DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 12. května 2025

Recenze/review - DEATH KOMMANDER - Never to Grow Old (2025)


DEATH KOMMANDER - Never to Grow Old
CD 2025, F.D.A. Records, Macho Records, Warhorn Records

for english please scroll down

Ve vnitřnostech se mi usadil strach. Nemohl jsem spát. Nad bojištěm bylo ticho, bolestivé kruté ticho. Mrtvoly ze včerejšího dne již dávno obě strany uklidily. Leží teď vyskládané vedle sebe a čekají na identifikaci. Je mezi nimi spousta mých kamarádů. Budu zítra mezi nimi? Vrátím se domů v plechové truhle? Nebo mi ustřelí nohu a budu bojovat dál? Napětí před dalším útokem. Atmosféra plná strachu, adrenalinu i nenávisti. Políbím kříž, co nosím jako amulet stále s sebou a pevně sevřu v rukou zbraň. Je chladná jako bolest v mém srdci.

V první světové válce bojoval i můj praděda. Na straně Rakouska - Uherska. Kdysi dávno jsem našel několik jeho deníků. Vzpomněl jsem si na ně právě teď, když jsem začal poslouchat nové album válečné kapely DEATH KOMMANDER. Těmto death metalovým bojovníkům jsme se věnovali již několikrát. Máme i zajímavý rozhovor, na vše naleznete odkazy dole pod dnešní recenzí. A co si myslím o nové nahrávce? Pro mě osobně je to opět srdcová záležitost. Death metal zahraný s elegancí a pradávnou touhou zabíjet. S melodiemi, které jsou chladné jako ráno před bitvou. Surovost a temnota se ukrývá v našich prokletých duších. Stačí se dojít podívat na hřbitov padlých vojáků. Historie se opakuje s krutou pravidelností. 


Rozhodně nesmím zapomenout na masivní, dobře čitelný a zároveň drásavý zvuk. Přesně takhle bych si to představoval. Rukopis kapely je samozřejmě volně inspirovaný BOLT THROWER (podobně jako třeba u kapel typu ASPHYX, HAIL OF BULLETS, DECAYING, JUST BEFORE DAWN, CHAINSWOOD, SHRAPNEL STORM, ARCHENVATER, ENTRENCHMENT, SCALPTURE), ale pánové přidávají navíc velké množství svých nápadů a základní myšlenky nadále rozvíjejí směrem, který se mi osobně velmi líbí. Jednotlivé skladby v sobě mají takový ten pradávný drive, sílu, nakumulovaný vztek i heavy efekt. Nové album "Never to Grow Old" je velmi dobře napsané, složené. Valí se dopředu jako dobře seřízený stroj na zabíjení. Zahynete pod pásy tanku, který vám rozdrtí kosti. Budete nabodnuti na bodáky, ustřelí vám kus těla dělem. Způsobů jakými můžete zemřít ve válce, je velké množství. Stačí jenom zapnout play, přidat postupně hlasitost a nechat si vyprávět příběhy plné vášně, bolesti a utrpení. Obyčejní vojáci to vždycky nakonec odnesou nejvíc. Jsou jen číslem v davu, položkou odepsanou během několika momentů útoku. Jako bych opravdu seděl v zákopu a čekal na povel k zabíjení. Byl jsem zrovna ve sklepě, četl si zaprášené dopisy z vojny, potom se podíval na jeden starý černobílý dokument a pak si pustil tohle album. Všechno se mi tak nějak podvědomě spojilo v jedno. V temný celek, který ve mě probudil spoustu různých emocí. Pro mě o tom vždycky dobrá hudba byla. Musí ve mě vyvolat nějakou reakci, zasáhnout mě do srdce i přímo na solar plexus. DEATH KOMMANDER se to opět povedlo. Přenesli mě po časové ose zpět, nechali mě pochodovat přímo na smrt. Pokud máte tenhle styl smrtícího kovu rádi, rozhodně tuhle smečku nepřehlédněte. Hraje totiž opravdově, reálně, autenticky. Ve vnitřnostech se mi usadil strach. Nemohl jsem spát. Nad bojištěm bylo ticho, bolestivé kruté ticho. Temný a chladný, válečný death metalový buldozer, který rozdrtí všechny vaše kosti! Pochoduj nebo zemři!

Asphyx says:

Fear settled in my gut. I couldn't sleep. There was silence over the battlefield, a painful, cruel silence. The corpses of yesterday had long since been cleaned up by both sides. They now lie piled side by side, waiting to be identified. Among them are many of my friends. Will I be among them tomorrow? Will I come home in a tin box? Or will I get my leg blown off and keep fighting? Tension before the next attack. An atmosphere of fear, adrenaline and hatred. I kiss the cross I carry with me as an amulet and grip the gun tightly in my hands. It's as cold as the pain in my heart.

My great-grandfather fought in World War I. On the side of Austria-Hungary. A long time ago, I found some of his diaries. I remembered them just now when I started listening to the new album of the war band DEATH KOMMANDER. We have covered these death metal warriors several times. We also have an interesting interview, all of which you can find links to below today's review. And what do I think about the new record? For me personally, it's again a matter of the heart. Death metal played with elegance and an ancient desire to kill. With melodies that are as cold as the morning before a battle. The rawness and darkness lurking in our damned souls. Just go to the cemetery of the fallen soldiers. History repeats itself with cruel regularity. 


I must not forget the massive, clear and at the same time thrilling sound. That's exactly how I'd like it to sound. The band's handwriting is of course loosely inspired by BOLT THROWER (similarly to bands like ASPHYX, HAIL OF BULLETS, DECAYING, JUST BEFORE DAWN, CHAINSWOOD, SHRAPNEL STORM, ARCHENVATER, ENTRENCHMENT, SCALPTURE), but the gentlemen add a lot of their own ideas and continue to develop the basic ideas in a direction that I personally like a lot. The individual tracks have that ancient drive, power, accumulated anger and heavy effect. The new album "Never to Grow Old" is very well written, composed. It rolls forward like a well-tuned killing machine. You'll die under the tracks of a tank that will crush your bones. You'll be impaled on bayonets, have a chunk of your body blown off with a cannon. The ways in which you can die in war are many. All you have to do is turn on the play, turn up the volume, and let the stories of passion, pain and suffering be told. Ordinary soldiers always get the worst of it in the end. They're just a number in the crowd, an item written off in a few moments of attack. It's like I'm really sitting in a trench waiting for the kill order. I was just in the basement, reading dusty letters from the war, then watched an old black and white documentary, then put on this album. It all sort of subconsciously came together. A dark whole that brought out a lot of different emotions in me. For me, that's what good music has always been about. It has to evoke some kind of reaction in me, hit me in the heart and directly on the solar plexus. DEATH KOMMANDER has done it again. They transported me back along the timeline, had me marching straight to my death. If you like this style of death metal, definitely don't overlook this pack. Because they play real, real, authentic. Fear settled in my gut. I couldn't sleep. There was a silence over the battlefield, a painful, cruel silence. Dark and cold, a wartime death metal bulldozer that will crush all your bones! March or die!



tracklist:
01. Bayonet Drill 
02. Through the Chest 
03. Bazentin Wood 
04. Yellow Cross 
05. Aftermath 
06. Memories 
07. Never to Grow Old 
08. Where Is the Front

band:
Matt - Drums
Ben - Guitars (rhythm)
Kruxator - Vocals
Hardy - Bass
Oli - Guitars (lead)



Recenze/review - PYROMANCER - Absolute Dominion by Fire (2025)


PYROMANCER - Absolute Dominion by Fire
CD 2025, Adirondack Black Mass

for english please scroll down

Ohně znovu hoří jasným černým plamenem. Vítejte na starodávném rituálu pro vyvolávání temných sil. U opravdového, syrového, uvěřitelného a autentického black death metalu ze starých časů. Budete pohřbeni zaživa, vyhrabáni a spáleni na popel, abyste nakonec povstali silnější než kdy dřív. Stejně tak, jako americká smečka PYROMANCER, která vám letos přináší své první dlouhohrající album.

Dva prokletí maniaci se opět sešli, aby nám přinesli mocné a syrové ozvěny z toho nejhlubšího podzemí. Pokud vás štvou lži a přetvářka kněží, pokud se vyhýbáte kostelům jako čert kříži, pokud pevně věříte, že peklo na rozdíl od nebe opravdu existuje, potom jste zde správně. Dostanete mokvající materiál, po kterém vám zůstane v hlavě hluboká krvavá jizva a objeví se vám znovu stigmata. 


Mám rád takový ten prašivý odér, chlad a nahrubo nasekanou tmu, které z nové nahrávky cítím. Vše je špinavé, divoké, neurvalé a smrdí sírou. Nečekejte zde žádný současný umělý metal. Dostanete pravý opak. Absolutní definici stínů. Budete se znovu a znovu účastnit pradávných obřadů, s hořícími svícemi v rukou a kápěmi na hlavách. Velekněz církve satanovy znovu pozvedne svůj rituální nůž, aby provedl další z krvavých obětí. Při poslechu začnete mluvit neznámým jazykem a stanete se svým vlastním stínem. Pokud máte rádi kapely jako SARCOFÁGO, HELLHAMMER, ARCHGOAT, DIOCLETIAN, REVENGE, PROFANATICA, MYSTIFIER, potom jste zde správně. Stačí jen, když odříkáte zvrácené modlitby a přidáte hlasitost. Kříže jsou obráceny směrem dolů a svaté ostatky jsou zohaveny. Nové album rozdrtilo mé kosti na prach, totálně mě zničilo, ukřižovalo hlavou dolů. Důvody se samy nabízejí. Riffy jsou totiž ostré jako čerstvě nabroušená kosa samotné smrti, vokál má barvu zkažené krve a je nasáklý chorobami a bicí se vám dostanou do vnitřností. "Absolute Dominion by Fire" je nahrávkou, která je určená pro všechny pravověrné, pro prokleté, pro obdivovatele dlouhých stínů. Jedná se o tradiční, klasický a velmi dobře zahraný a složený materiál. Pokud se vám tenhle prokletý styl líbí, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci zkaženého masa. Smrt je zase jednou velmi blízko, chodí kolem a usmívá se. Má důvod, hraje se zde hlavně pro ní, i pro všechny démony. Ohně znovu hoří jasným černým plamenem. Vítejte na starodávném rituálu pro vyvolávání temných sil. Temný a syrový black death metalový obřad! Železo ukované z těch nejkvalitnějších pekelných surovin!


Asphyx says:

The fires burn again with a bright black flame. Welcome to an ancient ritual for summoning dark forces. For real, raw, believable and authentic black death metal from the old days. You will be buried alive, dug up and burned to ashes, only to rise stronger than ever in the end. Just like the American pack PYROMANCER, who bring you their first full-length album this year.

Two cursed maniacs reunited to bring us powerful and raw echoes from the deepest underground. If you're sick of the lies and hypocrisy of priests, if you avoid churches like the devil avoids the cross, if you firmly believe that hell, unlike heaven, really exists, then you've come to the right place. You will be given the wetting material that will leave a deep bloody scar in your head and the stigmata will reappear.


I like the kind of dusty odor, coldness and roughly chopped darkness I feel from the new record. Everything is dirty, wild, uncouth and smells of sulphur. Don't expect any contemporary faux metal here. You will get the opposite. The absolute definition of shadows. You'll participate again and again in ancient ceremonies, with burning candles in your hands and hoods on your heads. The High Priest of the Church of Satan will once again raise his ritual knife to perform yet another blood sacrifice. As you listen, you begin to speak an unknown language and become your own shadow. If you like bands like SARCOFÁGO, HELLHAMMER, ARCHGOAT, DIOCLETIAN, REVENGE, PROFANATICA, MYSTIFIER, then you have come to the right place. All you have to do is say your perverted prayers and turn up the volume. The crosses are turned upside down and the holy relics are mutilated. The new album has crushed my bones to dust, totally destroyed me, crucified me upside down. The reasons offer themselves. The riffs are as sharp as the freshly sharpened scythe of death itself, the vocals are the colour of tainted blood and soaked in disease, and the drums get into your guts. "Absolute Dominion by Fire" is a record that is for all the true believers, for the damned, for the admirers of long shadows. This is traditional, classic and very well played and composed material. If you like this cursed style, don't hesitate a moment. You'll get a fair portion of rotten meat. Death is once again very close, walking around and smiling. There's a reason, it's played for her and all the demons. The fires burn again with a bright black flame. Welcome to an ancient ritual for summoning dark forces. A dark and raw black death metal ritual! Iron forged from the finest of hell's raw materials!


Recenze/review - PYROMANCER - MMXV (2016):


tracklist:
01. Igniting the Sacrificial Pyre
02. Ancient Hatred
03. Perverse Immolation
04. Unholy Cremation
05. Barbaric Wrath
06. Fireborn Witchery
07. Inferno
08. Hellish Visions
09. Alchemical Red Death
10. Absolute Dominion by Fire
11. Pit of Writhing Horror
12. Volcanic Rapture

band:
Master of Graveyard Torment - Drums, Vocals
Conqueror Horus - Guitars, Vocals

neděle 11. května 2025

Recenze/review - CHAINSWORD - Chapter XII (2025)


CHAINSWORD - Chapter XII
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Nad bojištěm se válí krvavá mlha. Křik raněných je neustále přerušován dalšími a dalšími střelami. Bůh války se usmívá. Hromady mrtvol, vše hoří a dostane se ti navěky do hlavy. Ještě dlouho potom, co se vrátíš domů, se ti budou vracet děsivé noční můry. Budou v nich vystupovat šílené bestie bez tváří. S uhořelými končetinami a vyhřezlými vnitřnostmi. Válka je vždy svinstvo a odnesou ji nejvíce ti obyčejní pěšáci beze jména. Je potřeba na to stále upozorňovat, obzvláště teď, když se bojuje kousek od nás.

Polským CHAINSWORD se věnuji od jejich počátků. Jedná se totiž přesně o kapelu, která dokáže uvěřitelně navodit atmosféru bojiště. Jako prostředek k tomu volí valivý, syrový a chladný death metal. I u nového EP jsem přímo v zákopech ve Vietnamu. Umírám a znovu se rodím. A kolem mě umírají desítky kamarádů. 


Jakoby znovu povstaly prokletí bojovníci temnoty. Přijeli se pomstít, vypálit i vaše město, zasypat vás bombami. Za všechnu tu bolest, za ztracené životy, za prokletou smrt. Sami asi slyšíte, že se jedná o styl smrtícího kovu, který hrají třeba takoví BOLT THROWER, DEATH KOMMANDER, SHRAPNEL STORM, DECAYING, JUST BEFORE DAWN, SCALPTURE, MEMORIAM. Pro mě je vždy nejvíce důležité, a neustále to opakuji, abych hudbě věřil, aby se mi dostala do hlavy, zůstala tam a měl jsem chuť se k ní vracet. Nové EP "Chapter XII" je přesně tím druhem nahrávky, po které budete mít chuť se podívat na nějaký dobrý válečný dokument. Koneckonců, v dnešní době nemusíte chodit daleko, stačí sledovat zprávy. Mrazivé mleodie se zde potkávají se surovými rytmy, to vše zabalaené do masivního a dobře čitelného zvuku, se stylovým obalem (motiv mi připomíná Warhammer 40k). Poláci pevně věří tomu, co hrají a je to na jejich novince znát. Vždycky říkám, že mám rád muziku, kterou hrají srdcaři pro srdcaře. To zde platí na sto procent, plus dostanete bonus navíc v podobě syrových a morbidních zážitků. CHAINSWORD sice nepřinášejí do podzemí nic nového, ale ani letos se nejedná jen o dobře odvedené řemeslo. Naopak, dostanete navíc podmanivě temnou a děsivou atmosféru. Ucítíte pach umírajích, nasajete pochmurné nálady ze zákopů. Uslyšíte rozkazy vedoucí k dalšímu a dalšímu zabíjení. Možná zahynete pod palbou, možná ale přežijete, abyste byli nadále jenom číslem v davu. Nad bojištěm se válí krvavá mlha. Křik raněných je neustále přerušován dalšími a dalšími střelami. Bůh války se usmívá. Hromady mrtvol, vše hoří a dostane se ti navěky do hlavy. Ještě dlouho potom, co se vrátíš domů, se ti budou vracet děsivé noční můry. Temný a chladný, napalmem nasáklý válečný death metal! Zažijete smrt přímo na bojišti!


Asphyx says:

A bloody mist rolls over the battlefield. The screams of the wounded are constantly interrupted by more and more shots. The God of War is smiling. Piles of corpses, everything is burning, and it goes to your head forever. Long after you return home, you'll have terrifying nightmares. They'll feature crazy, faceless beasts. with burnt limbs and guts burnt out. War is always a mess, and it's the common foot soldiers with no name who take it the hardest. We need to keep reminding ourselves of that, especially now that it's being fought not far from us.

I've been involved with the Polish CHAINSWORD since the beginning. They are exactly the kind of band that can make the atmosphere of the battlefield believable. They choose rolling, raw and cold death metal as a means to do so. Even with the new EP, I'm right in the trenches in Vietnam. I'm dying and being born again. And dozens of my friends are dying around me. 


It is as if the cursed warriors of darkness have risen again. They have come to take revenge, to burn your city, to bomb you. For all the pain, for all the lives lost, for the cursed death. You can probably hear for yourself that this is the style of death metal played by the likes of BOLT THROWER, DEATH KOMMANDER, SHRAPNEL STORM, DECAYING, JUST BEFORE DAWN, SCALPTURE, MEMORIAM. What's always been most important to me, and I keep saying it, is to trust the music, to get it in my head, to stay there, and to have the desire to come back to it. The new EP "Chapter XII" is exactly the kind of record that will make you want to watch a good war documentary. After all, you don't have to go far these days, just watch the news. Chilling grinds meet raw rhythms here, all wrapped up in a massive and easy to read sound, with stylish packaging (the theme reminds me of Warhammer 40k). The Poles firmly believe in what they play and it shows in their new release. I always say I love music played by heartthrobs for heartthrobs. That applies 100% here, plus you get the added bonus of a raw and morbid experience. CHAINSWORD may not be bringing anything new to the underground, but it's not just a craft well done this year either. On the contrary, you get an extra captivatingly dark and eerie atmosphere. You'll smell the stench of the dying, you'll soak up the grim moods of the trenches. You'll hear orders leading to more and more killing. You may die under fire, but you may survive to continue to be just a number in the crowd. A fog of blood rolls over the battlefield. The screams of the wounded are constantly interrupted by more and more bullets. The God of War is smiling. Piles of corpses, everything burns and gets into your head forever. Long after you return home, the nightmares will come back to you. Dark and cold, napalm-soaked war death metal! Experience death on the battlefield!





Tracklist:
01. Primarch 
02. Butcherhorde 
03. Contemptor 
04. Gorechild 
05. Foresworn 
06. Good Mourning, Vietnam 
07. Fox, Rats. Blood & Guts

Chainsword in 2025 are:
Herr Brummbär - Vocals
Sarin Spreizer - Guitar
Herr Hoffmann - Guitar
Wütender Ente - Bass
Herr Feldgrau - Drums


Recenze/review - LARVAE - Prague Infestation (2025)


LARVAE - Prague Infestation (2025)
CD live album 2025, l'inphantile collective

for english please scroll down

Jistě jste si všimli, že každá otevřená rakev smrdí trošku jinak. Hodně záleží nejen na stáří, ale také na tom, kolik zla a špíny v sobě zemřelý měl. Někdy, když exhumuji již opravdu hodně starý hrob, tak si říkám, že temnota je opravdu nekonečná. Poslouchat album "Prague Infestation" od italských maniaků LARVAE se totiž rovná velmi silnému hororovému zážitku. A to teď nemyslím současnou umělou produkci, ale spíše filmy z osmdesátých let, kdy tekla krev proudem. A byla opravdová, reálná, uvěřitelná a autentická, stejně jako můj dojem z téhle nahrávky.

Byla pořízena v mém klubu Meetfactory v Praze, 31. 8. 2024, kdy italští tmáři předskakovali slavným BEHERIT (byl u toho Ondřej Pospíšil). Vše potom smíchal a provedl mastering Dan Friml z Barn Studia. Můžete si tedy být jistí, že o kvalitu je postaráno. Doporučuji poslouchat v naprosté tmě a chladu. Co třeba márnice v noci?


Italové, v čele s charismatickou kytaristkou a zpěvačkou Luciliaou Sericatou, mají na svém kontě již tři EP, jednu kompilaci a samozřejmě demonahrávku. Jedná se přesně o takový ten mrtvolný doom metal, kombinovaný s krutou smrtí, grindcore, ale také gore tématikou. Vše je ohlodané na kost, nikde nic nepřebývá, ani nechybí. Také by se dalo napsat, že se mi novinka dostala do krve. Netuším, jestli jste někdy byli u exhumace nějakého prokletého hrobu, ale garantuji vám, že atmosféra je velmi podobná. Vše je velmi plesnivé, zahnívající, pokryté pavučinami. Pokud máte rádi kapely jako AUTOPSY, PUNGENT STENCH, IMPETIGO, GOATLORD, DELIRIUM, DESECRESY, HOODEDE MENACE, INCANTATION a další mrtvolně zahnívající kapely, mohla by se vám líbit i nahrávka "Prague Infestation". Chodili jste rádi do kina nebo sledovali VHS kazety a báli jste se potom každého stínu? Lekali jste se sebemenšího zvuku? Sledovali jste, jestli z nedalekého hřbitova nevylezou nemrtví a nepůjdou vám po krku? Pokud odpovíte alespoň jednou ano, tak je pro vás tohle album přímo určené. Hraje se tu pomalu i rychle, ale hlavně opravdově. Jakoby z každého riffu odkapávaly kapky zkažené krve. Pět skladeb, připomínnající rezavé hřeby, které jednou zatlučou i do vaší rakve. Nálady podobné těm, které se vznášejí na pitevnách, v márnicích i starých katakombách. Ale hlavně hudba, která má v sobě pradávnou sílu a absolutní tmu. Jistě jste si všimli, že každá otevřená rakev smrdí trošku jinak. Hodně záleží nejen na stáří, ale také na tom, kolik zla a špíny v sobě zemřelý měl. Někdy, když exhumuji již opravdu hodně starý hrob, tak si říkám, že temnota je opravdu nekonečná. Tohle album moje slova jenom potvrzuje. Mrtvolně zahnívající doom death metal, u kterého budete exhumovat smradlavé kusy mokvajícího masa! Silný hororový zážitek!


Asphyx says:

You've probably noticed that every open casket smells a little different. A lot depends not only on the age, but also on how much evil and dirt the deceased had in him. Sometimes, when I exhume a really old grave, I think that the darkness is really endless. In fact, listening to the album "Prague Infestation" by Italian maniacs LARVAE equals a very powerful horror experience. And now I don't mean contemporary artificial production, but rather films from the eighties, when blood was flowing. And it was real, believable and authentic, just like my impression of this recording.

It was taken in my club Meetfactory in Prague, on 31 August 2024, when the Italian darkies were opening for the famous BEHERIT (Ondřej Pospíšil was there). Everything was mixed and mastered by Dan Friml from Barn Studio. So you can be sure that the quality is taken care of. I recommend listening in complete darkness and coolness. How about the morgue at night?


Led by the charismatic guitarist and singer Lucilia Sericata, the Italians have already released three EPs, one compilation and, of course, a demo. This is exactly that kind of deadpan doom metal, combined with cruel death, grindcore, but also gore themes. Everything is gnawed to the bone, nothing is missing or missing anywhere. You could also write that the novelty got into my blood. I have no idea if you've ever been to an exhumation of a cursed grave, but I guarantee you that the atmosphere is very similar. Everything is very moldy, rotting, covered in cobwebs. If you like bands like AUTOPSY, PUNGENT STENCH, IMPETIGO, GOATLORD, DELIRIUM, DESECRESY, HOODEDE MENACE, INCANTATION and other dead rotting bands, you might also like the "Prague Infestation" record. Did you used to love going to the cinema or watching VHS tapes and were afraid of every shadow afterwards? Were you afraid of the slightest sound? Did you watch for the undead to come out of the nearby cemetery and go for your throat? If you answered yes at least once, this album is for you. It's slow and fast, but most importantly, it's real. It's like every riff is dripping drops of bad blood. Five songs reminiscent of rusty nails that will one day hit your coffin. Moods similar to those that float in autopsy rooms, morgues and old catacombs. But above all, music that has an ancient power and absolute darkness. You will have noticed that every open coffin smells a little different. A lot depends not only on age, but also on how much evil and filth the deceased had in him. Sometimes when I exhume a really old grave, I think to myself that the darkness is really endless. This album only confirms my words. Deadly rotting doom death metal that will have you exhuming stinking pieces of pissing flesh! A powerful horror experience!



tracklist:
1. Poetry "Epitaffio"
2. Larvae
3. Doomed Exist
4. Lust for the Dead
5. Sickening Cadaveric Perversion
5. Cold Euphoria

band:
Lucilia Sericata - Songwriting/Vocals/Guitar/Synths
Maso Alastor Desekrator - Bass
Tom "Coroner" - Drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý osmnáctý - Plzeňské podsvětí


Příběh pětistý osmnáctý - Plzeňské podsvětí

Zavřel jsem za sebou rezavé dveře a neskutečně se lekl. Na plesnivých schodech to klouzalo a dunění, které jsem zaslechl mi připadalo jako bombardování. Potom se ozval smích. Takový ten jedovatý. Znáte to, někteří lidé mají zkrátka skřípavý hlas. Jedna z mých teorií o tom, jak se kdo směje, by vydala na tlustá skripta. Zavedl mě do malého kumbálu. Na zdech visely mapy a v teráriích se kroutili nějací červi. Vypadalo to jako úkryt sériového vraha. Začal vyprávět o houbách. Jak jsou skvělé, jak pomáhají řešit vlhkost. Jak jsou lepší než lidé. Nakonec se stejně rozložíme a představ si, že nás napadne plíseň. Po chvilce jsem ztratil pozornost. Původně jsem sem ani nechtěl. Jenže mojí milou napadlo, že bych se mohl poptat po civilce. Nějaká její spolužačka chodila s klukem, co už měl školu za sebou a zrovna si kroutil službu v plzeňském podzemí. A protože byl i biolog, tak se během úklidu chodeb, provázení návštěvníků a různých dalších činností, věnoval i houbám, které studoval. Když jsem jej viděl na světle božím, připomínal mi krtka. Špatně viděl, neustále mžoural. Navíc měl hodně světlou pleť. Vypadá jako hlíst, řekla o něm jedna kamarádka.

Plzeňské podsvětí jsem moc neznal. Na metal jsem zašel jen občas. Nebylo s kým a tak jsem nestihl období největší slávy Sorath, počátky Stínů plamenů, ani ještě spících Trollech. Byl jsem mimo. Z kolejí se chodilo maximálně tak na hard core, u kterého si hodně vybírám. Zábavovky mě nebavily a s celou českou scénou jsem dávno ztratil úplně kontakt. Jel jsem si ty svý zahraniční kapely, vyrážel na dlouhé výlety do Prahy. Někdy si říkám, jestli jsem nebyl divnej. Jezdit sám na koncerty? To se tenkrát zase tolik nenosilo. Jenže já neměl moc na výběr. Když už jsem někoho mě podobného potkal, tak zůstal na škole tak dva semestry a pak se odstěhoval do rodného města. Možná jsem v tomhle byl ztracenej, ale odebíral jsem pořád Spark, který byl v téhle době doslova studnicí. Sem tam jsem si koupil i nějaký další časák v Music Records, ale hlavní pro mě byly stejně nakonec náslechy. Se sluchátky na uších jsem si dělal na kapely vlastní názor, nikdo mě neovlivňoval. Vybíral jsem podle tipů a recenzí. Ale nakonec jsem stejně koupil jenom to, co se mi líbilo. Třeba k norskému blacku jsem se dostal poměrně pozdě. Zato starý doom a prapůvodní black jsem měl naposlouchanej fakt dobře. Bylo to nakonec vždy hlavně o vzájemných sympatiích, o zvuku. Každý objev pro mě znamenal cihlu zlata. Ale to zrovna vám asi nemusím vykládat.

Procházeli jsem chodbami, které se mi zdály nekonečné. Ukazoval mi zpola zasypané vchody, které vedly ven, procházeli jsme kolem hospod, nad stokou, nahlíželi jsme jak nějací trpaslíci do života jiných. Ukázal mi spoustu různých koutů, kolonii krys i houby, které pěstoval ve velkých truhlících. Tobě nevadí, že jsi tu pořád sám? Ptám se ho a on se na mě ve světle baterky zašklebí. Lidí jsou divný, klidně se bez nich obejdu. Hele, blondýnka mi říkala, že chodíš s Pavlou. Ještě si dělala srandu, že když se vezmete a budete mít dítě, musí se jmenovat taky Pavel nebo Pavla. Odpověděl, že jako jo, že spolu chodí, ale že se na potomky teda vůbec necítí. Hlavní je pro mě výzkum. Byl to tak trošku šílenec a rozhodně nebyl moje krevní skupina. Připadalo mi na něm něco divného. Už jsem viděl na brigádách zloděje i vrahy, vyšinutý, děvky i další různou spodinu. Potkal jsem mafiány, bejvalý veksláky a moc dobře jsem dovedl vytušit, od koho se mám držet dál. Plzeň, stejně jako Boleslav, měla svoje podsvětí. Obchod s bílým masem. Objednat jste si mohli cokoliv. Jednou jsem byl v hospodě svědkem toho, jak někdo sháněl malýho kluka. Chtělo se mi blejt. Od temnoty se musí člověk držet dál. Jinak ho zabije.

Ono se to nezdá, ale úplně něco jiného je jít chodbami jako návštěvník a nebo tam být několik dlouhých hodin. Hele, docela bych šel ven. Nejsem zvyklej. Měl jsem chuť na pivo. Potřeboval jsem vzduch. Usmál se, jako slizký had. Tak jo, jdeme. Směr Parkány. Zahnul doprava, pak doleva, překročili jsme mrtvou krysu. Ze zdí odkapával hnis. Nestíhal jsem. Nejednou jsem ucítil průvan, ránu a zůstal jsem stát ve tmě. V absolutní tmě. Sám. Můj průvodce vůbec nereagoval na moje volání. Co teď? Jako sranda dobrý, ale jinak tedy nic moc. Nikde nikdo. Jen tiché škrábání za mnou a tep srdce v hlavě. Sedl jsem si na zem. Netrvalo to ani hodinu, nevím, ztratil jsem pojem o čase a měl jsem pocit, že asi zmrznu. Hlavou mi lítalo obrovské množství myšlenek. Zblázním se? Sežerou mě krysy? Vlastně ani nevím, proč se mi spustily slzy. Asi se tělo bránilo nepřirozené tmě. Ono si to totiž nikdo moc neuvědomuje. Na chalupě v Jizerkách je také tma, ale aspoň vám svítí měsíc a hvězdy. Tady nebylo nic. Jenom já, zatuchlina a škrábání o stěnu. 

Prošel jsem si všemi stádii paniky. Řval jsem, vyhrožoval, plakal, dusil se. Ano, nemohl jsem dýchat. Byl to extrém i pro moje tehdy velmi dobře trénované tělo. Nakonec jsem propadl apatii a začal si na zeď promítat různé obrazy. Byl jsem na koncertech kapel, co jsem měl tak rád, toulal jsem se po lese, sekal dříví v Jizerkách, převaloval se v peřinách s blondýnkou. Potom se mi sevřel žaludek a dostal jsem hlad a hlavně žízeň. Někdo jde. Ne, zase omyl, zase jenom naivní představa. On mě tady fakt nechal, co je tohle za debila. Tako jako ve dvaceti zemřu mezi plísní a houbama? Vždyť toho mám ještě spoustu před sebou. Chtěl bych mít děti, navštívit spoustu zemí. Zařídit si byt, dočíst celou Dunu. Modlil jsem se. Umřu. Jako já fakt chcípnu ve tmě. Potil jsem se, zničehonic jsem se potil. A ucítil jsem na zádech průvan. Někde tady musí být průlez. Taky jsem uslyšel šustot. Takové divné tápání. Jasně, pohoda, konec paniky, Pavel není žádný zvíře. Jenže to nebyl Pavel. Daleko, za zatáčkou se odsunuly dveře a v nich se objevil troll. Nebo nějaké divné stvoření z podsvětí. Ty vole, co je zase tohle, řekl jsme nahlas.

Co tady děláš? Ozvalo se odněkud zespoda. Potom mi do očí udeřil kužel světla a málem jsem oslepl. Sem nikdo nesmí! Další skřehotavej hlas. Asi když děláte v podzemí, tak vám hlasivky nasáknou chladem. Kdo jste, zeptal jsem se opatrně. Dělám tady, co asi. Pochopil jsem, že je to asi žena, i když tak nevypadala. Chytla mě za ruku a táhla do vedlejší chodby. Otevřela klíčem. Konečně jsem jí viděl. Byla opravdu trpaslík. Žena, ale hodně malinká. Vyděsil jsem se ještě víc. Chvíli jsem blekotal nějaké omluvy a výmluvy a odkazoval se na Pavla. Jasně, miláček si zase z někoho vystřelil, pochopila najednou. Následoval smích, který kdybych slyšel před chvílí ve tmě, asi by mi puklo srdce. Najdeš ho Na Parkánech v hospodě, sedává vzadu v rohu. Vydal jsem se tedy směr hospoda. Objednal jsem si pivo, vypil ho na ex a poprosil o další. Fakt tam seděl. Usmíval se. Měl jsem sto chutí ho kopnout do ksichtu. Přisedl jsem si a chtěl řvát, ale on se místo toho klidně zeptal, jak se mi líbilo v opravdové tmě. 

Vlastně se neomluvil, ale objednal mi pivo. Jako na civilku bych s tebou mohl počítat. Jestli ses teda dole neposral. Popíjeli jsme a on se postupně rozvázal. Začal se přede mnou odehrávat příběh, který bych raději neslyšel. Ve zkratce se jednalo o kdysi malého kluka, který měl despotickou matku a otce, který jej zneužíval. Chvílemi, když popisoval některé pasáže, tak jsem si zacpával uši. Byl hodně detailní a když skončil, byli jsme poměrně dlouho ticho. Co ta dáma, co mě pustila ven? Myslíš TO? My ji tak říkáme. Ani nevím, jak se jmenuje. Ona si prošla různými děcáky, rodiče ji kvůli postižení nechtěli. Hele, ale je šikovná, vleze úplně všude. Bylo to zase divný Uvědomil jsem si, že jsem sice pubertu strávil s otcem, který chlastal první ligu a dělal hnusný věci, ale s tímhle nemůžu dnes nikoho šokovat. Už jsem měl dost, ale on pořád že ne, že musíme ještě někam zajít. Šlo mi o civilku, i když po celém dni jsem si říkal, že taková knihovna by nebyla úplně špatná. Vyrazili jsme do šumu. Řekl, že bude platit.

Na alkoholu je hezká jedna věc. Dokáže ohlodat lidi na kost. Odhalit jejich pravou tvář. Vytáhnout na povrch myšlenky, které by jinak zůstaly v podvědomí. Vždycky jsem nechápal dvojice, které spolu nikdy nepařily, nebyly ve společnosti. Jak si můžou rozumět, když o sobě neví, jací doopravdy jsou? Já třeba když piju, tak bych každého objímal a miloval. Piju do radosti, jak říkával můj děda. Pavel byl můj pravý opak. Každým dalším pivem, rumem, v každém podniku, do kterých jsme táhli, byl hnusnější a děsivější. Nechápal jsem, co na něm Pavla vidí. Ona taková hezká, on křivý uvnitř i venku. Mluvil o temnotě, o tmě, pořád dokola. Jak by chtěl zavřít, podívej třeba támhletu, ta má takovej nevinnej obličej, do sklepa. Hrabalo mu. Nejdřív jsem si myslel, že je to jen taková hororová sranda. Ale nebyla. Když jsem to pochopil, tak jsem normálně utekl. Měl jsem toho plný zuby. Už jsem civilku v plzeňském podzemí ani nechtěl. Umřel bych tam. Já potřebuji k životu světlo a vzduch. Ještě jsem nevěděl, že skončím v nemocnici. O tom ale až někdy jindy. 

Pavla se za několik měsíců v Pavlem rozešla. Jen mávla rukou a řekla něco o tom, že to byl úchyl. Nezbývalo mi, než s ní souhlasit. Uběhlo několik let, plánovali jsme rodinu. Byli jsme spolu, měli byt, obyčejný život. Tehdy jsem ještě kupoval ve čtvrtek noviny. Takový zvyk z minulosti. Pokaždé jsem si sednul a četl čím dál tím méně článků. V regionální příloze byl jeden sloupek věnovaný Pavlovi. Ano, můj milý čtenáři. Jeho děsivé sny se bohužel staly skutečností. Jsem moc rád, že ho chytili u první vraždy. Pojď sem, řeknu své milé, podívej, to je on. Přeběhl mi mráz po zádech. V plzeňském podzemí jsem od té doby nebyl. Nebojím se tmy, ale nějak se mi nechce. Co když ho pustili z vězení? 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 10. května 2025

Interview - DORMANT ORDEAL - A freezing, raw, death metal shadow! Brutality and technique meet absolute darkness!


Interview with death metal band from Poland - DORMANT ORDEAL.

Answered Maciej Nieścioruk (guitars), thank you!

Recenze/review - DORMANT ORDEAL - Tooth and Nail (2025):

Ave DORMANT ORDEAL, greetings to beautiful Krakow! Just last week my friend and I were in a pub reminiscing about your concert in 2023 in Pilsen with SONUM and HEAVING EARTH. I remember standing under the stage the whole time and devouring literally every tune, every note. I forgot to thank you then, so belatedly - thank you very much for the excellent concert! Have you played live somewhere the songs from the new album "Tooth and Nail"? What was the response like? What did the fans actually say about the new album?

Hello, thanks for having us. I remember this gig, solid performances from all the bands and good reception despite rather humble attendance. Pilsen’s a charming city, by the way, we managed to sightsee a bit before the show. And no, we haven’t had the chance to play songs from the new album live yet, that will have to wait. From what we can see and hear online, listeners seem to appreciate the new one, it performs pretty well on streaming platforms and the reviews are mostly positive.


The new album got into my blood immediately. You continue your journey on it. You play death metal, but you don't shy away from technical, black metal and progressive elements. Where did you want to go from the last record? Did you have a vision? And how long did it take to write?

The worst we could do is paint ourselves into a corner and be afraid of change. This album is definitely less technical than previous ones, but still pretty hard to nail performance-wise. All these traits of black, prog, post, dissonant metal are just flavors, we never wanted to call ourselves anything more than a death metal band - and even that is kind of restrictive, although it’s probably the closest to the aesthetics we’re after. At some point after the release of the third album I sat down and said to myself “how do we top The Grand Scheme of Things” and it turned out we only needed to write an album that would be good on its own. And so I wrote Tooth and Nail without ever thinking about the previous one. The “difference” came naturally. It took me about two years to write this one, including all breaks and pauses.

Speaking of creating new songs... How do they actually come about? I'm talking about the process now. When does it come, the idea for a new riff, melody? How does a new song come about with DORMANT ORDEAL?

It starts with the guitar, always has. I just sit and play and while most of the time what I play sucks, sometimes something hits the spot. Then I start to play around it to find out the best root note and at least an approximate place in the song. That’s probably the hardest part. Once I get it, it’s easier to think about the rest, it just has to follow. I was never a riff bank guy, I don’t assemble songs from randomly selected riffs and I hope people can hear it.


When I heard the new song for the first time, I thought it had a "nicer" cleaner sound. Was that the purpose? After some time, I realized that the new one was more powerful, more airy. Was that the intention? I think all the instruments and the atmosphere come out better. Where did you record and who is responsible for the mixing and mastering?

This is our fourth album and except for the debut which was recorded in our rehearsal basement, everything else was recorded/mixed in Warsaw in the same JNS Studio under the watchful eye of Paweł Grabowski. When we went there to record Tooth and Nail we spoke about the sound we’re after and since we also worked together on The Grand Scheme, it was our starting point. I’ve listed what I thought could have been done better and we took it from there. For instance, I wanted a fuller sounding drums, more pumped up and also heavily distorted bass to accompany them. Glad to hear you like the results.

The cover artwork by Morgan Sorensen is also interesting. The first thing I thought when I saw it was that it was loosely inspired by ancient Egyptian or Greek paintings. Or am I wrong? How did you choose the cover and how does it relate to the music on this year's album?

Artwork was something I gave a lot of thought to. I wanted violence, but not gory violence. I can call myself a fan of standard death metal art, I grew up on Cannibal Corpse albums after all, I never wanted that for us. Regarding the Greek paintings remark, I never noticed it until someone asked me the same question. That was never my intention, but I can see where it comes from. It is actually inspired by Zofia Stryjeńska’s painting, but we added some details to underline the message. I think Morgan nailed it, it’s an eye-striking piece and if it sparks any interest then our job is done.


When you performed at the aforementioned concert in Pilsen a few years ago, you were a four-piece band. But in the new promo photos you are always just two. Why the personnel changes? For example, a change of drummer is always very crucial for death metal.

People whom we played this tour with were never a part of the band, they’re just touring musicians we asked for help. They have their own bands where they can realize their potential: Lucass has G.N.I.D.A. and Łukasz plays bass in Cursebinder. The latter also has Dormant’s vocalist in their ranks, if you haven’t heard about them yet. The classic lineup played on the first two albums and since then we lost our longtime drummer and bass player. That’s why there’s only two of us in the photos - that’s the whole band at the moment. Change of any member might be crucial, I agree, but it may end up being pretty liberating and refreshing when it comes to new material.

You play death metal, which is demanding in terms of playing technique. But you're not afraid to experiment and put other influences into your music. When you started out, you must have been inspired by someone. Can you please reminisce for us about your musical beginnings? Did you go to any music schools? Do you have a formal education or are you self-taught? And who was your role model?

I was just ten years old when my older brother brought home a cassette with some Sepultura songs, showed me some of their pictures and in no time I basically wanted to become a Max Cavalera. Pretty quickly my interests expanded onto death metal, mainly classic American bands from the 90’s. And so I borrowed a guitar from someone and started learning how to play it. I’m a self-taught guitarist and never took a lesson. As for the experiments, this style gives me means of expression and some kind of aesthetics that are closest to my heart, but there’s plenty of stuff outside of it that fascinates me and that’s why it might seem like we’re reaching outside the genre, I suppose.


I like Poland, among other things, because we have a common history. I also like watching your movies, TV shows, but especially the whole metal music scene. I think it's very strong. But that's my view from the outside. How do you perceive your death metal scene? I mean now as a fan but also as a musician (what about your labels, promoters)?

I pretty much stopped paying attention to the Polish metal scene some time ago. There’s obviously a vast metal scene in Poland, but mostly due to the post-black genre that appeared a few years ago and, in my humble opinion, has already overstayed its welcome. I’m sure there are many awesome Polish death metal bands out there, I just don’t actively seek them out. If I were to pick one less known death metal band that people should be aware of, that would be Obsidian Mantra, I enjoyed their last record. As for the labels, there are big players like Agonia or Pagan, but we never grabbed their attention. In those circumstances, signing a deal with Willowtip was really a no-brainer.

When you played at our place in Pilsen, the attendance was decent. But it's clear that death metal concerts (unless a really big name is playing) are not part of the mainstream. If you organize an event in beautiful Krakow (I really like your city a lot, even my ancestors lived there), how many people will come? And do you enjoy live concerts? Do you prefer small clubs or big festivals?

Live shows are a complicated matter. First and foremost, we don’t have a drummer and since there’s not many drummers out there interested in playing with us, we need to hire one if we wish to play live and that’s expensive. Second, I don’t like it that much. It’s a sum of small parts like long distance traveling in a small bus, poor sleeping hours, poor food quality or the feeling of losing money every day. 20 years ago I wouldn’t mind, these days I simply prefer writing songs at home. However, the other Maciej, the vocalist, absolutely loves playing live, so I usually agree because of that. I honestly have no idea how many people would come if we played in Kraków these days, the last time we played here was with Decapitated in 2022 and the majority of people came to see them. As for the last question - most of all I prefer playing in the dark and our status doesn’t allow us to do that at festivals. So even the least crowded club show would be better than a festival for me.

 

You're both experienced musicians. You have your fourth full-length album out this year. You're on a very good label, Willowtip Records. Do you have any more dreams? Where do you want to go with the band in the future? Are you tempted to do some bigger tours?

Bigger tours for a band like ours would only come in the form of a support slot for a much bigger band. I wouldn’t mind joining Decapitated for another run across Poland, for example. There’s no agenda, though. This band is our creative outlet and we take it day by day. Right now we have a nice deal with Willowtip which is a significant step forward from being unsigned for so many years. Personally, the only thing that matters to me right now is the fifth album.

How would you define your relationship with music? What does death metal, black metal mean to you? Can you look at it from a philosophical point of view? Is music a lifestyle for you or more of a hobby?

As an artist, metal genres provide me with the tools necessary to visualize the creative intent. As a fan, death metal is energy, an outlet for darker emotions, sometimes even a confidence boost. At this point it is a lifestyle, I’ve been breathing this music for over 30 years now, but these days I no longer feel the need to limit myself within it.

 

What are DORMANT ORDEAL planning in the next few months? If you have something to say to fans, labels, promoters, here is the space…

As I said earlier, there’s no plan. Maybe we’ll book some live shows, I don’t know, we’ll see. The new album’s out and, contrary to what the internet is trying to tell me, it’s not a beginning, but rather an end to a chapter. To all our fans and listeners - we see you and we appreciate you. Thank you for the interview, Jakub.

I have all your albums in my collection. I would really like to thank you from the bottom of my heart for your music. And of course for the interview. I really appreciate it. I wish you as much inspiration as possible, packed clubs with fans, the best possible CD and merchandise sales and may you do well in your private life!


about DORMANT ORDEAL on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DORMANT ORDEAL - Tooth and Nail (2025):







---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - DORMANT ORDEAL - Mrazivá, syrová death metalová stínohra! Brutalita a technika se zde potkávají s absolutní tmou!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Polska - DORMANT ORDEAL.

Odpovídal Maciej Nieścioruk (kytara), děkujeme!

Recenze/review - DORMANT ORDEAL - Tooth and Nail (2025):

Ave DORMANT ORDEAL, zdravím do krásného Krakova! Zrovna minulý týden jsme s kamarádem v hospodě vzpomínali na váš koncert v roce 2023 u nás v Plzni se SONUM a HEAVING EARTH. Bylo to skvělé vystoupení. Pamatuji si, že jsem stál celou dobu pod pódiem a hltal doslova každý tón, každou notu. Zapomněl jsem tenkrát poděkovat, tak tedy opožděně – děkuji moc za vynikající koncert! Hráli jste už naživo někde i skladby z nového alba „Tooth and Nail“? Jaké byly ohlasy? Co vlastně říkají na novinku fanoučsci?

Dobrý den, děkujeme za rozhovor. Vzpomínám na tento koncert, solidní výkony všech kapel a dobré přijetí i přes poměrně skromnou účast. Plzeň je mimochodem kouzelné město, stihli jsme si před koncertem trochu prohlédnout památky. A ne, ještě jsme neměli možnost zahrát písně z nového alba naživo, to bude muset počkat. Z toho, co vidíme a slyšíme na internetu, se zdá, že posluchači novinku oceňují, na streamovacích platformách si vede docela dobře a recenze jsou vesměs pozitivní.


Nové album se mi ihned dostalo do krve. Pokračujete na něm ve své cestě. Hrajete death metal, ale nebráníte se ani technickým, black metalovým i progresivním prvkům. Kam jste se chtěli posunout od minulé nahrávky? Měli jste nějakou vizi? A jak dlouho vlastně trvalo skládání?

Nejhorší, co bychom mohli udělat, je zahnat se do kouta a bát se změn. Tohle album je rozhodně méně technické než předchozí, ale pořád je docela těžké ho výkonnostně přibít. Všechny ty rysy black, prog, post, disonantního metalu jsou jen příchutě, nikdy jsme se nechtěli nazývat ničím jiným než deathmetalovou kapelou - a i to je trochu omezující, i když je to asi nejblíž estetice, o kterou nám jde. V určitém okamžiku po vydání třetího alba jsem si sedl a řekl si „jak překonáme The Grand Scheme of Things“ a ukázalo se, že nám stačí napsat album, které bude dobré samo o sobě. A tak jsem napsal Tooth and Nail, aniž bych vůbec myslel na to předchozí. Ta „odlišnost“ přišla přirozeně. Napsat ho mi trvalo asi dva roky, včetně všech přestávek a pauz.

Když už jsme u tvorby nových songů…Jak vlastně vznikají? Myslím tím teď samotný proces. Kdy to přijde, nápad na nový riff, melodii? Jak vzniká u DORMANT ORDEAL nová skladba?

Začíná to kytarou, vždycky to tak bylo. Prostě sedím a hraju, a i když většinou to, co hraju, stojí za prd, občas se mi něco povede. Pak si s tím začnu hrát, abych našel nejlepší kořenový tón a alespoň přibližné místo v písničce. To je asi ta nejtěžší část. Jakmile ho získám, je snazší přemýšlet o zbytku, ten už musí následovat. Nikdy jsem nebyl riffová banka, neskládám písničky z náhodně vybraných riffů a doufám, že to lidi slyší.


Když jsem slyšel novinku poprvé, říkal jsem si, že má takový „příjemnější“ čistší zvuk. Bylo to účelem? Po nějakém čase jsem si uvědomil, že je novinka taková mocnější, vzdušnější. Byl to záměr? Podle mě lépe vyniknou všechny nástroje i atmosféra. Kde jste vlastně nahrávali a kdo je podepsán pod mixem a masteringem?

Toto je naše čtvrté album a kromě debutu, který jsme nahráli ve zkušebně ve sklepě, bylo vše ostatní nahráno/mixováno ve Varšavě ve stejném studiu JNS pod dohledem Pawła Grabowského. Když jsme tam jeli nahrávat Tooth and Nail, mluvili jsme o zvuku, o který nám jde, a protože jsme společně pracovali i na The Grand Scheme, byl to náš výchozí bod. Vyjmenoval jsem, co by se podle mě dalo udělat lépe, a od toho jsme se odvíjeli. Například jsem chtěl plnější zvuk bicích, více napumpované a také silně zkreslené basy, které by je doprovázely. Jsem rád, že se vám výsledek líbí.

Zajímavý je i obal, který vytvořil Morgan Sorensen. Jako první, když jsem jej viděl, mě napadlo, že je volně inspirovaný starými egyptskými nebo řeckými malbami. Nebo se pletu? Jak jste obal vybírali a jak souvisí s hudbou na letošním albu?

O výtvarné stránce jsem hodně přemýšlel. Chtěl jsem násilí, ale ne krvavé. Můžu se označit za fanouška standardního deathmetalového umění, koneckonců jsem vyrostl na albech Cannibal Corpse, to jsem pro nás nikdy nechtěl. Co se týče poznámky o řeckých malbách, nikdy jsem si jí nevšiml, dokud mi někdo nepoložil stejnou otázku. Nikdy to nebyl můj záměr, ale chápu, odkud to pochází. Ve skutečnosti je to inspirováno obrazem Žofie Stryjeńské, ale přidali jsme tam pár detailů, abychom podtrhli poselství. Myslím, že Morgan to trefil, je to dílo, které bije do očí, a pokud vzbudí nějaký zájem, pak jsme odvedli dobrou práci.


Když jste před lety vystupovali na zmiňovaném koncertě v Plzni, byli jste čtyřčlennou kapelou. Na nových promo fotkách jste ale vždy už jenom dva. Proč vlastně došlo k personálním změnám? Třeba změna bubeníka bývá pro death metal vždy velmi zásadní.

Lidé, se kterými jsme hráli na tomto turné, nikdy nebyli součástí kapely, byli to jen muzikanti na turné, které jsme požádali o pomoc. Mají své vlastní kapely, kde se mohou realizovat: Lucass má G.N.I.D.A. a Łukasz hraje na basu v Cursebinder. Druhá jmenovaná kapela má ve svých řadách i zpěváka Dormant, pokud jste o nich ještě neslyšeli. Klasická sestava hrála na prvních dvou albech a od té doby jsme přišli o dlouholetého bubeníka a basáka. Proto jsme na fotkách jen dva - to je momentálně celá kapela. Souhlasím, že změna jakéhokoli člena může být zásadní, ale ve výsledku to může být docela osvobozující a osvěžující, pokud jde o nový materiál.

Hrajete death metal, který je náročný na techniku hraní. Nebojíte se ale ani experimentovat a vložit do hudby i jiné vlivy. Když si s hudbou začínal, určitě tě někdo musel inspirovat. Zavzpomínáš pro nás prosím na své hudební počátky? Chodil si do nějaká hudební školy? Máš oficiální vzdělání nebo jsi samouk? A kdo byl tvým vzorem?

Bylo mi pouhých deset let, když můj starší bratr přinesl domů kazetu s písněmi Sepultury, ukázal mi několik jejich fotek a já se v podstatě okamžitě chtěl stát Maxem Cavalerou. Poměrně rychle se mé zájmy rozšířily na death metal, hlavně na klasické americké kapely z 90. let. A tak jsem si od někoho půjčil kytaru a začal se na ni učit hrát. Jsem kytarista samouk a nikdy jsem nechodil na žádné lekce. Co se týče experimentů, tenhle styl mi dává výrazové prostředky a jakousi estetiku, která je mi nejbližší, ale je spousta věcí mimo něj, které mě fascinují, a proto se může zdát, že saháme mimo žánr.


Mám Polsko rád mimo jiné i kvůli tomu, že máme společnou historii. Rád sleduji i vaše filmy, seriály, ale hlavně celou metalovou hudební scénu. Podle mě je hodně silná. Jenže to je můj pohled zvenku. Jak vnímáš vaši death metalovou scénu ty? Myslím tím teď jako fanoušek, ale i muzikant (co vaše labely, promotéři)?

Polské metalové scéně jsem se přestal věnovat už před nějakou dobou. V Polsku samozřejmě existuje rozsáhlá metalová scéna, ale hlavně kvůli postblackovému žánru, který se objevil před několika lety a podle mého skromného názoru už se přežil. Jsem si jistý, že existuje spousta skvělých polských deathmetalových kapel, jen je aktivně nevyhledávám. Kdybych měl vybrat jednu méně známou deathmetalovou kapelu, o které by lidé měli vědět, byla by to Obsidian Mantra, jejich poslední deska se mi líbila. Co se týče vydavatelství, jsou tu velcí hráči jako Agonia nebo Pagan, ale nikdy jsme je nezaujali. Za těchto okolností bylo podepsání smlouvy s Willowtip opravdu významné.

Když jste hráli u nás v Plzni, tak byla návštěvnost slušná. Jasné ale je, že death metalové koncerty (pokud nehraje nějaké opravdu velké jméno), nepatří k mainstreamu. Když uspořádáte akci v krásném Krakově (mám vaše město opravdu hodně rád, dokonce tam žili mí předci), kolik tak přijde lidí? A baví vás živé koncerty? Máte raději malé kluby anebo velké festivaly?

Živá vystoupení jsou komplikovaná záležitost. Především nemáme bubeníka, a protože není moc bubeníků, kteří by s námi chtěli hrát, musíme si ho najmout, pokud chceme hrát živě, a to je drahé. Zadruhé mě to moc nebaví. Je to součet malých částí, jako je cestování na dlouhé vzdálenosti v malém autobuse, špatný spánek, špatná kvalita jídla nebo pocit, že každý den přicházíme o peníze. Před dvaceti lety by mi to nevadilo, v dnešní době prostě raději píšu písničky doma. Nicméně druhý Maciej, zpěvák, naprosto miluje živé hraní, takže kvůli tomu většinou souhlasím. Upřímně netuším, kolik lidí by přišlo, kdybychom dnes hráli v Krakově, naposledy jsme tu hráli s Decapitated v roce 2022 a většina lidí přišla na ně. Co se týče poslední otázky - ze všeho nejraději hraju potmě a to nám náš status na festivalech neumožňuje. Takže i ta nejméně zaplněná klubová show by pro mě byla lepší než festival.

 

Jste oba zkušení muzikanti. Máte letos na svém kontě čtvrté dlouhohrající album. Jste u velmi dobrého labelu Willowtip Records. Máte ještě nějaké sny? Kam se chcete s kapelou v budoucnu posunout? Láká vás třeba nějaké větší turné?

Větší turné pro kapelu, jako je ta naše, by přišlo pouze v podobě předskakování mnohem větší kapele. Nevadilo by mi, kdybych se připojil k Decapitated a projel s nimi například Polsko. Nemáme ale žádný program. Tahle kapela je naše tvůrčí východisko a bereme to den po dni. Právě teď máme pěknou smlouvu s Willowtip, což je významný krok kupředu od toho, že jsme tolik let nebyli pod žádným labelem. Pro mě osobně je teď důležitá jen pátá deska.

Jak bys definoval svůj vztah k hudbě? Co pro tebe znamená death metal, black metal? Klidně se na to můžeš podívat i z pohledu filozofie? Je pro tebe hudba životním stylem nebo spíš koníčkem?

Jako umělci mi metalové žánry poskytují nástroje potřebné k vizualizaci tvůrčího záměru. Pro mě jako fanouška je death metal energií, odreagováním temnějších emocí, někdy i posilou sebevědomí. V tuto chvíli je to životní styl, dýchám tuto hudbu už přes třicet let, ale v těchto dnech už necítím potřebu se v ní omezovat.

 

Co chystají DORMANT ORDEAL v nejbližších měsících? Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, zde je prostor…

Jak jsem již řekl, žádný plán neexistuje. Možná nějaké živé koncerty, nevím, uvidíme. Nové album je venku a navzdory tomu, co se mi snaží namluvit internet, není to začátek, ale spíš konec jedné kapitoly. Všem našim fanouškům a posluchačům - víme o vás a vážíme si vás. Děkujeme za rozhovor, Jakube.

Mám ve své sbírce všechna vaše alba. Opravdu od srdce bych vám rád poděkoval za vaši hudbu. A samozřejmě i za rozhovor. Velmi si toho vážím. Přeji vám co nejvíc inspirace, narvané kluby fanoušky, co nejlepší prodeje CD i merchandise a ať se vám daří i v soukromí!

about DORMANT ORDEAL on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DORMANT ORDEAL - Tooth and Nail (2025):







---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine