CD 2022, Caligari Records, Sentient Ruin Laboratories
for english please scroll down
Morová rána se vrátila! Lidé opět umírají po tisících a ulice jsou plné mrtvol. Chaos, strach, temnota. Nic jiného neexistuje. Vzduchem se vznáší pach rozkládajícího se masa a Smrt se usmívá. Ne, to není historie, ale naše budoucnost. Příliš dlouho jsme věřili ve špatné bohy a budeme za to náležitě potrestáni. Také cítíte ve vzduchu krev? To norští IMPUGNER vydávají nové album.
"Advent of the Wretched" opravdu připomíná nějakou dávnou chorobu, která byla dlouhé roky uložena v Pandořině skříňce. Je opět mezi námi a vy si můžete užít starý, plesnivý a prašivý death metal. Pánové opravdu rozumí svému řemeslu. Není divu, jedná se o členy kapel Diskord, Deathhammer, Brainshock, Desolation Realm a Lobotomized. Masakr!
Márnice je opět plná a hrobů je málo. Hřbitovem zní nové album "Advent of the Wretched" a nikdo už dávno nevěří v boha. Jedná se o remasterované demo z roku 2021 a musím napsat, že pánové odvedli skvělou práci. Hniloba, špína, morbidní nálady ve stylu třeba takových AUTOPSY, DEATH, PUNGENT STENCH, NIHILIST, DARKTHRONE, nověji třeba MORBUS CHRON, se vznášejí kolem jako výpary ze sirnatého roztoku. Máte dvě možnosti, buď zemřít a nebo se znovu narodit v křečích a poslouchat IMPUGNER. Nic mezi tím není a nebude. Nahrávka je samozřejmě určena pro všechny fanoušky old schoolových postupů a pohřbů do země. Vše je smradlavé, shnilé, nechutné a zvrácené. Pánové s vámi nebudou mít nikdy slitování. Za moji osobu musím říci, že se vše povedlo - zvuk (Will Killingsworth - Mastering, BRC - Recording, Mixing), obal, produkce. všechno je v nejlepším pořádku. Poslech asi nejvíc připomíná návštěvu starých katakomb, ve kterých jsou pohřbeni dlouhé roky oběti moru. Nebo to je současnost? Nemrtví šeptají, bestie křičí a temnota má zase jednou nové jméno - IMPUGNER. Pokud se rádi a často pohybujete v undergroundu a milujete k smrti tmu, tak neváhejte ani chvilku. Už jste někdy cítili smrad z prasklého vředu? Pokud ne, tak máte možnost. Death metalová morová rána!
Asphyx says:
The plague is back! People are dying again by the thousands and the streets are full of corpses. Chaos, fear, darkness. There is nothing else. The smell of decaying flesh wafts through the air and Death smiles. No, it's not history, it's our future. We have believed in the wrong gods for too long and we will be punished accordingly. Do you smell blood in the air too? It's Norway's IMPUGNER releasing a new album.
"Advent of the Wretched" really reminds of some ancient disease that has been stored in Pandora's box for years. It is among us again and you can enjoy the old, moldy and dusty death metal. The gentlemen really understand their craft. No wonder, they are members of Diskord, Deathhammer, Brainshock, Desolation Realm and Lobotomized. Massacre!
The morgue is full again and the graves are few. The new album "Advent of the Wretched" plays through the cemetery and no one believes in God anymore. This is a remastered demo from 2021 and I must write that the gentlemen have done a great job. Rottenness, filth, morbid moods in the style of such AUTOPSY, DEATH, PUNGENT STENCH, NIHILIST, DARKTHRONE, and more recently MORBUS CHRON, float around like fumes from a sulphuric solution. You have two choices, either die or be reborn in convulsions and listen to IMPUGNER. There is and will be nothing in between. The record is of course for all fans of old school procedures and burying themselves in the ground. Everything is stinky, rotten, disgusting and sick. The gentlemen will never have mercy on you. On my behalf, I have to say that everything has been done well - sound (Will Killingsworth - Mastering, BRC - Recording, Mixing), cover art, production. everything is in top form. Listening to it is probably the most like visiting the old catacombs where the victims of the plague are buried for many years. Or is it the present? The undead whisper, the beasts scream, and the darkness once again has a new name - IMPUGNER. If you like and frequent the underground and love the darkness to death, don't hesitate a moment. Have you ever smelled the stench of a burst ulcer? If not, you have the opportunity. Death metal plague!
K náhrobku s nápisem XORSIST jsem se vždy rád vracel. V tomto hrobě je totiž pohřbena muzika, kterou mám rád. Shnilé kosti, bílá lebka, žalující do tmy. Exhumace starého death metalu dopadla na výbornou. Navštěvuji hřbitovy již dlouhé roky a vyhledávám kapely, které hrají poctivě, od srdce, s jasným cílem - všechny nás pohřbít zaživa. Hnilobné procesy byly zahájeny.
A vy si tak můžete užít old schoolový smrtící kov, jak vystřižený z devadesátých let minulého století. Maso odpadává od kostí v šílených rytmech, vše objímá chlad a špína. Jedná se o debut, který si ale nezadá s nahrávkami o hodně slavnějších smeček. Vítejte v dávno opuštěné márnici, ve které leží zohavená těla. Stačí pár prvních tónů a zombie se probouzejí.
Já i nemrtví tančíme v rytmech, které jsou všem notoricky známé. Ano, Švédi se inspirovali v undergroundových dějinách své země. Kapely jako GRAVE, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, nověji pak třeba první nahrávky MIASMAL, stály určitě vzorem. To ale nic nemění na tom, že se deska opravdu velmi dobře poslouchá a naleznete na ní spoustu zajímavých momentů. Zvuk, obal, vše je nádherně morbidně stylové. XORSIST navíc přidávají pořádnou porci shnilého masa. Mají drive a sílu, které se dle mého skromného názoru nedají naučit. Jedná se o talentované muzikanty, o kterých myslím ještě hodně uslyšíme. V současné době spousta smeček věří už jen obyčejným, nudným krematoriím. Tahle kapela na to jde ale trošku jinak. Postaru, se šílenou jiskrou v oku. Vždyť co může být krásnějšího, než obejmutí od sexy zombie nebo exhumace starého hrobu? Ne, odpovídat nemusíte, my staří fanoušci víme své. Líbí se mi naléhavost, mráz i temnota, které z "Deadly Possession" doslova cákají na všechny strany (jako krev z proříznuté tepny, jak jinak). Vrátili jsme se v čase, do dob, kdy tenhle styl teprve vznikal. Můžete mi tvrdit a proklínat mě, že tady už všechno bylo a pánové jen opakují již dříve slyšené. Jenže já vím své. Pokývám spokojeně hlavou a pošlu vás do pekla! Tady se totiž hraje opravdově, ryze, uvěřitelně. Ortodoxní švédský death metal, který vás pohřbí zaživa! Skvěle!
Asphyx says:
I always liked to come back to the tombstone with the inscription XORSIST. Because buried in that grave is the music I love. Rotten bones, a white skull, lamenting in the dark. The exhumation of old death metal was excellent. I've been visiting cemeteries for many years now, looking for bands that play honestly, from the heart, with a clear goal - to bury us all alive. The rotting process has begun.
And you can enjoy old school death metal, as cut from the 1990s. Flesh falling off the bones in mad rhythms, cold and filth embracing everything. This is a debut that can be compared to the records of much more famous bands. Welcome to a long-abandoned morgue where mutilated bodies lie. Just the first few notes and the zombies wake up.
I and the undead dance to rhythms that are notoriously familiar to all. Yes, the Swedes were inspired by their country's underground history. Bands such as GRAVE, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, and more recently the first MIASMAL records, were definitely inspirations. But that doesn't change the fact that the album is really very easy to listen to and you can find a lot of interesting moments on it. The sound, the cover, everything is wonderfully morbidly stylish. XORSIST also add a good portion of rotten meat. They have drive and power that in my humble opinion can't be learned. These are talented musicians that I think we'll be hearing a lot more about them. Nowadays a lot of bands just believe in plain, boring crematoriums anymore. But this band is going about it a little differently. Old school, with a crazy sparkle in their eye. I mean, what could be more beautiful than a hug from a sexy zombie or the exhumation of an old grave? No, you don't have to answer, we old fans know our stuff. I like the urgency, the chill and the darkness that literally drip from "Deadly Possession" in all directions, like blood from a severed artery. We've gone back in time, to a time when this style was just emerging. You can tell me and curse me that everything has been here before and the gentlemen are just repeating what they have heard before. But I know what I know. I shake my head in satisfaction and send you to hell! Because this is a real, pure, believable music. Orthodox Swedish death metal that will bury you alive! Great!
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
Onslaught Kommand was formed in 2022, a year in which most of the members of the band were not in a really active and dedicated band, so the decision to form Onslaught Kommand was mainly to remain active in what moves us and satisfy our thirst to create new abominations. Onslaught Kommand is totally focused on making devilish, sick and extreme music, both in the instrumental and in the voices and lyrics. Onslaught Kommand is a obscure Death/Grind (or Black/Death/Grindcore as others may call it) influenced by the sickest sounds of each style.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
This demo was recorded, mixed and mastered by ourselves. The recording conditions were precise to achieve the sound we wanted and we’re satisfied with it.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
The first edition of the ‘‘Onslaught Kommand‘‘ demo was release by Godz ov War label from Poland, which released 66 copies of the demo on Cassette and we consider it to have been a great job by everyone involved. At the end of 2022, Death Division Rituals will be in charge of the second edition of the demo, which consists of 111 copies on Cassette. And finally, the Mexican label Iron, Blood and Death Corporation will release a CD edition of the demo and these will be 300 copies.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
The lyrics are mainly done by SexMilitia based on the ideas we come up with together. These are mainly focused on gore, demons, real extreme situations, explicit violence, humiliation, perversions, among others.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
The art was a joint effort with Daniel Hermosilla (NoxFragor), we gave him the parameters and ideas and he was able to capture it satisfactorily. As for the websites and social networks of the band, we are not interested.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
We had the opportunity to start a conversation with the owner of the Godz ov War label, who was very interested in the music we are making, since we take that forgotten part of the European old school related to Death Metal and derivatives. The label offered us a limited number of copies on tape and we thought it was excellent, so we started working together, he for the production part and us for the design part, in addition to the musical part obviously. Regarding the last question, we are very satisfied with the work of Godz ov War Productions! It is a great label and very serious, there is a very fluid communication between all the parties and that surprises us in a good way.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
The truth is that we do not idolize any band, obviously we listen to many bands within what is death metal, black metal and grindcore but I would not call it idolizing. However, in one way or another, the influence of some bands is noticeable in the compositions but it is only a product of what we hear, we are not trying to trace riffs or similar rhythms, it just flows and that's it. We are more focused on making a good mix between styles than pigeonholing ourselves into some specific bands.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
We send a sample to some labels of our interest. The response was very positive, although due to the global economic situation, the labels are releasing fewer and fewer bands, although we are more than satisfied and motivated with the editions that the Onslaught Kommand debut demo has and will have!
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
We haven't played live yet. In any case, if we are asked to play an event that we find appropriate, WE WILL DO IT!
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
Right now we are mainly focused on our debut album which is in the process of recording and mixing, while we keep writing and rehearsing new songs, we have no rest!
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
onslaughtkommand@gmail.com
Thanx for the interview.
Recenze/review - ONSLAUGHT KOMMAND - Demo I (2022):
Příběh tří stý sedmdesátý sedmý - Život mezi ženami
Jakoby se svět zklidnil. Byl najednou zalitý sluncem. Jasně, že jsem byl zamilovanej až po uši, ale taky jsem se k blondýnce nastěhoval. Ihned, první den. Rozhoďnožka Lenka, jinak její spolubydlící totiž měla nějakého nabíječe. Pána lehce v letech a bydlela u něho. Měla jen jednu podmínku. Musel jsem vypadnout, když za ní přijel na kontrolu její přítel - paroháč. Slíbil jsem to, samozřejmě. Chtěli jsme být spolu. Vedle v pokoji bydlela Alena a Míša. Dvě skvělý holky, se kterými jsem si hned padl do oka. Obě byly někde z pohraničí od Šumavy. Neměly kluky. A tak jsme zažili nespočet chlastaček a různých akcí. Konečně jsem se také pořádně najedl. Vozily totiž bágly plné zabijaček, zavařenin a vůbec dobrot. Blondýnka mimochodem taky. To bylo něco úplně jiného, než já s malým batůžkem. Bylo na čase, koupit si krosnu a dělat to samé. Stojím zrovna v Praze na hlaváku, sraz dole u bezďáků. Kouřím a čekám, až vyleze. Mám dokonce i ještě jednu tašku přes rameno. Plnou sádla. Bude se hodit. Na koleji je pořád hlad a peníze se utrácejí za pivo, knížky a muziku a ne za jídlo, to je přeci jasný.
Políbí mě a je to takový jiný, lehčí, usměvavější. Přivine se a já mám co dělat, abych nepraskl láskou. Nezajdeme k Huse? Tak jo. Sedíme u stolu, obloženi zavazadly a do Plzně se nám vůbec nechce. Povídáme si, co jsme dělali o víkendu. Snad poprvé v životě jsem odmítl jít ven s kamarády. Byl jsem utahanej z brigád. Nechal jsem ji vyprávět. Díval jsem se na její pusu i do výstřihu. Tenkrát byla taková hezká, vyprsená móda. Když šla na záchod, otočila se půlka hospody. A mě to dělalo neskutečně dobře. Holka moje, je jen moje, moje, moje. Ale v Táboře to nechtěli rodiče nějak zkousnout. Prý mě nikdo nezná, její předešlý vztah byl jistotou, rodiny se potkávaly na ulici a já byl záhada. Neznámý, co jim odloudil dceru. Ale aspoň to řešili. Já po noční řekl mámě na chalupě při další práci, že mám holku (první, o které jsem jí naplno prozradil, že s ní chodím navážno). A ona jen, že musím odházet sníh. Otec, který to slíbil celé udělat, ležel ožralý u televize. Tvrdej život, ale co s tím, nemohl jsem za to? U lopaty jsem usínal.
Teď jsem byl ale neskutečně čerstvý. Tohle dokáže s chlapem udělat fakt jen ženská. Probíráme nějaké knížky, pochlubím se novými CD, co jsem si stihl před odjezdem na chalupu vyzvednout v prodejně. Dám jí jedno sluchátko, chvilku dělá, že jí to baví, ale pak se omluví, že to není pro ní. Malevolent Creation. Usměju se smutně, protože jsem si vždycky představoval, že moje vyvolená jednou bude ještě větší metalistka, než já, ale možná, že bylo dobře, že jsem konečně vystrčil hlavu z ulity. Bylo super, že jsem nebyl sám, to mě děsně trápilo. O Elišce a pár dalších, o kterých jsem vám ani nepsal, mluvit nebudu. V tom byla jen vášeň, to moje tělo bylo s jejím, ale tady jde o něco hlubšího, jestli mi rozumíte. Já bral díky knížkám i lidem okolo mě v rodině, vztahy vážně, ale co jsem odešel z Boleslavi, tak šlo jen o to jedno. Až doteď. Fakt mě dělala lepším. Ne že by nějak chtěla nebo mi říkala, co mám a nemám dělat, ale já chtěl sám. Lítal jsem v tom až po uši. A má milá, rozmilá taky.
Hej panenko, ty za mě bojuješ i v Táboře? Hele, nemusíš, já tam zajedu a uvidíš, že si mě oblíbí. To se za pár týdnů také stalo, ale nepředbíhejme. Zatím se jdeme ještě chvilku projít Prahou. Sněží a je jí zima. Hodím ji na záda křiváka, stejně je mi děsný vedro. Táhnu dvě tašky a dva bágly. Jsem gentleman z přesvědčení. Jednou uklouznu a ona se mi nesměje, ale má o mě starost. Jsou to právě podobné momenty, chvilky, záblesky, které si zaznamenávám do hlavy, zapisuju si je tam a pak si je přehrávám. Je tak jemná, ženská. Víte, od začátku jsme byli jak Jing a Jang. Nesnaží se mě omotat kolem prstu, jako to dělávají některé, ale jde na mě po dobrém. Poznala, že se mnou to jinak nefunguje. Nesmím se zaseknout. To pak nejede vlak. Tulíme se a jdeme raději do čekárny. Tenkrát se tam dalo ještě sednout. Hele, nechceš čaj? Zeptám se snad někoho poprvé v životě? Přijme jej s úsměvem, za který bych šel světa kraj.
Přijedeme do Plzně vymrzlí. Alenka i Míša už jsou na místě. Vybalujeme zásoby. Prdelky hned začnou plánovat, co kde a jak uvaří. Jsme zváni. Dám jim pusu, jste zlatý. Asi vás miluju všechny. To bys nedal, jsme holky z vesnice. Bylo to příjemný. Připadal jsem si jako na našich jízdách s partou v Boleslavi. Učitelky v kalhotkách a podprsenkách, co se ráno míjejí v koupelně. Občas nám říkaly, že bychom se měli ztišit, ale myslely to vždycky dobře. Mám rád rovný a normální lidi a to ony byly. Můj život mezi ženami byl skvělý. Vlastně dokonalý. Bylo u nich čisto a voňavo. Jako v bavlnce. Jen někdy, když měly moc vína, tak se trápily. Alenka byla jako anděl, starala se doma o dementního bratra, měla už auto, její staří rodiče vždycky zavolali a ona jela řešit problémy. A to víte, to není na vážnej vztah. To bylo smutný, hodně moc, ale přesto byla děsně milá a hodná. Zasloužila bys někoho takovýho, jako jsem já, dělal jsem si často srandu. A ona pak plakala a říkala, že jsem hodnej. Ale to měla hodně vína a já rumu.
Míša dělala aerobik, dokonce nějak závodně a to víte, silné ženy, nepoddajné a divoké, lákají spíše opilé starší pány. Měla postavičku jako lusk a taky smůlu na chlapy. To je mimochodem zajímavé. Těch hledajících ženskejch jsem od čtrnácti let věku potkával hrozné množství. Kluky jakbysmet. Tak mě napadá, nechcete se dát třeba dohromady, říkával jsme jim u stolku v pokoji, kam nosily dobroty a sedávaly na posteli v kalhotkách. Dohoď nám někoho, smutně žádaly a já to občas udělal. Jenže znáte to, nepřeskočí jiskra, skvělý parťák do hospody je najednou koktavý a nesmělý a nic z toho není. Ať si každý hledá sám, říkali jsme pak v posteli někdy kolem půlnoci, když Plzeň pod námi zářila a my spřádali nekonečné plány do budoucna. Chtěla bych holčičku. No, to mít nebudeš, u nás se rodí samí kluci. Takže dva kluci. Necháme je studovat a budou to pořádný raubíři. Dobře a pak jednu holčičku, uvidíš, ty trpí na táty, budeš mít princeznu. Leží mi na hrudníku a říká stále dokola, jak je krásné poslouchat tlukot mého srdce. Dyk taky bije jen pro tebe, divoško. Co bys řekla...
Nejlepší byly víkendy. Když všichni odjeli a my byli sami na pokoji. To se vám děly věci. Nosil jsem ji na rukou. Vyhledávali jsme klidná místa, levné hospůdky na kraji města, kam moc lidí nepřijde. Prolezli jsme Plzeň od shora dolů. Pomalu, ale jistě, se stávala naším městem. V devadesátých letech se hodně opravovalo, budovalo, zkrášlovalo. Udělalo se hrozně moc práce. Byla radost procházet se ulicemi, které byly čisté, v létě kvetly a teď v zimě, ještě vyzdobeny vánočními vločkami, doslova zářily. Kolem kostelů, měli jsme své cestičky, podél řek. Sami, jen jeden pro druhého, jsme prošoupali boty. Nosil jsem buď křiváka nebo dlouhý kabát po dědovi, cítil jsem se být básníkem. Taky jsem jím byl. Zažíval jsem díky blondýnce své nejlepší tvůrčí období. Kupodivu jsem nepsal jen samé hezké věci. Jak jsem byl spokojený, dokázal jsem se na spoustu ošklivých zážitků podívat s nadhledem. Sem tam jsem jí dával i něco přečíst. Někdy plakala, někdy se celé odpoledne smála. Pro mě to byl důkaz, že píšu dobře. Uměla totiž být i pěkně kritická. Neměl jsem sice ještě tolik zkušeností, ale psal jsem od srdce.
Cestovali jsme. Začali jsme několika výlety po okolí. Psával jsem nám i takový vtipný deník. Někdy s námi jely i Alena a Míša. A jestliže mi dřív v dámské společnosti chyběl nějaký kamarád, tak tentokrát jsem to vůbec nepociťoval. Moje budoucí žena pro mě totiž byla i důvěrníkem. Nikdy jsem nechápal, jak se může někdo svěřovat s intimními věcmi v hospodě a ne své ženě. My to máme jinak, ale narovinu. To ve spoustě věcí. Vybudovali jsme si to postupně, pomalinku, zkusili několik cest a odboček a nakonec vždy zvítězila upřímnost. Na veřejnosti jsme se špičkovali, někdy šli i za hranu, dělali si prdelky jeden z druhého. Když si to vezmu kolem a kolem, tak nám to vydrželo dodnes. Někdy mám pocit, že některé lidi život semele. Že už nejsou takoví, jako kdysi byli. Že se z nich vytratila víra. Za sebe mohu jen říci, že jsme od začátku žili podle hesla - v dobrém i ve zlém. Zatím to vychází a je to přes 26 let. Tak nám držte palce.
Holky přijedou až večer. Mám husu. Zítra nechoďte nikam na oběd, řekne Alenka. A pak se rozbrečí. Brácha měl nějaký těžký záchvat. Je v nemocnici. Tak ji obejmu a snažím se ji utěšit. To bude dobrý holka, uvidíš, musí být. Věř tomu. A s tou husou vám pomůžu, uděláme si večírek, co vy na to? Tohle bylo krásný období. V něčem divoký, ale nádherný. Život mezi ženami jsem si doopravdy užíval. Kdo by taky ne, co?
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Zatloukám do rakve poslední dva hřeby. Každý za jednu skladbu. Kývám se do rytmu a přemýšlím, pro koho je rakev určena. Je to krásná, ruční, poctivá práce. Stejně jako EP "Caustic Fetid Vomit". Němečtí maniaci mají velký dar. Vytvořit absolutně morbidní, chladnou a prašivou atmosféru. Vítejte ve staré márnici. Nemrtví se probouzejí.
Kapelu sleduji již od jejich začátků (recenze, rozhovor i reporty jsou odkazovány dole pod článkem) a patří k mým velmi oblíbeným. Pokaždé, když slyším nějaké nové skladby, připadám si jako na pradávném rituálu. Hrob je připraven, stačí jen přidat hlasitost. Rakev má své nové jméno.
Dvě morbidní skladby, plné hnisu a špíny. S prašivým, reálným a chladným zvukem. Jsem starým hrobníkem, který tráví většinu svého času v temnotě. Novinka se stala ihned mým jedem v žilách. Pouštěl jsem si ji, když jsem kopal čerstvý hrob ve zmrzlé zemi, když jsem se toulal katakombami, když jsem rozmlouval s nemrtvými. Pánové pořád ctí kapely typu AUTOPSY, PESTILENCE, INCANTATION, WINTER, OBITUARY, HELLHAMMER, ASPHYX a dělají to poctivě a od srdce. Oceňuji a užívám si skvělý prašivý zvuk (Marco Brinkmann), obdivuji krásně morbidní obal (Mörtuus). Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Já si ale nejvíc užívám jednotlivé nápady a podmanivou, magickou atmosféru plnou nasekané tmy. Po stěnách stéká hnis. Jsme hluboko pod zemí a já zatloukám do rakve poslední dva hřeby. Každý za jednu skladbu. Kývám se do rytmu a přemýšlím, pro koho je rakev určena. Teď už to vím. Je pro mě, pro moje zničené tělo. Těším se na onen svět. Album si vezmu samozřejmě s sebou. Je po okraj narvané černou energií, morbidními náladami a krutou smrtí. Old school death metalová, hororová noční můra!
Asphyx says:
I'm putting the last two nails in the coffin. One song each. I sway to the rhythm and wonder who the coffin is for. It's beautiful, handmade, honest work. Just like the "Caustic Fetid Vomit" EP. German maniacs have a great gift. To create an absolutely morbid, cold and dank atmosphere. Welcome to the old morgue. The undead are awakening.
I've been following the band since their early days (review, interview and reports are linked at the bottom of the article) and they are one of my very favorites. Every time I hear some new songs, I feel like I'm at an ancient ritual. The grave is ready, just turn up the volume. The coffin has a new name.
Two morbid tracks, full of pus and filth. With a dirty, real and cold sound. I'm an old undertaker who spends most of his time in the dark. The novelty immediately became poison in my veins. I played it when I dug a fresh grave in the frozen ground, when I wandered the catacombs, when I talked to the undead. The gentlemen still honor bands like AUTOPSY, PESTILENCE, INCANTATION, WINTER, OBITUARY, HELLHAMMER, ASPHYX and they do it honestly and from the heart. I appreciate and enjoy the great dusty sound (Marco Brinkmann), I admire the beautifully morbid cover (Mörtuus). Formally, everything is in the best order. But I most enjoy the individual ideas and the captivating, magical atmosphere full of chopped darkness. Pus drips down the walls. We're deep underground and I'm hammering the last two nails into the coffin. One for each song. I sway to the rhythm, wondering who the coffin is for. Now I know. It's for me, for my ruined body. I look forward to the next world. I'll take the album with me, of course. It's filled to the brim with black energy, morbid moods and cruel death. Old school death metal, horror nightmare!
Ave GLUTTONY! I have never found any interview with you in Czech language. I will ask you first to introduce the band to the readers who do not know you yet. You can start from the beginning and take us through the whole history of GLUTTONY.
Hail Jakub! GLUTTONY was formed in 2009 by me, John and Max, after we had disbanded MY OWN GRAVE. One guy who truly understands the early days of Swedish Death Metal and was already involved in the early scene is Johan Jansson (INTERMENT, ex-DELLAMORTE, ex-CENTINEX, ex- REGURGITATE) so I asked him to sing on the first demo which he did. We recorded the Coffinborn demo mostly for ourselves but a few copies got circulated and one ended up at Rogga Johansson (PAGANIZER, RIBSPREADER, ex-DEMIURG) and he really digged it and told Roel at VIC RECORDS who also liked it so we signed with them for two albums. The debut album Beyond the Veil of Flesh turned out exactly like we wanted thanks to the great mix and master by Dan Swanö (ex-BLOODBATH, ex-EDGE OF SANITY). It was really hard to stay active as a band with Johan living 7 hours away so we decided to part ways and we brought in our friend Magnus Ödling (ex-DIABOLICAL, ex-SETHERIAL, ESCUMERGAMENT) on vocals. The debut album got great reviews and we did a few shows. Then we started writing the second album which became Cult of the Unborn. This album took longer to write since me and Magnus created a horror tale and wanted to make the album a theme album, telling the legend of The Casket Master raising the dead to life. This time around we choose Daniel Mikaelsson (SYN:DROM) as a producer because he did such a good job on our split with SORDID FLESH. I still think the album is strong song-wise, but I’m not as happy with the sound as on the first album. It also got mixed reviews – overall positive reviews but the sound was a watershed where some thought it was awful whereas others thought it sounded better than the debut. We played a few shows and started preparing for a tour with MOB-47 and CRAWL when the pandemic came. Since we couldn’t tour, we figured we might as well start writing a new album, so we did and that became the latest album, Drogulus.
This year, you have just released the new album „Drogulus“. Again, it's a dark, harsh and honest death metal. Did you access the recording process differently than last time or did you choose verified practices?
Actually we recorded this album in exactly the same way as Cult of the Unborn. We meet up for 2-3 hours and write a complete song and record it. We continue this process at each rehearsal until we feel we’ve run out of inspiration. Then we listen through the songs and decide what songs are good enough and which ones need adjustments (usually they all do). Then the second iteration starts where we re-arrange the songs and record them again. After that we listen one final time and decide which ones are good enough to be on the album. After that me and Magnus write the lyrics and we record it in our own studio, starting with drums, then guitars, then bass and finally vocals.
The new album seems to me more complicated, perhaps initially less accessible, at the same time incredibly dark and evil. Was it intentional? How did the album originate and how did you compose the music?
There are some Black Metal-minding musical parts on the new album but I think musically it’s actually very similar to our previous albums, but the new vocals overarch this and gives the impression of the music being harsher and more evil even though it’s quite the same. The reason for changing the vocals was the lyrical theme. We wanted to do an album dedicated to the universe of H.P. Lovecraft and subsequent, inspired authors. When it was time to record the vocals, the lyrics simply sounded better with a more high-pitched growl so we went with that. This is actually something we talk about in the Studio Diary on our YouTube channel as we are recording the vocals.
I have a „Drogulus“ in my MP3 player and I have to say that this album literally engulfed me. These are not just great ideas but also sound is simply devastating. I'm sitting in the tram, and suddenly I find myself shaking my legs. I have a feeling to start moshing. If I weren’t so old, I would probably start to. Where did you record and who is signed under mastering?
That makes me really happy to hear! I’m 41 myself but I find that I still want to write and perform the same fast and aggressive music as I did twenty years ago. A lot of people in my age shift towards softer and slower music and that’s fine but I simply can’t. If you can’t mosh to it, I don’t want to play it. We recorded the album in our own studio where we have recorded the two previous albums, but for mix and master we co-operated with Jonas Jönsson (BLACK BAY) who is a very talented yet unknown, local talent here in Sundsvall.
Who is the author of the lyrics on „Drogulus“? What are they talking about? Where do you get inspiration for themes?
On the two last albums, Magnus and I have written about 50% of the lyrics each. I wrote the lyrics to the title track. It started with me trying to find a title for the album that would encapsulate the vast lyrical theme. I stumbled upon the word Drogulus which means “Something that exists but whose existence cannot be verified because it is completely intangible” which to me is a perfect metaphor of what H.P. Lovecraft is conveying. In many of his books, he describes the monsters and beasts as hard to describe, explain, or fathom, so I found it to be the perfect title. Then when I wrote the lyrics for the title track I wanted to do the same: To write something that summarizes H.P. Lovecraft’s world of horrible beasts. For the chorus I used a line from the book The Case of Charles Dexter Ward which I found poetic and dark: “And of ye Seede of Olde shall One be borne”. Besides H.P. Lovecraft, for this album we also found inspiration in the works of Robert W. Chambers and Clark Ashton Smith.
Who is signed under the cover of „Drogulus“? I like his work very much. How did you choose the motif for the cover?
The cover was drawn by the artist known as Karmazid. I follow a lot of artists on Instagram and I always think a lot about what kind of esthetics would suit the music. I really like his raw and occult style so I contacted him and explained what we envisioned for the cover: some kind of Lovecraftian monster arising from the sea.
When we look back at the beginning ... What was the first impulse to found the band? And why the death metal? It's not the typical style which can would give you great "glory".
I grew up listening to Swedish Death Metal in the late 80’s, early 90’s. But for some reason when we formed our first Death Metal band MY OWN GRAVE we went for the more thrashy / Gothenburg style of Death Metal. So I’ve always had the desire to start a band playing Death Metal the old-school way and when MY OWN GRAVE disbanded in 2009 it turned out that Max (bass) and John (drums) felt the same way so GLUTTONY was formed. And you’re right, we didn’t start GLUTTONY and choose to play this type of music to get fame and fortune. I think with MY OWN GRAVE we had that rock star dream of making it big, but pretty soon we realized that there is a very select few Death Metal bands who do and I think they’ve all earned it. We wrote great Death Metal, especially the last album, Necrology, but we weren’t original in any way and did not deserve to make it big. So when starting GLUTTONY we decided we just wanted to start a band and play the type of music we love and grew up with. That has been the ambition from the start and I believe we have been consistent so far, staying true to our formula for how GLUTTONY should sound.
You come from Sweden and you play extreme death metal. Our readers would certainly wonder how the death metal scene works in Sweden. To tell you the truth, so lately I hear only the great new bands from there. Does this mean that the scene there is so strong at the moment? What about concerts, how many people coming to them?
I am very proud of the Swedish Death Metal heritage and that is what we try to honor with GLUTTONY. I would say that the scene has had its ups and downs but has always been strong with the old bands continuing and new great bands appearing each year. I think the pandemic hit the scene hard as with all live music but I’m seeing many of the gigs, tours and festivals re-emerging so I have high faith in the future of Swedish Death Metal. I’ve always liked the community and have met vey few rude fans or bands. When going to the shows, you meet people that you’ve met at concerts since you were 15 and that you share some kind of bond with for that reason. That’s one of the reasons I keep doing this and that’s what I like about the Death Metal community worldwide as well – it still feels like a strong subculture even though it’s not as active and steaming as it was in the early 90’s.
I have to ask. You live in Sweden, which is considered a strongly Lutheran country (61%). You play death metal. Do you have any problems with it? Do you get space in TV or in newspapers? How is life in your country affected by religion?
You have to understand that Sweden is a very non-religious country. It’s true that statistically a lot of people are registered with the Swedish church which is automatic when you’re born. But the number of people who are actually actively Christian is much, much smaller. Of course, during the years, often when I was young, there were situations with people commenting on our shirts and our lyrics but nothing more than that. We have a strong freedom of speech in Sweden and musically or lyrically I have never once stopped to wonder what people might say about the work we put out. Death and Black Metal are accepted musical genres so it would not be odd to see such bands in the media but it’s often the recognized bands like In Flames or Entombed who get the spotlight. Which I think they’ve earned, we’re comfortable with getting press in the underground media and have no strive to make it big. We only want to keep writing our music and get to play it live. Although I do miss touring in Europe, that was too long ago.
From your music it is possible to feel that you are influenced by strong Swedish old school death metal bands. How do you feel about it as a fan? Do you prefer the original death metal of the 1990s or do you get inspiration as well from the new albums? If yes so I am wondering which bands had the greatest impact on GLUTTONY.
I’m a bit traditional when it comes to Death Metal. Sometimes I say things like “but I do like the never stuff, like The Crown’s Deathrace King” only to realize that it was released 2000... I’ve realized that the Death Metal I listen to span somewhere from the mid 80’s till somewhere around the millennium. I try to listen to new bands sometime but I realize that the ones I like seem to play old-school Death Metal that sounds a lot like it could have been recorded in the early 90’s. As for influences, it’s not any particular band, it’s more like a mood or feeling that emanates from those bands. One record that for some reason always has stuck with me as inspiration is Ancient God of Evil by UNANIMATED. On that album I think they combined Death and Black Metal in a way that has inspired many songs I’ve written. And sound-wise there are of course albums like Left Hand Path and Slaughter of the Soul that you unintentionally define as a foundation. But my favorite band in the Swedish scene was always DISMEMBER. Since no song on any GLUTTONY album is intentionally inspired by any particular band or song I think it’s better for the fans to listen for themselves and let me know what they hear.
What about you and concerts in general? Are you a band that goes for concerts anytime you can or you are picky about where you will play? Do you have a dream, maybe a group you would like to go with for a tour or festival, a city where you would like to perform?
We really like playing live but living in the North of Sweden has limited us in many ways for instance when it comes to being booked in Europe. We have to charge more than a band from Malmö or Gothenburg for instance. But we’ve done several European tours with our previous bands MY OWN GRAVE, DIABOLICAL and SETHERIAL and we definitely want to do it again. So if there’s any organizers out there who are interested, please get in touch. We’re not picky. As for touring with any particular band I think BLOODBATH + GLUTTONY would be a great bill but there are so many other great bands as well. As for places to play on the bucket list, it would be fun to play in the U.S. since we have so many fans there and also in Japan or South Korea.
I'm going to listen again your new album „Drogulus“. I have to say that for me personally, this is basically a perfect death metal work. Totally inferno. I wish big success to your record and to get this album to as many people as possible. This album deserves it. I wish you all the best in your personal life. Whatever you do and the last words are yours. If you want to tell something to fans, labels, promoters, you have space here..... Thank you for the interview and I am looking forward to seeing you live!
Thanks Jakub, I’m very happy that you enjoy the album. As for any final words, keep an eye out next year for the LP release of Drogulus and if you want to book us, just reach out to info@gluttony.se
Ave GLUTTONY! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií GLUTTONY.
Nazdar, Jakube! GLUTTONY jsme založili v roce 2009 já, John a Max poté, co jsme rozpustili MY OWN GRAVE. Jedním z lidí, kteří opravdu rozumí počátkům švédského death metalu a byli zapojeni do rané scény, je Johan Jansson (INTERMENT, ex-DELLAMORTE, ex-CENTINEX, ex- REGURGITATE), takže jsem ho požádal, aby nazpíval první demo, což udělal. Demo “Coffinborn” jsme nahráli hlavně pro sebe, ale pár kopií se dostalo do oběhu a jedna skončila u Rogga Johanssona (PAGANIZER, RIBSPREADER, ex-DEMIURG), kterému se líbila a řekl o ní Roelovi z VIC RECORDS, kterému se také líbila, takže jsme s nimi podepsali smlouvu na dvě alba. Debutové album “Beyond the Veil of Flesh” dopadlo přesně podle našich představ díky skvělému mixu a masteringu od Dana Swanö (ex-BLOODBATH, ex-EDGE OF SANITY). Bylo opravdu těžké zůstat aktivní jako kapela, když Johan žil sedm hodin cesty od nás, a tak jsme se dohodli, že se naše cesty rozejdou. Přibrali jsme našeho kamaráda Magnuse Ödlinga (ex-DIABOLICAL, ex-SETHERIAL, ESCUMERGAMENT) na vokály. Debutové album mělo skvělé recenze a odehráli jsme několik koncertů. Pak jsme začali skládat druhé album, ze kterého se stalo “Cult of the Unborn”. Tohle album se psalo déle, protože jsme s Magnusem vytvořili hororový příběh a chtěli jsme z něj udělat tematické album, které by vyprávělo legendu o Vládci rakví, který oživuje mrtvé. Tentokrát jsme si jako producenta vybrali Daniela Mikaelssona (SYN:DROM), protože odvedl skvělou práci na našem splitku se SORDID FLESH. Pořád si myslím, že album je skladatelsky silné, ale nejsem tak spokojený se zvukem jako na prvním albu. Taky mělo smíšené ohlasy - celkově pozitivní recenze, ale zvuk byl zlomový, kdy někteří si mysleli, že je to hrozné, zatímco jiní si mysleli, že to zní lépe než debut. Když přišla pandemie, odehráli jsme pár koncertů a začali se připravovat na turné s MOB-47 a CRAWL. Protože jsme nemohli jet na turné, řekli jsme si, že bychom mohli začít skládat nové album a tak jsme to udělali a vzniklo z toho poslední album “Drogulus”.
Letos jste vydali stále čerstvou novinku „Drogulus“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý death metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?
Toto album jsme vlastně nahráli úplně stejně jako “Cult of the Unborn”. Sešli jsme se na 2-3 hodiny, napsali kompletní skladbu a nahráli ji. V tom pokračujeme na každé zkoušce, dokud nemáme pocit, že nám došla inspirace. Pak si skladby poslechneme a rozhodneme se, které z nich jsou dost dobré a které potřebují úpravy (většinou je potřebují všechny). Pak začíná druhá iterace, kdy skladby přearanžujeme a znovu nahrajeme. Poté si je naposled poslechneme a rozhodneme, které z nich jsou dost dobré na to, aby se dostaly na album. Potom s Magnusem napíšeme texty a nahráváme je ve vlastním studiu, začínáme s bicími, pak s kytarami, pak s basou a nakonec zpěvy.
Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?
Na novém albu je několik black metalových pasáží, ale myslím, že hudebně je vlastně velmi podobné našim předchozím albům, ale nové vokály to překrývají a vytvářejí dojem, že hudba je drsnější a zlejší, i když je docela stejná. Důvodem pro změnu vokálů bylo lyrické téma. Chtěli jsme nahrát album věnované vesmíru H. P. Lovecrafta a pozdějších, jím inspirovaných autorů. Když přišel čas nahrát vokály, texty prostě zněly lépe s vyšším growlem, takže jsme na to přistoupili. O tom vlastně mluvíme ve Studiovém deníku na našem YouTube kanálu, když nahráváme vokály.
Mám „Drogulus“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?
To mě opravdu těší! Mně samotnému je 41 let, ale zjišťuji, že mám stále chuť psát a hrát stejně rychlou a agresivní hudbu jako před dvaceti lety. Spousta lidí v mém věku se posouvá k měkčí a pomalejší hudbě a to je v pořádku, ale já prostě nemůžu. Pokud se na ni nedá moshovat, nechci ji hrát. Album jsme nahráli ve vlastním studiu, kde jsme nahrávali i předchozí dvě desky, ale na mixu a masteringu jsme spolupracovali s Jonasem Jönssonem (BLACK BAY), což je velmi talentovaný, ale neznámý místní umělec tady v Sundsvallu.
Kdo je autorem textů na „Drogulus“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?
Na posledních dvou albech jsme s Magnusem napsali zhruba polovinu textů. Já jsem napsal text k titulní skladbě. Začalo to tím, že jsem se snažil najít pro album název, který by vystihl rozsáhlé lyrické téma. Narazil jsem na slovo “Drogulus”, což znamená "Něco, co existuje, ale co nelze ověřit, protože je to zcela neuchopitelné", což je pro mě dokonalá metafora toho, co vyjadřuje H. P. Lovecraft. V mnoha svých knihách popisuje nestvůry a příšery, jako těžko popsatelné, nevysvětlitelné nebo neuchopitelné, takže mi to přišlo, jako dokonalý název. Když jsem pak psal text k titulní skladbě, chtěl jsem udělat totéž - napsat něco, co by shrnovalo svět strašlivých bestií H. P. Lovecrafta. Pro refrén jsem použil verš z knihy “Případ Charlese Dextera Warda”, který mi přišel poetický a temný: "And of ye Seede of Olde shall One be borne". Kromě H. P. Lovecrafta jsme pro toto album našli inspiraci také v dílech Roberta W. Chamberse a Clarka Ashtona Smithe.
Kdo je podepsán pod obalem novinky „Drogulus“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?
Obálku nakreslil umělec známý jako Karmazid. Na Instagramu sleduji spoustu umělců a vždycky hodně přemýšlím o tom, jaký vizuál by se k hudbě hodil. Moc se mi líbí jeho syrový a okultní styl, takže jsem ho kontaktoval a vysvětlil mu, co si pro obal představujeme - nějakou lovecraftovskou příšeru vynořující se z moře.
Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.
Vyrůstal jsem na švédském death metalu na přelomu 80. a 90. let. Ale z nějakého důvodu, když jsme založili naši první death metalovou kapelu MY OWN GRAVE, jsme se rozhodli pro thrashovější / Göteborgský styl death metalu. Vždycky jsem tedy toužil založit kapelu hrající death metal ve starém stylu a když se MY OWN GRAVE v roce 2009 rozpadli, ukázalo se, že Max (basa) a John (bicí) to cítí stejně, tak vznikli GLUTTONY. A máš pravdu, GLUTTONY jsme nezakládali a nerozhodli se hrát tenhle žánr kvůli slávě a bohatství. Myslím, že s MY OWN GRAVE jsme měli takový ten sen rockové hvězdy, že to dotáhneme daleko, ale celkem brzy jsme si uvědomili, že existuje jen pár vybraných death metalových kapel, kterým se to daří, a myslím, že si to všechny zaslouží. Skládali jsme skvělý death metal, hlavně na posledním albu Necrology, ale nebyli jsme nijak originální a nezasloužili jsme si, abychom se prosadili. Takže, když jsme zakládali GLUTTONY, rozhodli jsme se, že prostě chceme založit kapelu a hrát hudbu, kterou máme rádi a na které jsme vyrostli. To byla naše ambice od začátku a myslím, že jsme zatím byli konzistentní a zůstali jsme věrní našemu vzorci, jak by GLUTTONY měli znít.
Pocházíte ze Švédska a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje ve Švédsku death metalová scéna. Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé nové smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?
Jsem velmi hrdý na švédské death metalové dědictví a to se snažíme ctít i s GLUTTONY. Řekl bych, že scéna měla své vzestupy a pády, ale vždy byla silná, staré kapely pokračovaly a každý rok se objevovaly nové skvělé kapely. Myslím, že pandemie zasáhla scénu tvrdě, stejně jako u veškeré živé hudby, ale vidím, že se mnoho koncertů, turné a festivalů znovu objevuje, takže mám velkou víru v budoucnost švédského death metalu. Vždycky jsem měl rád zdejší komunitu a potkal jsem jen velmi málo neurvalých fanoušků nebo kapel. Když chodíte na koncerty, potkáváte lidi, které na koncertech znáte od svých patnácti let a se kterými vás z toho důvodu pojí nějaké pouto. To je jeden z důvodů, proč v tom pokračuju, a to se mi líbí i na komunitě death metalistů po celém světě - pořád je cítit, že je to silná subkultura, i když už není tak aktivní a propařená jako na začátku 90. let.
Nedá mi to a musím se zeptat. Žijete ve Švédsku, které je považována za silně luteránskou zemi (61%). Hrajete death metal. Nemáte s tím nějaké problémy? Dostanete prostor třeba v televizi, v novinách? Jak je vůbec život ve vaší zemi ovlivněn náboženstvím?
Musíte si uvědomit, že Švédsko je velmi nenáboženská země. Je pravda, že statisticky je hodně lidí registrováno u švédské církve, což je automatické, když se narodíte. Ale počet lidí, kteří jsou skutečně aktivními křesťany, je mnohem, mnohem menší. Samozřejmě, během let, často když jsem byl mladý, docházelo k situacím, kdy lidé komentovali naše trička a texty, ale nic víc. Ve Švédsku máme silnou svobodu projevu a hudebně ani textově jsem se nikdy nepozastavil nad tím, co by lidé mohli říkat o tvorbě, kterou vydáváme. Death a black metal jsou uznávané hudební žánry, takže by nebylo divné, kdyby se takové kapely objevovaly v médiích, ale často se do centra pozornosti dostávají uznávané kapely jako IN FLAMES nebo ENTOMBED, které si to podle mě zaslouží. Nám vyhovuje, že se o nás píše v undergroundových médiích a nemáme žádnou snahu prorazit. Chceme jen dál psát naši hudbu a hrát ji naživo. I když mi chybí turné po Evropě, ale to už je moc dávno.
Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni silnou starou švédskou death metalovou školou. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na GLUTTONY největší vliv.
Co se týče death metalu, jsem trochu tradiční. Někdy říkám věci jako "ale mám rád novější věci, třeba The Crown's Deathrace King", abych si záhy uvědomil, že to vyšlo v roce 2000... Uvědomil jsem si, že death metal, který poslouchám, se rozprostírá někde od poloviny 80. let až někam do konce tisíciletí. Snažím se někdy poslouchat nové kapely, ale uvědomuju si, že ty, které mám rád, zřejmě hrají old schoolový death metal, který zní hodně podobně, jako by mohl být nahraný na začátku 90. let. Co se týče vlivů, není to žádná konkrétní kapela, spíš nálada nebo pocit, který z těch kapel vyzařuje. Jedna deska, která mi z nějakého důvodu vždycky utkvěla jako inspirace, je "Ancient God of Evil" od UNANIMATED. Myslím, že na tom albu zkombinovali death a black metal způsobem, který mě inspiroval k mnoha skladbám, které jsem napsal. A zvukově jsou tu samozřejmě alba jako "Left Hand Path" a "Slaughter of the Soul", která nechtěně definují základy. Ale mojí nejoblíbenější kapelou na švédské scéně byli vždy DISMEMBER. Vzhledem k tomu, že žádná skladba na žádném albu GLUTTONY není záměrně inspirovaná nějakou konkrétní kapelou nebo skladbou, myslím, že je lepší, když si to fanoušci poslechnou sami a dají mi vědět, co slyší.
Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?
Opravdu rádi hrajeme naživo, ale život na severu Švédska nás v mnoha ohledech omezuje, například pokud jde o booking v Evropě. Musíme si účtovat víc než kapela z Malmö nebo Göteborgu. Ale s našimi předchozími kapelami MY OWN GRAVE, DIABOLICAL a SETHERIAL jsme absolvovali několik evropských turné a rozhodně to chceme zopakovat. Takže pokud by se našel nějaký pořadatel, který by měl zájem, ozvěte se. Nejsme vybíraví. Co se týče turné s nějakou konkrétní kapelou, myslím, že BLOODBATH + GLUTTONY by byl skvělý line up, ale je tu i spousta dalších skvělých kapel. Co se týče míst, která máme na seznamu, bylo by fajn zahrát si v USA, protože tam máme spoustu fanoušků a také v Japonsku nebo Jižní Koreji.
Jdu si vaši novou desku „Drogulus“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří a poslední slova jsou tvoje. Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!
Díky, Jakube, jsem moc rád, že se ti album líbí. Co se týče nějakých slov na závěr, příští rok očekávejte vydání LP “Drogulus” a pokud si od nás budete chtít cokoliv objednat, stačí se ozvat na info@gluttony.se.
