Netušil jsem, že když otevřu dveře do sklepa, že poznám, jak vypadá opravdové peklo. Ne, žádné plameny, ani vařící se kotle s hříšníky. Spravedlnost neexistuje. Jenom bolest a utrpení. Zavřeni v klecích, trpěli dlouhé roky. Znásilnění těla i duše. Musel jsem jít ven a vyzvracet se. Čeho všeho je ještě schopen člověk? Vrátil jsem se a tentokrát jsem vzal spravedlnost do svých rukou. Pustil jsem mu přímo do ksichtu novou desku FLUIDS z Arizony.
Kapela se toulá po pitevnách od roku 2018. Postupně si získala v katakombách respekt. Když jsem četl ve zprávách příběh z úvodu dnešního článku, ihned jsem si musel jejich novou desku "Reduced Capabilities" pustit. Vyčistila mi hlavu kyselinou, srovnala moje myšlenky. A potom se přenesla i do mých snů. Tohle je opravdová goregrindová a brutal death metalová noční můra!
Tahle hudba je ze své podstaty hnusná a ošklivá. Jakoby kapela vzala ty nejšílenější lidské myšlenky a exhumovala je. Vytaženy na povrchu se potom otiskly do jednotlivých skladeb. Je to samozřejmě extrém, který některé jedince vyděsí k smrti. Jenže přátelé, už jste někdy viděli večerní zprávy? V nich někdy bývají ještě horší věci. FLUIDS na to jdou opravdově, jejich příběhy připomínají staré poctivé hororové filmy. Poslouchat novou desku je jako se koupat ve vaně plné krve. Líbí se mi způsob, jakým kapela skládá, jak přistupuje ke své morbidní práci. Vše je neskutečně syrové, drsné, maniakální. Špína, kterou můžete nalézt jen na jatkách. Také cítíte tu bolest, otištěnou do stěn? Jsou to ozvěny, všechno zlé se jednou vrátí. Atmosféra, ano, to je to, oč tu běží. Když to vezmu kolem a kolem, tak jsem si sedl, zapnul play a od té doby se k této desce rád a často vracím. Má v sobě něco děsivého, něco tajemného, co mě stále láká. Jako rozhovory se sériovými vrahy, jestli mi rozumíte. Ve skladbách je obsaženo něco zvráceného, co se velmi těžko vysvětluje. Lepší je poslouchat, přidávat hlasitost a potom si uděláte názor sami. "Reduced Capabilities" je albem pro všechny opravdové řezníky, pro fanoušky temných zákoutí. Pochválit musím i formální stránku. Obal i zvuk jsou stylové, uvěřitelné. Pokaždé, když potkám nebo čtu o něčem zlém, začne se mi vařit krev v žilách. Kroutím nevěřícně hlavou nad rozhodnutím soudů a mírnými tresty. Jakoby oběti nikoho nezajímaly. Vždycky si představuji, že bych toho hajzla zavřel do klece a pouštěl mu stále dokola nějakou surovou muziku. Dokud by mu nepraskly uši a nezačala z nich téct krev. Tohle album je k tomu doslova předurčeno. Netušil jsem, že když otevřu dveře do sklepa, že poznám, jak vypadá opravdové peklo. Jenže ono opravdu existuje. Je v každém z nás. Surový, drsný, mokvající goregrind smíchaný s brutálním death metalem a zvráceností! Čerstvě proříznutý vřed!
Asphyx says:
I had no idea that when I opened the basement door I would know what real hell looked like. No, no flames, no boiling cauldrons of sinners. There is no justice. Only pain and suffering. Locked in cages, they suffered for years. Rape of body and soul. I had to go out and throw up. What else is man capable of? I came back and this time I took justice into my own hands. I dropped the new FLUIDS record from Arizona right in his face.
The band has been roaming the autopsy rooms since 2018, gradually gaining respect in the catacombs. When I read the news story at the top of today's article, I immediately had to put their new record "Reduced Capabilities" on. It cleared my head of acid, straightened my thoughts. And then it spilled over into my dreams. This is a real goregrind and brutal death metal nightmare!
This music is inherently nasty and ugly. It's like the band took the craziest human thoughts and exhumed them. They're brought to the surface and then imprinted on the individual songs. It is, of course, an extreme that scares the hell out of some individuals. But friends, have you ever seen the evening news? They sometimes have even worse things on them. FLUIDS get real about it, their stories are reminiscent of honest old horror movies. Listening to the new album is like taking a bath in a tub of blood. I like the way the band composes, the way they approach their morbid work. Everything is incredibly raw, gritty, manic. The kind of filth you can only find in a slaughterhouse. Do you feel the pain imprinted on the walls too? They're echoes, everything bad comes back one day. Atmosphere, yes, that's what it's all about. Taking it round and round, I sat down, put it on play and I've been coming back to this record happily and often ever since. It has something eerie, something mysterious about it that still draws me in. Like interviews with serial killers, if you know what I mean. There is something perverse in the songs that is very hard to explain. Better to listen, turn up the volume and then make up your own mind. "Reduced Capabilities" is an album for all true butchers, for fans of dark corners. I must also praise the formal side. The cover and the sound are stylish, believable. Every time I meet or read about something bad, it makes my blood boil. I shake my head in disbelief at the courts' decisions and light sentences. It's like nobody cares about the victims. I always imagine putting the bastard in a cage and playing some crude music over and over again. Until his ears burst and started bleeding. This album is literally destined to do that. I didn't know when I opened the basement door that I'd know what hell was really like. But it does exist. It's in all of us. Raw, gritty, pissing goregrind mixed with brutal death metal and depravity! A freshly cut ulcer!
Vždycky ses rád díval. Na spící dívky v cizích domech. Nevěděly o tobě. Měl si je ve své moci. Začalo to už kdysi dávno. Tvoje matka nepatřila k nejhodnějším. Trápila tě a nenechala nikdy vyspat. Zvykl sis. Začal si žít v noci. Stával si ve stínu a sledovat spokojené životy ostatních. Kdyby jen věděli. Vždycky sis vzal něco na památku. Do své sbírky. A zůstávala po tobě pokaždé dlouhá krvavá stopa.
Francouzští maniaci BENIGHTED jsou zpět, aby nás opět vzali na děsivý výlet do temných zákoutí lidské mysli. Pánové znovu přinášejí pořádnou porci na kost ohlodaných melodií, šílených zážitků a hudby, která každému fanouškovi extrémní muziky pronikne hluboko do mozku. Už nikdy nebudete takoví jako dřív. Během poslechu nové desky začnete hnít zaživa!
Jak asi víte, tak francouzským brutal death grind core šílencům se věnujeme u nás na stránkách dlouhodobě. Vždy se mi líbilo, jakým způsobem postupně posouvají hranice agresivity v hudbě. Viděl jsem je i několikrát na živém vystoupení a fascinovala mě neskutečná změna, jakou pánové pokaždé procházeli. Mezi lidmi vstřícní, pohodoví a milí kluci, na pódiu divoká zvířata. BENIGHTED mají dar ve vás probudit ty nejhorší démony. Vytáhnout na povrch děsivá svědectví a morbidní představy, kterých je schopen člověk. Letos se opět pohybují mezi totálně zničujícími nářezy, u kterých si budete chtít vystřelit mozek z hlavy a chladnými, temnými a krvavými pasážemi, které vás ale budou děsit úplně stejně. Jestliže jsou některé kapely přirovnávány k hororům, ve kterých stříká krev všude kolem, francouzští patologové lidských myslí na to jdou přeci jenom trošku jinak. Dostávají se pod povrch, do podvědomí. Za pomocí ostrých riffů, masakrujících bicích i jako vždy skvělého a charakteristického vokálu Juliena Truchana. Při poslechu "Ekbom" budete mít opravdu syndrom neklidných nohou. Je prostým faktem, že se mi nové album opět dostalo nejen do hlavy, když jsem vzhůru, ale i do snů. Budil jsem se uprostřed noci, jakoby někdo stál v mém pokoji a sledoval mě. Užíval jsem si surový zvuk, jednotlivé výpady, panické ataky, všechnu špínu, která zase vyplavala na povrch. Dost často jsem si také vzpomněl na jeden černobílý dokument, ve kterém patologové otevřeli mozek pacienta. Měl uvnitř parazity, hladové červy, kteří se kroutily v podivných rytmech. Nebožák ještě žil. Tak přesně takhle se cítím, když poslouchám tuhle desku. BENIGHTED mají svůj nezaměnitelný styl, který nadále zdokonalují. Výborná nahrávka! Brutální, grindová noční můra, při které vyplavou na povrch ty nejzvrácenější myšlenky! Znepokojivý, neklidný pád do propasti lidské mysli!
Asphyx says:
You always liked to watch. Sleeping girls in other people's houses. They didn't know about you. You had them in your power. It started a long time ago. Your mother wasn't one of the nicest. She tormented you and never let you sleep. You got used to it. You started living at night. You used to stand in the shadows and watch other people's happy lives. If they only knew. You always took something to remember them by. For your collection. And you always left a long trail of blood.
French maniacs BENIGHTED are back to take us once again on a terrifying trip into the dark corners of the human mind. Once again the gentlemen bring a hefty helping of bone-chilling melodies, insane experiences and music that will penetrate deep into the brain of any extreme music fan. You'll never be the same again. You'll start rotting alive while listening to the new album!
As you probably know, we have been covering French brutal death grind core madmen for a long time. I've always liked the way they gradually push the boundaries of aggression in music. I've seen them live a few times as well, and I was fascinated by the incredible change the gentlemen went through each time. Friendly, easy-going and nice guys amongst the people, wild animals on stage. BENIGHTED have the gift to bring out the worst demons in you. To bring to the surface the horrifying testimonies and morbid imaginings that man is capable of. This year, they again move between totally devastating blasts that will make you want to blow your brains out and cold, dark and bloody passages that will scare you just the same. If some bands are likened to horror movies with blood spraying everywhere, French human pathologists go about it a little differently. They get below the surface, into the subconscious. With the help of sharp riffs, butchering drums and Julien Truchan's great and characteristic vocals as always. Listening to "Ekbom" will really give you restless leg syndrome. It's a simple fact that the new album has once again gotten not only into my head when I'm awake, but also into my dreams. I would wake up in the middle of the night, as if someone was standing in my room watching me. I enjoyed the raw sound, the individual lunges, the panic attacks, all the dirt that surfaced again. Quite often I also remembered a black and white documentary in which pathologists opened the brain of a patient. He had parasites inside, hungry worms that wriggled in strange rhythms. The poor guy was still alive. That's exactly how I feel when I listen to this record. BENIGHTED have an unmistakable style that they continue to refine. A great record! A brutal, grinding nightmare that brings out the sickest thoughts! A disturbing, unsettling descent into the abyss of the human mind!
Měl to vždycky v sobě. Takovou tu skrytou nenávist, která vypluje na povrch, když se člověk dostane do extrémní situace. Líbilo se mu, když mohl zabodnout nůž někomu do vnitřností a otočit jím. Viděl pak vnitřnosti, které vylézaly ven a také strach a bolest v očích oběti. Pomalu unikající život, pocit moci. Stal se z něj dobrý voják. Dostal několik vyznamenání. Jenže boje už dávno utichly. A tak se toulal nočními ulicemi a byl znovu na lovu. Už zase se cítil silný, mocný.
O podobném maniakovi psali nedávno v novinách. Na jeho příběh jsem si vzpomněl, když jsem začal poslouchat debutové album francouzských CRYPTIC PROCESS. Kapely, jejíchž podstatou je podobná, hudební brutalita. Vítejte na starých jatkách, na kterých dostanete poctivou porci mokvajícího masa.
Je to masakr, který je ve tradičním stylu. Taková brutální klasika, dalo by se také napsat. Inspirovaná smečkami jako GORATORY, NECROPHAGIST, CRYPTOPSY, DYING FETUS. Pokud to máte rádi takto krvavě a nekompromisně, tak jste zde správně. Brutální pasáže se střídají s těmi grindovými a výsledkem je mlýn s ostrými čepelemi, který vás rozseká na malé kousky. Pokud si potřebujete vyčistit hlavu od zbytečných informací, pokud vás naštval šéf v práci, pokud jste frustrovaní a naštvaní, doporučuji vám poslouchat "Human Snack" hodně nahlas. Jen si dejte pozor, aby vám nepukla lebka tlakem. Je asi všem jasné, že pánové nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale to vůbec nevadí. Raději se nechme spolu s kapelou zavřít do staré, dávno opuštěné pitevny. Oběť je připravena. Podejte mi někdo skalpel a pusťte mi tuhle desku. Jinak se mi budou klepat ruce a pacient by mohl přežít. Pánové jsou rychlí a divocí, umí mě přikovat svojí hudbou na zeď. Tahle hudba byla vždy o ošklivých, zlých věcech a Francouzi moc dobře ví, jak ji hrát. Nemám žádných námitek ani proti zvuku, ani proti obalu. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Skladbami se potom vznáší ještě takový ten divný pocit, který mívají lovené oběti. Vše je velmi surové, zničující, bolestivé, jako reálná, krutá smrt. Líbí se mi, jakým způsobem tihle gentlemani ke své hudbě přistupují. Jsou opravdoví, reální, syroví a mohu jim jejich morbidní práci věřit. Za mě nelze jinak, než doporučit všem, kteří mají tento styl rádi. Měl to vždycky v sobě. Takovou tu skrytou nenávist, která vypluje na povrch, když se člověk dostane do extrémní situace. Brutální death grindcore metal, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla! Budete zničeni a rozdrceni!
Asphyx says:
He always had it in him. That hidden hatred that comes out when you're in an extreme situation. He liked it when he could stick a knife in someone's gut and twist it. He could see the guts coming out and the fear and pain in the victim's eyes. Life slowly slipping away, the feeling of power. He became a good soldier. He received several decorations. But the fighting had long since died down. And so he wandered the night streets and was on the hunt again. He felt strong again, powerful again.
There was a maniac like this in the papers recently. I was reminded of his story when I started listening to the debut album of French CRYPTIC PROCESS. A band whose essence is similar, musical brutality. Welcome to the old abattoir, where you'll get a fair portion of dripping meat.
It's a massacre that is in the traditional style. Such a brutal classic, one could also write. Inspired by packs like GORATORY, NECROPHAGIST, CRYPTOPSY, DYING FETUS. If you like it this bloody and uncompromising, you've come to the right place. Brutal passages alternate with grind ones and the result is a razor sharp grinder that will cut you into small pieces. If you need to clear your head of unnecessary information, if you're pissed off with your boss at work, if you're frustrated and angry, I recommend listening to "Human Snack" very loudly. Just be careful not to crack your skull with the pressure. It's probably clear to everyone that the gentlemen aren't bringing anything new or groundbreaking, but that's okay. Better to be locked up with the band in an old, long-abandoned autopsy room. The sacrifice is ready. Somebody hand me a scalpel and play me this record. Otherwise my hands will be shaking and the patient might survive. The gentlemen are fast and furious, they can pin me to the wall with their music. This music has always been about ugly, bad things and the French know how to play it very well. I have no objection to either the sound or the cover. Formally, everything is in the best order. Then there's that strange feeling that hunted victims have. Everything is very raw, devastating, painful, like a real, cruel death. I like the way these gentlemen approach their music. They are real, real, raw and I can trust their morbid work. For me, I can't help but recommend them to anyone who likes this style. It's always had it in it. That kind of hidden hatred that comes out when you get into an extreme situation. Brutal death grindcore metal that will rip your guts out! You will be destroyed and crushed!
Přepínáš programy na televizi, listuješ stránkami na internetu. Všude jenom sex a násilí. Někdy máš pocit, že ti pukne hlava, že se zblázníš. Protože nežiješ v krásném světě z reklamy, protože vstáváš brzy a piješ levné pivo. Špinavé ulice tvého města, otrocká práce, lidé povalující se na zemi. Chudoba, špína a krutá, ošklivá smrt v kontrastu s lesklými stránkami módních časopisů.
Z obrazovek vytéká zkažená krev a další zástupy pochodují na smrt. Existuje jenom jedno řešení. Říci všem jedno velké FUCK YOU! a pustit si nové EP holandských grinderů HEADLESS DAWN. Našim čtenářům jsme kapelu již představovali. Máme i parádní rozhovor (články jsou odkazovány dole pod recenzí). Opět se jedná o jízdu přímo do pekla. O vysokooktanový nářez, u kterého vám pukne lebka tlakem.
Přesunuli jsme veřejné popravy do vysílání, díváme se na gladiátory v klecích. Víc násilí, víc akce, další dávka dopaminu. Holanďané jdou opět k jádru věci, jsou nekompromisní a abych pravdu řekl, tak s jejich texty naplno souhlasím. Líbí se mi i zvuk, který je neučesaný, hnilobný, surový, jako ulice na periferii vašeho města. Máte rádi kapely jako REPULSION, TERRORIZER, CARNIVORE, S.O.D., NAUSEA, IMPETIGO, MACHETAZO, CARCASS? Potom jděte do toho. Budete po zásluze odměněni totálním šílenstvím, které může nabídnout pouze tenhle styl. Beru do rukou kladivo a mlátím do televize, vyhazuji počítač z okna, otevírám si radši pivo a večer zajdu do malého klubu. Zařvu si z plných plic spolu s kapelou, budu pařit, dokud si nepolámu všechny kosti v těle. HEADLESS DAWN vás roztrhají na kusy a vy za to budete ještě rádi. Je to klasický, tradiční masakr, přesně jako to mám rád. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí a jde se rovnou k věci. Přiznám se bez mučení, že jsem se k "Freakshow Ballet" rád a často vracel. Nechtělo se mi nic psát, raději jsem jen tak poslouchal a to prosím pěkně, pořádně nahlas. Je to temná, divoká nahrávka, je v ní velký kus naštvanosti, živočišnosti. Možná jsem starý pes a moje názory jsou dávno překonané, ale tohle je muzika, kterou budu vždy rád a s chutí podporovat. Koluje totiž i v mých žilách. Díváme se kolem sebe podobnýma očima. Nelze jinak, než chválit a opatřit EP známkou kvality. Přepínáš programy na televizi, listuješ stránkami na internetu. Všude jenom sex a násilí. Někdy máš pocit, že ti pukne hlava, že se zblázníš. Protože nežiješ v krásném světě z reklamy, protože vstáváš brzy a piješ levné pivo. Zničující, divoký grind death metal, který vám ukáže hnusnou, špinavou a krutou realitu dnešního podivného světa! Fuck you!
Asphyx says:
You're flipping channels on the TV, scrolling through pages on the Internet. It's all sex and violence. Sometimes you feel like your head's gonna explode, you're gonna go crazy. Because you don't live in the beautiful world of the commercials, because you wake up early and drink cheap beer. The dirty streets of your city, the slave labor, the people lying on the ground. Poverty, squalor and a cruel, ugly death in contrast to the glossy pages of fashion magazines.
Corrupted blood oozing from the screens, and more crowds marching to their deaths. There is only one solution. Say one big FUCK YOU! and listen to the new EP from Dutch grinders HEADLESS DAWN. We've already introduced the band to our readers. We also have an awesome interview (articles are linked below the review). Again, it is a ride straight to hell. A high-octane blast that will make your skull burst with pressure.
We've moved the public executions to broadcast, we're looking at gladiators in cages. More violence, more action, another dose of dopamine. The Dutch are going to the heart of the matter again, they're uncompromising and to be honest, I agree with their lyrics completely. I also like the sound, which is unkempt, rotten, raw, like the streets on the outskirts of your city. Do you like bands like REPULSION, TERRORIZER, CARNIVORE, S.O.D., NAUSEA, IMPETIGO, MACHETAZO, CARCASS? Then go for it. You will be deservedly rewarded with the total insanity that only this style can offer. I'm picking up a hammer and hitting the TV, throwing my computer out the window, opening a beer instead, and going to a small club in the evening. I'll scream at the top of my lungs with the band, party till I break every bone in my body. HEADLESS DAWN will tear you apart and you will be glad you did. It's classic, traditional carnage, just the way I like it. Nothing is missing, nothing is missing and it gets straight to the point. I will admit without torture that I like to come back to "Freakshow Ballet" often. I didn't want to write anything, I preferred to just listen, and please do it nicely, out loud. It's a dark, wild record, there's a lot of angry, animalistic stuff in it. Maybe I'm an old dog and my views are long outdated, but this is music I will always love and support with gusto. It runs through my veins. We look around us with similar eyes. I can't help but praise and stamp the EP with the quality mark. You flip through the channels on TV, you scroll through the pages on the Internet. It's all sex and violence everywhere. Sometimes you feel like your head's gonna explode, you're gonna go crazy. Because you don't live in the beautiful world of advertising, because you wake up early and drink cheap beer. Devastating, savage grind death metal that shows you the ugly, dirty and cruel reality of today's strange world! Fuck you!
Ave MALEDICTION! I guess we can't start our conversation any other way than by welcoming you back. I can't tell you how much I've been looking forward to hearing new music from you. I belong to the generation of old fans. So thanks a lot! But I have to start by asking... Damn, what took you so long?
Hey mate, thank you, I’m glad there were people out there who were actually waiting for this to happen!
Doing more Malediction has been on the agenda for us for quite a few years. I think we originally agreed on it probably seven or eight years ago, this was when Shaun was still living and working in the US, we were going to do some new long-distance recordings, the plan then was to do a new 7“ with two songs on it or something.
Anyway, both Mark McGowan and I had since then tried to come up with some new Malediction material without much success. I had loads of new riffs but couldn’t quite get them to work together for a new song. Some of these riffs were what ended up becoming “Black Narcissus.” Anyway, during the pandemic, mid-2021 I tried an experiment and challenged myself to write something completely new in one week from scratch and this worked and got me out of the terrible writers block I’d been suffering from. “The Omerta Masquerade” was the song and this then helped me to finish “Black Narcissus” as well although that took a couple of attempts before I was entirely happy with it. I then quite quickly wrote some other new stuff as well as completing new arrangements for the old songs that are also on the new EP.
It took us a long time, and finishing the EP also took me a long time for a variety of reasons that I won’t go into here, but it was finished and now it’s out. I’m happy. I’m also happy be able to tell you that I am writing new material faster than I ever have done and we are on track to be able to record our debut album in 2024.
I popped the news into the player, got comfortable, and after half an hour was bouncing around the room like I was seventeen again. The family was looking at me, the kids were tapping their foreheads. But I can't help it. The new EP is short, but it's really good. Death metal, grind, but also unmistakable atmosphere and your signature. Well, beautiful! Can you tell us how the new EP was made? Did you change your approach after all these years?
A conscious decision was made with the new material to keep this direct and to the point and not go off into the 6-7 minute realm we explored in some of the later stuff we did in the 1990s. I think “Black Narcissus” was at the time the shortest song I’d ever written. We didn’t want to outstay our welcome and made the songs work in shorter timescales. “The Omerta Masquerade” is a bit longer, but mainly due to the outro riff.
Secondly, the EP was made with the awareness that this was the relaunch of the band and that we couldn’t rely on anyone remembering us or knowing who we are, which is why we re-recorded “Infestation” and the other old songs. We wanted people to have new versions of those songs, but we didn’t want them to be on a debut album, hence they’re on the EP. The second side of the EP is also a kind of celebration of thirty years of the “System Fear” 7”.
The cover art is tinted green and I think it's really hilarious. Daniel Bechthold from Germany painted it. Why him? How did you guys get together? I confess I don't know his work that well, could you tell us more about this very talented artist?
Me and Shaun were throwing links at each other, trying to work out who we could ask to do the cover art and Daniel was in the mix. We both really liked the piece he did for Leipa for their “Reue” release. Shaun messaged Daniel, found out he was a cool guy and interested in collaborating with us and we took it from there.
I really like what he came up with and it’s grown on me even more.
Raw, dark and cold sound is the basis. This year he was really good. You recorded with Dan Mullins, who is also the drummer of MY DYING BRIDE. That's a completely different kind of music! I really have to bow down to the ground because the new EP literally kills. It reminds me of old productions from somewhere in the late 90's. How did you achieve this sound, how did the recording process work?
We recorded the drums first in early August 2022 at Vibrations Studios here in Huddersfield, West Yorkshire, England. Dan engineered the drum recording and him and Jon our drummer cooked up the drum sound between them. Everything else was recorded in my home studio between August 2022 and March 2023. Most of it was recorded in August and September 2022. I had a bit of a wobble with my health in the middle of it, which meant I didn’t finish until early March 2023. The only things that were really left to do were the guitar solos, but I was really struggling with my confidence over doing them so ended up writing and recording them all in a week, which wasn’t ideal, but it got the thing finished.
Dan Mullins did the final mix and mastering and was sending us rough mixes throughout the process. He sent a rough mix of “Black Narcissus” that absolutely blew me away. I find it hard to be objective about my own stuff and couldn’t really tell from listening to it whether it was any good or not. But when I heard this mix of “Black Narcissus” it totally blew me away. I was like “this is the sound that the EP needs.” Dan did some re-amping of the guitars to add a bit of an HM-2ness to them. I’m very proud to say that the bass sound is pretty much all my own work. I learned so much doing this EP. Experience that you can’t buy. We’ll be doing the album in the same way, and we’ll be working with Dan again on that too. The brief for the EP was “modern, but with old-school sensibilities.”
Once we had everything recorded, I went over to Dan’s a couple of times, and we mixed and edited together to get it across the finish line. It was a great and extremely collaborative process.
Yes, Dan drums for MDB bit he also drums in his band BLASPHEMER who are a lot more straight down the line death metal. Their new EP “Marked for Death” on Macho Records is killer!
Also, times have changed a lot. Today's technology is different. Artificial intelligence, the cloud, you know. How do you as musicians deal with these changes? It must be very different from 30 years ago. Do you follow new trends?
Yes. I’ve had to. It’s been necessary to record in the way that we have done. The only way this new recording was ever going to see the light of day was if it utterly smoked all of our old releases and to do that, I needed to become producer and engineer so that I could be really deeply involved in all stages of the recording and mixing process.
A proud moment for me was after handing over all the tracks I’d recorded and engineered to Dan, I asked him whether what I’d done was of sufficient quality for him to say that the work was “exceptional”. But everyone knocked their contribution out of the park on this, Jon kills on drums, Shaun has never sounded better. I’ve never played as well as I have on this recording. The only people we were in competition with was ourselves and I personally think that we exceeded all of our aims for this recording and that absolutely never happens.
Of course, it’s a double-edged sword because the album has to be even better!
I'm an old dog too, and like everyone I like to remember my youth. I'm sure our readers will be interested to know how did you actually put the band together back in the day? If I'm not mistaken, you were originally called NEUROSIS. Will you reminisce for us please? When and how did MALEDICTION was formed?
That’s correct. The band started in 1989 and I wrote “Infestation” that year. We were just messing about initially with the first lineup.
Myself, Shaun, and Mark Fox knew each other at Teesside Polytechnic, in the Northeast of England and had talked about starting a band, I don’t think we thought it’d still be a thing thirty-four years later though!
Then during 1990 things got more serious, Alastair joined on drums and Darren on second guitar, and we took it from there. We recorded the “Infestation” demo in August 1990 and the “System Fear” 7” later in 1990 and things just progressed from that point on.
It’s cool to have a legacy from back in the early 1990s, but this new version of MALEDICTION has been really about not repeating the past. The legacy is extremely helpful and has given us a bit of a leg-up since we reformed, but for me it’s very much eyes forward, what can we do next, how can we improve.
I remember in my younger days waiting for long hours in line outside the store to buy a new record. My friends and I didn't have money, so we would copy tapes and then argue for endless hours about which band was better. It was a great time, of course. How did you get started in music? Who was your role model? When did you first pick up an instrument? What about your first gig? And the first live performance? Tell me, exaggerate...
I have quite diverse influences, some of the guitar bands of the mid 80s inspired me to try to learn to play. I then progressed by getting into prog rock, a lot of the 1980s new prog/prog revival bands before I got into metal. Thrash bands really appealed to me in a way that traditional metal bands had not up to that point. I liked the “street” attitude, just their wearing every-day clothes and I loved the fact that their songs were about the real world, not dragons and wizards.
I started playing the guitar in 1986, so it wasn’t long between my starting and forming this band, three years or something.
The first gig I played was the first Malediction gig. We weren’t very good, but you have to start somewhere.
You're from Middlesbrough. What's your background in underground music? Do you have any clubs? Or do you have to go to London? I'd be interested in the current state of your scene. What about gigs? Fans? How many people do you get when you play somewhere?
The band was based in Middlesbrough because we were at Teesside Polytechnic (now a university). There wasn’t much of a scene, it was mainly hardcore punk bands. We had the perennial problem of being to punk for the metallers and too metal for the punks. But we got one, we played with punk and crust bands, it was fine. I only ever went to a couple of gigs in London, not somewhere I went.
We just headline Dead of Winter Festival in Glasgow, Scotland. This was our first gig back since reforming. The festival featured eleven underground death metal bands from the UK, we felt extremely fortunate to be asked to play this festival, let alone headline it. The festival sold out and we played to a three hundred capacity crowd.
We have another show coming up in March with BLASPHEMER who are great guys and then in May we’re playing Incineration Festival in London, which is a huge opportunity for us. We’ve not been short on offers to do gigs, in the quality of the gigs is very high, it’s not like in the old days of playing a random pub to a handful of people, these are bigger shows for us. It’s been very gratifying to be organically invited to play prestigious shows in the UK capital.
A very important question for us fans! How and where do you want MALEDICTION to go in the future? We want a first full-length album! No seriously, what are you planning in the near future?
Debut full length will be recorded in 2024 for sure. I have the album sketched out, I have four new songs that I’ve written for it and they’re the best stuff I’ve ever written. We’re going to revisit 2-3 old songs and I’m hopeful that Mark and Rik will also have at least one new song each on it. We’re aiming for 9-10 tracks, 40 minutes max. We’re in a good position, we have more material than we need, so we’ll record a bunch of stuff and choose the best. There might be a new EP in there too that could follow the album closely.
What does music mean to you? Why did you start playing death metal and grindcore in particular? How does music influence your life and world view? What has music given and taken away from you?
I listen to a lot of music from a lot of different genres, but DM is special to me, and it’s been a real pleasure in the last few years to re-immerse myself in the scene and get to know some of the current bands. I think I’ll always be a metal musician; I love other genres, but my skillset was really mostly in metal and its various subgenres.
I got a lot of my worldview from artists that I have listened to, music has been helpful to me in developing an ideological and political framework for my life. Some of my earliest exposure to ethical issues was via the music I was listening to.
On the negative side, music is demanding work and often for little or no reward. We spend hundreds and even thousands of hours honing our craft and spend thousands of pounds on gear to what is often a disinterested world. The tortured artist may be a cliché, but it’s a quite accurate cliché for the most part.
It was a great honor to interview you. I wish you all the best for the new EP to sell out worldwide and for you to have a gig packed to bursting. May you do well in your private life. You know what? I'm gonna go play "The Soil Throne" again! Massacre!
It was my pleasure to answer your questions, sorry it’s taken me so long to get back to you. Thank you so much for your kind words about “The Soil Throne” EP, it is very much appreciated!
If anyone wants to get in touch with us, they can visit www.malediction.co.uk which has links to our Bandcamp and all our socials.
Recenze/review - MALEDICTION - The Soil Throne (2023):
Ave MALEDICTION! Náš rozhovor asi nemůžeme začít jinak než tím, že vás přivítám zpátky. Ani nevíš, jak jsem se na novou hudbu od vás těšil. Patřím do generace starých fanoušků. Takže díky moc! Musím se ale rovnou na začátek zeptat… Hergot, proč vám to trvalo tak dlouho?
Ahoj kamaráde, děkuji, jsem rád, že se našli lidé, kteří na to skutečně čekali!
Udělat další Malediction je pro nás na pořadu dne už pěkných pár let. Myslím, že jsme se na tom původně dohodli asi před sedmi nebo osmi lety, to bylo v době, kdy Shaun ještě žil a pracoval v USA, chystali jsme se udělat nějaké nové nahrávky na dálku, v plánu tehdy bylo udělat nový 7" se dvěma písničkami nebo tak něco.
Od té doby jsme se s Markem McGowanem snažili přijít s nějakým novým materiálem pro Malediction, ale bez většího úspěchu. Měl jsem spoustu nových riffů, ale nedařilo se mi je skloubit do nové písně. Některé z těchto riffů se nakonec staly "Black Narcissus". Každopádně během pandemie, v polovině roku 2021, jsem zkusil experiment a vyzval sám sebe, abych během jednoho týdne napsal něco úplně nového od nuly, což zafungovalo a dostalo mě to z příšerného autorského bloku, kterým jsem trpěl. Byla to "The Omerta Masquerade" a to mi pak pomohlo dokončit i "Black Narcissus", i když to trvalo několik pokusů, než jsem s tím byl úplně spokojený. Pak jsem poměrně rychle napsal další nové věci a také dokončil nové aranže starých písní, které jsou také na novém EP.
Trvalo nám to dlouho a dokončení EP mi také trvalo dlouho z různých důvodů, které zde nebudu rozebírat, ale bylo dokončeno a nyní je venku. Mám z toho radost. Jsem taky šťastný, že vám můžu říct, že píšu nový materiál rychleji než kdy dřív a jsme na dobré cestě, abychom mohli v roce 2024 nahrát naše debutové album.
Vložil jsem novinku do přehrávače, pohodlně se usadil a po půl hodině skákal po pokoji, jako kdyby mi bylo zase sedmnáct. Rodina na mě koukala, děti si klepaly na čelo. Jenže já nemůžu jinak. Nové EP je sice krátké, ale opravdu se povedlo. Death metal, grind, ale také nezaměnitelná atmosféra a váš rukopis. No, nádhera! Prozradíš nám, jak nové EP vznikalo? Změnili jste po těch všech letech nějak přístup?
U nového materiálu jsme se vědomě rozhodli, že bude přímočarý a věcný a že se nebudeme pouštět do 6-7minutové oblasti, kterou jsme zkoumali v některých pozdějších nahrávkách z 90. let. Myslím, že "Black Narcissus" byla v té době nejkratší skladba, kterou jsem kdy napsal. Nechtěli jsme se předbíhat, a tak jsme písničky udělali tak, aby fungovaly i v kratších časových úsecích. "The Omerta Masquerade" je o něco delší, ale hlavně kvůli outro riffu.
Za druhé, EP vznikalo s vědomím, že jde o obnovení kapely a že se nemůžeme spoléhat na to, že si nás někdo pamatuje nebo ví, kdo jsme, proto jsme znovu nahráli "Infestation" a další staré písně. Chtěli jsme, aby lidé měli nové verze těch písní, ale nechtěli jsme, aby byly na debutovém albu, proto jsou na EP. Druhá strana EP je zároveň jakousi oslavou třiceti let od vydání sedmipalce "System Fear".
Obal je zabarvený do zelena a podle mého opravdu povedený. Maloval jej Daniel Bechthold z Německa. Proč právě on? Jak jste se dali dohromady? Přiznám se, že jeho práci zase tolik neznám, mohl bys nám o tomto velmi talentovaném umělci prozradit něco víc?
Se Shaunem jsme si navzájem předhazovali odkazy a snažili se vymyslet, koho bychom mohli požádat, aby udělal obálku, a Daniel byl mezi nimi. Oběma se nám moc líbila práce, kterou udělal pro Leipu na jejich vydání "Reue". Shaun Danielovi napsal, zjistil, že je to fajn kluk a má zájem s námi spolupracovat, a tak jsme se do toho pustili.
Moc se mi líbí, s čím přišel, a přirostlo mi to k srdci ještě víc.
Surový, temný a chladný zvuk je základ. Letos se opravdu povedl. Nahrávali jste u Dana Mullinse, který je i bubeníkem MY DYING BRIDE. To je ale přeci úplně jiný druh hudby! Opravdu se musím poklonit až k zemi, protože nové EP doslova zabíjí. Připomíná mi staré produkce někde z konce devadesátých let. Jak se vám takového zvuku povedlo dosáhnout, jak nahrávání probíhalo?
Bicí jsme nejprve nahráli na začátku srpna 2022 ve Vibrations Studios v Huddersfieldu v hrabství West Yorkshire v Anglii. Nahrávání bicích se ujal Dan a on a náš bubeník Jon mezi sebou uvařili zvuk bicích. Všechno ostatní se nahrávalo v mém domácím studiu mezi srpnem 2022 a březnem 2023. Většina byla nahrána v srpnu a září 2022. V polovině jsem měl trochu zdravotní potíže, což znamenalo, že jsem nahrávání dokončil až na začátku března 2023. Jediné, co mi opravdu zbývalo udělat, byla kytarová sóla, ale nad jejich provedením jsem opravdu bojoval se svou sebedůvěrou, takže jsem je nakonec napsal a nahrál všechny za týden, což nebylo ideální, ale věc se díky tomu dokončila.
Dan Mullins provedl finální mix a mastering a v průběhu celého procesu nám posílal hrubé mixy. Poslal mi hrubý mix skladby "Black Narcissus", který mě naprosto ohromil. Je pro mě těžké být objektivní ohledně vlastních věcí a z poslechu jsem nedokázal říct, jestli je to dobré, nebo ne. Ale když jsem slyšel tenhle mix "Black Narcissus", úplně mě to odrovnalo. Říkal jsem si: "Tohle je zvuk, který EP potřebuje." Dan trochu přebasoval kytary, aby jim přidal trochu HM-2. S hrdostí můžu říct, že zvuk basy je z velké části moje vlastní práce. Při práci na tomto EP jsem se toho hodně naučil. Zkušenosti, které se nedají koupit. Stejným způsobem budeme dělat i album, na kterém budeme opět spolupracovat s Danem. Zadání pro EP znělo "moderně, ale s citem pro starou školu".
Jakmile jsme měli všechno nahrané, několikrát jsem zašel k Danovi a společně jsme to smíchali a sestříhali, abychom to dotáhli do konce. Byl to skvělý proces, při kterém jsme nesmírně spolupracovali.
Ano, Dan bubnuje pro MDB, ale také ve své kapele BLASPHEMER, která je mnohem přímočařejší death metal. Jejich nové EP "Marked for Death" u Macho Records je vražedné!
Ono taky, doba se hrozně změnila. Dnešní technologie jsou jiné. Umělá inteligence, cloud, znáš to. Jak se s těmito změnami vyrovnáváte vy jako muzikanti? Musí to být přeci úplně jiné, než před třiceti lety. Sledujete nové trendy?
Ano, musel jsem. Bylo nutné nahrávat tak, jak jsme to udělali. Jediný způsob, jak mohla tato nová nahrávka vůbec spatřit světlo světa, byl ten, že naprosto vykouří všechny naše staré nahrávky, a k tomu jsem se musel stát producentem a inženýrem, abych se mohl opravdu důkladně zapojit do všech fází procesu nahrávání a mixování.
Pyšným okamžikem pro mě bylo, když jsem Danovi předal všechny skladby, které jsem nahrál a "zinženýroval", a zeptal jsem se ho, jestli to, co jsem udělal, je dostatečně kvalitní, aby mohl říct, že je to "výjimečná práce". Ale každý na tomhle díle má svůj příspěvek, Jon zabíjí na bicí, Shaun nikdy nezněl lépe. Já jsem nikdy nehrál tak dobře jako na téhle nahrávce. Jediný, s kým jsme soutěžili, jsme byli my sami a osobně si myslím, že jsme na téhle nahrávce překonali všechny naše cíle, a to se absolutně nikdy nestává.
Samozřejmě je to dvousečná zbraň, protože album musí být ještě lepší!
Jsem už taky starý pes a jako každý rád vzpomínám na své mládí. Naše čtenáře bude určitě zajímat, jak jste vlastně dali kapelu kdysi dohromady? Jestli se nepletu, tak jste se jmenovali původně NEUROSIS. Zavzpomínáš pro nás prosím? Kdy a jak vznikli MALEDICTION?
Správně. Kapela vznikla v roce 1989 a já jsem v tom roce napsal "Infestation". Zpočátku jsme si jen tak pohrávali s první sestavou.
Já, Shaun a Mark Fox jsme se znali z Teesside Polytechnic v severovýchodní Anglii a mluvili jsme o tom, že bychom mohli založit kapelu, ale nemyslím si, že by nás to napadlo ještě po třiceti čtyřech letech!
V roce 1990 to začalo být vážnější, Alastair se přidal na bicí a Darren na druhou kytaru a od té doby jsme to rozjeli. V srpnu 1990 jsme nahráli demo "Infestation" a později v roce 1990 sedmipalec "System Fear" a od té doby se věci vyvíjely.
Je fajn mít odkaz z počátku devadesátých let, ale tahle nová verze MALEDICTION byla opravdu o tom, neopakovat minulost. Odkaz je nesmírně užitečný a dal nám trochu náskok od doby, kdy jsme se reformovali, ale pro mě je to hodně pohled dopředu, co můžeme udělat dál, jak se můžeme zlepšit.
Pamatuji si, jak jsem za svého mládí čekal dlouhé hodiny ve frontě před obchodem, abych si koupil novou desku. S kamarády jsme neměli peníze, tak jsme kopírovali kazety a pak se nekonečné hodiny dohadovali, která kapela je lepší. Byly to samozřejmě krásné časy. Jak si začínal s muzikou ty? Kdo byl tvým vzorem? Kdy si vzal do rukou poprvé nějaký nástroj? Co první koncert? A první živé vystoupení? Povídej, přeháněj…
Mám poměrně rozmanité vlivy, některé kytarové kapely z poloviny 80. let mě inspirovaly k tomu, abych se naučil hrát. Pak jsem se dostal k prog rocku, hodně k novým prog/prog revival kapelám 80. let, než jsem se dostal k metalu. Thrashové kapely mě opravdu oslovily způsobem, který tradiční metalové kapely do té doby neznaly. Líbil se mi jejich "pouliční" přístup, prostě to, že nosili každodenní oblečení, a líbilo se mi, že jejich písničky byly o skutečném světě, ne o dracích a čarodějích.
Na kytaru jsem začal hrát v roce 1986, takže mezi mými začátky a založením kapely neuplynula dlouhá doba, asi tři roky.
První koncert, který jsem odehrál, byl první koncert Malediction. Nebyli jsme moc dobří, ale někde se začít musí.
Pocházíte z Middlesbrough. Jak to u vás vypadá s undergroundovou muzikou? Máte nějaké kluby? Nebo musíte do Londýna? Zajímal by mě současný stav vaší scény. Co koncerty? Fanoušci? Kolik tak přijde lidí, když někde hrajete?
Kapela sídlila v Middlesbrough, protože jsme studovali na Teesside Polytechnic (dnes univerzita). Nebylo tam moc scény, hrály tam hlavně hardcore punkové kapely. Měli jsme věčný problém, že jsme byli pro metalisty příliš punkoví a pro punkáče příliš metaloví. Ale nějakou jsme získali, hráli jsme s punkovými a crustovými kapelami, bylo to fajn. Já jsem byl jen na pár koncertech v Londýně, ne někde, kam jsem jezdil.
Teď jsme byli headlinery festivalu Dead of Winter ve skotském Glasgow. Byl to náš první koncert po reformě. Na festivalu vystoupilo jedenáct undergroundových deathmetalových kapel z Velké Británie, cítili jsme se nesmírně šťastní, že jsme byli požádáni, abychom na tomto festivalu hráli, natož abychom ho headlinovali. Festival byl vyprodaný a my jsme hráli pro tři sta diváků.
V březnu nás čeká další koncert s BLASPHEMER, což jsou skvělí kluci, a v květnu budeme hrát na Incineration Festivalu v Londýně, což je pro nás obrovská příležitost. O nabídky na koncerty nemáme nouzi, kvalita koncertů je velmi vysoká, není to jako za starých časů, kdy jsme hráli v náhodné hospodě pro hrstku lidí, tohle jsou pro nás větší koncerty. Bylo velmi potěšující, že jsme byli pozváni na prestižní koncerty v hlavním městě Spojeného království.
Pro nás fanoušky zcela zásadní otázka! Jak a kam chcete MALEDICTION směřovat do budoucna? My chceme první dlouhohrající album! Ne vážně, co plánujete v nejbližší době?
Debutová deska bude určitě nahrána v roce 2024. Album už mám načrtnuté, napsal jsem pro něj čtyři nové písně a jsou to nejlepší věci, které jsem kdy napsal. Vrátíme se ke dvěma třem starým písním a doufám, že Mark a Rik na něm budou mít také každý alespoň jednu novou skladbu. Naším cílem je 9-10 skladeb, maximálně 40 minut. Jsme v dobré pozici, máme víc materiálu, než potřebujeme, takže nahrajeme hromadu věcí a vybereme ty nejlepší. Možná tam bude i nové EP, které by mohlo na album těsně navazovat.
Co pro tebe znamená hudba? Proč si začal vlastně hrát zrovna death metal a grindcore? Jak muzika ovlivňuje tvůj život a pohled na svět? Co ti hudba dala a vzala?
Poslouchám hodně hudby z různých žánrů, ale DM jepro mě výjimečný a v posledních letech je pro mě skutečným potěšením znovu se ponořit do této scény a poznat některé současné kapely. Myslím, že vždycky budu metalový hudebník; mám rád i jiné žánry, ale moje dovednosti se opravdu týkaly hlavně metalu a jeho různých subžánrů.
Hodně ze svého světonázoru jsem získal od umělců, které jsem poslouchal, hudba mi pomohla při vytváření ideologického a politického rámce mého života. Některé z mých prvních kontaktů s etickými otázkami se odehrávaly prostřednictvím hudby, kterou jsem poslouchal.
Negativní stránkou je, že hudba je náročná práce a často za malou nebo žádnou odměnu. Strávíme stovky i tisíce hodin zdokonalováním svého řemesla a utrácíme tisíce liber za vybavení pro často nezajímavý svět. Zmučený umělec je možná klišé, ale z velké části je to klišé docela přesné.
Bylo mi velkou ctí udělat s vámi rozhovor. Přeji ti, aby se nové EP prodávalo po celém světě a abys měl koncerty narvané k prasknutí. Ať se vám daří i v soukromém životě. Víte co? Půjdu si znovu zahrát "The Soil Throne"! Masakr!
Pokud se s námi někdo chce spojit, může navštívit www.malediction.co.uk, kde jsou odkazy na náš Bandcamp a všechny naše sociální sítě.
Recenze/review - MALEDICTION - The Soil Throne (2023):
Probudíš se uprostřed noci a připadáš si jako bys ležel v ohni. Pálí tě celé tělo a příčinou je stará rána. Před mnoha lety tě napadli v tiché ulici. Padl si k zemi a kolem tebe se rozlila kaluž rudé krve. Bodnutí do břicha. Málem si zemřel, ale jako zázrakem si přežil. Přesto se ti stále někdy stává, že se staré rány znovu ozývají. Jako v případě poslechu nového EP "Visions of Blood and Gore", které letos vydala chilská kapela ONSLAUGHT KOMMAND.
Přečtěte si recenzi na předchozí demo nahrávku i krátký rozhovor (odkazy jsou dole pod článkem). Rozhodně stojí za to, stejně jako nové EP, které stále mokvá jako stará mršina. Smrdí a hnije, jako nakažené tkáně. Kombinace death metalu, špíny, blacku, grindu a absolutní temnoty, rozhodně zaujme všechny dávno prokleté. Stačí jen pořádně přidat volume.
Tohle je poctivá hrobnická práce. Kus masa prolezlého červy, které vám kapela hodí přímo do ksichtu. Netuším, jestli jste někdy stáli brzy ráno na hřbitově a asistovali při exhumaci starého hrobu. Nicméně, zážitek je velmi podobný, jako setkání s "Visions of Blood and Gore". Tentokrát ale zmizela mrtvola. Toulá se někde po hřbitově, možná poslouchá tuhle nahrávku se svými kolegy. To zatím netuším. Co ale vím jistě je, že se letos povedlo těmhle maniakům nahrát skladby, u kterých povstanou všechny zombie v okolí a začnou tančit na svých vlastních hrobech. Pokud jste vyrůstali na podobné hudbě na začátku devadesátých let minulého století a dodnes sbíráte nahrávky na kazetách, neváhejte ani chvilku. Jasně, je to hluboký underground, je to špína, absolutní tma a nenávist. Ale také muzika, která vzešla ze starých pohřebišť, z prokletých katakomb. Někdy nevím, jestli moje rány opravdu krvácí, ale když poslouchám tuhle desku, zažívám stále dokola velkou bolest. Vše je opravdové, upřímné, zahrané bez kompromisů. Mám to takhle moc rád. Obal, zvuk, produkce, vše je podřízeno jedinému - zabít vás hudbou, pohřbít zaživa. Beru do rukou lopatu a jdu si vykopat vlastní mrtvolu. Jasně že neznalým bude album připadat monotónní a stereotypní, ale to hodně záleží na tom, jak vnímáte metal jako takový. Mám rád podobné morbidní ozvěny ze záhrobí. Mám rád, když songy řežou jako čerstvě nabroušený skalpel. Pokud jste na tom stejně jako já, neváhejte ani chvilku. Dostanete pořádnou porci hororových zážitků. Probudíš se uprostřed noci a připadáš si jako bys ležel v ohni. Pálí tě celé tělo a příčinou je stará rána. Před mnoha lety tě napadli v tiché ulici. Padl si k zemi a kolem tebe se rozlila kaluž rudé krve. Exhumace hnusné, smradlavé black death grindové mršiny!
Asphyx says:
You wake up in the middle of the night and you feel like you're lying in a fire. Your whole body is burning, and the cause is an old wound. Many years ago, you were attacked in a quiet street. You fell to the ground and a pool of red blood spilled around you. A stab in the stomach. You almost died, but miraculously you survived. Yet sometimes you still find old wounds reappearing. Like in the case of listening to the new EP "Visions of Blood and Gore", released this year by the Chilean band ONSLAUGHT KOMMAND.
Check out the review of the previous demo as well as a short interview (links are at the bottom of the article). Definitely worth checking out, as well as the new EP, which is still dripping like an old carcass. It stinks and rots, like infected tissue. A combination of death metal, filth, black metal, grind and absolute darkness, it's definitely going to appeal to the long damned. All you have to do is turn up the volume.
This is honest grave digging. A piece of worm-infested flesh that the band throws in your face. I don't know if you've ever stood in a cemetery early in the morning and assisted in the exhumation of an old grave. However, the experience is very similar to encountering "Visions of Blood and Gore". But this time, the corpse has disappeared. He's wandering around the cemetery, perhaps listening to this recording with his colleagues. I don't know yet. What I do know is that this year these maniacs managed to record songs that made all the zombies in the area rise up and dance on their own graves. If you grew up on music like this in the early 1990s and still collect cassette tapes to this day, don't hesitate a moment. Sure, it's deep underground, it's filth, it's absolute darkness and hate. But it's also music that came out of the old burial grounds, the cursed catacombs. Sometimes I don't know if my wounds are really bleeding, but when I listen to this record, I experience great pain over and over again. Everything is real, honest, played without compromise. I love it that way. The cover, the sound, the production, everything is subordinated to one thing - to kill you with the music, to bury you alive. I'm taking a shovel and digging up my own corpse. Sure, to the uninitiated the album will seem monotonous and stereotypical, but that depends a lot on how you perceive metal as such. I like these morbid echoes from beyond the grave. I like the songs to cut like a freshly sharpened scalpel. If you're like me, don't hesitate a moment. You're gonna get your fill of horror. You'll wake up in the middle of the night and feel like you're lying in a fire. Your whole body is burning and the cause is an old wound. Many years ago, you were attacked in a quiet street. You fell to the ground and a pool of red blood spilled around you. An exhumation of filthy, stinking black death grind carrion!
