DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 15. října 2025

Rozhovor - PROSCRIPTION - Blasfemický, temný a chladný black death metalový rituál! Nebe je spálené na popel!

Rozhovor s black death metalovou skupinou z Finska - PROSCRIPTION.

Odpovídal ChristButcher (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - PROSCRIPTION - Desolate Divine (2025):

Ave PROSCRIPTION! Zdravím do temného podsvětí. Poprvé jsem vaši novou desku „Desolate Divine“ poslouchal cestou do práce. Chodím kolem starého hřbitova a potom opuštěné továrny. Měl jsem chvílemi pocit, že vidím přízraky! Album se vám opravdu velmi povedlo. Vrátili jste se po pěti letech a připadáte mi ještě silnější, než dřív. Jak nová deska vznikala a proč vlastně tak dlouhá mezera mezi alby?

Časový odstup? To nebylo záměrné! HAHAHA, asi to prostě trvá tak dlouho, jak to trvá. Ani jsem si toho nevšiml, dokud se o tom nezačalo hodně mluvit v několika recenzích alba. Neuvědomil jsem si, že když si dám na čas, bude to stát body v hodnocení těch recenzí, ale teď už to vím, ale stejně mi to je úplně jedno. První album mělo tak pozitivní ohlas, že jsem někde v koutku hlavy cítil tlak, že se to musí podařit znovu. Ale bez ohledu na to jsem velmi vybíravý, co se riffů týče. Prostě jsme čekali, až se budeme cítit připraveni, a náhodou to trvalo 5 let. Během té doby byla pandemie, která nás rozptylovala, takže možná to mělo taky nějaký vliv? Nevím.


Jsem váš starý fanoušek, poslouchal jsem rád třeba i vaše demo „Promo“ z roku 2017 a líbí se mi, že máte svůj styl a zároveň si zachováváte vlastní rukopis. Jak vlastně vznikl tenkrát nápad v roce 2017 založit kapelu a proč jste se rozhodli hrát zrovna death metal? Z vaší hudby cítím silný vliv starých amerických skupin. Byly pro vás ony inspirací?

Měl jsem napsané písničky, které byly určené pro další album Maveth, ale chtěl jsem vnést čerstvou energii a zjistit, kam by se mohly posunout s otiskem někoho jiného. Okamžitě jsem kontaktoval Cruciatuse – znali jsme se už přes společného známého, oba jsme měli kapely v katalogu Dark Descent Records a měli jsme silné pouto, co se týče hudby a vize. Vložil svůj styl do mého materiálu a bylo to přesně to, jak jsem vždy chtěl, aby Maveth zněli, ale nikdy se mi to úplně nepodařilo.

Proč death metal? To bylo nevyhnutelné. Od chvíle, kdy jsem slyšel Altars of Madness, jsem věděl, že tohle je hudba, kterou mám tvořit. Vždy mě přitahovala temnější, obskurnější stránka death metalu – kapely jako Morbid Angel, Incantation, Immolation, Demilich a Gorguts. Ten vliv v Proscription stále žije.

Jestli jsem to dobře pochopil, tak jsou PROSCRIPTION takovými pohrobky MAVETH?. V kapele je celá řada skvělých muzikantů. Jak jste se vlastně dali dohromady? Jak jste se dali dohromady se současnou sestavou a bylo těžké sehnat muzikanty, kteří by chtěli hrát death metal na takové úrovni? Třeba u nás v Čechách zase tolik lidí extrémní metal nehraje.

Ano, Proscription v podstatě vzešel z popela Maveth. Když ta kapela skončila, oslovil jsem Cruciatuse, kterého jsem znal asi 15 let. Měl zájem a začali jsme tvořit první skladby. Brzy poté se přidal M.K. – je to bratranec Mattiho Mäkelä (Corpsessed) a jakmile jsem viděl video, na kterém hraje, bylo mi jasné, že je to ten pravý. Apep se přidal krátce poté jako basák a když jsem zjistil, že bydlí poblíž M.K., bylo to perfektní, protože mohli spolu jezdit na zkoušky do Kuopia, které je 4 hodiny jízdy od místa, kde bydleli.

Zpočátku měl Apep hrát pouze na basu, ale ve studiu jsem se ho zeptal, jestli by nezazpíval. Měl zkušenosti jako doprovodný zpěvák, tak jsme to zkusili a dvojitý vokál fungoval opravdu dobře – jeho black/thrash energie je skvělým protipólem mých death metalových kořenů.

Nedávno došlo ke změně: Cruciatus se rozhodl odejít a připojil se k nám náš dlouholetý přítel a producent Kalle Laanto (Sonic Violence Studios). Byl vlastně jedním z prvních lidí, které jsem zvažoval při zakládání Proscription, takže mám pocit, že se kruh uzavřel.


Pojďme k nové desce. Víš, co se mi na ní líbí asi nejvíc? Atmosféra. Ano, album je velmi temné, brutální, ale propracované a nálady se v průběhu mění. Jednou vyleze na povrch surovost, jindy chlad, někdy zase zkažená krev. Prozradíš nám způsob, jakým PROSCRIPTION skládají nový materiál? Kdo je autorem skladeb?

Až do tohoto bodu píšu 95 % riffů. Prostě sedím a píšu pořád. Vyhazuji mnohem více riffů, než si nechávám, jako to jistě dělá mnoho jiných. Jakmile mám několik riffů, které mi připadají, že k sobě pasují, začnu nahrávat a aranžovat hrubý koncept. Pak je pošlu M.K. a on udělá několik demoverzí s alternativními beaty, aby zjistil, co riff potřebuje nebo čím by se měl stát. Pracuje na aranžmá nového materiálu, na kterém právě pracujeme, a ani nedokážu popsat, jaká úleva to pro mě je! Když jsem jediný tvůrce riffů, je to pro mě největší překážka. Začínám mít pocit, že se opakuji, a někdy z frustrace zahodím skvělé riffy, protože si myslím, že jsem už něco podobného napsal. Ale pak M.K. udělá drastickou změnu tempa nebo skvělý break, nebo přijde s nápadem na bicí, který mě vůbec nenapadl a který úplně změní nápad k lepšímu. Tato nová evoluce je pro mě velmi vzrušující.

A teď, když je v kapele Kalle, který je jedním z hlavních tvůrců riffů ve svých dalších projektech a už má připravený materiál pro Proscription, troufám si říct, že čekání na třetí album by nemělo trvat dalších pět let. Hahaha.

Zvuk je nejen u death metalu velmi důležitý. Mně se líbí, jak je na novince masivní, majestátní. Podepsán je pod ním Dave Otero. Jak se vám spolupracovalo? Měli jste třeba někdy jiný názor na zvuk, mluvili jste do výsledku? Nebo jste nechali vše na Davevovi?

Dave je můj přítel už přes 25 let. Jsme také staří spoluhráči z kapely! Kdysi jsme hráli v kapele Dethroned z Colorada. Takže jsem už znal jeho produkci a nápady ohledně zvuku. Mixoval a masteroval také první album. U prvního alba jsme mu řekli, aby použil tóny, které jsme už měli ze studia, a aby na nich zapracoval svou magií. Ten kytarový tón už byl z 90 % takový, jaký jsem chtěl slyšet, bicí tóny byly všechny přirozené, takže stačilo přidat jeho „speciální omáčku“. Co se týče basy, stačilo říct „thrashová basa“ a on už věděl, co mám na mysli. Chápete? V těchto ohledech jsme byli na stejné vlně. Na novém albu jsme postupovali stejně, ale nechali jsme mu volnost v tónech, které jsme na prvním albu vynechali. Názory na to se liší, ale kdy tomu tak není? Upřímně řečeno, my sami jsme měli jinou představu o kytarovém tónu, ale před termínem odevzdání už nebyl čas to měnit.


Samuel Araya i Artem Grigoriev se stali i díky vám mými oblíbenými tvůrci obalů (miluju Samuelovu práci pro vaše předchozí album). Ten k novému albu je velmi temný a tajemný. Mrazí z něj. Prozradíš nám, jak jste se dali s těmito vynikajícími malíři dohromady a proč právě tyto motivy? A proč je vlastně na CD i vinylu jiný obal?

Ano... tady je příběh. V roce 2018 byl Artem kontaktován, aby vytvořil umělecké dílo pro Conduit. Řekl, že na to bude potřebovat 6 měsíců, a my jsme se shodli, že to je perfektní načasování pro naše vydání. Ale čas ubíhal a my jsme museli něco vymyslet pro obal, pokud jsme nechtěli zmeškat termín vydání. Nevzpomínám si, kdo mi doporučil Samuela, ale prošel jsem si jeho galerie a obraz, který jsme použili na obal, tam prostě byl, v jeho osobní sbírce. Všichni čtyři členové kapely se shodli, že nás oslovil, tak jsem ho kontaktoval, abychom ho mohli použít jako obal. Bylo to předurčeno, protože se k tomu vydání opravdu perfektně hodí a byl hotový a připravený k použití okamžitě. Pak, když jsem měl pocit, že nové album je téměř připravené k nahrávání ve studiu, mluvil jsem s Naasem o textech a on byl příliš zaneprázdněn Akhlys, aby v té době mohl nabídnout něco nového. Tak jsem se posadil a začal pracovat na konceptech, které jsem měl už dávno v dobách Dethroned, ale které nikdy nebyly použity v textech. Když bylo hotovo, vzpomněl jsem si na další obraz od Samuela, který vyprávěl příběh „Desolate Divine“, pokud to tak interpretujete, a SAME DAY M.K. řekl: „Hele, co ten druhý obraz od Samuela, o kterém jsme předtím mluvili?“ Všichni jsme se shodli na tomto díle, které jsem nazval „Behemoth of Woe“, a bylo jasné, že to musí být ono. Pak jsme si uvědomili, že Artemovo dílo leží v mé schránce a sbírá virtuální prach, a bylo příliš detailní a úžasné na to, aby se nepoužilo. Trvalo téměř dva roky, než jsme ho od něj dostali! Ale shodou okolností má vlastně podobnosti s úvodními skladbami na obou stranách vinylu. Takže... jsme se rozhodli, že OBA musí být na albu. Samuel na CD a Artem na vinylu. Proč ne? Splnilo to tolik věcí z NAŠÍ strany.

O čem jsou texty na novém albu? Odkud jste čerpali inspiraci? Mám, asi stejně jako vy, rád staré okultní filmy i knihy. A tak mě napadá, věříš v peklo? Myslíš, že opravdu existuje?

Vždy mě přitahovaly temnější, převážně antikřesťanské témata. Organizované náboženství mi vždy připadalo jako pokrytectví a duševní otroctví. V průběhu let jsem spolupracoval s Naasem (Nightbringer, Akhlys), který má obrovské znalosti o esoterismu, kosmu a satanismu. Některé z jeho textů se staly texty Proscription, když pro ně nebylo místo v jeho jiných projektech – to je jeden z důvodů, proč se naše první album jmenovalo Conduit.

Pro Desolate Divine jsem napsal asi polovinu textů sám, přičemž mi Naas pomáhal s hledáním zdrojů a nápadů, když jsem to potřeboval. Témata se zabývají kosmickým hororem, duchovním úpadkem a odmítáním falešného světla.

Co se týče pekla – nevěřím v doslovné biblické peklo. Ale jako koncept, jako stav existence, jako odraz lidského šílenství a utrpení – ano, v tomto smyslu existuje.


Jak jsou na tom PROSCRIPTION s koncerty? Hrajete hodně a často? A co nějaké turné k novému albu? Nechystáte? Máte raději menší kluby nebo velké festivaly?

Živé koncerty jsou hlavním důvodem, proč to dělám. Alba jsou důležitá, ale jejich smyslem je přivést lidi na koncerty. Dokud to fyzicky zvládnu, budu na pódiu.

Měli jsme své překážky – zejména dlouhou pauzu mezi alby –, ale s Desolate Divine plánujeme zintenzivnit turné a festivaly. Osobně mám rád jak kluby, tak festivaly. Kluby mají tu intimní, divokou energii, zatímco festivaly vám dávají šanci přiblížit hudbu mnohem širšímu publiku. Pokud je atmosféra správná, jsou oba důležité.

Máme opravdu silnou touhu vyrazit na turné s tímto albem. Turné, které jsme absolvovali v roce 2024, bylo původně určeno pro album „Desolate Divine“, protože bylo nahráno v létě 2024. Ale nebylo možné ho stihnout včas.

Poslouchám death metal od devadesátých let a Finsko pro mě bylo vždy zemí, odkud přicházela spousta dobrých kapel. Jak je tomu ale v současnosti? Vaši scénu sleduji, píšu o nových kapelách, snažím se i o rozhovory a všichni se shodují, že to u vás stále velmi žije. Jaký je tvůj názor na vaší scénu? Co labely, fanoušci, promotéři? Máte ale i hudebníky (Christbutchera) z USA. Můžeš nějak obě scény porovnat?

Finská undergroundová scéna je živá a zdravá – objevila se nová vlna mladších kapel, které hrají oldschoolový death metal s opravdovým přesvědčením: kapely jako Azatoth, Malformed, Disguised Malignance, Tramalizer. Jsou hladové, koncertují, tvrdě pracují a je inspirující je sledovat. A vždycky jsou tu koncerty s Corpsessed, Krypts, Gorephilia, Lantern atd. Aby se udržela kvalita. hahahah

Samozřejmě, scéna má celosvětově své mouchy. Příliš mnoho malých labelů chrlí průměrné desky a přesycuje trh. Ale v jádru jsou stále skvělé kapely, oddaní fanoušci a promotéři, kteří to udržují při životě.

Co se týče USA vs. Finsko – obě země mají silnou undergroundovou scénu, ale liší se svým duchem. Americká scéna je rozsáhlá a rozmanitá, s mnoha regionálními rozdíly. Finská scéna je menší, kompaktnější, ale velmi vášnivá a vždy produkovala death metal, který působí jedinečně chladně a temně. Američtí fanoušci jsou mnohem energičtější a násilnější, mnohem více se věnují pitu. Ale finské koncerty zdá se přitahují více lidí!

Jak si s extrémní muzikou začínal? Jakou kapelu si slyšel jako první a přivedla tě k muzice? A co tvé muzikantské začátky? Na jakém nástroji si začínal? Kdo byl tvým vzorem? A co první koncert, první vystoupení na pódiu? Zavzpomínej pro nás prosím.

Moje první skutečná zkušenost byla, když jsem na začátku 90. let slyšel z pokoje bratra mého kamaráda řinčet album Altars of Madness. Zastavil jsem se v pohybu. Zaklepal jsem, plně očekávaje, že dostanu pěstí, a požadoval jsem vědět, co to je. Ten den jsem se seznámil s Morbid Angel, Deicide, Death, Obituary, Napalm Death… a už nebylo cesty zpět. Dokonce i Slayer na mě poté ztratil svůj vliv. Death metal byl mým posláním.

Můj první koncert byl v roce 1992. Malevolent Creation, Cannibal Corpse, Agnostic Front a Obituary v Gothic Theater v Denveru. Bylo to kurva úžasné. Poprvé jsem slyšel Malevolent Creation, kteří propagovali album Retribution. Cannibal Corpse nahráli album Tomb of the Mutilated, ale ještě nebylo vydané, a pokud si dobře pamatuji, zahráli většinu skladeb z něj. Bylo mi teprve 14! To je další rozdíl mezi Finskem a USA. 99,9 % koncertů ve Finsku je pro osoby starší 18 let, což je škoda.

Jako muzikant mě přitahovala basová kytara! Měl jsem kamarády, kteří byli úžasní kytaristé, ale já chtěl hrát na basu. Chtěl jsem být jako Cliff Burton nebo později Alex Webster! V našem bytovém komplexu bydlel pod námi starý hippie. Moje matka ho někdy slyšela hrát na basu a šla se ho zeptat, jestli by neměl zájem učit. On si myslel, že tam jde, aby si stěžovala na hluk! A když mu řekla: „Můj syn se chce naučit hrát“, on odpověděl: „Žádné děti nechtějí hrát na basu, asi jste to špatně pochopila.“ Ale ona zmínila, že Cliffa zbožňuji, tak řekl: „Pošlete ho ke mně.“ Naučil mě pár riffů a licků. Pak mi během několika večerů ukázal, jak číst tabulatury, a odtud jsem už pokračoval sám. V průběhu let mě různé okolnosti vždy přiměly k tomu, abych se věnoval kytaře, tak jsem přijal svůj osud. Považuji se za průměrného kytaristu, zvlášť když hraju vedle Cruciatuse a teď i Kalleho! Jsem nanejvýš podprůměrný.

Moje první vystoupení: Cursed Divinity v Cafe Euphrates v Denveru. Možná v roce 1998? 97? Nebylo tam žádné pódium, ale jakmile jsem „vstoupil na pódium“ a pocítil tu energii, věděl jsem, že od toho nikdy neodejdu.


Jsem už starý pes, který si ještě pamatuje kopírování kazet, jejich vyměňování. Psaní dopisů kapelám. Byly to krásné časy, člověk byl mladý. Vy jste oproti mně o dost mladší, přesto mi to nedá a zeptám se…vzpomeneš si ještě, jak PROSCRIPTION začínali? Třeba u nás vznikla většina kapel v hospodě. Provedeš nás prosím historií vaší kapely?

Myslím, že o vzniku kapely jsme mluvili v otázce číslo 3.

Ale zdá se, že jsem mnohem starší, než si myslíš! V době, kdy píšu tento text, je mi 48 let a na scéně jsem od roku 1990! Tehdy jsme neměli internet, takže výměna kazet na parkovišti před koncerty byla nezbytná! Hodně jsme také vyměňovali VHS kazety. Díky kompilacím a videokazetám z koncertů jsem poznal spoustu nových kapel! Mám dokonce jednu VHS kazetu, na které zpívám ve dvou písních kapely Cryptopsy, hahaha. Mike DiSalvo měl zánět hrdla a Jason z Divine Empire (a Malevolent Creation) mě doslova hodil na pódium, protože kvůli mnoha nepříznivým okolnostem na tom turné vystupovali bez zpěváka.

Moje první kapela se jmenovala Cursed Divinity a vznikla asi v roce 1997. Koncem roku 1999 jsem se přidal k Excommunion. Během té doby jsem absolvoval spoustu hostování a nahrávacích session. V roce 2007 jsem se přestěhoval do Finska, kde jsem založil Maveth. Následovalo mnoho dalších session a hostování. A teď Proscription.

Jak bys definoval death metal? Co pro tebe muzika znamená? Je to životní styl, koníček, relax? Mě třeba dodnes fascinuje temnota, přitahuje mě energie. Jak to máš ty?

Death metal je síla, temnota, šílenství a pravda vyjádřená zvukem. Pro mě je to posílení, pocit sounáležitosti a svoboda – hudební i emocionální. Kromě lásky k mé ženě a dítěti je to moje nejhlubší vášeň. Zároveň je to ale jen koníček. Nikdy bych se totiž nemohl živit hudbou. Nejsem tedy profesionál. Ale veškerý svůj volný čas trávím skládáním hudby, hraním koncertů a poslechem hudby. Nesportuji, nevyrábím nic ručně ani nic podobného. Jen death metal. Nic mi nedává stejný pocit.

Klasická otázka na závěr. Co chystají PROSCRIPTION v nejbližších měsících? Jestli máš něco na srdci, co bys chtěl vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, zde je prostor.

Letos nám zbývá už jen pár koncertů ve Finsku a možná jeden festival v Polsku, ale polští organizátoři se odmlčeli, takže kdo ví, jak to dopadne. Na jaře příštího roku nás čeká festival v Německu, ale rádi bychom ho samozřejmě proměnili v zastávku na turné!

Na podzim také nahráváme demo nového materiálu, abychom zjistili, jak na tom jsme, a doufáme, že brzy se pustíme do práce na třetím albu!

Už teď se těším, až zítra ráno zase nasadím sluchátka a narvu si „Desolate Divine“ pod tlakem do hlavy. Album se moc povedlo. Děkuji vám za rozhovor, opravdu si toho vážím. Přeji vám, aby se kapela dařilo, abyste měli plné koncerty a aby se deska dobře prodávala. Ať se vám daří i v soukromém životě! PROSCRIPTION RULES!

Díky, chlape! Vždycky říkáme „Díky za podporu“ tak často, že to zní jako prosté pozdravné „Jak se máš?“. Ale je to pravda! Potřebujeme podporu, potřebujeme propagaci! Vše, co můžeme dostat! Takže ještě jednou, z celého srdce, díky za podporu!


Recenze/review - PROSCRIPTION - Desolate Divine (2025):

Recenze/review - PROSCRIPTION - Conduit (2020):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 14. října 2025

Recenze/review - PENTHOS - Erevos (2025)


PENTHOS - Erevos
CD 2025, Darkness Shall Rise Productions

for english please scroll down

Dívám se na řeku. Převaluje se přede mnou, jako svědomí. Je po okraj narvaná špínou, zlem, hnisem a zkaženou krví. Mraky se skoro dotýkají země a ve vzduchu je cítit pach rozkládajícího se masa. Stará dáma s kosou, která si říká Smrt, mě probudila uprostřed noci a odvedla do podzemí. Poslouchal jsem zrovna nové, druhé dlouhohrající album řeckých tmářů PENTHOS a zlé stíny se staly skutečností. Stačilo mi několik společných setkání a věděl jsem, že nám v žilách koluje podobná zkažená krev.

Mám rád, když je black metal obestřen tajemnem, starodávnou magií, když je nasáklý chladem, když má podmanivě syrovou atmosféru. Řekové tohle všechno umí. Líbí se mi jejich rukopis, jejich styl, který v sobě obsahuje jednak vzpomínky na klasiku, která se hraje v severských zemích, ale také jakousi návykovou, ostrou melodičnost. Zkrátka a dobře, tahle smečka mě zasáhla přímo na solar plexus.


Mám to již od konce osmdesátých let nastavené tak, že mě muzika musí uhranout, dostat se mi pod kůži i do podvědomí. Určitě to znáte. Spousta současných kapel mi připadá umělých. Bývají to mnohdy skvělí muzikanti, ale působí neosobně, nudně a nezáživně. Mívají plastový zvuk a bojí se říznout do živého. PENTHOS jsou jejich pravý opak. Jejich nové (i předešlé) album je po okraj narvané uvěřitelnými, opravdovými, reálnými a autentickými melodiemi. Ihned dokázali rozdrásat moji fantazii do krve. Ne, najednou jsem neseděl ve svém pokoji u reproduktorů, ale toulal jsem se někde v lesích. Daleko na severu, na starých pohřebištích, v chrámech, které byly dávno znesvěceny. Cítím z jednotlivých nápadů velkou sílu, takovou tu nahrubo nasekanou energii i tmu. Líbí se mi, jak jsou melodie napsány, pamatuji si je, zůstala mi po nich v hlavě hluboká stopa. Pokud máte rádi kapely jako HORNA, SATANIC WARMASTER, CARPATHIAN FROST, TULUS, potom otočte všechny kříže směrem dolů a zapalte ohně, jste zde správně. Tohle je rituál starý jako samotná smrt. "Erevos" je navíc albem, které je velmi dobře zvukově ošetřeno. Povedl se i obal. Vy se tak můžete nechat unášet na silných vlnách řeky Styx. Osobně jsem také příznivcem spíše ortodoxního, tradičního, pravověrného černého kovu. Je vám tedy jasné, že nemohu jinak, než vám novinku doporučit.  Dívám se na řeku. Převaluje se přede mnou, jako svědomí. Je po okraj narvaná špínou, zlem, hnisem a zkaženou krví. Mraky se skoro dotýkají země a ve vzduchu je cítit pach rozkládajícího se masa. Stará dáma s kosou, která si říká Smrt, mě probudila uprostřed noci a odvedla mě do podzemí. Black metal ostrý jako břitva, který vás strhne do hlubiny! Tma se  zde potkává s chladem a syrovou energií!  

Asphyx says:

I look at the river. It rolls before me like a conscience. It is filled to the brim with filth, evil, pus, and rotten blood. The clouds almost touch the ground, and the smell of decaying flesh hangs in the air. An old lady with a scythe, who calls herself Death, woke me up in the middle of the night and took me underground. I was listening to the new, second full-length album by Greek dark metal band PENTHOS, and the evil shadows became reality. It only took a few meetings for me to know that similar corrupt blood flows through our veins.

I like it when black metal is shrouded in mystery, ancient magic, when it is steeped in coldness, when it has a captivatingly raw atmosphere. The Greeks can do all of this. I like their signature style, which contains both memories of the classics played in the Nordic countries and a kind of addictive, sharp melodiousness. In short, this pack hit me right in the solar plexus.


Since the late 1980s, I have been set up in such a way that music must captivate me, get under my skin and into my subconscious. I'm sure you know what I mean. Many of today's bands seem artificial to me. They are often great musicians, but they come across as impersonal, boring, and uninteresting. They tend to have a plastic sound and are afraid to cut to the chase. PENTHOS are the exact opposite. Their new (and previous) album is packed to the brim with believable, genuine, real, and authentic melodies. They immediately managed to tear my imagination to shreds. No, suddenly I wasn't sitting in my room by the speakers, but wandering somewhere in the woods. Far to the north, in old burial grounds, in temples that had long been desecrated. I feel great power in each individual idea, a kind of roughly chopped energy and darkness. I like how the melodies are written, I remember them, they left a deep impression on me. If you like bands like HORNA, SATANIC WARMASTER, CARPATHIAN FROST, TULUS, then turn all the crosses upside down and light the fires, you're in the right place. This ritual is as old as death itself. What's more, "Erevos" is an album with excellent sound quality. The cover art is also well done. You can let yourself be carried away on the powerful waves of the River Styx. Personally, I am also a fan of more orthodox, traditional, orthodox black metal. So it's clear that I can't help but recommend this new release to you. I look at the river. It rolls before me like a conscience. It is filled to the brim with filth, evil, pus, and rotten blood. The clouds almost touch the ground, and the smell of rotting flesh hangs in the air. An old lady with a scythe, who calls herself Death, woke me up in the middle of the night and took me underground. Razor-sharp black metal that will drag you into the depths! Darkness meets cold and raw energy here!



TRACKLIST
1. Nekyia
2. Dancing Dead
3. Bloodstained Path
4. Olethros
5. Thanatos
6. Charon
7. Lady In Black (Witch ll)
8. Echoes Of The Sanatorium
9. Forlorn Voyage

LINE-UP
Apaisios - Vocals, Guitars
Zizka - Bass
Algos - Drums
Vauban - Guitars
JA - Guitars



pondělí 13. října 2025

Recenze/review - GOMORRHA - Straight into Beyond (2025)


GOMORRHA - Straight into Beyond
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Tisíce zničených životů. Těla převážená z další z nesmyslných válek. Uložena v jednoduchých rakvích. Zohavené tváře, utrhané ruce i nohy. Ne, tohle není žádná počítačová hra nebo zpráva z daleké země. To je krutá, hnusná a špinavá realita. Procházím se mezi rakvemi a naslouchám nářku mrtvých. Ptají se proč? Proč tolik zbytečné smrti. Honosný pohřeb ani formální pocty nemůžou nikdy utišit bolest pozůstalých. Válka vždycky byla svinstvo. Lidé se nikdy nepoučí, stále budou posílat další a další zástupy nevinných na smrt. Uvědomuji si to pokaždé, když si pustím večerní zprávy i v momentech, když trávím svůj čas s novým albem německých maniaků GOMORRHA.

S touhle smečkou jste se mohli u nás na stránkách setkat již v roce 2023, když jsem psal o jejich skvělém albu "Doomed Mankind". Kapela patří mezi veterány undergroundové scény. Kdysi dávno v devadesátých letech vydala tři demonahrávky, aby potom hibernovala až do roku 2020,  kdy vydala návratové EP "Before the Storm". Jak asi historie napovídá, jedná se o pravověrný, surový a prašivý death metal, zahraný se zkušenostmi a vášní starých  mistrů. I letos mi stačilo několik prvních tónů, abych se ocitl na dalším chladném a temném bojišti. 


"Straight into Beyond" je volným pokračováním věcí minulých. Kapela hraje ostře, nekompromisně, ale nezapomíná ani na chladné a temné melodie. Jednotlivé motivy se mi zarývají pod kůži, do vnitřností, do podvědomí. Jsme stejné krve, řvu do tmy, když se toulám podsvětím a navštěvuji hroby padlých vojáků. Prašivý, starými chorobami nasáklý zvuk, stylový, tematicky stále bohužel tolik aktuální motiv na obalu, celkové provedení a dojem, tohle všechno je dokonale uvěřitelné, opravdové, reálné, autentické. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Pokud jste v mládí rádi a často trávili svůj čas ve společnosti kapel jako MASSACRE, DEATH, BOLT THROWER, BENEDICTION, potom vám doporučuji dobrou aparaturu, hlasitost úplně doprava a pokud vnímáte hudbu stále jako já, starý pes, budete určitě spokojeni. Pánové jsou ze své podstaty ortodoxní, klasičtí, tradiční. Všem je nám asi jasné, že dnes se hraje úplně jinak, že svět se otáčí zcela odlišným způsobem, jenže mě je to úplně jedno. Mě na téhle smečce doslova fascinuje, jak mě pokaždé dokáže přikovat na zeď, strhnout do hlubiny, dostat se mi do hlavy. Mám před sebou spoustu nových nahrávek a stejně se nejčastěji vracím ke GOMORRHA. Nové album má v sobě totiž opravdu temnotu, chlad i bolest nesmyslných válek, takový ten marast, který vám žádné zprávy ani filmy nezprostředkují. Hraje se tu postaru, ale s krvavou jiskrou v oku, s neskutečnou energií a tlakem. Můj kamarád, kdyby ještě žil, by řekl: "Kurva brácho, je to tam!". A měl by pravdu. Násilí plodí násilí a němečtí tmáři nám opět nastavili zrcadlo. Těm nejtemnějším myšlenkám, které jsou uloženy hluboko v každém jedinci. Byl znovu vyhlášen válečný stav! Temný, surový a prašivý old school death metal, který vás vezme přímo na bojiště!  


Asphyx says:

Thousands of lives destroyed. Bodies transported from yet another senseless war. Laid to rest in simple coffins. Disfigured faces, severed arms and legs. No, this is not a computer game or a news report from a distant land. This is the cruel, ugly, and dirty reality. I walk among the coffins and listen to the cries of the dead. They ask why? Why so many unnecessary deaths? No grand funeral or formal tribute can ever ease the pain of the bereaved. War has always been shit. People never learn, they will continue to send more and more innocent people to their deaths. I realize this every time I watch the evening news, and even when I spend my time with the new album by German maniacs GOMORRHA.

You could have encountered this pack on our website back in 2023, when I wrote about their great album "Doomed Mankind." The band is one of the veterans of the underground scene. Long ago in the nineties, they released three demo recordings, then went into hibernation until 2020, when they released their comeback EP "Before the Storm." As history suggests, this is orthodox, raw, and mangy death metal, played with the experience and passion of old masters. This year, too, it only took a few notes for me to find myself on another cold and dark battlefield. 

"Straight into Beyond" is a loose continuation of things past. The band plays sharply, uncompromisingly, but does not forget the cold and dark melodies. Individual motifs get under my skin, into my guts, into my subconscious. We are of the same blood, I scream into the darkness as I wander through the underworld and visit the graves of fallen soldiers. A dusty sound, steeped in old diseases, stylish, with a theme that is unfortunately still so relevant on the cover, the overall design and impression, all of this is perfectly believable, real, authentic. Nothing is superfluous, nothing is missing. If you enjoyed spending your youth in the company of bands like MASSACRE, DEATH, BOLT THROWER, and BENEDICTION, then I recommend you get some good speakers, turn the volume all the way up, and if you still perceive music the way I do, an old dog, you will definitely be satisfied. These gentlemen are orthodox, classic, traditional by nature. We all realize that music is played completely differently today, that the world is turning in a completely different way, but I don't care. What fascinates me about this band is how they always manage to pin me to the wall, drag me into the depths, get into my head. I have a lot of new recordings in front of me, but I still find myself returning to GOMORRHA most often. The new album really captures the darkness, coldness, and pain of senseless wars, the kind of mess that no news or movies can convey. It's played in the old style, but with a bloody spark in the eye, with incredible energy and pressure. My friend, if he were still alive, would say, "Fuck, bro, it's there!" And he would be right. Violence begets violence, and the German obscurantists have once again held up a mirror to us. To the darkest thoughts that lie deep within each individual. A state of war has been declared once again! Dark, raw, and mangy old school death metal that takes you straight to the battlefield!  


Recenze/review - GOMORRHA - Doomed Mankind (2023):


Tracklist:
01. Brutal Form of Death 
02. War 
03. One with the Dead 
04. Straight into Beyond 
05. My Suffering 
06. Screams of the Fallen 
07. Slaughtered and Sausaged 
08. Blood Red Snow 09. More Sacrifice

band:
Peter König - Bass, Vocals
Thomas Hennig - Drums
Steffen Weißmann - Guitars
Marco Anfuso - Guitars (lead)
Stefan Heintzelmann - Guitars


Recenze/review - PLAGUE CURSE - Verminous Contempt (2025)


PLAGUE CURSE - Verminous Contempt
CD 2025, Adirondack Black Mass

for english please scroll down

Tělo zavěšené u stropu. Žiletky nabroušené tak, že kůže odpadává snad sama. Výkřiky do tmy, oči plné bolesti. Strach, pach smrti. Temný sklep několik pater v podzemí. Atmosféra chladu a zla, která se vznáší kolem, jako děsivé ozvěny. Ne, to není šílený krvavý horor, který když skončí, tak jej vypnete a dáte si další pivo. Tohle je hnusná, ošklivá a smradlavá realita. Podobně zní i nové album démonů PLAGUE CURSE.

Tahle smečka je složená ze členů třeba takových Drowstorm, Vahrzaw, Vintertodt, Burden of Ymir, Calling of Phasmic Presence a další. O kvalitu je tak postaráno. Koneckonců, stačí zapnout play a přesvědčit se o tom, že reálná, krvavá temnota opravdu existuje. Surový death metal a chladný black metal jsou zde kombinovány způsobem, že vám ztuhne krev v žilách. 


Vše působí naléhavě, svým způsobem nepříjemně, chladně a nekompromisně. Zároveň v sobě mají skladby takovou tu zlou a nenávistnou energii, které mám u tohoto stylu tolik rád. Za povedený považuji jak zvuk, tak i motiv na obalu. Můžete se tak v klidu soustředit na všechny ty morbidní melodie, ostré riffy, chorobný vokál a totálně nihilistickou náladu celého alba. Skladby jsou napsané s krvavou vášní v oku. Je vám doufám jasné, že tohle album hoří zevnitř, že smrdí sírou a zkaženým masem. Nevím, jestli jste někdy byli u nějaké exhumace starého hrobu, ale věřte tomu, že při poslechu "Verminous Contempt" se budete cítit velmi podobně. Výsledný dojem je opravdu intenzivní, skladby se vám zadřou pod kůži, dostanou se do vnitřností. Novinku jsem poslouchal zásadně za tmy, po zhlédnutí několika krvavých hororů. V těchto chvílích vynikla její pradávná, jeskynní síla nejvíce. Toulám se v podzemí už dlouhé roky a tahle kobka se stala na dlouhou dobu mým útočištěm. Líbí se mi, že kapele můžu jejich morbidní práci a velmi dobře odvedené řemeslo věřit. Aby bylo jasno, tihle gentlemani temnoty přidávají i něco navíc, kus sebe samých, svého talentu pro záhrobní věci člověka. Tohle je nahrávka, která musela vznikat v těch nejtemnějších koutech. Dávejte si pozor, kdo stojí ve stínu. Také jste zahlédli odlesk čerstvě nabroušeného skalpelu? Potom asi víte, o čem tohle album je. Tělo zavěšené u stropu. Žiletky nabroušené tak, že kůže odpadává snad sama. Výkřiky do tmy, oči plné bolesti. Strach, pach smrti. Temný sklep několik pater v podzemí. Atmosféra chladu a zla, která se vznáší kolem, jako děsivé ozvěny. Intenzivní, maniakální, krvavé black death metalové album, které vám vyrve vnitřnosti z těla! Pach strachu a bolesti! 


Asphyx says:

A body hanging from the ceiling. Razor blades sharpened so that the skin falls off by itself. Screams in the dark, eyes full of pain. Fear, the smell of death. A dark cellar several floors underground. An atmosphere of coldness and evil that hovers around like terrifying echoes. No, this is not a crazy bloody horror movie that you can turn off and have another beer when it ends. This is a nasty, ugly, and smelly reality. The new album by the demons PLAGUE CURSE sounds similar.

This pack is made up of members of bands such as Drowstorm, Vahrzaw, Vintertodt, Burden of Ymir, Calling of Phasmic Presence, and others. Quality is guaranteed. After all, just press play and see for yourself that real, bloody darkness really exists. Raw death metal and cold black metal are combined here in a way that will make your blood run cold. 

Everything feels urgent, somewhat unpleasant, cold, and uncompromising. At the same time, the songs have that evil and hateful energy that I love so much about this style. I consider both the sound and the cover art to be well done. You can calmly focus on all the morbid melodies, sharp riffs, sick vocals, and the totally nihilistic mood of the entire album. The songs are written with bloody passion in the eye. I hope you realize that this album burns from the inside, that it stinks of sulfur and rotten meat. I don't know if you've ever been to an exhumation of an old grave, but believe me, listening to "Verminous Contempt" will make you feel very similar. The resulting impression is really intense, the songs get under your skin, they get into your guts. I listened to the new album strictly in the dark, after watching several bloody horror movies. It was in these moments that its ancient, cavernous power stood out the most. I've been wandering underground for many years, and this dungeon has become my refuge for a long time. I like that I can trust the band's morbid work and very well-done craftsmanship. To be clear, these gentlemen of darkness add something extra, a piece of themselves, their talent for the otherworldly. This is a recording that must have been created in the darkest corners. Be careful who stands in the shadows. Did you also see the glint of a freshly sharpened scalpel? Then you probably know what this album is about. A body hanging from the ceiling. Razor blades sharpened so that the skin falls off on its own. Screams in the dark, eyes full of pain. Fear, the smell of death. A dark basement several floors underground. An atmosphere of coldness and evil that hovers around like terrifying echoes. An intense, maniacal, bloody black death metal album that will rip your guts out! The smell of fear and pain! 


tracklist:
1. Most Vile
2. In The Shadow Of Hate
3. Procession Of Dead
4. Umbrage Earned
5. Of Fornication And Malice
6. Nocturnal Cruelty
7. Callous Abomination
8. Amidst The Devastation
9. Reigning In Ruin
10. Oderint Dum Metuant

PLAGUE CURSE is:
Nick Rossi – vocals
Joe Caswell – guitar
George Van Doorn – bass
Neil Schneider – drums

neděle 12. října 2025

Report, photos, video - MESSIAH, PANDEMIA - výroční koncert 30. let PANDEMIA - KC SVOBODA CHEB - 11. 10. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

Co tě nezabije, to tě posílí! Tak zněl nadpis rozhovoru, který jsem kdysi před lety s PANDEMIÍ dělal. Když si to vezmu kolem a kolem, tenhle citát může být i mým životním motem. Západočeskou smečku jsem začal poslouchat již v devadesátých letech. Byl jsem mladý a kolem mě si zrovna mafiáni porcovali naši krásnou zemi. Lidem to nevadilo. Chodili dál na tupé revivaly, nechali se otravovat drahými a nekvalitními potravinami. Zaměstnáni v montovnách, kterým ustoupilo všechno. Měli jsme tenkrát svobodu a stejně jsme postupně zabředávali do křupanského marastu. Vždycky pro mě byla muzika relaxem, světem, kde bylo vše v pořádku, nadějí. Vyřval jsem se pod pódiem, dal si pivo a kýval se spokojeně do rytmu, abych mohl potom normálně fungovat. Byl jsem u toho, když kapela slavila dvacet let a se stejným kamarádem Michalem jsme se vrátili i na třicátiny. Cítím to pořád stejně. 




Jsme už staří psi, kteří zvednou hlavu jenom v případě, že nás fakt něco zaujme. Švýcarské maniaky MESSIAH miluji celý svůj hudební život a patří mezi ty z mála, které jsem ještě naživo neviděl. Byla to pro mě povinnost. No, řekněte, mohl bych zůstat doma? Ne, říkám rovnou, že rozhodně ne. Vyčítal bych si to. Večer, který měl být oslavou i poctou zároveň, sliboval mnohé. V sobotu i po tolika letech zažívám lehké chvění v žaludku. Těším se, připravuji si foťák i lístek zakoupený několik týdnů dopředu. Muzika u mě byla vždy o emocích, o vzájemném přenosu. Jsem vždycky hrozně hrdý a nadšený, když mohu někam vyrazit. My, veteráni studené války, nemusíme už nikomu nic dokazovat. Křiváka dávno nedopnu, vlasy mám šedivé, už tolik nevidím. Jenže to tam pořád je. Ta touha vypnout, přeřadit do módu normálnosti a zapomenout na Michala Davida, na debilní reklamy, na svět, ve kterém lidé dělají stále stejné chyby. Pořád je ve mě kus rebela. Jdeme na to. Když mě Michal vyzvedne, usmívám se. Bude to jízda!



A taky že je. Kecáme, vzpomínáme, vzduchem létají vtípky jako vždycky. On ten metal je, byl a bude hlavně o setkávání. O kámoších, o pivu a o holkách. Je to tak i teď. No a co, že do hospody už nás přijde jenom pár. My moc dobře víme, že v těch metalových trikách vypadáme tak trošku legračně, ale přátelé, buďte shovívaví, je to náš život. Cesta do Chebu uteče jako voda v Ohři. Zaparkujeme, nasadíme rohlíky na hubu, zatáhneme trošku břicha, protože jsme pořád fešáci a jsme rozhodnuti alespoň na pár hodin zapomenout na podivný svět okolo. Jestli ještě tušíš, co to znamená být opravdový fanoušek, určitě víš, o čem píšu. Uvnitř je spousta známých, prostředí je nádherné, honosné, hodné oslavy. Hodil by se sem spíše oblek, než metalový ohoz, zažívám deja-vu. Tady jsme všichni za chlapáky. Máme drsný vtipy a těšíme se, až první kapela hrábne do strun. 



Někdy si už připadám fakt starý a spoustě věcí nerozumím. Už ani nechci držet prst na tepu doby. Všechny ty uřvaný a negativní sociální sítě mě k smrti nudí, i když vím, že bez nich si dneska nikdo nedojde ani na záchod. Dovolte mi ale zmínit jednu věc. Reálnému koncertu, pokecu, pivku s pár přáteli, se nic nevyrovná. Ono to takhle vypadá, že je všechno dávno v prdeli, ale není, nenechte se mýlit. Pořád jsou ještě lidé, kteří bojují, nesou vlajku hrdě vztyčenou. PANDEMIA patří mezi ně. Poslední album je skvělé, navíc vydané u dobrého labelu (ano, v Chebu bylo pokřtěno). Přeju jim to z celého srdce, gratuluji k němu i k výročí a hrozně se těším na slibovaný průřez tvorbou, kterou mají pánové přehrát. Tělo sice možná zestárlo, ale přátelé, uvnitř mě stále tepe mladé srdce toužící po pořádném nářezu. Jdu dopředu, do první brázdy. Budu hrozit, křičet, vyplavím stres, napětí i vztek, který v sobě asi jako každý někdy mívám. Death metal až za hrob!

PANDEMIA - neměl bych to říkat, ale byl jsem chvílemi dojatý. Notoricky známé skladby, hrálo se od všeho něco, vzpomínalo se, byla v tom samozřejmě nostalgie. Nemyslete si ale, že kapela působila nějak staře. Naopak, hroby se otevřely s pradávnou silou a vydaly ta nejděsivější svědectví. Zákon o zachování temné energie zase jednou fungoval se smrtící přesností. Kapela hrála velmi dobře, sehraně jako stroj na zabíjení. Surovost se potkávala s ostrými melodiemi. PANDEMIA vždycky uměla napsat melodie, u kterých praskaly kosti tlakem a jejich oslava 30. let na scéně to jenom znovu potvrdila. Pánové působili jako politi mrtvou vodou a všichni odvedli skvělou morbidní práci. Jako starý fanoušek jsem byl opravdu velmi spokojený. Tohle byl masakr, na který budu ještě dlouho vzpomínat. Co tě nezabije, to tě posílí! Koncert, který na mě působil jako rána pěstí přímo do obličeje! 


 






I shouldn't say this, but I was moved at times. They played a mix of their well-known songs, reminisced, and of course there was nostalgia in the air. But don't think that the band seemed old in any way. On the contrary, the graves opened with ancient power and gave the most terrifying testimony. The law of conservation of dark energy once again worked with deadly precision. The band played very well, as coordinated as a killing machine. Rawness met sharp melodies. PANDEMIA has always been able to write melodies that crack bones with pressure, and their celebration of 30 years on the scene only confirmed this once again. The gentlemen seemed to be covered in dead water, and they all did a great morbid job. As an old fan, I was really very satisfied. This was a massacre that I will remember for a long time. What doesn't kill you makes you stronger! A concert that felt like a punch right in the face! 


MESSIAH - tahle legenda je ještě o deset let starší, než PANDEMIA. Na pódium ale nevylezli žádní unavení muzikanti. Naopak, tohle byly zkušené šelmy na lovu. Death metal, thrash metal, notoricky známé melodie a skladby, které umím dodnes nazpaměť. Spousta vzpomínek na staré muchlající se kazety, na nekonečné pařby s kamarády, kteří již dnes nejsou mezi námi. Riffy ostré jako čerstvě nabroušený skalpel, zabijácké bicí i skvělý vokál Marcuse Seebacha, který velmi dobře nahradil mého tolik v minulosti oblíbeného Andyho Kaina (býval si můj idol, měl jsem i plakát na zdi). Ano, byl jsem znovu dojatý. Kapelu totiž vidím poprvé v životě a splnil se mi sen. Mezi skladbami vzpomínám, jsem chycený do sítě, kterou svojí hudbou kapela upletla. Stal jsem se součástí hudby. Cítím ji v morku svých kostí. Usmívám se, křičím, kývu se do rytmu, hrozím. Tohle je metal s velkým M, tohle je hudba, která mě přenesla do úplně jiné dimenze. Kříže v nedalekých kostelích se musely obrátit směrem dolů. Vynikající vystoupení, které se do mě otisklo a navěky tam zůstane. Amen!

 

 








This legend is ten years older than PANDEMIA. But there were no tired musicians on stage. On the contrary, these were experienced beasts on the hunt. Death metal, thrash metal, notorious melodies and songs that I still know by heart today. Lots of memories of old, worn-out cassettes, endless parties with friends who are no longer with us. Riffs as sharp as a freshly sharpened scalpel, killer drums and the great vocals of Marcus Seebach, who very well replaced my former favorite Andy Kain (he used to be my idol, I even had a poster on my wall). Yes, I was moved again. I'm seeing the band for the first time in my life and my dream has come true. Between songs, I remember being caught in the web that the band has woven with their music. I've become part of the music. I feel it in my bones. I smile, I scream, I nod to the rhythm, I threaten. This is metal with a capital M, this is music that transported me to a completely different dimension. The crosses in the nearby churches must have turned upside down. An excellent performance that left an impression on me and will remain there forever. Amen!

Návštěvnost byla skvělá. Sál byl zaplněn a zároveň bylo místo na korzování. Mohl jsem tak vyzkoušet svůj nový foťák. Zvuk byl masakrující a dobře čitelný a to snad ve všech koutech kulturáku. Jedinou připomínku bych měl k frontám na pivo a jeho z počátku ne příliš dobrou kvalitu. Jinak ale bylo všechno v nejlepším pořádku. Krásné místo. 

Podle chytrých hodinek mám vysokou tepovou frekvenci. Nic kritického, ale rozhodně je znát, že mě koncerty zasáhly hluboko do srdce i do podvědomí. Byla to jízda, je až překvapivé, že kapely ani po těch všech letech neztratily na síle a intenzitě. Jakoby díky zkušenostem na nás měly ještě lepší recept. Adrenalin. Touha zabíjet hudbou. Skvělé hráčské výkony. Všechno tady bylo a doslova mě fascinovala energie, která ke mě z pódia proudila. Ještě si to neuvědomuji, to přijde až za několik hodin, až nebudu moci doma spát, ale jsem moc rád a vděčný, že jsem u toho mohl být. Tohle byla oslava ve velkém stylu. Pocta death metalu jako takovému. Bylo mi úplně jedno, že se svět kolem nás možná zase hroutí a apokalypsa je o hodně blíž než kdy jindy. Tady jsem byl jen já, takový jaký jsem. Obyčejný fanoušek, který si to neskutečně užil. Klaním se až k zemi a moc děkuji, byl to epesní zážitek. 


Myslím si to já, i Michal, který mě veze temnotou domů do Plzně. Už jsme spolu zažili mnohé, ale už teď tak nějak podvědomě víme, že na tuhle akci budeme ještě dlouho vzpomínat. Už moc nevidím, neodřídil bych to, ale to není jediný důvod, proč nejsem za volantem. Jsem utahaný, vyšťavený, totálně grogy, protože já neumím jen tak nečinně stát pod pódiem jako sloup. Já prožívám muziku, kterou mám rád, celým svým tělem. Stejně si myslím, že death metal byl, je a vždycky bude hlavně o srdci. PANDEMIE jej stále má a o MESSIAH ani nemluvím. Loučíme se a já si po sprše lehnu jen tak na záda. Jo kurva, je to i můj život, jiný už nebudu. A jsem za to hrozně rád. Děkuji vám za pozornost a doufám, že pokud jste na koncertě nebyli, že se mi povedlo aspoň trošku vám přiblížit skvělou atmosféru a parádní zážitek, kterým pro mě tahle oslava byla. Death metal forever! Co tě nezabije, to tě posílí!

Tento report je věnován všem kamarádům, kteří již nejsou mezi námi a kteří se nemohli této akce zúčastnit. Moc mi chybíte, rád bych si s vámi dal pivo, pokecal a rozebral koncert. Jenže to nejde. Tak aspoň takhle. Byli jste v Chebu se mnou, nemyslete si!


about bands od DEADLY STORM ZINE:

PANDEMIA:





MESSIAH:






Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - SUFFERING HOUR - Impelling Rebirth (2025)


SUFFERING HOUR - Impelling Rebirth
VINYL 2025, Profound Lore Records

for english please scroll down

Jakoby se svět najednou zastavil. Chaos, který tě provázel poslední roky, byl pryč. Tady, na hřbitově, na kterém jsou pochováni tví předci i kamarádi, ses najednou ocitl v jiné dimenzi. Jsou chvíle v životě člověka, které nejdou moc popsat. Možná je to bůh, satan nebo všemocný vesmír, který ti dal temné znamení. Přemýšleli jste někdy nad tím, co se stane, až zemřete? Rozpadnete se v prach? Zmizíte v temnotě? Převtělíte se v démona? Otázek je mnoho a zajímavé je, že mi v hlavě naskakují pokaždé, když poslouchám nějaké album od amerických tmářů SUFFERING HOUR. Letos přicházejí s novým EP a nutno rovnou dodat, že se jedná o velmi povedené dílo po všech stránkách.

Skladby jsou možná trošku kratší, surovější, útočnější, přímější, než jsme byli poslední roky u téhle smečky zvyklí, ale nenechte se mýlit, kapela rozhodně nijak nezměnila svůj směr. Jen je díky kratšímu formátu divočejší. Alespoň tak na mě novinka "Impelling Rebirth" působí. 


Stále zde potkáte pestrou a zajímavě složenou směsici black metalu a kruté smrti. S typických rukopisem téhle smečky, s lehkými progresivními a avantgardními prvky. Potkávají se zde jak vlivy tradičních kapel jako jsou MORBID ANGEL, INCANTATION, MAYHEM, IMMOLATION, tak i novější přístup k absolutní temnotě (MGLA, AUROCH, DEASPELL OMEGA, THE CHASM, ULCERATE). To vše je potom poskvrněno zkaženou krví, chaosem, špínou a hlavně skvělými morbidními nápady. V hudbě SUFFERING HOUR vždy bylo, je a se vší pravděpodobností i bude něco neklidného, zvláštního, jinakého. Rovnou dodávám, že pro "běžného" fanouška bude možná poslech zpočátku až "nepříjemný". I nové EP totiž vyžaduje bohatou fantazii, otevřenou mysl a schopnost se nechat přikovat na zeď i něčím odlišným, než je většinou běžné. Zatímco spousta současných skupin volí spíše tradičnější pojetí a mnohdy se stávají pouze obyčejnými kopiemi, u téhle smečky to rozhodně neplatí. Skladby jsou opět skvěle napsány a složeny, mají v sobě pověstný drive a sílu, takovou tu záhrobní hrubost, která se zde potkává s morbidní hravostí. Ono je vlastně velmi těžké nějak definovat to, jak tihle tmáři hrají, proto bych vám rozhodně doporučil, abyste si poslechli ukázky a nechali na sebe vše jen tak působit. Možná se potom, stejně jako já, ocitnete na tichém hřbitově, usednete ke hrobům svých předků a budete přemýšlet o smrtelnosti. "Impelling Rebirth" má samozřejmě skvělý zvuk (Adam Tucker - mastering). Za stylový a povedený považuji i motiv na obalu. Zkrátka a dobře, i letos je kapela ve vynikající formě a jejich novinka vás spálí na popel! Jakoby se svět najednou zastavil. Chaos, který mě provázel poslední roky, byl najednou pryč. Nahrubo nasekaný, surový black death metal s příměsí zkažené krve! Démonická hudba, která není z tohoto světa! 

Asphyx says:

It was as if the world had suddenly stopped. The chaos that had accompanied you in recent years was gone. Here, in the cemetery where your ancestors and friends are buried, you suddenly found yourself in another dimension. There are moments in a person's life that are difficult to describe. Maybe it was God, Satan, or the almighty universe that gave you a dark sign. Have you ever wondered what will happen when you die? Will you crumble into dust? Will you disappear into darkness? Will you be reborn as a demon? There are many questions, and interestingly, they pop into my head every time I listen to an album by the American dark metal band SUFFERING HOUR. This year, they are releasing a new EP, and it must be said right away that it is a very successful work in every respect.

The songs may be a little shorter, rawer, more aggressive, and more direct than we have been accustomed to from this band in recent years, but make no mistake, the band has definitely not changed its direction. It's just wilder thanks to the shorter format. At least that's how the new album "Impelling Rebirth" strikes me. 


You will still encounter a colorful and interesting mix of black metal and brutal death metal here. With the typical signature of this band, with light progressive and avant-garde elements. You will find influences from traditional bands such as MORBID ANGEL, INCANTATION, MAYHEM, IMMOLATION, as well as a newer approach to absolute darkness (MGLA, AUROCH, DEASPELL OMEGA, THE CHASM, ULCERATE). All of this is then tainted with corrupted blood, chaos, filth, and, above all, great morbid ideas. There has always been, is, and will most likely continue to be something unsettling, strange, and different about SUFFERING HOUR's music. I should add that for the "average" fan, listening to it may be "unpleasant" at first. The new EP requires a rich imagination, an open mind, and the ability to be captivated by something different from what is usually common. While many current bands choose a more traditional approach and often become mere copies, this is definitely not the case with this pack. The songs are once again brilliantly written and composed, with their trademark drive and power, that otherworldly rawness that meets morbid playfulness. It's actually very difficult to define how these dark musicians play, so I would definitely recommend that you listen to the samples and just let it all sink in. Perhaps then, like me, you will find yourself in a quiet cemetery, sitting by the graves of your ancestors and thinking about mortality. "Impelling Rebirth" has a great sound, of course (Adam Tucker - mastering). I also consider the cover art to be stylish and well done. In short, the band is in excellent form again this year, and their new album will burn you to ashes! It was as if the world had suddenly stopped. The chaos that had accompanied me in recent years was suddenly gone. Roughly chopped, raw black death metal with a mixture of rotten blood! Demonic music that is not of this world!


about  SUFFERING HOUR on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
01. Impelling Rebirth 
02. Anamnesis 
03. Revelation Of Mortality 
04. Incessant Dissent 
05. Inexorable Downfall

band:
DgS - Bass, Vocals
IsN - Drums, Vocals
YhA - Guitars (lead), Vocals



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine