DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 14. dubna 2021

Recenze/review - INCARCERATION - Empiricism (2021)


INCARCERATION - Empiricism
EP 2021, Dawnbreed Records

for english please scroll down

Nemrtví zase lezou z děr. Připraveni na pořádnou pařbu, se vydávají do márnice. Jsme ve střehu. Máme pití, krásné zombie i hudbu, která rozhýbe naše staré prašivé kosti. Máme rádi pravý, ryzí death metal, ve kterém se cituje z Knihy mrtvých. Líbí se nám, když řeže a pálí, když je kusem rozžhaveného železa, nožem, zabodnutým do břicha. Odpadávají kusy masa od kostí, usmívají se. V téhle společnosti je mi moc dobře, staří hrobníci mi určitě potvrdí.

INCARCERATION mi letos připadají temnější než na minulých deskách. Jakoby se do jejich prašivé hudby otiskla situace ve světě. Chlad, beznaděj, smrt a temnota. Nekonečná tma, která nás obklopuje. Tak na mě EP "Empiricism" působí asi nejvíce. 


Lebky praskají tlakem, užívám si absolutně mrtvolnou atmosféru, která je postavená na stejných základech jako GRAVE, NIHILIST, DEATH, MALEVOLENT CREATION, REPUGNANT, DECEASED, POSSESSED. Je tajným, pradávným rituálem, který se pořádal vždy o půlnoci na hřbitově za městem. Líbí se mi neurvalost, touha ničit, vášeň, plesnivý zvuk, odhodlání a opravdovost. Tohle všechno jsou ingredience, které dělají z novinky velmi dobrý pokrm. Bude se podávat na víku od rakve. Tahle hudba je z nejhlubšího undergroundu, posvěcená samotným Satanem. Ostrá, syrová, divoká. INCARCERATION mě zavřeli do opuštěné márnice. Dnes je tady plno. Večer začíná. Místností se vznáší puch zahnívajícího masa, riffy nás drtí, tančíme nekonečný tanec smrti. "Empiricism" se mi opět zadřelo pod kůži, do morku kostí. Je jasnou a zřetelnou odpovědí na ozvěny ze záhrobí. Průvodcem na onom světa, ale hlavně hudbou, která i mě koluje v žilách. Smrt je zase jednou mezi námi, podává nám svoji kostnatou ruku a směje se pod kápí. INCARCERATION vás spálí na popel! Old school death metal, který probudí i dávno mrtvé! Skvěle!


Asphyx says:

The undead are coming out of the holes again. Ready for a good party, they head to the morgue. We're careful. We have drinks, beautiful zombies and music that will move our old dusty bones. We like real, pure death metal, in which it is quoted from the Book of the Dead. We like it when it cuts and burns when it's a piece of red-hot iron, a knife stabbed in the abdomen. Pieces of meat fall off the bones, they smile. I feel very good in this company, the old gravediggers will certainly confirm me.

INCARCERATION seems darker to me this year than on previous records. It was as if the situation in the world was imprinted on their dusty music. Cold, hopelessness, death and darkness. The endless darkness that surrounds us. So the EP "Empiricism" probably affects me the most.


Skulls crack under pressure, I enjoy an absolutely dead atmosphere, which is built on the same foundations as GRAVE, NIHILIST, DEATH, MALEVOLENT CREATION, REPUGNANT, DECEASED, POSSESSED. It is a secret, ancient ritual, which was always held at midnight in the cemetery outside the city. I like coarseness, the desire to destroy, passion, moldy sound, determination and authenticity. These are all ingredients that make the novelty a very good dish. It will be served on the lid of the coffin. This music is from the deepest underground, sanctified by Satan himself. Sharp, raw, wild. INCARCERATION locked me in an abandoned morgue. It's full here today. The evening begins. The smell of rotting flesh floats in the room, riffs crush us, we dance the endless dance of death. "Empiricism" stuck under my skin again, to the marrow of my bones. It is a clear and distinct response to echoes from the grave. A guide in the afterlife, but mainly with music that circulates in my veins. Death is once again among us, he gives us his bony hand and laughs under the hood. INCARCERATION will burn you to ashes! Old school death metal that will wake up even the long dead! Great!

about INCARCERATION on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - INCARCERATION - Catharsis (2016)




Tracklist:
1. Chthonic Pulse
2. Psychic Totality
3. Beneath the Chains of Existence
4. Chasms of Metaflesh

band:
Daniel da Silva: Vocals/Bass
Pedro Capaça: Guitars
Alex Obscured: Guitars
Michael Koch: Drums

INCARCERATION

Dawnbreed Records

úterý 13. dubna 2021

Recenze/review - INTONATE - Severed Within (2021)


INTONATE - Severed Within
CD 2021, Willowtip Records

for english pleaase scroll down

Bydlíme vysoko nad městem a občas se stává, že přijde divná bouřka. Mraky jsou nízko a ve vzduchu je cítit elektřina. Otevřu okno a mám pocit, že každým okamžikem vyšlehne z nebes blesk a spálí mě na popel. Hřmí a já počítám, jak daleko je epicentrum. Na chvilku se ochladí a zvířata jsou neklidná. Domy přede mnou jsou najednou jako z oceli. Žhavé a temné zároveň. První bouře se nesla tentokrát ve znamení kanadských INTONATE. Progresivní death metalové kapely, jejíž tvorba připomíná opravdu bouřku.

Jedná se o druhé album kapely, která tentokrát přešla do stáje Willowtip Records. To už je samo sobě úspěch a záruka kvality. Z nebe zase jednou prší krev a brány do temného vesmíru jsou otevřeny. Pouštím desku stále dokola a mám pocit, že mi někdo drhne obličej brusným papírem.


"Severed Within" je přesně tím druhem neklidného alba, které vás zpočátku možná trošku odradí. Čtyřicet minut přemýšlivé smrti je tak akorát, aby nestihla nudit. A samozřejmě ocení nejvíce fanoušci progresivního technického death metalu. Pokud máte rádi smečky jako GORGUTS, CYNIC, ATHEIST, ULCERATE, BEYOND CREATION, GOJIRA, tak si budete spokojeně pomlaskávat. Když vám k tomu ještě bude dělat kulisu poctivá jarní bouřka, určitě se vám, jako mě, všechno spojí v jedno a na zážitek nikdy nezapomenete. Kanaďané totiž umí napsat skvělé skladby, řežou přímo do živého, nebojí se přitlačit, ani zvolnit, žhnou a pálí, ale zároveň umí i zpomalit a pohrávat si s chladnými náladami, jako šelma se svojí obětí. Osobně se mi asi nejvíc líbí takové to těžko popsatelné chvění, nenudím se ani chvilku, plně se soustředím, což je pro mě u podobné hudby opravdu těžké. Nevím, jak to INTONATE dělají, ale zamotali mě do svých sítí, přidusili a seslali na mě ty nejvíc nabité blesky. "Severed Within" je progresivní, propracovanou, inteligentní technickou a progresivní death metalovou bouří! Velmi dobře!


sumarizace:

Kanadská, progresivní technická death metalová kapela INTONATE, je skupinou, ze které doslova tryská talent na všechny strany. Jejich album "Severed Within" je po okraj narvané nápady, energií a tlakem. Pokud rádi u hudby přemýšlíte a ochutnáváte z pestré palety bohatého talíře extrémního metalu, bude vám určitě chutnat. Fascinuje mě lehkost a samozřejmost, s jakou je CD nahrané. Poslech je srovnatelný s pohledem do kaleidoskopu. Pestré riffy, zajímavé bicí a všemu nasazuje korunu vokál, vytažený až odněkud ze samého nitra. Songy působí velmi vyrovnaně, chutně, naléhavě a přesto jsou až uklidňující. Album se tak pro mě stává jakousi meditací. Progresivní technický death metal, který připomíná průlet vesmírem. Vynikající záležitost. Noblesní! Velmi doporučuji!


Asphyx says:

Talent gushing right and left, this is the Canada, progressive technical death metal band INTONATE. Their album "Severed Within" is to the brim full of ideas, energy and pressure. If you like thinking by listening and tasting from a variet range of rich menu of extreme metal, you will definitely like it. I am fascinated by the lightness and obviousness the CD is recorded. Listening is comparable with the view into a kaleidoscope. Colourful riffs, interesting drums and vocals, pulled up from somewhere inside. All songs are tasty, urgently, however, relaxing. The single is for me a kind of meditation. Progressive technical death metal, resembling the flight through the universe. Excellent stuff! I recommend very much!




Line-up:
Nicola Nucciarone – Electric Guitar & Vocals
Ulysses Fiorito – Electric & Acoustic Guitars
Jean-Philippe Matte - Bass Guitar & Backing Vocals
Dominic Nucciarone – Drums and Extra Sounds

Album Credits:
Drums recorded by Samuel Robert at Studio 25
Guitars and Bass recorded by Jean-Philippe Matte
Guitar Solo recorded by Claude Leduc
Vocals, Acoustic Guitars, and Reamping by Xavier Berthiaume at Studio Tehom
Mixing and Mastering by Hugues Deslauriers at Roarrrr Studio
Artwork and Layout by Gabriel Lepage
Art Direction by Gabriel Lepage and Dominic Nucciarone
Guest Vocals on “Within” by Étienne Bayard

PRE-ORDER:

Recenze/review - AGGRAVATOR - Unseen Repulsions (2021)


AGGRAVATOR - Unseen Repulsions
EP 2021, Empire Records

for english please scroll down

Už si na ten klip z devadesátých let přesně nepamatuji, ale dodnes si občas vzpomenu na jeden záběr. Dlouhovlasý kluk s kladivem v ruce vytáhne televizi ven na ulici a rozmlátí ji na malé kousky. Doba se změnila, dnes by pravděpodobně rozsekal mobil se sociálními sítěmi, ale základ zůstal stejný. Rebelie, odpor, síla a nakumulovaný vztek na tupost stáda. Zase tolik se toho kolem nezměnilo. Máme lepší technologie, ale v zásadě jsme zůstali stejní.

Proto si myslím, že má stále smysl hrát pořádný thrash metal. Ten od amerických AGGRAVATOR je opět skvělý a přesně splňuje mé požadavky na pořádnou pařbu. Zatímco velká jména většinou stagnují a působí unaveně, tihle kluci vám nakopou zadky. Bez slitování!


Mám rád starý osmdesátkový a devadesátkový thrash metal, který koketoval i s death metalem. Pořád uctívám starodávnou energii. Zase tolik kapel ji vytvořit neumí. AGGRAVATOR vám vypláchnou mozek ve stylu starých KREATOR, SODOM, DEMOLITION HAMMER, SOLSTICE, SADUS, MORBID SAINT. Desku lze samozřejmě považovat za retro, ale tentokrát se nejedná  jen o copy - paste, ale o plnotučný thrash metal zahraný od srdce. Skladby mají drive, sílu, kdo si po nich nevezme sekyru nebo kladivo do rukou a nepůjde zbourat nejbližší zeď, tak nahrávku nepochopil. Mě se na "Unseen Repulsions" nejvíc líbí právě taková ta neurvalost, schopnost se s tím nepárat, přidat volume a roztrhat všechno na kusy. K thrash metalu vztek patří, vždyť přece zdravé naštvání k životu potřebujeme, okořeňuje jej a pročišťuje vzduch. Navíc se nezblázníme. Schválně to zkuste. Pusťte si na půl hodiny zprávy (pokud na to máte nervy) a pak si nalaďte tohle album. Garantuji vám, že po dalších dvaceti minutách budete mít hlavu jak propláchnutou kyselinou. Čistou a bez balastu, kterého dnešní doba tolik přináší. Old school thrash metalová nálož, která vám bouchne v rukou! 

Asphyx says:

I like old and ashy bones, I love fire! I like when music burns, is honest, uncompromising and it can crush a skull with pressure. I visit abandoned catacombs to find the real old school metal!

I got to know AGGRAVATOR when I walked alone in the underground trails. Immediately, they leaned me on their side with their sharp thrash metal in the style of old KREATOR, SODOM, DEMOLITION HAMMER, SOLSTICE, SADUS, MORBID SAINT. I really like similar dirty and rotting thrash metal. I am dying and being born again while listening to "Unseen Repulsions".


"Unseen Repulsions" is an album which contains dark, high-octane thrash metal of the highest quality. Underground but at the same time sharp sound, absolute deployment and riffs which are so painful they will make you an operation without any anaesthesia. All of this are AGGRAVATOR. Thrash metal killers from Texas who will gave you a trepanation of your skull with their music. Mosh-pit! Head banging! Satan and the war with the sky! Death! Once when I will be rotting in my grave I would like to hear similar music in my coffin! Killer thrash metal forever! An album sharp as a knife!


TRACKLIST
1. Unseen Repulsions
2. Fragmented Identity
3. Searing Gas Decomposition
4. Infinite War
5. Bounty Hunter
6. Seven Swords




pondělí 12. dubna 2021

Recenze/review - SANGUISUGABOGG - Tortured Whole (2021)


SANGUISUGABOGG - Tortured Whole
CD 2021, Century Media Records

for english please scroll down

Pokaždé, když jsem na jatka vstoupil, padla na mě obrovská tíseň. Jakoby se do zdí otiskla bolest všech zvířat i lidí, kteří zde zemřeli. Vyberte si sekyru, pistoli nebo elektrický proud. Je to jen na vás. Přistupuji k míchačce na maso. Stojí hned vedle drtičky kostí. Cítím neskutečný zápach. Rozkládající se tkáně, celé prostředí připomíná nechutně znějící death metal staré školy. Houpavý rytmus, první zákazník už čeká. Proříznuté hrdlo, nářek, je to jen chvilka. Musím přidat hlasitost.

Když poslouchám prvotinu amerických maniaků SANGUISUGABOGG, opravdu se cítím jako na starých jatkách. Brodím se po kolena v krvi, chce se mi zvracet. Tolik bolesti, moje hlava je pod obrovským tlakem a každou chvílí se rozskočí. "Tortured Whole" je totiž albem, které smrdí jako rozkládající se mrtvola. 

SANGUISUGABOGG přistupují ke své tvorbě s nadsázkou, s takovým tím hnusným nadhledem, který mívaly kapely v dávných časech. Inspirace třeba takovými MORTICIAN, OBITUARY, CARCASS, UNDEATH, MORBID ANGEL, AUTOPSY, IMPETIGO se nezapře a mě osobně se líbí, že pánové nic nepředstírají, hrají tak, jak umí nejlépe. Hezky hnilobně, od srdce. Mohutný zvuk, chraptící vokál, riffy ostré jak mačety, tohle všechno dělá z alba záležitost pro všechny, kteří rádi a často loví ve zkažených vodách. Samozřejmě, hrozně záleží jako vždy na přístupu, jakým k hudbě přistupujete. Zde rozhodně nehledejte žádnou ekvilibristiku ani zbrklé úprky po hmatníku. Jedná se o mokvající smrtící kov, zahraný s chtěným primitivním nadšením. Koneckonců, na jatkách se již dlouhá léta nic jiného nehraje. Pokud vám tedy není cizí hudební násilí, zkažená krev, hnis a špína, tak neváhejte ani chvilku. Osobně jsem si desku svým způsobem velmi užíval. Pro mě je totiž stejně pořád nejvíc důležité, zda muzikantům jejich songy věřím. A SANGUISUGABOGG mě hodili do obrovského vroucího kotle. Death metal, po kterém zůstávají jen ohlodané kosti!


sumarizace:

"Tortured Whole" lze v určitých momentech přirovnat ke smečkám jako  MORTICIAN, OBITUARY, CARCASS, UNDEATH, MORBID ANGEL, AUTOPSY, IMPETIGO . Dobrá společnost, co říkáte? Plesnivý death metal natlakovaný ošklivými momenty, to celé zabalené ve velmi příjemném balení. Povedlo se vlastně všechno. Zvuk je bolestivý, obal nepřehlédnutelný a nápady? Těch je na albu nepřeberné množství. Každá skladba má v sobě pořádný kus shnilého masa, žhne a pálí, zadírá se mi každým dalším poslechem víc a víc pod kůži. Nevím, kolikrát jste byli přítomni u opravdové pitvy, ale představte si, že mrtvý byl postižen nějakou hodně zlou chorobou. Ruce máte od zkažené krve, ve střevech naleznete obrovské množství parazitů, o červech a sněti ani nemluvě. Vidíte to před sebou? Tak si k té představě pusťte ještě zmiňované album a zažijete dosud nepoznanou bolest. To vám garantuji a přidávám navíc potvrzení o vysoké kvalitě umírání. Jsou nahrávky, které na mě působí jako jed, podaný rovnou do žíly. SANGUISUGABOGG mi prořízli hrdlo velmi ostrým materiálem. U téhle desky zemřete v nekonečných křečích! Smrt!  Death metal, po kterém zůstávají jen ohlodané kosti!


Asphyx says:

"Tortured Whole" can be compared to bands like  MORTICIAN, OBITUARY, CARCASS, UNDEATH, MORBID ANGEL, AUTOPSY, IMPETIGO. Good company, what do you think? Moldy death metal pressurized with ugly moments, all packed in a very pleasant package. Everything went really well. The sound is painful, the cover noticeable and the ideas? There are a lot of them on the album. Every song has a big chunk of rotten meat inside it, it glows and burns, gazing more and more under my skin every time I listen to it. I don't know how many times you were present at a real autopsy, but imagine that the dead was affected by some very bad disease. Your hands are full of spoiled blood, you can find a huge amount of parasites in intestines, not to mention worms and gangrene. Do you see it in front of you? So to this idea play this album and you will experience a unknown pain. I guarantee this and add a certificate of high quality dying. There are records tthat act on me like a poison, given right into a vein. SANGUISUGABOGG cut my throat with very sharp material. Death metal, after which only gnawed bones remain!



Tracklist:
01. Menstrual Envy
02. Gored In The Chest
03. Dragged By A Truck
04. Pornographic
05. Dead As Shit
06. Tortured Whole
07. Interlube
08. Dick Filet
09. Urinary Ichor
10. Posthumous Compersion
11. Felching Filth

band:
Devin Swank (zpěv)
Cameron Boggs (kytara)
Ced Davis (basa)
Cody Davidson (bicí)


Recenze/review - SOLITARY - The Truth Behind the Lies Solitary (2021)


SOLITARY - The Truth Behind the Lies Solitary
CD 2021, Metalville

for english please scroll down

Thrash metal pro mě byl vždy hudbou, která mi dokázala rozproudit krev v žilách. U dobrých desek mívám pocit, že jsem právě vypil dobře namíchaný koktejl z energie, síly a temnoty. Tuhle hudbu musíte mít v kostech. Jinak to podle mého ani nejde. Je tu ještě jedna zvláštnost, kterou pochopí určitě všichni opravdoví fanoušci. Někdy se mi některé desky líbí a vlastně vůbec nevím proč.

Britští veteráni SOLITARY datují svůj vznik do roku 1994. Dalo by se napsat, že mají tuhle hudbu v krvi. Je jejich součástí a jako u mě již zakódovaná v genech. O novince "The Truth Behind the Lies Solitary" jsem toho příliš dobrého nikde nečetl. Je to škoda, protože se jedná o inteligentní muziku, zahranou od srdce. Navíc nepostrádá tolik důležitý drive. Kope to pěkně, alespoň podle mé maličkosti.

SOLITARY zkrátka nehrají na první dobrou. Jednotlivé nuance vylezou na povrch až po mnoha setkáních. Jasně, po starých psech nemůžete chtít nějaké objevné a novátorské kousky, ale i přesto si myslím, že mají Britové rozhodně co nabídnout. Řežou to do nás stylem FORBIDDEN, TESTAMENT, SLAYER, SACRED REICH, EXODUS, METALLICA, DEATH ANGEL a jde jim to moc dobře. Možná jsou některé songy až moc dlouhé, ale tentokrát mi to zase tolik nevadí. Pořád se něco děje, deska se mění v rukách. Jednou je neklidná, zlá a ošklivá, jindy zase kouše jako vzteklý pes. Těch emocí, které se povedlo narvat do skladeb, je opravdu mnoho. Mám rád alba, u kterých musím trošku přemýšlet, líbí se mi, pokud se kapela drží svého kopyta, ale zároveň se snaží přistupovat ke skládání pokaždé trošku jinak. Letos jsou SOLITARY svěží jako ledový vítr ze severu. Stačí přidat hlasitost a pak už jenom nechat na sebe "The Truth Behind the Lies Solitary" působit. Vztek si pobublává někde hluboko, vzadu. A jednou začas musí ven. Stejně jako u této nahrávky. Takhle to vypadá, když se sejdou skvělí muzikanti a jsou jasně a zřetelně vedeni k cíli. Propracovaný thrash metal, který vás sežehne plamenem!


Asphyx says:

I don’t know what it is your relationship to music, but I must feel some emotions. I like the bands, whose songs possess some inner tension, true vibrations. When I notice that the group gave its music everything. I must directly write that the new record of thrash maniacs SOLITARY kicked my ass.

The main supporting topics at the album are well written, very good played and especially possess sharp, aggressive sound, which is killing my ears. Melodic and dynamic. This year British mixed for us a purely high explosive cocktail full of the fuel with high octane number. During the listening to this album, I travelled to the past, to the eighties and I must say, I trust everything on the SOLITARY album.


If you like bands as FORBIDDEN, TESTAMENT, SLAYER, SACRED REICH, EXODUS, METALLICA, DEATH ANGEL and you need some additional dose of the pure, perfectly played thrash metal to your veins I recommend "The Truth Behind the Lies Solitary". Can you feel that pressure and immemorial metal power? I appreciate that group is veritable, one time rough and crazy, another time with melodies, which cool down your body into the freezing point. SOLITARY is one of the best group in the actual massive amount of 'retro groups'. It is known that they are experienced veterans. An ability to push into the head all that songs, which I remember even after a long time, to tear my heart, to attract my attention again and again into the CD-player, have only a few thrash metal bands. This record just burns, devastates! That is precisely how I imagine pure, authentic thrash metal! I am jumping into the mosh-pit! Great!



Tracklist:
I Will Not Tolerate
The Dark…The Resilient
Abominate
Homage to the Broken
The Truth Behind The Lies
Catharsis
DTR (Dishonour True Reality)
Spawn Of Hate

band:
Richard Sherrington – Vocals/Rhythm Guitar
Gareth Harrop - Bass
Andy Mellor – Lead Guitar
Roy Miller - Drums



neděle 11. dubna 2021

A few questions - interview with death metal band from United States - EVULSE.

A few questions - interview with death metal band from United States  - EVULSE.

Recenze/review - EVULSE - Pustulant Spawn (2021):
https://www.deadlystormzine.com/2021/03/recenzereview-evulse-pustulant-spawn.html

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Evulse is a disgusting death metal band that was formed in 2018 from the San Francisco, Bay Area, in Oakland to be exact.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Fred Avila came out and recorded it in our rehearsal room back in 2019. He tracked everything for us within a couple of days and sent us a template mix once the vocals were finished. We listened back to the recording for a few weeks and then sent him some minor notes for level adjustments, equalizing and etc that we wanted and then he mastered it for us. Fred is a super shredder guitarist(check out Unurnment & Abysmalist) and he also ripped a lil solo for us on the album as well.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Not too much, I think between 1200-1500 tapes, 500 cds, and 500 LPs so far. Im not sure how to quantify digital since i dont have access to everyones numbers but a little south of 100,000 plays.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Jimmy handles the lyrics. A lot of themes for the band stem from a level of self intoxicating psychosis and the horror of existence. I am not really interested in writing about zombies and weirdoh shit like that, I think the human condition is much more fucked up than some fantasy bullshit, that is not to say i dont enjoy fantastical subjects, it's just not necessarily what i write about for what i am doing.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website?

Our original logo was created by Scott Bryan, who is a brilliant artist that is the "Spew Tech" for GWAR. He came up with a bunch of super sick designs for us, some of which we havent unveiled just yet. On "Pustulant Spawn" we reached out to David Milkensen from Undergang to sharpen up and refine our original logo so it is still looks like what we started out with just nastier and digitized, the first run of logos were hand illustrated and then scanned in and cleaned up. David did the dirty work for us and illustrated the new logo and then scanned it in and colorized it for us. We are very pleased with how it all turned out.

The album art that we used was a private commission we got from a local San Francisco artist named Aaron Lee, he is an old school skater/graffiti artist that specializes in Airbrushing and since we all grew up loving that style we pulled the trigger on working with him. His artwork fits well with what we are creating and it isnt like every single other carbon copy piece of work out there.


What about you and social networks? Do you consider these things important?

There are definitely pros/cons to social media, the pros being able to talk to people all over the world that are into the same shit, like for instance killer bands getting to interact with one another and support each other is pretty god damn cool. the cons are it can be a big waste of time and the fact that there is a lot of people all over the world that think their opinions matter.

Social Media is not the utmost important thing, being a good band that writes good music is by far the most important thing. There are plenty of bands without social media that are doing well, I think knowing less is definitely more but at the same time if you use this right it can be a pretty powerful and logical tool to help network and bring folks together which is something quite useful, this interview happening for instance is a result of social media so that is cool.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We are creatures of habit so if it aint broke, there's no real reason to fix it. For where we are as a band the labels that we work with have been great. They are doing exactly what we would hope they could do for us and we are happy to work with them. Our vocalist has a label here in America called Transylvanian Recordings, so he has released our music stateside and Dawnbreed Records in Europe took care of our first demo and this new one on Wax and Cassette so that is great and GodzOvWar Productions has been super easy to work with and they are widely respected in Europe and beyond so with each release we have done together, the response overseas has been great. We pay for and record our own music so when we are looking for a label to work with we are only really interested in whose done right by us already and who can fit us in their schedule, so these 3 labels have all been great.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

We live in Oakland, California so it should come as no surprise that we love Autopsy. There's a mutual respect and appreciation for the greats like Incantation, Immolation, Cannibal Corpse, Deicide, Bolt Thrower, Napalm Death, Carcass and Darkthrone, but we also are inspired by the hunger and determination of bands like Necrot, Spectral Voice, Blood Incantation, & Undergang. Those four bands arent wasting time talking shit online, they are focused on being bands and in this day and age unfortunately that type of behaviour is super underrated.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No, we have zero interest in begging someone for money to put our music out, we can do it ourselves. If a label wants to work with us and we respect what they are doing we will talk about it but we arent some band that gives a shit about things like that, we play underground death metal, not pop music and weve been around in other bands for a long time so we know whose who and who we might want to work with. People in labels that we respect have purchased our music from us and I think that is a lot more genuine than us spamming them asking for a handout.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We've played probably between 30-50 gigs so far. Almost each one we have done has been special in it's own way, we pretty much book all of our gigs so we try to make each of them something worthwhile. We have a rule when it comes to shows that we wont play a show that we wouldnt go to if we werent playing which i think is a pretty important rule to stand by if you give a shit about the integrity of what you are doing.

We havent gotten to fest level yet, we were going to be playing our first international festival this past year but then the world shut down to covid so i cant answer that, but I know playing a massive death metal festival alongside a lot of our friends in killer bands from all over the world is going to be a great time.

A couple highlight shows for us, our first show in Los Angeles was pretty great, I put together a stacked lineup with us alongside Ruin, Ensepulcher, Mortal Wound, Happy Pill Trauma and Malignancy, a couple hundred folks came out and went wild which was kind of unexpected considering we never played out there yet but it was a great time and we are already itching to get back out there.

Another killer show was from a small run of shows we did last year to the Pacific Northwest, we played alongside Torture Rack, Cystic and Villanious Temple. It was super packed in the venue and it was our first time in Portland so we were pleasantly surprised with the reception. It was a birthday party celebration for one of our friends in the band Petrification so everyone was in good spirits and there to have fun. Just as a fan of music and extreme metal it was really fucking cool to look around at a full room of people and see so many folks in killer bands that we all have a lot of respect for, respect is one of the biggest takeaways in underground music so seeing stuff like that is great and makes you feel honored to get to be apart of it all.

Our first show was killer as well, it was a sold out gig with Necrot & Of Feather and Bone in Oakland. Anytime you get to play with bands of that caliber at that serious level you cant help but be inspired to do better.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Our plans for the future are to keep grinding and creating, we dont have any unrealistic expectations for the band, we are just taking it day by day and focusing on being a band when we can. We are working on getting better and better and writing more music . At some point it would be great to get out and play some fests and tour the world, but we will do it when the time is right, this isnt our first rodeo so we arent in the biggest hurry to head out and eat shit on the road or around the world, well strike when we are good and ready to do so and when it makes sense, because if it dont make dollars than it dont make sense.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can write to us via social media on IG @Evulseache & on FB at @Evulsingdeath, we may or may not get back to you, dont trip it is not that important. If you dig the music, that is cool we appreciate it, if not it is no big deal go listen to something else. Regardless, thanks for your time.

Thanx for interview.


https://godzovwarproductions.bandcamp.com/album/pustulant-spawn-2

https://www.facebook.com/Evulsingdeath/
https://www.instagram.com/evulseache/
https://open.spotify.com/artist/2jkFxUtxZCvLDhKUk0eJi9
http://www.godzovwar.com/


-------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý devadesátý čtvrtý - Čajovna a Dr. Martens


Příběh dvoustý devadesátý čtvrtý - Čajovna a Dr. Martens

Vždycky to budu milovat. Když jdete ulicí, jste stínem se sluchátkama na uších. Kolem proudí dav a vy sledujete rytmus ulice. Měl jsem zrovna chuť na starý thrashový páky a tak jsem si je naládoval do žebradla. CD přehrávač byl u mě pořád v permanenci. Projdu Mírákem, pozdravím jednu partičku, co se známe z metalu. Jak je volové? Jak to sype? Pokývají hlavou a prohodí pár slov o nových deskách. Jasně, všechno jsem slyšel, zamachruju a zhoupnu se v kolenou přesně způsobem, jak jsem to okoukal v kovbojkách. Jdu dál, dám si párek v rohlíku a na lavičce sleduju mladý holky, jak kroutí zadkama. Je mi fajn, hezké odpoledne uprostřed vyprahlého města. Vždycky jsem si uměl udělat žízeň.

U Hymrů sedí jen pár štamgastů, tak sebou fláknu do rohu. "Ty vole, jak můžeš pořád chodit v černým, s koženou bundou a v kanadách?": ozve se od jednoho stolu. Tomu bys nerozuměl, zahlásím a objednám si pivo. Čekám na ostatní, zdrhnout z práce dřív je vždycky skvělý. U doktora mi řekli, že má střeva jsou konečně v pořádku. Je třeba to oslavit. Markétka má dlouhou službu, ale nevadí, přijde za náma až večer. To už budeme v náladě, ona se bude zpočátku zlobit, ale jen chvilku, protože mě má ráda. Pak roztaje. Mám rád její dotyky. Je tak jemná, hedvábná, líbá jako kdybyste přičichli k nějaké zázračné květině. Jsem jí pořád úplně omámený. Zdar vole, kdo se nám to tady fláká? Tomáš v celé své kráse. Taky celej v černým. Vedle od stolu se ozve něco o havranech a pohřebácích. Jdi do prdele lopato. Chvilku hlásíme, sprostě, ale od srdce. Myslíme to v dobrém.

Jsem ti slyšel o nějakých nových botách, co nosí metalisti. Kámoš byl v Praze a tam už je mají. Dr. Martens. O tom jsem slyšel, ale to nosej skinheadi a punkáči ne? Debata se rozjede mezi rumy. Po chvíli si říkám, že by bylo dobrý ty moje starý vojenský kanady vyměnit. Copak o to, nohy z nich smrdí stejně jako z kecek, ale blbě se mi šněrujou. Tohle ještě probereme. Přijdou holky, tak se naparuju. Jsou taky v černým. Ubylo džínoviny, přibylo kůže. Venca třeba nosí starej koženej kabát, teploušci mají svoje kroje a na holkách jsou napresovaný kalhoty děsně sexy. Některý sice vypadají jako ze sado maso salónu, ale musíme být true, chápeš? Je to pro nás děsně důležitý. Můj ošoupaný křivák posetý ránami vypovídá o mnohém. Jakoby v něm byla otisknuta historie jedné metalové party.

Už jsme dlouho nebyli v Praze. Pronese někdo. Mě se tam nechce. Spousta Pražáků na nás machruje, předvádí se, nestojím zase o nějaký novoty. Nebuď zaprdlej jak fotr, říkají mi, ale já miluju klid. Jen si tak poslouchat muziku, občas zajet na koncert, výlety ven do hor. Víc nepotřebuju. Co tam budu jako dělat? Ale nedají mi pokoj. Prý tam mají, v tom hlavním městě, nějaký hospody, kde se pije jenom čaj. No potěš, to musí bejt, tam mě nikdo nedostane. Znám jenom pigi pytlíky, který nechávám louhovat třeba desetkrát, a to jenom k snídani. Jinak piju vodu, mléko a pivo. Nic jinýho vole. Smrťáku, ty si takovej neotesanej blbec, proč nechceš poznat něco novýho? A proč? Mám všechno, co potřebuju. To mám jako lézt někam, kam nechci? Dejte mi nesvatej pokoj. Jenže znáte to. Prosící oči, ve kterých se ztratíte. Bez holek bychom seděli jen v hospodě a mlátili prázdnou slámu, to je fakt.

Křiváka mám z Holešovický tržnice, svoje první boty Dr. Martens taky. Import z Anglie, oboje. Dal jsem za ně hrozný prachy. Ale ve škodovce dobře platí, tak proč si neudělat radost. Markétě jsem taky jedny koupil. Nízký, jiný neměli. Nesu si je v igelitce a jsem hrozně nadšenej, skvěle se v nich chodí. Kanady půjdou na chalupu. Docela bych zalezl do hospody a oslavil jak staří statkáři obchod. Není mi přáno. Musím s holkama kousek od Václaváku, do takový divný místnosti. Všude samej Krišna, pár postarších hippies, divný lidi. Mluví potichu, usmívají se jakoby do sebe. Kouří smradlavej tabák ještě s něčím, co mi děsně smrdí. Vítejte, chrám boží lásky. To mě poser! Smrťáku, můžeš být chvilku zticha? Tak se naštvu, naschvál se rozvalím na gauči a když se mě zeptají, co chci za čaj, tak řeknu že pigi. Berou to jako skvělej vtip.

Mluví za mě holky, radši. Přijde hubený klučina, lenonky, kudrnatý vlasy a batikovaný triko. Tomáš ihned pozná, že patří k nim, k teplejm. Ale nikdo nic neříká. Snad půl hodiny přede mnou míchá různý směsi, usmívá se jako by měl něco v zadku a říká slova, kterým nerozumím. Pak mi nabídne malinkatý kalíšek. Vysrknu jej na ex a řeknu, že chci ještě. Jana mě kopne pod stolem. Ten malinkej hrníček stojí stovku. Jsem mohl mít pár piv. Achjo, nelíbí se mi to tady. Není to moje teritorium, cítím se nesvůj. Ve vedlejší místnosti se něco děje. Ještě před chvílí se jen všichni váleli na zemi v kouří, ale teď šoupají židlemi. Budou básně, pozve nás paní se svraštělou kůží a potutelným úsměvem. Ty vole, já jdu pryč. Tady budeš, my jsme s tebou vybíraly boty. Uff. Přijde hubený průsvitný kluk, který si pořád drží ruku na prsou. Asi má něco se srdcem.

Asi jo, protože je rozervanej. Sedá a stoupá si, aby zvýraznil rytmus svých básní. Veliký slova o ničem, prázdný jako můj kalíšek na čaj. Musím se napít rumu z placatky, Venca chce taky. "Můj život je jen žumpou ve vašem městě": řve pražský básník. Jdu srát, řeknu polohlasem a uteču chodbami směrem na záchod. Zapálím si pořádnou Spartu, sosnu rumu. Kam jsem se to zase dostal? Vyleze nějaké děvče, na první dojem nechápu, proč se tak hezká holka tak hyzdí. Její volba, asi je nešťastná. Co to piješ? Zeptá se a já ji nabídnu rum. Hm, to je vynikající. Co to je? To je vývar z bukvic, makovic a jalovce. Koukne na mě a usměje se. Prý je to vynikající. Umírám smíchy to někomu říct, ale když se vrátím, básník už domluvil. Chodí zrovna mezi lidmi, přijímá gratulace, je ještě víc rozervanej. Nevím proč, ale mám chuť ho poslat na jednu směnu do továrny k lisu, aby věděl, co je pořádná dřina. Třeba by se konečně stal žumpou. Blbec.

Někdo zapálí vonné svíce a já se rozkašlu. Opět mě kopnou, abych držel hubu. Leknu se. Ze dveří vyběhnou čtyři dívky, dámy, oplácaný, se sveřepými výrazy ve tvářích. "Aaaa, bude se šukat!": pronesu do chvilky ticha, které mělo znázornit asi napětí. Scénický tanec, který následoval potom, připomínal nejvíc přirážení k imaginárním samcům, kteří nepřišli. Jako břišní tanečnice, ale mimo rytmus, se svíjely, ovíjely kolem židlí. Asi umění, tomu já nerozumím. Chyběly jen vibrátory a čaj. Jako fakt, já myslel, že jsme v čajovně, koukám tu na ne moc hezké slečny, které dělají trhavé pohyby. Hecují samy sebe navzájem, muže nemaje, našly se v čaji. Blíží se k závěru. Dobrý den, prsa ven. Tak on je to nakonec obyčejnej striptýz, v Praze považovaný za niterné vyjádření ženskosti, odvahy, touhy, smyslnosti. Akorát mi nikdo nedolil čaj. Ještě že jsem prozřetelný a mám placatku.

Potlesk a hvězda večera. Mladá, zase rozervaná básnířka. Ano, hádáte správně, je to slečna od záchodků. Rozevlátá, stylizovaná do něčeho mezi hippies, beatníky a starou Prahu. Aspoň ale mluví jasnější řečí. Její básně nejsou špatný, jen kdyby k tomu nebylo tolik póz. Já vím, je to těžký, ale zaujme mě, hlavně tedy její dlouhá průsvitná sukně, která se pomalu rozevírá. A když mluví o květech (jako všechny básnířky, protože květ samo připomíná ženský pohlavní orgán), tak si všimnu, že jsou její kalhotky vlhké. Sedím moc blízko. Poslední báseň improvizuje. "Potkala jsem na pánských záchodcích kluka, co mi dal napít odvaru z bukvic, makovic a hlohu (to kecá, já říkal jalovec!)". Dívá se na mě a sukně se jí pořád rozevírá - vulva kam se podíváš. Dějou se tu v Praze divný věci. Potlesk a slečna uteče pryč, asi dodělat, co začala. 

Vylezeme ven, teď už se smějou i holky. Zapadneme do první hospody na plzeňský, předvádíme tanečnice i básníky. Jsme prostě vidláci z Boleslavi, co nechápou ještě to velký umění, scénický tance, nezávislý řeči. Známe jen pigi čaje a odvary ze šípku a kopřiv, co nám dělaly babičky jako malým, když jsme byli nemocní. Držím v ruce křečovitě igelitku s botama Dr. Martens. Jsem hrozně pyšnej, že je mám. Jako Pražák. Za chvíli nám jede vlak. Přijde číšnice a zeptá se, jestli někdo něco nechceme. Třeba čaj. Vůbec nechápe, proč se celý náš stůl rozřehtá a není k utišení. Za chvilku nám jede  další vlak. Nasadím si sluchátka a poslouchám hlasitý thrash metal. Svět je zase jednou krásnej. Na zdraví, ať už pijete cokoliv.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 10. dubna 2021

Interview - MARDUK - You can expect nothing less than an inferno.

Interview with legendary black metal band MARDUK from Sweden.

Answered drummer Simon, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Ave MARDUK! Hi Simon, hello to Sweden or Germany? I don't know where you are at the moment, but I hope everything is fine with you. Sometimes I feel like an apocalypse has begun last year. Everything is closed, there are no concerts, nothing really works, people are frustrated. And it's "just" the flu. How did the epidemic affect the functioning of MARDUK and what did you have to change as a drummer? Can you rehearse or record new stuff?

- Hello Jakub, greetings from Germany. We played our last Festival in February 2020 in Sweden, House of Metal Festival and 4 Shows in Poland in September 2020. A total of 5 Shows for the 30th Years Anniversary Tour. Not really satisfying if you ask me. There was a lot planned for this special Tour but we needed to postpone all shows into 2021. And it looks like that we have to postpone them again. I have my rehearsal studio 2 minutes away from my home where I can practice and record pre-productions for new ideas and songs.


You have been drumming at MARDUK since 2019. But you have a lot of work to do in other bands as well. Among others, BELPHEGOR, AT THE GRAVE and many others. For some you are a "living" drummer, for others you are a permanent member. Does that mean the drums feed you? All the bands you play in are extreme metal, but still, each band play differently, at a different tempo, etc. How do you handle with this? Is MARDUK different from others somehow?

- I am a permanent member of Marduk since middle of 2019 and I am not playing with any other live band anymore. Other than that I am doing some session-recordings from time to time. And yes, playing music is my only occupation. I always practiced with a musical approach, means I put some CDs on and play along to all kind of different Metal and Hard Rock songs. This prepared me for a lot incoming musical situations. A Marduk setlist offers not only fast blasting songs you also have old school mid-tempo parts which keep me challenged.

In the Czech Republic, it is said that there is no good metal without a good drummer. MARDUK is a professional band, a legend who wrote history. How did you get together? Did you have to go through any admission procedure? Or did you go just to a pub and the previous job spoke for you? I don't know how it works in similar bands?

- I got an email from Morgan saying that they were searching for a new drummer. Fredrik (the previous drummer) recommended me since we knew each other for a long time. And of course it didn’t take me long to make a decision. After that we went on our first tour together without even practicing once haha. But everything went well.


But MARDUK, like all real black metal bands, is not just music, but they also have a clear image, they look dark, cold, aloof. For me personally, they are the embodiment of what I like about black metal. Did the band have any special requirements for you? Every time I saw MARDUK live, there was an incredible fog that I never seen the drummer. And in the promo photos, everyone always has war paints.

- The chemistry and of course the playing abilities were important. Thats the most important thing for me when it comes to a successful working Band.

Black metal has always been about darkness, satanism and blasphemy. But also about the horrors that unfortunately still bring us wars. It's one of the things that sets this style apart from others. How do you actually set it up with faith? I know it's a very personal question, but it's part of your music. Are you a materialist? Here the answer to this question is: "I am a materialist, thank God!" Is it important for you to identify with the lyrics of the band you play in?

- I am a satanist myself and of course it is important for me to play in a band with the same ideologies.


How did you actually start playing the drums? And who was your idol? I went to YouTube bands in which you played and you play and your register is really varied. Do you have a music education? And have you ever played another style?

- I started playing drums at the age of 10. But before I was playing on pillows and any other household items haha. My idols back then were drummers like Vinnie Paul, Dave Lombardo or Jeff Porcaro and Ian Paice. I still call them my biggest inspirations. Of course the list got expended with drummers like Derrek Roddy, Simon Phillips etc. My first band was the school band in highschool. We were playing songs like Smoke on the Water and Enter Sandman. I never took any drum lesson. I am self-taught.

Every time I go to a concert, I ask myself, how can drummers endure that commitment? Somehow I can't imagine a 50-year-old drummer playing extreme metal (honour exceptions). It must be very physically demanding, right? Do you have to practice? Go jogging, work out?

- To make sure I give my body a compensation from all the drumming I do lift weights and stretch. That's vitally important for a physical demanding job like drumming in an extreme Metal band.


Do you also play other instruments? Can you play the guitar, for example? Drummers are an important driving force for bands, but it also seems to me that they have the least photos from concerts and a lot of people don't even "know" about them? Have you ever been tempted to play something else?

- I never cared about anything other than drums. I cant imagine myself with a guitar or any other instrument. Regarding the live pictures I don’t really care since I am used to it. But in my opinion it's not important at all. At least the band and I know I was there haha.


I read somewhere that in addition to drums, you also write lyrics? Is it true? What are they about and where do you get inspiration for them?

- Those lyrics were exceptions. I only concentrate on drumming nowadays.

Lets talk about MARDUK ... You haven't been the only new member in the band since the last album ("Viktoria" 2018). There was also a change in the post of bass player (Lindholm). Are you already considering a new album? Can we look forward to another inferno? Can you tell us something about how the new material for MARDUK is created?

- You can expect nothing less than an inferno. I can’t tell much about it at this point but all I can say is that we are all putting a lot of work into it. We all are recording demo tracks at home and send the ideas to the other members, talk about those ideas and improve certain parts.


I have lived in the Czech Republic since I was a child and I remember that metal band concerts were banned in our country under socialism. I'm a little scared that it's starting to come back. Every other day I read about some black metal band banning a concert somewhere in the world. Subconsciously, I do not want the time, in which our fathers lived, to return. Why do you think that to this day some people who don't know black metal are still shocked ? Is it ignorance, stupidity? Or the ugly dirty policy again?

- Black Metal was and still is a ,,shock" to normal people. They neither understand the music nor the image behind it. And of course they dont even try to since its out of their imagination. It will always be difficult for the masses to understand what they cant comprehend. We live in times where so called ,,Influencer,, tell sheeps what to like and what not. What do you expect from those people?

What does black metal mean to you and how would you define it? I'm interested in your opinion as a musician and a person.

- Black Metal can be either the tank that crashes into your living room while listening or the soundtrack that carries you into another dimension. As a drummer I see Black Metal as exciting and varied as it can get.


Simon, if you want to say something to MARDUK fans, there's your space. I hope to see you live soon! What do MARDUK plan in the coming months? Can you at least play in Sweden?

- It's difficult to predict the coming months and with the current restrictions in Germany it's tough to travel to Sweden and back. But we hope to start touring as soon as possible and be able to bring our 30th Year Anniversary Shows to the masses and see the crowd reacting to our live performance.


Thank you very much for the interview, I appreciate it. For me, as an old loyal fan of the band, this is a „dream come true“. I wish you only the best, lots of sold media and wild concerts. Also all the best to your private lives.

- I appreciate the interest and wish you all the best as well! See you on the road.

about MARDUK on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - MARDUK - Victoria (2018)




-------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:

facebook:

twitter:

Rozhovor - MARDUK - Nemůžeš očekávat nic míň než peklo.

Rozhovor s legendární black metalovou kapelou MARDUK ze Švédska.

Odpovídal bubeník Simon, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Ave MARDUK! Ahoj Simone, zdravím do Švédska nebo do Německa? Nevím, kde momentálně jsi, ale doufám, že je u tebe vše v pořádku. Občas si poslední rok připadám, jako by začala apokalypsa. Všechno je zavřené, koncerty nejsou, nic pořádně nefunguje, lidi jsou frustrovaní. A to se jedná „jenom“ o chřipku. Jak epidemie ovlivnila fungování MARDUK a co jsi musel změnit ty, jako bubeník? Můžete třeba zkoušet? Nahrávat nové věci?

Nazdar Jakube, zdravím z Německa. Náš poslední festival jsme odehráli v únoru 2020 ve Švédsku, festival „House of Metal“, čtyři koncerty v Polsku v září 2020 a celkem pět koncertů k turné 30. výročí. Není to uspokojivé, když už se mě ptáš. Pro toto speciální turné toho bylo hodně naplánováno, ale museli jsme odložit všechny koncerty na rok 2021. A vypadá to, že je musíme znovu odložit. Mám své zkušební studio dvě minuty od domova, tam mohu trénovat a nahrávat před-produkce nových nápadů a skladeb.


V MARDUK bubnuješ od roku 2019. Máš za sebou ale mnoho práce i v jiných kapelách. Mimo jiné i třeba BELPHEGOR, AT THE GRAVE a spoustu dalších. U některých si jako „živý“ bubeník, u jiných jsi stálým členem. Znamená to, že tě bicí živí? Všechny kapely, ve kterých hraješ, jsou extrémní metal, ale přesto, každá hraje jinak, v jiném tempu apod. Jak tohle všechno zvládáš? A liší se třeba hraní v MARDUK od ostatních?

Jsem stálým členem Marduk od poloviny roku 2019 a už nehraji s žádnou jinou kapelou živě. Kromě toho občas dělám nějaké příležitostné nahrávky. A ano, hraní hudby je moje jediná práce. Cvičil jsem vždy s „hudebním přístupem“, to znamená, že jsem si pustil nějaké CD a hrál jsem všechny druhy různých metalových a hardrockových skladeb. To mě připravilo na spoustu následných hudebních situací. Setlist Marduk nenabízí jen rychlé skladby, ale také i oldschooly ve středním tempu, což je pro mě výzva.

U nás v Čechách se říká, že bez dobrého bubeníka není dobrý metal. MARDUK je profesionální kapela, legenda, která psala dějiny. Jaké to bylo získat u nich angažmá? Musel si projít nějakým přijímacím řízením? Nebo jste zašli do hospody a mluvila za tebe předchozí práce? Nevím, jak to v podobných smečkách funguje?

Dostal jsem e-mail od Morgana, že hledají nového bubeníka. Fredrik (předchozí bubeník), se kterým jsme se dlouho znali, mě doporučil. A rozhodování mi samozřejmě netrvalo dlouho. Poté jsme rovnou vyrazili na naše první společné turné, aniž bychom měli jedinou zkoušku haha. Ale všechno šlo dobře.


MARDUK ale nejsou, stejně jako všechny opravdové black metalové kapely, jenom hudbou, ale také mají jasné image, působí temně, chladně, odtažitě. Pro mě osobně jsou zosobněním toho, co mám na black metalu rád. Měla na tebe kapela nějaké zvláštní požadavky? Myslím tím teď, že já třeba pokaždé, když viděl MARDUK naživo, tak byla neprůhledná velká mlha, že bubeník nikdy nebyl vidět. Na promo fotkách zase mají všichni vždy war painty.

Důležitá byla vzájemná chemie a samozřejmě hráčské schopnosti. To je podle mě nejdůležitější, pokud jde o úspěšnou fungující kapelu.

Black metal byl vždy o temnotě, satanismu, o blasfemii a rouhání. Ale také o hrůzách, které nám bohužel stále přinášejí války. Je to jedna z věcí, které tento styl odlišují od ostatních. Jak to máš vlastně s vírou nastavené ty? Vím, že je to hodně osobní otázka, ale k vaší hudbě to patří. Jsi materialista? U nás se na tuhle otázku odpovídá: „Jsem materialista, bohu dík!“:). Je pro tebe důležité se ztotožnit i s texty kapely, ve které hraješ?

Já sám jsem satanista a samozřejmě je pro mě důležité hrát v kapele se stejnými ideologiemi.


Jak si vlastně začal hrát na bicí? A kdo byl tvůj vzor? Projel jsem si schválně na youtube kapely, ve kterých si hrál a hraješ a tvůj rejstřík je opravdu pestrý. Máš hudební vzdělání? A hrál si někdy i jiný styl?

Začal jsem hrát na bicí, když mi bylo 10 let. Ale předtím jsem hrál na polštáře a všechno ostatní vybavení bytu haha. Mými idoly tehdy byli bubeníci jako Vinnie Paul, Dave Lombardo nebo Jeff Porcaro a Ian Paice. Stále je považuji za svou největší inspiraci. Seznam se samozřejmě rozšířil o bubeníky jako Derrek Roddy, Simon Phillips atd. Moje první kapela byla školní kapela na střední škole. Hráli jsme písně jako „Smoke on the Water“ a „Enter Sandman“. Nikdy jsem nebral žádné lekce na bicí. Jsem samouk.

Vždycky když zajdu na koncert, tak si říkám, jak můžou bubeníci to nasazení vydržet? Nějak si nedovedu představit padesátiletého bubeníka, hrajícího extrémní metal (čest výjimkám). Musí to být hrozně náročné na fyzičku, ne? Musíš třeba cvičit? Chodit běhat, posilovat?

Abych se ujistil, že dávám tělu náhradu za všechno to bubnování, tak posiluji a protahuji se. To je životně důležité pro fyzicky náročnou práci, jako je bubnování v extrémní metalové kapele.


Hraješ i na jiné nástroje? Umíš třeba na kytaru? Bubeníci jsou sice pro kapely důležitým hnacím motorem, ale taky mi připadá, že mají nejméně fotek z koncertů a spousta lidí o nich ani „neví“? Nelákalo tě někdy hrát i na něco jiného?

Nikdy jsem se nezajímal o nic jiného než o bicí. Nedokážu si představit sebe s kytarou nebo jiným nástrojem. Pokud jde o fotky, je mi to úplně jedno, protože jsem na to zvyklý. Ale podle mého názoru to není vůbec důležité. Je to o kapele a já vím, že jsem tam byl, haha.


Někde jsem četl, že kromě bicích píšeš i texty? Je to pravda? O čem jsou a kde pro ně bereš inspiraci?

Tyto texty byly výjimkou. V současné době se soustředím jen na bicí.

Jak jsou na tom vlastně teď MARDUK? Od posledního řadového alba („Viktoria“ 2018) nejsi v kapele jediným novým členem. Došlo ke změně i na postu basáka (Lindholm). Už uvažujete o novém albu? Můžeme se těšit na další inferno? Prozradíš nám, jakým stylem probíhá tvorba nového materiálu u MARDUK?

Nemůžeš očekávat nic míň než peklo. V tuto chvíli o tom nemohu moc říct, ale mohu prozradit, že na tom všichni usilovně pracujeme. Všichni nahráváme demo skladby doma a posíláme nápady ostatním členům, hovoříme o nich a vylepšujeme některé části.


Žiju od malička v České republice a pamatuji si, že u nás byly koncerty metalových kapel za socialismu zakazovány. Trošku mě děsí představa, že se to začíná vracet. Každý druhý den čtu o tom, jak někde ve světě zakážou koncert nějaké black metalové kapely. Podvědomě nechci, aby se doba, ve které naši otcové žili, zase vrátila. Proč myslíš, že dodnes některé neznalé lidi black metal pořád šokuje a brání svobodě? Je to neznalost, hloupost? Nebo zase ta hnusná špinavá politika?

Black Metal byl a stále je „šokující“ pro normální lidi. Nerozumí hudbě ani obrazu za ním. A samozřejmě se o to ani nepokoušejí, protože je to mimo jejich představivost. Pro masy bude vždy těžké pochopit něco, čemu nemůžou porozumět. Žijeme v době, kdy takzvaní „influenceři“ říkají ovcím, co se jim líbí a co ne. Co očekáváš od těchto lidí?

Co pro tebe znamená black metal a jak bys jej definoval? Zajímá mě tvůj názor jako hudebníka i člověka.

Black metal může být buď tank, který narazil do tvého obýváku při poslechu, nebo soundtrack, který tě přenese do jiné dimenze. Jako bubeník vidím black metal tak vzrušující a rozmanitý, jak jen může být.


Simone, jestli chceš něco vzkázat fanouškům MARDUK, tak zde je prostor. Doufám, že se uvidíme brzy naživo! Co mají v plánu MARDUK v nejbližších měsících? Můžete hrát alespoň ve Švédsku?

Je těžké plánovat nadcházející měsíce a se současnými omezeními v Německu, je těžké cestovat do Švédska a zpět. Ale doufáme, že budeme schopni vyrazit co nejdříve na tour a představit masám naši show k 30-ti letému výročí a vidět, jak fanoušci na naše živá vystoupení reagují.


Děkuji moc za rozhovor, vážím si jej. Pro mě, jako pro starého věrného fanouška kapely, se jedná o splněný sen. Přeji vám jen to nejlepší, spoustu prodaných nosičů a divokých koncertů. Ať se vám daří i v soukromých životech.

Vážím si tvého zájmu a přeji ti také jen vše dobré! Na viděnou na cestách...

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine