A few questions - interview with death metal band from Sweden - GRAVE DEFILER.
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.?
- We are a death metal band formed in Kalmar, Sweden, in 2009. We're not technical, we're heavy and raw. Sometimes we're atmospherical and creepy.
How would I describe Grave Defiler? Death metal horror.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
We recorded at Studio Sunlight working with death metal legend Tomas Skogsberg. He produced, engineered and mixed. It was a blast working with Tomas. His massive experience shows. Earlier, we've produced our own stuff, but this time around everything was just so smooth. We could focus on playing our music and let Tomas do what he does best. Late nights we would just hang out, tell stories and have some rum. It was fucking great.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
It's 250 copies on 7" flexi vinyl.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
Me and Dan (guitars) both write lyrics. On "Three Tales...", Dan wrote "Throne of Skulls", I wrote "Famine" and we both co-wrote "I Dig Your Body". Lyrical themes are a mix of Warhammer, doom and necrophilia. A good mix, I'd say.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
Our logo is created by the talented Swedish artist Sandra Lundholm. She specializes in dark, horror-oriented art, and she did an amazing job. She also included an authentic grave digger's shovel, which was really cool.
Regarding social media, let me just say that things have changed. The days of tape trading and chasing badass covers on secondhand are gone. Most underground metal acts have a Facebook page or Instagram account. Including us. That's just the way it is.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
It's actually self-released through our own label, Bearded Giant.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
We're influenced by bands such as Celtic Frost and old Sepultura, but we also find inspiration outside of metal music. Horror movies, novels and video games have all played a part in shaping our sound and creative vision.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
We'll keep that a secret for now. Let's see what the future holds.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
It was a while since we played live. We really wanna get going again, but now the Corona virus got in the way. Rest assured though, Grave Defiler will perform again.
I don't know about the best, but one of the most memorable shows was at a club called Truckstop Alaska in Gothenburg, Sweden. We opened for Deströyer 666 together with Trash Amigos. The latter consisted of Merciless and ex-Morbid members, and had a Dia de los Muertos style with corpsepaint, ponchos and sombreros.
It was a crazy night with lots of beer and madness.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
Get financial backing so we can release a full-length. We plan to return to the studio as soon as we possibly can.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
------------------------------------------------------------------------------------------ sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
“Demo 2020” is released on tape by Headsplit Rec. in US and by Howl Chain Rec. in Poland/Europe. for english please scroll down Tak jo, pojďme na to. Dlouhý výlet do Varšavy, návštěva tamního hřbitova a exhumace nového dema tamních MENTAL CASKET. Kapely, která je prašivá jako ruka uhnilé mrtvoly. Popraskaná víka, temnota a chlad. Lebky, co se na váš šklebí ze zdi. Kdo uhádne o jaký styl se jedná, vyhrává kalich hořkosti. Přehazuji si v ruce jejich novou kazetu - "Demo 2020" a připadám si jako v dobách, kdy jsem u starého přehrávače hltal všechno, co mělo na sobě lebku. MENTAL CASKET hrají old school death metal jako řemen. Mají slušný zastřený zvuk, dobré nápady, obal jak vystřižený ze starých časopisů a ještě navíc se jedná o totální underground. Čím jsem starší, tak se do podobných oblastí vracím raději. Tady je ještě všechno v pořádku. Jedná se teprve o druhé demo, u kterého si podupávám nohou do rytmu. Buďte shnilí!
V "Demo 2020" jsou obsaženy na hrubo nasekané kousky PESTILENCE, ASPHYX, INCANTATION, OBITUARY, MASSACRE, DEATH. Tři skladby si člověk přehraje několikrát s chutí, baví ho špína, takový ten hnusný a ošklivý odér, který kdysi v devadesátých letech u kapel tolik miloval a který se už většinou vytrácí. Tahle hudba patří do starých opuštěných márnic, do kostnic, ve kterých se drtí kosti ve velkém a také do přehrávačů fanoušků, kteří mají pro podobnou hudbu slabost. Mnohým bude připadat demonahrávka až moc nečitelná, šílená, obyčejná. Jenže ono tomu tam není, zrovna MENTAL CASKET v sobě mají dar zaujmout, nakopat vám zadky, přesvědčit vás na svoji stranu. Výlet do undergroundové Varšavy se vydařil a bylo mi velkou ctí poznat tamní spolky. Píšu si do své knihy mrtvých, že na tuhle smečku si mám dávat pozor, sledovat ji i v budoucnu a hlavně si vždy poslechnout jejich novinky. Mají v sobě totiž něco zkaženého, smradlavého, šíleného. A to se u nás v podsvětí cení nadevše. Demo dohrálo a mě mrazí v kostech. Doporučuji!
sumarizace:
Vzpomínáte ještě na devadesátá léta, kdy světu vládly kapely jako PESTILENCE, ASPHYX, INCANTATION, OBITUARY, MASSACRE, DEATH a podobné? Také jste vyměňovali s kamarády kazety? Čekali dlouhé hodiny před obchodem, než otevřou a vy si budete moci koupit novou desku? Také jste nosili džínovou vestu posetou nášivkami? Také jste nekonečně dlouho diskutovali o novinkách? Tak přesně z té doby pochází i hudba MENTAL CASKET. Je stejně mrtvolně zkažená, opatřená skvělým morbidním zvukem, obalem, podobně pálí, žhne, drásá. Jedná se přesně o ten undergroundový death metal, který stále, i po tolika letech, hltám plnými doušky. Mám pocit, že kolem mě chodí dáma s kosou a čeká na vhodný okamžik, až do mě zasekne ostrou čepel. Skladby jsou opravdu velmi dobře napsané, mají v sobě drive, sílu, takový ten těžko popsatelný feeling, který odděluje dobré kapely od špatných. Přiznávám bez mučení, tahle demonahrávka mě opravdu baví poslouchat! Old school death metal s temně mokvajícím otiskem!
Asphyx says:
Do you remember the 1990s when bands like PESTILENCE, ASPHYX, INCANTATION, OBITUARY, MASSACRE, DEATH ruled the world? Did you also exchange tapes with your friends? Waiting long hours front of the store before they open and you can buy a new record? Did you also wear a denim vest with patches? Have you also been discussing infinitely long about nevelties? The music of MENTAL CASKET comes from exactly that time. It is just as deadly rotten, equipped with great morbid sound, and great cover, that album burning, glowing, scaring. It is precisely the underground death metal, which even after so many years, I swallow by full gulps. I feel like a lady with a scythe is walking around me and waiting for the right moment to get a sharp blade stuck in me. The songs are really very well written, they have drive, strength, such a hard-to-describe feeling that separates good bands from bad ones. I confess without torture, I really love to listening this demo! Old school death metal with a dark puffing print!
Track list: 01. Visit me in my grave 02. Suburban hunt 03. Dose of gruesomeness
CD 2020, vlastní vydání for english please scroll down
Podle Dante Alighieriho má inferno devět kruhů, devět smrtelných hříchů. Na konci vás, uprostřed Země, čeká samotný Lucifer. Přiznávám se, že vize Denteho pekla mi dodnes připadá jako jedna z nejuvěřitelnějších. Negace všeho dobrého, šílenství, ztvárněné i malířem SandroBotticellim. Občas si říkám, jak by symfonie smrti a temnoty zněla jako hudba. Dnes už to vím, dostala se mi totiž do rukou nová deska amerických death metalistů HAUNTED.
Pokud se pustíte do hledání informací o téhle smečce, příliš toho nezjistíte. Metalová encyklopedie hovoří o jednom demu v roce 1992 a kompilaci "Sinister Spawnings" (2018). Nejedná se tedy rozhodně o žádné nováčky, ale o zkušené pekelníky, kteří hrají špinavý, rouhačský death metal floridského typu.
"The Legions of Maleficence" je album, které je po okraj narvané nihilistickým, nekompromisním smrtícím kovem. Stylově bych kapelu zařadil po bok třeba takových DEICIDE, PERDITION TEMPLE, CRUCIFIER, IMPRECATION, DIABOLIC. To ale není zase tolik důležité. Hlavní je, že z nahrávky cítím síru, nenávist. Máme co do činění se starodávným okultním obřadem, při kterém potkáte všechny démony. HAUNTED vyvrhli na světlo Boží nechutné album, které se vám jako rozžhavené železo otiskne přímo do mozku. Američané, a to je pro mě hlavní, dokáží napsat skvělé skladby, které postupně gradují, rostou jako nějaké monstrum, probuzená bestie. Nebyl podceněn zvuk (takhle zní pravé rouhání), ani obal (Sidjimbe Art). Jedná se samozřejmě o hluboký underground, ale nahrávka má neskutečně přitažlivou a zlou atmosféru. Stáhne vás zaživa z kůže, bude vás mučit, trápit a ničit. Přesně takhle si představuji pravé reálné peklo, pravý a reálný death metal. Rituál smrti vrcholí, Lucifer kývá spokojeně hlavou. "The Legions of Maleficence" vás spálí na popel. Absolutní negace dobra, totální inferno! Vynikající death metal!
Asphyx says:
According to Dante Alighieri, the Inferno has nine circles, nine deadly sins. At the end in the middle of the Earth, Lucifer himself is waiting for you. I admit that the vision of Dante's hell still seems to me as one of the most believable. The negation of all the good, the madness, portrayed by the painter Sandro Botticelli. Sometimes I wonder how a symphony of death and darkness would sound like. Today I found out this, because I received a new record of American death metalists HAUNTED.
If you start looking for information about this band, you won't find out much. The metal encyclopedia talks about one demo in 1992 and the compilation "Sinister Spawnings" (2018). So these guys are definitely not newcomers, but experienced musicians who play dirty, blasphemous death metal of the Florida type.
"The Legions of Maleficence" is an album full of the nihilistic, uncompromising death metal. Stylistically, I would class this band with such groups as DEICIDE, PERDITION TEMPLE, CRUCIFIER, IMPRECATION, DIABOLIC. But that is not so important. The main thing is that I feel sulfur and hatred from the record. We are dealing with an ancient occult ceremony in which you will meet all the demons. HAUNTED threw out to God's light the one disgusting album, which will be imprinted right in your brain like hot iron. And what is most important for me, Americans are able to write great songs that gradually graduate, grow like a monster or an awakened beast. Moreover, the sound (this is the real blasphemy) and the cover art (Sidjimbe Art) were not underestimated. Of course, this is deep underground, but the record has an incredibly attractive and bad atmosphere. It will skin you alive, torture, torment and destroy you. This is exactly how I imagine real hell, true and honest death metal. The death ritual culminates, Lucifer is nodding contentedly. "The Legions of Maleficence" will burn you to ashes. Absolute negation of good, total inferno! Excellent death metal!
ABYSMAL DAWN - Phylogenesis CD 2020, Season of Mist for english please scroll down
Vždycky jsme to tak nějak tušili všichni. Zákony evoluce neplatí vždy a všude. Pouštěli jsme se na tenký led vědy a technologie a zatím nás sledují z vesmíru naši otcové. Kdysi si mysleli, že náš druh se jim povedl a měli radost z našeho vývoje. Podstrčili nám spoustu vynálezů, aby nám ulehčili život. Přetvořili jsme je ve zbraně. Je v nás cosi zlého, těžce identifikovatelného. Stačí špatná zpráva a v zdánlivě soudržné společnosti ihned zavládne panika a chaos.
Mám rád, když je death metal zahraný inteligentně, když se mi riffy zadřou pod kůži, když mě zvuk uzemní. Toulám se převážně ve starých katakombách, ale když se mi do ruky dostane dobrý technický smrtící kov, tak jej s chutí také ocením. Nové album "Phylogenesis" na mě působí jako blesk z čistého nebe. Je ostré, nekompromisní, ale zároveň přehledné a velmi dobře se poslouchá.
"Phylogenesis",to je útok mimozemské civilizace, která se po letech vrátila, aby se podívala, co a jak jsme zde vybudovali. Chvíli nás pozoruje a zjišťuje, že experiment zvaný lidstvo se příliš nepovedl. Jenže jak oddělit dobré od zlého? Jednou z možností je poslech kvalitního death metalu. Troufám si tvrdit, a alespoň tak to slyším, že ABYSMAL DAWN nahráli letos své nejlepší album. Je pestré, rozmanité, je jako košatý strom zla. Je chladné a temné zároveň. Je jako řeka plná lávy, rozžhaveného železa a spálených lidských tváří. Nalezneme zde nepřeberné množství perfektně napsaných riffů ve stylu americké školy (DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, CANNIBAL CORPSE, HATE ETERNAL, DEICIDE, IMMOLATION, KATAKLYSM) s vlivy evropských smrtonošů (kupříkladu SINISTER, BLOODBATH). ABYSMAL DAWN jsoujasně definovatelní, stačí pár melodií a hned poznáte, že to jsou oni. Vetřelci z vesmíru, kteří nám přinášejí jen zkázu a beznaděj. Apokalypsa dávno začala, jen si toho někteří ještě nevšimli. My jsme svojí vlastní záhubou! "Phylogenesis" bude znít všude po světě, až zavládne totální chaos. Vynikající, zničující a mocný death metal, který vás totálně zničí!
Asphyx says:
We all somehow knew it. The laws of evolution are not always and everywhere applied. We were going on a thin border of science and technology, and our fathers are still watching us from space. They though that they make our species well and enjoy our development. They gave us a lot of inventions to make our lives easier. We turned them into weapons. There is something evil in us that is difficult to identify. Just bad news and in a seemingly cohesive society, panic and chaos will prevail immediately.
I like when death metal is played in intelligent way, when riffs get under my skin, when the sound grounds me. I wander mostly in the old catacombs, but when I get to my hands a good technical death metal, I also appreciate it. New album "Phylogenesis" is like a bolt from the sky. It is sharp, uncompromising, but at the same time clear and it is a pleasure to listen to it.
"Phylogenesis" is an attack by an alien civilization that has returned years later to see what and how we have built here. They watch us for a while and find out that the experiment called humanity has failed. But how to separate the good from the bad? One option is to listen to quality death metal. I dare say, and at least that's how I hear ABYSMAL DAWN recorded their best album this year. It is colourful, diverse, it is like a bushy tree of evil. It's cold and dark at the same time. It is like a river full of lava, red-hot iron and burnt human faces. Here you will find an inexhaustible number of perfectly written riffs in the style of the American school (DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, CANNIBAL CORPSE, HATE ETERNAL, DEICIDE, IMMOLATION, KATAKLYSM) with the influences of European mortals (for example SINISTER, BLOODBATH). ABYSMAL DAWN are clearly definable, just a few melodies and you will immediately recognize them. Invaders from space who bring us only destruction and despair. The apocalypse began a long time ago, only some had not yet noticed. We are our own doom! "Phylogenesis" will sound all over the world when total chaos reigns. Excellent, destructive and powerful death metal that will totally destroy you!
Tracklist: 1. Mundane Existence 2. The Path of The Totalitarian 3. Hedonistic 4. A Speck in The Fabric of Eternity 5. Coerced Evolution 6. True to The Blind 7. Soul-Sick Nation 8. The Lament Configuration 9. Flattening of Emotions (Death Cover)
band: Charles Elliott: guitars, vocals James Coppolino: drums Eliseo Garcia: bass Vito Petroni: guitars
FUNERALOPOLIS - ...of Deceit and Utter Madness CD 2020, Memento Mori for english please scroll down
Jedna rána střídá druhou. Mezi kamennými zdmi se rozléhají nekonečné údery bez konce. Práce je hodně, likvidace starého hřbitova započala před několika lety. Každý den vstáváme brzy a drtíme zpuchřelé kosti. Odpočíváme venku, mezi otevřenými hroby. Nálada je většinou pochmurná a obstojí u nás jen ryzí reálný death metal. Někdo nedávno přinesl švýcarské FUNERALOPOLIS. Stačilo jen pár poslechů a připadalo nám, že k nám patří odnepaměti.
Mám rád smrtící kov nasáklý zkaženou krví a doom metalem, líbí se mi, když se songy převalují jako mlha nad náhrobky. Jsem starou odrůdou fanouška, který oceňuje hlavně atmosféru. Hudba mi musí proniknout do krve, musím mít chuť se k ní vracet. Švýcaři nahráli album, které si mě získalo svojí opravdovostí a upřímností. A potom také tím, že se u něj dobře drtí staré kosti.
A tak je najednou u nás v katakombách divně veselo. Všichni se usmívají, užívají si povedený zvuk i zajímavý obal. Máme sice, díky naší hrobnické práci, smutek v očích, ale všichni dokážeme ocenit dobré řemeslo. "...of Deceit and Utter Madness" je albem, které muselo vzniknout ve starých kobkách, několik metrů pod zemí. Pohřbeno zaživa tlelo a hnilo, aby bylo jako vzácný artefakt vyzvednuto. FUNERALOPOLIS na to jdou stejným způsobem jako INCANTATION, AUTOPSY a GRAVE. Samozřejmě s notnou dávnou temnoty a chladu v melodiích. Není to deska pro fanoušky něčeho nového, progresivního, ale spíše pro všechny ty, kteří začínali s death metalem v devadesátých letech a chtějí si osvěžit paměť. Na staré modly se nesahá, ale je dobré si pořídit do sbírky i podobná alba jako je "...of Deceit and Utter Madness". Už jenom kvůli drcení kostí, kvůli černým náladám, zkažené krvi, mlhám na hřbitově. Jsem moc rád, že byla hrobka s nápisem FUNERALOPOLIS otevřena. Dává mi totiž naději, že pravá smrt ještě nezemřela! Hniloba!
Asphyx says:
One shot replaces another. There are endless blows without end between the stone walls. There is a lot of work, the liquidation of the old cemetery began a few years ago. We get up early every day and crush crumbling bones. We rest outside, among the open graves. The mood is mostly gloomy and only pure real death metal can have an effect here. Someone recently brought the Swiss band FUNERALOPOLIS. Just a few listening and it seemed to us that that album had belonged to us since time immemorial.
I like death metal soaked in rotten blood and doom metal; I like it when songs roll like the fog over tombstones. I am an old kind of fan who especially appreciates the atmosphere. Music must penetrate my blood, I must have a taste for returning to it. The guys from Switzerland recorded an album that caught me with its authenticity and sincerity. And then also by the ability to crush the old bones well.
And so it is suddenly weirdly fun in our catacombs. Everyone is smiling, enjoying a good sound and also interesting cover art. We have sadness in our eyes, thanks to our grave work, but we can appreciate good craftsmanship. "... of Deceit and Utter Madness" is an album that must have been written in old dungeons, a few meters under the ground. Buried alive, it rotted to be once dug out like a rare artifact. FUNERALOPOLIS does it the same way as INCANTATION, AUTOPSY and GRAVE. Of course, with a considerable portion of darkness and coldness in melodies. It's not a record for fans of something new, progressive, but rather for all those who started with death metal in the nineties and want to refresh their memory. You can't touch on the old idols, but it's good to buy the albums like "... of Deceit and Utter Madness" into your collection. Just because of the crushing of bones, because of the black mood, the spoiled blood, and the fog in the cemetery. I am very glad that the tomb with the inscription FUNERALOPOLIS was opened. It gives me hope that real death has not yet died! Putridity!
Tracklist: 01. Intro (00:45) 02. Crawling Caskets (03:59) 03. House of West (03:40) 04. Witchcraft Horror (05:33) 05. Devouring Crypts of Darkness (04:37) 06. Downfall (02:19) 07. ...of Deceit and Utter Madness (00:40) 08. The Envenomed King (06:40) 09. Into Unknown Kadath (05:19) 10. Endzeit Burial (04:45)
CENTINEX - Death In Pieces CD 2020, Agonia Records for english please scroll down
Není to tak dlouho, co jsem CENTINEX pohřbil. Novodobé desky, i když jsem velký příznivec jejich dávných počinů, mě příliš neoslovily. Nicméně, na novinku Martin Schulman zcela překopal sestavu. Byl jsem zvědavý, co z kapely vyleze, přeci jen, změny na postu vokálu a bicích bývají hodně zásadní. Myslím, že se povedlo na výbornou. Novinka je přesně tím typem death metalu, který vám ihned přehází všechny kosti v těle. Navíc se velmi dobře poslouchá i po delší době.
"Death In Pieces" je starým smrtícím kovem té nejvyšší kvality. Najdete zde pravé, ryzí nářezy, ale i temné a chladné chvilky. Ze skladeb je cítit, že kapelu opravdu baví hrát, že věří tomu, co mezi nás vyvrhli. Pokud jste tedy, stejně jako já, hudebně vyrůstali v devadesátých letech, neváhejte a narvěte si ji do hlavy pod tlakem.
První, co vás doslova praští do obličeje, je zvuk (Ronnie Björnström - mastering, mixing, Johan Hjelm - produducer, recording), který je organický, živelný, živočišný. Zkrátka cítíte, že album nahráli lidé a ne stroje, jak je to dnes často zvykem. Nevím, jaký kdo měl podíl na skládání samotných riffů, ale jsou parádní - mají v sobě heavy efekt, řežou a koušou. Pamatuji si je, zadírají se mi pod kůži a dělají mi dobře při poslechu na všech zařízeních. Parádní smrtka na obalu od Bahrulla Marta je už jen pověstným bonusem navíc pro všechny sběratele fyzických nosičů. CENTINEX letos ukázali, že rozhodně nepatří do starého železa. Naopak, nakopali zadky všem široko daleko. Patřím mezi fanoušky death metalu, který je hodně zatížen na vokály a Henrik Andersson na mě křičí jako by ráno vstával ze staré hrobky. "Death In Pieces" je deskou, na které se neobjevuje dříve objevené, ani se nebourají hranice, ale znamená pro mě návrat ke krvavým kořenům. Hrobky jsou znesvěceny, rakve rozsekány a v márnici se prohání studený vítr. Sešli se zde staří zkušení psi, kteří dávno ví o, čem je opravdová smrt. A předložili nám songy ostré jako břitva. Novinka vás vykostí, odtrhá vám šlachy od kloubů, zničí vás. A tak je to správně. Démoni se probudili!
Asphyx says:
It hasn't been that long since I buried CENTINEX. Although I am a big fan and supporter of their old records, these last albums did not appeal to me so much. However, on the new record, Martin Schulman completely changed the lineup. I was curious about what would come out of the band. Surely, the changes in the position of vocals and drums are very fundamental. However, I think it works out great. The new record represents exactly the type of death metal that immediately re-arranges all the bones in your body. In addition, the listening is great even after a long time.
"Death In Pieces" is old death metal of the highest quality. You can find here real, pure cuts, but also dark and cold moments. From the songs you can feel that the band really enjoys playing, that they believe to what they threw before us. So if you grew up similarly like me in the 1990s, don't hesitate and put it into your head under pressure.
The first thing that literally hits you in the face is the sound (Ronnie Björnström - mastering, mixing, Johan Hjelm - producer, recording), which is organic, vital and bestial. In short, you feel that the album was recorded by humans and not by machines, as is often case today. I don't know who was involved in composing the riffs, but they are great - they have a heavy effect, they cut and bite. I can remember them, they get under my skin. The great skeleton on the cover made by Bahrull Marta is just an extra bonus for all collectors of physical media. CENTINEX have shown this year that they definitely don’t belong to scrap metal. On the contrary, they kicked everyone's asses. I'm one of the fans of death metal, who bases on vocals and Henrik Andersson yells at me as if he was getting up from an old tomb in the morning. "Death In Pieces" is a record that doesn’t discover any new things that do not appear previously. Nor they don’t break the boundaries, but for me it means a return to bloody roots. The tombs are desecrated, the coffins are hacked, and a cold wind blows in the morgue. Old experienced dogs gathered here. They know what real death is. And they presented us the songs as sharp as the razor. The new album will unbone you, tear your tendons from your joints, destroy you. And that is right. The demons have awakened!
tracklist: 1. Only Death Remains 2. Derelict Souls 3. God Ends Here 4. Tomb of the Dead 5. Human Torch 6. Pieces 7. Cautarized 8. Beyond the Dark 9. Sacrifice 10. Skin Turning Grey 11. Break Your Debris
DIABOLIC - Mausoleum of the Unholy Ghost CD 2020, Witchhunter Records/ Tentacles Industries for english please scroll down
Death metal ušpiněný pekelným ohněm. Pamatuji si, že pro mě byly kdysi v devadesátých letech kapely DEICIDE, VITAL REMAINS, POSSESSED, MORBID ANGEL, ANGELCORPSE něco jako modlami. Fascinovala mě na jejich hudbě temnota, tajemno a bestiální šílenství, které dokázali do svých desek promítnout. Nebyla to pro mě jen obyčejná muzika, ale spíš prokletí, nejvíc připomínající asi pradávný rituál pro vyvolání Satana.
Ze stejných katakomb vzešla v roce 1996 i kapela DIABOLIC, která fanouškům vrazila nejvíce hřebů do hlavy kolem roku 2000. Některá alba jsou dodnes zapsána krví do knihy mrtvých a nedáme na ně dopustit. Mezi lety 2004 - 2006 si dali tihle bezvěrci pauzu, aby se vrátili a opět znovu zažehli oheň. Předhodili nám dvě EP, jednu kompilaci a v roce 2010 konečně i dlouhohrající album s názvem "Excisions of Exorcisms", ze kterého jsem ale příliš nadšený nebyl. V celé diskografii patří k velmi solidnímu nadprůměru, ale do krve mi neproniklo. Letos, po dlouhých deseti letech, se DIABOLIC opět hlásí s dalším death metalovým rituálem. Musím říct, že album "Mausoleum of the Unholy Ghost" mě ihned proklelo a strhlo do hlubin černého undergroundu.
Má v sobě totiž vše podstatné, co se mi na DIABOLICAL vždy tolik líbilo. Temnotu, černou magii, klasické floridské vyhlazovací pasáže i atmosférické momenty, který mě ihned přenesly na morbidní seanci podle tradičních postupů. Opravdu nadšený jsem ze zvuku (Juan "Punchy" Gonzalez), tady kapela se studiem odvedla vynikající práci, nahrávka je živočišná, pekelná, šílená, syrová a drsná. Nikde nic nepřebývá a úplně před sebou vidím vinyl a CD, jak mi z reproduktorů drtí všechny kosti v těle. Obal od polského malíře Zbigniewa Bielaka je také vynikající (koneckonců jeho motiv pro poslední desku DEICIDE považuji za jeden z nejlepších, co jsem za poslední roky u death metalu viděl). Kapela mě na svojí novince "Mausoleum of the Unholy Ghost" přenesla do nekonečných smradlavých močálů, kde se na zapomenutém pohřebišti pořádají starodávné krvavé orgie smrti. Z kostí se vyřezávají ty nejkrásnější amulety a z lebek se pije jen ten nejlepší alkohol. Cítím z hudby síru, pekelný oheň, opravdovost a ryzost. DIABOLICAL dali letos peklu nové jméno! Devastující, ďábelský death metal s absolutně temnou atmosférou, který vás pohřbí zaživa!
Asphyx says:
Death metal soiled by hellfire. I remember that for me, in the 1990s, the bands DEICIDE, VITAL REMAINS, POSSESSED, MORBID ANGEL, ANGELCORPSE were something like idols. I was fascinated by the darkness, mystery and bestial madness of their music, which they were able to project into their records. It was not just ordinary music for me, but rather a curse, most reminiscent of an ancient ritual for invoking Satan.
From the same catacombs, the band DIABOLIC was formed in 1996, which drove the most nails in the fans' heads around the year 2000. Some albums are still written by blood in the book of the dead and we will not forget them. Between 2004 and 2006, these infidels took a break to return and re-ignite the fire. They gave us two EP’s, one compilation and in 2010 finally a long-length album called "Excisions of Exorcisms", which I wasn't too excited about. It belongs to a very solid above average in the whole discography, but it did not penetrate into my blood. This year, after ten long years, DIABOLIC is once again announcing another death metal ritual. I have to say that the album "Mausoleum of the Unholy Ghost" immediately cursed me and dragged me into the depths of the black underground.
It has everything essential that I have always liked so much at DIABOLICAL. Darkness, black magic, classic Florida extermination passages and atmospheric moments, which immediately transferred me to a morbid session according to traditional methods. I'm really excited about the sound (Juan "Punchy" Gonzalez), here the band and the studio did an excellent job, the record is animal, hellish, crazy, raw and rough. There is nothing left anywhere and I can see vinyl and a CD in front of me how crushing all the bones in my body from the speakers. The cover made by the Polish painter Zbigniew Bielak is also excellent (after all, I consider his motif for the last album DEICIDE to be one of the best I've seen in death metal in recent years). The band took me via their novelty "Mausoleum of the Unholy Ghost" to the endless stinking swamps, where ancient bloody orgies of death are held in a forgotten burial ground. The most beautiful amulets are carved from the bones and only the best alcohol is drunk from the skulls. I feel sulphur, hellfire, authenticity and purity from the music. DIABOLICAL gave hell a new name this year! Devastating, devilish death metal with an absolutely dark atmosphere that will bury you alive!
Ave NECROPSY! Ahoj Janne, zdravím do Finska. Dnes ráno cestou do práce jsem si dal do sluchátek vaše nové EP „Exitus“ a najednou jsem měl pocit, jako bych se toulal někde u vás na severu v lesích. Myslím si, že se album opravdu povedlo. Hrozně rád se k němu stále vracím. A je taky pravda, že jeho síla nejvíc vynikne za tmy, v zimě. Jakým způsobem vlastně vznikalo? A co říkají na nové skladby fanoušci?
JANNE: Zdravím ťa, Jakub! Som veľmi rád a som aj poctený, že sa ti náš album páči. Už v dobe, keď sme len začali skladať prvé skladby na novú dosku, bolo nám nad slnko jasné, že by mali znieť temne a pochmúrne. A takisto sme chceli robiť veci čo najjednoduchšie. Nič zbytočné navyše. A v priebehu skladania sme si rovnako uvedomili, že skladby fungujú lepšie, keď ich hráme v pomalšom tempe. Povedal by som, že prvé reakcie boli dobré, aj keď poslucháči boli trochu zaskočení novým doomovým smerovaním.
EP „Exitus“ je dlouhé něco lehce přes 22 minut. Jsou na něm 4 skladby a abych pravdu řekl, tak mě osobně se nejvíc líbí „206 Motives“. Je nejdelší na desce a pokaždé mě úplně pohltí. Je tajemná, chladná a temná. Prozradíš nám, jaké je její poselství, kdy a jak vás napadl motiv? Já tu skladbu nemůžu vyhnat z hlavy!:)).
JANNE: Aby som bol úprimný, prvý riff ma napadol hneď potom, ako som sa ukladal do postele a predtým som počúval OBITUARY. Potom na ďalšej skúške sme pridali k tomu riffu ďalšie a takto sme nejako skomponovali túto skladbu.
TERO: Keď začínam písať texty ku skladbám, mám na to určitú metódu. Nasadím si slúchadlá, zaujmem pohodlnú pozíciu, potom zavriem oči a počúvam danú skladbu niekoľkokrát za sebou. Snažím sa nejako vizualizovať príbeh ukrytý v muzike, že čo by sa asi tak mohlo stať v jednotlivých častiach skladby. Ako keby ste sledovali nejaké „mentálne útržky z filmov“. Atmosféra tejto piesne ma nejako viedla k myšlienke, že v ľudskom tele je približne 206 kostí a niekto ich z nejakého dôvodu chce odstrániť, a tak sa začal vyvíjať príbeh tejto skladby...
22 minut temného death metalu mi ale přijde málo. Proč jste vlastně nenahráli dlouhohrající album? Má být „Exitus“ jen ochutnávkou a příslibem do budoucna? Myslím, že my fanoušci, bychom si pokračovatele vynikající desky „Buried in the Woods“ z roku 2015 zasloužili!
JANNE: Od vydania poslednej dosky už ubehlo toľko času, že sme proste len chceli čo najrýchlejšie vydať materiál, ktorý sme už mali k dispozícií. Najskôr sme plánovali vydať len dve skladby, ale keďže sme mali hotové štyri skladby, tak sme ich vydali rovno všetky spolu. Mali sme vo vnútri kapely menšie personálne problémy a roztržky, čo taktiež ovplyvnilo oneskorené vydanie. Hannu opustil kapelu atď. bola to naozaj nanič situácia. Našťastie sa Hannu vrátil do kapely. A áno, je jasné, že fanúšikovia by si zaslúžili dlhohrajúci album a som si istý, že nepochybne vydáme aspoň ešte jedno plnohodnotné dielo.
Osobně mě zaujal motiv na obalu „Exitus“ natolik, že jsem si u vás musel objednat tričko. Je na něm postava, duch, možná ozářený jedinec. Má takovou zvláštní atmosféru, působí na mě. Kdo je autorem obalu a jak jste motiv vybírali? Dáváte si hodně záležet na grafice? Mně se tohle na vás vždycky hrozně líbilo, jako fanoušek jsem dostal pokaždé do ruky výrobek, který je parádní i po vizuální stránce.
JANNE: Všetky obaly albumov pre nás doteraz urobila žienka nášho bubeníka, Tiina Vaahtera. Poskytli sme jej len názov albumu „Exitus“ a opis, čo by sme ním chceli povedať. Samozrejme, kladieme obalom veľký význam a tentoraz šlo všetko veľmi hladko tak ako aj v minulosti. Tiina nám vždy pošle najskôr náčrt, my ho zhodnotíme a pošleme jej spätnú väzbu. Nepýtal som sa, kde berie inšpiráciu pre daný motív. Ale s výsledkom sme naozaj veľmi spokojní.
Když už jsme u té grafiky. Podle mého máte jedno z nejlepších metalových log. Je jasně čitelné, ostré, každý si jej ihned všimne. Máte jej úplně od začátku? Vím, že na demu „Curse“ z roku 1990 už je, akorát netuším, jestli i na prvním „Mental Disturbance“ (1989)? Po vašem návratu získalo logo jen červenou barvu? Chápu to dobře? A kdo je vlastně autorem loga?
JANNE: Diky chlape! Ak si dobre spomínal, nakreslil som ho niekedy v roku 1989 alebo 1990. Bolo vtedy trochu iné, také viac thrash metalové, veľmi nepatrne som ho zmenil, aby vyzeralo viac death metalovo. Haha! Pre logo používame väčšinou bielu alebo červenú farbu, niekedy býva v čiernej.
Když si to vezmu celkově, tak vy rozhodně nejste kapela, která by trpěla nadprodukcí. Naopak, připadá mi, že máte na dobu svoji existence alb příliš málo. Já vím, nahrávat jenom proto, aby něco vyšlo, není příliš dobré, ale přeci jen, od data svého vzniku v roce 1987 jste vydali jen dvě dlouhohrající alba. A to do roku 2011 jen samé demonahrávky, splitko a EP. Proč vlastně? Nebyl čas, peníze, chuť?
JANNE: V roku 1994 sme mali dohodu s holandským vydavateľstvom Cyber Music a v tom čase sme už mali aj hotové skladby na plnohodnotný album. Mali sme dokonca vyhradené peniaze na nahrávanie a aj hotový cover albumu, ale stalo sa čo sa stalo. Rozhodli sme sa ako kapela dať si pauzu. V podstate to bolo moje rozhodnutie. Bol som tak unudený a zdeprimovaný z vtedajšej situácie. Veľa zmien v zostave a problémy s novými členmi. Napokon sa musím priznať, že toto rozhodnutie aj trochu ľutujem. Veci sa mohli vyvíjať inak. To, že sme vtedy nevydali tú dosku, má veľký vplyv aj na súčasnosť. Každopádne, je to už minulosťou. Po roku 2011 sme vydali dve plnohodnotné dosky, dva mini albumy a jednu kompiláciu. Viem, že to nie je veľa a myslím si že dôvodom je nedostatok času a samozrejme je to aj vec peňazí.
Vy jste vlastně do roku 1993 trávili čas jen v undergroundu. Pokud člověk nebyl vyloženě nadšenec jako já, tak o vaší existenci asi příliš nevěděl. Osobně mám hrozně rád z Finska i vaše kolegy PURTENANCE. Ti si prošli podobnou historií jako vy. Proč jste vlastně přerušili činnost? I u vás zůstali v kapele z původní sestavy dva muzikanti, kteří byli po návratu na scénu doplněni nováčky. Proveď nás prosím trošku historií kapely.
JANNE: Hovoríme vlastne o roku 1994, odkedy sme zostali skrytí v undergrounde. Ako som už povedal predtým, mali sme obrovské problémy s členmi v kapele. V radoch kapely prebehlo vtedy veľa personálnych zmien a noví členovia nechodili na skúšky s príliš veľkým zanietením a záujmom. Ja som takisto vyrástol a mal som aj iné záujmy ako napríklad alkohol a dievčatá. Väčšinou teda to pitie. Haha! Taktiež nám pred nosom ušlo zopár dobrých zmlúv na nahrávanie. Bol som už unavený z toho tlačenia veľkého kamenného balvanu pred sebou. Dlhé roky som strávil veškerý svoj voľný čas s kapelou a cítil som, že proste potrebujem prestávku. Ale nikdy sme neprestali hrať. Mali sme iné kapely a projekty počas tých rokov nečinnosti NECROSY, hoci išlo o rozdielne hudobné štýly.
Jeden deň sme spolu s Terom, Villem a Hannu len tak jammovali u mňa v garáži. Hrali sme cover od MISFITS zaranžovaný do jazzového štýlu. V ten deň som sa spýtal Villeho a Hannu, či by nechceli opäť hrať ako NECROPSY, keby sme získali späť aj Aatua ako druhého gitaristu a oni odpovedali kladne. Nebolo možné získať späť všetkých starých členov, pretože niektorí prestali hrať úplne.
Osobně jsem vaši existenci poprvé zaznamenal někdy v roce 1992, kdy se mi do rukou dostala zkopírovaná kazeta „Never to Be Forgotten“. Pamatuju si, že na druhé straně mi někdo nahrál CANDELMASS. Vy jste tenkrát měli jen dvě skladby, jestli se nepletu. Do hlavy se mi vypálil hlavně song „Dark Fantasies“. Dnes už je to rarita a říkám si, jestli by nestálo za to vydat vaše demonahrávky třeba na nějaké kompilaci. Neuvažujete o tom?
JANNE: Áno, spomínam si, demo bolo určené na propagáciu a tie dve skladby skončili na EP nahrávke „Never to be Forgotten“, ktorá vyšla u Seraphic Decay Records. V roku 2013 Century Media vydala všetky naše demá na kompilácií „Tomb of the Forgotten“.
Lidé, kteří zažili devadesátá léta a underground si dnes občas stěžují, že „už to není, co bývalo“. Jak vnímáš změny na scéně ty, jako muzikant? Myslím tím teď, co se týká nových technologií, tak i třeba labelů, koncertů, fanoušků. Uvedu příklad - nedávno mi němečtí ASSASSIN napsali, že jejich video na youtube vidělo několik stovek tisíc lidí, ale měli z toho jen 45 EURO. Desky se zkrátka už tolik neprodávají, fanoušci hlavně streamují, pro hudebníky asi není současnost příliš přívětivá, nemám pravdu? Nebo sis zvykl a přizpůsobil se?
JANNE: Áno, už to nie je tak vzrušujúce ako kedysi, teraz máš všetky informácie dostupné priamo pred očami. Tá mystika sa z toho vytratila. A takisto v deväťdesiatych rokoch tu nebolo ani také kvantum kapiel. Teraz je oveľa náročnejšie dostať svoju kapelu do povedomia verejnosti, čo je na jednej strane veľmi zvláštne, lebo v dobách, keď sme začínali na to stačila korešpondencia, mali sme len listy, faxy a telefón. Vývoj hudobného priemyslu a nových technológií vytvoril mnoho dobrých vecí ale osobne si myslím, že je to všetko nanič, lebo hudobníci nedostávajú to, čo im patrí. Samozrejme, pre mňa je muzika spôsobom života, ale napriek tomu by bolo fajn, keby sme si mohli svojou hudbou zarobiť aspoň zopár eur namiesto toho, aby sme len vrážali peniaze do nahrávania nových albumov, organizovania koncertov pre fanúšikov. Myslím, že to má logiku, alebo nie, do pekla? Je to celé nepríjemná a ťažká situácia. Ale nechcem sa tomu prispôsobiť, či si na to zvyknúť.
Před několika lety jsem se zařekl, že chci ještě některé kapely vidět naživo, než odejdu do metalového důchodu:)). NECROPSY patří mezi ně. Vy ale hrajete hlavně jen u vás ve Finsku nebo se pletu? Co nějaké turné po Evropě, vezměte s sebou PURTENANCE a vyrazte!
JANNE: To je presne to, o čom som hovoril. Ak chcete ísť hrať mimo Fínska, musíte zaplatiť všetko, čo sa týka zorganizovania turné sami. Samozrejme chceli by sme hrať mimo Fínska, ale nie sme tak slávna kapela. Potrebujete peniaze a my ich nemáme. Ale som si istý, že jedného dňa zahráme nejaké koncerty v Európe ešte predtým, než budeme dobrý akurát tak do starého železa. „Aj keď nás to bude stáť jahody“. Haha! Fínske príslovie!
Na závěr se pokaždé ptám (a od vás by mě to opravdu hodně zajímalo) – co pro tebe znamená death metal? Jak bys jej definoval? Nemyslím teď techniku hraní, ale spíš jeho filozofii, jak jej vnímáš a jak ovlivnil tvůj život?
JANNE: Je to môj spôsob života a premýšľania. Je tu vždy so mnou. Vyrastal som s tou hudbou. Bol som veľmi mladý, keď som narazil na death metalovú muziku. Dokonca aj teraz, keď som otec dvoch synov, a kvôli tejto ošemetnej covid pandémií príliš s NECROPSY neskúšame a dokonca aj počas rokov, keď sme ako kapela neboli aktívni, death metal bol stále v mojej hlave. Hudba. Texty. Atmosféra. Blízkosť smrti...
Děkuji moc za rozhovor. Jako pro věrného a dlouhodobého fanouška pro mě hodně znamená. Přeji vám spoustu dobrých koncertů, nadšených fans a ať se vám daří i v osobních životech. Budu se těšit na další hudbu od NECROPSY!
JANNE: Aj ja ďakujem za tento rozhovor, veľmi si to cením. Už pracujeme na novom materiáli a nabudúce už určite vydáme plnohodnotný album. Maj sa dobre, Jakub!
about NECROPSY on DEADLY STORM ZINE / o NECROPSY na DEADLY STORM ZINE:
