DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 15. května 2023

Recenze/review - IRONMASTER - Weapons of Spiritual Carnage (2023)


IRONMASTER - Weapons of Spiritual Carnage
CD 2023, Black Lion Records

for english please scroll down

Nemám klid ani po smrti. Pochován za hřbitovní zdí. Náhrobek beze jména. Prokletý. Už zase slyším klepání na moji rakev. Má mrtvá milenka mi chce něco říct. Zde, uprostřed záhrobí, máme rádi jenom hudbu, která dokáže probudit naše shnilá těla. Druhé dlouhohrající album švédských IRONMASTER ihned rozhýbalo moje prašivé kosti. Počkali jsme, až nastane absolutní tma a vylezli jsme ven.

Novinka je totiž až po okraj narvaná syrovým smrtícím kovem v klasickém severském stylu. Dunivé, zabijácké rytmy se střídají s podchlazenými pasážemi. Novinka připomíná můj vlastní pohřeb. Ležím v otevřené rakvi a usmívám se. Tady se hraje přesně pro mě. A pro všechny prokleté. 


Jak je asi všeobecně známo, kapela je složena ze zkušených muzikantů - zpěv Roberth Karlsson (SCAR SYMMETRY, FACEBREAKER, Ex-PAN.THY.MONIUM), bicí Janne Jaloma (DARK FUNERAL, AEON, NIGHT CROWNED), basa Jonas Kjellgren (WORLD BELOW, Ex-CENTINEX, Ex-SCAR SYMMETRY). O kvalitu je tak postaráno po všech stránkách. Jonas Kjellgren je podepsán i pod nahráváním, mixem a masteringem. Výsledkem je nahrávka, která vás smete z povrchu zemského. A to nejen po zvukové stránce. Povedl se i démonický obal. Autorem je BlastArt. Skladby jsou napsány s takovým tím starým, poctivým způsobem a feelingem. Pánové sází na jasné, čitelné a zřetelné melodie, které jsou uloženy v rakvích z toho nejkvalitnějšího dřeva. Dělám hrobníka už od devadesátých let minulého století a IRONMASTER si mě získali již předchozím albem "Thy Ancient Fire" z loňského roku (odkaz na recenzi je dole pod článkem). Novinka je potom ještě víc naléhavější, chladnější. Je pro mě velmi příjemné poslouchat ozvěny z onoho světa, procházet se spolu s kapelou mezi stíny a nasávat morbidní atmosféru pohřbů do země. "Weapons of Spiritual Carnage" je deskou, která je určena pro všechny fanoušky zdánlivě opuštěných márnic i ranní mlhy na hřbitově.  Už zase slyším klepání na moji rakev. Je čas jít. Smrt čeká! Švédský mrazivý death metalový vichr! Otisk temnoty a chladu!


Asphyx says:

I have no peace after death. Buried behind the cemetery wall. A tombstone without a name. Cursed. I can hear the knocking on my coffin again. My dead lover has something to say to me. Here, in the middle of the beyond, we only like music that can awaken our rotten bodies. The second full-length album from Sweden's IRONMASTER immediately moved my dusty bones. We waited until it was absolutely dark and climbed out.

The new album is stuffed to the brim with raw death metal in classic Nordic style. Thumping, killer rhythms alternate with chilling passages. The new songs reminds me of my own funeral. I'm lying in an open coffin, smiling. This is playing just for me. And for all the damned.


As is probably well known, the band is composed of experienced musicians - Roberth Karlsson (SCAR SYMMETRY, FACEBREAKER, Ex-PAN.THY.MONIUM) on vocals, Janne Jaloma (DARK FUNERAL, AEON, NIGHT CROWNED) on drums, Jonas Kjellgren (WORLD BELOW, Ex-CENTINEX, Ex-SCAR SYMMETRY) on bass. Quality is guaranteed in all aspects. Jonas Kjellgren is also responsible for recording, mixing and mastering. The result is a recording that will blow you away. And not just the sound. The demonic cover artwork is also a success. The author is BlastArt. The songs are written with that old, honest way and feeling. The gentlemen rely on clear, legible and distinct melodies, which are housed in coffins made of the finest wood. I've been a gravedigger since the 1990s, and IRONMASTER have won me over with their previous album "Thy Ancient Fire" from last year (link to the review is at the bottom of the article). The new one is then even more insistent, chillier. It's very pleasant for me to listen to echoes from that world, to walk with the band among the shadows and to soak up the morbid atmosphere of burials in the ground. "Weapons of Spiritual Carnage" is a record that is for all fans of seemingly abandoned morgues and the morning mist in the cemetery. I can hear the knocking on my coffin again. It's time to go. Death awaits! Sweden's freezing death metal whirlwind! The imprint of darkness and cold!


Recenze/review - IRONMASTER - Thy Ancient Fire (2022):
https://ironmasterblacklion.bandcamp.com/album/weapons-of-spiritual-carnage


Tracklist:
01. Solemn Pestilence
02. Ocean of Searing Hatred
03. Weapons of Spiritual Carnage
04. Infinite Virulent
05. Monolithic Suppressor Engaged
06. Cast into the Hollow
07. Implications Of Sacral Time
08. Lies of Apathy
09. Bringer of Deception
10. Dismantling Eternity

band:
Janne Jaloma -Drums
Jonas Kjellgren - Guitars, Bass
Roberth Karlsson - Vocals



neděle 14. května 2023

Recenze/review - HYPNOS - Deathbirth (2023)


HYPNOS - Deathbirth
EP 2023, Einheit Produktionen

for english please scroll down

Zrozeni v bolestech celý život hledáme smysl vlastního bytí. Trápíme se, radujeme, děláme spoustu chyb a doufáme, že spatříme světlo na konci tunelu. Jedinou jistotou je smrt. Umíráme a rodíme se a jsme přesvědčeni o své důležitosti. Přitom bychom měli spíše pokleknout před věčností, přírodou a být pokorní. Kdysi dávno jsem našel spoustu odpovědí na své otázky v hudbě. HYPNOS pro mě vždy byli kapelou, která mě donutila k zamyšlení. 

Letos přicházejí s novým EP s příznačným názvem "Deathbirth". Album jsem si přinesl domů a znovu jsem zažíval takové ty těžko popsatelné pocity. Hlavou mi létaly zběsilé myšlenky. Jaká novinka asi bude? Těšil jsem se hlavně na dvě nové skladby. Nejsem totiž moc velký příznivec různých coverů a předělávek. Zapnul jsem přehrávač a podal jsem ruku démonům. Ztratil jsem se v krásném světě morbidní fantazie a novinku si neskutečně užíval. 

Nakonec jsem ocenil i oba covery i remake. Může za to zvuk, aranže, celková atmosféra. To je jedna z věcí, které mám na téhle kapele tolik rád. Jejich hudba má v sobě velkou spoustu do černa zabarvených nálad. Zmínit musím i obal, který je velmi povedený a líbí se mi i jako symbol. Pravdou ale je, že podobný použili i CANDLEMASS na svém posledním albu. Na tričku se ale vyjímá nádherně. Po formální stránce dostane fanoušek vše potřebné. Mě jde ale hlavně o hudbu, která je tentokrát takovým volným pokračováním předešlé desky "The Blackcrow" z roku 2020. Zase se cítím, jako bych se procházel podél hranice mezi naším a oním světem. Někde v těchto místech se potkávají přízraky, nemrtví i čerstvě narození. Vše se odehrává v kruhu a každý konec je zároveň počátkem. Na "Deathbirth" působí HYPNOS jako našeptávači, jako opravdoví démoni ze starých časů, kteří se vrátili, aby nám předložili syrový smrtící kov s černým odérem. A dělají to elegantně a s nadhledem zkušených mistrů. Navíc, tuhle smečku poznáte během několika prvních tónů. Nedá mi to a musím to napsat. Poslední roky je hrozně příjemné být fanouškem. Od kapely dostáváme přesně, to co chceme. Spoustu temné energie, zajímavých riffů, zničujících bicích a songů, které se posluchači doslova zadřou pod kůži. Zrozeni v bolestech celý život hledáme smysl vlastního bytí. Trápíme se, radujeme, děláme spoustu chyb a doufáme, že spatříme světlo na konci tunelu. Jedinou jistotou je smrt. A také HYPNOS. Temná, démonická death metalová definice věčnosti!


Asphyx says:

Born in pain, all our lives we search for the meaning of our own existence. We suffer, we rejoice, we make many mistakes and hope to see the light at the end of the tunnel. The only certainty is death. We die and are born convinced of our importance. Yet we should rather kneel before eternity, nature and be humble. A long time ago, I found many answers to my questions in music. HYPNOS have always been a band that made me think.

This year they come out with a new EP fittingly titled "Deathbirth". I brought the album home and once again experienced those hard to describe feelings. I had frantic thoughts running through my head. What's the new album going to be like? I was especially looking forward to the two new songs. I'm not a big fan of covers and remakes. I turned on the player and shook hands with the demons. I got lost in a beautiful world of morbid fantasy and enjoyed the new stuff immensely.


In the end, I appreciated both the cover and the remake. It's the sound, the arrangements, the overall atmosphere. That's one of the things I love so much about this band. Their music has a great amount of black-tinged moods in it. I must also mention the cover art, which is very hilarious and I like it as a symbol as well. But the truth is that CANDLEMASS used a similar one on their last album. But it looks great on a t-shirt. Formally, the fan gets everything they need. But for me, it's all about the music, which this time is such a free continuation of the previous album "The Blackcrow" from 2020. Somewhere in these places ghosts, the undead and the newly born meet. It all happens in a circle, and each ending is also a beginning. On "Deathbirth", HYPNOS act as whisperers, like true demons from the old days who have returned to present us with raw death metal with a black odor. And they do it with the grace and insight of experienced masters. Moreover, you'll recognize this band within the first few notes. I can't help but write it down. It's been a pleasure to be a fan these last few years. We get exactly what we want from the band. Lots of dark energy, interesting riffs, devastating drums and songs that literally get under the listener's skin. Born in pain, we've been searching for the meaning of our existence all our lives. We suffer, we rejoice, we make many mistakes and hope to see the light at the end of the tunnel. The only certainty is death. And HYPNOS. Dark, demonic death metal definition of eternity!



about HYPNOS on DEADLY STORM ZINE:

Report, photos - HYPNOS, FLESHLESS, PIKODEATH - Death Metal Forever Tour 2022 - Teplice, club HVJEZDA - 19. 2. 2022:



Tracklist:
1. DEATHBIRTH PT. 1 / BIRTH (Nová skladba)
2. DEATHBIRTH PT. 2 / DEATH (Nová skladba)
3. INFERNATIONAL (Remake skladby z dema a debutního alba Hypnos)
4. SHORT REPORT ON THE RITUAL CARNAGE (Cover Krabathor)
5. LIGHT HATES ME (Cover Six Degrees of Separation)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý čtvrtý - Podivný rituál v Senci


Příběh čtyř stý čtvrtý - Podivný rituál v Senci

Ale to víte, že jsme se také občas pohádali. Žádný vztah není dokonalý. Je ale potřeba na něm pracovat. Tenkrát ještě nebylo tak časté, aby si dávali lidé od sebe oddych, bydleli každý jinde a scházeli se dlouhé roky jen, když měli zrovna chuť. Naučili jsme se překonávat překážky. Jednou takhle myslím ve středu, jsem svoji milou pěkně naštval. Seděli jsme jak jinak v hospodě a já, navyklý na to, že každý metalista je kamarád, jsem kývl, aby si k nám sednul. Mě přišel poměrně zábavný, ale manželka měla přeci jen lepší pud sebezáchovy. Byl to magor, o tom žádná, ale já byl rozevlátý student čtoucí Kerouaca, na to nezapomínejte. Lítal jsem na oblacích a užíval si svobodu. Naštvala se a šla na kolej, ať si přijdu, až s tím debilem skončím.

Ale no tak, drahá, vždyť je svým způsobem zábavný. Ne, není, má zlý pohled. Na to já dám. Dostal jsem pusu a zůstal jsem s ním sám. Na jméno si moc nepamatuji, co ale vím bylo, že byl ultra šíleně true black metalista. Všude samej cvoček na bundě, dokonce i tetování, což nemíval skoro nikdo. Seděl jsem a nejdřív si myslel, že ho budu tak trošku studovat. Byl jsem zvědavej, co z něj vyleze. To vám byl samej rituál, mrtvoly, pitevny. Mluvil i o mrtvých zvířatech a to prosím v době, kdy ještě nebyl každej druhej sériovej vrah. Že prý mají partu a vyvolávají duchy. Jestli mám čas, rádi přivítají nové členy. Nevěděl jsem, fakt jsem netušil, jestli to myslí vážně. Jako puberťáci jsme taky byli děsný tvrďáci a koukali na horory a pak si dělali prdelky, když jsme strašili holky. To mě ale nějak přešlo, protože mi zemřeli kamarádi a moje dívka. Vždycky jsem všechny ty mrtvolky, pentagramy a děsivý pózy bral jako nadsázku, myslel jsem si, že to tak berou i ostatní metly. Ve většině případů to tak je. Tenhle byl ale ukázkovej blb.

To jsem ale netušil, možná jsem byl ještě důvěřivý. Říkal jsem si, tak co, zajdeme na pivko, pokecáme, on taky mluvil o deskových hrách, jako je Dračí doupě a tak jsme měli spoustu společných zájmů. Sedneme na trolejbus a jedem na Doubravku. Moc tuhle čtvrť neznám, tak jsem byl překvapený z uliček, z výstavby a nakonec i z malého pajzlu. U stolu už seděli. Tři kluci a tři holky. Všichni mi přišli takový nedomrlý, ale to jsem přikládal tomu, že dávají větší důraz na svoje myšlení, než na tělo. Představili jsme si, děvčata mě hned vzala mezi sebe, ale mluvila tak nějak zvláštně. Šíleně negativní, hrozně depresivní. Mezi nima sedím já a tlemím se, jak je mým zvykem. Po řekněme pátém pivu na mě ale taky padne splín. Oni mluví jak černá kronika. Kde se zrovna stalo v Plzni něco hrozného. Vraždy, přepadení, násilí. Po nějaké době jsem měl pocit, že všechno je jenom temné. Myslel jsem si, že to bude hlavně o muzice, ale mýlil jsem se. To byla parta psychoušů, kteří se našli v black metalu. 

My chodíme na místa, kde se stalo něco hrozného. Ukázali mi mapu okolí Plzně, kde měli zakřížkováno, kde se staly vraždy, kde někdo zemřel. Oklepal jsem se zimou. Bože, řekl jsem a oni se obráceně pokřižovali. Dopili jsme a vydali se na cestu. Už se smrákalo a mě u prvního křížku kousek od Strženky, kde mělo zahynout nějaké mladé děvče kvůli pár korunám, začalo mrazit v zádech. Normálně mě napadlo, že mě někde kousek za městem zamordují. Takových míst jsme navštívili několik. Vždycky si stoupli do kruhu a pronášeli zvláštní slova. Něco jako modlitby, ale zvrácené, negativní. Nejdřív jsem si myslel, že je to další prdel, že jsem se svíčkovýma bábama, jen mladšíma, ale oni tomu fakt věřili. Hlavně tedy ten, co mě přivedl. Říkejme mu třeba Martin. Ten se vyloženě ve všem vyžíval. Mluvil tlumeným hlasem, odříkával přesné popisy toho, co se stalo. Detaily, o kterých vůbec nevím, jestli byly pravdou nebo si je vymýšlel. Podříznutá hrdla, znásilnění (to vždycky jedna z čarodějnic vyhrkla). Nejhorší bylo, že mu všichni viseli na rtech. Jak nějaká sekta (což jsem ještě ani nevěděl, co to znamená).

Toulali jsme se lesem, pili rum a vodku z lahve a já jsem byl pořád zvědavý, jak to dopadne. Nakonec, po mnoha dalších zastaveních, jsme skončili v Senci. Už notně opilí jsme zalezli do baráku, který prý patří Martinově babičce. Musela být hodně věřící, protože všude byly kříže a a další náboženské artefakty. Vlezli jsme na půdu a sedli si do kruhu. Hlavou mi problesklo, že bych měl zdrhnout. Ruce sepnuté, Martin byl ve svém živlu. Nevím, netuším, jestli to nebyl podvod, ale spíše ne. Půdou se občas ozvaly divné zvuky. Nářek, o kterém sem si nejdřív myslel, že je meluzína, ale venku vůbec nefoukalo. Dnes jsme se tu sešli, abychom vyvolali ducha vraha Pilčíka. Cože, koho? Zeptal jsem se a oni mě seřvali, abych držel hubu, že takhle nepřijde. Náš velekněz, jak si začal náhle říkat, nakreslil pentagram. Stále mi to připadalo jako sranda, ale už jsem pochyboval.

Jenže pak se holky svlékly donaha a on vytáhl nůž. A doprdele, řekl jsem potichu. Slyšeli mě. Jedna z divoženek na mě zasyčela. Očividně neměli všichni jenom alkohol. Moje tvrzení bylo pravdivé, po chvilce mi nabídli nějaký prášek. Rozdrcenou směs. Odmítl jsem. Nechci, když už, tak maximálně pivo. Zakřičel na mě, že ale pak nebudu mít ten správný prožitek. Poslal jsem ho do prdele. Jedovatě se usmál a nechal mě být. Dvojice se začaly mazlit a já si říkal, aha, tak jim jde o grupáč, o tom jsem už slyšel od holek z práv. No ale, proč ty kraviny okolo? Zalezl jsem raději do stínu. Hrál nám nějaký black metal, ale sorry, tohle jsme neznal. Na place, mezi starými bednami, se vesele šukalo. Nevěděl jsem, co s očima. Zajímavější ale bylo to, co dělal Martin. Pobíhal okolo s nožem, u každé dvojice se zastavil, chvíli se na ně díval a povzbuzoval je. Pak se řízl do ruky nebo do stehna. Ne moc hluboko, ale krev vidět byla. Celá scenérie gradovala, dívky nebyly příliš hezké, tak jsem jen skromně klopil zrak. Ale byly ve zvláštním rauši. Najednou jako když utne. Na jedné bylo vidět, že by ráda pokračovala, ale asi měla celá akce jasná pravidla.

Dámy se ohnuly a Martin je začal švihat přes zadek nějakým prutem. Bylo na něm vidět, že tohle mu dělá fakt dobře. Hlavně, když vykřikly. Na mě toho bylo ale už moc. Kurva, kde jsem se to zase ocitl. Proč se na mě pořád lepí takoví kreténi? Neměl jsem ale čas ve svých úvahách pokračovat. Mistr a šílenec v jedné osobě se totiž také svlékl do naha. Byl pomalovaný nějakou černou barvou. Lehl si doprostřed na pentagram a zachvátil ho ďas. To by řekla moje babička. Netuším, jestli to bylo návykovými látkami nebo tím, že se dostal do děsivého stavu, ale vypadalo to uvěřitelně. Nejdřív mumlal a křičel, poulil oči, drásal se nehty do celého těla, potom si sedl a začal mluvit úplně jiným hlasem. Vyprávěl nám o tom, jak zabíjel lidi, jak kradl, jak mučil mladé děvče. Všechno vypadalo hrozně reálně, že se to děje právě teď a tady. Jestli byl Martin podvodník, tak rozhodně i velmi dobrý herec.

Bylo to hnusný, šokující, hrozně divný. Mluvil dlouho a mě nebylo vůbec příjemně. Když už byl konečně konec, podíval se na mě. Byl zase tím obyčejným švihlým black metalistou. Řekl úplně klidně něco o tom, že je konec a že se může začít šukat. Nikdo se nenechal pobízet. Jenže to bylo jiný. Všiml jsem si, že už nespí jen kluci s holkama, ale že se to různě kombinuje. Za mnou přišel jeden takovej tlustej hnusnej a zeptal se mě, jestli se nechci přidat. Řekl jsem že ne a on se usmál. Byl to spíš škleb a poslední věc, která mě donutila zdrhnout. Křičeli za mnou, řehtali se. Jako malí ďáblové. Skočil jsem z prvního patra, ze střechy a narazil si kotník. Ale musel jsem pryč. Nebyl jsem úplně střízlivý, ale podivný rituál v Senci bych už nechtěl nikdy zažít. Pajdal jsem tmou, v domnění, že vím kudy. Co to bylo kurva za lidi? Čekal jsem chlastačku s metlama a ono tohle? 

Všude kolem sebe jsem viděl přízraky. Všechno, co mi celé odpoledne i noc hustili do hlavy, se jakoby zhmotnilo. Navíc byla fakt tma. Vím, že jsem se vyloupl někde u Boleváku a pak už jsem šel podle turistických značek. Na kolej jsem se dopajdal, když už svítalo. Blondýnku jsem probudil, jak jsem se snažil převléct. No ty vypadáš, hele řekni mi, že jsem měla pravdu? Vypadáš totiž, že si viděl peklo? Usmála se. Chvíli jsem něco blekotal, tak mě nechala. Spal jsem celý den a měl děsný sny. Najedl jsem se a pak šel zase spát. Musel jsem taky do školy. Bylo sice po zkouškovém, ale někteří profesoři vyžadovali stoprocentní účast. Myslel jsem ale na něco jiného. Zašel jsem i do knihovny a našel si, kdože to byl vlastně Pilčík. Když jsem spis dočetl, šel jsem se vyblejt na záchod. Byl jsem bledý, podlamovaly se mi nohy. On ten kretén chtěl vyvolat ducha takový zrůdy? Tenhle chlap doopravdy zavraždil spoustu lidí. Byla to lidská bestie a podle mapky bydlela kousek od domu, kde jsem zažil tuhle hnusnou akci. 

Začal jsem si dávat větší pozor na lidi a taky dal víc na svoji ženu. Zlo je totiž zákeřné a nikdy nevíte, odkud se může vynořit. Taky jsem si uvědomil, že i metalisti můžou bejt pěkný svině. Raději jsem hledal dobro a snažil se obklopovat milými a hodnými lidmi. Nejsme tu navěky, tak proč se potácet ve tmě? No nemám pravdu? Opatrujte se a děkuji za pozornost.
 
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 13. května 2023

Recenze/review - NIGHTMARER - Deformity Adrift (2023)


NIGHTMARER - Deformity Adrift
CD 2023, Total Dissonance Worship, Vendetta Records, Blood Blast Distribution

for english please scroll down

Někdy bývám překvapený, jakou podobu na sebe ďábel bere. Bývá milým společníkem, umí naslouchat jako kněz. Otevřete mu svoji duši a prodáte ji peklu. U některé hudby si připadám, jako bych padal po zádech do hluboké jámy. Rozpadnu se na tisíc kousků a umírám v šílených bolestech. Kývám se do rytmu a drásám si obličej do krve. Na nové album floridských NIGHTMARER jsme čekali pět let. Pánové jsou zpět a opět působí jako jezdci apokalypsy.

Démonický, technický death metal se spoustou zajímavých a neotřelých momentů. Zavřete za sebou bránu a nechte se sežehnout plameny pekelnými. Skladby jsou opět napsány s neskutečnou a zničující silou. Je v nich nakumulován vztek, nenávist a spousta nahrubo nasekané tmy. Smrt zase jednou tančí se Satanem. Tentokrát oba ukázali svoji krutou, ošklivou tvář.


Není žádným tajemstvím, že pod kapelou jsou podepsáni zkušení muzikanti (ALLUVIAL, CONVULSING, CIGAN, THE OCEAN). Ti se opět sešli, aby nám předložili shnilé kousky smrtícího kovu ve stylu IMMOLATION, ULCERATE, GORGUTS, SUNLESS, MITHRIDATUM. Jedná se o velmi bolestivou, disonantní symfonii, u které se stanete jen zcela zbytečným kusem masa. Představte si starý opuštěný chrám, do kterého se chodíte dlouhé roky modlit. Právě jste zjistili, že vám celý život lhali. Songy jsou napsané s takovým tím starým, poctivým a uvěřitelným stylem. Jejich dlouhodobý poslech způsobuje prokletí. NIGHTMARER hrají těžko uchopitelnou hudbu z jiných sfér, ale i přes její složitost a náročnost si v sobě udržují drive a feelling. Podobná alba se líbí démonům, padlým andělům i všem, kteří poznají přetvářku. Songy jsou mocné, s velmi masivním a ostrým zvukem Raphaël Bovey (Mixing, Mastering). Celkový dojem potom velmi vkusně doplňuje zajímavý obal od Jeanne Comateuse, jejíž práce se stala doslova poznávacím znamením kapely. Američané balancují někde na tenké hranici mezi šílenstvím a normálností. A dělají to velmi elegantně a se značnými zkušenostmi. Osobně se mi nejvíc líbí určitý neklid, chvění, které je v jejich nové nahrávce obsaženo ve velmi velké míře. Někdy bývám překvapený, jakou podobu na sebe ďábel bere. Tentokrát nám ukázal svoji děsivou tvář. Poslouchejte "Deformity Adrift" a určitě mi dáte za pravdu. Démonická, disonantní, technická death metalová symfonie!


Asphyx says:

Sometimes I am surprised at the form the devil takes. He can be a kind companion, he can listen like a priest. Open your soul to him and you will sell it to hell. Some music makes me feel like I'm falling down a deep pit on my back. I break into a thousand pieces and die in mad pain. I'm swaying to the rhythm and scratching my face until it bleeds. We've been waiting five years for a new album from Florida's NIGHTMARER. The gentlemen are back and once again they are the horsemen of the apocalypse.

Demonic, technical death metal with a lot of interesting and novel moments. Close the gate behind you and let the flames of hell consume you. The songs are once again written with incredible and devastating power. There is anger, hatred and a lot of coarsely chopped darkness accumulated in them. Death once again dances with Satan. This time, both show their cruel, ugly faces.


It is no secret that the band is signed by experienced musicians (ALLUVIAL, CONVULSING, CIGAN, THE OCEAN). They have once again come together to present us with rotten pieces of death metal in the style of IMMOLATION, ULCERATE, GORGUTS, SUNLESS, MITHRIDATUM. This is a very painful, dissonant symphony, where you become a completely useless piece of meat. Imagine an old abandoned temple that you have been going to for years to pray. You've just discovered that you've been lied to all your life. The songs are written with that old, honest and believable style. Listening to them for a long time causes a curse. NIGHTMARER play hard to grasp music from other realms, but despite its complexity and difficulty, they maintain drive and feelling. Similar albums appeal to demons, fallen angels, and anyone who recognizes disguise. The songs are powerful, with a very massive and crisp Raphaël Bovey (Mixing, Mastering) sound. The overall impression is then very tastefully complemented by the interesting cover artwork by Jeanne Comateuse, whose work has literally become a hallmark of the band. The Americans balance somewhere on the thin line between madness and normality. And they do it very elegantly and with considerable experience. Personally, what I like most is a certain restlessness, a trembling that is present in their new record to a very large extent. Sometimes I'm surprised what form the devil takes. This time he showed us his scary face. Listen to "Deformity Adrift" and you'll definitely give me the benefit of the doubt. A demonic, dissonant, technical death metal symphony!



Tracklist:
01. Brutalist Imperator 
02. Baptismal Tomb 
03. Throe Of Illicit Withdrawal 
04. Tooms 
05. Suffering Beyond Death 
06. Taufbefehl 
07. Hammer Of Desolation 
08. Endstadium 09. Obliterated Shrine

band:
John Collett - Vocals
Simon Hawemann - Guitars
Keith Merrow - Guitars
Brendan Sloan - Bass
Paul Seidel - Drums

Info - Execration / Ghastly / Mörkhimmel - Klub 007 Strahov - 23.5. 2023


Execration / Ghastly / Mörkhimmel

23.5. 2023

Klub 007 Strahov

Že sousloví skandinávský death metal nemusí nutně znamenat jenom podladěné melodické popěvky ve flanelových košilích, nebo ještě hůř podladěné melodické popěvky o plném pupku piva a draku na kmíně, tě přesvědčí dvojice chmurných hrobokopů Execration a Ghastly. Meziplanetární disharmonický death metal, komplikující posluchači život atonální muzikou a přemýšlivou okultní atmosférou. Sestavu dolní lokální smrtonoši Mörkhimmel s novym materiálem!






---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 12. května 2023

Info - ANTITREND OPEN AIR FESTIVAL 2023


ANTITREND OPEN AIR FESTIVAL 2023

Kapely:

INGROWING
CYNESS (DE)
ROTTENNESS (MEX)
VISIONS OF DISFIGUREMENT (UK)
ANIMALS KILLING PEOPLE (USA)
MINCING FURY
GORGATRON (USA)
BASEMENT TORTURE KILLINGS (UK)
POPPY SEED GRINDER
BOWEL FUCK
MURDER RAPE AMPUTATE
FATALITY
MELMOSH (AUT)
LUDRA
LEPTOSPIROSY


24.6.2023

Žabčice u Brna

Start 13:00




+420 778 144 578

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - GRAVE DESECRATOR - Immundissime Spiritus (2023)


GRAVE DESECRATOR - Immundissime Spiritus
CD 2023, Independent/Caverna de Sangue Productions (Licensed to multiple labels)

for english please scroll down

Jdu opět po stopách krve. Ze stěn stéká hnis a do kostí mi proniká chlad. Hluboko pod zemí, někde v místech, o kterých se říká, že jsou vstupem na onen svět. Našlapuji opatrně a pod nohama mi křupají zbytky prašivých kostí. Potkávám přízraky, které se navěky toulají v nicotě. Někde tady, ve starých opuštěných kobkách, musela vznikat i nová nahrávka brazilských black death metalistů GRAVE DESECRATOR.

Otevírám rezavou bránu a ihned mě sežehnou pekelné plameny. Tahle deska je opravdová, nekompromisní a ortodoxní. Přesně jak to mám rád. Žádné zbytečnosti, zásah přímo do srdce. Již na první poslech zaujme plesnivý zvuk a nahrubo nasekaná tma, která ze songů odkapává jako krev z čerstvé rány. 


Je to válka s nebem ve stylu SARCOFÁGO, HOLOCAUSTO, MUTILATOR, PROCLAMATION, BLASPHEMY, SACROCURSE. Útok je veden s velkou silou a černou energií. Líbí se mi démonický motiv na obalu, který přesně vyjadřuje to, co se na albu odehrává. Pradávný tajemný rituál. Nejdůležitější pro mě potom je, že kapele věřím každou notu, každý riff, každý úder bicích. Jedná se o řev bestie ze starých časů, kdy se na nějakou tu špínu nehledělo. Skladby jsou napsány s jediným účelem. Zabít vás hudbou. Brazilci jsou staří psi, kteří moc dobře vědí, jak mě zaživa pohřbít. Jsem při poslechu "Immundissime Spiritus" prokletý. Potácím se v nekonečné mlze, bloudím v chodbách podzemí. Těším se, až konečně přejdu na druhou stranu. Do Hádovy říše. GRAVE DESECRATOR uspořádali velmi krutý, děsivý rituál k vyvolávání temných sil. Slyším ozvěny z katakomb a desku si rvu neustále pod tlakem do hlavy. Je v ní vše, co od dobrého extrémního metalu vyžaduji. Zajímavé motivy, popraskané lebky, špína i tma. Jako celek má potom album záhadnou, nebál bych se napsat magickou, atmosféru. Už dávno nejsem v současném zkaženém světě. Daleko od přetvářky a lží si užívám ryzí zlo. Ze songů odkapává vztek, nakumulovaná nenávist, nihilismus, smrt. Jedná se o zběsilou jízdu od začátku do konce. O nábojnici, která vám prolétne hlavou. Budete navěky zavrženi, prokleti a zničeni. Pokud jste fanoušci podobných zvrácených seancí, tak neváhejte ani chvilku. Deska se opravdu povedla. Okultní, démonická black death metalová magie! Kult smrti!


Asphyx says:

I'm following the blood trail again. Puss is dripping from the walls and a chill is penetrating my bones. Deep underground, somewhere in places that are said to be the entrance to the other world. I tread carefully, and the remains of scabby bones crunch under my feet. I meet ghosts that wander forever in nothingness. Somewhere here, in old abandoned dungeons, the new record of Brazilian black death metallers GRAVE DESECRATOR must have been made.

I open the rusty gates and am immediately consumed by the flames of hell. This record is real, uncompromising and orthodox. Just the way I like it. No frills, straight to the heart. From the first listen, the musty sound and the coarsely chopped darkness that drips from the songs like blood from a fresh wound.


It is a war with the sky in the style of SARCOFAGO, HOLOCAUSTO, MUTILATOR, PROCLAMATION, BLASPHEMY, SACROCURSE. The attack is conducted with great force and black energy. I like the demonic motif on the cover, which accurately expresses what is happening on the album. An ancient mysterious ritual. The most important thing for me then is that I trust the band with every note, every riff, every drum beat. This is the roar of the beast from the old days, when some of the dirt didn't matter. The songs are written with one purpose. To kill you with music. The Brazilians are old dogs who know very well how to bury me alive. I'm cursed when I listen to "Immundissime Spiritus". I stumble in the endless fog, wandering in the underground corridors. I look forward to finally crossing over to the other side. To the realm of Hades. The GRAVE DESECRATOR has organized a very cruel, terrifying ritual to summon dark forces. I can hear the echoes from the catacombs, and I'm ripping the record into my head under constant pressure. It's got everything I demand from good extreme metal. Interesting themes, cracked skulls, dirt and darkness. As a whole, the album has a mysterious, I wouldn't be afraid to write magical, atmosphere. I'm long gone from the present corrupted world. Far from the pretence and lies, I enjoy pure evil. The songs drip with anger, accumulated hatred, nihilism, death. It's a frantic ride from start to finish. A bullet that goes through your head. You'll be damned, cursed and destroyed forever. If you're a fan of such twisted séances, don't hesitate a moment. The record is really good. Occult, demonic black death metal magic! Death cult!


about GRAVE DESECRATOR on DEADLY STORM ZINE:


Interview - GRAVE DESECRATOR - We play/compose with fury and rebellion, provoking the disgust in make part of such a world of shit!


Track Listing:
01. Necromantical Hex
02. Death Misery Ecstasy
03. Finis Hominis
04. Missa Pro Defunctis
06. Occult Bewitchment
07. Miasma
08. Fuck the Dead (GG Allin cover)
09. Rapists from the Cross
10. Whited Sepulchre

Current Lineup:
Butcherazor – vocals and guitars
Mkult – drums
A. Círio Sacrilege – guitars
Nathan Wicked (Poisonous/Sutura) – Bass

Immundissime Spiritus will be released through the following labels:

Chile: Morbid Ways To Die (Cassette)
Colombia: Tanatofobia Prods. (CD + T-shirt)
Peru: Goat Eyaculation Records (Cassette)
Switzerland: From Deepest Records (CD)


Follow Grave Desecrator:

KNIŽNÍ TIPY - Zatmění - Jo Nesbø (2023)


Zatmění - Jo Nesbø
2023, Kniha Zlín

Udělal jsem zase jednou velkou chybu, že jsem se před přečtením knihy podíval na hodnocení ostatních čtenářů. Nevím, asi jsem už starej, ale poslední roky to je jako s filmy. Ty, co mají sto procent, tak se mi nelíbí. Ono taky, dnes může být každý kritikem. Před lety vám stačila jedna mrtvola, dnes jich musíte mít hned několik. Vrah je zásadně bestií, neskutečným úchylem. Mě se Zatmění líbilo. Harry Hole se vrátil. A jedná se o poctivou detektivku, thriller, který se mi velmi dobře četl. Nějak nechápu připomínky, že je děj překombinovaný. Jednoduše není. Stačí mít trošku větší fantazii. Harry samozřejmě hodně pije, ale stále si zachovává svůj styl. Je fakt starej, ale to já se už někdy cítím také. Možná právě proto se mi líbí jeho uvažovaní, způsob vyšetřování. On totiž Jo Nesbø ctí starou poctivou detektivní školu. I když se to občas nezdá. Musím vám prozradit ještě jednu věc. Jakmile nebyl v jeho knihách tenhle hrdina, nebavily mě. Je to vlastně zvláštní, ale jakoby mi v nich něco chybělo. 

Venku už zuřilo jaro, byl jsem zase dlouho venku a celá rodina si zalezla do svých koutů. Každý bychom měli mít i nějaký ten prostor pro sebe. Nasadil jsem sluchátka, dal si do nich starý poctivý death metal a začal jsem číst. Chytil jsem se vlastně hned. Začetl jsem se a těšil se na každou další kapitolu. Pravdou ale je, že já beru četbu, stejně jako poslech hudby, jako relax, odpočinek. Hele a prozraďte mi, jak může někomu vadit, že se v thrilleru objeví několik slepých uliček, návodných pachatelů a důvody k přemýšlení? Nechápu to, dnešní lidi už jsou zmlsaný, pozoruji to ve všech oblastech života. Kolem umírají lidé a nikdo už ani nezvedne hlavu. Nuda, co? Ze všech stran na nás útočí šílené množství informací, které většinu jedinců zcela pohltí. Některým z toho začne hrabat, jiní už vůbec nežijí v realitě. Mnozí čtou tohohle autora už jen kvůli tomu, že je slavný. Ale to je přeci celé omyl. Někteří spisovatelé mívají slabší knížky, ale na Jo Nesba je myslím stále spolehnutí. Alespoň tak to vnímám já.

Já vím, mladí už nečtou skoro vůbec, pro ně jsou písmenka nuda. Zajímají je jen obrázky nebo ještě lépe videa. Musí šokovat. Co je proti tomu několik mrtvých. Přitom, většina postav v tomhle příběhu jsou zkrachovalci, lidé, kteří by neměli být vzorem. Zajímavé téma, nemyslíte? Jde jim ale o to, zachovat si důstojnost a čest. Hledají pravdu, která ale dnes už asi nikoho nezajímá. Harry Hole mi připomíná detektivy z mého mládí. Jdou si svojí cestou, bývají nevrlí, nespolehliví. Ale zase na druhou stranu, mají talent a dokáží se vžít do mysli šílence. Šustil jsem v rohu stránkami a nechápal jsem kritiku, která na tuhle knihu směřuje. Mě se četla fakt velmi dobře. Ihned jsem se naladil na autorovu notu a rochnil jsem si v jeho jazyku, výrazech, nápadech. Na první nádech jsem přečetl za jedno odpoledne asi půlku. Druhý den jsem plynule navázal a Zatmění dorazil. Ihned jsem předal knihu dál a manželka má stejný názor jako já. Líbila se. Jediné, co mě mrzelo, tak že jsem musel čekat, až si budeme moci o knize pokecat. 

Já prostě tyhle severské příběhy miluju. Atmosféru, uličky, počasí, chlad a temnotu. Celý život ke Skandinávii inklinuji. Bohužel, nikdy jsem tam nebyl a nevím, jestli se tam někdy podívám. Zatím máme dvě rozežrané děti, jestli mi rozumíte. A tak cestuji alespoň pomocí knížek. Toulám se pod lampami, piju ve stejném baru jako Harry. Představuji si jednotlivé postavy, vidím je před sebou. Koukáme se spolu na měsíc, který je tentokrát zalitý krví. Víte, já musím autorovi věřit, jinak mě nebaví. Ať si každý říká, co chce, ale Jo Nesbo je stále velmi dobrý vypravěč, který umí vytvořit napětí, vystavět zápletku a k tomu to dělá elegantně a s nadhledem. Co chtít víc? Myslím, že nic dalšího ani netřeba. Pro mě určitě ne. Už jsem to psal několikrát. Pro mě je čtení velmi křehká, osobní záležitost. Pavučina mezi mnou a autorem je vystavěna za dlouhé roky. U Nesba to platí několikanásobně. Co vy na to? Navnadil jsem vás? Já myslím, že pokud máte rádi severskou krimi, neměli byste váhat.

Jen nesmíte číst komentáře od zmlsaných čtenářů. Nebo se účastnit diskuzí na internetu. Vždycky se totiž většinou vyjadřují lidé, kteří jsou negativní ze své podstaty. Jedovatá slina se plive o hodně lépe, než pochvala. Možná právě proto si tolik vážím vaší podpory. Chtěl jsem, aby byly moje tipy záležitostí pro fanoušky dobré literatury. Snad se mi to alespoň trošku povedlo. Harry Hole je starej chlap, se kterých jsme toho prožili spoustu. Byla by velká škoda, kdybychom poslední knížku o něm vynechali. Já si to alespoň myslím. Děkuji vám moc za pozornost a mějte se co nejlépe. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Měsíc se zalévá krví. Třináctý případ Harryho Holea.

Harry se vrací domů z Los Angeles, kde se marně snažil upít se k smrti. V patách má vymahače dluhů a před sebou vraždu dvou mladých žen. Ze zločinu je obviněn známý realitní magnát. Pokud Harry do deseti dnů najde pravého vraha, zachrání hned několik lidí najednou. Jako soukromý vyšetřovatel dá dohromady tým odpadlíků: zkorumpovaného policistu, psychologa umírajícího na rakovinu a bývalého taxikáře, který prodává kokain. Čas letí jako splašený, vrah je vždy o krok napřed a krvavý úplněk se neúprosně blíží.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 11. května 2023

Recenze/review - ASCENDED DEAD - Evenfall Of The Apocalypse (2023)


ASCENDED DEAD - Evenfall Of The Apocalypse
CD 2023, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Objeví se pokaždé, když lidé ztratí víru, když zachvátí svět chaos. Roztrhá nás na kusy, zůstanou po ní zohavená těla a spousta bolestivých vzpomínek. Aby se potom vrátila do podzemí. Šílená bestie, která si říká ASCENDED DEAD. Death metalová šelma, která ve mě vždycky dovede probudit pradávné pudy. Poslouchám jejich novou desku "Evenfall Of The Apocalypse" a mám neskutečnou touhu vzít do rukou kladivo a jít rozmlátit nějakou rakev. Až z ní budou létat třísky a kosti.

Pokud máte, stejně jako já, rádi bestiální, technicky pojatý a nekompromisní smrtící kov, neváhejte ani chvilku. Opět dostanete pořádnou porci kvalitního materiálu. Novinka je jako smršť, jako tsunami, které vás smete z povrchu zemského. Shoříte na popel!


Tady se hraje pro všechny fanoušky MORBID ANGEL, INCANTATION, IMMOLATION, PISSGRAVE, FUNEBRARUM, CONQUEROR, SARCÓFAGO. Nic pro slabé povahy, ani pro pozéry. Jedná se o reálný, prašivý, absolutně zdrcující nářez, po kterém vám zůstane v mozku jenom krvavá kaše. Rychlost, prašivý zvuk, spousta děsivých nápadů, tohle všechno dělá z nahrávky doslova povinnost. Alespoň pro nás, kteří trávíme dlouhé dny v podsvětí. Bez světla, v chladu a temnotě. Zde totiž, několik metrů pod zemí, někde mezi Hádovou říší a peklem, musela nová deska vznikat. Jako bych se díval na špinavou stoku pod naším městem. Je plná mrtvých zohavených těl. Prokletí zase jednou povstali, aby podpořili a bojovali po boku téhle bestie. ASCENDED DEAD jsou kapelou, která je složena ze samých zkušených muzikantů. Ti moc dobře vědí, jak napsat  údernou a devastující skladbu. Mám při poslechu často pocit, že shořím na popel. Že se rozpadnu v prach. Nebo že mě roztrhá na kusy bestie z hlubin. Líbí se mi, že kapela hraje uvěřitelně, opravdově. Novinka smrdí jako čerstvě otevřený hrob. Myslím si, že pokud stejně jako já, věříš v jedinou pravou víru - v smrtící kov, tak by neměla tahle deska chybět ani v tvé sbírce. Je jako amulet vyřezaný z kostí, jako ozvěna z katakomb, jako ďábelský rituál. Démonický, zběsilý, divoký a bestiální death metal, který ti vystřelí mozek z hlavy!

Asphyx says:

It appears whenever people lose faith, when chaos engulfs the world. It will tear us apart, leaving behind mutilated bodies and many painful memories. Only to return to the underworld. A mad beast that calls itself ASCENDED DEAD. A death metal beast that always brings out the ancient instincts in me. I'm listening to their new album "Evenfall Of The Apocalypse" and I have an incredible urge to pick up a hammer and go smash some coffins. When splinters and bones are flying out of it.

If, like me, you like bestial, technical and uncompromising death metal, don't hesitate a moment. Once again, you'll get a good dose of quality material. The novelty is like a whirlwind, like a tsunami that will wipe you off the face of the earth. You'll burn to ashes!


This is the place for all fans of MORBID ANGEL, INCANTATION, IMMOLATION, PISSGRAVE, FUNEBRARUM, CONQUEROR, SARCÓFAGO. Nothing for the faint of heart, nor for posers. This is a real, dusty, absolutely crushing blast that will leave only bloody mush in your brain. Speed, dusty sound, lots of scary ideas, all this makes the record literally a must. At least for those of us who spend long days in the underworld. No light, cold and dark. Because here, a few meters underground, somewhere between the realm of Hades and hell, the new record had to be made. It's like looking at a dirty sewer under our city. It's full of dead, mutilated bodies. The damned have once again risen to support and fight alongside this beast. ASCENDED DEAD are a band made up of all experienced musicians. They know very well how to write a punchy and devastating song. I often feel like I'm going to burn to ashes when I listen to them. I feel like I'm going to crumble into dust. Or being torn apart by a beast from the deep. I like that the band plays believable, real. The new stuff smells like a freshly opened grave. I think that if, like me, you believe in the one true faith - death metal - then this record shouldn't be missing from your collection. It's like an amulet carved from bones, an echo from the catacombs, a devilish ritual. Demonic, furious, savage and bestial death metal that will blow your brains out!


TRACKLIST
01. Intro / Abhorrent Manifestation
02. Ungodly Death
03. Nexus of the Black Flame
04. Bestial Vengeance
05. Tantum Bellum
06. Inverted Ascension
07. The Curse / Enveloped in Thorns
08. Visceral Strike
09. Passage to Eternity
10. Evenfall of the Apocalypse
11. Intransigent Blackness (Outro)

LINE-UP
Jon Reider - Guitar / Vocals
Ian Lawrence - Guitar
Kevin Schreutelkamp - Bass
Charlie Koryn - Drums

středa 10. května 2023

Recenze/review - VADIAT - Spear of Creation (2023)


VADIAT - Spear of Creation
CD 2023, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Hluboko pod zemí, ve staré jeskyni v lesích, jsem nalezl amulety vyřezané z lidských kostí. Na stěnách zářily krvavé otisky a spousta podivných symbolů. Zapálil jsem oheň a před očima se mi začaly odehrávat pradávné rituály. Oběť je připravena a démoni se usmívají. Všichni posloucháme novou desku death doomových VADIAT. Jedná se o syrový, surový a drsný obřad, který mě ihned zaujal. Zvukem, motivem na obalu, ale hlavně hudbou, která v sobě má velkou spoustu chladu, temnoty a šílenství.

Kapela vydala v roce 2019 EP s názvem "Darkness Proceeds", které je také velmi dobré. Jedná se o staré zkušené maniaky, kteří moc dobře vědí, jak nás zničit hudbou. Jména jako Brian Sekula (kytara/zpěv), Joe Twardzik (bicí), Matt Sorg (kytary) a Ed Stephens (baskytara), mluví myslím za vše. Novinka je potom volným pokračováním první nahrávky a zároveň velmi návykovou záležitostí. Obsahuje v sobě nahrubo nasekanou tmu, spoustu špíny, ale i vznešenosti. VADIAT vás pohřbí zaživa.


Kapela se inspirovala ve starých spisech. A dělá to velmi inteligentně a elegantně. Líbí se mi, že má svůj styl a výraz. Pánové dokáží vytvořit magickou, záhadnou atmosféru. Jakoby kolem mě létaly děsivé stíny. Chvílemi při poslechu nevím, jestli bdím a nebo spím. Toulám se mezi přízraky, neustále přidávám hlasitost, otevírám okno a sleduji, jak mraky padají na město. "Spear of Creation" jsem si dával do hlavy v noci, ve dne, na ulici i v lesích a pokaždé se kolem ochladilo o několik stupňů. Neustále jsem se otáčel a měl pocit, že mě někdo sleduje. Možná jsem v jeskyni za naším městem probudil temné síly. Líbí se mi, jakým způsobem kapela dokáže navodit pochmurné nálady. Ztrácím se mezi nočními můrami a moje vnitřnosti jsou zasaženy snětí. Bolestivé myšlenky se pokaždé rozlétnou a fantazie nelze udržet v klidu. Mám rád hudbu, které mě rozdrásá do krve, líbí se mi, když jsou skladby narvané emocemi. VADIAT si se mnou hrají jako šelma se svojí kořistí. Dokáží být suroví a krutí, ale i studení jako ruka mrtvoly. Album bych doporučil všem, kteří rádi navštěvují staré hřbitovy, opuštěné chrámy i hluboké jeskyně se spoustou kostí a líbí se jim kapely jako AMORPHIS a INCANTATION. Zapálil jsem oheň a před očima se mi začaly odehrávat pradávné rituály. Oběť je připravena a démoni se usmívají. Jsem zde správně. Mrazivá, temná doom death metalová zádušní mše! Hnilobný rituál smrti!


Asphyx says:

Deep underground, in an old cave in the woods, I found amulets carved from human bones. The walls glowed with bloody imprints and many strange symbols. I lit a fire and ancient rituals began to happen before my eyes. The sacrifice is ready and the demons are smiling. We are all listening to the new album of death doom VADIAT. It is a raw, rough and rugged ritual that immediately caught my attention. The sound, the motif on the cover, but most of all the music, which has a great deal of cold, darkness and madness in it.

The band released an EP in 2019 called "Darkness Proceeds" which is also very good. These are old experienced maniacs who know very well how to destroy us with music. Names like Brian Sekula (guitar/vocals), Joe Twardzik (drums), Matt Sorg (guitars) and Ed Stephens (bass) speak for themselves I think. The new album is then a loose continuation of the first record and a very addictive affair at the same time. It contains coarsely chopped darkness, plenty of grime, but also a lot of majesty. VADIAT will bury you alive.


The band took inspiration from ancient scriptures. And he does it very intelligently and elegantly. I like that it has its own style and expression. The gentlemen can create a magical, mysterious atmosphere. It's like there are eerie shadows flying around me. At times when I'm listening, I don't know if I'm awake or asleep. I wander among the ghosts, constantly turning up the volume, opening the window and watching the clouds fall on the city. I've put "Spear of Creation" in my head at night, during the day, on the street and in the woods, and each time it has cooled a few degrees around me. I kept turning around and feeling like I was being watched. Maybe I had awakened dark forces in the cave behind our town. I like the way the band can evoke a gloomy atmosphere. I'm lost among the nightmares and my insides are stricken with dreams. Painful thoughts fly away every time and the fantasies can't be kept at rest. I like music that rips my blood, I like it when songs are stuffed with emotion. VADIAT play with me like a beast with its prey. They can be brutal and cruel, but also as cold as the hand of a corpse. I would recommend the album to anyone who likes to visit old cemeteries, abandoned temples and deep caves with lots of bones and likes bands like AMORPHIS and INCANTATION. I lit a fire and ancient rituals started to happen in front of my eyes. The sacrifice is ready and the demons are smiling. I'm right here. A chilling, dark doom death metal funeral mass! A rotting death ritual!


Tracklist:
01. Spear Of Creation 
02. Father Impaler 
03. Shadows Divine 
04. Silenced Cries 
05. Empty Vessel 
06. The Entity 
07. Unearthed 
08. Quarter Moon Chaos 
09. Darkness Proceeds

VADIAT is:
Brian Sekula - Guitars / Vocals
Joe Twardzik - Drums
Matt Sorg - Guitars
Ed Stephens - Bass

úterý 9. května 2023

Recenze/review - PESTIFER - Defeat of the Nemesis (2023)


PESTIFER - Defeat of the Nemesis
EP 2023, Debemur Morti Productions

for english please scroll down

Mám vždycky velkou radost, když potkám na svých toulkách kapely, které jsou progresivní, technické a zároveň nepůsobí uměle. Patřím ke starší generaci fanoušků, kteří musí mít v hudbě drive a sílu, takové to těžko vysvětlitelné chvění. Belgické PESTIFER jsem si pro sebe objevil již v roce 2010, když jim vyšla prvotina "Age of Disgrace". Pomalu, postupně jsem se stal jejich příznivcem.

Líbí se mi způsob, jakým hrají, jak skládají. Skladby na mě pokaždé (a letos to není výjimkou) působí zpočátku nepřístupně a chaoticky. Po společně strávených letech ale už dávno vím, že jim musím dát čas, poslouchat je nejlépe odpočinutý a v klidu. Pak jsem odměněn skvělým zážitkem. Nové EP "Defeat of the Nemesis" má velmi velkou trvanlivost. Neustále se k němu vracím a stále objevuji nové zajímavé momenty. A zároveň cítím žár, který ze songů doslova sálá na všechny strany.


Základem je opět klasický smrtící kov a přidávána je spousta progresivních rockových a jazzových prvků. Činěno je tak velmi elegantně, s vkusem a nadšením. Ze skladeb je cítit neklid, který je v některých momentech až "nepříjemný". Mám to takhle rád. Inspiraci pánové hledali v kapelách jako ATHEIST, OBSCURA, CYNIC, GORGUTS, ANATA, SPAWN OF POSSESSION, ale i třeba SADUS, VEKTOR, VOIVOD. Samozřejmě, předložené myšlenky pánové dále rozvíjejí a objevují nová zákoutí. Jak už jsem psal několikrát, není to lehký poslech, songy musí uzrát. Dovedu pochopit, že se někomu nebude chtít přemýšlet. Ale takoví my nejsme, co říkáte? Jinak bychom byli ochuzeni a spoustu dobré muziky. PESTIFER vám rozdrásají fantazii, vezmou vás na výlet do jiných dimenzí. Nebudete se chtít vrátit, alespoň tak jsem to měl vždy já. Velmi se povedl obal od mistra Davida Caryna. Oceňuji i čitelný a zároveň zničující zvuk (Gérald Jans - Recording, Mixing). "Defeat of the Nemesis" působí velmi svěže, hravě. Je jako pára nad hrncem, která vás může spálit, ale také se brzy rozplyne. Některé pasáže jsou neuchopitelné a je to tak jenom dobře. Hodně záleží, jak přistupujete k hudbě jako celku. Pokud jste otevřeni novým věcem a rádi a často objevujete nové rozměry a oblasti, budete spokojeni jako já. Pokud ale vyžadujete jednoduchost a přehlednost, vezměte nohy na ramena a utíkejte pryč. Pravdou je, že na hudbu PESTIFER musím mít náladu. Když se tak ale stane, jedná se o skvělý zážitek. Vznešený, monumentální technický death metalový výlet do jiných sfér!


Asphyx says:

I'm always very happy when I meet bands on my travels that are progressive, technical and at the same time not artificial. I'm part of an older generation of fans who have to have drive and power in their music, that hard-to-explain tingle. I discovered Belgium's PESTIFER for myself back in 2010 when their debut album "Age of Disgrace" was released. Slowly, gradually I became a fan.

I like the way they play, the way they compose. The songs always (and this year is no exception) strike me as inaccessible and chaotic at first. But after spending years together, I know I have to give them time, listening to them is best relaxed and calm. Then I am rewarded with a great experience. The new EP "Defeat of the Nemesis" has a lot of staying power. I keep coming back to it and keep discovering new interesting moments. And at the same time I feel the heat that literally radiates from the songs in all directions.



The base is again classic death metal and a lot of progressive rock and jazz elements are added. It's done so very elegantly, with taste and enthusiasm. There is a sense of unease from the songs that is almost "uncomfortable" at some points. I like it that way. The gentlemen looked for inspiration in bands like ATHEIST, OBSCURA, CYNIC, GORGUTS, ANATA, SPAWN OF POSSESSION, but also SADUS, VEKTOR, VOIVOD. Of course, the presented ideas are further developed by the gentlemen and new corners are discovered. As I have written several times, it is not an easy listening, the songs have to mature. I can understand that some people won't want to think. But we're not like that, are we? Otherwise we would be deprived of a lot of good music. PESTIFER will tear your imagination apart, take you on a trip to other dimensions. You won't want to go back, at least that's how I always felt. The cover artwork by the master David Caryn is very good. I also appreciate the clear and at the same time devastating sound (Gérald Jans - Recording, Mixing). It's like steam over a pot that can burn you, but also soon dissipates. Some passages are elusive and that's just as well. A lot depends on how you approach the music as a whole. If you're open to new things and like to explore new dimensions and areas often, you'll be happy as I was. But if you demand simplicity and clarity, take your feet on your shoulders and run away. The truth is, I have to be in the mood for PESTIFER music. But when I do, it is a great experience. A sublime, monumental technical death metal trip into other realms!


Recenze/review - PESTIFER - Expanding Oblivion (2020):


Tracklist:
01. Subterranean
02. Defeat Of The Nemesis
03. Astral Agony
04. Elysium
05. Draconian Daemon

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine