DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 6. září 2025

Recenze/review - !T.O.O.H.! - Po ovoci poznáte je (2025)


!T.O.O.H.! - Po ovoci poznáte je
CD 2025, Lavadome Productions

for english please scroll down

Probudím se do ticha. Čeká mě další nudný den obyčejného člověka. Ranní cesta do práce, rozšklebené, naštvané tváře v tramvaji, šedé stíny v ulicích. Továrna plná chladných ševelících strojů. Osamocen v davu, odpovídám na otázky, řeším problémy a celou dobu si připadám totálně mimo. Tisíce nepodstatných informací, pořád mi někdo něco říká. Utíkám pryč, od reklam, od válek, od tupého davu. Hledám nějakou kapelu, která umí říznout do živého, která je jiná, odlišná, která má svůj vlastní originální výraz a obličej.

!T.O.O.H.! se toho stále nebojí. Jsou sví, nespoutaní, hraví. Musím si, jako u každého alba, chvilku zvykat na jejich styl humoru, ale stačí několik poslechů a zjišťuji, že mě stále jejich umně umíchaný energetický koktejl, plný technického death metalu, grindu, avantgardy, touhy ničit hudbou, stále baví. Vítejte ve světě plném úchylů, tupých "dezolátů", zajímavě pojaté češtiny, ale hlavně hudby, která vás dokáže vytrhnout ze šedi všedního dne. 


Pokud máte otevřenou mysl, líbí se vám, když si někdo hraje s českým jazykem, pokud máte bohatou fantazii, pokud toužíte po neotřelých chvílích morbidně úchylné poezie, potom jste zde správně. Dovedu pochopit, že ani nové album "Po ovoci poznáte je" nebude pro každého. Někdo se  zkrátka rád drží jen zavedených schémat, ale to vůbec nevadí. Stejně se tu hraje spíše pro fanoušky, co rádi přemýšlí, kteří se ještě nestali starci, křičícími na mraky. Hudebně jsou !T.O.O.H.! stále sví, nadále rozvíjejí vlastní styl. Nutno rovnou dodat, že to dělají pořád dobře. Už to sice není nic šokujícího jako kdysi, ale pořád z jejich skladeb cítím vášeň, originalitu, talent i hráčské umění. Osobně se mi líbí, že se nejedná jen o dnes tolik častá technická preludia bez duše. Naopak, z jednotlivých momentů doslova odkapává taková ta poctivá živočišnost. V některých chvílích jsou skladby až "nepříjemné", přesto zvláštně přitažlivé. Jakoby se kapele povedlo do skladeb promítnout problémy dnešního světa. Činěno to je s takovou tou lehkou elegancí, která se dle mého ani snad nedá naučit. Vychovali jsme generaci digitálních zombie, kterým smrdí lidé, nadáváme na ně, místo toho abychom jim podali pomocnou ruku. Hádáme se v diskuzích, stále neodpouštíme, když je někdo jiný. Necháváme se ovlivnit falešnými sliby a věříme růžovým králíčkům v reklamách. Pak přijdou !T.O.O.H.! a všechno nám zbourají jako domeček v satelitu. Zkrátka a dobře, já se pořád bavím, usmívám, jsem nadšený a povznesený. A to i v momentech, když se ráno probudím do ticha. Když mě čeká další nudný den obyčejného člověka. Ranní cesta do práce, rozšklebené, naštvané tváře v tramvaji, šedé stíny v ulicích. Továrna plná chladných ševelících strojů. Svět dovede být někdy pestrý a veselý, tak si to užívejme. Než nás restartují. Technicky intenzivní, avantgardně poetický death grindcore, který řeže do živého!  


Asphyx says:

I wake up to silence. Another boring day of an ordinary person awaits me. The morning commute, grinning, angry faces on the tram, gray shadows on the streets. A factory full of cold, buzzing machines. Alone in a crowd, I answer questions, solve problems, and the whole time I feel totally out of place. Thousands of irrelevant information, someone is always telling me something. I run away, from commercials, from wars, from the dull crowd. I'm looking for a band that can cut into the live, that is different, distinct, that has its own original expression and face.

!T.O.O.H.! is still not afraid of it. They are their own, unfettered, playful. As with every album, I have to get used to their style of humor for a while, but after a few listens I find that I still enjoy their skillfully mixed energetic cocktail, full of technical death metal, grind, avant-garde, and the desire to destroy with music. Welcome to a world full of perverts, dull "desolates", interesting Czech, but most of all, music that can pull you out of the gray of everyday life.


If you have an open mind, you like it when someone plays with the Czech language, if you have a rich imagination, if you long for fresh moments of morbidly perverse poetry, then you're in the right place. I can understand that the new album "Po ovoci poznáte je" will not be for everyone. Some people simply like to stick to established patterns, but that doesn't matter at all. Anyway, this is more for fans who like to think, who haven't yet become old people shouting at the clouds. Musically, !T.O.O.H.! are still their own, they continue to develop their own style. It must be added that they still do it well. It's nothing shocking like it used to be, but I still feel passion, originality, talent and playing art from their compositions. Personally, I like that these are not just technical preludes without a soul that are so common today. On the contrary, such honest animality literally drips from individual moments. At times, the songs are even "uncomfortable", yet strangely appealing. It's as if the band has managed to project the problems of today's world into their songs. It's done with such a light elegance that, in my opinion, it can't even be taught. We have raised a generation of digital zombies who stink at people, we curse at them instead of giving them a helping hand. We argue in discussions, we still don't forgive when someone else is there. We let ourselves be influenced by false promises and believe pink bunnies in commercials. Then !T.O.O.H.! comes along and knocks everything down like a house in a satellite. In short, I'm still having fun, smiling, excited and uplifted. Even in the moments when I wake up in the morning to silence. When another boring day of an ordinary person awaits me. The morning commute to work, grinning, angry faces on the tram, gray shadows in the streets. A factory full of cool, buzzing machines. The world can be colorful and cheerful sometimes, so let's enjoy it. Before they reboot us. Technically intense, avant-garde poetic death grindcore that cuts to the living!




Tracklist:
01. Cimi! Cimi! Cimi!
02. Neočkovaní absolventi vysoké školy života (NAVŠŽ)
03. Přestaň se o krásky snažit
04. Tam, kam nikdo nechodí čili Pravda a láska z křoví
05. Fetka Milda a černý dilda
06. Vypátrat Šudka ezozmrda neboli Perzekutor
tupých tváří
07. A kdesi černé kladivo
08. Pekařovic Markyta
09. Po ovoci poznáte je (Instrumental)
10. Smrt chtivé bukvice aneb Odporný homofobův sen

!T.O.O.H.! are:
Humanoid: Guitars, Vocals,
VST Instruments
Schizoid: Drums, Backing Vocals


Follow the band's networks:

Humanoid's networks:

Recenze/review - FELGRAVE - Otherlike Darknesses (2025)


FELGRAVE - Otherlike Darknesses
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Jsem spoutaný vlastním svědomím. Na kamenném oltáři, uprostřed ničeho. Neutuším, jak jsem se sem dostal, nevím, proč se nemůžu hnout. Kolem nohou se mi plazí klubka jedovatých hadů. Do těla se mi zakousl první červ? Zemřel jsem? Přemýšlím o smrti a pak mi dojde, že to už bych asi necítil bolest. Pálí mě vnitřnosti, mozek chce vyskočit z hlavy. Potom zazní první riff a já se probudím ze šílené noční můry. Muzika norského muzikanta M. L. Jupeho ve mě vždy rozjitří velkou spoustu podivných a do černo rudé zabarvených myšlenek.

Hudba je tu zvláštní, v určitých momentech neuchopitelná, těžká i vznešená zároveň. Ostrá a neklidná, upředená z pevných pavučin. Pokud máte rádi kombinaci death metalu, doomu a spousty progresivních a avantgardních vlivů, tak neváhejte ani chvilku. Jen si dejte pozor na zlé noční můry. 


Zrovna u FELGRAVE jsem sedával dlouhé hodiny před prázdnou stránkou a nevěděl co napsat, jak hudbu podchytit, jaká napsat slova. Pokaždé jsem raději poslouchal, jen tak se nechal unášet jednotlivými skladbami. Před hlavou se mi, jako nějaký podivný film, odehrávala spousta obrazů. Zrovna u tohoto alba mi pracuje fantazie na plné obrátky. Slyším zde odkazy na TOMB MOLD, BLOOD INCANTATION, OBLITERATION, NECROVATION, MORBUS CHRON, AUTOPSY. Samozřejmě s tím, že zazní i vzdálené vlivy ostatní stylů, různých odrůd nejen doom a death metalu. Není to zase tolik důležité, hlavní je to, jakým způsobem na vás tahle "podivná" hudba působí. Někdy, když jsem neměl náladu, tak jsem zapnul play a šel raději pryč, jindy jsem seděl několik hodin až nábožně u reproduktorů a kýval se spokojeně do rytmu. Hraje se tu z zkrátka jinak, odlišně, zajímavě, neotřele. Jedná se o album pro všechny, co rádi objevují, mají bujnou fantazii a nebojí se temných koutů. Vlastně ani po dlouhé době společných setkání s "Otherlike Darknesses" nemůžu říci, že by se mi nahrávka líbila nebo ne. Pravdou ale je, že se k ní stejně stále vracím a pokaždé usínám s obličejem rozdrásaným do krve. Je něco neklidného, možná chvílemi i nepříjemného, ostrého a divokého, co se zde ukrývá pod povrchem. M. L. Jupe na to jde zkrátka jinak, než ostatní. Někomu se to bude hodně líbit, jiný uteče zděšeně pryč. Každopádně, FELGRAVE se rozhodně nedá upřít originalita. Je jen na vás, jak se se všemi těmi motivy, náladami, i nočními můrami poperete. Osobně stále nevím, na jakou stranu se přiklonit. Ale o tom přeci dobrá hudba bývá, pokládá otázky. Avantgardní doom death metal, který rozdrásá vaši duši do krve! Budete strženi do temné hlubiny!

Asphyx says:

I am bound by my own conscience. On a stone altar in the middle of nowhere. I don't know how I got here, I don't know why I can't move. Around my feet crawl balls of venomous snakes. Did the first worm bite into my flesh? Did I die? I think about dying, and then I realize that I probably wouldn't feel pain anymore. My insides burn, my brain wants to jump out of my head. Then the first riff hits and I wake up from a crazy nightmare. The music of Norwegian musician M.L. Jupe always stirs up a lot of strange and black and red thoughts in me.

The music here is strange, elusive at times, heavy and sublime at the same time. Sharp and restless, spun from tight webs. If you like the combination of death metal, doom and a lot of progressive and avant-garde influences, don't hesitate a moment. Just beware of bad nightmares.


Just with FELGRAVE, I used to sit for long hours in front of a blank page, not knowing what to write, how to capture the music, what words to write. Each time I preferred to listen, just letting myself be carried away by the tracks. A lot of images played in front of my head, like a strange movie. This album in particular has my imagination working at full speed. I can hear references to TOMB MOLD, BLOOD INCANTATION, OBLITERATION, NECROVATION, MORBUS CHRON, AUTOPSY. Of course, there are also distant influences of other styles, different varieties of not only doom and death metal. It's not so important, the main thing is how this "strange" music affects you. Sometimes, when I wasn't in the mood, I'd turn on the play and walk away instead, other times I'd sit for hours almost religiously by the speakers, swaying contentedly to the beat. The playing here is simply different, different, interesting, novel. This is an album for those who love to explore, have a vivid imagination and are not afraid of dark corners. Actually, even after a long time together with "Otherlike Darknesses" I can't say that I like the record or not. But the truth is that I keep coming back to it anyway, and I fall asleep with my face smashed to a bloody pulp every time. There's something unsettling, maybe even uncomfortable at times, edgy and fierce hiding beneath the surface here. M.L. Jupe simply goes about it differently than the others. Some will like it a lot, others will run away in horror. Either way, FELGRAVE is certainly not without originality. It's up to you how you deal with all the themes, moods and nightmares. Personally, I still don't know which side to take. But that's what good music is all about, asking questions. Avant-garde doom death metal that will tear your soul to blood! You will be swept into the dark depths!


Track Listing -
1.Winds Batter My Keep
2.Pale Flowers Under an Empty Sky
3.Otherlike Darknesses

Line up -
Vocals, guitar, bass, keyboards and programming by M. L. Jupe

Drums by Robin Stone (Evilyn, Norse)
Mixed by M. L. Jupe

Mastered by Brendan Sloan (Convulsing)
Artwork by Adam Burke (Artificial Brain, Plasmodium)



pátek 5. září 2025

Recenze/review - VIOLATOR - Unholy Retribution (2025)


VIOLATOR - Unholy Retribution
CD 2025, Kill Again Records

for english please scroll down

Nevím, jak to máte nastavené vy, ale mě baví kapely, které mi dokáží rozproudit krev v žilách. Určitě to znáte, člověk si sedne k reproduktorům, unavený po těžkém dni. A buď mu létají myšlenky někde v prostoru a nebo si začne podupávat nohou, mlátit pěstí do stolu a neustále dokola si číst, o čem jsou texty. VIOLATOR patří mezi vyvolené. Je to právě jejich schopnost mě přikovat ke zdi, rozdrtit, nabít energií, co mám na nich asi nejraději. Jak asi všichni víte, jedná se o maniaky z Brazílie, kteří si již svými předešlými nahrávkami získaly srdce nejednoho pravověrného fanouška thrash metalu.

Novinka, stejně jako všechna starší alba, by se ale mohla líbit třeba i punkerům. Má v sobě totiž něco nespoutaného, živočišného, divokého. Působí na mě jako ostré žiletky, kterými do mě kapela řeže, dokud nejsem celý od krve. Ano, "Unholy Retribution" se opět povedlo. 

U thrash metalu je více než kde jinde nutné, aby v sobě měla hudba přitažlivost, aby pálila a žhnula, aby byla jako čerstvě vyvřelá láva. VIOLATOR tohle všechno umí. Mají v určitých ohledech šokující texty, se kterými ne vždy plně souhlasím, ale přátelé, přesně o tomhle tenhle styl vždycky býval. Zatímco mnoho starších smeček se statusem legend má již značně vylámané zuby a nudí mě, Brazilci v sobě mají pověstnou jiskru, drive, sílu, tlak a energii. Jasně, pánové citují z jasně daných osnov thrash metalových učebnic (SLAYER, VIO-LENCE, DARK ANGEL, KREATOR, SODOM), nevymýšlejí nic znovu, ani neobjevují, ale oni to vlastně ani nepotřebují. Jsou jako tsunami, jako přírodní živel, který nelze spoutat. Můžete jen podlehnout a nebo utéct. Zkrátka a dobře, pokud máte rádi thrash metal v jeho klasické, neotesané a surové podobě, jste zde správně. Pokud hledáte navíc progresi, technické finesy nebo hluboká zamyšlení, není novinka pro vás. Osobně se mi nejvíc osvědčilo aplikovat "Unholy Retribution" v momentech, když mě všechno kolem už hodně štvalo. Falešné úsměvy politiků, debilní kecy v diskuzích, hloupost, tupý dav, hromady mrtvol ve světových válkách. Řval jsem do tmy, raději se zavíral do své ulity, s pivem v ruce a touhle nahrávkou. Jako starý metalový pes jsem s novinkou velmi spokojený. Když si to vezmu kolem a kolem, tak mi nic nechybí. Dostal jsem přesně to, co jsem čekal, chtěl a přál si. Nahrubo nasekaný, surový thrash metal, po kterém vám zůstane v hlavě špinavá krvavá stopa! 


Asphyx says:

I don't know how you set it up, but I enjoy bands that can get my blood pumping. You probably know it, a person sits down at the speakers, tired after a hard day. And either their thoughts are flying somewhere in space or they start stamping their feet, banging their fists on the table and constantly reading what the lyrics are about. VIOLATOR is among the chosen ones. It is precisely their ability to pin me to the wall, crush me, charge me with energy that I probably like the most about them. As you probably all know, these are maniacs from Brazil, who have already won the hearts of many a true thrash metal fan with their previous recordings.

The new album, like all the older albums, could also appeal to punkers. It has something unbridled, animalistic, wild in it. It seems to me like sharp razor blades, with which the band cuts into me until I am completely covered in blood. Yes, "Unholy Retribution" was a success again.


In thrash metal, more than anywhere else, it is necessary for the music to have appeal, to burn and glow, to be like freshly erupted lava. VIOLATOR can do all of this. They have shocking lyrics in certain respects, which I don't always fully agree with, but friends, that's exactly what this style has always been about. While many older bands with legendary status have already broken their teeth and bore me, the Brazilians have the famous spark, drive, strength, pressure and energy. Sure, the gentlemen quote from the clearly given syllabus of thrash metal textbooks (SLAYER, VIO-LENCE, DARK ANGEL, KREATOR, SODOM), they don't reinvent or discover anything, but they don't really need it. They are like a tsunami, like a natural element that cannot be restrained. You can only succumb or run away. In short, if you like thrash metal in its classic, uncouth and raw form, you've come to the right place. If you are looking for progression, technical finesse or deep thoughts, this is not news for you. Personally, I found it most useful to apply "Unholy Retribution" in moments when everything around me was really annoying. Fake smiles of politicians, stupid crap in discussions, stupidity, stupid crowd, piles of corpses in world wars. I shouted into the darkness, preferring to close myself in my shell, with a beer in my hand and this record. As an old metal dog, I am very satisfied with the new release. When I take it around and around, I don't miss anything. I got exactly what I expected, wanted and wished for. Roughly chopped, raw thrash metal, which will leave a dirty bloody mark in your head!


Tracklist:
1. Hang The Merchants Of Illusion
2. Cult Of Death
3. Persecution Personality
4. Destroy The Altar
5. The Evil Order
6. Chapel Of The Sick
7. Rot In Hell
8. Vengeance Storm

Line-up:
Poney Ret Crucifier - Bass,Vocals
Capaça Bloody Nightmare - Guitars
Cambito Chains Killer - Guitars
Batera Bone Crusher - Drums

VIOLATOR

Kill Again Records

KNIŽNÍ TIPY - Na břehu minulosti - Gregg Olsen (2024)


Na břehu minulosti - Gregg Olsen
2024, Vendeta

Dva dny jsem spal na festivalu venku, jen na matraci. Byla mi zima, alkoholu bylo také požehnaně. Znáte to, koncerty bývají úplně jiný svět. Přijeli jsme domů v neděli ráno a měl jsem udělat fotky, sepsat nějaké zážitky, reporty z kapely, měl jsem se dát trošku dohromady a hlavně se mi chtělo hrozně spát. Osprchoval jsem a padl za vlast. Jenže moje zubožené tělo se začalo vzpírat. Asi jsem to přetáhl. Prostě jsem nemohl usnout. A tak jsem se začal přehrabovat v knížkách, o kterých si myslím, že by mě mohly v takovýchto chvílích zaujmout. Na břehu minulosti je již druhý díl série a protože se mi první líbil, tak jsem byl zvědavý. Gregga Olsena mám navíc moc, jako autora, rád a tak nebylo moc co řešit. Zpočátku mi to trošku trvalo, nemohl jsem se začíst, ale po několika hodinách jsem se nakopl a manželka mě našla, jak sedím v křesle, brýle stále na nose. Ještě, že mám zítra volno. Spal jsem jako špalek, konečně. 

Mrtvá žena na pláži, no začalo to pěkně. Vyryté symboly na těle a vyšetřovatelka, která vás bude štvát takovým tím správným způsobem. Jsem pořád ve festivalovém režimu, nějak se mi nechce vrátit do reality. Dělám asi hodinku fotky, ale nejde mi to. Píšu si poznámky, co jsem zažil, jak se mi akce líbila, ale nějak to není ono. Potřeboval bych nakopnout, získat trošku nadhled. Nudných reportů bylo napsáno až příliš mnoho. A tak si i druhý den raději zalezu do kouta a nechám tělo, aby si trošku odpočinulo. To je hrozný, jak už mi to trvá dlouho. Jenže já neumím jen tak stát, nebavit se, nepít alkohol. Mám to zkrátka nastavené takhle. A tak berte můj knižní tip tentokrát s nadhledem, všechno ve mě doznívá. Přesto se začtu a dokonce se mi o knížce i zdá. Akorát nenajdu mrtvolu na pláži, ale na jedné louce, kousek od kapel, které hrají divoce. To by taky byla hezká kriminálka. Zítra  jdu do práce, spi už hergot, říkám svému tělu.

Mám rozhozený biorytmus. V práci to stojí za velký špatný. Nechce se mi nic dělat a pořád koukám z okna. Vyloženě se nutím, abych něco vytvořil. Doma si ale konečně sednu a všechno sepíšu. Najednou to jde. Odbíhám mezitím ke knize a je to takové zvláštní, nikdy jsem takhle nepsal a vlastně ani nečetl. Divný pocit, ale není to vyloženě špatné. Kniha odsýpá velmi dobře a pomalu se dostávám do rytmu. Jsem zvědavý, jak a kam bude děj pokračovat. Teď už mě Megan ale opravdu občas štve. Asi to k téhle knížce patří. Případ je to ale zajímavý, napínavý, pořád se něco děje. Olsen umí pořád psát, myslím si, že pokud máte jeho styl rádi, budete určitě spokojeni. Jen se musíte naladit na stejnou notu. Nemám s tím víceméně žádný problém.

Asi to znáte, když člověk něco vytvoří, tak čeká, jestli se to bude někomu líbit. V dnešní době haterů a provokatérů, schovaných za klávesnici, je to těžké. Každý, kdo něco tvoří, dává do toho čas a energii, mnohdy dlouhé hodiny práce, je najednou sundaný blbcem, který nikdy nic nevytvořil. Nadává se tak na všechno, na tuhle knihu, někdy i na mě, na metal všeobecně, na to, že čteme jen detektivky a že je to braková literatura. Osobně si to nemyslím, ale znáte lidi, nadávají pořád a na všechno. Nesmíte si nechat zkazit radost. Proto už nečtu recenze na muziku, na filmy a vlastně ani na knížky. Nějak nechci, aby mi někdo ovlivňoval názor. Za sebe můžu říct jen jediné. Na břehu minulosti mě bavilo o trošku víc než první díl.

Trvá mi to skoro týden, než se dostanu do normálu. Pořád před sebou vidím kamarády, kapely, všechno se mi to míchá s případem mrtvých žen. Navždy tak budu mít tuhle knížku spojenou s jedním malým festivalem. Zajímavé bylo, že tam bylo cca 450 lidí a deset fanoušků přišlo a chtělo se bavit o knihách. No řekněte, není ten svět nakonec krásný? Vždycky mi to dává naději, že ve všem tom marastu kolem, který ať je způsobený čímkoliv a stejně nás ovlivňuje, jsou i malé oázy normálnosti. Co takhle kávu nebo čaj, pivo nebo rum? A k tomu dobrou knihu? Na břehu minulosti jsem četl fakt rád, snad se vám bude také líbit. Děkuji za pozornost a zase za týden. Ať vás provází síla. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tělo mladé ženy leží s rozpaženýma rukama. Rty jsou pootevřené. Obličej nedotčený a vlasy rozprostřené kolem hlavy jako vějíř. Zrzka. Jako ty ostatní. Když se v opuštěné zátoce Mystery Bay najde tělo Leann Truittové, jako jedna z prvních se na místo činu dostane Megan Carpenterová. Oběť má charakteristické rány na zápěstích, kotnících a krku, kde byla spoutaná. Ale to není všechno, vedle Leannina těla leží záhadný symbol vyškrábaný do kamene.
Během vyšetřování má Megan na starost začínající zástupkyni šerifa Ronnie Marshovou a pak náhle začne dostávat znepokojivé vzkazy. Někdo zná její traumatizující minulost. Vědí, co udělala.
Megan je odhodlaná neztratit koncentraci a brzy objeví znepokojivou souvislost mezi Leanninou brutální vraždou a zatím nevyřešenými vraždami dvou dalších žen – všechno jsou to zrzky se stejnými zraněními na těle, na místech činů je vyrytý totožný symbol a nejzajímavější je fakt, že všechny tři byly těhotné.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 4. září 2025

Recenze/review - RITUAL MASS - Cascading Misery (2025)


RITUAL MASS - Cascading Misery
CD 2025, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Čím hlouběji v podzemí, tím jsou stíny delší. Málo světla, duše čekající na rozhřešení, které nikdy nepřijde. Každý si s sebou neseme celý svůj život kříž. Už je to nějaký čas, který se zdá nekonečný, co jsem za sebou zavřel dveře do podzemí. Poslouchám nové album amerických RITUAL MASS a marně hledám poslední zbytky slitování. Je cosi zvláštního, magického, divokého a nespoutaného, co mě nutí při poslechu hledat stará pohřebiště s nakloněnými náhrobky. 

Umíráme a znovu se rodíme. Všechno se děje v kruhu, v nekonečné smyčce. Bývá vždy zajímavé potkat na mých toulkách podsvětím kapelu, která má svůj vlastní výraz, je svým způsobem originální, má rukopis, který se mi zadře pod kůži a vypálí mi cejch do mozku. Pánové hrají od roku 2016 a mají na svém kontě jednu demonahrávku, EP a kompilaci. A všechno hoří jasným černým plamenem. 


Poslouchat debutové album "Cascading Misery" je jako se zúčastnit nějakého starodávného, zapomenutého rituálu. Prokletí kněží sice používají křesťanské symboly, ale zcela jiným způsobem, než bývá obvyklé. Krev teče proudem a do zdí je stále otištěn nářek obětí. Za velmi povedený považuji jak zvuk (Greg Wilkinson at Earhammer Studios (ULTHAR, AUTOPSY, UNDERGANG)), tak i motiv na obalu. Soustřeďme se ale na to hlavní. Na hudbu samotnou, která je zde špinavá a záhadná ze své podstaty. Je jako řeka Smrti, která opět vydala další ze svých děsivých svědectví. V nové nahrávce je obsaženo něco neklidného, zákeřného, co mě neustále nutí se vracet a znovu a znovu vkládat CD do přehrávače. Kapela si s námi hraje jako šelma se svojí kořistí. Jednou je surová a nezná kompromisy, jindy nechá naplno vyniknout chlad a temnotu. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, sílu i pověstný heavy efekt. Při každém společném setkání objevuji nové momenty, pasáže. Pokud totiž rozkryjete postupně jednotlivé vrstvy, zjistíte, že máte co do činění s velmi pestrým, do černých odstínů laděným albem. Nejdůležitější je pro mě potom to, že mě baví novinku poslouchat a rád se k ní vracím. Stala se mojí součástí. Probuzen uprostřed noci jsem se znovu a znovu vydával na pradávný rituál plný bolesti, tajemných znamení, chladu a beznaděje. RITUAL MASS jsou pro mě velkým překvapením. Nelze jinak, než vám jejich novou nahrávku doporučit. Obsahuje v sobě totiž všechno, co mám na smrtícím kovu rád. Hnilobu, špínu i krvavé stíny. Zničující, naléhavý, podmanivý, tajemný, krvavý death metalový rituál! Hudba, která dokáže probudit ty nejhrůznější démony! 

Asphyx says:

The deeper underground, the longer the shadows. Little light, souls waiting for absolution that never comes. We each carry a cross with us our entire lives. It's been a time that seems endless since I closed the door to the underground. I'm listening to the new album by the American RITUAL MASS and searching in vain for the last remnants of mercy. There's something strange, magical, wild and unbridled that makes me look for old cemeteries with tilted tombstones while listening.

We die and are reborn. Everything happens in a circle, in an endless loop. It's always interesting to meet a band on my wanderings through the underworld that has its own expression, is original in its own way, has a signature that gets under my skin and burns a mark into my brain. The gentlemen have been playing since 2016 and have one demo, EP and compilation to their credit. And everything burns with a bright black flame.


Listening to the debut album "Cascading Misery" is like taking part in some ancient, forgotten ritual. The cursed priests use Christian symbols, but in a completely different way than usual. Blood flows in streams and the lament of the victims is still imprinted on the walls. I consider both the sound (Greg Wilkinson at Earhammer Studios (ULTHAR, AUTOPSY, UNDERGANG)) and the motif on the cover to be very good. But let's focus on the main thing. On the music itself, which is dirty and mysterious by its nature. It is like the river of Death, which has again released another of its terrifying testimonies. There is something restless, insidious in the new recording that constantly makes me come back and put the CD in the player again and again. The band plays with us like a beast with its prey. Sometimes it is raw and knows no compromises, other times it lets the coldness and darkness fully stand out. The songs are very well written, they have the necessary drive, strength and the famous heavy effect. Every time we meet, I discover new moments and passages. If you gradually uncover the individual layers, you will find that you are dealing with a very colorful album, tuned to black shades. The most important thing for me is that I enjoy listening to the new album and I like to return to it. It has become a part of me. Waking up in the middle of the night, I set out again and again on an ancient ritual full of pain, mysterious signs, coldness and hopelessness. RITUAL MASS are a big surprise for me. I can't help but recommend their new record to you. It contains everything I like about death metal. Rot, dirt and bloody shadows. A devastating, urgent, captivating, mysterious, bloody death metal ritual! Music that can awaken the most terrible demons!


TRACKLIST
1. Obsidian Mirror
2. Immeasurable Hell
3. Looming Shapeless Entity
4. Cascading Misery
5. Frozen Marrow
6. Disquiet

LINE-UP
N. Dudash: Bass, Vocals, Synth
P. Trona: Guitar, Vocals (backing)
R. Mauck: Guitar
G. Austin: Drums

Recenze/review - KORP - And Darker It Shall Become (2025)


KORP - And Darker It Shall Become
CD 2025, Grind to Death Records

for english please scroll down

Chodívali jsme s jednou partou ze sídliště na jedno temné místo za hřbitovní zdí. Psaly se devadesátá léta minulého století a pivo nám chutnalo stejně jako krásný holky a syrový metal. Kazety v přehrávači, džínové vesty, vlasy do půlky zad. Bývala to doba mládí, objevování a hudby, která zůstala navěky zakódována v našich duších. Uběhla spousta vody v řece Styx a někteří z nás už leží na hřbitově několik metrů pod zemí.

Zůstala nám jenom naděje, že potkáme při svých toulkách podzemím další kapelu, která umí říznout do živého. Pokud máte podobnou historii jako já, tak určitě švédské tmáře KORP znáte. Pánové působí na scéně od roku 1996 a stále drží vlajku s lebkou a zkříženými kostmi hrdě vztyčenou. Kapela je zpět, silnější než kdy dřív. Staroškolský zvuk, poctivé riffy, jedovatý vokál. Až se setmí, vydám se znovu ke hřbitovní zdi. Tentokrát již půjdu jenom sám. Víc nás nezbylo. 


Pro mě bývají podobné nahrávky osobní výpovědí. Ostře nasekaný thrash metal, temný smrtící kov i chladný black metal, tohle všechno zde najdete, navzájem smíchané v děsivém poměru. Skladby jsou velmi dobře napsány, navíc se celou nahrávkou vine jako nějaký hodně jedovatý had, určitý druh tajemna. Znovu usedám na dřevěnou lavici, hned vedle náhrobku se jmény prokletých. Sem tahle hudba patří a odjakživa patřila. Také cítíte takovou tu pradávnou sílu, tlak a energii? Já ano, ale nutno rovnou dodat, že rozhodně nemám nadhled, protože znáte to, už dávno neposlouchám muziku ušima, ale spíše srdcem. Jsme zkrátka s KORP stejné krve. Vnímáme pach hniloby velmi podobným způsobem. Jasně že je v tom velký kus nostalgie. Při poslechu "And Darker It Shall Become" se mi vrací spousta vzpomínek. Jakoby se při každém společném setkání zatáhlo celé nebe, mraky padaly na zem a déšť byl studený jako ruka dávno zpuchřelé mrtvoly. V tomhle případě je více než kdy jindy jasné, že je lepší poslouchat, než psát slova, která stejně nedokáží nikdy přesně vyjádřit celkovou atmosféru alba. Ta je děsivě podmanivá, tajemná, připomíná starodávné čarodějnické procesy. Vstal jsem dnes ráno velmi brzy, probudily mě staré noční můry. Najednou jsme stáli u hřbitovní zdi všichni. Zase jsme byli mladí, plní síly a z přehrávače nám hrála  tahle deska. Kýváme se spokojeně do rytmu a řveme do tmy! Old school swedish black thrash death metalové album, které probudí i nemrtvé! Temné a chladné ozvěny ze záhrobí! 

Asphyx says:

A group of us used to go from the housing estate to a dark place behind the cemetery wall. It was the 1990s and we liked beer as much as beautiful girls and raw metal. Cassettes in the player, denim vests, hair halfway down our backs. It used to be a time of youth, discovery and music that remained encoded in our souls forever. A lot of water has flowed in the Styx River and some of us are already lying in the cemetery several meters underground.

All we had left was the hope that during our underground wanderings we would meet another band that could cut to the quick. If you have a similar history as me, then you are certainly familiar with the Swedish darkies KORP. The gentlemen have been active on the scene since 1996 and still proudly hold the flag with a skull and crossbones high. The band is back, stronger than ever. Old school sound, honest riffs, venomous vocals. When it gets dark, I'll head back to the cemetery wall. This time I'll go alone. There's no more of us left.


For me, such records are personal statements. Sharply chopped thrash metal, dark death metal and cold black metal, you can find all of this here, mixed together in a terrifying ratio. The songs are very well written, and what's more, a certain kind of mystery winds through the entire record like a very poisonous snake. I sit down on a wooden bench again, right next to the tombstone with the names of the damned. This is where this music belongs and has always belonged. Do you also feel that ancient power, pressure and energy? I do, but it must be added right away that I definitely don't have a clear view, because you know, I don't listen to music with my ears anymore, but rather with my heart. We are simply of the same blood with KORP. We perceive the smell of rot in a very similar way. Of course, there is a lot of nostalgia in it. When listening to "And Darker It Shall Become", a lot of memories come back to me. As if at every meeting together the whole sky would be overcast, clouds would fall to the ground and the rain would be cold like the hand of a long-decayed corpse. In this case, it is more clear than ever that it is better to listen than to write words, which can never accurately express the overall atmosphere of the album anyway. It is terrifyingly captivating, mysterious, reminiscent of ancient witch trials. I got up very early this morning, old nightmares woke me up. Suddenly we were all standing by the cemetery wall. We were young again, full of strength and this record was playing on the player. We sway contentedly to the rhythm and roar into the darkness! Old school Swedish black thrash death metal album that will wake up even the undead! Dark and cold echoes from the afterlife!



tracklist:
1. Blood Upon The Throne
2. Furious Tempest Rise
3. I Swear Allegiance
4. Bloodstorms
5. The Ritual
6. Heaven Ablaze
7. The Night’s Embrace
8. Black Winter Masses
9. Feast Upon The Spineless
10. Graced By Flames

Line-up:
Kenny Olsson - Guitars
Henke Westin - Guitars
Tomas Rosenborg - Bass
Peter Andersson - Drums
Erik Hillströms - Vocals



středa 3. září 2025

Recenze/review - PUSTULANT FLESH - Gurgling Pustulence (2025)


PUSTULANT FLESH - Gurgling Pustulence
CD 2025, Extremely Rotten Productions

for english please scroll down

Maso odpadané od kostí. Shnilá tvář, zkroucené ruce i nohy. Hnisavá krev, stékající pomalu dolů. Po zohavené kůži. Tisíce jizev a jeden prázdný oční důlek. Přesto stále žil. Vystaven v morbidní galerii smrti. Procházím se kolem a sleduji deformovaná těla naložená ve formaldehydu. Kdo tohle mohl udělat? Chce se mi zvracet. Bolí mě celé tělo, pomalu padám k zemi. Tu vodu jsem neměl pít. Sklání se nade mnou usměvavá tvář falešného lékaře. V ruce drží skalpel. Stávám se pomalu jedním z exponátů. 

Dánské PUSTULANT FLESH jsem si pro sebe objevil při jedné veřejné pitvě, která právě probíhala v našem městě. Rozuměj, zašel jsem do sklepa a chvíli hledal nějakou muziku, co by mi vystřelila mozek z hlavy. Líbil se mi obal, ale i zvuk, který se ke mě z reproduktorů vyhrnul jako zkažená krev. Tohle je přesně surový masakr podle mého gusta, tohle je death metal, plesnivý jako tělo staré mrtvoly. 


Pokud se rádi díváte na horory nebo čtete knížky o sériových vrazích, jste zde správně. Krve, která je na albu prolita, je opravdu velké množství. Pohodlně se tedy usaďte, otevřete si pivo a nechte se pozvat na jedny staré patologické sály, které již sice měly být dávno zavřeny a zbourány, ale jeden krvelačný maniak zde našel azyl. Je vám doufám jasné, že si z přehrávače neustále dokola pouští "Gurgling Pustulence". Jedná se totiž přesně o ten druh gore smrtícího kovu, který koluje i v jeho žilách. Máte rádi staré CARCASS, MORTICIAN, GENERAL SURGERY, NECRONY? Líbí se vám, když je syrový death metal ušpiněný hnisem a špínou, když mokvá a smrdí jako maso, naložené dlouho do louhu? Pokud ano, myslím si, že by se PUSTULANT FLESH mohli stát i vašimi oblíbenci. Pánové samozřejmě vzešli z toho nejhlubšího undergroundu, z míst, kde se na nějakou tu špínu nehledí. Líbí se mi jejich neurvalý způsob, s jakým k muzice přistupují, užívám si jednotlivé motivy ve skladbách, ale i chlad a temnotu, které zde můžete potkat na každém kroku. Nemocničními chodbami vás provede neskutečně sexy sestřička, která se pomalu dostane (stejně jako nové album) do vašich zvrácených snů. Vůbec vám nebude vadit, že vám nakonec rozřeže půlku těla skalpelem a rozseká vás na malé  kousky. Pro tu chvilku napětí a zvrhlé radosti to rozhodně stojí. Jasně, všechno, co nám Dánové předkládají, zde již v mnoha podobách bylo, jenže pro mě je nakonec nejdůležitější, že mě jejich novinka baví, že si ji neskutečně užívám a rád s jejich hudbou znovu a znovu umírám. Maso odpadané od kostí. Shnilá tvář, zkroucené ruce i nohy. Hnisavá krev, stékající pomalu dolů. Po zohavené kůži. Tisíce jizev a jeden prázdný oční důlek. Přesto stále žiju. Morbidní, hnusný a mokvající gore death metal, který vás vyvrhne zaživa! 

Asphyx says:

Flesh fallen from bones. A rotten face, twisted arms and legs. Pus-filled blood slowly trickling down. Over mutilated skin. Thousands of scars and one empty eye socket. Yet he was still alive. Displayed in a morbid gallery of death. I walk around and watch the deformed bodies preserved in formaldehyde. Who could have done this? I feel like vomiting. My whole body hurts, I slowly fall to the ground. I shouldn't have drunk that water. The smiling face of a fake doctor leans over me. He is holding a scalpel in his hand. I am slowly becoming one of the exhibits. 

I discovered the Danish band PUSTULANT FLESH during a public autopsy that was taking place in our town. You see, I went down to the basement and spent some time looking for music that would blow my mind. I liked the cover, but also the sound that poured out of the speakers like rotten blood. This is exactly the kind of raw massacre I like, this is death metal, moldy like the body of an old corpse. 


If you like watching horror movies or reading books about serial killers, you've come to the right place. There is a lot of blood spilled on this album. So sit back, open a beer, and let yourself be invited to some old pathology rooms that should have been closed and demolished long ago, but where a bloodthirsty maniac has found refuge. I hope you understand that he plays "Gurgling Pustulence" over and over again on his player. This is exactly the kind of gory death metal that runs through his veins. Do you like old CARCASS, MORTICIAN, GENERAL SURGERY, NECRONY? Do you like raw death metal covered in pus and filth, oozing and stinking like meat that has been pickled in lye for a long time? If so, I think PUSTULANT FLESH could become your favorites. These gentlemen, of course, came from the deepest underground, from places where dirt is not looked down upon. I like their rough approach to music, I enjoy the individual motifs in the songs, but also the coldness and darkness that you can encounter here at every turn. An incredibly sexy nurse will guide you through the hospital corridors, slowly entering (just like the new album) your twisted dreams. You won't mind at all that she ends up cutting half your body with a scalpel and chopping you into small pieces. It's definitely worth it for that moment of tension and perverse joy. Sure, everything the Danes present to us has already been here in many forms, but for me, the most important thing is that I enjoy their new release, that I enjoy it immensely, and that I love dying over and over again with their music. Flesh fallen from bones. A rotten face, twisted arms and legs. Pus-filled blood slowly dripping down. Over mutilated skin. Thousands of scars and one empty eye socket. Yet I still live. Morbid, disgusting, and oozing gore death metal that will rip you apart alive!


tracklist:
01. Beyond Lobotomy 
02. Cadaver Creation 
03. March of the Ravenous Dead 
04. Dødsangst 
05. A Single Muscle Twitches as I Wrest my Blade from your Gut to your Throat and Leave you Dying, Helpless and Alone 
06. Carrion Offspring 
07. Gurgling Pustulence

Recenze/review - CYTOLYSIS - Surge Of Cruelty (2025)


CYTOLYSIS - Surge Of Cruelty
CD 2025, Comatose Music

for english please scroll down

Jak dlouho bude ještě žít, než vykrvácí? Včera sis přinesl úplně novou motorovou pilu. Musel sis ji hned vyzkoušet. Stále nechápu, proč už mě nezabiješ? Necháváš mě, abych viděl všechna zvěrstva, hnus, kterých si schopen. Kdybys mě pustil, zabil bych tě také. Žádný soud si nezasloužíš. Tváříš se jako chirurg, jako nějaký slavný patolog. Jenže si jen obyčejný řezník a ještě k tomu špatný. Jsi ohavný a zasloužíš si jenom prokletí. Včera jsi chytil další oběť. Nechci se na to dívat, nemůžu potom spát. Mám noční můry.

Darren Cesca je brutální technický death metalový maniak, který letos přichází se svojí druhou nahrávkou. Když si ji poslechnete, tak si budete opravdu připadat jako hrdina dnešního úvodu. Veškerá hudba je zde násilná, maniakální, surová a nekompromisní. Přesto v sobě obsahuje velké množství zajímavých a neotřelých nápadů. Pokud tedy rádi navštěvujete stará jatka, patologii a nebo jen s chutí sledujete hororové filmy, tak neváhejte ani chvilku. Krev poteče proudem!


Darren Cesca si získal spoustu příznivců, když hrál na bicí v kapelách jako GORATORY, ESCHATON, DEEDS OF FLESH. Pokud máte rádi tvorbu těchto smeček (a navíc se vám líbí třeba CANNIBAL CORPSE, IN ASYMMETRY, INCINERATE), určitě si pochutnáte i novém albu "Surge Of Cruelty". Je to totiž přesně taková ta propracovaná, velmi dobře zahraná a složená odrůda masakrujícího kovu smrti, u které budete přemýšlet, zároveň se kývat do rytmu, abyste nakonec začali hledat sekáček na maso. Na novém albu se objeví i spousta zajímavých hostů. Seznam naleznete dole pod dnešní recenzí a za sebe mohu jen dodat, že všichni odvedli perfektní práci. Zmínit musím ještě jednu věc. Většina současných brutálních kapel mě příliš neoslovuje. Připadá mi až příliš zaměřená jen na technický výkon a většinou mívá i plastový, umělý zvuk. U CYTOLYSIS to ale neplatí, naopak, Darrenovi se povedlo dostat do nové nahrávky živočišnost, uvěřitelnost a autenticitu. Poslouchat nové album je jako se dívat na veřejnou pitvu. Vše je náležitě syrové, ohavné. Připadám si, jako bych navštívil nějakou morbidní galerii smrti. Jsou v ní vystavena mrtvá těla v různých nechutných pozicích. Album ve mě zkrátka probouzí spoustu emocí, nenechává mě ani na chvilku v klidu. O formálních věcech, jako je zvuk, produkce a motiv na obalu (Vladimir Cebakov (Six Feet Under, 1914, DeadHead etc.)), netřeba diskutovat, Darren je natolik zkušený muzikant, že si na vše dal pozor a výsledkem je po technické stránce víceméně dokonalá nahrávka. Psychotická, nekompromisní, surová, krvavá brutální death metalová pitva! Hnisavý proces syrového, čerstvě naporcovaného masa byl zahájen!

Asphyx says:

How long will he live before he bleeds to death? Yesterday you brought home a brand new chainsaw. You had to try it out right away. I still don't understand why you don't just kill me. You let me see all the atrocities, all the filth you're capable of. If you let me go, I'd kill you too. You don't deserve any trial. You act like a surgeon, like some famous pathologist. But you're just an ordinary butcher, and a bad one at that. You're disgusting and you deserve nothing but damnation. Yesterday you caught another victim. I don't want to watch it, I can't sleep afterwards. I have nightmares.

Darren Cesca is a brutal technical death metal maniac who is releasing his second album this year. When you listen to it, you'll really feel like the hero of today's introduction. All the music here is violent, maniacal, raw, and uncompromising. Yet it contains a wealth of interesting and original ideas. So if you like visiting old slaughterhouses, pathology labs, or just enjoy watching horror movies, don't hesitate for a moment. Blood will flow freely!


Darren Cesca gained a lot of fans when he played drums in bands such as GORATORY, ESCHATON, and DEEDS OF FLESH. If you like the work of these bands (and you also like CANNIBAL CORPSE, IN ASYMMETRY, INCINERATE, etc.), you will definitely enjoy the new album "Surge Of Cruelty". It's exactly the kind of sophisticated, well-played, and well-composed variety of brutal death metal that will make you think while nodding to the rhythm, and eventually start looking for a meat cleaver. The new album also features a number of interesting guests. You can find the list below today's review, and I can only add that they all did a perfect job. I have to mention one more thing. Most of today's brutal bands don't appeal to me very much. They seem too focused on technical performance and usually have a plastic, artificial sound. This is not the case with CYTOLYSIS. On the contrary, Darren has managed to bring animalistic energy, credibility, and authenticity to the new recording. Listening to the new album is like watching a public autopsy. Everything is appropriately raw and gruesome. I feel like I'm visiting some kind of morbid death gallery. Dead bodies are displayed in various disgusting positions. The album simply awakens a lot of emotions in me, it doesn't leave me alone for a moment. There is no need to discuss formal matters such as sound, production, and cover art (Vladimir Cebakov (Six Feet Under, 1914, DeadHead, etc.)), as Darren is such an experienced musician that he paid attention to everything, and the result is a technically more or less perfect recording. A psychotic, uncompromising, raw, bloody, brutal death metal autopsy! The purulent process of raw, freshly cut meat has begun!



tracklist:
01. Your Slow Demise 
02. Devout Sacrifice 
03. Surge of Cruelty 
04. Consenting Brood 
05. A Blood-Soaked Offering 
06. Ritual Carnage (Instrumental) 
07. Tribal Savagery 
08. Tortured Flesh 
09. Mark of the Demons 
10. Innocence is Raped 
11. Hung from the Rafters

Line-up:
Darren Cesca – all music and vocals

guest vocals on:-
Devout Sacrifice by Mac Smith
A Blood-Soaked Offering by Brian Forgue
Tortured Flesh by Adam Mason
Mark of the Demons by Flo Butcher




úterý 2. září 2025

Recenze/review - DESASTER - Kill All Idols (2025)


DESASTER - Kill All Idols
CD 2025, Metal Blade Records

for english please scroll down

Už zase zvedáš oči k obloze. Marně hledáš pomoc. Nikdy nepřijde. Nebe stále mlčí, ale Satan je přítomný. Můžeš ho potkat v chladných kostelech, jen tak na ulici nebo u svého kamaráda, o kterém sis myslel, že ho znáš. Přetvářka a klam, temnota v duši, spousta zážitků, které bys chtěl raději zapomenout. Snažíš se stále bojovat, objevovat, pořád máš v sobě touhu ničit hudbou. Už dávno nemusíš nikomu nic dokazovat. Jsi silný, jako stará šelma, která má ještě všechny zuby. DESASTER jsou na tom velmi podobně. Tahle smečka prašivých psů svůj styl vybrousila k dokonalosti.

Chladný black metal, ostrý thrash, tohle všechno zamíchané v jedovatém koktejlu. S perfektním vokálem, riffy i bicími. Se zvukem, který zabíjí. Zapalte ohně a strhněte všechny modly. Začněte konečně věřit sami sobě. Dejte do držky hlupákům, kteří šíří lži. Tohle je hudba mého mládí, tohle jsou kazety, džínové vesty, pivo a krásný holky. Je to výlet po časové ose zpět, ale také muzika, která je stále neskutečně silná a divoká. Jako život samotný. Dejte mi někdo pivo!


Jen si tak sedím, spokojeně se kývám do rytmu a marně hledám něco, co bych novému albu vytkl. Nic jsem opět nenašel. Němečtí maniaci jsou ve skvělé formě (stále). Určitě znáte ty chvíle, kdy na vás padá celý svět, když jsou mraky nízko, když máte splín, protože všeho toho zla a špíny a hloupých zpráv, válek, násilí, krve a tupých celebrit, je zkrátka moc. Potřebujete, stejně jako když vám bylo sedmnáct a štvaly vás umělé hvězdy na MTV, restart, nakopnout, zapálit znovu oheň. DESASTER tohle všechno umí, pořád dokáží nahrát skladby, které v sobě mají potřebnou sílu, energii a tlak. Stále smrdí sírou. Už dávno nevěříš v Boha, ani v jeho poskoky. Viděl si příliš mnoho zla. Přesto, možná proto, že si starý bastard, neztrácíš naději. Jo, kamaráde, tahle hudba ti vyrve všechny vnitřnosti z těla a poláme kosti  v těle, o kterých si ani nevěděl, že je máš. Budeš hrozit pěstí  ve svém pokoji u starého přehrávače, pít u toho pivo a tvé děti budou kroutit hlavou, co jsi za blázna. Jenže ty víš, ty stále věříš v sílu hudby, v poctivý mosh-pit, v koncerty, které v tobě zanechaly krvavou stopu. "Kill All Idols" je albem, které je reálné, opravdové, divoké, uvěřitelné a autentické. Když potkáš podobně prokletého kamaráda a on se tě zeptá, jestli si slyšel nové DESASTER, tak ty jen kývneš spokojeně hlavou na souhlas. Nemusíš nic dodávat, oba víte své. Je mi úplně jedno, že se svět točí úplně jinak a je po okraj narvaný umělými kapelami. Určitě umějí lépe hrát, mají lepší promo materiály, hezčí fotky, ale kurva, tohle je metal, jak si jej pamatuji já. Novinka se mi zadřela pod kůži, věřím kapele každý tón, každou notu, každý úder bicích i výkřik do tmy. Pro mě to pořád hodně znamená. Amen! Strhněte všechny modly! Ohně znovu hoří do tmy! Pekelný black thrash metal, který smrdí sírou! 

Asphyx says:

You raise your eyes to the sky again. You search in vain for help. It will never come. Heaven is still silent, but Satan is present. You can meet him in cold churches, just on the street or at the house of your friend you thought you knew. Pretense and deception, darkness in your soul, many experiences that you would rather forget. You are still trying to fight, to discover, you still have the desire to destroy with music. You have long since stopped having to prove anything to anyone. You are strong, like an old beast that still has all its teeth. DESASTER is very similar. This pack of mangy dogs has honed its style to perfection.

Cold black metal, sharp thrash, all this mixed in a poisonous cocktail. With perfect vocals, riffs and drums. With a sound that kills. Light fires and tear down all idols. Start finally believing in yourself. Put a stop to the fools who spread lies. This is the music of my youth, these are cassettes, denim vests, beer and beautiful girls. It's a trip back in time, but also music that is still incredibly strong and wild. Like life itself. Someone give me a beer!


I'm just sitting here, nodding along to the beat and searching in vain for something to criticize about the new album. I haven't found anything yet. The German maniacs are in great shape (still). You know those moments when the whole world falls on you, when the clouds are low, when you're exhausted because all the evil and filth and stupid news, wars, violence, blood and stupid celebrities are just too much. You need, just like when you were seventeen and the artificial stars on MTV annoyed you, a reboot, a kick, a rekindle the fire. DESASTER can do all this, they still manage to record songs that have the necessary strength, energy and pressure. They still stink of sulfur. You haven't believed in God or his minions for a long time. You've seen too much evil. Still, maybe because you're an old bastard, you don't lose hope. Yeah, buddy, this music will rip all the guts out of your body and break bones in your body that you didn't even know you had. You'll be banging your fists in your room at your old record player, drinking beer in front of it, and your kids will be shaking their heads at how crazy you are. But you know, you still believe in the power of music, in an honest mosh-pit, in concerts that left a bloody mark on you. "Kill All Idols" is an album that is real, genuine, wild, believable and authentic. When you meet a similarly cursed friend and he asks you if you've heard the new DESASTER, you just nod your head in agreement. You don't have to say anything, you both know your stuff. I don't care that the world spins completely differently and is filled to the brim with fake bands. They can definitely play better, have better promo materials, nicer photos, but damn, this is metal as I remember it. The news got under my skin, I believe the band every tone, every note, every drum beat and scream into the darkness. It still means a lot to me. Amen! Tear down all the idols! The fires burn into the darkness again! Hellish black thrash metal that stinks of sulfur!



about DESASTER on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DESASTER - Churches Without Saints (2021)



tracklist:
1. Great Repulsive Force
2. Emanation of the Profane 
3. Towards Oblivion 
4. Kill the Idol 
5. Ash Cloud Ritual 
6. Fathomless Victory 
7. Throne of Ecstasy 
8. They Are the Law 
9. Stellar Remnant 
10. Idols' End (Outro) 

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine