Kdo seje vítr - Hans Rosenfeldt (p) & Michael Hjorth
2022, Host
Já vím, je to zvláštní. Začínat číst detektivní sérii od konce je poněkud neobvyklé. Jenže já byl v kině se svojí dcerou a manželkou a zatímco si holky odskočily koupit něco pěkného na sebe, odebral jsem se do takového toho moderního knihkupectví v supermarketu. Všechno vonělo čistotou, prodavačky se usmívaly a vypadalo to, že je jejich práce opravdu baví. Obešel jsem regály s literaturou pro ženy, s kuchařkami, i ve předu vystavené tituly s komerčně úspěšnými kravinami. Thrillery byly schované vzadu, jakoby se všichni styděli za všechny ty vraždy a temnotu, které se v nich ukrývá. Přiznám se, zaujal mě nejdřív obal, pak název a pak úryvky, které byly na obalu. Řekl jsem si, proč vlastně ne. Mé dámy mě našly jak sedím v dětském koutku a mám za sebou několik prvních kapitol. Začetl jsem se ihned, i přes dementní hudbu, kterou v supermarketech pouštějí.
Těšil jsem se domů. Následovala rychlá káva, oběd a stále jsem byl mimo. Příběh o ostřelovači, který zabíjí zlé lidi, mě vtáhl do sebe. Postavy jsou vykresleny velmi přesně, čtenáři jsou ihned sympatické. Vlastně tak nějak podvědomě "chápe" i vrahy. Psycholog Sebastian se rozhodl pro klidnější život, je dědečkem, ale to víte, stejně se do vyšetřování zapojí. Velení celého oddělení převzala Vanja a i když příliš ženy jako detektivy nemusím, tak je mi sympatická a fandil jsem jí od začátku do konce. Samozřejmě, do příběhu je zakomponováno, že má dítě, má toho hodně a přesto zvládá. Ale to je poslední roky snad v každé severské detektivce, že je už podezřívám, jestli nemají nějaké kvóty, stejně jako v hollywoodských filmech. Je to vlastně jedno, ničemu to nevadí, ale člověka to stejně zaujme. Možná na to ale jen nejsem zvyklý.
Mám rád, pokud mi knihy pokládají, i když třeba nepřímo, otázky. Je vlastně špatně, když někdo vezme do rukou spravedlnost? Samozřejmě, že je, ale to si myslíme my, kterým se nic hrozného nestalo. Asi bychom přemýšleli a mluvili jinak, pokud by někdo ublížil někomu blízkému. Navíc, co si budeme, nad některými tresty pro zločince zůstává rozum stát. Přiznám se, že mě to pokaždé hrozně rozčílí a říkám si, co chudáci oběti a pozůstalí. Svět je někdy hodně divné místo k žití a nám nezbývá nic jiného než, bojovat. Možná i právě proto jsem slupl Kdo seje vítr jako malinu. Protože je skvělé napsaná, odsýpá, nikde nic nepřebývá. Je krutá a ošklivá, syrová, jako správná severská krimi. Asi si budu muset sehnat i předešlé díly, protože by mě hrozně zajímala postava Billyho. Sériový vrah jako policista? Nebylo by to poprvé.
Určitě musím zmínit ještě jednu věc. Celý příběh začíná pozvolna, v poklidu, tak nějak "obyčejně seversky". Ale již po několik kapitolách se všechno zvrtne v ďábelskou jízdu. Je po okraj narvaná adrenalinem. Ubíhá v rychlém rytmu. A nejde jen o počet mrtvých, o způsob, jakým jsou zabiti. Jde i o vrahy, kterým jsem opravdu fandil. I když samozřejmě vím, že zabíjet je špatné. Jsou ale momenty, kdy si říkám, že bych jednal podobně. Hrozné co? Nebo ne? Je to otázka viny a trestu. Úplně jsem cítil atmosféru města. Vyjdete ven z domu a neustále se ohlížíte za sebe, jestli není někde za rohem někdo s puškou. Saháte hluboko do svého svědomí, jestli jste někomu někdy neublížili natolik, aby se vám nechtěl pomstít. Do toho klasické hyeny z tisku a televize. Sociální sítě, svět v plamenech. Mám rád hru na co by se stalo kdyby... A knížka není zase tak daleko od reality. Myslím, že podobné situace se již bohužel doopravdy staly.
Bylo to velmi příjemné setkání. Náhoda tomu chtěla, že jsem si pro sebe objevil dalšího spisovatele. Vždycky mám při podobných objevech radost. Budu sice číst celou sérii od konce, ale já se s tím nějak poperu. Znáte to, jsem starý čtenář, já ještě ke všemu přistupuji poctivě. Je na co se těšit a to je hrozně důležité. Aspoň mám nějaké tipy na vánoce pro všechny, co mě chtějí obdarovat. Stejně si poslední roky kupujeme hlavně knížky. Tak to vidíte. Vždycky nadávám, když musím do supermarketu. Nemám je z principu rád. Je tam moc lidí a všechno je tam takový plný pozlátka. Ale knihkupectví, ty tam mají dobrý. Myslím si, že mě tam příště odloží znovu. Jako malé dítě do herny. Buďte silní ve vší té podzimní tmě, co je kolem a opatrujte se! Nejlépe s knihou. Děkuji za pozornost.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sebastian Bergman a jeho kolegové z kriminálky jsou zpátky na scéně!
Uběhly tři roky. Vanja Lithnerová převzala velení stockholmské kriminálky a prvním úkolem jejího nového týmu je vypátrat ostřelovače, který třemi vraždami během několika dnů děsí Karlshamn. Policie nemá stopy ani svědky a zdá se, že vrah si své oběti vybírá náhodně. Tou příští tedy může být kdokoli z místních.
Sebastian Bergman se stal dědečkem, rozhodl se pro klidnější život a pracuje na částečný úvazek jako psychoterapeut. Když ho ale požádá o pomoc jeden z přeživších tsunami z roku 2004, během níž Sebastian sám přišel o ženu a dceru, obrátí to jeho svět vzhůru nohama.
Nastávající otec Billy se rozhodne, že už nikdy nedá průchod svým utajeným temným touhám. Minulost ho však dožene. Otázka zní, jak daleko je Billy schopen zajít, aby se vyhnul odhalení.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
