DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 20. května 2023

Recenze/review - GUTTED CHRIST - Hail and Kill (2023)


GUTTED CHRIST - Hail and Kill
CD 2023, CDN Records

for english please scroll down

Všichni ho měli moc rádi. Každého zdravil a učil se dobře. Jeho krásná tvář ale ukrývala i svoji stinnou stránku. Po večerech sedával u počítače a psal lidem zlé zprávy. V jeho okolí se začaly množit sebevraždy. Psychicky mučil své blízké. Měl radost z utrpení, miloval vyděšené tváře. Líbilo se mu, když se dozvěděl, že někdo už to nevydržel a vytáhl ve vaně žiletky. Zlo má mnoho podob, nezapomínejte na to. A přichází vždy, když jej nejméně čekáte. 

I o tomhle bývá death metal. Tenhle styl vždy upozorňoval na ošklivé věci, kterých je člověk schopen. Blasfemie, smrt a nenávist jsou i tématem textů amerických smrťáků GUTTED CHRIST. U jejich nové nahrávky se budete cítit jako u šíleného hororu. Nebo je to realita? To už nechám na vás. Poslouchejte hodně nahlas!


Když "Hail and Kill" poslouchám, připadám si, jako bych seděl v kostele, ve kterém právě mluví prokletý mnich. Kolik hnusu a špíny nám církev ještě přinese? GUTTER CHRIST hrají smrtící kov ušpiněný black metalem a zkaženou krví. Výsledkem je velmi chutný, zkažený a jedovatý koktejl, který doporučuji podávat pochlazený. Nejlépe hluboko pod zemí, v nějaké opuštěné kobce. Klidně si k tomu otevřete starou rakev. Jestli máte rádi DEICIDE, IMMOLATION, CANNIBAL CORPSE, DYING FETUS, SIX FEET UNDER mohla by se vám líbit i tahle deska. Má dobrý masivní a ostrý zvuk, zajímavý pekelný obal a hlavně na ní naleznete velkou spoustu zajímavých nápadů. Songy jsou velmi divoké, plné vzteku a špíny. Mají v sobě pradávný old schoolový feeling a drive. Album klidně můžete pouštět všem hajzlům i prokletým. Přímo do obličeje, bez kompromisů, bez zbytečností. Takhle útočí i tahle smečka. Jedná se již o druhý dlouhohrající počin kapely a myslím si, že se k oběma nahrávkám budu rád a často vracet. Až ti jednou bude špatně a nebudeš chtít vidět světlo, až na tebe padne splín, až potkáš ve svém životě někoho zlého, tak nezoufej. Pusť si "Hail and Kill" a uvidíš, že ti bude lépe. Pánové hrají s nadhledem. Nejedná se o nic nového, ani převratného, ale musím říct, že songy v sobě mají něco morbidně přitažlivého. Něco v podobném smyslu, jako dobrý horor.  Zlo má mnoho podob, nezapomínejte na to. A přichází vždy, když jej nejméně čekáte. Tahle deska řeže tou správnou stranou nože. Žhne a pálí. Je surová a syrová zároveň. Má v sobě nahrubo nasekanou tmu. Mocný, masivní, krutý death metal, který vás vyvrhne zaživa!


Asphyx says:

Everybody liked him very much. He greeted everyone and taught well. But there was a dark side to his handsome face. In the evenings, he would sit at his computer and write bad news to people. Suicides began to proliferate in his neighborhood. He tortured his loved ones mentally. He took pleasure in the suffering, loved the frightened faces. He loved it when he learned that someone couldn't take it anymore and took out the razor blades in the bathtub. Evil takes many forms, don't forget that. And it always comes when you least expect it.

That's what death metal is all about. It's a style that's always highlighted the ugly things that man is capable of. Blasphemy, death and hatred are also the theme of the lyrics of American death metal band GUTTED CHRIST. Their new record will make you feel like you're in an insane horror movie. Or is it reality? I'll leave that up to you. Listen very loud!


When I listen to "Hail and Kill" I feel like I'm sitting in a church where a cursed monk is speaking. How much more filth and filth will the church bring us? GUTTER CHRIST play deadly metal stained with black metal and corrupted blood. The result is a very tasty, corrupt and poisonous cocktail, which I recommend to serve chilled. Preferably deep underground, in an abandoned dungeon. Feel free to open an old coffin for this. If you like DEICIDE, IMMOLATION, CANNIBAL CORPSE, DYING FETUS, SIX FEET UNDER you might also like this album. It's got a good massive and crisp sound, an interesting hell of a cover and most importantly you'll find a great deal of interesting ideas on it. The songs are very wild, full of rage and filth. They have an old school feel and drive to them. You can play the album to all the bastards and the damned. In your face, no compromises, no uselessness. That's how this pack attacks. This is the band's second full-length release and I think I'll be revisiting both records happily and often. When you get sick and don't want to see the light, when the full moon falls on you, when you meet someone bad in your life, don't despair. Put on "Hail and Kill" and you'll see that you'll get better. The gentlemen play with insight. It's nothing new or groundbreaking, but I have to say that the songs have something morbidly appealing about them. Something along the lines of a good horror movie. Evil takes many forms, don't forget that. And it always comes when you least expect it. This record cuts with the right side of the knife. It glows and burns. It's raw and raw at the same time. It's got darkness roughly chopped into it. Powerful, massive, brutal death metal that will eviscerate you alive!


Tracklist:
01. Inverting The Cross (Intro) 
02. Blasphecross 
03. Bring Out The Gurneys 
04. Weeping Savior 
05. In The Coils Ov Death 
06. Faceless Misery 
07. Straight Fucking Murderous 
08. Threat To Your Existence 
09. Spawns Ov Perdition 
10. Get Gutted (Outro)

pátek 19. května 2023

Recenze/review - DEAD CHASM - Sublimis Ignotum Omni (2023)


DEAD CHASM - Sublimis Ignotum Omni
CD 2023, F.D.A. Records

for english please scroll down

Je nás čím dál tím víc, kteří utíkáme ze současného světa. Štvou nás lži a přetvářka. Cítíme bolest umírajících, bojíme se tupého davu. Jedinou záchranou pro nás bývají staré katakomby. Dávno opuštěné a hluboko pod zemí. Chodbami se toulají postavy bez tváře. Je jedno, jestli je někdo živý a nebo mrtvý, všichni posloucháme novou desku italských smrtonošů DEAD CHASM. Jedná se o smečku zkušených muzikantů, kteří působili v kapelách jako DECREPID, HORRID, FUNEST, STENCH OF PROFIT, DAEMONIAC. 

Je vám tedy doufám jasné, že se jedná o prvotřídní práci, co se týká zvuku i celkového provedení. Ten doslova zabíjí a jsou pod ním podepsáni pánové Dan Lowndes (Mastering) a Arcanus Incubus (Recording, Mixing). Tohle album smrdí jako zkažené maso. Když jej budete poslouchat, tak si dejte pozor, aby vás nepohltila tma. 


Do nahrávky "Sublimis Ignotum Omni" jsou otisknuty vlivy kapel jako INCANTATION, IMMOLATION, SOLOTHUS, FATHER BEFOULED, SPECTRAL VOICE, OSSUARIUM, CORPSESSED, FUNERABRUM, DISMA, CRUCIAMENTUM a dalších tmářů, kteří přesně vědí, o čem je absolutní zlo a temnota. Nové album mě ihned stáhlo hluboko pod zem, pohřbilo zaživa a stalo se mojí součástí. Hnil jsem zaživa, rozpadal se a ztrácel se v nekonečných močálech věčnosti. Italům se povedlo negovat pomocí hudby vše dobré. Jsou uvěřitelní, opravdoví. Každý riff, každý tón vás zasáhne přímo do srdce. Jen musíte mít rádi old schoolový feeling a drive. Novinka je vhodná na pohřby, na dlouhé noci v márnicích. Naleznete na ní spoustu zajímavých momentů, různých černých zákoutí. Italové působí jako démoni ze starých časů, kteří se vrátili na zem, aby se pomstili za všechny hříchy. Až zase jednou budu utíkat před současným divným světem, ve kterém už neplatí žádná pravidla, vezmu si "Sublimis Ignotum Omni" určitě zase s sebou. Znovu a rád se udusím zkaženou krví, opět se budu s chutí houpat ve větru jako oběšenec. Stále si myslím, že pro tuhle hudbu musíte mít v sobě touhu ničit a schopnost vyjádřit pomocí ní zlo a špínu, které jsou všude kolem nás. Jedinou záchranou jsou pro mě staré katakomby. Dávno opuštěné a hluboko pod zemí. Chodbami se toulají postavy bez tváře. Je jedno, jestli je někdo živý a nebo mrtvý, všichni posloucháme novou desku italských smrtonošů DEAD CHASM. Temný, morbidní death metal, ze starých márnic, u kterého se rozpadnete v prach!


Asphyx says:

There are more and more of us who are fleeing the contemporary world. We are frightened by lies and pretence. We feel the pain of the dying, we fear the dull crowd. Our only salvation is the old catacombs. Long abandoned and deep underground. Faceless figures roam the corridors. It doesn't matter if someone is alive or dead, we're all listening to the new album by Italian death-mongers DEAD CHASM. They are a pack of experienced musicians who have been in bands like DECREPID, HORRID, FUNEST, STENCH OF PROFIT, DAEMONIAC.

So I hope it is clear to you that this is a first class job in terms of sound and overall performance. It literally kills and it is signed by Dan Lowndes (Mastering) and Arcanus Incubus (Recording, Mixing). This album smells like rotten meat. If you listen to it, be careful not to get swallowed by the darkness.


The influences of bands like INCANTATION, IMMOLATION, SOLOTHUS, FATHER BEFOULED, SPECTRAL VOICE, OSSUARIUM, CORPSESSED, FUNERABRUM, DISMA, CRUCIAMENTUM and other dark artists who know exactly what absolute evil and darkness is all about are imprinted into the recording "Sublimis Ignotum Omni". The new album immediately pulled me deep underground, buried me alive and became a part of me. I was rotting alive, disintegrating and getting lost in the endless swamps of eternity. The Italians have managed to negate everything good with music. They're believable, real. Every riff, every note hits you right in the heart. You just have to like the old school feel and drive. The new stuff is good for funerals, for long nights in morgues. You'll find a lot of interesting moments on it, different black corners. The Italians seem like demons from the old days, who have returned to earth to avenge all sins. When I'm running away from the current strange world where there are no rules anymore, I'll definitely take "Sublimis Ignotum Omni" with me again. Again and again I will gladly choke on corrupted blood, again I will swing in the wind like a hanged man. I still think that for this music you have to have the desire to destroy and the ability to express through it the evil and filth that is all around us. The only salvation for me is the old catacombs. Long abandoned and deep underground. Faceless figures roam the corridors. It doesn't matter if someone is alive or dead, we're all listening to the new record by Italian death-mongers DEAD CHASM. Dark, morbid death metal, from old morgues, that will make you crumble into dust!


Tracklist:
01. Apparitions 
02. In Abhorrent Obscurity 
03. Perpetual Realm Of Light 
04. Ethereal Fragments 
05. Impious Embrace 
06. Sulphuric Asphyxiation 
07. Innumerable Dimensions

KNIŽNÍ TIPY - Koule - Michael Crichton (1987)


Koule - Michael Crichton
1987 (1998), Cinemax

Nevím, co jste na základce dělali vy, ale já navštěvoval několik kroužků. Chodil jsem do vlastivědného, ve kterém jsme díky jednomu starému panu učiteli dělali hroznou spoustu pokusů, výletů. Nadchnul nás tenkrát pro hodně nových věcí. Dělal jsem si třeba sám herbář, vystřihoval jsem si z časopisu ABC zvířata a psal si o nich různé zajímavosti. Dalším přelomem v mém životě bylo, když jsem přemluvil rodiče, abychom odebírali časák 100+1. Byl to najednou krásný nový svět. Objevoval jsem, nasával informace jako houba. Bylo asi potom logické, že jsem po Julesovi Vernovi přešel na spisovatele jako je Michael Crichton. Kouli jsem četl třikrát. Jednou ještě na druhém stupni základní školy, podruhé na vysoké, když jsme s jedním kamarádem neustále diskutovali o knížkách a potřetí nedávno. 

Dnes už působí knížka trošinku zastarale. Jasně, jsou tu VHS kazety, spoustu věcí spisovatel ještě vědět a ani nemohl, ale zase na druhou stranu vesmírná loď v hlubinách oceánu, to je klasika nad klasiky. Stejně, podobná sci-fi mám nejraději. Jsou v nich různé technické, biologické i fyzikální zajímavosti, ale nic není přehnané. A zároveň je příběh velmi čtivý. Základem je silný motiv, zajímavé postavy, výlety do psychologie. Co byste taky chtěli po klukovi, který si s bráchou několik let hrál na to, že se potápíme v ponorce jako kapitán Nemo. Krásný svět dětské fantazie se postupně změnil na fantazii ovlivněnou sci-fi. K nám se dostala spousta knížek se zpožděním, mám pocit, že podobná literatura komoušům moc nevoněla. Možná právě proto byly pak devadesátky doslova žněmi. Pro někoho jako já určitě. Knihu jsem pokaždé zhltl jako malinu.

Vlastně ani nevím, jestli jsem někdy opravdu věřil na existenci mimozemšťanů nebo jiné inteligence. I když, znáte to, nikdy neříkej nikdy. Ale ta představa je samozřejmě velmi lákavá a v knihách i filmech se mi moc líbí. Když už zmiňuji film, tak i Koule byla přenesena na plátno. Myslím si, že se její ztvárnění (i díky hercům jako Dustin, Sharon, Samuel) vcelku povedlo. Ale je to jako vždycky. Kniha je o hodně víc košatější, některé věci ani znázornit pomocí obrazu moc dobře nejdou. Každopádně, u mě byla nejdřív knížka a potom film. A to bývá vždy potom těžké. Protože mě při sledování obrazu naskakují moje představy, které jsem si sám vytvořil, když jsem Kouli četl. Zase na druhou stranu, zrovna tenhle příběh by si zasloužil nové zpracování. Akorát by jej museli natočit a zahrát lidi ze staré školy. Některá nová zpracování letitých sci-fi jsou totiž značně nedobrá. A nebo už jsem já moc zkostnatělý. 

Když jsem četl Kouli naposled, uvědomil jsem si, jaký je Michael Crichton skvělý autor. Třeba: "Pro něj jako psychologa to byl jasný přenos: Vláda, čelící ohromným potížím, které není schopna řešit, se rozhodla, že se bude zabývat něčím jiným." No, nepřipomíná vám to něco? Tohle se mi na podobných knížkách vždycky hrozně líbilo. Ten přesah, varování, předložení cesty, která by mohla nastat. Vždyť si to vezměte, kdo by před pár lety řekl, že si budete volat místo se živým člověkem s umělou inteligencí. Zatím je tupá a otravná, ale když si ji srovnám s některými operátory na různých infolinkách... Stejně tak si dovedu představit, že někde hluboko v oceánu, které nemáme dosud zcela prozkoumány (dáváme pořád víc prachů na válčení, než abychom poznali vlastní zeměkouli), je vesmírná loď. A v ní možná několik mimozemšťanů nebo úplně jiná forma života. Třeba bychom se zrovna u nich alespoň trošku poučili a nechovali se pořád jako hovada.

Koule je další knížkou v řadě, která mě utvrdila v tom, že bych se měl více probírat starými výtisky v mé knihovně. Občas v ní najdu poklady. A je pro mě hrozně zajímavé si přečíst knížky, ke kterým jsem se dostal jako mladý, dnes, když se změnil svět, máme internet, umělou inteligenci a posunuli jsme se o hodně dál. Možná tam někde v hlubinách opravdu nějaká záhadná koule je. Možná je v ní uložen i lék na lidskou hloupost. Jednu dobu jsem četl od Michaela Crichtona úplně vše. A zrovna tahle kniha patří podle mě k nejlepším, co vůbec napsal. Za sebe, i za všechny staré sci-fi maniaky doporučuji. Ve své době to byl bestseller, který ale obstojí i v současnosti. Děkuji za pozornost a mějte se co nejlépe. A nezapomínejte, vesmír je nekonečný!

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V hlubinách vod na dně Tichého oceánu byla objevena evidentně havarovaná kosmická loď. Odkud se vzala? Je nejméně tři sta let stará, a přesto vypadá neporušeně. Proletěla snad na Zemi z budoucnosti černou dírou? Neskrývá ve svých útrobách nějaké nebezpečí? Neměla její posádka sdělit lidské civilizaci nějaký vzkaz z jiného světa? Odpovědi na tyto otázky hledá skupina zkušených vědců vyslaných v největší tajnosti do podmořské stanice v blízkosti lodi. Jejich pozornost neustále přitahuje záhadná koule, kterou v ní naleznou. Poté, kdy se do ní asi na tři hodiny dostane matematický zázrak Harry, začnou se všude kolem nich dít prapodivné věci. Cosi neznámého s nimi pomocí počítačového kódu začne komunikovat, přibývá napjatých situací, kdy přirozenou zvědavost střídají stavy hluboké úzkosti, hrdinové expedice se stále častěji ocitají na hranici mezi životem a smrtí. Jakou moc v sobě ta koule skrývá? Mají šanci přežít?
Příběh plný napětí přináší i řadu typicky crichtonovských otázek o odpovědnosti jednání. Koule je svým způsobem moderním podobenstvím o sisyfovském údělu člověka usilujícího o zachování svého člověčenství.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 18. května 2023

Recenze/review - UNDEAD - Putrefactio (2023)


UNDEAD - Putrefactio
CD 2023, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Už dávno jsi si zvykl na mrtvá těla. Na pohledy bez duše. Na děs v jejich tvářích. Tentokrát to ale bylo jiné. Mlha v temném lese, chlad ve vnitřnostech. Slyšíš nářek nemrtvých a přemýšlíš, kde je řeka Styx. Už jen pár metrů a budeš v Hádově říši. Platíš převozníkovi, dáváš mu do jeho kostnatých rukou nové album maniaků UNDEAD, přecházíš na druhou stranu, na onen svět. 

O téhle smečce píši již podruhé. U minulého alba "Existential Horror" (recenze je odkazována dole pod článkem) se mi líbily pochmurné a mrazivé nálady, celkové provedení i síra, která byla ze skladeb cítit. Letošní novinka "Putrefactio" je volným pokračováním předchozí morbidní práce. Vítejte v Hádově říši!


Patřím mezi fanoušky, kteří se starému poctivému smrtícímu kovu věnují už dlouhé roky. I tentokrát oceňuji skvělý prašivý zvuk (Dan Swanö) a líbí se mi i obal (Misanthropic-Art), který se perfektně hodí k hrané muzice. Víka od rakví praskají v ďábelských rytmech, lebky pukají a zombie tančí jako o závod. UNDEAD se povedlo vyvolat ducha starých časů. A dělají to velmi zajímavě a inteligentně (ve stylu třeba takových COFFIN ROT, AVULSED, GRAVE INFESTATION, NOCTEM, CARNAGE, UNANIMATED, ENTOMBED, MASTER). Pro nás, kteří rádi a často trávíme svůj čas v prohnilých katakombách a dlouhodobě nesnášíme světlo, je nová nahrávka "Putrefactio" opravdovým rituálem. Znovu a znovu si díky této desce plním svůj dětský sen, stát se hrobníkem. Exhumuji prašivý death metal, stejně jako to dělá tahle smečka rozzuřených šílenců. Chci koncert v dávno opuštěné kobce, chci znovu tančit na hrobech. Myslím si, že se nové album povedlo po všech stránkách. Má v sobě pradávnou sílu a energii. Magický drive a špínu, kremaci prokletých těl, zničující a spalující útok nemrtvých. Všechno tohle na nové desce najdete. Obličej od krve, tajemné zaříkávání. "Putrefactio" je spíše seancí, než jen obyčejným albem. Smrdí sírou a starobou. A také mi proniklo do žil jako prudký jen. Rozložilo mě zevnitř, začal jsem hnít zaživa. Už dávno jsem si zvykl na mrtvá těla. Na pohledy bez duše. Na děs v jejich tvářích. Tentokrát to ale bylo jiné. Mlha v temném lese, chlad ve vnitřnostech. Slyším nářek nemrtvých a přemýšlíš, kde je řeka Styx. Už jen pár metrů a jsem v Hádově říši. Old school death metalová jízda přímo do pekla! 


Asphyx says:

You got used to dead bodies a long time ago. The sight of no soul. The terror on their faces. But this time it was different. The fog in the dark forest, the chill in their guts. You hear the cries of the undead and wonder where the River Styx is. Just a few more yards and you'll be in Hades' realm. You pay the ferryman, place the new UNDEAD maniac album in his bony hands, cross over to the other side, the other world.

This is the second time I've written about this pack. With the last album "Existential Horror" (review linked at the bottom of the article) I liked the gloomy and chilling moods, the overall performance and the sulphur that could be felt from the songs. This year's new release "Putrefactio" is a loose continuation of the previous morbid work. Welcome to the realm of Hades!


I'm one of the fans who have been into the old honest to goodness death metal for years. Again, I appreciate the great dusty sound (Dan Swanö) and I like the cover art (Misanthropic-Art), which fits perfectly with the music played. The coffin lids crackle with devilish rhythms, the skulls crack and the zombies dance like crazy. UNDEAD has managed to evoke the spirit of the old days. And they do it in a very interesting and intelligent way (in the style of the likes of COFFIN ROT, AVULSED, GRAVE INFESTATION, NOCTEM, CARNAGE, UNANIMATED, ENTOMBED, MASTER). For those of us who like and often spend our time in rotten catacombs and have long hated the light, the new record "Putrefactio" is a real ritual. Again and again, thanks to this record, I fulfill my childhood dream of becoming a gravedigger. I exhume dusty death metal, just like this pack of raging lunatics do. I want a gig in a long-abandoned dungeon, I want to dance on graves again. I think the new album has succeeded on all counts. It has an ancient power and energy. The magical drive and grime, the cremation of cursed bodies, the devastating and searing assault of the undead. You'll find all that on the new record. The bloodied face, the mysterious incantations. "Putrefactio" is more of a séance than a simple album. It reeks of brimstone and old age. And it also penetrated my veins like a violent yen. I got used to dead bodies a long time ago. To sights without souls. The terror on their faces. But this time it was different. The fog in the dark forest, the chill in my gut. I hear the cries of the undead and you wonder where the River Styx is. Just a few more yards and I'm in the realm of Hades. Old school death metal ride straight to hell!



Recenze/review - UNDEAD - Existential Horror (2019):
https://www.deadlystormzine.com/2019/12/recenzereview-undead-existential-horror.html


Tracklist:
01. Feast For The Worms 
02. Intermediate State Of Reality 
03. Zugzwang 
04. Demon Of A Thousand Lies 
05. Serpent's Gift 
06. Discordia 
07. Last Dark Age 
08. The Call Of The Void 
09. Mortificatio 
10. Putrefactio

Mixed and mastered by Dan Swanö at Unisound. All music and lyrics by UNDEAD.
Cover art by Misanthropic Art.
Photo by Javier Bragado.
Lay-out by V. Repulse.

UNDEAD IS:
V. Repulse – Vocals & Guitars
A. Von Hell – Guitars
J. Surt - Bass
Matt de Vallejo - Drums



středa 17. května 2023

Recenze/review - IMPETUOUS RITUAL - Iniquitous Barbarik Synthesis (2023)


IMPETUOUS RITUAL - Iniquitous Barbarik Synthesis
CD 2023, Profound Lore Records

for english please scroll down

K téhle smečce můžete dle mého přistupovat jenom dvěma způsoby. Buď ji budete nenávidět nebo bezmezně uctívat. Australští démoni IMPETUOUS RITUAL vás opět pozvou na dlouhý, ohlušující výlet do samotného pekla. Nedostanete nic zadarmo. Bude vám téct krev z uší a budete se modlit, aby vaše utrpení skončilo. Přesto (a nebo právě proto) se budete chtít znovu a znovu vracet a celý rituál opět prožít. Představte si obrovský větrák, který má na lopatkách ostré nože. Rozemele vás na prach, zničí a nakonec spálí černým plamenem.

Vítejte v záhrobí. Novinka "Iniquitous Barbarik Synthesis" je extrémem jdoucím za pomyslnou hranu srozumitelnosti. Špinavý, absolutně shnilý zvuk, obal, o kterém si můžete myslet cokoliv, přesto na vás bude vždy působit negativně. Jsme jen malá zrnka písku v nekonečném vesmíru. Tahle kapela umí zhmotnit temnou energii a vypálit pomocí ní cejch do vašich mozků. 


Mám za ty roky již vnímání různých druhů hudby poměrně otupělé, ale u IMPETUOUS RITUAL jsem vždy bdělý. Riffy mě bolí a pálí. Nevím, zda jste někdy měli popáleniny na svém těle, ale věřte tomu, že pocity budete mít velmi podobné, jako při poslechu této nahrávky. Stále se pohybujeme ve shnilých vodách, ve kterých plují těla utopenců. Potkáváme lehké vlivy kapel jako PORTAL, TEITANBLOOD, ARCHGOAT, BLASPHEMY, WRATHPRAYER, DIOCLETIAN, WITCHRIST, IGNIVOMOUS, MITOCHONDRION, ABYSSAL. Dovedu pochopit, že utečete pryč a nebude se vám na nové desce líbit vůbec nic, ale věřte tomu, že když vydržíte, budete časem odměněni opravdu morbidním zážitkem. Jen musíte rozkrýt jednotlivé vrstvy. Musíte se stát archeologem, který právě objevil prokletý hrob. Nedáte na první dojem, protože moc dobře víte, že překvapení přicházejí postupně. S hudbou australských tmářů je to hodně podobné. Je svým způsobem velmi pestrá. Na pevných, masivních základech jsou velmi pečlivě vystavěny atmosférické plochy. Ne, tohle už dávno není jen obyčejný smrtící kov, ale spíše hnusná a špinavá seance, která vám umožní nahlédnout na onen svět. Z mlhy vystoupí krvavé postavy a vy umrznete jako kus zcela zbytečného těla. Budete se, stejně jako já, toulat s kapelou nekonečnou tmou. Nahlížet do prašivých kobek a užívat si jednotlivé riffy, motivy, které jsou velmi zajímavé a originálně zahrané. Vše je neskutečně extrémní, jako přírodní živly, jako černé myšlenky. Prokletá, zohavená, blasfemická, okultní death metalová mršina! Album, u kterého shnijete zaživa!


Asphyx says:

There are only two ways to approach this pack in my opinion. You can either hate it or you can worship it unconditionally. Australian demons IMPETUOUS RITUAL invite you once again for a long, deafening trip to hell itself. You won't get anything for free. You will bleed from your ears and pray for your suffering to end. Yet (or maybe because of it) you will want to return again and again and relive the whole ritual. Imagine a giant fan with sharp knives on its blades. It will grind you into dust, destroy you, and finally burn you with black flame.

Welcome to the afterlife. The new "Iniquitous Barbaric Synthesis" is an extreme that goes beyond the imaginary edge of intelligibility. A dirty, absolutely rotten sound, a cover that you can think anything of, yet will always have a negative effect on you. We are just small grains of sand in an infinite universe. This band can materialize dark energy and burn its mark into your brain.


My perception of different kinds of music has become rather dulled over the years, but with IMPETUOUS RITUAL I am always awake. The riffs hurt and burn me. I don't know if you've ever had burns on your body, but trust me, the feelings you'll get will be very similar to listening to this record. We are still navigating the rotten waters in which the bodies of drowned men float. We meet light influences of bands like PORTAL, TEITANBLOOD, ARCHGOAT, BLASPHEMY, WRATHPRAYER, DIOCLETIAN, WITCHRIST, IGNIVOMOUS, MITOCHONDRION, ABYSSAL. I can understand running away and not liking anything on the new record, but trust that if you hang in there, you will be rewarded with a truly morbid experience in time. You just have to peel back the layers. You have to become an archaeologist who has just discovered a cursed tomb. You don't go for first impressions, because you know very well that surprises come gradually. It's much the same with the music of the Australian darkies. It's very varied in its own way. The atmospheric surfaces are very carefully built on a solid, massive foundation. No, this is no longer just plain death metal, but rather a nasty and dirty séance that gives you a glimpse of the otherworld. Bloody figures emerge from the fog and you freeze to death as a piece of completely useless flesh. You will, like me, wander with the band through endless darkness. Peeking into dank dungeons and enjoying the riffs, the motifs, which are very interesting and originally played. Everything is incredibly extreme, like the elements, like black thoughts. Cursed, mutilated, blasphemous, occult death metal carrion! An album that makes you rot alive!


Recenze/review - IMPETUOUS RITUAL - Blight upon Martyred Sentience (2017):


Tracklist:
01. Sanguinary Abstraction 
02. Lecherous Molestation 
03. Rite Of Impalement 
04. Necromantic Esurience 
05. Grail Of Enmity 
06. Intramural Axiom 
07. Psychic Necrosis 
08. Sacreligious Penance 
09. Metempsychosis

A few questions - interview with death metal band from Bangladesh - KAAL AKUMA.


A few questions - interview with death metal band from Bangladesh - KAAL AKUMA.

Recenze/review - KAAL AKUMA - Turiya (2023):

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hails! Kaal Akuma is a three man death metal band from Dhaka, Bangladesh. We were formed in late 2018.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded the new album in 2021. It was recorded in Studio Baksho, Dhaka. Mix and master was done by our good friend Aynus Tazwar Zeus.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

The new album is released in CD, Tape and Digital format from Nuclear Winter Records. There were 300 and 100 limited copies of CD and tapes respectively.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

The lyrics were written by Rivoo ( Tiyanak- Bass and vocals) . The lyrics basically consists of personal philosophies in the form of misanthropy , Horror , death, all consuming emptiness and void.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo of the band was a joint venture of Alex (Ah Puch-Drummer) and our good friend, Radi. We are available in Facebook and Instagram. We believe these platforms to be instrumental to spread our music among the audience. We do post all updates regarding our releases and tours in our social media pages.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

For this album we chose Nuclear Winter Records as our label partner. They have been really helpful throughout the release process. We wanted to release an album or two with NWR for quite a long time because we think the roster is super sick and consists of bands that we listen to with similar taste in death metal.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

There are lot of bands that we listen to and admire. Along with the classics, Bands like Incantation, Immolation, Dead Congregation, Death, Spectral Voice, Morbid Angel, Grave, Blood incantation, Inquisition,1349 are some of our major influences and inspirations while making music.


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Yes, we sent our songs to some labels that we like including NWR, NWNPROD, Dark Descent Records and so on. The response was mostly quite positive and appreciative.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We played quite a lot of gigs, very hard to keep count. Most of the gigs we played were indoor gigs. But we also played in some local outdoor metal festivals. It is hard to pick one best performance. We played our hearts out in each and every one of them. Had a killer time.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We want to keep on doing what we are doing. Keep making music and doing gigs and having a good time while doing it. We plan to work on the next release and keep on exploring and experimenting keeping the OSDM core intact.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

We can be reached via our facebook and Instagram page. The link to our facebook page is:


Thanx for the interview.

You’re welcome mate! Cheers!

https://nuclearwinterrecords.bandcamp.com/album/turiya



---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 16. května 2023

Recenze/review - SANCTUARIUM - Into the Mephitic Abyss (2023)


SANCTUARIUM - Into the Mephitic Abyss
CD 2023, BlackSeed Productions

for english please scroll down

Některé pohřby nebývají smutné. V rakvi může ležet i člověk, kterého nikdo neměl rád. Násilník, který ublížil spoustě lidem. Když je konečně tělo v zemi a začne se rozkládat, mnohým se uleví. Jenže prokletí jen tak nezemřou. Toulají se mezi naším a oním světem. Páchnou zkaženým masem a když po letech naleznete jejich kostru, stále z ní jde strach. Úplně stejné pocity mám i z debutového alba španělských SANCTUARIUM.

Jedná se přesně o takový ten druh doom death metalu, u kterého se ve vašem pokoji ochladí o několik stupňů a budete se neustále ohlížet za sebe. Není za rohem podivný stín? Novinka působí děsivě, hororově, je po okraj narvaná tmou a špinavými myšlenkami. 


Povedl se prašivý zvuk i obal. Skladby se mi pomalu zadřely hluboko do vnitřností. Začal jsem se rozpadat, hnít zaživa. Přesto jsem se musel k nahrávce stále vracet. Byl jsem jako prokletý, uhranutý. "Into the Mephitic Abyss" se mi otisklo do mozku, jako cejch. Pánové hrají velmi uvěřitelně, takovým tím starých způsobem, který byl praktikován v devadesátých letech minulého století. Tahle deska je mrazivá a chladná. Skladby v sobě obsahují velké množství krutosti, nahrubo nasekané tmy. Zlo má mnoho podob a to v podání SANCTUARIUM je velmi surové a syrové. Zkuste někdy sejít po schodech dolů, do katakomb, ve kterých jsou pohřbeni padlí kněží. Také cítíte pach plísně a smrti? Tak úplně stejný zážitek dostanete i při poslechu této desky. Základem je zde pohřební doom metal, ale zazní i odkazy na INCANTATION. Je pro mě velmi příjemné se vydat v noci na hřbitov. Exhumovat nějaký opuštěný hrob a přemýšlet, jakým způsobem přišla smrt. Zajímavé je, že při poslechu "Into the Mephitic Abyss" vykopu pokaždé jenom těla násilných jedinců. Cítím hmatatelnou přítomnost smrti. Tohle je přesně ten druh hudby, kterou by měli pouštět na pohřbech všem, které neměl nikdo rád. Španělé odvedli skvělou morbidní práci po všech stránkách. Pokud jste fanoušci stylu, tak neváhejte ani chvilku. Prach jsi a v prach se obrátíš! Tajemná, děsivá, doom death metalová noční můra, kterou zažijete v opuštěných kryptách!


Asphyx says:

Some funerals are not sad. Even a person nobody liked can lie in a coffin. A rapist who hurt a lot of people. When the body is finally in the ground and begins to decompose, many will be relieved. But the damned don't just die. They roam between our world and the next. They stink of rotten flesh, and when you find their skeleton years later, it still scares you. I feel the same way about the debut album of Spanish SANCTUARIUM.

This is exactly the kind of doom death metal that will make your room a few degrees colder and make you constantly look behind you. Is there a strange shadow around the corner? The new stuff is eerie, horrific, filled to the brim with darkness and dirty thoughts.


The dusty sound and the packaging were great. The songs slowly dug deep into my gut. I started to crumble, to rot alive. Still, I kept coming back to the record. It was like I was cursed, bewitched. "Into the Mephitic Abyss" imprinted itself on my brain like a brand. The gentlemen play very believably, in that old way that was practiced in the 1990s. This record is chilling and cold. The songs have a lot of cruelty in them, roughly chopped darkness. Evil comes in many forms and the one performed by SANCTUARIUM is very raw and raw. Try going down the stairs sometime, into the catacombs where the fallen priests are buried. Do you also smell mould and death? That's exactly the same experience you get when you listen to this record. The basis here is funeral doom metal, but there are also references to INCANTATION. I find it very pleasant to go to the cemetery at night. Exhuming some abandoned grave and wondering how death came about. Interestingly, when I listen to "Into the Mephitic Abyss" I only dig up the bodies of violent individuals every time. I feel the palpable presence of death. This is exactly the kind of music that should be played at funerals for everyone who wasn't loved. The Spaniards have done a great morbid job all round. If you're a fan of the style, don't hesitate a moment. Dust you are and to dust you shall return! A mysterious, eerie, doom death metal nightmare that you will experience in abandoned crypts!


Tracklist:
01. Rotted Remnants 
02. Decaying Among The Carcasses 
03. Mephitic Abyss 
04. Decomposing The Pustulent Void

pondělí 15. května 2023

Recenze/review - IRONMASTER - Weapons of Spiritual Carnage (2023)


IRONMASTER - Weapons of Spiritual Carnage
CD 2023, Black Lion Records

for english please scroll down

Nemám klid ani po smrti. Pochován za hřbitovní zdí. Náhrobek beze jména. Prokletý. Už zase slyším klepání na moji rakev. Má mrtvá milenka mi chce něco říct. Zde, uprostřed záhrobí, máme rádi jenom hudbu, která dokáže probudit naše shnilá těla. Druhé dlouhohrající album švédských IRONMASTER ihned rozhýbalo moje prašivé kosti. Počkali jsme, až nastane absolutní tma a vylezli jsme ven.

Novinka je totiž až po okraj narvaná syrovým smrtícím kovem v klasickém severském stylu. Dunivé, zabijácké rytmy se střídají s podchlazenými pasážemi. Novinka připomíná můj vlastní pohřeb. Ležím v otevřené rakvi a usmívám se. Tady se hraje přesně pro mě. A pro všechny prokleté. 


Jak je asi všeobecně známo, kapela je složena ze zkušených muzikantů - zpěv Roberth Karlsson (SCAR SYMMETRY, FACEBREAKER, Ex-PAN.THY.MONIUM), bicí Janne Jaloma (DARK FUNERAL, AEON, NIGHT CROWNED), basa Jonas Kjellgren (WORLD BELOW, Ex-CENTINEX, Ex-SCAR SYMMETRY). O kvalitu je tak postaráno po všech stránkách. Jonas Kjellgren je podepsán i pod nahráváním, mixem a masteringem. Výsledkem je nahrávka, která vás smete z povrchu zemského. A to nejen po zvukové stránce. Povedl se i démonický obal. Autorem je BlastArt. Skladby jsou napsány s takovým tím starým, poctivým způsobem a feelingem. Pánové sází na jasné, čitelné a zřetelné melodie, které jsou uloženy v rakvích z toho nejkvalitnějšího dřeva. Dělám hrobníka už od devadesátých let minulého století a IRONMASTER si mě získali již předchozím albem "Thy Ancient Fire" z loňského roku (odkaz na recenzi je dole pod článkem). Novinka je potom ještě víc naléhavější, chladnější. Je pro mě velmi příjemné poslouchat ozvěny z onoho světa, procházet se spolu s kapelou mezi stíny a nasávat morbidní atmosféru pohřbů do země. "Weapons of Spiritual Carnage" je deskou, která je určena pro všechny fanoušky zdánlivě opuštěných márnic i ranní mlhy na hřbitově.  Už zase slyším klepání na moji rakev. Je čas jít. Smrt čeká! Švédský mrazivý death metalový vichr! Otisk temnoty a chladu!


Asphyx says:

I have no peace after death. Buried behind the cemetery wall. A tombstone without a name. Cursed. I can hear the knocking on my coffin again. My dead lover has something to say to me. Here, in the middle of the beyond, we only like music that can awaken our rotten bodies. The second full-length album from Sweden's IRONMASTER immediately moved my dusty bones. We waited until it was absolutely dark and climbed out.

The new album is stuffed to the brim with raw death metal in classic Nordic style. Thumping, killer rhythms alternate with chilling passages. The new songs reminds me of my own funeral. I'm lying in an open coffin, smiling. This is playing just for me. And for all the damned.


As is probably well known, the band is composed of experienced musicians - Roberth Karlsson (SCAR SYMMETRY, FACEBREAKER, Ex-PAN.THY.MONIUM) on vocals, Janne Jaloma (DARK FUNERAL, AEON, NIGHT CROWNED) on drums, Jonas Kjellgren (WORLD BELOW, Ex-CENTINEX, Ex-SCAR SYMMETRY) on bass. Quality is guaranteed in all aspects. Jonas Kjellgren is also responsible for recording, mixing and mastering. The result is a recording that will blow you away. And not just the sound. The demonic cover artwork is also a success. The author is BlastArt. The songs are written with that old, honest way and feeling. The gentlemen rely on clear, legible and distinct melodies, which are housed in coffins made of the finest wood. I've been a gravedigger since the 1990s, and IRONMASTER have won me over with their previous album "Thy Ancient Fire" from last year (link to the review is at the bottom of the article). The new one is then even more insistent, chillier. It's very pleasant for me to listen to echoes from that world, to walk with the band among the shadows and to soak up the morbid atmosphere of burials in the ground. "Weapons of Spiritual Carnage" is a record that is for all fans of seemingly abandoned morgues and the morning mist in the cemetery. I can hear the knocking on my coffin again. It's time to go. Death awaits! Sweden's freezing death metal whirlwind! The imprint of darkness and cold!


Recenze/review - IRONMASTER - Thy Ancient Fire (2022):
https://ironmasterblacklion.bandcamp.com/album/weapons-of-spiritual-carnage


Tracklist:
01. Solemn Pestilence
02. Ocean of Searing Hatred
03. Weapons of Spiritual Carnage
04. Infinite Virulent
05. Monolithic Suppressor Engaged
06. Cast into the Hollow
07. Implications Of Sacral Time
08. Lies of Apathy
09. Bringer of Deception
10. Dismantling Eternity

band:
Janne Jaloma -Drums
Jonas Kjellgren - Guitars, Bass
Roberth Karlsson - Vocals



neděle 14. května 2023

Recenze/review - HYPNOS - Deathbirth (2023)


HYPNOS - Deathbirth
EP 2023, Einheit Produktionen

for english please scroll down

Zrozeni v bolestech celý život hledáme smysl vlastního bytí. Trápíme se, radujeme, děláme spoustu chyb a doufáme, že spatříme světlo na konci tunelu. Jedinou jistotou je smrt. Umíráme a rodíme se a jsme přesvědčeni o své důležitosti. Přitom bychom měli spíše pokleknout před věčností, přírodou a být pokorní. Kdysi dávno jsem našel spoustu odpovědí na své otázky v hudbě. HYPNOS pro mě vždy byli kapelou, která mě donutila k zamyšlení. 

Letos přicházejí s novým EP s příznačným názvem "Deathbirth". Album jsem si přinesl domů a znovu jsem zažíval takové ty těžko popsatelné pocity. Hlavou mi létaly zběsilé myšlenky. Jaká novinka asi bude? Těšil jsem se hlavně na dvě nové skladby. Nejsem totiž moc velký příznivec různých coverů a předělávek. Zapnul jsem přehrávač a podal jsem ruku démonům. Ztratil jsem se v krásném světě morbidní fantazie a novinku si neskutečně užíval. 

Nakonec jsem ocenil i oba covery i remake. Může za to zvuk, aranže, celková atmosféra. To je jedna z věcí, které mám na téhle kapele tolik rád. Jejich hudba má v sobě velkou spoustu do černa zabarvených nálad. Zmínit musím i obal, který je velmi povedený a líbí se mi i jako symbol. Pravdou ale je, že podobný použili i CANDLEMASS na svém posledním albu. Na tričku se ale vyjímá nádherně. Po formální stránce dostane fanoušek vše potřebné. Mě jde ale hlavně o hudbu, která je tentokrát takovým volným pokračováním předešlé desky "The Blackcrow" z roku 2020. Zase se cítím, jako bych se procházel podél hranice mezi naším a oním světem. Někde v těchto místech se potkávají přízraky, nemrtví i čerstvě narození. Vše se odehrává v kruhu a každý konec je zároveň počátkem. Na "Deathbirth" působí HYPNOS jako našeptávači, jako opravdoví démoni ze starých časů, kteří se vrátili, aby nám předložili syrový smrtící kov s černým odérem. A dělají to elegantně a s nadhledem zkušených mistrů. Navíc, tuhle smečku poznáte během několika prvních tónů. Nedá mi to a musím to napsat. Poslední roky je hrozně příjemné být fanouškem. Od kapely dostáváme přesně, to co chceme. Spoustu temné energie, zajímavých riffů, zničujících bicích a songů, které se posluchači doslova zadřou pod kůži. Zrozeni v bolestech celý život hledáme smysl vlastního bytí. Trápíme se, radujeme, děláme spoustu chyb a doufáme, že spatříme světlo na konci tunelu. Jedinou jistotou je smrt. A také HYPNOS. Temná, démonická death metalová definice věčnosti!


Asphyx says:

Born in pain, all our lives we search for the meaning of our own existence. We suffer, we rejoice, we make many mistakes and hope to see the light at the end of the tunnel. The only certainty is death. We die and are born convinced of our importance. Yet we should rather kneel before eternity, nature and be humble. A long time ago, I found many answers to my questions in music. HYPNOS have always been a band that made me think.

This year they come out with a new EP fittingly titled "Deathbirth". I brought the album home and once again experienced those hard to describe feelings. I had frantic thoughts running through my head. What's the new album going to be like? I was especially looking forward to the two new songs. I'm not a big fan of covers and remakes. I turned on the player and shook hands with the demons. I got lost in a beautiful world of morbid fantasy and enjoyed the new stuff immensely.


In the end, I appreciated both the cover and the remake. It's the sound, the arrangements, the overall atmosphere. That's one of the things I love so much about this band. Their music has a great amount of black-tinged moods in it. I must also mention the cover art, which is very hilarious and I like it as a symbol as well. But the truth is that CANDLEMASS used a similar one on their last album. But it looks great on a t-shirt. Formally, the fan gets everything they need. But for me, it's all about the music, which this time is such a free continuation of the previous album "The Blackcrow" from 2020. Somewhere in these places ghosts, the undead and the newly born meet. It all happens in a circle, and each ending is also a beginning. On "Deathbirth", HYPNOS act as whisperers, like true demons from the old days who have returned to present us with raw death metal with a black odor. And they do it with the grace and insight of experienced masters. Moreover, you'll recognize this band within the first few notes. I can't help but write it down. It's been a pleasure to be a fan these last few years. We get exactly what we want from the band. Lots of dark energy, interesting riffs, devastating drums and songs that literally get under the listener's skin. Born in pain, we've been searching for the meaning of our existence all our lives. We suffer, we rejoice, we make many mistakes and hope to see the light at the end of the tunnel. The only certainty is death. And HYPNOS. Dark, demonic death metal definition of eternity!



about HYPNOS on DEADLY STORM ZINE:

Report, photos - HYPNOS, FLESHLESS, PIKODEATH - Death Metal Forever Tour 2022 - Teplice, club HVJEZDA - 19. 2. 2022:



Tracklist:
1. DEATHBIRTH PT. 1 / BIRTH (Nová skladba)
2. DEATHBIRTH PT. 2 / DEATH (Nová skladba)
3. INFERNATIONAL (Remake skladby z dema a debutního alba Hypnos)
4. SHORT REPORT ON THE RITUAL CARNAGE (Cover Krabathor)
5. LIGHT HATES ME (Cover Six Degrees of Separation)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý čtvrtý - Podivný rituál v Senci


Příběh čtyř stý čtvrtý - Podivný rituál v Senci

Ale to víte, že jsme se také občas pohádali. Žádný vztah není dokonalý. Je ale potřeba na něm pracovat. Tenkrát ještě nebylo tak časté, aby si dávali lidé od sebe oddych, bydleli každý jinde a scházeli se dlouhé roky jen, když měli zrovna chuť. Naučili jsme se překonávat překážky. Jednou takhle myslím ve středu, jsem svoji milou pěkně naštval. Seděli jsme jak jinak v hospodě a já, navyklý na to, že každý metalista je kamarád, jsem kývl, aby si k nám sednul. Mě přišel poměrně zábavný, ale manželka měla přeci jen lepší pud sebezáchovy. Byl to magor, o tom žádná, ale já byl rozevlátý student čtoucí Kerouaca, na to nezapomínejte. Lítal jsem na oblacích a užíval si svobodu. Naštvala se a šla na kolej, ať si přijdu, až s tím debilem skončím.

Ale no tak, drahá, vždyť je svým způsobem zábavný. Ne, není, má zlý pohled. Na to já dám. Dostal jsem pusu a zůstal jsem s ním sám. Na jméno si moc nepamatuji, co ale vím bylo, že byl ultra šíleně true black metalista. Všude samej cvoček na bundě, dokonce i tetování, což nemíval skoro nikdo. Seděl jsem a nejdřív si myslel, že ho budu tak trošku studovat. Byl jsem zvědavej, co z něj vyleze. To vám byl samej rituál, mrtvoly, pitevny. Mluvil i o mrtvých zvířatech a to prosím v době, kdy ještě nebyl každej druhej sériovej vrah. Že prý mají partu a vyvolávají duchy. Jestli mám čas, rádi přivítají nové členy. Nevěděl jsem, fakt jsem netušil, jestli to myslí vážně. Jako puberťáci jsme taky byli děsný tvrďáci a koukali na horory a pak si dělali prdelky, když jsme strašili holky. To mě ale nějak přešlo, protože mi zemřeli kamarádi a moje dívka. Vždycky jsem všechny ty mrtvolky, pentagramy a děsivý pózy bral jako nadsázku, myslel jsem si, že to tak berou i ostatní metly. Ve většině případů to tak je. Tenhle byl ale ukázkovej blb.

To jsem ale netušil, možná jsem byl ještě důvěřivý. Říkal jsem si, tak co, zajdeme na pivko, pokecáme, on taky mluvil o deskových hrách, jako je Dračí doupě a tak jsme měli spoustu společných zájmů. Sedneme na trolejbus a jedem na Doubravku. Moc tuhle čtvrť neznám, tak jsem byl překvapený z uliček, z výstavby a nakonec i z malého pajzlu. U stolu už seděli. Tři kluci a tři holky. Všichni mi přišli takový nedomrlý, ale to jsem přikládal tomu, že dávají větší důraz na svoje myšlení, než na tělo. Představili jsme si, děvčata mě hned vzala mezi sebe, ale mluvila tak nějak zvláštně. Šíleně negativní, hrozně depresivní. Mezi nima sedím já a tlemím se, jak je mým zvykem. Po řekněme pátém pivu na mě ale taky padne splín. Oni mluví jak černá kronika. Kde se zrovna stalo v Plzni něco hrozného. Vraždy, přepadení, násilí. Po nějaké době jsem měl pocit, že všechno je jenom temné. Myslel jsem si, že to bude hlavně o muzice, ale mýlil jsem se. To byla parta psychoušů, kteří se našli v black metalu. 

My chodíme na místa, kde se stalo něco hrozného. Ukázali mi mapu okolí Plzně, kde měli zakřížkováno, kde se staly vraždy, kde někdo zemřel. Oklepal jsem se zimou. Bože, řekl jsem a oni se obráceně pokřižovali. Dopili jsme a vydali se na cestu. Už se smrákalo a mě u prvního křížku kousek od Strženky, kde mělo zahynout nějaké mladé děvče kvůli pár korunám, začalo mrazit v zádech. Normálně mě napadlo, že mě někde kousek za městem zamordují. Takových míst jsme navštívili několik. Vždycky si stoupli do kruhu a pronášeli zvláštní slova. Něco jako modlitby, ale zvrácené, negativní. Nejdřív jsem si myslel, že je to další prdel, že jsem se svíčkovýma bábama, jen mladšíma, ale oni tomu fakt věřili. Hlavně tedy ten, co mě přivedl. Říkejme mu třeba Martin. Ten se vyloženě ve všem vyžíval. Mluvil tlumeným hlasem, odříkával přesné popisy toho, co se stalo. Detaily, o kterých vůbec nevím, jestli byly pravdou nebo si je vymýšlel. Podříznutá hrdla, znásilnění (to vždycky jedna z čarodějnic vyhrkla). Nejhorší bylo, že mu všichni viseli na rtech. Jak nějaká sekta (což jsem ještě ani nevěděl, co to znamená).

Toulali jsme se lesem, pili rum a vodku z lahve a já jsem byl pořád zvědavý, jak to dopadne. Nakonec, po mnoha dalších zastaveních, jsme skončili v Senci. Už notně opilí jsme zalezli do baráku, který prý patří Martinově babičce. Musela být hodně věřící, protože všude byly kříže a a další náboženské artefakty. Vlezli jsme na půdu a sedli si do kruhu. Hlavou mi problesklo, že bych měl zdrhnout. Ruce sepnuté, Martin byl ve svém živlu. Nevím, netuším, jestli to nebyl podvod, ale spíše ne. Půdou se občas ozvaly divné zvuky. Nářek, o kterém sem si nejdřív myslel, že je meluzína, ale venku vůbec nefoukalo. Dnes jsme se tu sešli, abychom vyvolali ducha vraha Pilčíka. Cože, koho? Zeptal jsem se a oni mě seřvali, abych držel hubu, že takhle nepřijde. Náš velekněz, jak si začal náhle říkat, nakreslil pentagram. Stále mi to připadalo jako sranda, ale už jsem pochyboval.

Jenže pak se holky svlékly donaha a on vytáhl nůž. A doprdele, řekl jsem potichu. Slyšeli mě. Jedna z divoženek na mě zasyčela. Očividně neměli všichni jenom alkohol. Moje tvrzení bylo pravdivé, po chvilce mi nabídli nějaký prášek. Rozdrcenou směs. Odmítl jsem. Nechci, když už, tak maximálně pivo. Zakřičel na mě, že ale pak nebudu mít ten správný prožitek. Poslal jsem ho do prdele. Jedovatě se usmál a nechal mě být. Dvojice se začaly mazlit a já si říkal, aha, tak jim jde o grupáč, o tom jsem už slyšel od holek z práv. No ale, proč ty kraviny okolo? Zalezl jsem raději do stínu. Hrál nám nějaký black metal, ale sorry, tohle jsme neznal. Na place, mezi starými bednami, se vesele šukalo. Nevěděl jsem, co s očima. Zajímavější ale bylo to, co dělal Martin. Pobíhal okolo s nožem, u každé dvojice se zastavil, chvíli se na ně díval a povzbuzoval je. Pak se řízl do ruky nebo do stehna. Ne moc hluboko, ale krev vidět byla. Celá scenérie gradovala, dívky nebyly příliš hezké, tak jsem jen skromně klopil zrak. Ale byly ve zvláštním rauši. Najednou jako když utne. Na jedné bylo vidět, že by ráda pokračovala, ale asi měla celá akce jasná pravidla.

Dámy se ohnuly a Martin je začal švihat přes zadek nějakým prutem. Bylo na něm vidět, že tohle mu dělá fakt dobře. Hlavně, když vykřikly. Na mě toho bylo ale už moc. Kurva, kde jsem se to zase ocitl. Proč se na mě pořád lepí takoví kreténi? Neměl jsem ale čas ve svých úvahách pokračovat. Mistr a šílenec v jedné osobě se totiž také svlékl do naha. Byl pomalovaný nějakou černou barvou. Lehl si doprostřed na pentagram a zachvátil ho ďas. To by řekla moje babička. Netuším, jestli to bylo návykovými látkami nebo tím, že se dostal do děsivého stavu, ale vypadalo to uvěřitelně. Nejdřív mumlal a křičel, poulil oči, drásal se nehty do celého těla, potom si sedl a začal mluvit úplně jiným hlasem. Vyprávěl nám o tom, jak zabíjel lidi, jak kradl, jak mučil mladé děvče. Všechno vypadalo hrozně reálně, že se to děje právě teď a tady. Jestli byl Martin podvodník, tak rozhodně i velmi dobrý herec.

Bylo to hnusný, šokující, hrozně divný. Mluvil dlouho a mě nebylo vůbec příjemně. Když už byl konečně konec, podíval se na mě. Byl zase tím obyčejným švihlým black metalistou. Řekl úplně klidně něco o tom, že je konec a že se může začít šukat. Nikdo se nenechal pobízet. Jenže to bylo jiný. Všiml jsem si, že už nespí jen kluci s holkama, ale že se to různě kombinuje. Za mnou přišel jeden takovej tlustej hnusnej a zeptal se mě, jestli se nechci přidat. Řekl jsem že ne a on se usmál. Byl to spíš škleb a poslední věc, která mě donutila zdrhnout. Křičeli za mnou, řehtali se. Jako malí ďáblové. Skočil jsem z prvního patra, ze střechy a narazil si kotník. Ale musel jsem pryč. Nebyl jsem úplně střízlivý, ale podivný rituál v Senci bych už nechtěl nikdy zažít. Pajdal jsem tmou, v domnění, že vím kudy. Co to bylo kurva za lidi? Čekal jsem chlastačku s metlama a ono tohle? 

Všude kolem sebe jsem viděl přízraky. Všechno, co mi celé odpoledne i noc hustili do hlavy, se jakoby zhmotnilo. Navíc byla fakt tma. Vím, že jsem se vyloupl někde u Boleváku a pak už jsem šel podle turistických značek. Na kolej jsem se dopajdal, když už svítalo. Blondýnku jsem probudil, jak jsem se snažil převléct. No ty vypadáš, hele řekni mi, že jsem měla pravdu? Vypadáš totiž, že si viděl peklo? Usmála se. Chvíli jsem něco blekotal, tak mě nechala. Spal jsem celý den a měl děsný sny. Najedl jsem se a pak šel zase spát. Musel jsem taky do školy. Bylo sice po zkouškovém, ale někteří profesoři vyžadovali stoprocentní účast. Myslel jsem ale na něco jiného. Zašel jsem i do knihovny a našel si, kdože to byl vlastně Pilčík. Když jsem spis dočetl, šel jsem se vyblejt na záchod. Byl jsem bledý, podlamovaly se mi nohy. On ten kretén chtěl vyvolat ducha takový zrůdy? Tenhle chlap doopravdy zavraždil spoustu lidí. Byla to lidská bestie a podle mapky bydlela kousek od domu, kde jsem zažil tuhle hnusnou akci. 

Začal jsem si dávat větší pozor na lidi a taky dal víc na svoji ženu. Zlo je totiž zákeřné a nikdy nevíte, odkud se může vynořit. Taky jsem si uvědomil, že i metalisti můžou bejt pěkný svině. Raději jsem hledal dobro a snažil se obklopovat milými a hodnými lidmi. Nejsme tu navěky, tak proč se potácet ve tmě? No nemám pravdu? Opatrujte se a děkuji za pozornost.
 
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine