DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 1. února 2023

Recenze/review - ASHEN - Ritual of Ash (2023)


ASHEN - Ritual of Ash
CD 2023, Bitter Loss Records

for english please scroll down

Někdy se mi zdá o tom, že se dusím. Daleko za městem, v močálech, ze kterých není návratu. Všude kolem je mlha, chlad a nekonečná tma. Těla jsou již ve značném stádiu rozkladu a studené pohledy utopenců mě doslova děsí. Probudím se a začnu se znovu topit. Stahován do temnoty, poslouchám prvotinu australských ASHEN. 

Jedná se o novou kapelu, založenou v roce 2020 a nutno rovnou napsat, že již při prvních setkáních s deskou "Ritual of Ash" jsem věděl, že ji budu poslouchat a určitě ji podpořím. Je totiž po okraj narvaná zajímavými motivy, je neklidná a syrová zároveň. Koneckonců, posuďte sami. 


Pokud budete poslouchat pečlivě, určitě budete vědět, kým se pánové inspirovali. Ano, zazní odkazy na MORBID ANGEL, MONSTROSITY, BRUTALITY, DISMEMBER, WOMBBATH, ENTOMBED. Kapela se ale nesnaží jenom zahrát to, co zde už bylo. Naopak, přidává modernější zvuk, spoustu vlastních nápadů a zajímavých pasáží. Kombinují sice švédský a americký smrtící kov, ale po svém, originálně. "Ritual of Ash" se velmi dobře poslouchá, člověk má pocit, že se k nahrávce musí neustále vracet. Má v sobě totiž něco magického, zkaženou krev, chlad, chcete-li. Líbí se mi i zvuk (Marko Tervonen - Mixing, Mastering) který je masivní a hutný a nepostrádá potřebnou ostrost. Vše potom krásně doplňuje obal (Remedy Art), který je zajímavý a temný, jako zkažená duše. Australanům se povedlo nahrát album, které se vám zadře pod kůži. Připomíná mi ostré hřeby, které vám budou postupně zatloukat do mozku. Mám chuť skočit rovnou do mosh-pitu, připadám si jako na setkání se smečkou rozzuřených prašivých psů. Je jen otázkou, kdy mi některý z nich prokousne hrdlo. "Ritual of Ash" je pro mě návykové! Někdy se mi zdá o tom, že se dusím. Daleko za městem, v močálech, ze kterých není návratu. Všude kolem je mlha, chlad a nekonečná tma. Jsem tu správně. Jenom já a démoni ASHEN. Monstrózní, masivní death metalový masakr!


Asphyx says:

Sometimes I dream about suffocating. Far outside the city, in swamps from which there is no return. All around is fog, cold and endless darkness. The bodies are already in a considerable state of decomposition, and the cold stares of the drowned literally terrify me. I wake up and start drowning again. Drawn into the darkness, I listen to ASHEN's debut album.

This is a new band, founded in 2020 and it must be written straight away that already at the first encounters with the album "Ritual of Ash" I knew that I would listen to it and definitely support it. It is packed to the brim with interesting themes, it is restless and raw at the same time. After all, judge for yourself.


If you listen carefully, you will know who the gentlemen were inspired by. Yes, there are references to MORBID ANGEL, MONSTROSITY, BRUTALITY, DISMEMBER, WOMBBATH, ENTOMBED. But the band is not just trying to play what has already been there. On the contrary, it adds a more modern sound, a lot of its own ideas and interesting passages. They combine Swedish and American death metal, but in their own, original way. "Ritual of Ash" is very easy to listen to, one has the feeling that one has to keep coming back to the record. It has something magical in it, corrupted blood, coldness, if you like. I also like the sound (Marko Tervonen - Mixing, Mastering) which is massive and dense and does not lack the necessary sharpness. Everything is then beautifully complemented by the cover art (Remedy Art) which is interesting and dark, like a corrupted soul. The Australians have managed to record an album that gets under your skin. It reminds me of sharp spikes that will gradually hammer into your brain. I feel like jumping straight into a mosh-pit, like meeting a pack of angry mangy dogs. It's only a matter of time before one of them bites through my throat. "Ritual of Ash" is addictive to me! Sometimes I dream about choking. Far outside the city, in the swamps of no return. All around is fog, cold and endless darkness. I'm right here. Just me and the demons of ASHEN. A monstrous, massive death metal massacre!


Tracklist:
01. Ritual
02. Deadsight
03. Harbinger
04. Threshold
05. Blood
06. Cursed Rebirth
07. Embrace Existence
08. Gravemind
09. Buried In Ice
10. Inhuman



https://bitterlossrecords-au.bandcamp.com/album/ritual-of-ash


úterý 31. ledna 2023

Recenze/review - ASHEN TOMB - Ashen Tomb (2022)


ASHEN TOMB - Ashen Tomb
EP 2022, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Mrtvoly vždycky nakonec vyplavou na povrch. Bylo sychravo a na zpěněných vlnách se vznášelo další tělo. Tvář bez očí, přesto jsem cítil jeho pohled. Tichý šepot nemrtvých, voda má velkou sílu. Nedávno vyplavila starý hřbitov. Říká se, že do něj byli pohřbíváni prokletí. Smradlavé bahno mezi náhrobky. Děsivé myšlenky na smrt. Myslím na svůj konec, když procházím mezi hroby a poslouchám nové EP finských ASHEN TOMB.

Tři syrové skladby, které mají uvěřitelnou hororovou atmosféru. Jedná se přesně o takový ten druh masakru v záhrobí, který vás rozseká na malé kousky. Kapela ale nezapomíná ani na melodie, které se vám ihned zadřou pod kůži. Pro všechny démony je velmi příjemné se obřadu zúčastnit. 


Ve skladbách naleznete nahrubo nasekanou tmu, spoustu špíny a zahnívajícího masa. Hroby jsou připraveny, stačí jenom sehnat další těla. Jedná se přesně o ten druh nekompromisního, přímočarého a děsivého smrtícího kovu, který si oblíbí určitě všichni fanoušci dlouhých stínů a studených katakomb. Je hrozně příjemné zažívat všechnu tu temnotu, hnis a vztek, které jsou ve skladbách patrné a zcela jasné. ASHEN TOMB na to jdou ostře, šíleně, zběsile. Atmosféra celého EP je velmi ponurá, šedivá, jako mlha nad hřbitovem. Masivní, hutný a čitelný zvuk se opravdu povedl (Olli Nokkala - Recording, Mixing, Mastering), parádní je i černobílý obal, pod kterým je podepsán Necro Frost. Dobrá hrobnická práce po všech stránkách. Jedná se sice o debut, ale nemám žádných námitek. Hudbu skládali a vytvářeli zkušení muzikanti a je to znát. Songy musely být napsány hluboko pod zemí, v chodbách vedoucích přímo do Hádovy říše. Mrtvoly vždycky nakonec vyplavou na povrch. Bylo sychravo a na zpěněných vlnách se vznášelo další tělo. Tvář bez očí, přesto jsem cítil jeho pohled. Tichý šepot nemrtvých, voda má velkou sílu. Nedávno vyplavila starý hřbitov. Myslím, že jsem tu správně. V říši nekonečného utrpení, bolesti a prvotřídní hudby. Mystické ozvěny z onoho světa! Čerstvě exhumovaná death metalová mršina!


Asphyx says:

The corpses always surface eventually. It was drizzly and another body floated on the foamy waves. A face without eyes, yet I could feel its gaze. The quiet whisper of the undead, the water has great power. The old cemetery had recently been washed away. They say the cursed were buried there. Stinking mud between the tombstones. Terrifying thoughts of death. I think of my end as I walk among the graves and listen to the new EP from Finland's ASHEN TOMB.

Three raw tracks that have a believable horror atmosphere. This is exactly the kind of massacre in the beyond that will cut you into small pieces. But the band doesn't forget about the melodies that immediately get under your skin. For all the demons, it's very pleasant to take part in the ceremony. 


In the tracks you will find coarsely chopped darkness, a lot of dirt and rotting meat. The graves are ready, we just need to get more bodies. This is exactly the kind of uncompromising, straightforward and terrifying death metal that fans of long shadows and cold catacombs will surely love. It's terribly enjoyable to experience all the darkness, pus and rage that is evident and quite clear in the tracks. ASHEN TOMB go at it with a sharp, frantic, furious edge. The atmosphere of the whole EP is very gloomy, grey, like a fog over a cemetery. The massive, dense and clear sound is really well done (Olli Nokkala - Recording, Mixing, Mastering), the black and white cover artwork signed by Necro Frost is also great. Good tomb work in all aspects. This is a debut, but I have no objections. The music was composed and created by experienced musicians and it shows. The songs must have been written deep underground, in corridors leading directly into Hades' realm. The corpses always come to the surface eventually. It was drizzly and another body floated on the foamy waves. A face without eyes, yet I could feel its gaze. The quiet whisper of the undead, the water has great power. The old cemetery had recently been washed away. I think I'm right here. In a realm of endless suffering, pain and first-rate music. Mystical echoes from the other world! Freshly exhumed death metal carcass!


Tracklist:
01. They Live Beneath
02. Graveless Abomination
03. Bleak Earth That Used To Host The Ignorant Race That Foresaw Its Doom And Did Nothing (Exterminated The Pests That Once Depraved Its Body)

A few questions - interview with death metal band from Finland - ASHEN TOMB.


A few questions - interview with death metal band from Finland - ASHEN TOMB.

Answered Roni and Jone, thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hello, we are Roni and Jone, the two guitarists from Ashen Tomb. The band is based in Helsinki, Finland and we play old school death metal with our own twist. The band was founded in summer of 2021 by Ilkka (vocals), Valtteri (drums) and Roni (guitar) and after the first rehearsals also Jone (guitar) and Karhu (bass) joined the band.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Roni: The first EP was recorded last summer. We recorded the drums and lead guitars for the album at studio Kolotila in Helsinki. Guitars, bass and vocals we recorded at home / in our rehearsal place. However, the guitars and bass were still at least re-amped at the studio for a more “authentic" sound. The mixing and mastering was done at Studio Kolotila by Olli Nokkala, a renowned guitarist in the Finnish grindcore scene with his band Feastem.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Jone: Our self-titled EP is now available digitally on streaming services. There is also a pressing of 500 CDs and a small pressing of 100 cassettes for this release. We’re very pleased with how the physical releases turned out for this. The EP was maybe a bit too short for 12’’ vinyls and a bit too long for 7’’ vinyls. However, we are also putting out a split release soon with fellow Finnish death metallers, Sepulchral Curse, which will be released as a 7’’ vinyl, thus covering all corners of possible physical media.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Jone: Our singer Ilkka has so far been solely in charge of the lyrics in our songs. In general, the lyrical themes delve into some horror fantasies as is the tradition in death metal. However, the final song on our new EP is lyrically more aimed at the state of humanity. Sometimes real life can be more gruesome than fantasy.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Roni: The logo was made by Moonroot art and the EP cover art is by Necro Frost. I think that nowadays social media is a big and very useful tool for marketing and promoting music, but at the same time one could argue that it kills some of the mystery around bands. As in, you can just search your favorite artists online and find anything you want to know about them if you want to oversimplify it.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Jone: The first EP was co-released by Godz Ov War Productions and Personal Records. Godz Ov War was interested in releasing the EP on cassette and Personal Records produced the CD release of the EP. We sort of knew both labels via some other underground death metal releases we knew of, which they had put out and thus we figured they’d be suitable for our releasing needs. We’re glad they decided to have us on their release roster for this release and so far we’re very pleased with the way the release has come out.

Which bands do you idolize and where do you get your inspiration?

Roni: When we first started the band the idea was to play death metal in the style of Incantation, but we didn't restrict our music to just sounding like Incantation. Rather we used it as a starting point and started forming our own sound from there. Main inspiration to me is maybe Autopsy, Incantation, Suffocation and Pestilence.

Jone: I think in general everyone in the band is a huge music nerd and while we enjoy all sorts of metal music, we all share the common love for old school death metal, whether it be Floridian, Swedish, Finnish or whatever else. We’re also big into a lot of the stuff happening in today's underground death metal scene. While rest of the guys in the band were geeking hard about e.g. Incantation and Autopsy when I joined, I found myself drawn more towards the likes of Dead Congregation and Teitanblood and I think for that reason we don’t sound like a total Incantation/Autopsy rip-off. But you can probably still hear the influences of those particular bands through some of the riffs.


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Jone: What happened was we published one of the songs (Graveless Abomination) from the EP online by ourselves as a digital single first. The two labels mentioned above found it and were impressed enough to reach out to us in hopes of releasing our debut effort in physical form.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Jone: We played our first gig last year as part of the Helsinki Death Fest warm-up show at a fairly small club in Helsinki. Since then we’ve played at a few other local clubs and now we have a bunch of shows all across Finland lined up for this spring. Even a couple festival appearances this upcoming summer. So far we don’t have experience in outdoor settings with this band but we have enjoyed playing at clubs a lot. The darker live atmosphere seems to work very well with our rotten ways of death metal. Add a fog machine and some eerie lights and voilà, you’ve got yourself a perfectly horrifying death metal show.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Roni: In the near future we hope to record our first full-length album and play some shows to promote our new EP. The overall plan with the band is to always aim high and do bigger things such as bigger shows, festivals, and what is most essential: to always keep making kick ass death metal.

Jone: Exactly. And let’s hope we get to come play in Czechia too at some point. But also in general, we want to give back to the beautiful scene that has given us so much already by doing our best to keep the underground death metal veins flowing. We’re right now in the middle of the writing and rehearsal process of our debut full-length and let me tell you. If you think the songs on our EP are cool, just way till you get to hear what we’re cooking up currently. ;)

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Roni: The best way to contact us is via Instagram: @ashentomb or via email: ashentombofficial@gmail.com. You can also find us on Facebook, Youtube and Bandcamp.


Best regards,

Jone & Roni | Ashen Tomb

Thanx for interview.

pondělí 30. ledna 2023

Recenze/review - SKULLDOZER - Non Stop Ruthless Crushing (2023)


SKULLDOZER - Non Stop Ruthless Crushing
CD 2023, Guts and Blood Records

for english please scroll down

Další hromadný hrob, další svědectví a lidské nenávisti. Mrtvoly naskládané vedle sebe, pach smrti. Vzduchem se vznáší nová deska maniaků SKULLDOZER. Perfektně dotváří syrovou a hnusnou atmosféru. Odkrýváme další mrtvá těla a modlíme se k Bohu. Jak si mohl tohle dopustit? Síla morbidního okamžiku, hudba, která se vám zadře pod kůži. Temná, chladná a absolutně devastující. Jako buldozer, který před sebou hrne polámaní kosti.

Základem hudby těchto maniaků je masivní zvuk. A také starý, prašivý, valivý death metal. Přidávány jsou moderní prvky. Jako celek potom působí "Non Stop Ruthless Crushing" velmi uvěřitelně, opravdově, reálně. 


Nahrávka je značně heavy, má v sobě potřebnou černou jiskru a náboj. Drive a nakumulované energie, smíchaná se vztekem a touhou ničit hudbou. SKULLDOZER jsou opravdu jako tank, po kterém zůstává jenom spálená země. Stačí několik prvních riffů a jsem zcela pohlcen. Kývu se do rytmu, hrozím k nebi. Líbí se mi i sludge metalové momenty, které krásně doplňují jednotlivé zahnívající motivy. Připadám si, jako bych opravdu stál nad masovým hrobem. Také cítíte při poslechu pach rozkládajících se těl? Kapela je jako perfektně seřízený stroj na zabíjení. Riffy jsou ušpiněné zkaženou krví a skladby zní jako ozvěny ze záhrobí. "Non Stop Ruthless Crushing" je albem, které vám mohu jenom doporučit. Dostanete pořádnou porci zahnívajícího masa. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí, jenom v některých okamžicích jsou skladby možná trošku monotónní. Jsou to ale jenom drobnosti, který nemají velký vliv na můj celkový dojem. Jinak se jedná o opravdu povedené dílo ve všech směrech. Jednou jsem byl v galerii a díval se na obrazy šíleného umělce. Byly plné násilí, lidské špíny a šel z nich strach. Když poslouchám tuhle desku, jsou moje pocity velmi podobné. Jsem najednou obětí, která je pohřbená v hromadném hrobě. Udušen vlastními myšlenkami, přidávám neustále hlasitost. Death metalová mašina, která nezná slitování!


Asphyx says:

Another mass grave, another testimony and human hatred. Corpses piled next to each other, the smell of death. A new record by maniacs SKULLDOZER floats through the air. It perfectly completes the raw and disgusting atmosphere. We uncover more dead bodies and pray to God. How could you let this happen? The power of the morbid moment, music that gets under your skin. Dark, cold and absolutely devastating. Like a bulldozer that throws broken bones in front of it.

The basis of these maniacs' music is massive sound. And also old, dusty, rolling death metal. With modern elements thrown in. As a whole, "Non Stop Ruthless Crushing" is very believable, real.


The record is considerably heavy, it has the necessary black sparkle and charge. Drive and accumulated energy, mixed with rage and the desire to destroy with music. SKULLDOZER are truly like a tank that leaves only scorched earth. Just the first few riffs and I'm completely engrossed. I sway to the rhythm, threatening the sky. I also like the sludge metal moments that beautifully complement the individual rotting motifs. I feel like I'm really standing over a mass grave. Also, do you smell decomposing bodies when you listen to it? The band is like a perfectly tuned killing machine. The riffs are stained with tainted blood and the songs sound like echoes from beyond the grave. "Non Stop Ruthless Crushing" is an album I can only recommend. You'll get a good helping of rotting meat. Nothing is missing, nothing is missing anywhere, only at some points the songs are maybe a bit monotonous. But these are just small things that don't have a big impact on my overall impression. Otherwise, this is a really good work in all respects. I was once in a gallery looking at paintings by a crazy artist. They were full of violence, human filth and fear. When I listen to this record, my feelings are very similar. I'm suddenly a victim who's buried in a mass grave. Choked by my own thoughts, I keep turning up the volume. A death metal machine that knows no mercy!



tracklist:
1. Non Stop Ruthless Crushing 
2. Thy Enemies Driven Before Me 
3. Kingdom Ossuarium 
4. Hatesworn Shitstorm 
5. Scum Beneath the Skin 
6. Wolves Amongst Sheeple 
7. Bastards of Zeus 
8. Bow to None 
9. Deathblessed 
10. Skullfucking Domination 



A few questions - interview with death metal band from USA - SKULLDOZER.

A few questions - interview with death metal band from USA - SKULLDOZER.

Answered Jason Ramsay, thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers?

Hello this is Jason Ramsay, front man and founding member of Skulldozer.

Skulldozer is a Crushing Death Metal Band from Long Beach Mississippi. 

The members are:

Jason Ramsay- Guitar/Vocals,

Keith Dobson- Lead Guitar,

Mike Spurlock- Bass

Joel Stepp- Drums

When was it founded and what style of music do you play etc.?

Skulldozer was founded by Jason Ramsay in 2018. The original idea for this band was under a different band name and was initially going to be a “one man” band. After a year of development and relocating, Ramsay quickly hired musicians to fill out the line up. The band name changed to Skulldozer and we started compiling new and old material to put together an album.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

The recording came together at a few different studios. The drums were recorded by Charlie Hart at Death Echo Studio, the bulk of the instrument recording took place at my home studio called Crossbones Studio. The remaining 4 songs were recorded, mixed and mastered by Brown Dobson at Echo Box Media.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

500 Copies of the CD are being printed and 50 cassettes so far. Hopefully there will be some vinyl to come in the future.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I write and arrange all the music and lyrics. The subject matter deals with tyranny, mind control, corruption, vengeance, death, redemption, awakening. Alot of the original ideas were spawned during the Scamdemic lockdowns when people were angry and volatile. I try to keep the lyrics relevant but still rooted in fantasy, poetic story telling. Im not interested in preaching to the audience. Instead I hope that the lyrics can be translated to connect with people on an artistic level.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks?

I also handle all of the art and advertising in the band. I created the logo to resemble the type of metal logo you might have seen in the 80’s of metal. I wanted the logo to be readable and strong looking like METALLICA or IRON MAIDEN. I definitely think that a legible logo is very important. Its the first thing someone associates with your brand and should visually represent what you are trying to convey to the fan.

Which label did you choose for releasing your album and why this label?

We signed with Guts n Blood records out of Peru for this release. We wanted to do a re-release of our EP and add more songs to make a full album. Luckily GnB Records was interested in helping us release our first full length album.

Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you? Which bands do you idolize and where do you get your inspiration?

Most of my influence comes from old school death metal and 80’s hard rock. Thats the kind of music I grew up listening to and loving. Music is always evolving but I truly feel like I learned all of the necessary building blocks for writing quality metal from the traditional metal bands.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

I personally love playing festivals. The vibe, energy and crowds at festivals are the best part. I honestly love just playing music as much as possible but the festival circuit is always something we strive to be a part of.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band? How and where can your fans contact you? 

My intention with Skulldozer is to continue writing and releasing quality death metal that will hopefully withstand the test of time and offer some sort of significance to metal music.

Can you provide some contact information? Thanx for the interview.

You can download our new album “Skulldozer - Non Stop Ruthless Crushing” on Bandcamp and find Skulldozer on most social media platforms. Check the links below and thanks so much for the interview.

Bandcamp:

Facebook:

Youtube:

Thanx for interview.





------------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 29. ledna 2023

Recenze/review - ROTTEN COFFIN - The Agony in Slumber (2022)


ROTTEN COFFIN - The Agony in Slumber
CD 2022, Bitter Loss Records

for english please scroll down

Už dávno jsem přestal věřit lidem. Moc touží po krvi, po moci, po násilí. Mám strach ze šíleného davu, bojím se chodit ulicemi. Děsí mě dlouhé stíny, chlad a temnota. Raději utíkám pryč, zavírám se do své kobky a poslouchám death metal. Dnes bych pro vás měl tip v podobě novinky portugalských ROTTEN COFFIN. Na nahrávce jsou slyšet ozvěny zlých lidských myšlenek.

Totální destrukce, brutalita, nihilismus. Spousta špíny. Připadám si jako na návštěvě míst, kde se popravovalo. Oběšení, udušení, useknutí hlavy. Tohle všechno lze v "The Agony in Slumber" slyšet. Také spoustu energie, hnisu a zkaženého masa. Tahle deska řeže jako čerstvě nabroušený skalpel!


"The Agony in Slumber" má masivní, hutný a absolutně devastující zvuk (mix a mastering Dmitry Fury - Enoth Studios). Ihned vás uvede do hry. Líbí se mi obal (Johny Prayogi), který krásně doplňuje hudbu. Základem jsou potom šílené, ostré a zničující riffy, přidáván je chorobný vokál a surové bicí. Jako celek je nahrávka kusem krvavého masa, který vám kapela hodí přímo do ksichtu. Síla, energie, tlak. Jedná se zkrátka o skvělý masakr podle mého gusta. Kývám se do rytmu, podupávám si nohou, kopu si další hrob. ROTTEN COFFIN se inspirovali převážně u americké školy (CANNIBAL CORPSE, MORBID ANGEL, MONSTROSITY, BRUTALITY, SUFFOCATION). Samozřejmě, pánové přidávají vlastní nápady, svou invenci. Líbí se mi, jakým způsobem kapela přistupuje k hudbě a jejich novou nahrávku si opravdu užívám. Jakoby se probudila bestie, která byla zavřená dlouhé roky v podzemí. O hladu, týraná a ponižovaná. Je v ní spousta vzteku a touží po krvi. Přesně tak na mě "The Agony in Slumber" působí. Už dávno jsem přestal věřit lidem. Moc touží po krvi, po moci, po násilí. Mám strach ze šíleného davu, bojím se chodit ulicemi. Děsí mě dlouhé stíny, chlad a temnota. Raději utíkám pryč, zavírám se do své kobky a poslouchám death metal. ROTTEN COFFIN. Morbidní, masivní death metalová smršť!


Asphyx says:

I stopped trusting people a long time ago. Power craves blood, power, violence. I'm scared of the madding crowd, scared to walk the streets. I'm scared of the long shadows, the cold and the dark. I'd rather run away, lock myself in my dungeon and listen to death metal. Today I have a tip for you in the form of a new release by Portuguese ROTTEN COFFIN. On the record you can hear echoes of evil human thoughts.

Total destruction, brutality, nihilism. Lots of filth. I feel like I'm visiting a place where they used to execute people. Hanging, suffocation, decapitation. You can hear it all in "The Agony in Slumber". Also a lot of energy, pus and rotten flesh. This record cuts like a freshly sharpened scalpel!


"The Agony in Slumber" has a massive, dense and absolutely devastating sound (mixed and mastered by Dmitry Fury - Enoth Studios). It immediately puts you in the game. I like the cover artwork (Johny Prayogi) which complements the music beautifully. The base is then insane, sharp and devastating riffs, adding sick vocals and raw drums. As a whole, the record is a piece of bloody meat that the band throws right in your face. Power, energy, pressure. This is, in short, a great massacre to my taste. I'm swaying to the beat, stomping my foot, digging another grave. ROTTEN COFFIN are inspired mostly by the American school (CANNIBAL CORPSE, MORBID ANGEL, MONSTROSITY, BRUTALITY, SUFFOCATION). Of course, the gentlemen add their own ideas, their inventiveness. I like the way the band approaches music and I really enjoy their new record. It's as if a beast that has been locked underground for years has awakened. Starved, abused and humiliated. There's a lot of rage in her and she's out for blood. That's exactly how "The Agony in Slumber" affects me. I stopped trusting people a long time ago. Power craves blood, power, violence. I'm scared of the madding crowd, scared to walk the streets. I'm scared of long shadows, cold and dark. I'd rather run away, lock myself in my dungeon and listen to death metal. ROTTEN COFFIN. Morbid, massive death metal blast!



Tracklist:
01. Intro
02. Barren Landscapes
03. Looming Shades Of Mind
04. Grim Megalith
05. Torment Parallax
06. Interlude
07. Where The Souls Dwell
08. Metamorphic
09. The Agony In Slumber
10. Uniting Worlds Within
11. Outro

band:
Devourer - Vocals
Zé Rodrigues - Guitars and Bass
Guilherme Abreu - Guitars, Bass and Synth
Krzysztof Klingbein - Drums (Session)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý osmdesátý osmý - Ledová cesta do Vratislavi


Příběh tří stý osmdesátý osmý - Ledová cesta do Vratislavi

Ale vždyť zmrzneme, řekne mi ještě ve tmě, když ji probudím. Snad stoletý budík na chalupě. Řinčí a řve jak na lesy. V tom tichu, který zde je, neskutečně vynikne. Asi jsme trošku blázni, ale míval jsem takové nápady. Chtěl jsem blondýně ukázat, kde jsem kdysi ve čtrnácti poprvé v životě viděl Vader. Nebyl internet, tak jsme museli do Liberce. Dolů na tramvaj v Jablonci jdeme pěšky. Chceme to vzdát už na začátku. Hromady sněhu nám překáží v cestě. Udýchaní dorazíme a zrovna jedna jede. Je plná, skoro se tam nevejdeme. Všude je kalamita, ale nakonec dorazíme. Vyšlapeme do kopce na nádraží a velmi nepříjemná paní nám prozradí, že nejlepší je jet přes Prahu. Nojo, ale to je na několik dní, řeknu své milé a ona se jen usměje. Tak ať. Hlavně, že jsme spolu, i cesta může být cíl, nedávno přišla na chuť Kerouackovi. Zaplatím a jedeme. Praha, nádraží, pár pivek, než jede vlak do Ostravy. Přisednou si k nám dva horníci a že je prej všechno na hovno, mluví se o tom, že budou zavírat všechno. Doly i železárny. Chlastají první ligu, ale my se držíme zpátky. Jsou to ostří hoši, co nejdou pro ránu daleko. Tak jsem rád, když konečně zastavíme v ocelovém srdci republiky.

Další paní v kukani, nevrlá a nepříjemné. Navíc mluví nářečím, kterému tolik nemluvíme. Jede to až za hodinu. Vlezem do prvního baru, hned vedle nádraží. Musíme překročit postavu, nakreslenou na zemi. Oklepu se, včera zde někoho pobodali. Tady se fakt s ničím moc nepářou. Pivo hnusný, ale párek v rohlíku docela ujde. Jsi ráda, že si se mnou vyrazila? Ale to víš že jo, řekne, přesto, že na ní vidím, jak je zmrzlá. Co jednoho ruma? Já tvrdej nepiju. Tak si dej grog. Nasedneme na polský vlak, v něm spousta Pšonků, každej druhej v ruce vodku a všichni, úplně všichni mají knírek. Musíme se tomu smát. Jemně pěstěným u mladých chlapců, i mrožovitým u starců. Hele, co kdybych si taky nechal narůst takový licousy. Opovaž se! Smějeme se, ve vagónech na rozdíl od Českých drah topí. Uspí nás to. Málem přejedeme, ale jsme tu. V krásné, historické Vratislavi. Tak nás veď, řekne mi, ale jsem ztracený. Je to už tolik let. Každopádně, vzpomínky létají v hlavě jako zběsilé. Občas se musím zastavit. 

Procházíme se městem, nadšení z architektury, z krásných domů, kostelů. Vše nám připadá vznešené, majestátní. Zajdeme koupit rohlík a klobásku a je nám děsně dobře. Nikdo z rodiny neví, že tu jsme. Minulý týden přijela na chalupu máma a vzala si psa domů. Měl nějakou kontrolu na veterině. Tak jsme osaměli. Ale znáte to, dva zamilovaní se nikdy nenudí. Četli jsme si, jezdili na běžkách a hráli si na starou chalupářskou rodinu. Krásně, opravdu moc krásně nám bylo. V peřinách, ve spacácích. Hrozně jsem oceňoval, jaká je blondýnka holka do nepohody. Žádná fiflena. Topila v kamnech, smažila i pekla. Jako by sem patřila odnepaměti. Ani jsme nevěděli, že právě prožíváme nekrásnější chvíle. Jeli jsme naslepo, vůbec jsme netušili, kde budeme spát a jestli vůbec. Musela mrznout, ale neříkala nic. Klepala se, ale nestěžovala si. Dal jsem jí svetr a raději klepal kosu sám. Vylezeme z jedný putiky, kde za pár zlotých čepovali český pivo. Mají tu rádi Švejka. Asi bychom měli zkusit najít klub.

Potkáme nějakou máničku, takovej starej chlápek, jak vystřiženej z Black Sabbath, ten by mohl vědět. Zkusím to na něj anglicky, žena německy a nakonec se domluvíme česko - polsky. Pamatuje si malý klub, dokonce v něm párkrát byl, ale po roce 1989 se všechno změnilo. Dávno zavřený, je tam nějaká herna a nebo butik, co já vím. Kurva, pořád říkal kurva. Tak kam máme jít? Vytáhl z tašky papír a tužku, versatilku Kohinoor. Nakreslí nám mapku, podle které bychom měli dorazit na periferii, do kulturáku, kde se dneska hraje metal. Poděkujeme, zamáváme a nevíme, co budeme dělat. Máme ještě asi dvě hodiny. Všude je tma, tenkrát se všude začínalo děsně pozdě. Koukneme tedy na Královský palác i na kostel svatého Jiljí. Dýchá na nás historie a protože moje milá bude učitelkou, tak mi vypráví. Mám tu nejkrásnější průvodkyni ve městě. Máme toho s Poláky opravdu hodně společného. Koneckonců, i moje jméno je polské. A tak nám čas opravdu uteče. Když jste s někým, koho máte rádi, tak tomu tak bývá.

Jedeme tramvají. Za pár zlotých si štípneme lístek a pečlivě sledujeme názvy zastávek. Oba příliš nevidíme, tak se občas musím zeptat. Pamatuji si, že vystoupíme asi dvě před koncem. Uprostřed sídliště, velmi podobnému tomu, na kterém jsem vyrůstal. Ptáme se kolemjdoucích, ale někteří se pokřižují a jdou dál. Nakonec potkáme partičku metalistů. Kurva Vader, komentuje jeden z nich moje triko. Tím pádem jsme přátelé. V metalu to takhle dřív fungovalo. Kdyby přijel do Plzně, pomohl bych jim zase já. Ihned nás vezmou mezi sebe a je to neskutečná pohoda. Jsou počmáraní warpainty a nahánějí strach. Mám problém přečíst názvy kapel na ručně malovaném a okopírovaném plakátu. Ale pochopíme, že se bude jednat o black metalový večer. Jdeme na bar a objednám pivo pro všechny. Co pivo kurva, vodka! Zařve jejich jakože vůdce a přinese první nálož panáků. Po třetí začne blondýnka lít obsah raději do fíkusu za ní. Ale já musím. Holky se tak nějak zase sesednou a i když mluví každá jinou řečí, tak si rozumí. Pořád se smějí. Nechápu to, ale pravdou je, že my, drsňáci jsme na tom podobně. 

První kapela zní úplně stejně jako druhá. Mladý kluci, zase tolik jim to neladí, ale jsem překvapen neskutečným mosh-pitem. Je to masakr, skáčou i holky. Občas nás dav přitiskne ke zdi a já ze všech cítím pradávnou metalovou sílu a rebelii. Někteří vypadají velmi děsivě. A muzikanti do toho dají všechno. Kdo byl někdy v téhle době na koncertě v Polsku, určitě mi potvrdí. Jdu si koupit kazety, na víc nemám a málem mi líbají ruce. Jsem pro ně někdo, kdo přijel z Čech. Oni nás mají děsně rádi. Kecáme, potácíme se, lejeme jako duhy. Pak mám okno, které je navíc vysklené. Nechme raději vyprávět moji milou. Prý jsem skákal na kandelábry, hrál si na vojáka, řval mezi paneláky, zvonil na zvonky a málem se popral s nějakým maníkem, co venčil psa. Myslel jsem si, že je to pohraničník. Dával jsem mu rozkazy v ruštině a to jsem neměl dělat. Chlápek se naštval, protože Rusáky nemá nikdo rád a málem mi jednu vrazil.

Probudím se na umakartu. Starý panelákový byt. Vůbec nevím, kde jsem. Vedle v pokoji leží dvě holky a jeden kluk. V obýváku moje budoucí manželka a krásně vrní. Já jdu zvracet. Co kurva, vodka? Kouká na mě Lešek, jak se ten maník jmenuje. Je ještě nalitej, to já koneckonců taky. Kecáme o muzice, o tom, jaký máme hezký holky, o pivu. Je nám moc dobře. Dám si jednoho panáka a jdu zase blejt. Smějou se mi všichni, prý piju jako polská děvka. No nic, taky bychom měli zvednout kotvy. Na nádraží jedou s námi. A je fakt sranda. Děláme rotyku a když konečně nalezeme do vlaku, vytuhnu. Blondýnka se mi schoulí v náručí a v Ostravě nám začne pomalu docházet, co jsme zažili. To byla jízda, řeknu jí a mám v ústech děsně sucho. Dám si pivko, jako že jsem tvrďák a ona kofolu. Trošku jí závidím, jsem dehydrovaný. Hele a ví někdo z nás, jak se ty kapely jmenovaly? Kouknu do brašny a kazety nenajdu. Je to vlastně jedno, chtěl jsem ti ukázat Vratislav, víš abys věděla, kde jsem kdysi byl. Trošku se probudím a do Prahy vyprávím. Jak jsme jezdili s naší partou. Poslouchá skoro nábožně. 

V Praze na nás padne šílená únava. V Liberci se ale probereme. Do Jablonce se dostaneme poslední tramvají. Další nejede, je kalamita. Prošlapuji čtyři kilometry cestu do kopce. V chalupě je samozřejmě mráz. Zatopím v kamnech, sedneme si v křeslech vedle sebe a blondýnka ihned usne. Dívám se na ní a říkám si, jaká jiná by se mnou tohle všechno vydržela. Opatrně ji přenesu do postele. Hrozně mi voní. Přikryju ji až po krk a přidám deku navíc. Sníh zase padá. Jsem přetažený a nemůžu spát. Sednu si vedle do kuchyně a chodím přikládat. Vydržím až do svítání. Pak si jdu teprve lehnout. Ledová cesta do Vratislavi se stane jedním ze zážitků, které pak každému často a dlouho vyprávíme. Všichni si klepou na čelo, že jsme blázni, ale my víme své. Bylo to náročné, ale nádherné. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 28. ledna 2023

Report, photos, video - HELLFUCK, BRUTALLY DECEASED, KAOSQUAD - club Divadlo Pod Lampou, Plzeň - 27. ledna 2023


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

"Hudba je lékem na trápení duše": napsal kdysi moudrý Horatius. Míval jsem to takhle jako mladý, když jsem v pubertě nechápal svět a on mě a mám to tak dodnes. Zestárl jsem sice, ale okolo se toho mimo nových technologií zase tolik nezměnilo. Možná snad jediné, hlupci a tupci jsou víc slyšet. Na thrash metalu, na tom pravém, který hrají velmi uvěřitelně polští HELLFUCK, jsem kdysi začínal. V současnosti není mým hlavním směrem, ale přesto se pokaždé zastavím a bedlivě poslouchám, když potkám nějaký dobrý, mě vlastní. Poláci jsou zkušení muzikanti ze smeček jako AZARATH, EMBRIONAL a tak jsem měl před několika měsíci radost, když jsem dostal jejich prvotinu na recenzi. Recenze/review - HELLFUCK - Diabolic Slaughter (2022):

Byla to pro mě rána mezi oči, protože v tom nepřeberném množství rádoby současného retro thrashe pro kluky v kozačkách a ve flanelkách, na mě působili jako zjevení. Kompozice skladeb, zvuk, nápady, tohle všechno ve mě zanechalo pořádnou krvavou stopu. Chybělo jen jediné, zažít koncert. I bylo moje přání vyslyšeno a to dokonce u nás, v Plzni, kde abyste hledali pořádné metalové koncerty pod lupou. Nezbývalo mi nic jiného, než povolat ostatní veterány studené války, jít hodit volební hlasovací lístek do urny a už si to štrádovat do hospody U Ševců. Jsem připraven, velmi dobře naladěn a těším se jak malej kluk. To víte, muzika je velkou součástí mého života. Miluju ji, stejně jako upřímný smích.

Ten zazněl ihned, co přišel první přísedící. Dlouho jsme se neviděli a tak si máme co říct. Jsem ve svém živlu. Pivo a k tomu pořádná porce vtípků a ty naše knihy, na ty nesmíme zapomínat. Možná jsme staří mamuti, o kterých se tolik neví, protože nemáme požadovaný počet selfie a nevypadáme podle současných metalových trendů, ale myslíme to upřímně, to mi věřte. Máme už své odžito a pořád chodíme s kůží na trh. Kupujeme nosiče, trika a vylezeme jako čerti z děr pokaždé, když ucítíme síru. Metal je pro nás hlavně o setkávání a to páteční se povedlo. Nezbývá než poděkovat, přátelé. Bylo mi velkou ctí s vámi těch několik hodin sdílet (jako reálně, ne virtuálně, jestli mi ještě někdo rozumíte). Mě vždycky podobné chvíle doslova nabijí. 

Dopijeme a musíme. Za chvilku hrajou. Máme takový ty řeči, že už na to nemáme, že jsme měli raději sedět v hospodě, ale jsou to jen klasické hlášky, nadsázka a legrace, které se také poslední dobou bohužel vytrácejí (všimli jste si, kolik je smutných lidí v ulicích?). Zaplatíme vstup a dáme další pivo. To musí bejt, bez toho to nejde vážení. Pro nás je pořád (pro mnohé více než přes třicet let), každá navštívená akce malým svátkem. My se tím vlastně léčíme. Pomáhají nám víc, než lázně. To mi věřte. Stačí potkat pár známých, muzikanty, pokecat, být na chvilku v normálním světě. Budiž světlo! Čekáme na první kapelu. A jsme hladoví jako vlci. Nastal čas opět zakleknout k soustruhům.

KAOSQUAD nahradili SEE YOU IN HELL - v jižních Čechách dobře známá death grindcore smečka, která se silně inspiruje u kapel typu CARCASS, REPULSION, NAPALM DEATH. Tím je vlastně řečeno vše. Bylo to shnilé, náležitě stylové a mrtvolné. Prvních několik skladeb mě bavilo hodně, pak se ale začal vkrádat lehčí stereotyp a monotónnost. Možná jsem měl ale jen málo piva v žaludku. Vystoupení se myslím, velmi podařilo, pitva dopadla, jako vždy v případě těchto amatérských patologů, dobře - pacient zemřel. A zůstal po něm, stejně jako po KAOSQUAD, smrad rozkládajícího se masa. 





BRUTALLY DECEASED - melodie shnilé jako ruce starých nebožtíků. Zase se jednou tančilo na hrobech. Zombie měly na sobě nápisy švédských i amerických legend. Tahle smečka se u nich volně inspiruje a přidává kus svého talentu, touhy ničit a v pátek mě o tom opět přesvědčila. Pánové nastoupili, opřeli se do toho s morbidní noblesou, která je jim vlastní, jako mrtvému zimník. Nebylo třeba snít, nebylo nutno přestavovat si. Ocitl jsem se přímo na plesnivém hřbitově, v husté, smradlavé mlze. Bylo to pro mě znamení, krvavé stigma, že se vystoupení povedlo. Jsem death metalista, naplno oddaný reálné smrti a jako takovému se mi skladby líbily. Svět kolem je dnes někdy hodně hnusný, ale ten od BRUTALLY DECEASED hořel ještě víc bolestivým plamenem! Pro mě notoricky známé riffy, motivy, které mám vypálené do hlavy. Velmi povedené, kývám spokojeně hlavou a pak musím na pivo, spláchnout pach smrti. Peklo z chladných katakomb!






Melodies as rotten as the hands of old dead men. Once more they danced on graves. The zombies wore the inscriptions of Swedish and American legends. This bunch takes loose inspiration from them and adds a piece of their talent, their desire to destroy, and on Friday they convinced me of that again. The gentlemen stepped up, leaning into it with a morbid refinement that is as inherent in them as a dead kingfisher. There was no need to dream, no need to imagine. I found myself right in a musty graveyard, in a thick, stinking fog. It was a sign to me, a bloody stigma, that the performance had been a success. I'm a death metaller, fully committed to real death, and as such I liked the songs. The world around us today is sometimes very ugly, but the one from BRUTALLY DECEASED burned with an even more painful flame! For me, notorious riffs, themes burned into my head. Very hilarious, I nod my head in satisfaction and then have to go for a beer, to wash away the smell of death. Hell from the cold catacombs!

HELLFUCK - měl jsem pocit, že mi kapela usekla vršek hlavy. Byl mi vidět odhalený mozek. Zažíval jsem starý thrash metalový rituál, jako vystřižený z devadesátých let minulého století. Bicí jako kulomet, hlas po chorobě, riffy, které odtrhávaly maso od kostí. Poláci byli sehraní jak dobře namazaný stroj na zabíjení. Přiznávám bez mučeni, naživo jsem už dlouho neviděl takhle dobrý thrash metal. Skvěle složené a napsané skladby kopaly jako splašený kůň a Satan, který stál vedle mě, se usmíval. Podupával si kopytem a kýval se do rytmu. Z pódia ztékala zkažená krev a síra. Byly splněny všechny mé požadavky na opravdový, reálný, syrový metal. HELLFUCK na nás zaútočili takovým způsobem, že po nich zůstala jenom spálená země. Kurva, to byl nářez! Jakoby se ze řetězů utrhla smečka vzteklých psů, pokousala nás svojí muzikou a nechala ležet na chladné ulici. Pánové nás vzali na výlet do starých plesnivých kobek. A udělali to s nadšením, odhodláním a touhou po krvi! Thrash metalová trepanace lebky!






I felt like the top of my head was cut off by the band. I could see my brain exposed. I was experiencing an old thrash metal ritual, like something out of the '90s. The machine-gun drums, the sick voice, the riffs that tore flesh from bone. The Poles were as well-oiled as a killing machine. I admit without torture, I haven't seen thrash metal this good live in a long time. The brilliantly composed and written songs kicked like a stampeding horse and Satan, who was standing next to me, was smiling. He was tapping his hoof and swaying to the beat. Corrupted blood and brimstone dripped from the stage. All my requirements for real, real, raw metal were met. HELLFUCK attacked us in such a way that all that was left was scorched earth. Fuck, that was a blast! It was like a pack of rabid dogs broke out of their chains, bit us with their music and left us lying on the cold street. The gentlemen took us on a trip to the old moldy dungeons. And they did it with enthusiasm, determination and bloodlust! Thrash metal skull shattering!


Organizace, zvuk - za mě bez připomínek, takhle by to mělo vypadat.

Klub, pivo - všechno v cajku, bejby!

Návštěvnost - byla dobrá, asi tak 70 lidí. Jen jsem si říkal, že jsem čekal víc mladých thrasherů. Dneska je každej true orthodox style a umí perfektně všechny pózy okoukané z instáče, ale na pořádnou muziku, to ne, co, holoto? Moje tvrzení samozřejmě neplatí pro ty, kteří přišli. 

Korzuju už jenom chvilku, protože je pátek a makal jsem celý týden. Už mi není fakt dvacet, abych kalil do rána. Ale ještě jedno pivko si dám, stoupnu si do stínu a nasávám atmosféru. Většina lidí se ihned oblékne a zmizí. Já vydržím ještě "pár prchavých okamžiků", než se vydám domů. Venku je ticho a já stojím před domem. Je mi tak nějak krásně na duši. Utahaný, ale restartovaný, s hlavou vyčištěnou. 

Horatius má pravdu. Hudba je opravdu lékem na trápení duše. Jsem celkově velmi spokojený, víceméně pozitivní, jen když si občas čtu názory některých lidí kolem, tak kroutím hlavou, čemu jsou dnes schopni věřit, na co neustále nadávat, plivat kolem sebe - bývá mi smutno (asi málo poslouchají dobré kapely, říkám si). Ještě že tu máme podobné akce, jako ta páteční. Byla epesní, po všech stránkách. Muzika, pivo, ale hlavně lidi kolem mě. Víc takových chvilek, prosím. A nebo raději ne, protože jinak by pro mě nebyly tak vzácné a neměl bych na co vzpomínat a těšit se. Děkuji za pozornost! A na závěr s dovolením ještě jeden citát, abyste věděli, jak vnímám muziku: Billy Gibbons (ZZ Top): "Hrajte jednu nebo tisíc not, ale dokud do toho nedáte cit a duši, je to k ničemu." Podepisuji vlastní krví a odcházím si pustit něco dobrého.


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine