DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#HAUNTER. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#HAUNTER. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 30. května 2022

Recenze/review - HAUNTER - Discarnate Ails (2022)


HAUNTER - Discarnate Ails
EP 2022, Profound Lore Records

for english please scroll down

Občas ve svých myšlenkách zabloudíš. Necháš fantazii, aby tě pohřbila a znovu se zrodila. Trpíš a řveš, směješ se a pláčeš. Zdánlivě bez důvodu. Někde hluboko v mysli máš malého červa, který hlodá a krmí se tvým strachem. Moc dobře víš, že jednou zvítězí. Chceš být sám, odejít daleko do lidí, nejlépe do míst, která už dlouho nikdo nenavštívil. Vezmeš si s sebou třeba novou desku amerických black death metalistů HAUNTER a ostrou žiletku. To pro případ, že už bys chtěl navždy vyřešit svoje problémy.

Kapelu jsem viděl nedávno naživo a abych pravdu řekl, tak jsem byl trošku zmatený. Já vím, podobný chaos, disonance a různé úchylné vsuvky jsou dnes velmi chtěné. Koncert byl velmi meditativní, zastřený a magický. Z desky je to přeci jen jiné, více propracované, člověk si lépe rozklíčuje jednotlivé nuance. Je to náročný poslech, těžký a dovedu pochopit, že album nebude každému po chuti. Koneckonců, asi to bylo i účelem. 


Je vlastně hrozně těžké kapelu k někomu přirovnávat, ale různé prameny hovoří o smečkách jako ULCERATE, SUNLESS, ORCHID, CELESTE a samozřejmě OPETH, GORGUTS. Na desce najdeme mix technického death metalu, progresivního post black metalu, chaosu a špíny. Pro dobré vnímání je potřeba určitý druh ušního masochismu, jestli mi rozumíte. Myslím to samozřejmě v dobrém, ale hodně záleží, jak hudbu vnímáte. Pokud máte rádi různé hudební avantgardy a neotřelosti, kusy shnilého masa, zabaleného do zapařeného igelitu, tak neváhejte. Jestli ale vyžadujete jasné a zřetelné kompozice, přehlednost a přesně cílené záseky, tak utíkejte pryč. HAUNTER buď budete milovat a nebo nesnášet. Osobně bych raději ještě více temnoty a chladu, ale já jsem ten poslední, co by do toho měl kapele mluvit. Nebudeme si nic nalhávat, pánové nevymýšlejí vůbec nic nového, to jen dorostla generace fanoušků, kteří si nepamatují a neznají starou hudbu. Všechno už tady bylo, záleží jen na tom, jaký máme přístup. Abych pravdu řekl, tak mě paradoxně naživo pánové bavili přeci jen trošku víc. Byli syrovější, na nahrávce se víc "vykecávají". Budiž ale tma, již mnohokrát zmiňovaný chaos se stane určitě vlhkým snem nejednoho příznivce. Album je vlastně hrozně super, ale zase bych z toho nedělal událost roku. Zkrátka a dobře - Progresivní post black death metal a misantropie, esoterika, entropie! Nechte si chutnat.


sumarizace:

HAUNTER k nám zavítali na návštěvu z onoho světa. Jejich nová deska "Discarnate Ails" je plná umírání, strachu, stínů, tmy i nenávisti. Pomalá, s doomovými náladami, blacková, se zákeřností, smrtící, s dynamickým sekáním. Slov by bylo možné o této desce napsat mnoho, ale nikdy by nedokázala popsat všechno zlo, které na ní nalezneme. Buďte při poslechu ve střehu! Ta hranice mezi tímto a odvráceným světem je velmi tenká a mohla by vás pohltit temnota. Na nové desce se umírá pomalu, dlouze a utrpení není ničím vykoupeno. Nezahrávejte si s temnými silami! Jsou všude kolem, koušou, pálí, stahují vás do nekonečných hlubin. Svět opět pokryl závěs z černé mlhoviny a světla se jen tak nedočkáte. Poslední zbytky naděje v dobro jsou smeteny ostrými riffy a smutek se rozkládá všude kolem jako pohozená mršina. Je vlastně hrozně těžké kapelu k někomu přirovnávat, ale různé prameny hovoří o smečkách jako ULCERATE, SUNLESS, ORCHID, CELESTE a samozřejmě OPETH, GORGUTS. Na desce najdeme mix technického death metalu, progresivního post black metalu, chaosu a špíny. HAUNTER buď budete milovat a nebo nesnášet. Osobně bych raději ještě více temnoty a chladu, ale já jsem ten poslední, co by do toho měl kapele mluvit. Progresivní post black death metal a misantropie, esoterika, entropie! 


Asphyx says:

HAUNTER arrived to us from the beyond. The new album called "Discarnate Ails" is full of dying, fear, shadows, darkness and hate. It´s slow with doom moods and black with deceit and deadly and dynamic gathering. There is a lot what can be say about this album, however nothing is able to describe how evil is it. When you listen to this album, watch out! The outline between this and the other world is very thin and you could be eaten up by the darkness. On this album the dying is slow, long and the misery can´t be redeemed. Do not flirt with the dark powers! They are everywhere around us, they bite, burn and they would take you to the darkness beyond. The world is covered by dark fog again and you are not able to see the lights. The last chances for hope are killed by sharp riffs and the sadness is all around like a carcass. It's actually really hard to compare the band to anyone, but various sources talk about packs like ULCERATE, SUNLESS, ORCHID, CELESTE and of course OPETH, GORGUTS. On the album we find a mix of technical death metal, progressive post black metal, chaos and filth. You will either love or hate HAUNTER. Personally, I'd prefer even more darkness and coldness, but I'm the last one who should have a say in the band. Progressive post black death metal and misanthropy, esotericism, entropy! 



Tracklist:
01. Overgrown With The Moss
02. Spiritual Illness
03. Chained At The Helm Of The Eschaton



úterý 10. května 2022

Report, photos, video - DEMONICAL, NERVOCHAOS, REPUKED, SUFFERING HOUR, HAUNTER - club Modrá Vopice, Prague - 10. 5. 2022


Author of photos and videos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


Pierot a nebo klaun? Kdo se ptá? Zajímalo by mě, jestli i v dnešní povrchní době cítíte ten rozdíl. Ihned vysvětlím. Pierot je původní postava francouzského divadla, se smutným obličejem, s poselstvím. Zhrzený milovník, chytrý a vnímavý. Krásně ho ztvárnil pan Javorský v Nejlepším z Pierotů, jestli mě chápete. Klaun je původně z Ameriky. Pořád někde padá, řehtá se blbostem. Kope druhého zezadu do ledvin. V hororech pak chytá malé děti. 

Celé úterý jsem potkával jak Pieroty, tak klauny. Hned ráno u zoo v Plzni nastoupil do tramvaje totálně opilej chlápek v německé uniformě (měli jsme tu oslavy osvobození). Měl na rameni leguána a mluvil s ním jako se svým miláčkem. Byl pro mě Pietorem, na rozdíl od deseti chlápků v teplákách, co smrděli pivem a potem. Řehtali se tlusté dívce v elasťákách. Protože ji byla vidět zařízlá pipinka - klauni. Navíc s bonusem, protože dva měli triko Ortel.


V práci to bylo hodně podobné, byl jsem rád, když jsem ve dvě hodiny nasadil tempo a letěl od píchaček směrem na vlakové nádraží. Tam vám bylo klaunů. To se nedalo ani spočítat. V kupé si ke mě jeden dokonce sedl. Pojídal bagetu a mezi zuby mu visely kusy zelí. Pro mě to byla novinka, protože jsem si vždycky myslel, že se do tohohle jídla dávají úplně jiné věci. Člověk se pořád učí. Pán nadával (klasika - na politiku, na starou, na šéfa). Byl plnej žluče. U Rokycan jsem si nasadil sluchátka. Trošku mi připomínal Pennywise. Měl bledou pleť a rudé rty. Ale mě ani nekousl. 

Vystoupím na Smíchově a v trafice mi dvě krásná usměvavá ukrajinská děvčata prodají lístky na metro. Konečně Pierotky a pak hned další. Brýlaté děvče sedící proti mě. Ukončete nástup a výstup, dveře se zavírají a ona si čte Dostojevského. Hej, svět ještě není ztracený. No ale ti dva klučinové, s mocnými bíbry na tvářích, řešící, jaký kondicionér je lepší na jejich vous, musel jsem se smát. Vypadali fakt klaunsky. Jdu do hospody, aspoň na chvilku. 



A mám se dobře, pozoruji ulici, i lidi v restauračním zařízení. A tipuji si. Kam asi jdeš, přemýšlím, vzpomínám a říkám si, jestli fakt nejsem starý blázen. Koncerty a věci s tím spojené, dnes stojí spoustu peněz, času i odříkání. Kecáme s Mírou i Kafem a je to jedním slovem skvělé, hrozně rád jsem vás zase viděl, kluci.Tentokrát jdeme znovu zase do mé oblíbené Modré Vopice. Mám už nějaké pivko, to já se vždycky tak nějak rozněžním. Chtěl bych být moudrý a ještě víc pokorný. Čeká mě turné Demonical s Repuked a Nervochaos spojené s Suffering Hour a Haunter. Nějak nevím, jestli je to uprostřed pracovního týdne dobrý nápad. Demonical možná ani nestihnu. Přitom jejich novou desku jsem poslouchal cestou sem a hodně se mi líbí. Recenze brzy na vašich přijímačích.

Otevřu dveře do klubu a jsem na setkání Pierotů. Možná tu sem tam nějaký klaun také je, ale já je nevnímám. Je to vlastně paradox. Bude se hrát surový a drsný death metal a black a na tvářích příchozích jsou úsměvy. Možná vše vnímají jako já. Nedivím se, je hrozně příjemné uniknout z normálního světa. Zase nám po mnoha letech vyhrožují jadernými raketami. A já říkám, jděte s tím už do prdele. Raději se milujte a množte, narvěte vojákům kytky do hlavní. Ale to ne, pořád si nedají pokoj, pořád se mučí, znásilňuje a zabíjí. Všude samej klaun a možná ještě něco horšího. Tyhle všechny myšlenky nechávám venku a soustředím se jen na muziku. Potřebuji do žil další dávku "negativního pozitivismu". Abych v dnešní době vůbec přežil. Nutně toužím po tom, nakumulovat si dobrou náladu na horší časy. Pojďme na kapely a jejich vystoupení, tam bylo energie nejvíce. Otevřel jsem náruč i svoji mysl a zaujal pozici u pódia.


REPUKED - jízda od začátku až do konce. Na první kapelu tedy rozhodně. Měl jsem pocit, že jsem ve starý márnici a na víku od rakve s klukama chlastáme hektolitry vodky. Litoval jsem, že je úterý, protože být pátek, tak bych si pamatoval jen tuhle švédskou smečku. Naposledy jsem je viděl v Německu před lety, když jsem pak cestou do Čech zkolaboval na dálnici. Byl jsem sice střízlivý, ale totálně zničený a srdce nechtělo poslouchat, znáte to. Od té doby neřídím a tak mám k téhle kapele takový osobnější vztah. Byl to masakr, rozkopané kosti se válely po podlaze a zombie zase jednou tančily s námi v klubu. Divoké, šílené, zábavné a přesně podle mého gusta. Demons and I can confirm. This was a real genuine Swedish death metal classic concert, where you meet your own nightmares! Excellent for all undead and the most beautiful zombies!








HAUNTER - nové album "Discarnate Ails" mi leží už nějaký čas doma na hromadě a čeká, až sepíšu recenzi. Inu, tak se aspoň připravím dopředu. Chaotický masakrující black death metal ke mě stékal z pódia, někteří fanoušci se tvářili zpočátku vyděšeně. Ano, bylo to komplikované a divotvorné. Já moc podobné smečky naživo neoceňuji, přeci jen, tohle je hudba do zatemněného pokoje, ale tentokrát jsem byl spokojen. Ono totiž pánové byli skvělí muzikanti. Bylo mi velkou ctí a už teď tak nějak podvědomě cítím, že se mi jejich nová deska bude hodně líbit. Nevím, jestli z ní hráli, natolik nejsem ještě obeznámen, ale za mě to byla velmi dobrá seance.  I look into the face of Death itself. She smiles. This performance is really succeeded! A black death metal from an old metal school that drowned our in a river of spoiled blood!






SUFFERING HOUR - zatímco se v českém rybníčku poslouchají znovu módní heavy thrash retro smečky, ve světě letí právě kapely jako SUFFERING HOUR. Alespoň, co se týká mojí sociální death metalové bubliny. Těšil jsem se moc a byl jsem za svoji trpělivost náležitě odměněn. Představte si starý kostel, ve který se Vopice proměnila. Obřad začal ihned první skladbou. Cítil jsem chlad v zádech, krev mi houstla a pak už to nebylo o kritickém pokyvování hlavou, ale o shnilém velkém srdci. Kluci mají dar se rouhat a předvedli nám to i naživo. Jakoby ke mě promlouvali našeptávači. Jdi a vezmi si s sebou nůž. Stál jsem v mlze a čekal jak jinak na Smrt. Byla tam s námi. Kývala se také do rytmu a užila si všechny skladby jako já. Moc se mi vystoupení líbilo.  I think it's done well again. When band turned  face to me, she didn't have eyes. Yet I could feel her gaze, and I only felt fear, dirt and despair. A bent riffs and motifs turning in a dirty gutter. The pain was unreal, and so was the sweet smell of death. Black death metal that stinked of corrupted blood!






NERVOCHAOS - jedna z legend, ke kterým jsem si dlouhou dobu hledal cestu. Oblíbil jsem si je vlastně až v posledních letech. Pro jejich divokost, odhodlání. Začal jsem mít pro tuhle smečku rozzuřených vzteklých psů velkou slabost. Thrash metalové pasáže dodaly na drivu a síle a death metalová energie doslova prýštila na všechny strany. Připadalo mi, že kapela každou chvíli vypustí duši. Dala do vystoupení úplně všechno. Mimo pódium neskutečně pohodoví lidé (ano Pieroti), na pódiu bestie, které řvou do světa o špatnostech, bolesti a strachu. Navíc mě dovedli naklonit na svoji stranu, věřil jsem jim každý tón, každou notu, každý úder bicích. Pánové si mě ocejchovali a já odcházel totálně vyšťavený. Absolutní masakr! Cold, dirt, darkness of underground tunnels. All of this can you find on the concert Nervochaos. Sharp riffs, vocals and morbid urgency. Do you feel musty here? Welcome to the old school death metal and occult session. Gateway to hell is opened! This performace was probably recorded in an lonely ossuary. Light the candles, open your black souls and let burn the old ritual books. So sound chorales from beyond! Occult, nihilistic death metal, that killed us with darkness!








DEMONICAL - jedna z mých nejoblíbenějších švédských kapel je každým svým novým albem více melodická. Těšil jsem se na ně moc, ale nebylo mi přáno. Viděl jsem jen pár skladeb a ty byly zahrané jako z partesu. Do téhle hrobky se budu vždy rád vracet. Bohužel, čas mě tlačil a byl neúprosný. Stejně jako hudba těchto šílenců. Co jsem ale viděl, bylo skvělé. This year, the coffin was full of frosty melodies and it was pulled to the light of God, crushed by sticks and drums. The body was cut into small pieces, cut by the pressure of the music and then grounded to dust. DEMONICAL did a great craft, again. Swedish death metal which was an essence of cold, smell of death and frantic energy!














Návštěvnost byla velmi dobrá, spojily se dva death metalové směry fanoušků. Vždycky stálo několik lidí venku a čekalo na své kapely. Co se týká zvuku, tak bych měl tentokrát připomínku. Občas to bylo hodně přeřvané. Vypadá to, že zlaté časy ve Vopici asi skončily. Škoda, minule na TEMPLE OF VOID bylo vše v pořádku. Asi jiný zvukař.

K organizaci jsem se již vyjádřil. V týdnu bylo těch kapel až moc. Pro Pražáky možná na pohodu, ale jakmile jste odjinud, tak to znamená druhý den volno. Fanoušci stárnou, uvědomte si to, už chtějí své pohodlí. Tak asi tak. Jinak ale vše v nejlepším pořádku, Obscure jsou profíci a je na ně spolehnutí. 

Pokaždé, když musím běhat nočními pražskými ulicemi, tak si vzpomenu na akční filmy. Trošku se bojím, některé stíny jsou divné a já už nejsem takový nadsamec jako ve dvaceti. Tramvaj, v ní ožralí Francouzi versus nadraní Češi. Jo, za dob mého mládí by se šlo chlastat někam společně a třeba i nějaké to miliskování by bylo, ale to ne, oni se hádají, nadávají si v různých řečech. Babylon a chaos. Agresivita a já si říkám proč? Vždyť jste mladí a měli byste objevovat a hledat, čerpat, užívat si., smát se. Ale to vy ne, raději se chováte jak primitivní fotbaloví hooligans nebo tupé pizdy z facebooku. Typičtí klauni! Nakonec jsem rád, že jsem v parku u nádraží, tady je mezi bezďáky a feťáky aspoň klid. 

Noční jízdy do Plzně mívám tak trošku v mlze. Protože jsem vstával ráno ve čtyři a už polosním. Jel jsem s leguánem do práce, makal a odpoledne překonal půl republiky. Přemýšlím nad tím, jak dlouho to ještě půjde. V Berouně přistoupí chlápek, co má bílý obličej. Opravdu vypadá jako Pierot. Usmívá se smutně a mě připadá, že ho chápu, že mu rozumím. Je jako přízrak, ale pozitivní, jako svědomí, možná posel odkudsi. Je s ním éterická mladá dívka, očividně dcerka a on s ní laskavě a chytře rozmlouvá. Vlastně to byl podobně skvělý zážitek je poslouchat, jako dnešní koncert. Koneckonců, vždycky je lepší potkat pár moudrých Pierotů, než partu klaunů. Bylo to hezké. Plný večer dobré muziky, ale i myšlenek a zážitků. Díky za každý takový den. Mějte se hezky a až někde potkáte muže se smutně krásnou černobílou tváří, tak jej ode mě pozdravujte. Pierot a nebo klaun? Čím se rozhodneš být? 

epilog:

„Jednoho listopadového večera roku 1840 zaklepal u doktora Ricorda hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké skeptické rty. „Jste nemocen, pane?“ „Ano, pane doktore. Myslím, že smrtelně.“ „Co je vám?“ „Jsem smutný, jsem zoufalý. Mám spleen, nudím se, mám hrůzu ze sebe i z lidí, z celého světa.“ „To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“ „Jaký je to lék?“ „Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“ Bledý muž se uklonil a řekl smutně: „Já jsem Deburau, doktore.“

Author of photos and videos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


-----------------------------------------------------------------------------------------

about bands on DEADLY STORM ZINE:

DEMONICAL:

NERVOCHAOS:
Recenze/review - NERVOCHAOS - All Colors Of Darkness (2022)

REPUKED:


SUFFERING HOUR:

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER