DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 7. března 2023

Recenze/review - IGNOMINY - Imminent Collapse (2023)


IGNOMINY - Imminent Collapse
CD 2023, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Něco bylo špatně, divně se kýval, nakláněl na jednu stranu a vydával děsivé zvuky. Potkal jsem ho na ulici a nevěděl jsem, co říct. Záchvaty vzteku, krev v očích, pohled šelmy. Zavřeli ho do studené kobky a navrtali mu lebku. Pouštěli mu novou desku kanadských death metalistů IGNOMINY. Pomalu, postupně, se dostal do jiné dimenze, do světa nekonečných stínů. 

Kanaďané hrají velmi technicky, avantgardně. Z jejich hudby jsem od prvních setkání cítil zvláštní neklid. Jako bych se opravdu díval do tváře šíleného muže. Není to lehký poslech. Musíte mít mysl otevřenou a vaše fantazie musí létat. Každopádně, album se rozhodně povedlo. Posuďte sami a poslouchejte pořádně nahlas.


IGNOMINY lze v určitých momentech přirovnat k tomu, co hrají a skládají kapely typu Dysgnostic, Gorguts, Ulcerate, Norse, Sunless, Dischordia, Noctambulist. Neleznete zde spoustu zajímavých, zvláštních momentů. Budete se dívat do popraskaného zrcadla a váš obličej bude od krve. Ano, "Imminent Collapse" je nahrávkou, která bolí, pálí a žhne. Zadře se vám pod kůži a dostanete sněť. S tím si můžete být jistí. Jakoby mě někdo zavřel do temné místnosti a opravdu mi navrtal lebku. Přímo do mozku, s účelem změny vědomí. Skladby jsou vystavěny opravdu pečlivě, pestře a košatě. Zároveň, a to je pro mě velmi důležité, se velmi dobře poslouchají. Nejedná se jen o obyčejná, dnes tolik typická preludia bez konce. Naopak, kapela se drží jasných a zřetelných motivů. Staví je opatrně, s elegancí. Hudba neztrácí drive a sílu. Schválně, zkuste to sami. Zhasněte všechna světla a pusťte si album několikrát po sobě. Uvidíte, že dojde k vzájemnému přenosu. Popadne vás tíseň, smutek, vztek, budete mít pocit, že vám někdo stojí okovanou botou na prsou. Troufám si tvrdit, a klidně vám to podepíšu vlastní krví, že se album opravdu povedlo. A to po všech stránkách. Zvuk, obal, nápady, vše sedí na svých místech. A vy si tak můžete vychutnat hudbu, která vás rozloží na atomy. Avantgardní death metal z temných hlubin lidské mysli!


Asphyx says:

Something was wrong, he was swaying strangely, leaning to one side and making scary noises. I met him on the street and I didn't know what to say. Fits of rage, blood in his eyes, the look of a beast. They put him in a cold dungeon and drilled his skull. They played him the new album by Canadian death metallers IGNOMINY. Slowly, gradually, he was transported to another dimension, a world of endless shadows.

The Canadians play in a very technical, avant-garde way. I felt a strange uneasiness from their music from the first encounters. Like I was really looking into the face of a mad man. It's not easy listening. You have to keep your mind open and your imagination flying. Anyway, the album was definitely a success. Judge for yourself and listen really loud.


IGNOMINY can be compared in certain moments to what bands like Dysgnostic, Gorguts, Ulcerate, Norse, Sunless, Dischordia, Noctambulist play and compose. There are a lot of interesting, strange moments. You'll look in the cracked mirror and your face will be covered in blood. Yes, "Imminent Collapse" is a record that hurts, burns and glows. It's gonna get under your skin and make you sick. You can be sure of that. It's like someone locked me in a dark room and really drilled my skull. Right into my brain, to alter my consciousness. The songs are built really carefully, colourfully and vividly. At the same time, and this is very important for me, they are very easy to listen to. These are not just ordinary, nowadays so typical preludes without end. On the contrary, the band sticks to clear and distinct motifs. They build them carefully, with elegance. The music does not lose its drive and power. Try it for yourself. Turn off all the lights and play the album several times in a row. You'll see that there will be a mutual transmission. You'll be overwhelmed, sad, angry, you'll feel like someone is standing with a boot on your chest. I dare say, and I'll sign it with my own blood, that the album was really good. In every aspect. The sound, the artwork, the ideas, everything fits into place. And you can enjoy music that will blow you to atoms. Avant-garde death metal from the dark depths of the human mind!



Line up -
Philippe Gariépy - Guitars
Marc-Antoine Lazure - Drums
Alexandre Desroches - Vocals
Alexandre Préfontaine - Bass

Album artwork by Austin Weber
Merch artwork by Belial NecroArts

Track listing -
1. Frantic Appeasement
2. Defaulting Genetics
3. Reminiscence of Hatred
4. Premonition of a Dead End (Interlude I)
5. Nightmare Bacteria
6. Convulsions
7. Prélude Vers L'angoisse (Interlude II)
8. Visuals

Recenze/review - DEAD SOUL ALLIANCE - Spiralling to Lunacy (2023)


DEAD SOUL ALLIANCE - Spiralling to Lunacy
CD 2023, Cryptorium9

for english please scroll down

Nad hřbitovem se vznášela krvavá mlha. Všechno se zdálo být v pořádku. Z hrobů se ozýval šepot nemrtvých a duše zemřelých bloudily zmateně mezi naším a oním světem. Následoval výbuch, který zničil úplně vše. Popraskané náhrobky, hromady kostí a lebek, válejících se jako loutky všude kolem. Takhle nějak si představuji opravdové peklo. Je velmi podobné atmosféře, kterou můžete nalézt i na nové desce kanadských démonů DEAD SOUL ALLIANCE.

Ti hrají smrtící kov velmi vysoké kvality. Riffy jsou ukovány poctivě, syrově a surově. Dívám se do tmy na obrovskou spoušť, která je šílená a děsivá. Kombinace výbuchu a zničujícího death metalu k sobě patří, jako k mrtvému rakev. Obchází nás smrt, poslouchejte pečlivě!


Skladby v sobě mají spoustu temné energie. Jsou napsány s jasným úmyslem. Všechny nás pohřbít zaživa. Slyším z nich ozvěny severských death metalových klasiků, nahrávka ale nepostrádá ani chladný a děsivý odér, známý z black metalových hrobů. Vše působí majestátně, vznešeně, mocně. Velmi k tomu napomáhá masivní a čitelný zvuk. Melodie vás strhnou do hlubin a vy se budete dusit po celou dobu poslechu. DEAD SOUL ALLIANCE na to jdou ostře a neznají slitování. Opravdu si připadám jako na starém, zničeném hřbitově. Bolest, kterou zde hudba také vyjadřuje, se mi zaryla hluboko do mozku. Mám chuť tančit na hrobech a také to za zvuků "Spiralling to Lunacy" udělám. Tohle album má v sobě něco přitažlivého, magického a záhadného, co mě nutí k dalším a dalším poslechům. Jako bych našel zmrzlou mrtvolu u cesty. Vyděšený obličej, kapky krve, které přesně odpovídají způsobu smrti. Songy mě pálí a drásají, ničí zevnitř. Nebude to dlouho trvat a přejdu na druhou stranu. Už se moc těším. Tenhle svět stejně dávno není pro mě. Já patřím, stejně jako Kanaďané, do starých katakomb. Do tmy a chladu. Do míst, ve kterých musela nahrávka vznikat. Popraskané náhrobky, hromady kostí a lebek, válejících se jako loutky všude kolem. Takhle nějak si představuji opravdové peklo. Mrazivý, temný death metalový rozklad lidské mysli!


Asphyx says:

A bloody mist hovered over the cemetery. Everything seemed fine. The whispers of the undead echoed from the graves and the souls of the dead wandered confusedly between our world and the next. An explosion followed, destroying everything. Cracked tombstones, piles of bones and skulls rolling around like puppets. That's how I imagine the real hell. It's very similar to the atmosphere you can find on the new album of Canadian demons DEAD SOUL ALLIANCE.

They play deadly metal of a very high quality. The riffs are forged with honesty, rawness and rawness. I'm looking into the darkness at a huge havoc that is insane and terrifying. The combination of explosion and devastating death metal belong together, like a dead coffin. Death surrounds us, listen carefully!


The songs have a lot of dark energy in them. They are written with a clear intention. To bury us all alive. I can hear echoes of Nordic death metal classics, but the record doesn't lack the cold and eerie odor known from black metal graves. Everything feels majestic, sublime, powerful. The massive and clear sound helps a lot. The melodies will take you into the depths and you'll be choked up the whole time you're listening. DEAD SOUL ALLIANCE go for it with a vengeance and show no mercy. I really feel like I'm in an old, ruined graveyard. The pain that the music here also expresses is burned deep into my brain. I feel like dancing on graves, and I do so to the sounds of "Spiralling to Lunacy". There is something appealing, magical and mysterious about this album that makes me want to listen to it again and again. It's like finding a frozen corpse by the side of the road. A frightened face, drops of blood that exactly match the manner of death. The songs burn and tear me, destroy me from the inside. It won't be long before I cross over to the other side. I'm looking forward to it. This world hasn't been for me for a long time anyway. I belong, like the Canadians, in the old catacombs. To the dark and cold. The places where the record must have been made. Cracked tombstones, piles of bones and skulls lying around like puppets. That's how I imagine the real hell. A cold, dark death metal decomposition of the human mind!


Tracklist:
01. Within The Darkness
02. The Demons That Be
03. Spiralling To Lunacy
04. Condemnation Through Fear
05. Silencing The Masses
06. Products Of Pain
07. New Normal Nihilist
08. Freedom Of Death
09. False Reconciliation

pondělí 6. března 2023

Recenze/review - TITHE - Inverse Rapture (2023)


TITHE - Inverse Rapture
CD 2023, Profound Lore Records

for english please scroll down

Přistoupila ke mě postava v kápi a řekla mi, abych se napil. Dřevěný kalich, plný záhadného jedu. Napil jsem se a chvilku se nic nedělo. Alespoň jsem si to myslel. Jenže moje mysl se pomalu dostávala do šíleně bolestivého stavu. Mozek mi hořel a cítil jsem, jak mi v žilách koluje smrt. Nahlédl jsem do země nekonečných stínů a modlil se, aby už byl konec. Rozpadnul jsem se na tisíc kousků. Poslouchal jsem novou desku amerických TITHE a moje mysl létala v jiných dimenzích.

TITHE jsou zkrátka jiní, než ostatní kapely. Základem jejich hudby je death metal, ale naleznete zde i doomové, sludge i black metalové odkazy. To vše podpořeno grindovými ataky. Jako celek pak působí jako šílený koktejl, který když vypijete, tak se budete navěky zmítat v křečích. Dokud vám nepukne lebka.


TITHE jsou povinností pro všechny, kteří dávno přestali věřit, že současný svět je normální. Pánové jdou za hranu, s ničím se moc nepářou a zůstává po nich krvavá šmouha. Jako bych se díval do popraskaného zrcadla. Stačí vzít jeden střep, proříznout si tepnu a pochopíte. Jedná se o psychedelický výlet, ze kterého není návratu. Pochválit musím zvuk (Adam Gonsalves - mastering, Fester - producer, mixing), který je důrazný, masivní a bolestivý. Zajímavý je i obal od Abomination Hammera, který krásně morbidně doplňuje hudbu. "Inverse Rapture" rozhodně není nahrávkou, která by byla pro každého. To ale ani není účelem. Kapela po nás chce, abychom rozplétali jejich kompozice, abychom se s nimi nechali zavřít do staré kobky s nemrtvými. Nedá se nic dělat, budete muset poslouchat více pečlivěji, než jste normálně zvyklí. Album není záležitostí na první dobrou. Musíte jí dát čas, přistoupit na nečistou hru kapely. Pokud totiž tenhle koktejl vypijete, není již návratu. Budete stále dokola přidávat hlasitost, až na samou hranu snesitelnosti. Teprve až po několika probděných nocích, za tmy a nejlépe v chladné místnosti pochopíte. Alespoň tak bych popsal moje setkávání s kapelou a jejich novou deskou já. Skladby bolí a žhnou, jsou jako kus železa, který vám někdo hodí do rukou. Popáleniny třetího stupně jsou zaručeny! TITHE vám do hlavy zatlučou tisíce ostrých hřebů! Death, doom, black grindcore šílenství!


Asphyx says:

A hooded figure came up to me and told me to drink. A wooden chalice full of a mysterious poison. I drank and nothing happened for a while. Or so I thought. But my mind was slowly going into a maddeningly painful state. My brain was on fire and I could feel death coursing through my veins. I looked into the land of endless shadows and prayed it would be over. I broke into a thousand pieces. I listened to the new American TITHE album and my mind flew in other dimensions.

TITHE is simply different from other bands. The basis of their music is death metal, but you can also find doom, sludge and black metal references. All of this supported by grind attacks. As a whole, it's like a crazy cocktail that when you drink it, you'll be convulsing forever. Until your skull cracks.


TITHE is a must for all those who have long since stopped believing that the current world is normal. Gentlemen go over the edge and leave a bloody smear. It's like looking in a cracked mirror. Just take one shard, cut an artery, and you'll understand. It's a psychedelic trip of no return. I have to praise the sound (Adam Gonsalves - mastering, Fester - producer, mixing) which is emphatic, massive and painful. Also interesting is the cover artwork by Abomination Hammer, which beautifully morbidly complements the music. "Inverse Rapture" is definitely not a record that is for everyone. But that's not even the purpose. The band wants us to unravel their compositions, to be locked in an old dungeon with the undead. It can't be helped, you have to listen more carefully than you're normally used to. The album is not a first time affair. You have to give it time, you have to acquiesce to the band's dirty play. Because if you drink this cocktail, there's no return. You'll keep turning up the volume over and over again, to the very edge of bearability. It's only after a few nights in the dark, preferably in a cold room, that you'll understand. At least that's how I would describe my encounter with the band and their new album. The songs hurt and glow, they are like a piece of iron that someone throws into your hands. Third degree burns are guaranteed! TITHE will hammer thousands of sharp nails into your head! Death, doom, black grindcore madness!


Tracklist:
01. Anthropogenic Annihilation
02. Inverse Rapture
03. Demon
04. Parasite
05. Killing Tree
06. Luciferian Pathways Of The Forked Tongue
07. Pseudologia Fantastica

band:
Matt Eiseman - Guitar,Vocals,Lyrics
Kevin Swartz - Drums
Alexander Huddleston - Bass

Recenze/review - GUTTED - A Path To Ruin (2023)


GUTTED - A Path To Ruin
CD 2023, Coyote Records

for english please scroll down

Všechno začíná vždy u matky. Byla jedinou osobou na světě, které se bál. Pomalu jsem se dostal do jeho hlavy. Byl stejný jako ona. Neměl s nikým soucit a rád chodil temnými ulicemi. Byl na lovu. Viděl jsem utrpení jeho obětí, cítil jsem krev, která unikala z proříznuté tepny. Tolik bolesti, tolik utrpení. Zbyl jenom strach a nenávist. Byl predátorem, kterého, když konečně chytili, tak dostal veškerou dostupnou péči. Na oběti si, stejně jako vždycky, nikdo nevzpomněl. 

První moje setkání s maďarskými GUTTED proběhlo na koncertě. Kapela se mi tenkrát hodně líbila a tak jsem si koupil jejich minulou nahrávku (recenze na "Martyr Creation" a rozhovor jsou odkazovány dole pod článkem). Je tedy pro mě zcela logické, že jsem začal poslouchat i novinku "A Path To Ruin". Jedná se opět o nekompromisní brutální death metal, kombinovaný s grindcore a technikou. A je to znovu masakr, přesně podle mého gusta!


Ostré riffy ve stylu třeba takových GORGASM, IMMOLATION, DEEDS OF FLESH, NILE, HATE ETERNAL, ORIGIN, spousta temné energie a touha ničit hudbou. Maďaři se vrátili ve velmi dobré formě. Vytrhnou vám vnitřnosti z těla a donutí vás pokleknout. Songy v sobě mají velký tlak a nahrubo nasekanou tmu. Jsou napsány s elegancí a nadšením. Líbí se mi poctivý přístup. Devastující zvuk, hromada zajímavých momentů, krvavá šmouha po poslechu, která vám zůstane ve vašem mozku. Kosti praskají tlakem a já mohu napsat jen jediné - novinku si opravdu užívám. A to i přesto, že nebývám v tomhle stylu zase tolik častým hostem. Jenže atmosféra celé nahrávky je velmi přitažlivá. Jako veřejná poprava, jako horor, který vás děsí a stejně se na něj díváte. GUTTED vám vymáchají obličej v kaluži plné krve. Odpadá vám maso od kostí a stane se tak v rytmech nového alba "A Path To Ruin". Jedná se o zkušenou kapelu, která přesně ví, co a jak chce hrát (není divu, vznik téhle smečky se datuje do roku 1998). Má svůj vlastní výraz, ksicht, který si s jinými nespletete. Pokud tedy rádi a často trávíte svůj čas na pitevně nebo na jatkách, neváhejte ani chvilku. Hraje se zde přesně pro vás. A teď už mě prosím nechte, musím vyrazit do ulic. Nad městem se vznáší černý mrak. Nastal čas. Brutální, technický death metal s příměsí zkažené krve!


Asphyx says:

Everything always starts with the mother. She was the only person in the world he feared. I slowly got inside his head. He was just like her. He had no sympathy for anyone and liked to walk the dark streets. He was on the hunt. I could see the suffering of his victims, smell the blood that leaked from a severed artery. So much pain, so much suffering. All that was left was fear and hatred. He was a predator who, when he was finally caught, got all the care he could get. As always, no one remembered the victims.

My first encounter with Hungarian GUTTED was at a concert. I liked the band a lot at the time, so I bought their previous record (the review of "Martyr Creation" and the interview are linked at the bottom of the article). So it is quite logical for me that I started listening to the new release "A Path To Ruin" as well. It is again uncompromising brutal death metal, combined with grindcore and techno. And it's a massacre again, exactly to my taste!


Sharp riffs in the style of GORGASM, IMMOLATION, DEEDS OF FLESH, NILE, HATE ETERNAL, ORIGIN, lots of dark energy and the desire to destroy with music. Hungarians came back in very good form. They will rip your guts out and make you kneel. The songs have a lot of pressure and coarsely chopped darkness in them. They are written with elegance and enthusiasm. I like the honest approach. Devastating sound, loads of interesting moments, a bloody blur of listening that stays in your brain. Bones are cracking with pressure and I can only write one thing - I really enjoy the novelty. And that's despite the fact that I'm not a frequent guest in this style. But the atmosphere of the whole record is very appealing. Like a public execution, like a horror movie that scares you and you watch it anyway. GUTTED will wash your face in a pool of blood. Flesh falls off your bones and it happens to the rhythms of the new album "A Path To Ruin". This is an experienced band that knows exactly what they want to play and how they want to play it (no wonder, the formation of this pack dates back to 1998). It has its own expression, a face you won't mistake for any other. So if you like and often spend your time in the autopsy room or the slaughterhouse, don't hesitate a moment. This is the place for you. And now, please leave me alone, I have to hit the streets. There's a black cloud over the city. It's time. Brutal, technical death metal with a touch of bad blood!


about GUTTED on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Where Are The Others?
02. Godforsaken Land
03. Dinner Is Served
04. This Haunted House
05. Bound And Drowned
06. Whispers In The Night
07. Silence Remains



neděle 5. března 2023

Recenze/review - MORDUM - In Peccato Mortali (2022)


MORDUM - In Peccato Mortali
CD 2022, vlastní vydání

for english please scroll down

Občas přemýšlím nad tím, proč nás pořád starý death metal tolik baví. Proč se vlastně nevyvíjíme, proč nechceme objevovat nové dimenze. Možná je to proto, protože nám tahle muzika kdysi utvářela náš pohled na hudební svět. Jasně že je v tom obrovský kus nostalgie. Myslím si ale, že i něco trošku jiného. Mám zkrátka rád, když se věci dělají poctivě, když je řemeslo dobře odvedeno a nezapomíná se i na talent.

U nové desky slovenských MORDUM bylo splněno vše nutné a potřebné pro pořádný večírek v márnici. Už jenom zvuk (Ľubo Lokša - mixing, mastering) je náležitě hnilobný, temný a masivní. Mám chuť jít rozdrtit nějaké kosti! Líbí se mi ale i obal od skvělé Janky Vé (JanaVe Art), který přesně vystihuje to, co se na desce odehrává - morbidní smrtící kov, u kterého budete pohřbeni zaživa. 


Staré smečky vždy zvládaly hlavně jednu věc - zakládaly si na dobré struktuře skladeb. MORDUM se volně inspirují na Floridě (MORBID ANGEL, DEICIDE, MONSTROSITY). Ale nedělají to nijak okatě, rozhodně se nejedná jen o dnes tak častou kopii věcí minulých. Základem jsou sice hrubozrnné, surové a temné ozvěny americké školy, ale pánové přidávají i vlastní invenci, nápady, zajímavé momenty. V některých případech se dotýkají atmosférou až black metalu. To vše podáváno na víku od rakve a s velkým feelingem a drivem. Pro mě osobně je asi nejdůležitější to,  že mě baví skladby poslouchat, rád se k nim vracím. Technika se zde potkává s čerstvě exhumovanými hroby a Slováci to dělají s elegancí starých zkušených hrobařů. Je jasné a zcela pochopitelné, že mnohým mladším fanouškům, kteří vyrůstali na novější hudbě a přístupu k ní, budou připadat obyčejní, ale nenechte se mýlit - tohle album chce čas a jak jsem již psal, poctivý přístup. Nenakope vám zadek napoprvé, musíte se k němu vracet a poslouchat jej velmi pečlivě. Teprve až když se setmí, tak vyniknou jednotlivé nuance. Pokud máš tenhle styl rád, neváhej ani chvilku. Poslední roky si hodně vážím kapel, které se snaží táhnout káru s mrtvolami stále dál. A dělají to od srdce. Tím by se vlastně dala i dnešní recenze uzavřít. "In Peccato Mortali" je morbidním, temným rituálem pro všechny fanoušky reálných, opravdových pohřbů do země! Technický death metal s příchutí zkažené krve!

Asphyx says:

Sometimes I wonder why we still like old death metal so much. Why we don't evolve, why we don't want to explore new dimensions. Maybe it's because this music once shaped our view of the musical world. Of course there's a huge amount of nostalgia in it. But I think there's also something a little bit different. I just like when things are done honestly, when the craft is well done and the talent is not forgotten.

With the new album of Slovak MORDUM, everything necessary for a proper party in the morgue was fulfilled. The sound alone (Ľubo Lokša - mixing, mastering) is properly rotten, dark and massive. I want to go crush some bones! But I also like the cover artwork by the great Janka Vé (JanaVe Art), which accurately describes what's happening on the record - morbid death metal that will bury you alive.


The old bands have always been good at one thing in general - they were good at song structure. MORDUM are loosely inspired by Florida (MORBID ANGEL, DEICIDE, MONSTROSITY). But they don't do it in a flashy way, it's definitely not just a copy of things from the past. The basis is the rough, raw and dark echoes of the American school, but the gentlemen also add their own inventiveness, ideas, interesting moments. In some cases they touch on the atmosphere of black metal. All this served on a coffin lid and with great feeling and drive. Probably the most important thing for me personally is that I enjoy listening to the songs, I like to come back to them. Technique meets freshly exhumed graves here, and the Slovaks do it with the elegance of old experienced gravediggers. It's clear and completely understandable that many younger fans who grew up on newer music and approaches to it will find them ordinary, but don't be mistaken - this album takes time and, as I've written before, an honest approach. It won't kick your ass the first time, you have to keep coming back to it and listen to it very carefully. It's only when it gets dark that the individual nuances become clear. If you like this style, don't hesitate a moment. I've come to have a lot of respect for bands in recent years that keep trying to pull the dead carriage further and further. And they do it from the heart. Actually, that could be the conclusion of today's review. "In Peccato Mortali" is a morbid, dark ritual for all the fans of real, genuine burials in the ground! Technical death metal with a taste of bad blood!


about MORDUM on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
Avaritia
Superbia
Luxuria
Souls (instrumental)
Gula
Ira (Hnev)
Acedia
Invidia
Toxic World
Brain Feedback (Xibalba cover)

band:
Ľubo Lokša – spev, gitary
Roman Köröši – gitary
Robo – bicie


Recenze/review - NUCLEAR HOLOCAUST - Sailing The Seas Of Nuclear Waste (2023)


NUCLEAR HOLOCAUST - Sailing The Seas Of Nuclear Waste
CD 2023, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Spálená země, hromady mrtvol. Připadám si jako ve starém, apokalyptickém sci-fi. Svět se dávno řítí do záhuby, to je jasná a prokázaná věc. Už zase pochopuje tupý dav a nenávist se stupňuje. Frustrace, jde už jen o to, kdo zmáčkne první tlačítko. Rakety vyletěly teprve nedávno. Za zvuků nové desky polských death grinderů NUCLEAR HOLOCAUST nastala temnota. 

S touhle smečkou mám jen ty nejlepší zkušenosti. Líbí se mi jejich koncerty i způsob, jakým na mě působí. Novinka je brutální jízdou od začátku do konce. Připomíná tsunami, které vás smete z povrchu zemského. Pokud máte tenhle styl rádi, myslím si, že si nové album "Sailing The Seas Of Nuclear Waste", užijete. 


Kombinace grindcore a death metalu. Smrtící koktejl, který mě opravdu baví poslouchat. Pánové hrají nekompromisně, surově a syrově, ale nezapomínají ani na temnotu a chlad. Takhle nějak si opravdu představuji svět po jaderné katastrofě. "Sailing The Seas Of Nuclear Waste" je zkrátka masakr, který ocení hlavně fanoušci kapel jako EXCRUCIATING TERROR, ROT, PHOBIA, BLOOD DUSTER, P.L.F., CAPTAIN CLEANOFF. Už to nebude dlouho trvat a všem odpadá maso od kostí. Mozek se uvaří ve vlastní šťávě. Jako bych chodil ulicemi a sledoval, kolik je všude násilí. NUCLEAR HOLOCAUST jsou divoká smečka rozzuřených psů, kteří se toulají městem a útočí svojí hudbou na všechno zlo, které se objevuje na každém rohu Nahrávka má dobrý zvuk, zcela devastující a zničující. Obal je také zajímavý, přesně vyjadřuje to, co se na albu odehrává. Nezbývá mi nic jiného, než vám desku doporučit. Pokud máte rádi temnotu, šílenství a popraskané kosti, neváhejte ani chvilku. Spálená země, hromady mrtvol. Připadám si jako ve starém, apokalyptickém sci-fi. Svět se dávno řítí do záhuby, to je jasná a prokázaná věc. Už zase pochopuje tupý dav a nenávist se stupňuje. Frustrace, jde už jen o to, kdo zmáčkne první tlačítko. Pouštím si raději "Sailing The Seas Of Nuclear Waste". Ještě je naděje. Temný, šílený, smrtící grindcore armagedon!


Asphyx says:

Scorched earth, piles of corpses. I feel like I'm in an old apocalyptic science fiction movie. The world has long been on a downward spiral, that much is clear and proven. The dumb crowd understands again, and the hatred escalates. Frustration, it's all about who pushes the first button. The missiles have only recently gone off. To the sounds of the new album by Polish death grinder NUCLEAR HOLOCAUST, darkness has set in.

I have only the best experience with this pack. I like their concerts and the way they affect me. The new album is a brutal ride from start to finish. It's like a tsunami that will wipe you off the face of the earth. If you like this style, I think you will enjoy the new album "Sailing The Seas Of Nuclear Waste".


Combination of grindcore and death metal. A deadly cocktail that I really enjoy listening to. The gentlemen play uncompromising, raw and raw, but they don't forget about darkness and coldness. This is how I really imagine the world after a nuclear disaster. "Sailing The Seas Of Nuclear Waste" is simply a massacre that will be appreciated especially by fans of bands like EXCRUCIATING TERROR, ROT, PHOBIA, BLOOD DUSTER, P.L.F., CAPTAIN CLEANOFF. It won't be long now and everyone's flesh is falling off their bones. The brains will boil in their own juices. It's like walking the streets and seeing how much violence there is everywhere. NUCLEAR HOLOCAUST are a wild pack of rabid dogs that roam the city, attacking with their music all the evil that appears on every corner The record has a good sound, quite devastating and destructive. The cover art is also interesting, it accurately conveys what is happening on the album. I have no choice but to recommend the record to you. If you like darkness, madness and cracked bones, don't hesitate a moment. Scorched earth, piles of corpses. I feel like I'm in an old apocalyptic sci-fi movie. The world has long been on its way down, that much is clear and proven. The dumb crowd understands again, and the hatred escalates. Frustration, it's all about who pushes the first button. I'd rather play "Sailing The Seas Of Nuclear Waste". There's still hope. Dark, mad, deadly grindcore armageddon!


Recenze/review - NUCLEAR HOLOCAUST - Overkill Commando (2016):


--TRACKLISTING--
1. The Last Day of Serenity
2. Mutant Blitzkrieg
3. The Finishing Blow
4. Undead Hordes Special Forces
5. Bloody Kiss
6. The One Above the Mankind
7. Suicidal Paranoia
8. Scorched
9. Prepare for Killing
10. The End is Imminent
11. Like Lambs to the Slaughter
12. Decay Deep Inside
13. Synthetic Sea
14. Scrap Blade of Destiny
15. Feast for Mutated Rats
16. Your Demise = Our Rise

--LINE-UP--
Bloodseeker – voc
XXX-Bomber – guit
Overkiller – drumss
Doomtrigger - bass



--BAND CONTACT--

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý devadesátý čtvrtý - Pajzl U Darebáka


Příběh tří stý devadesátý čtvrtý - Pajzl U Darebáka

Do druhého pololetí jsem sotva prolezl. Matika, fyzika dobrý, ale odborné předměty jako mechanika pro mě byly neskutečně nudný. Takže za tři. Každopádně, nový kreditní systém mi neskutečně pomohl. Oddechl jsem si. Ještě nemusím na vojnu a můžu být se svoji milou. Hodně jsem teď o tom a takových věcech přemýšlel. Co bych dělal, kdyby mě vyhodili? Kde bychom bydleli? Dám si první pivo a i když je na lačno, udělá mi dobře. Na pevnosti a pružnosti byl profesor, kterýmu jsem v září svedl dceru. Hrála tenis a já na ní zíral tak lačně, že mě sama oslovila. Netušil jsem vůbec, o koho šlo. No a tatík mi to dal pěkně sežrat. Uff. Dám si druhej kousek a je mi tak nějak dobře. Prohlížím si index a najednou se nade mnou ozve, hele, mladej, to je moje místo, ale klidně tu seď. Hraješ šachy? Přikývl jsem a byl trošku rozpačitý, protože proti mě usedl učitel matematiky. Takovej tlustej chlápek s culíkem, něco jako já teď. Párkrát jsem ho už potkal na cigáru. Učil dobře. Rozložil figurky a vyklepl mě během několika minut. Pak si zapálil a zeptal se mě, jak mě baví škola.

Nejdřív jsem něco mektal a výčepák Darebák a jeho kámoš, kteří zde vládli železnou rukou, se nás zeptali, jestli nechceme něco k jídlu. Domluvili jsme se na opečené špekáčky na špinavém grilu. Pro jednoho by ani nezapalovali oheň, ale pro dva už jo. Pana učitele jsem vždy považoval za podivína. Takových typů bylo na technických školách spousta. Ale on byl přeci jen jinej. Zaslechl jsem, že mu rodiče utýrali komunisti a holka, se kterou kdysi chodil, mu utekla od oltáře. Byl zatrpklý, občas naštvaný na celý svět, ale nedával to moc najevo. Začali jsme si povídat. Tak nějak automaticky. Oba jsme milovali pivo. A U Darebáka měli skvělej Gambrinus. Tehdy bývalo fakt skvělé. Utře si pěnu z huby a vypráví mi o celém svém životě. Občas se zasní. Mívám to dodneška. Lidé se mi otevírají. A on měl co vyprávět.

Když skončí, tak nejdřív nevím, co říct. Je chvilku ticho, které přehlušíme dalším cinknutím půllitru. Hospoda leží přímo mezi vysokou školou a věznicí. Setkávají se zde chytré mozky i propuštění zloději a vrazi. A všemu vládne Darebák. Pijeme a já se na oplátku také s něčím svěřím. Zeptá se mě, proč vlastně studuju. Řeknu že kvůli vojně a kvůli tomu, že jsem chtěl být co nejdále z domova. Smutně se usměje. Objedná rum. Pak mi řekne, že mám navíc, že to pěkně flákám a že kdybych chtěl, tak bych studoval o hodně lépe. No, to máte pravdu. Ale mě to moc nebaví. Hele, v hospodě mi klidně tykej, ve škole si ale budeme vykat, jo? Pročísne si řídký culík a zamlaská. Dal bych ještě nakládaný hermelín. Dám si taky. Vypadá, že s ním alkohol vůbec nic nedělá. Kde spíš? Na koleji, ale na Borech, jinde než ty. Dobře. Dáme ještě šachy? Rozdám a táhnu jako první. Věřte nebo ne, ale vyhraju. Chvíli na mě kouká a pak mi poděkuje. Za co? No, mě už několik let nikdo neporazil. Zapíše si do notýsku mé tahy a já se omlouvám, že to bylo chlastem.

Přijde Darebák a řekne nám, že buď máme vypadnout a nebo chlastat dál, ale že je tu už jen soukromá společnost a že si nepřejí, aby sem furt někdo lezl. Kývneme na sebe a objednáme další pivo. Úplně zapomenu na blondýnku. Jsem ale naším rozhovorem o životě, o knihách o hudbě tak šokován a nadšený, že musím. Stejně máme sraz až na koleji. Jdu na záchod a když se nakloním nad smradlavým žlábkem, tak se leknu. Vedle mě stojí sice menší, ale neskutečně pokérovaný týpek. Neboj se koloušku, řekne mi a já se stejně bojím. Sednu si zpět ke stolu a řeknu to panu učiteli. Ser na něj, nevíš, za co seděl. Fakt ne, ale bojím se stejně. Necítím se dobře, poprosím Darebáka, aby mě pustil ven, ale pošle mě do prdele a načepuje mi další pivo. Jsem už docela navátej, ale držím se statečně. Prej rum, jde na bar a tam se najednou odehraje scéna, kterou jsem nečekal. Profesor i propuštěný vězeň se začnou objímat a poplácávat se po ramenou. Dostanu taky rum. Setkání po letech. 

A tak tu máme další z příběhů, které lze zaslechnout jen ve vybraných hospodách. Znají se z Klatov, odkud oba pocházejí. Oba chodili nejdřív na průmyslovku, odkud je kvůli původu vyhodili. A zde se jejich cesty rozdělují. Učitel se snažil vždycky studovat, makat na sobě. Pan vězeň se vydal cestou zločinu. Rozkrádačky, loupeže, podvody a nakonec zabití chlapa při hádce. Lezl mu za ženou. Nejlepší je, že jsou oba neskutečně milí, takoví laskaví, jako bývají chlapi, když pijí pivo a mají dobrou náladu. Trošku se děsím, když vypráví o vraždě, o vězení, je to úplně něco jiného, než filmy nebo knihy, realita je o hodně syrovější, surovější a hlavně smutnější. Popisuje, co která kérka znamená. Vězni se podle nich poznávali. Ale to bylo ještě v dobách, kdy neměla kotvu kde jaké pipina. Pijeme dlouho, mám co oslavovat a oni také. Darebák nám otevře až ráno, když už je úplně na plech i on.

Motáme se ulicí, vězeň dýchá studený vzduch a řve, jak je super být na svobodě. Rozloučím se s nimi a jdu na kolej. Mezi dveřmi moje žena, celá vyděšená. Zlobí se a chvílemi je jí do breku. Proč si o sobě nedal vědět? Ale pil jsem s vrahem, Cože? Zalezu si do sprchy a pak do postele. Probudím se, až když přijde s nákupem domů. Tohle už nikdy nedělej, rozumíš, nikdy. Už je klidnější a já střízlivější, tak se omlouvám. Pojď ke mě, prosím. Ne! Až se nebudeš chovat jako fakan. Pak stejně podlehne a v objetí mi říká, jaký o mě měla strach. Vyprávím jí o setkání, o tom, že jsem prolezl s odřenýma ušima do druhého pololetí. Hele, i kdybys propadl, i kdyby tě vyhodili, i kdyby si já nevím co, tak si uvědom, že už nejsi sám. Máš zodpovědnost i za mě. Dostávám ještě chvilku pořádně za uši, ale moje milá se nedokáže zlobit dlouho. Opravdu si to zapíšu hluboko do mozku a už to nikdy neudělám. Koupím si kartu do telefonu a vždy zavolám, počítám s tím dopředu. Odpoledne strávíme poklidně. Kniha a dobré jídlo. Mám tenhle skoro rodinný život opravdu rád.

Před hodinou matematiky se pozdravíme. Formálně a oficiálně. Vykáme si, když mě vyvolá a já nespočítám příklad, tak mi vyčte, že se neučím. Na cigáru se chvilku ocitneme sami a to mi zase tyká, prý jestli přijdu dnes na šachy. Omluvím se, že jsem dostal kapky od své holky a že teď budu chvilku sekat latinu. Dobře, ale musíme to zopakovat. Pak mi zase vyká, když máme přednášku a on mě několikrát zvedne ze židle s dotazy. Nevím nic. Kroutí očima a já se stydím. Ale fakt nebyl čas si něco přečíst, natož se to naučit. Uběhne několik týdnů a moje milá musí na víkend domů. Já zůstávám, brigádu mi zrušili kvůli nějaké kontrole a rekonstrukci. Moc volných víkendů, abych nemusel makat (ať už doma, na chalupě, na baráku nebo na brigádě) jsem neměl. A když už, tak jsme někam jezdívali s blondýnkou. Vůbec jsem nevěděl, co budu dělat. Představa byla taková, že si zajdu do knihovny, do antikvariátu a zavřu se na pokoji s pivkem a muzikou. 

Jenže jdu k Darebákovi na oběd. Živil jsem se převážně po hospodách, protože školní menza byla děsivá. Takže utopenci, párky, prejt, hermelín. To byla moje krmě. Ještě, že už se o mě starala moje holka, protože ta se učila rychle vařit a naše spolubydlící vozily z vesnic dobroty. Jinak bych zemřel na mastnotu a vředy. Dám si pivo, pak druhý a najednou zahlédnu za oknem známou postavu. Slíbil si mi odvetu, hlásí hned mezi dveřmi. Prohraju a to velmi rychle. Omluvím se, že dnes nevydržím dlouho, ale přemluví mě. Prozradí mi, že jeho tetovaný spolužák se s ním rozdělil někde na Borech a zašel do nonstopu. Tam se popral, vymlátil někomu zuby a odvezli ho rovnou zase zpátky do vězení. Tak to jsme měli fakt štěstí, co? Řeknu a on mi na to odpoví až za chvilku. Hele, takhle hodnýho kluka jsem nezažil. Tedy, když byl mladej. Holky o něm říkaly, že je to ňouma, že je až nudnej, jak je hodnej. No nic, dáme pivo? Než Darebák zase zavře? Dáme a nezůstane u jednoho. Pustí nás zase až k ránu a na kolej se skoro doplazím. Chodilo se přes pole a jsem špinavej jak po práci na zahradě. Hodím všechno na hromadu a usnu. 

K Darebákovi jsem chodíval ještě v dobách, kdy už jsem dávno nebyl studentem. Dokonce mě několikrát na civilce výčepák seřval, že už jsem tam dlouho nebyl. Tenhle pajzl měl svoje zvláštní kouzlo. Nikde jinde jste nepotkali tolik zajímavých postaviček. Připomínal mi Dřeváka v Boleslavi. Levné dobré pivo, studená místnost, smrad na záchodech, ale chodívali tam studenti, dělníci i učitelé. K Darebákovi navíc vězni i bachaři. Spousta divných a smutných osudů. Bylo by lehké spadnout dolů, ale to já nikdy nechtěl. Bavilo mě ale sledovat, nasávat atmosféru. Zajímavé bylo, že do některých propuštěných byste to nikdy neřekli. Naopak, kolikrát jsem zažil namyšlené studentíky, jejich fifleny, co se chovali jako hovada. Akorát v mezích zákona. Hospoda dlouhé roky chátrala a vůbec nevím, jestli ještě stojí. O Darebákovi jsem ledacos zaslechl. Vím, že se říkalo, že studoval strojárnu, ale jenom rok, pak ho to přestalo bavit a otevřel si ten svůj pajzl. Ale co já vím, třeba je to jen legenda, kterou vyprávěl studentům, aby je mohl zavřít a dostat z nich víc peněz. Každopádně, já tam chodil vždycky rád. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 4. března 2023

Recenze/review - OVERLORD - Fake Salvation (2023)


OVERLORD - Fake Salvation
CD 2023, Great Dane Records

for english please scroll down

Další hřeb, zatlučený přímo do lebky. Rez nakazí můj mozek a postupně shniju zaživa. V chladné plesnivé kobce, ve tmě a samotě. Umírám pomalu, ve velkých bolestech, s jediným cílem. Poslouchat poctivý a starý death metal. Dávám si stále dokola novou desku "Fake Salvation" od německých tmářů OVERLORD a těším se, až se zase otevře brána do pekla a já budu moc přejít na druhou stranu. 

Svět je zase jednou velmi temný a všude je jenom jed. Na vlnách špinavé řeky se vznáší nafouknutá těla. Jsem zde správně, v podsvětí a přidávám hlasitost. Ostrý riff, další hřeb, hlava mi pukne tlakem. Smrtící kov ze staré školy, zahraný poctivě a s touhou zabíjet hudbou. 


Jedná se o první album kapely, o debut, který se vám zadře ihned pod kůži. Prašivý, shnilý zvuk, spousta morbidních nápadů. Pokud rádi trávíte svůj čas v záhrobí, tak neváhejte ani chvilku. Fanoušci třeba takových CANCER, MASSACRE, DEATH, BOLT THROWER, budou určitě spokojeni. "Fake Salvation" je albem, které odkazuje na devadesátá léta minulého století. Pánové to dělají elegantně. Přidávají spoustu zajímavých nápadů, momentů, který vám vypálí cejch. Budete mít pocit, že se touláte ulicemi bez světla. Za rohem číhá bestie! Hudba je zde napsána poctivě, obsahuje v sobě feelig a drive. Při poslechu existuje už jenom absolutní tma. Pod nohama vám křupají zbytky zetlelých kostí. Démoni tančí v kruhu a vy neustále přidáváte hlasitost. Zvuk, obal, produkce - vše je v nejlepším pořádku. Rád se k nahrávce vracím a velmi si ji užívám. Pokud se jedná o mě, mohu vám desku jenom doporučit. Dostanete poctivě odvedenou hrobnickou práci, za kterou by se nemusely stydět o hodně slavnější skupiny. Svět je zase jednou velmi temný a všude je jenom jed. Na vlnách špinavé řeky se vznáší nafouknutá těla. Jsem zde správně, v podsvětí a přidávám hlasitost. Věrný, prašivý a reálný death metal ze staré školy!


Asphyx says:

Another nail driven right through the skull. The rust infects my brain and I gradually rot alive. In a cold, moldy dungeon, in the dark and alone. I die slowly, in great pain, with only one goal. To listen to honest and old death metal. I put on the new album "Fake Salvation" by German darkies OVERLORD over and over again and look forward to when the gates to hell open again and I have the power to cross over to the other side.

The world is once again very dark and there is only poison everywhere. There are bloated bodies floating on the waves of the dirty river. I'm right here, in the underworld, turning up the volume. A sharp riff, another spike, my head bursts with pressure. Old school death metal, played with honesty and a desire to kill with music.


This is the band's first album, a debut that gets under your skin immediately. Dusty, rotten sound, lots of morbid ideas. If you like to spend your time in the afterlife, don't hesitate a moment. Fans of such bands as CANCER, MASSACRE, DEATH, BOLT THROWER will be satisfied. "Fake Salvation" is an album that refers to the nineties of the last century. The gentlemen do it elegantly. They add a lot of interesting ideas, moments that will burn your stamp. You'll feel like you're wandering the streets without light. There's a beast lurking around the corner! The music here is honestly written, it contains feelig and drive. Listening to it, there is only absolute darkness. The remains of decayed bones crunch under your feet. The demons dance in circles and you keep turning up the volume. The sound, the cover, the production - everything is in top order. I like to come back to the record and enjoy it very much. As far as I'm concerned, I can only recommend the record. You get an honestly done tombstone job that much more famous bands would not be ashamed of. The world is once again very dark and there is only poison everywhere. Bloated bodies floating on the waves of a dirty river. I'm right here, in the underworld, turning up the volume. True, dusty and real old school death metal!


Tracklist:
01. Counterstrike
02. Eradicated
03. Hideous Reprisal
04. Perpetual Torment
05. Fake Salvation
06. Mental Monstrosity
07. Punctured Sanity
08. Raining Lead
09. Shock And Awe
10. Stabbing Frenzy
11. Voracious Butchering

OVERLORD are :
Johan DE JAGER : guitar / bass /drums
Justus MEINEKE : vocals
Featuring : Nikolay ATANASOV - guitar solo (AGENT STEEL , PROPHECY)

Interview - NECROTESQUE - Dark, razor-sharp death metal!


Interview with death metal band from Netherlands - NECROTESQUE.

Answered Dave Blummel (bass), thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - NECROTESQUE - The Perpetuated Festering (2023):
https://www.deadlystormzine.com/2023/02/recenzereview-necrotesque-perpetuated.html

Ave NECROTESQUE! Greetings to the underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a first long-play full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous work? Where did you want to move and in what are these two records different?

Hi Jacub! First of, thank you for the compliments!

Our first EP we released was a test, to see if people were interested in the music we have in our head. They seem to like it, so we jumped right in after the release of our first EP to start writing new material. We have so many ideas still which we want to make into cool songs, but we also know you shouldn’t overdo it. So we have to pace ourselves.

For this new album we have learned a lot regarding the sound we want to create and we think it is a step up from the EP.

„The Perpetuated Festering“ includes all attributes of good death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of NECROTESQUE?

The first EP was created at home during the Corona/lockdown period. Arjan and I created the guitar parts at home, threw in some guides for drums and send it to the rest of the band to let them do their thing with it. That works for us. So we did it quite similary this time around. Thankfully we did have more time to play the songs together this time so we could also try some things together which i think really reflexts in the energy of this new record.


I have to confirm that I like the production of the album. It still makes me turn up the volume on the hi-fi tower. Who made you a sound that is cruel, raw and dark and animalistic at the same time. How did you find working with him and why him? What studio did you record in and how did it all work?

We (Arjan) did all the pre-production at home. Re-amping the guitars and bass and after that we’ve send it to our Mixer, Rick @ RaRecordings. Who also did our first EP. He also recorded the drums for the first EP and the new album. We are really happy with him because he has the same low bullshit level as we do. Just record the songs and don’t try to add too much bullshit to it. Keep it raw. No time-aligning drums etc. The vocals were recorded partialy at a studio which was just an aweful experience and the rest we did at our drummers at home (who also has a small studio setup at home)

The album has a dead cover. Who is the author? How did you choose the theme and how does it relate to the music on the record?

We contacted an artist through the internet who’s art we really liked. None of us have any drawing talent, so that seems like the best idea. His name on Facebook is Dedy Badic Art. He really captured the exact idea we conveyed to him. The theme is an extension to our first EP with the name „The necrotic grotesque“ where our band name derives from . One of the lines in the lyrics of the Necrotic Grotesque is „A festering blob of flesh without skin“ so it seemed only logical to continue with „The perpetuated festering“ .. just keep on rotting as it were!


I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Holland for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

The Netherlands were at the centre of the development of the European Death Metal sound in the late 80's, together with Sweden of course. Gorefest, Pestilence and Asphyx are probably the holy trinity of the Dutch Oldschool. Imagine listening to those bands when you are a teenager or adolescent and experiencing that scene. It is not hard to understand that 30+ years later, when midlife-crisis strikes, people try to replicate that feeling of being part of a musical revolution. Therefore, bands like Necrotesque and Graceless (which is one of the more contemporary bands we look up to), who tap into that original sound and vibe, receive huge support.

You play death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start NECROTESQUE was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

The idea of the band and it’s direction was a joined idea of me and Arjan. We just wanted to make a no-bullshit death metal band. No (or as few as possible) solos and weird cross-over adventures. Just old school death metal. Where we want to go? Everywhere! Large festivals, small venues, we like to play them all. As long as we have an audience, we want to play. We get quite some energy from performing. So yeah, a tour would be nice!


When I started my blog six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

Yeah you’re doing quite well. We see quite some of your posts!

Our promotion we mostly do ourselves. We (me and Arjan particullary) are very impatient, so waiting for someone else to promote us is quite difficult, haha. We advertise, contact blogs,mags and vlogs. All kinds of way to make our music known to the world. And we visit other gigs as well. To just enjoy the bands, but also to network with venues and other bands. We have also organised some gigs and invited other bands to play with us.

On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as NECROTESQUE? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

We encourage people to share our music. We do not play a genre which will ever make us rich. We play it because we listen to it ourselves and have a lot of ideas for songs. We have merchandise and i hope when people see us play they like us and buy a shirt, cd, cap, patch, etc .. that way we have money for new recordings and new merch. The music people share is a way to the be able to sell this merch.


I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

For me, it’s just what sounds good to me. It gives me energy and calmes me when i’m busy in the head.

Finally, a classic but important question. What is NECROTESQUE planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Czech republic?

We have a couple of nice gigs planned and even a couple in the Czech republic!

Come and see us at „United in Brutality 2023“ in „Kemp U Ferdinanda“ (i hope i’m saying this correctly, haha) on the 8th of September and on the 9th of September in Mlada Boleslav at Club Orthodox

Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „The Perpetuated Festering“ into my head again!

Thank you very much!




------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine