Objednáme si pivo, respektive, on mi ho přinese od baru. Působí na mě dojmem člověka, co bývá často sám a potřebuje se vypovídat. Nedovedu si to vysvětlit, celý život se snažím používat různé mimikry tvrďáka, aby mě lidé neotravovali. Možná, kdybych měl jinou náladu, poslal bych ho někam, ale pořád jsem veselý, protože jsem fakt hodně ušetřil. Martin, představí se a když mi podává ruku, tak ji má plnou mozolů. Drsnou tlapu manuálně makajícího chlápka. Co studuješ, zeptám se ho ze srandy, i když mi je jasný, že by musel opakovat minimálně osmkrát. Odhalí špatně udržovaný chrup a odvypráví mi svůj příběh. Studoval, jak jinak, strojárnu, ale moc mu to nešlo. Pak se snažil vyhnout vojně, ale musel někam na Moravu. Pokusil se několikrát dezertovat, pak utéct do Rakouska, ale pokaždé ho chytili. Někdo ho napráskal a podrazil. Nakonec jsem skončil, pár let před revolucí, jako pomocná síla na hřbitově na Rokycanský, dodá ještě. 

No a protože jsem měl praxi a mě mrtvý nevaděj, tak jsem dostal na starosti tady kousek, židovskej hřbitov. Nějak nevím, co na to odpovědět, tak jen kývnu, že jako rozumím a on pokračuje. Oni ti židi mají takový zvláštní pravidla, spoustu hodně starejch rituálů. Hele, na rovinu, komouši je taky moc nemuseli. Oni na spoustu takovejch těch, co často převlíkali kabáty, věděli věci, za který se hodně styděli. Vlastně až pár let po revoluci, se začalo něco dít. Dala se dohromady židovská obec, nasypalo se do toho spousta peněz ze zahraničí. Asi mě brzy vyhodí, já nejsem žádný víry, na to jsem viděl až moc utrpení, dodá ještě a zadívá se skrz půllitr jakoby do dálky. Jezdil jsem jednu dobu pro mrtvoly na soudní. Oběti násilnejch činů, to bys čuměl, čeho jsou lidi schopný. Ono i některý exhumace starejch židovskejch hrobů, to je taky síla. Mučení, výslechy, polámaný kosti, rozdrcený obličeje a to prosím pěkně i děti. Je to hnus, četl jsem i knihy, starý spisy, vím toho tolik o temnotě jako málokdo.

Snažím se mluvit o něčem jiném, zabrousím na muziku, ale moc to nepomáhá. Pije rum, hodně rumu a už dávno se ztratil ve vzpomínkách. Viděl jsem spálený lidi, oběšený, probodnutý, sežraný rakovinou, musel jsem upravovat těla, aby je mohli vystavit v rakvích v kostele. Někdy to bylo hodně divný a náročný. Jasně že chlastám, někdy vidím přízraky. Asi už mi z toho jebe, ale když se jdu vychcat v noci ke stromům, tak mi připadá, že tam jsou. Ve dne je to v pohodě, i když na rovinu, v márnici je to divný vždycky. Pamatuju starýho Matěje, ten odešel pak do invaliďáku, protože se zbláznil. Normálně mu švihlo. Měl děsivý přízraky. Říká se, že za ním přišla jeho mrtvá manželka. Je to zvláštní situace. Je krásný den, piju pivo a mladé studentky se chichotají kolem. Mladí muslimové popíjejí, i když jim to jejich víra zakazuje. Venku je svěží vzduch a odpoledne mám sraz se svoji milou. A místo toho, abych si užíval, tak tu sedím a poslouchám příběhy plné smrti, bolesti a utrpení. Martin se mě ale chytne jako klíště.

Mám rád death metal, řekne konečně a říkám si super, přehodíme list, pokecáme i o něčem normálním. Jenže on začne citovat brutální a nechutný texty a začne mi vysvětlovat detaily. Vyloženě se v tom vyžívá. Já beru tu naši tvrdou hudbu jako nadsázku. Přeci, když někdo popisuje řádění sériového vraha, neznamená to, že ho nějak uctívá a obdivuje. Martin se ale nechal pohltit temnotou. Na jednu stranu chápu, že je jeho práce náročná, osobně bych na to neměl. Je ale pravdou, že když je hezký hřbitov, jakože většinou bývají, tak se mi líbí ten klid. Rád si čtu jména na náhrobcích, přemýšlím u toho, ale rozhodně se nejedná o nějaký morbidní zájem. Spíše je to nadsázka, stejně jako moje recenze. On to ale vnímá jinak. Pije čím dál tím víc a je agresivní. Vyhodí ho ven a já si myslím, že tím to končí. Ne, ještě mě čeká dlouhý večer. Ihned se ke mě hlásí i před kolejí a že prý musíme ještě někam zajít. Ví tu nedaleko, o dobrým pajzlu. Asi jsem blbej nebo naivní, možná je mi ho trošku líto, ale taky je pravda, že když vypráví, je to zajímavé. Občas hodně nechutné, často o zlu, o komunistech, ale rozhodně poutavé. 

Je to hospoda kousek do Rondelu. Jde se dolů do sklepa. Pozve mě na večeři. Pokračuje...jednou mě ty vole, vyslýchali. Oni se scházeli kousek od hřbitova nějaký disidenti, ke mě chodili do kumbálu pro pivo a cigára, někdy si u mě něco nechali. Já ani pořádně nevěděl, vo co jde. No, mlátili mě hodně dlouho, šlapali mi po břiše. Přerazili mi čelist, ale já pořád neodpovídal, jak oni chtěli. Ne, že bych byl tak tvrdej, ale fakt jsem nic nevěděl. Pak mě pustili a málem jsem chcípnul. Za pár dní jsem jednu máničku pohřbíval. Prej selhání srdce, ale moc dobře jsem viděl ty modřiny a rány, co měl na těle. Elektrika kámo. Měl koule úplně modrý. Podobných zkazek a příběhů měl velkou spoustu. Jak píšu nahoře, potřeboval se vykecat. Žádná ženská s ním nevydržela. Hele, byly takový, co si to chtěly zkusit na hřbitově, ale ona je realita přeci jen jiná, než jejich představy. Vydržely to pár dní. Ono taky, nemám moc prachů a co mám, tak většinou prochlastám, dodal ještě. Nebyla v tom ale žádná sebereflexe, spíše smutné konstatování. 

Někdy kolem půlnoci jako když do něj střelí. Zvedne se, zaplatí i za mě a vydá se nahoru na Locháč. Kolem cesty je křoví a měl jsem v plánu nejdřív zmizet, ale on neustále padá na zem, krvácí z ksichtu a protože mi ho je fakt trošku líto, pomůžu mu. Směřujeme kolem kolejí, až ke hřbitovu. Leží před kamennou brankou, polorozpadlou. Vzadu vidím malý domek, spíš kůlnu. Tam spíš? Ptám se ho dokola, ale pokaždé jen něco zamumlá. Táhnu ho mezi hroby a snažím se být opatrný, abych nešlápl mimo cestičky. Musím uznat, že v rámci možností je vše upravené. Mezi hodně starými, již značně nahnutými náhrobky je pár nových. Jsou na nich dlouhé řady jmen holokaustu. Pamatuji si, jak mě šokovalo, kolik mezi nimi bylo dětí. Pokouším se dostat do kůlny, ale nejde to. Prohledám mu kapsy, ale nic nenajdu. Opřu o o zeď a rozloučím se. Sorry, ale musím. Když jsem za plotem, otočím se zamrzne mi krev v žilách. Stojí mezi hroby a opravdu vypadá jako zombie. Uff. Padne hubou na zem, pak se otočí a opře si hlavu o náhrobek. Pak už slyším jenom chrápání. 

Na kolej je to daleko a jdu hodně svižně. Za každým rohem vidím nemrtvého a když jsem konečně na koleji, tak se sprchuji snad hodinu. Mám pocit, že jsem nasáklý zatuchlinou a smrtí. Hrobníka jsem ještě několikrát potkal různě po hospodách. Pokaždé byl ale tak ožralý, že se ke mě nehlásil. Na židovský hřbitov ale občas zajdeme. Je to tam teď krásně opravené a konečně také důstojné. Dávno už ale nevím, kdo tam dělá hrobníka. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine