DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 18. května 2025

Recenze/review - ESCARNIUM - Inexorable Entropy (2025)


ESCARNIUM - Inexorable Entropy
CD 2025, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Cítil jsem, vnímal jsem jeho přítomnost. Stál ve stínu, pomalu odkrýval svoji tvář. Měnil jednotlivé výrazy. Od jedovatého úsměvu, až po ten děsivý, plný kroutících se červů. Z očí mu tekla krev a objevil se pokaždé, když se stalo něco zlého. Čerpal energii z utrpení a bolesti. Nejdřív jsem si myslel, že je to jenom duševně nemocný jedinec. Jenže potom jsem jej potkal. Démona temnoty, zosobnění samotného ďábla.

Krve by se ve mě nedořezal, když jsme slyšel nové album brazilských maniaků ESCARNIUM poprvé. Jedná se přesně o takový ten hrubozrnný, surový a špinavý death metal, který se hraje nejen v podzemních klubech. Jedná se také o hudbu, která není z tohoto světa. Musela být vytvořena a složena přímo v záhrobí. V nekonečné říši smrti. 


Kapelu jsem si pro sebe objevil na jednom undergroundovém koncertu. Z pódia ke mě stékala zkažená krev a již po několika skladbách jsem věděl, že tohle je přesně smrt v podobě, v jaké ji mám nejraději. Surová, ošklivá a krutá. Jako pohřeb do země, samozřejmě v prašivé rakvi a nejlépe zaživa. Brazilci nadále pokračují ve své morbidní práci (volně inspirováni a ovlivněni kapelami jako KRISIUN, INCANTATION, VITAL REMAINS, IMMOLATION, VOMITORY, MORBID ANGEL, ANGELCORPSE) a dělají to opět velmi přesvědčivě. Jako vždy se skvělým zvukem, se zajímavým stylovým obalem, ale hlavně se spoustou krutých děsivých nápadů. Poslech se tak pro mě stal spíše pradávným obřadem pro vyvolávání temných sil, než jen obyčejným setkáním. Zahalen do krvavé mlhy jsem pokaždé sestoupil do nekonečných chodeb Hádovy říše, abych za řekou Styx usedl ke kulatému stolu se svými vlastními démony. Jednotlivé skladby jsou napsány velmi uvěřitelně, opravdově a smrdí sírou. ESCARNIUM opět potvrzují, že jsou právoplatnými členy cechu hrobnického. Způsobů, jakými můžete zemřít je nekonečné množství. Ten který nám předkládají tihle prokletí maniaci z Brazílie, vás roztrhá na kusy, dostane se vám do vnitřností jako nějaká hnusná choroba. Alespoň mě se to stalo. Cítil jsem, vnímal jsem jeho přítomnost. Stál ve stínu, pomalu odkrýval svoji tvář. Měnil jednotlivé výrazy. Od jedovatého úsměvu, až po ten děsivý, plný kroutících se červů. Z očí mu tekla krev a objevil se pokaždé, když se stalo něco zlého. Čerpal energii z utrpení a bolesti. Hnisem, špínou, misantropií a absolutním zlem nasáklý death metal! Potkáte své vlastní démony! 


Asphyx says:

I felt, I sensed his presence. He stood in the shadows, slowly revealing his face. He was changing individual expressions. From a venomous smile to a terrifying one, full of wriggling worms. His eyes were bloodshot and he appeared every time something bad happened. He drew energy from suffering and pain. At first I thought he was just a mentally ill individual. But then I met him. The demon of darkness, the personification of the devil himself.

He wouldn't have cut the blood in me when we first heard the new album from Brazilian maniacs ESCARNIUM. This is exactly the kind of coarse-grained, raw and dirty death metal that is played not only in underground clubs. It is also music that is not of this world. It must have been created and composed in the beyond. In the infinite realm of death. 


I discovered the band for myself at an underground gig. The stage was dripping with bad blood and after a few songs I knew that this was death in the form I like it best. Raw, ugly and cruel. Like a burial in the ground, in a dirty coffin of course, and preferably alive. The Brazilians continue their morbid work (loosely inspired and influenced by bands like KRISIUN, INCANTATION, VITAL REMAINS, IMMOLATION, VOMITORY, MORBID ANGEL, ANGELCORPSE) and they do it again very convincingly. As always with a great sound, with an interesting stylish cover, but most of all with a lot of cruel scary ideas. For me, listening to this has become more of an ancient ritual for summoning dark forces than just a simple encounter. Shrouded in a bloody mist, I descended each time into the endless corridors of Hades' realm to sit at a round table with my own demons across the River Styx. The individual tracks are written in a very believable, real way and reek of brimstone. ESCARNIUM once again confirm that they are rightful members of the Gravediggers Guild. The ways in which you can die are endless. The one presented to us by these damned maniacs from Brazil will tear you to pieces, get into your guts like some nasty disease. At least it happened to me. I felt it, I sensed its presence. He stood in the shadows, slowly revealing his face. He was changing individual expressions. From a venomous smile to a terrifying one full of wriggling worms. His eyes were bloodshot and he appeared every time something bad happened. He drew energy from suffering and pain. Death metal soaked in festering, filth, misanthropy and absolute evil! You will meet your own demons!


about ESCARNIUM on DEADLY STORM ZINE:







Tracklist:
01. Fentanyl 
02. Relentless Katabasis 
03. Cancerous Abyss 
04. Inexorable Entropy 
05. The Heritage 
06. Revulsion Of Carbon 
07. Through The Depths Of The 12th Gate 
08. Ashen Path 
09. Pyroscene's Might

band:
Victor Elian - Vocals, Guitars
Gabriel Dantas - Bass
Alex Hahn - Guitar
Nestor Carrera - Drums

Recenze/review - CULT OF FIRE - The One, Who Is Made of Smoke (2025)


CULT OF FIRE - The One, Who Is Made of Smoke
CD 2025, Beyond Eyes

for english please scroll down

Ruce špinavé od popela, tvář plná hebkých slz. Ztratit někoho blízkého bývá vždy niterně bolestivý zážitek. Odešel do nebe? Do jiné dimenze? Rozplynul se v temnotě? Narodí se jednou znovu, převtělí se? Navštíví mě? Těch otázek je mnoho a různá náboženství se na ně snaží odpovídat. Tentokrát se čeští epičtí black metalisté s nezaměnitelným rukopisem, věnovali příběhu mahavidjské bohyně Dhumavati, kterou Šiva odmítl a proklel, aby přijala podobu vdovy. Na novém albu budete sledovat příběh ženy, která byla zavržena po smrti svého muže. Její bolest a utrpení budou přímo hmatatelné. Z reproduktorů k vám poteče velké množství zlé krve, temnoty, chladu, naděje i hledání duchovní cesty.

Pokaždé, když jsem si nové album "The One, Who Is Made of Smoke" poslechl, tak jsem se usmíval. Jako mnich ve stádiu obrody, jako malé dítě, které poprvé spatřilo slunce a ucítilo jeho sílu. Novinka je, jak už to u téhle kapely bývá, velmi emotivní zážitek. Musíte být nastaveni na vesmírnou energii, musíte hledat naději v odlescích hladiny horského jezera. Potom pochopíte. 


Těch nálad, různých odstínů, emocí, je opravdu velké množství. Doporučuji vám klid, samotu, okno otevřené do tmy a potom nové album vynikne nejvíce. Alespoň u mě to tak fungovalo. Jednotlivé motivy jsou složeny velmi precizně a zároveň působí vznešeně, vzdušně, s nadhledem i lehkostí. Jakoby ke mě hudba plynula tak nějak samozřejmě. Stačilo několik okamžiků (ano, seděl jsem v pochmurné továrně a zrovna se začalo rozednívat) a propadl jsem téhle nahrávce naplno. Byl to zásah přímo do mého podvědomí. S chutí jsem se vznášel na lehkých vlnách řeky věčnosti. Pochopil jsem, o čem kapela hraje, zpívá. CULT OF FIRE mají svůj rukopis, image, výraz, což jsou věci, které dnes zase tolik kapel nemá. Starodávná mytologie se zde potkává s black metalem. Je to činěno velmi zajímavým, neotřelým, citlivým způsobem. Z jednotlivých nápadů doslova tryská nadšení, hudba je zde pestrou paletou různých odstínů, které byly přetaveny ve skladby, které jsou chladné i žhavé zároveň. Nové album "The One, Who Is Made of Smoke" se pro mě stalo spíše mantrou, kterou jsem si odříkával a pomalu se dostával do stavu mezi sněním a bděním, který lze velmi těžko vysvětlit, než jen obyčejnou hudbou. Pochopíte jej, až strávíte s novým albem nějaký čas. U někoho možná ke vzájemnému přenosu nedojde, ale nezoufejte, fantazie a emoce nelze uchopit a zotročit. Musí přijít samy, stejně jako tahle nahrávka. Nesmím zapomenout také na vynikající zvuk, který dodává nahrávce na ještě větší uvěřitelnosti (Bruno Varea - mixing, mastering, Zdeněk Šikýř - remastering). O grafice ani motivu na obalu netřeba diskutovat (Eko Margon). Povedl se také na výbornou. Zmínit musím i pro black metal netypické nástroje jako Hammondovy varhany nebo djembe, které jsou nedílnou součástí téhle kapely a krásně doplňují jednotlivé skladby, stejně jako vokály. Nicméně, tohle album je nutné poslouchat jako celek. Nechat se jím unést, vnímat jej všemi póry celého těla, otevřít svoji mysl, nastavit se na stejnou vlnu. Potom se stanete doslova součástí transcendentálního zážitku. Ruce špinavé od popela, tvář plná hebkých slz. Ztratit někoho blízkého bývá vždy niterně bolestivý zážitek. Odešel do nebe? Do jiné dimenze? Rozplynul se v temnotě? Narodí se jednou znovu, převtělí se? Navštíví mě? Ta, která je tvořena kouřem a zakryla skutečnost, přišla, aby vám přinesla vznešený, majestátní i temný epický black metal! Kosmická mocnost extatické prázdnoty! 

Asphyx says:

Hands dirty with ashes, face full of soft tears. Losing someone close to you is always an intimately painful experience. Has he gone to heaven? To another dimension? Disappeared into the darkness? Will he be born again one day, reincarnated? Will he visit me? These questions are many, and different religions try to answer them. This time, the Czech epic black metallers, with their unmistakable signature, have dedicated themselves to the story of the Mahavidian goddess Dhumavati, whom Shiva rejected and cursed to take the form of a widow. On the new album, you will follow the story of a woman who was rejected after the death of her husband. Her pain and suffering will be palpable. A great deal of bad blood, darkness, coldness, hope and the search for a spiritual path will flow from the speakers to you.

Every time I listened to the new album "The One, Who Is Made of Smoke" I smiled. Like a monk in a state of rebirth, like a little child seeing the sun for the first time and feeling its power. The novelty is, as it usually is with this band, a very emotional experience. You have to be attuned to the cosmic energy, you have to look for hope in the reflections of the surface of a mountain lake. Then you will understand. 


There are a lot of moods, different shades, emotions. I recommend peace, solitude, a window open to the darkness and then the new album will stand out the most. At least for me it worked that way. The individual motifs are composed with great precision and at the same time they seem sublime, airy, and light. As if the music flowed to me somehow naturally. It only took a few moments (yes, I was sitting in a gloomy factory and it was just starting to dawn) for me to fall into this recording fully. It was a direct hit to my subconscious. I floated with gusto on the light waves of the river of eternity. I understood what the band was playing, singing about. CULT OF FIRE have their own signature, image, expression, which are things that not so many bands have today. Ancient mythology meets black metal here. It's done in a very interesting, novel, sensitive way. The enthusiasm literally oozes from the individual ideas, the music here is a variety of different shades that have been translated into songs that are cool and hot at the same time. The new album, "The One, Who Is Made of Smoke", became more of a mantra for me to recite to myself, slowly slipping into a state between dreaming and waking that is very hard to explain other than simple music. You'll understand it after you've spent some time with the new album. For some, the mutual transfer may not happen, but don't despair, imagination and emotion cannot be grasped and enslaved. They have to come on their own, just like this record. I mustn't forget the excellent sound that adds even more believability to the recording (Bruno Varea - mixing, mastering, Zdeněk Šikýř - remastering). There is no need to discuss the graphics or the motif on the cover (Eko Margon). It was also excellent. I have to mention also the untypical instruments for black metal like Hammond's organ or djembe, which are an integral part of this band and beautifully complement the individual tracks, as well as the vocals. However, this album must be listened to as a whole. Let yourself be carried away by it, feel it through all the pores of your body, open your mind, set yourself on the same wave. Then you will literally become part of a transcendental experience. Hands dirty with ash, face full of soft tears. Losing a loved one is always a viscerally painful experience. Has he gone to heaven? To another dimension? Disappeared into the darkness? Will he be born again one day, reincarnated? Will he visit me? The one that is made of smoke and obscured reality has come to bring you sublime, majestic and dark epic black metal! The cosmic power of the ecstatic void!


tracklist:
01. Loss
02. Mourning
03. Anger
04. Dhoom
05. Blessing
06. Joy
07. There Is More To Lose

band:
Vladimír Pavelka - Guitars, Bass, Keyboards, Sitar
Vojtěch Holub - Vocals, Lyrics
Peter Heteš - Drums

Natalie Koskinen - Vocals (clean) (on tracks 3 and 4)
Anhalas - Vocals (on tracks 3 and 7)
Ankit Sinha - Vocals (chanting) (on track 7)
Zdeněk Šikýř - Hammond organ
Peter Bubák - Djembe


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý devatenáctý - Arakain v Šeříkovce


Příběh pětistý devatenáctý - Arakain v Šeříkovce

Už nějaký čas jsem se cítil mimo. Se spolužáky jsem si moc nerozuměl. Vlastně by se dalo také napsat, že jsem se vrátil po letech na začátek. Sedával jsem ve velkých přednáškových sálech až úplně nahoře. Na stehnech jsem měl otevřené knížky, které mě zajímaly a někdy dokonce v jednom uchu špunt sluchátka. Profesoři se dole snažili, psali dlouhé vzorce, které jsem nechápal. Chvílemi jsem dokonce přemýšlel, jestli se na to nemám vybodnout a raději jít na vojnu. Mluvilo se o tom, že bude zkrácena. Jenže jsem si nebyl jistý, jestli by na mě blondýnka počkala. Asi ano, ale byl jsem mladý a v tomhle nejistý. A vydržel bych to já? Miluji Alana Edgara Poa a když jsem někde uprostřed knihy, tak se mě zeptá jedna obrýlená kolegyně, jestli bych nezašel na pivo. Chvíli na ní nevěřícně koukám. Nechce se mi, ona má takový ten nesmělý a těkavý pohled. Omluvím se a čtu si dál. O přestávce zajdu na dvůr, jak malému prostoru mezi stěnami říkáme a zapálím si. Chtěla bych vidět metalový koncert. Ozve se za mnou.

Odklepnu popel cigarety a znovu potáhnu. Nerad sjíždím někoho pohledem, sám to nesnáším, ale u ní mi to nedá. Vypadá stydlivě. Zeptám se jí, proč zrovna já? Odpoví tiše, že prý se o mě povídají různé řeči. Zeptám se jaké a dozvím se něco o šílenostech, které dělají metalisté. Musím se tomu smát. On fakt ještě dnes věří na tajné rituály, na orgie? Jako fakt? Jenže společnost je stále upjatá, nakažená komoušema, nezdravá. Až příliš let do nás hustili jenom materialismus. Někteří se oklepali rychle, ihned nasadili nový směr a rozkradli, co mohli. My, co nás víc zajímaly hospody, hudba a děvčata, jsme nestíhali držet prst na tepu doby a veškeré oficiální i nezákonné příležitosti kolem nás jen tak propluly. Místo toho, abych si budoval síť známých, tak jsem sedával v antikvariátech. Nebavil jsem se s debilama, neuměl jsem se přetvařovat. Někdy si říkám, že bych to měl svý mámě vyčíst, ale nejde to. Zůstat rovný je někdy pěkně těžký. Přemýšlím o tom, co bych dělal za socialismu, co za války. Na jaké straně bych byl? Zůstal bych silný. Na něco jsem se tě ptala...Omlouvám se, nějak jsem se zamyslel. 

Půjdeme tedy do té hospody? Marie. Představí se. Chodíme spolu do několika cvičení. Vůbec netuším, ale kývám hlavou, jako že ano. Chvíli si v hlavě přehazuji imaginární váhu. Škola nebo hospoda. Moc dlouho to ale netrvá. Koneckonců, ve škole se cítím hodně osamocený. Na koleji mám ještě pár kámošů, ale trošku mě děsí, že odcházejí. Kdysi jsem býval středem pozornosti, nepsaný vůdce smečky. A dnes? Nikam nepatřím. Je to divný a dosud neznámý stav. Tak pojď. Hodím žebradlo přes rameno a už si to štrádujeme k Darebákovi. Sedneme si ke stolu, dáme pivo. Tak povídej, řekni mi něco o sobě. Má takový nesmělý úsměv. A vypráví. O malé vesnici někde za Domažlicemi, o klucích a holkách. Jak ses dostala prosím tě na strojárnu, moc holek tady není. Ale otec chtěl vždycky kluka. A má dvě ségry. Ta starší z nás šla na veterinu a tak to zbylo na mě. Koukám taky dobrej osud, co? Pije už třetí velký pivo. Vypadá to, že jí to vůbec neleze do hlavy. Povídáme si a hned na začátek jí řeknu, že jsem zadaný. Odpoví mi, že to moc dobře ví. Ty jsi s tou krásnou blondýnkou, viď? Kývnu souhlasně hlavou.

Povídá mi o nějakém klukovi, co poslouchal metal a jednou si s ním vyšla. Miluje ho. On ji ne, takový každodenní příběh, který známe všichni. Jednou si spolu vyšli, ona připravená na všechno a když byli v nejlepším, líbačka a tak, zeptal se jí, kdo je zpěvákem Metallicy. Marie, dosud nepolíbená jak chlapcem, tak ani hudbou, nevěděla. A ten blbec jí řekl, že z toho nic nebude. Připadalo mi to děsně legrační. Poslal bych ho do prdele, debila. Řekl jsem nahlas a ona že jasný, že teď už by se na něj ani nepodívala, i když ho má pořád moc ráda. Červená knihovna, milé děvče, dělám si z ní srandu, ale nelíbí se jí to. A co chceš vlastně po mě? No, mě se metaláci s dlouhejma vlasama vždycky hrozně líbili. Jen mi je blbý jít na koncert sama. Dobře, chápu, tak až něco bude, tak pojď klidně s náma. No, on je dneska v Plzni v Šeříkovce Arakain. Špitne to jen tak mimochodem. Tedy, abych vše uvedl na pravou míru. Asi jsem plakát někde viděl, ale nechávalo mě to chladným. Z českých kapel jsem tenkrát uznával spíš DEBUSTROL, TORR, SAX, ROOT, KRABATHOR, KRYPTOR. Arakaini mi přišli už moc měkký. Jestli mi rozumíte. První alba jsem měl rád, ale poslední záseky mě moc nebavily. Vezme mě za ruku, udělá cukrblik, jak to jen krásné holky umí. Ona pod tou šedou myší byla docela kočka. Prosím, půjdeš se mnou? Koupím ti pivo.

Pamatuji si, že jsem z koleje volal do Tábora. Nechal si zavolat blondýnku a omluvně jí vysvětlil, že půjdu s děvčetem jménem Marie na koncert. Nejdřív mě vyslýchala a ptala se jak vypadá a další věci, ale pak mi došlo, že si dělá srandu. Věřím ti. A tak jsem seděl v hospodě na náměstí a pil jedno pivo za druhým. Čekal jsem na Marii a netušil, jak bude dnešní večer vypadat. Hele, na rovinu, byl jsem rád, že se mnou taky někdo půjde. Pořád jsem měl v sobě zafixované, že chodit na koncerty sám, je trapný. Není to pravda, ale znáte to, bylo mi dvacet a byla trošku jiná doba. Když vešla do dveří, měl jsem co dělat, abych neudělal wow. Nakonec jsem to udělal, protože byla fakt kost. Hubená, s krásným zadkem a skoro bez prsou. Ale měla v sobě oheň. Vypadala fakt sexy a věděla to o sobě. Dala mi pusu na tvář a zeptala se, jestli není blbě oblečená. Moje milá, lekce číslo jedna. My nemáme žádný dress code. Metal je hlavně svoboda. Já třeba nemám moc rád kožený věci, snesu maximálně boty a křiváka. Ale mít kožený i kalhoty, cítil bych se hodně divně. Teploušsky.

Je sranda. Opravdu legrace. Taková ta upřímná. Marie má srdce na dlani a já přemýšlím, proč taková samice nikoho nemá. Popíjíme a čekáme na večer. Když se setmí, jedeme tramvají číslo jedna až na konečnou. Prolezeme průchodem a už jsme u starý dobrý Šeříkovky. Kulturák, ve kterým jsem viděl spoustu skvělých kapel. Dnes tedy Arakain. Už před vchodem zjišťuji, že návštěvníci vypadají přeci jen trošku jinak, než já. Oni pokračovali v thrashi a heavíku a já se vydal drsnější a temnější cestou. Marie je ale ve svém živlu. Chytne mě za ruku a kouká po klucích. Neznáš tu někoho? Nemáš tady nějakýho pěknýho kámoše? Omluvím se, že nemůžu sloužit. Příliš kamarádů jsem si v plzeňském podsvětí dosud neudělal. A tak se mě drží jako klíště a těší se na kapely. Když začne hrát první, nějaký místní spolek, jehož jméno jsem samozřejmě zapomněl a který mi přišel nic moc, tak je u vytržení. Je v ní nadšení i nejistota prvorodiček. Je to jako první přijímání. Chce pod pódium, hrozí rukou, vlasy rozpuštěné. Hází hlavou, jdu to toho s ní, i když mě muzika vůbec nebaví. Chci aby si to užila, nechci ji kazit radost. Na závěr hrají pánové něco pomalejšího. Vedle nás je dvojice, co se do sebe ihned zakousne. Marie mě obejme a cítím z ní, že je pěkně rozrušená. Zakloním hlavu a dívám se na světla. Panebože, jak to mám vydržet?

Arakain nastoupí a odvedou skvělou práci. Dojde i na skladby, co mám rád. Uvědomím si, že jsou to velcí profíci. Pravdou ale je, že z nich cítím i určitý nevyužitý potenciál. Nějak nechápu, proč se chtějí navěky potácet v kulturákách, když měli ve své době šanci prorazit ven. To vám klidně podepíšu. O tomhle samozřejmě nepřemýšlím, na to není čas. Paříme. Divoce. Marie je jako šelma. Mladá, lehce opilá holka, co ze sebe dostává veškerou frustraci. Ještě před pár hodinami to byla šedá myška, která nebyla vidět. Tady je za samici, po které všichni pokukují. Pořád mě objímá, ale je to taková ta radost pod pódiem. Nezná texty, ani muziku, ale všechno ji strhlo. Tváří se nadšeně, opravdu je ve svém živlu. Mezi songy jí šeptám do ucha, tak děvče, tohle je metal. Hudba ohlodaná na kost. Když všechno skončí, ihned mi přinese pivo. Nemusí ani čekat frontu, všichni ji dávají přednost. Napije se a pak mě obejme a děkuje mi, že jsem ji vzal. Je tak nadšená a připitá, že mi chce dát pusu. Uhnu a ona mě zklamaně políbí na tvář. Hele, klidně s tebou půjdu do nějakýho non-stopu nebo na kolej do baru, ale prosím tě, jen jako kamarádi.

Někde v půli cesty, na Slovanech, se mi rozbrečí. Mezi vzlyky se mi svěří, že je ještě panna. Že si myslela, že budu její první. Pomalu vystřízlivím a nevím, co mám říkat. Na jednu stranu mi to hrozně lichotí a nechci ji ublížit. Vezmu ji hlavu do dlaní a snažím se jí vysvětlit, v jaké jsem situaci. Navíc, holka, zasloužíš si někoho hezčího, někoho, koho budeš milovat. Pláče a mluví o malých prsou, o tom, jak se stydí, jak je nesmělá. Tak za prvé, holka jedna bláznivá. Jsi kočka. Půlka sálu by tě chtěla. Můžeš si vybírat. Jsi mladá, chytrá a určitě někoho najdeš. Snažím se, ona se pomalu uklidní. Je mi jí vlastně trošku líto, ale nejsem utěšovací typ. Odvedu ji na pokoj, rozloučíme se sice možná až příliš intimním objetím, ale beru to jako daň za svoji slabost. Chce mě líbat, ale nedám se. Cestou do svého pokoje dám několikrát pěstí šedivým zdem. Nechám na sebe padat ledovou sprchu. A trvá mi to hodně dlouho, než se uklidním. Stejně se mi o ní nakonec zdá a druhý den se za to stydím. Ale Arakain v Šeříkovce byli fakt dobrý. O tom žádná. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 17. května 2025

Recenze/review - BEHEMOTH - The Shit ov God (2025)


BEHEMOTH - The Shit ov God
CD 2025, Nuclear Blast Records

for english please scroll down

Polští tmáři letos přicházejí s další porcí rouhání. Tentokrát v trošku drsnější podobě. Zachovávají si stále svoji děsivou tvář, vše je vyhlazené k dokonalosti, mají vlastní rukopis. Nergal a jeho věrní si myslí, že Bůh chodí na záchod a běžná metalová veřejnost z toho bude v šoku. Opět dostanete velmi propracovanou porci majestátních melodií, nahrubo nasekanou tmu a strašidelně děsivou atmosféru. Pokud jste poslední roky někdy navštívili nějaký jejich koncert, tak věřte, že i na novém albu si zachovávají majestátnost.

Mnozí budou hovořit o tom, že tentokrát jsou BEHEMOTH syrovější, že je to větší nářez, než předchozí dle mého nepříliš povedené album. A budou mít svým způsobem pravdu. Osobně jsem sice jejich svět už dávno opustil a spíše mě jejich hudba nedělá dobře, ale musím uznat, že si stále drží svoji kvalitu. Tohle je ale už kapela na velká pódia, na obří festivaly. Poláci si svoji slávu užívají zaslouženě, o tom není pochyb. Neznám pracovitější muzikanty. Jenom jde jejich hudba už dávno mimo mě. Vlastně by se dalo napsat, že to s nimi mám nastavené úplně stejně jako s jejich kolegy HATE. 


Dovedu pochopit, že bude nové album "The Shit ov God" opět okupovat přední místa ve velkých lesklých metalových časopisech. Ona je totiž novinka opravdu chytře napsána, složena, produkována. Se vším, co k tomu patří. Zvuk, který řeže a zároveň neurazí, promo fotky dotažené k dokonalosti. Skvělé výkony jednotlivých muzikantů (Inferno je stále bubenický ďábel). Jen mi přijdou BEHEMOTH možná až příliš hodní. Novinka má samozřejmě kýženou atmosféru, těch chladných nálad a motivů je opravdu spousta, mnohé z vás nová nahrávka určitě chytne a nepustí. Budete se k ní rádi vracet. Osobně jsem ale naši společnou cestu opustil na jednom z koncertů, kdy mi v obličeji přistála černá konfeta. Songům nelze upřít typická jedovatost. Jedná se opět o mocný a velikášsky pojatý obřad pro vyvolávání temných sil. Pro mě jsou ale společná setkání spíše nudná, než cokoliv jiného. Chybí mi živočišnost, špína, drive a hniloba. Býval jsem velký fanoušek alb jako je "Evangelion". Potom se naše cesty rozešly. Samozřejmě, BEHEMOTH pro mě bývala velká modla, od které jsem měl celou jejich diskografii. Pokaždé, když má od nich vyjít něco nového, tak stále vylézám ze své hrobky, abych zkusil, jestli mě bude jejich nový směr bavit. Bohužel (a je to jen a jen můj problém), se mnou jejich muzika nic nedělá. Pokud se vám ale novější desky líbily, budete určitě spokojeni. Užijte si to. Já už jsem ale dávno někde úplně jinde. Zkrátka a dobře, ono je to všechno vlastně hrozně dobré. Jen mě to nebaví. Je mi to až hloupé, člověk by se snad i omluvil, ale nic s tím neudělám. Na mě je nové album zkrátka moc velikášské, precizní, neosobní a hodné. Možná bych se nebál napsat i prázdné. Ale co, hudby vychází velké množství. Poohlédnu se jinde. Mocný, majestátní black death metal, který vystraší všechny jeptišky.  

Asphyx says:

This year the Polish darkies are coming up with another portion of blasphemy. This time in a slightly harsher form. They still keep their scary face, everything is smoothed to perfection, they have their own handwriting. Nergal and his faithful think God goes to the toilet and the regular metal public will be shocked. Once again you get a very elaborate serving of majestic melodies, coarsely chopped darkness and a hauntingly eerie atmosphere. If you've been to one of their shows in recent years, you better believe they maintain the majesty on the new album.

Many will talk about how BEHEMOTH are more raw this time around, that it's more of a blast than the previous in my opinion not so good album. And they will be right in a way. Personally, I have left their world a long time ago, and I am rather uncomfortable with their music, but I have to admit that they still keep their quality. But this is already a band for big stages, for giant festivals. Poles enjoy their fame deservedly, no doubt about it. I don't know any harder working musicians. It's just that their music has long since passed me by. In fact, you could write that I have the same setup with them as with their colleagues HATE.


I can understand that the new album "The Shit ov God" will again occupy the top places in the big glossy metal magazines. She is really cleverly written, composed, produced. With everything that goes with it. A sound that both cuts and doesn't offend, promo photos perfected to perfection. Great performances by each musician (Inferno is still a drumming devil). I just find BEHEMOTH maybe a bit too good. Of course, the new album has the desired atmosphere, there are a lot of those cool moods and motifs, many of you will definitely catch the new record and won't let go. You will be happy to come back to it. Personally, however, I left our journey together at one of the concerts when a black confetti landed in my face. The songs can't be denied their typical venomousness. Again, this is a powerful and grandiose ritual for invoking dark forces. But I find communal gatherings more boring than anything else. I miss the animalism, the filth, the drive and the rot. I used to be a big fan of albums like "Evangelion". Then we went our separate ways. Of course, BEHEMOTH used to be a big idol for me and I had their entire discography. Every time something new is supposed to come out from them, I still come out of my crypt to try and see if I'm into their new direction. Unfortunately (and this is entirely my problem), their music does nothing for me. But if you've liked the newer albums, you'll be pleased. Enjoy. I've been somewhere else for a long time now, though. In short, it's all actually pretty damn good. I'm just not enjoying it. It's almost stupid, you could apologize, but I can't do anything about it. For me the new album is simply too grand, precise, impersonal and worthy. Maybe I wouldn't be afraid to write empty. But whatever, there's a lot of music coming out. I'll look elsewhere. Powerful, majestic black death metal that will scare the bejesus out of nuns.



tracklist:
01. The Shadow Elite 
02. Sowing Salt 
03. The Shit Ov God 
04. Lvciferaeon 
05. To Drown The Svn In Wine 
06. Nomen Barbarvm 
07. O Venvs, Come! 
08. Avgvr (The Dread Vvltvre)

Info - PRAGUE DEATH MASS V: 5 NOCÍ, 3 MÍSTA, 36 KAPEL A KOSMICKÉ FINÁLE V PLANETÁRIU



PRAGUE DEATH MASS V: 5 NOCÍ, 3 MÍSTA, 36 KAPEL A KOSMICKÉ FINÁLE V PLANETÁRIU

Jeden z nejikoničtějších evropských undergroundových black metalových festivalů se vrací s doposud nejambicióznějším ročníkem

Po dvou letech očekávání se Prague Death Mass V vrací v plné síle a nabídne pět nocí nesvatých rituálů, od 29. října do 2. listopadu 2025. Tento jubilejní ročník přináší rozšíření jak po stránce rozsahu, tak vize: 36 kapel, 3 pražská místa konání, a závěrečný post-festivalový ceremoniál v Pražském planetáriu, který slibuje zážitek, jaký Evropa ještě nezažila.

🔥 HLAVNÍ RITUÁL: 30. října – 1. listopadu | Křižíkovy pavilony (Praha 7 – Výstaviště)

Tři noci temna v novém prostředí

Srdce festivalu se odehraje během tří hlavních nocí v Křižíkových pavilonech, novém a prostornějším útočišti pro tuto temnou mši. V tradičně pečlivě sestaveném výběru lineupu festival opět překračuje žánrové hranice, přičemž stále pevně kotví v black metalových kořenech. Těšit se můžete na silnou mezinárodní sestavu legend i okultních rarit:

ADVERSARIAL, ALTARS ABLAZE, ATTIC, AURA NOIR, BLACK OATH, BLASPHEMY, DEATH WORSHIP, DEATHLESS VOID, FUNEST, GAAHLS WYRD, HEADHUNTER D.C., HILD, MALHKEBRE, MORTUUS, NEPTUNIAN MAXIMALISM, PROFANATICA, SATURNALIA TEMPLE, SEKTARISM, SISYPHEAN, SOTHERION, SPITER, THE RUINS OF BEVERAST, THY ANTICHRIST, TORMENTOR, ULTIMA NECAT, VAFURLOGI, VARATHRON, VEMOD, VIANDE, VOMITVULVA




🕯 ANTE-LITURGIA: 29. října | Futurum Music Bar (Praha 5)

Ostrý start na původním místě činu

Festival otevře Ante-Liturgia – speciální warm-up večer zdarma pro držitele čtyřdenních a pětidenních vstupenek. Akce se uskuteční v legendárním klubu Futurum, který hostil ikonické ročníky Prague Death Mass II (2013) a Prague Death Mass III (2016). Vystoupí:

TÖRR (exkluzivně se setem postaveným na demu „Witchhammer“), FÍR (Holandsko), KVR (Německo), SILVA NIGRA (Česko) a CIEŃ (Polsko).

Tento večer propojí minulost s přítomností a symbolicky otevře brány pátého ročníku.

🌌 PLANETARIUM DEATH MASS: 2. listopadu | Planetárium Praha (Praha 7 – Stromovka)

Kosmické vyvrcholení v nejmodernější LED kopuli Evropy

Transcendentní zakončení festivalu se uskuteční skrze Planetarium Death Mass, naprosto exkluzivní rituál v pražském planetáriu za účasti norských MYSTICUM a VEMOD. Tento zážitek propojí živé vystoupení s nejpokročilejší projekční technologií v Evropě – 8K LED kopulí, která návštěvníky obklopí 360° audiovizuální atmosférou.

Kapacita této speciální události je omezena na pouhých 280 návštěvníků, a vstupenky jsou k dispozici pouze pro návštěvníky hlavního festivalu.


🎟 VSTUPENKY & INFORMACE

Čtyřdenní festivalová vstupenka zahrnuje: Ante-Liturgii (29. 10.) + hlavní rituály (30. 10. – 1. 11.)

Pětidenní EXKLUZIVNÍ vstupenka zahrnuje navíc i vstup na Planetarium Death Mass (2. 11.)

Lze zakoupit na:

Průběžné aktualizace: facebook.com/praguedeathmass

📝 KONTAKT PRO MÉDIA

📧 Vojtěch Sedlák
Tiskové akreditace, rozhovory, PR materiály

PRAGUE DEATH MASS V
29. října – 2. listopadu 2025 | Praha, Česká republika
5 nocí – 3 místa – 36 kapel – unikátní kosmické finále

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Interview - MASSAFACTION - Massacring, rolling, old school death metal, with a bloody imprint!


Interview with death metal band from Germany - MASSAFACTION.

Answered Sascha Hermann (vocals), thank you!

Recenze/review - MASSAFACTION - Downfall of Trinity (2025):

Avel MASSAFACTION! Hello to the German underground. I hope all is well with you. It should be, you have the first long-playing great album of your career this year. I have to admit, it literally drove me up the wall. It's dark, it's energetic, it cuts with a knife edge. It's very telling that you've done a great job and a great deal of talent too. How do you feel about the new record, how was it made and what are the fans saying about it? Have you guys ever played the new songs live? What kind of feedback have you gotten? "Downfall of Trinity" contains all the attributes of good death metal. For me personally, it is a record that I love to come back to. How was it made? How do you compose the new MASSAFACTION material?

Sascha:

Hey, we're glad to hear you like our new album. We're actually very proud to see our baby grow. It all started when our guitarist Steven had a vision. He wanted to create old-school death metal that would capture the metal community and sweep them away. He had already gained a lot of experience with previous bands. First, he started writing the songs on his own and bring his vision to life. One day, he came to me and asked me what I thought of the initial sounds and if I had any ideas for the vocals. We were friends before Massafaction existed and had wanted to work on a project together for a while. I was immediately completely blown away by the sound I heard. I listened to the first songs over and over again until the first one showed me the way. That's how "Worldbetrayer" was created, and almost at the same time, the whole project got its name: Massafaction. Steven brought his old friend Shumon into the band, so we had a drummer. I brought our bassist Tölle with me. Then we created the songs step by step. Everyone brought their own touch to the album. The response to the first single releases was overwhelming. The others already had more experience than I did. I'm just the youngest member of the band. For me, it was something completely new to receive such a positive response to my band's songs. It's been fun right from the start.


Who is signed for recording and mastering? I have to confirm that the sound literally kills. It still makes me turn up the volume on the hi-fi tower. You have a sound that is harsh, raw and dark and animalistic at the same time. How was it working with you? What studio did you record in and how did everything go?

Sascha:

The recordings and mastering were done by Felix Gretzer. He's Steven's best friend and simply brilliant at getting the best out of the tracks. He has his own home studio with a comfortable atmosphere. That's especially important for me as a singer. A good atmosphere can have a huge impact on vocal recordings. Tom was our man for recording the drums. He's a sound engineer and known as the frontman of the thrash metal band Exa.

An integral part and kind of an extra bonus for fans today is the CD. You released it by your own efforts and it comes with a demonic cover. Who is the author? How did you choose the theme and how does it relate to the music on the release?

That's right. It was very important to us that our cover conveyed the soul of the album. It had to be dark, dominant, and absolutely blasphemous. It had to embody an aspect of each individual song and be in keeping with our band name. Massafaction is a neologism derived from the words "effect on the masses with facts." Steven had commissioned a 3D artist to implement this idea.

I've been roaming the underworld for over thirty years and I actually go to Germany for music just in case. I think we have similar moods and tastes when it comes to metal. I like your bands a lot and I follow your scene very closely. Maybe I'm a bit jealous, we only have a few death metal bands here that are worth it. What do you explain that death metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

Sascha:

I can't say much about metal culture in other countries because I only know German metal culture well. But I think it has a lot to do with the fact that Germany was there from the very beginning when metal music was born. Germany has the most metal festivals and the biggest metal festivals. Here, metal is very cross-generational. I wasn't one of those metalheads who rebelled against their parents. My parents made me a metalhead. That's the case with many metalheads in my generation. The old values ​​of old-school metal are passed on. Steven, on the other hand, is an old-school metalhead. We became friends despite the age difference. That, in my opinion, is something that defines German metal culture.


You play death metal influenced by the old school. Nowadays a band can't really avoid comparisons, but I would like to know how the idea to form MASSAFACTION came about, who was and is your role model and where you want to take your band? Are you tempted by big festivals abroad, for example, are you willing to go on tour with a more famous pack?

Sascha:

As I said, Steven had the vision of creating old-school death metal. Our music draws strong influences from bands like Benediction, Bodyfarm, and Dismember. I'd count bands like Entombed and Possessed among my influences, but I also bring a black metal touch to the lyrics. It's important to keep the old-school genres alive. Ultimately, they're the soul of the scene. An old, wild soul that can't be tamed. It's this raw, brutal style that appeals to our primal instincts. The old genres simply have something that progressive, slick music can't give you. And that's exactly why our flag will always be "old school." Ultimately, we're just a couple of friends making music. We have a lot of fun doing it and are even happier when others enjoy our music. The further we can spread our music, the better. Of course, the greatest thing for us would be to play the same shows with our idols someday. But until then we play the music we love and defend old school death metal.

When I started my site eight years ago, I had a vision of trying to support bands that I thought weren't as visible. Let the world know about them. I think I've been pretty successful, at least by the response. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label or do you send out CDs yourself for various reviews? I buy albums that I really enjoy, for example. How are you? Are you also a fan who likes to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

Sascha:

We do all the promotion ourselves. We're not signed to a label yet. We'll see what the future brings. Yes, we are absolutely addicted consumers of metal music. We don't just make our own music. We also go to a lot of concerts. I think I can speak for every single band member when I say: we plan our entire annual vacation around festivals. But we also attend a lot of underground events. I personally collect signed records. That's classic metalhead behavior: You don't know which shirt to wear to concerts because you have too many. If you want to dress "seriously," you have nothing to wear.


On the one hand, a band starting out today has a lot of opportunities to make their presence known, but on the other hand, there are a huge number of bands and fans get lost in them. A lot of people just download mp3s from the internet and spit venomous spittle on Facebook instead of going to a gig. How does modern technology affect you as MASSAFACTION? What do you think about downloading music, google metal, streaming music etc.?

Sascha:

Modern streaming services have many advantages and disadvantages. Platforms like Spotify are a valuable tool for us to distribute our music. Social media is also an important tool for us. But ultimately, metal takes place in concert halls. That's where you can truly experience music. And true music lovers will always choose that path. Illegal downloads are absolute crap. We're not well-known enough yet for it to affect us personally, but tours have to be financed. If you support bands, they'll come to your city eventually.


I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

Sascha:

Old school death metal is a philosophy and a way of life. At death metal concerts, you can completely forget the outside world and just be yourself. Old school metal music brings out the rawness and daring of the scene. Sometimes it doesn't take much to be happy: just a metal jacket, a beer, and a stage full of brutal violence.

Finally, a classic but important question. What is MASSAFACTION planning in the coming months? Where can we see you in concert?

Sascha:

We're starting with our own event, "Tripple Treat," in May. Then we'll be playing a few festival shows. We'll be at Protzen Open Air, Swampfest, and Thrashtalk Festival. Several shows are planned for September in various parts of Germany. We're looking forward to every single show and everything that's still to come. And if all goes well, we'll be in your area someday.

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album a lot of success and may the ranks of your fans expand as much as possible. I'll look forward to seeing you live somewhere and may you do well both musically and on a personal level. I'm gonna go shove "Downfall of Trinity" in my head again!

Sascha:

We thank you for your interest and your interesting questions. It was a great pleasure for us.

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - MASSAFACTION - Masakrující, valivý, staroškolský death metal s krvavým otiskem!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Německa - MASSAFACTION.

Odpovídal Sascha Hermann (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - MASSAFACTION - Downfall of Trinity (2025):

Ave MASSAFACTION! Zdravím do německého undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku, jak vznikala a co na ní říkají fanoušci? Už jste někdy hráli nové skladby naživo? Jaké máte ohlasy? „Downfall of Trinity“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál MASSAFACTION?


Sascha:

Ahoj, jsme rádi, že se ti naše nové album líbí. Jsme vlastně velmi hrdí na to, že naše dítě roste. Všechno to začalo, když měl náš kytarista Steven vizi. Chtěl vytvořit oldschoolový death metal, který by zaujal metalovou komunitu a smetl ji. Měl už za sebou spoustu zkušeností s předchozími kapelami. Nejprve začal sám psát písně a uvádět svou vizi v život. Jednoho dne za mnou přišel a zeptal se mě, co si myslím o počátečních nahrávkách a jestli mám nějaké nápady na vokály. Byli jsme přátelé ještě před vznikem Massafaction a už nějakou dobu jsme chtěli pracovat na společném projektu. Zvuk, který jsem slyšel, mě okamžitě naprosto ohromil. První písně jsem poslouchal pořád dokola, dokud mi ta první neukázala cestu. Tak vznikl „Worldbetrayer“ a téměř současně dostal celý projekt svůj název: Massafaction. Steven přivedl do kapely svého starého kamaráda Shumona, takže jsme měli bubeníka. Já jsem s sebou přivedl našeho basáka Tölleho. Pak jsme postupně vytvářeli písničky. Každý do alba vnesl svůj vlastní nádech. Ohlasy na první vydané singly byly ohromující. Ostatní už měli více zkušeností než já. Já jsem jen nejmladší člen kapely. Pro mě to bylo něco úplně nového, když se mi dostalo tak pozitivní odezvy na písničky mé kapely. Byla to zábava hned od začátku.


Kdo je podepsán pod nahráváním a masteringem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám spolupracovalo? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Sascha:

Nahrávání a mastering provedl Felix Gretzer. Je to Stevenův nejlepší kamarád a je prostě geniální v tom, jak ze skladeb dostat to nejlepší. Má vlastní domácí studio s příjemnou atmosférou. To je pro mě jako zpěváka obzvlášť důležité. Dobrá atmosféra může mít na nahrávání vokálů obrovský vliv. Tom byl naším člověkem při nahrávání bicích. Je to zvukař a je známý jako frontman thrashmetalové kapely Exa.

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali vlastními silami a je opatřeno démonickým obalem. Kdo je autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Přesně tak. Bylo pro nás velmi důležité, aby náš obal vyjadřoval duši alba. Musel být temný, dominantní a naprosto rouhačský. Musel ztělesňovat aspekt každé jednotlivé písně a být v souladu s názvem naší kapely. Massafaction je neologismus odvozený od slov „působit na masy fakty“. Steven pověřil realizací této myšlenky 3D umělce.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Německa si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Sascha: O metalové kultuře v jiných zemích toho moc říct nemohu, protože znám dobře jen německou metalovou kulturu. Ale myslím, že to má hodně společného s tím, že Německo bylo u zrodu metalové hudby od samého počátku. V Německu se koná nejvíce metalových festivalů a největší metalové festivaly. Metal je tu hodně mezigenerační. Nepatřil jsem k těm metalistům, kteří se bouří proti rodičům. Rodiče ze mě udělali metalistu. To je případ mnoha metalistů mé generace. Staré hodnoty staré metalové školy se předávají dál. Na druhou stranu Steven je metalista ze staré školy. Přes věkový rozdíl jsme se spřátelili. To je podle mě něco, co definuje německou metalovou kulturu.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit MASSAFACTION, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Sascha:

Jak jsem řekl, Steven měl vizi vytvořit death metal staré školy. Naše hudba čerpá silné vlivy z kapel jako Benediction, Bodyfarm a Dismember. Já bych mezi své vlivy počítal kapely jako Entombed a Possessed, ale do textů vnáším i blackmetalový nádech. Je důležité udržovat oldschoolové žánry naživu. V konečném důsledku jsou duší scény. Stará, divoká duše, kterou nelze zkrotit. Je to ten syrový, brutální styl, který oslovuje naše prvotní instinkty. Staré žánry mají prostě něco, co vám progresivní, uhlazená hudba nemůže dát. A právě proto bude naše vlajka vždycky „old school“. Nakonec jsme jen pár kamarádů, kteří dělají hudbu. Baví nás to a ještě víc nás těší, když se naše hudba líbí ostatním. Čím dál můžeme naši hudbu šířit, tím líp. Největší radost by nám samozřejmě udělalo, kdybychom jednou mohli hrát na stejných koncertech s našimi idoly. Ale do té doby hrajeme hudbu, kterou máme rádi, a hájíme old school death metal.

Když jsem před osmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Sascha: Veškerou propagaci si děláme sami. Zatím nemáme smlouvu s žádným vydavatelstvím. Uvidíme, co přinese budoucnost. Ano, jsme naprosto závislí konzumenti metalové hudby. Nevytváříme jen vlastní hudbu. Chodíme také hodně na koncerty. Myslím, že můžu mluvit za každého člena kapely, když řeknu: celou naši roční dovolenou plánujeme kolem festivalů. Ale navštěvujeme také spoustu undergroundových akcí. Já osobně sbírám podepsané desky. To je klasické chování metalistů: Nevíš, které tričko si vzít na koncert, protože jich máš moc. Když se chceš obléct „vážně“, nemáš co na sebe.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako MASSAFACTION ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Sascha:

Moderní streamovací služby mají mnoho výhod i nevýhod. Platformy jako Spotify jsou pro nás cenným nástrojem pro distribuci naší hudby. Důležitým nástrojem jsou pro nás také sociální sítě. Ale v konečném důsledku se metal odehrává v koncertních sálech. Tam můžete hudbu skutečně zažít. A opravdoví milovníci hudby si vždycky vyberou tuto cestu. Nelegální stahování je absolutní svinstvo. Zatím nejsme tak známí, aby se nás to osobně dotklo, ale turné se musí financovat. Když budete kapely podporovat, nakonec přijedou i do vašeho města.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Sascha:

Old school death metal je filozofií a způsobem života. Na deathmetalových koncertech můžeš úplně zapomenout na okolní svět a být sám sebou. Old school metalová hudba v sobě nese syrovost a odvahu této scény. Někdy ke štěstí není potřeba mnoho: jen metalová bunda, pivo a pódium plné brutálního násilí.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají MASSAFACTION v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě?

Sascha:

V květnu začínáme s naší vlastní akcí „Tripple Treat“. Pak budeme hrát na několika festivalech. Budeme na Protzen Open Air, Swampfestu a Thrashtalk Festivalu. Na září je naplánováno několik vystoupení v různých částech Německa. Těšíme se na každý koncert a na všechno, co nás ještě čeká. A pokud vše půjde dobře, budeme jednou i ve vašem okolí.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Downfall of Trinity“ zase narvat do hlavy!

Sascha:

Děkujeme za váš zájem a zajímavé otázky. Bylo nám velkým potěšením.

pátek 16. května 2025

Recenze/review - VOMITIZER - Release the Rats (2025)


VOMITIZER - Release the Rats
CD 2025, Undercover Records

for english please scroll down

Spálená země, hromady mrtvol v ulicích. Ne to není žádná válečná zóna, ani děsivá představa sci-fi autorů. Jedná se o krutou realitu. Moře plné jedu, lesy bez zvířat. Začalo to postupně, pomalu, plíživě. Lidé spojeni v jednu obrovskou síť začali ztrácet kontakt s realitou. Sérioví vrazi se stali celebritami. Chvilku všechno ještě fungovalo. Potom nastal konec. Všichni se začali zabíjet mezi sebou. Zůstaly jenom ruiny. A dystopický death metal, podobný tomu, co hrají maniaci z Norska - VOMITIZER.

Kapela, která se v roce 2023 rozhodla nás zničit svojí hudbou. Letos došlo k samovznícení a světlo světa spatřilo nové album, které je po okraj narvané tlakem, ostrými melodiemi, touhou ničit hudbou i takovou tou krvavou špínou, nasbíranou v hlubokém podzemí. Doporučuji poslouchat v absolutní tmě a chladu. Jinak apokalypsu nepřežijete. 


Představte si špinavou stoku, která je pod každým větším městem. Je po okraj plná hnisu, odpadků, mrtvých zvířat i kostí. Smrdí zatuchlinou a nenávistí. Někde v těchto místech musela vznikat i tahle nahrávka. Má v sobě feeling z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Také cítíte takový ten mokvající zápach rozkládajících se těl? Občas nechávají pánové vzpomenout na kapely jako BOLT THROWER, OBITUARY, NECROPHAGIA, DEATH. Těmi, i spoustou dalších se Norové volně inspirovali, přidali velkou hromadu vlastních nápadů a invence. Pro mě je potom nejdůležitější, že se nové album velmi dobře poslouchá, leze mi tak nějak samo do hlavy, dostává se do podvědomí. Jenom mívám neodbytný pocit, že bych měl vzít do rukou sekyru a jít rozsekat všechny obrazovky kolem mě, abych zničil jed, který z nich neustále proudí. Je to nahrávka, která je ohlodaná na kost. Je v ní uvěřitelnost, poctivost, takový ten heavy efekt, který v sobě mívají smečky, které mám rád. Není to nic pro slabé povahy ani pro fanoušky současných umělých produkcí. Jedná se o pravý opak. Objeví se samozřejmě i thrash metalové momenty, které dodávají celé nahrávce na ještě větší dynamice a surovosti. Zkrátka a dobře, pokud vám současný svět přijde až příliš prolhaný a děsivý, klidně se zavřete do své kobky jako já s tímhle albem. Určitě se nebudete nudit ani chvilku. Jedná se totiž o opravdový morbidní zážitek se vším, co k tomu patří. "Release the Rats" se vám dostane do krve! Syrový, morbidní death metal, který vás rozemele na prach! Děsivé dystopické ozvěny! 

Asphyx says:

Scorched earth, piles of corpses in the streets. No, it's not a war zone, or a science fiction writer's horrifying fantasy. This is a harsh reality. A sea of poison, forests without animals. It started gradually, slowly, creeping. The people, united in one giant network, began to lose touch with reality. Serial killers became celebrities. For a while, everything still worked. Then it was over. Everyone started killing each other. All that was left were ruins. And dystopian death metal, like that of the maniacs from Norway - VOMITIZER.

A band that in 2023 decided to destroy us with their music. This year the spontaneous combustion happened and a new album saw the light of day, which is packed to the brim with pressure, sharp melodies, the desire to destroy with music and such bloody dirt, collected in the deep underground. I recommend listening in absolute darkness and cold. Otherwise you won't survive the apocalypse.


Imagine the dirty sewer that is under every major city. It's filled to the brim with pus, garbage, dead animals and bones. It stinks of stench and hatred. Somewhere in these places, this recording must have been made. It's got a late '80s/early '90s feel to it. Do you also smell that musty smell of decomposing bodies? Sometimes the gentlemen make you think of bands like BOLT THROWER, OBITUARY, NECROPHAGIA, DEATH. These, and many others, were loosely inspired by the Norwegians, adding a great deal of their own ideas and inventiveness. For me the most important thing is that the new album is very easy to listen to, it somehow gets into my head, it gets into my subconscious. I just have this insistent feeling that I should take an axe in my hands and go chop up all the screens around me to destroy the poison that keeps flowing out of them. It's a record that's been chewed to the bone. There's a believability to it, an honesty to it, that heavy effect that the packs I like have. It's not for the faint of heart, or for fans of current artificial productions. It is the opposite. Of course, there are thrash metal moments that add even more dynamism and rawness to the whole record. In short, if you find the current world too lying and scary, feel free to lock yourself in your dungeon like I did with this album. You won't be bored for a moment. This is a real morbid experience with everything that goes with it. "Release the Rats" will get into your blood! Raw, morbid death metal that will grind you to dust! Terrifying dystopian echoes!


tracklist:
1. A Wonderful World To Destroy
2. Rat Religion
3. The Church Of Rats
4. Rattus Ritualis
5. Pestilence (The Sickness)
6. Indulge Into Chaos
7. The Reek Of Death
8. Something Dark And Bloody Did Indeed Occur
9. Raw Meat
10. Wicked Supremacy



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine