DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 16. července 2018

Rozhovor - PUTERAEON - Sme radi, že môžeme prispieť k scéne akýmkoľvek spôsobom a budeme v tom aj pokračovať.


Rozhovor se švédskou death metalovou skupinou 
PUTERAEON.

Odpovídal 
Anders Malmström.

Přeložila a otázky připravila Petra, děkujeme!

Ahoj PUTERAEON! Ako sa máte chlapci? Je niečo nové v hlavnom stane PUTERAEON? Podeľte sa s vašimi fanúšikmi! 

Ahoj Deadly Storm! Vodí sa nám celkom dobre, dokončujeme detaily vydania fyzického nosiča ”The Dunwich Damnation” 12”. Dúfame, že zároveň s vydaním, ktoré je naplánované na 29. Júna 2018 obdržíme v správnom čase aj nový merch. LP je už k dispozícií prostredníctvom digitálnych médií, takže si môžete spraviť malý prieskum a uvidíte, či vám nová doska zachutí. 

Zaregistrovala som, že nové EP je už na ceste k svojmu vydaniu. Minulý rok ste taktiež vydali EP. Plánujete v blízkej dobe vydať aj nejaký dlhohrajúci album? Myslím, že tieto krátke formáty ako EP, či splitká sú veľmi populárne povedzme v ”undergroundovej” komunite. Súhlasíte? Čo bolo dôvodom pre vydanie ďalšieho Epčka? 

Myslím, že v súčasnosti dosť populárne vydávanie 7 palcov nie je až natoľko zvláštne. Investície nahrávacích spoločností do týchto nahrávok nie sú až také veľké a väčšinou sa predávajú dobre, pri najmenšom ak ich predaj porovnáme s predajom CD. Avšak tentoraz to bude 12 palec, 5 nových skladieb sa bude pekne zmestiť na tento formát. A tento formát vyhovuje aj našej nahrávacej spoločnosti ”Growls from the Underground”. No a pravdepodobne s nimi budeme spolupracovať aj v budúcnosti a možno dôjde aj k vydaniu dlhohrajúcej dosky, ale ako vždy, čak ukáže. 


Ako ste vlastne spokojní s novým materiálom? Na Metal Archives som si všimla, že o mix a mastering predchádzajúcej dosky sa postaral Dan Swanö. Je tomu podobne tak aj na novom EP? Ako sa vám podarilo nadviazať túto spoluprácu a ako prebiehala? Tento rok som už zaregistrovala mnoho albumov, pod ktoré sa podpísal. Nedokážem si predstaviť, ako ten človek všetko stíha... 

Áno, samozrejme sme hrdí na náš nový materiál, skladby sme začali zapracovávať aj do živých setov a oni akoby ešte viac narástli, keď sú zahraté naživo na pódiu. Proces nahrávania prebiehal veľmi podobne ako aj pri predchádzajúcom EP. Všetko sme najskôr nahrali vo vlastnom štúdiu Studio Hatecraft a sfinalizovaný materiál sme poslali opäť Danovi. Čo sa týka mixu a masteringu, spravil s nahrávkou v podstate čo uznal za vhodné, ale pokračoval tam, kde skončil s albumom „Providence“. Stačí sa len započúvať do skladieb a hneď si uvedomíte, že toto je presne ten zvuk, aký sme mali mať. Pán Swanö je proste jednou z legiend! 

Aký je vlastne váš postoj ku kapele? Je hranie v PUTERAEON pre vás v prvom rade hobby alebo to beriete ako serióznu vec, tvoriť a písať muziku a šíriť ju kde sa dá aj s nejakým špecifickým odkazom? 

PUTERAEON nám nikdy nezaplatí žiadne účty, všetko čo sme zarobili hraním sme znovu vrazili do kapely, takže áno – nazývať to ako naše hobby bude asi najpresnejšie. Chceme proste, aby naša hudba bola počuť a aby sa šírila medzi fanúšikmi na scéne. A náklady na to všetko si kludne zaplatíme sami. Sme radi, že môžeme prispieť k scéne akýmkoľvek spôsobom a budeme v tom aj pokračovať. 


Musíte byť v kapele dobrými priateľmi, vaša zostava sa počas celej existencie kapely veľmi nemenila. Ste priateľmi aj v bežnom živote? Chodíte spolu trebárs na pivo, na koncerty, atď.? 

Áno, scéna v dávnejšej dobe ešte nebola taká obrovská a to je aj dôvodom, že sme sa s chalanmi spoznali. Z predchádzajúcich kapiel, počas koncertov, atď. sa naše cesty niekoľkokrát skrížili a dokonca ja a Daniel sme ešte v skorých rokoch deväťdesiatych mali spoločnú kapelu. A keďže v súčasnosti všetci žijeme v rovnakom malom meste, samozrejme z času na čas spolu robievame aj veci mimo kapelu. 

Ako si spomínate na svoje začiatky, keď ste sa rozhodli, že chcete hrať na nejaký hudobný nástroj. Ktorá obľúbená kapela vás v tom čase k tomu doviedla a bola najväčšou inšpiráciou? 

V podstate šlo o hard rockové kapely na začiatku osemdesiatych rokov, ktoré ma chytili do osídiel. Predovšetkým Mötley Crüe a taktiež Iron Maiden a Metallica boli prvými stretmi, ktoré ma inšpirovali. Nedá sa povedať, že práve tieto formácie ma doviedli k hraniu v kapele, či podobne, ale pri nich som si uvedomil, aký je môj hudobný vkus. Avšak mojím prvým hudobným nástrojom bola posraná flauta v mestskej hudobnej škole. Predstav si asi dvadsiatich sopliakov, ktorý sa snažia hrať synchronizovane, nedarí sa im trafiť ten správny tón, či notu, ale horlivo hrajú aby potešili učiteľku. Toto boli švédske hudobné školy v osemdesiatych rokoch – viac menej ste museli povinne hrať na nejaký hudobný nástroj a obzvlášť na flautu. A tam to začalo. A možno taktiež aj skončilo, keďže to nemalo nič spoločné s tým, čo prišlo potom. 


Minulý rok bol na mnohých weboch označený ako „rok death metalu“, vydaných bolo obrovské množstvo skvelých death metalových nahrávok. Zvykneš si na konci roka sumarizovať, čo vyšlo? Ktorý z minuloročných albumov bol pre teba veľkým prekvapením, alebo ktorý považuješ za jeden z najlepších? 

Súhlasím, že minulý rok a možno aj niekoľko posledných rokov sa scéna skutočne rozvinula. Nie iba death metal. Ale extrémne žánre celkovo. Je to takmer paradox, keďže hudobný priemysel okolo kapiel začal vcelku stagnovať. Nezvyknem si robiť žiadnu sumarizáciu ani zoznam najlepšieho, ale je tu niekoľko kapiel ako napríklad Immolation, Tribulation, Grift, ktoré minulý rok vydali skvelé albumy. 

Akú hudbu preferuješ vo svojom voľnom čase, točí sa ti stále death metal či metal všeobecne alebo siahneš aj po kapele z úplne odlišného súdka? 

Ja mám veľmi rozsiahly hudobný vkus, od muziky proste potrebujem, aby na mňa dobre zafungovala. Ale základom je metal. A kedykoľvek ide o niečo impozantné alebo atmosférické alebo nápadité ako súčasť kreatívneho procesu kapely/umelca - zvyčajne ma to osloví. Raná švédska a americká death metalová scéna, ako aj nórska black metalová scéna sú toho príkladom. Album od Darkthrones ”Under a funeral moon” je majstrovské dielo, ktoré zahŕňa všetky spomenuté elementy. 


S akými kapelami ste hrali počas svojej kariéry? Ktorý koncert si najviac ceníš? Máš vysnívaný spoločný koncert s nejakou obľúbenou kapelou? Pamätáš sa na nejaký určitý koncert, klub, ktorý vám priniesol špeciálny a nezabudnuteľný zážitok? 

Fúha, ja osobe som hral v mnohých kapelách a spoločne na pódiu ešte s väčším počtom kapiel. To je jasné. Ale čo sa týka PUTERAEON v uplynulých rokoch sme mali tú česť zahrať si s Entombed AD, Sportlov, The Crown, Nifelheim, Incarceration a niekoľko koncertov sme odohrali aj s Revel In Flesh, keby som mal spomenúť len niekoľko. A nezabudnuteľné momenty sa ťažko diferencujú, pretože každý z nás má na to asi svoj vlastný pohľad. Ale napríklad festivaly ako Party San a Gefle Metal Festival sa nám zapísali do pamäte ako naozaj nezabudnuteľné koncerty. 


A čo koncerty, plánujete nejaké európske turné? 

Zatiaľ ešte nie je nič oficiálne, ale plánujeme sa vydať na krátke turné naprieč Balkánom a východnou Európou. Určite k tomu dôjde, ale všetko sa musí ešte dohodnúť s promotérom, ale povedal by som že niekedy budúci rok. Okrem toho sme v tomto momente viac menej otvorení hocakým ponukám na koncerty. 

Veľmi by ma zaujímalo, či máš vo svojom voľnom čase nejaké nezvyčajné hobby? Som si istá, že netráviš čas len hraním. Aké zamestnanie majú členovia PUTERAEON v bežnom živote? 

To je pravda, všetci sme zamestnaní podľa daného odboru počínajúc grafikou cez automobilový a elektronický priemysel až po geotechnický priemysel. Ako som zdôraznil už predtým, naša každodenná práca je to, čo platí aj kapelu! 

Všetci máme svoje rodiny, o ktoré sa musíme postarať, takže nám neostáva toľko času, aby sme sa mohli zapojiť do iných aktivít. Ale napríklad ja osobne, kedykoľvek je to možné, účastním sa Ultras behov a pokúšam sa robiť historické remeslá a rekonštrukcie historických udalostí, možno je to nezvyčajné hobby, možno nie. 


Skús si predstaviť, že hráte svoj úplne posledný koncert v živote. Kde by sa mal taký koncert uskutočniť, kto by ho mal navštíviť a akú skladbu by ste si radi zahrali ako vašu poslednú? 

Pokiaľ by šlo o PUTERAEON, tento koncert by sme radi odohrali na mieste so zemepisnou šírkou 47° 9′ (juh) a zemepisnou dĺžkou 126° 43′ (západ) a bol by započatý slovami: “In his house at R'lyeh, dead Cthulhu waits dreaming” (kultová fráza z knihy “Volanie Cthulhu” od H.P. Lovecraft, pozn. autora). Potom by naše poslanie dosiahlo konca, kruh by sa uzatvoril. 

Ďakujem veľmi pekne za rozhovor. Želám vám všetko dobré a dúfam, že v blízkej budúcnosti navštívite aj Českú republiku a Slovensko. 

Ďakujeme aj my za čas a za záujem o nás. Skôr či neskôr určite zavítame aj do Čiech a na Slovensko.

Interview - PUTERAEON - We’re just happy to contribute the scene any way we can and we will continue doing so.


Interview with Swedish death metal band PUTERAEON.

Answered Anders Malmström.

Translated and questions prepared by Petra, thank you!

Hello PUTERAEON! How are you guys? Is it something new in a PUTERAEON headquarters? Share it with your fans! 

Hail Deadly Storm! We are doing just fine, finishing the details of the physical release of ”The Dunwich Damnation” 12”. We will hopefully be getting some new merchandise along in time for the release which is set for June 29’th of 2018. The LP is already on spin through digital medias, so do a search there to see if it suits your taste. 

I have registered the new EP is on his way to be released. Last year you also released only EP. When are you planning to record a further full-length album? I think this mini format of albums (Eps, splits) is very popular in let’s say “underground” community. Do you agree with that? What was the reason for releasing the EP again? 

It’s maybe not a strange thing that 7” are popular these days, the investment for record companies are not that big and the often do sell good I guess, at least compared to how CD sales are these days. However, this time the release will be a 12”, five new songs to fit the format! And it also fits the format for our record company ”Growls from the Underground”. Probably we will collaborate in the future to release a full length album, but as always, time will tell. 



And how are you satisfied with the new material? I saw at metal-archives that Dan Swanö took care of the mix and mastering of the previous record. Is the situation same at the new EP? How did this collaboration succeed to you and how did it take place? This year I saw so many albums with Swano’s work. I cannot imagine how this man can manage all the things... 

Yes of course we are proud of the new songs. And we’ve started to incorporate them into our live set and they sure grow even more when performed on stage.

The recording was done the same way this time, we recorded everything at Studio Hatecraft - our own studio. And sent the finished material to Dan Swanö yet again. He did get to do what he wanted with the mix and mastering as long as he just continued where the ”Providence” EP left off. Just listen to the songs and you’ll know this is how we are supposed to sound like! Mr Swanö is one of the legends! 

What is your attitude to PUTERAEON? Is the playing in the band mainly a hobby for you or is it a serious job to write music and spread it everywhere with some specific message? 

Puteraeon will never pay any of our bills, anything we earn from the band goes back into the band, so yeah - calling it a hobby is legit I’d say. We just want our music to be heard, and to be spread among the scene and the cost for doing so is something we pay for ourselves. We’re just happy to contribute any way we can and we will continue doing so. 



You must be good friends, your line-up didn't change much during your existence. Are you friends also in regular lives? Are you going for beer, to concerts etc. together? 

Yeah, the scene wasn’t that big back in the days and that’s when we got to know each other. From previous bands, gigs etc our paths did cross several times and me and Daniel even had a band together in the early nineties. And as we all live in the same small town these days, we of course do some non-band stuff from time to time. 

How do you remember your beginnings, when did you decide that you want to play some musical instrument? Which your favorite band was the biggest inspiration at that time? 

It was actually the hard rock bands in the early eighties that got me hooked. Mötley Crüe in particular. And also Iron Maiden and Metallica was early encounters that inspired me. They didn’t get me involved in any bands or so but that’s what made me realize my taste in music. My first instrument however was the fucking flute in a municipal musical class. Imagine 20 youngsters trying to play a song in sync, not very good at hitting the notes, but eager to please the teacher. This was Sweden in the eighties municipal music classes - more or less mandatory to do some sort of instrument and flute in particular. And that’s where it started. And maybe also ended, as it had nothing to do with what was to come later. 



Last year was marked as a “year of death metal” at a lot of websites, a huge amount of awesome death metal albums was released. Do you get used to make some album summarization at the end of the year? What was the biggest surprise or what album was the best for you? 

I do agree that last year, or maybe the last couple of years, the scene has really developed. Not only death metal. But the extreme genres in all. It’s almost a paradox as the industry surrounding the bands really struggle. I really am not doing any summary per say nor put out any list or whatever but there are several bands such as Immolation, Tribulation, Grift that all released great albums. 

In your free time, do you prefer death metal or generally metal or do you like also other kind of music? 

I have a vast varied taste, and it needs to be for me to, well, function good. But the essence is metal. And whenever it is majestic or atmospheric or imaginative as part of the creative process of the band/artist - it usually appeals to me. And also that the production fits the music is key. The early swedish and US death metal scenes are examples of that, and also the norwegian black metal scene, Darkthrones ”Under a funeral moon” is one masterpiece that incorporates all said elements. 




With which bands did you play during your career? Which concert do you appreciate most and which band you would like to play with? Do you remember a certain concert or club, which was special and you can’t forget on it, whether in the positive or negative meaning? 

Oh, damn, I have played with and among a lot of bands. That’s for sure. But for Puteraeon we’ve had, in the recent years, the pleasure to play with Entombed AD, Sportlov, The Crown, Nifelheim, Incarceration and had a few treks with Revel In Flesh to name just a few. And memorable moments are hard to differentiate as all have there own thing so to speak. But festival gigs such as Party San and Gefle Metal Festival have left us with good times memories. 



And what about concerts now, are you planning some European tour? 

Nothing official yet but we are planning for a shorter balkan/eastern europe tour, it will happen I think but we are looking into it with a promotor when it can happen, I’d say probably next year! Other than that we are more or less open for offers at the moment! 

I am very curious, whether you have some unusual hobby in your free time? I am sure that you don’t play the instruments all the time. What is actually your job in regular life? 

That’s correct, we are all workers by trade. Ranging from graphical/moving media industry to the automobile industry to the electronics industry to the geotechnical industry. Our daytime jobs is what pays for the band so to speak!

We all have our families to take care of so there’s maybe not that much time to engage in other activities for us. But I guess for me, whenever possible I run Ultras and try to do historical crafts and reenactments, maybe unusual maybe not. 



Try to imagine that you play your very last show on the stage. Where should be this concert, who should attend this show and which song would you like to play as your last one in your life? 

As for Puteraeon, this one gig would of be situated at Latitude 47° 9′ S, Longitude 126° 43′ W and be invoked with the words: ”In his house at R'lyeh, dead Cthulhu waits dreaming”. Then our mission would have come full circle! 

Thank you very much for the interview. I wish you all the best and I hope you will also visit Czech Republic and Slovakia in the near future. 

Thank you for the time taken and the interest in us. Sooner or later, we will for sure come to the Czech Republic and Slovakia!! 

about PUTERAEON on DEADLY STORM ZINE:



neděle 15. července 2018

Recenze/review - UNTERVOID - Untervoid (2018)


UNTERVOID - Untervoid
CD 2018, Osmose Productions

for english please scroll down

Někdy bývá hrozně těžké popsat hudbu slovy. Kupříkladu novinka UNTERVOID, kapely složené z členů Kriegsmaschine, ex-Hate a Armageddon, ex-Lost Soul, Azarath-live, je zpočátku tak nestravitelná, že ji budete nejdříve odmítat. Z přehrávače se na vás vyhrne směs blacku, rocku a šílenství. Nejdřív jsem vůbec nevěděl, co si počít. Teprve až po čase, když vše usedlo jako zvířený prach, jsem si začal prvotinu těchto pánů užívat.



UNTERVOID jsou zkrátka jiní, odlišní a po čase i velmi dobře zapamatovatelní. Osobně se mi asi nejvíc líbí roztodivné nálady, které z desky plynou. Připomínají řeku zkažené krve, nad kterou stojíte a přemýšlíte o lidském životě. Kolem mrzne a když pak Destroyer poprvé zaskřehotá, ohlédnete se, zda za vámi nestojí Smrt. Jsem toho názoru, že popsat hudbu UNTERVOID je opravdu těžké. Nejblíže má asi k black metalu, ale obsahuje v sobě i mnoho různých jiných prvků. Motivů, které nikde jinde nenaleznete. Troufám si tvrdit, že asi nebude vyhovovat každému, ale to je jen a jen dobře. Přijít v dnešní době s něčím jiným, novým, ani vlastně moc dobře nelze. UNTERVOID se o to pokusili a výsledek si můžete poslechnout sami. Zajímavé potemnělé album!




Asphyx says:

Sometimes it is hard to describe music with words. For example, the new album by UNTERVOID (this band is composed of members of Kriegsmaschine, ex-Hate and Armageddon, ex-Lost Soul, Azarath-live) is initially very inassimilable and you will reject it first. The mixture of black, rock and madness is rolling on you from the music-player. At first, I did not know what to do. Only after a while when everything settled down like dirty dust I began to enjoy the first album by those gentlemen.

UNTERVOID are simply different and after a while it is very memorable. Personally, what I like the most would be the disturbing moods of the album. They remind me a river of spoiled blood and me standing over it and thinking about human life. It is freezing and when Destroyer sounds for the first time, you will look around to make sure that Death is not behind you. I believe that describing music of UNTERVOID is very difficult. It is the closest to black metal but it contains many different elements. Motives which you will not find anywhere else. I dare to say that this album would not be for everyone but that is very good. Nowadays, it is almost impossible to come with something different and new. UNTERVOID tried to do it and you can listen to the result yourself Very interesting and dark album!

Lineup:
Destroyer - vocals, all strings and electronics
A.- drums

Band website: www.untervoid.pl
Band contact: konrad@rockstarguitar.pl

MORE INFO:

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto padesátý třetí - Červnový koncertní speciál roku 1994 - volume I.


Příběh sto padesátý třetí - Červnový koncertní speciál roku 1994 - volume I.

Káča měla po maturitě. Naše plány do budoucna byly smělé. Nechala si volný červen a konec května, odpočívala, chodila mi naproti do práce, toulala se se mnou po lesích a neustále řešila jak si zařídíme byt, kde na něj vezmeme a že až po prázdninách skončí brigády, nebylo by špatné na to skočit a pořídit si dítě. Malou holčičku s pomněnkovýma očima. Přikyvoval jsem a byl hrozně rád, že má v sobě má milá organizační talent a drží mě při zemi. Jinak bych se s klukama asi upil k smrti a neřešil nic jinýho než metal.

Bylo nebývale teplo a na panelech zněl kazeťák už od prvních študáků, kteří přicházeli brzy, až do půlnoci, to jsme odcházeli my, staří bardi. Kytka pokaždé s náručí tištěných metalových časopisů, různých undergroundových pokusů. Čerpal informace, neustále nás udivoval svými znalostmi a občas i trošku obtěžoval, protože jsme chtěli hlavně pivo pít a holky objímat. Přesto nám v našich dutých hlavách občas nějaká ta informace zůstala. Kytka, spojen s Janou, protože oni byli hlavní hybnou silou, nápadití a s nepřebernou paletou různých koncertů v hlavě. Brali jsme tenkrát docela slušné peníze, nebylo moc co řešit, jen řekni, vyber něco kamaráde a spočítej mi, kolik to bude stát. 

"Když myslíš, tak mám první nápad": ihned se chytil Kytka mé nabídky. Bodl prstem do časopisu a ukázal mi plakát - PUNGENT STENCH, MACABRE, BRUTAL TRUTH. "Jako dobrej nápad vole, ale to je zítra, jestli se teda nepletu": namítl jsem a ostatní lenivě přikyvovali hlavama. Nikomu se nechtělo pak druhý den vstávat. I když následoval pátek a ten se vždycky nějak překlepe. "Nebuďte lemry, kluci, my chceme zase někam vyrazit!": začala lobovat Jana. Ostatní holky se přidaly a my samozřejmě podlehli. Ještě se dohodlo, že jídlo připraví Káča, jednak je doma a jednak dělá nejlepší řízky. Bude výlet, bude metal, bude bordel! Původní zpruzelá nálada se měnila postupně v nadšení. Každý se už viděl, jak řádí pod pódiem a vůbec nikomu nevadilo, že zná jen Pungent Stench ode mě. Z pár poslechů, pro ostatní žádná velká srdcovka. 

Nemohl jsem usnout, hlavou se mi míhaly myšlenky na zítřejší (hergot, teď už podle budíka dnešní) cestu. Ráno jsem se vzbudil jak přejetej tankem. Žebradlo, jídlo neřešit, musel jsem se vrátit pro peníze, protože jsem hlava děravá a Kytka mi vynadal. "Tak jak, dobrý? Těšíš se?": optá se mě a plácneme si. "Jasně, bude to nářez": šineme si to jak dva otroci do škodovky. Kolem jdou davy dělníků a my vyvrhelové snad jediní neřešíme včerejší seriál v televizi. Píchnu si a málem usnu na ranní poradě. Konečně svačina a pískot Kytky před halou. Vylezu, dáme cigáro. Dýmáme, supíme nikotin a jsme děsně chytrý. Už jen pár hodin a razíme. Uff, máme to za sebou. Potkám holky z účtárny, zvou mě v pátek na diskotéku. Mě, co si jako myslí? Jsem snad nějakej Sagvan nebo co jako? 

U brány už na nás čekají. Celá kavalerie. Obtěžkáni lahvemi, jídlem a natěšení jako panicové na první sex. Vtípky, poskakování po ulici. Prcalík se vžívá do své role tanečníka a i když je brzké odpoledne, řádí jak pominutý. Musíme ho klidnit, jinak bychom nedorazili ani na nádraží. Vlaky jedou pomalu, nádražka je plná, tak dáme jen každý jedno točený na peróně. Půllitry vracíme čestně a spolehlivě. Paní výčepní nás má ráda. Kdo by neměl.

"Metáááál, kurváááá, metááál": řveme z otevřených okýnek, na kterých je upozornění, že se nemáme vyklánět. Ve Všetatech nastupujou nějaký metly z Mělníka. Obhlížíme si nášivky, hodnotíme trika, vyměňujeme lahváče. Nevím, co to tenkrát chlapci pili, ale bylo to kyselý jak prdel (normálně cítím tu pachuť na ústech), ale šťovík vypiju a dělám, že mi chutná. Jsem slušně vychovanej a na naše pivo jsem taky hrdej jak na vlastní mámu. Tak co. Když potká metalista metalistu, téma je jasné. Probírají se koncerty, co kdo kde provedl, kde se poblil, která holka je nejhezčí, která blbá. Normálka. Pohoda až do Prahy. Průvodčí si to sice úplně nemyslel, ale spravil to jeden lahváč. Zase tolik jsme neřvali, ne?

Matička Praha, ta kurva špinavá, nás přivítá zástupem vágusů, feťáků a kluků, co prodávají vlastní prdel. Asi si myslí, že jsme vidle, co neví jak to chodí a zkouší na nás nějaký fígle. "Di do prdele a nebo makat, nic nemám": vytočí Prcalíka, kterej už míří na nějakou trosku pěstí. Domluvím mu, přijeli jsme si užít, ne dělat problémy. Jsem momentálně zavěšenej do dvou holek z Mělníka. Nějak si sedneme, dobře se nám povídá. Lejou do mě rum a sotva pletu nohama. Káča je naštvaná. Proč se musíš na každým koncertu tak ožrat? Snažím se ji vysvětlit, že mám takovou radost, že prostě musím. Tak si dej taky. Dá si a já mám najednou kolem sebe dívky tři. Je to dobře, aspoň mě má kdo podpírat.

Vepředu jde Kytka s mapou. Za ním skupinka mělnických vlasáčů. Pak Prcalík, Prcalinka a Jana s Mirkou. Potom dlouho nic a nakonec já. Smrťáku, začínáš mě srát. Volají na mě, ale nedám se. Hraju si na film Horká kaše. Jako děsná prdel, ale třeba v metru nebo v tramvaji si to moc lidí nemyslí. Asi ten snímek neznají. Připadá mi, že bloudíme. Zmožen močím, kde to jen jde. Káča oči v sloup. Mám hroznou srandu z toho, že se klub jmenuje Tam tam. Vlastně se mi tam ani moc nelíbí. Ale dají mi pivo, posadí zatím do kouta a nechají zdřímnout. Pomůže to. Probudí mě totálně rozmrdanej bubeník z Macabre. Samozřejmě nevím, kdo to je, ale hrozně dobře si rozumíme. Někdo nás fotí, protože mě bere do náruče jako mimino. To by nám šlo. 

Začínají Brutal Truth. "Need to Control", pyčo. Šílenej masakr, spousta grindu, deathu. Totální bordel, zvukově docela v prdeli nebo mi to tak aspoň přijde. Alkohol spojenej s maniakální touhou ničit. Jsem zvíře, kapela taky. Padám vyčerpaný. Přijde mi to krátký a chci přídavek. Jsem jedinej. Mělnický metly šly kouřit a holky stojí vyděšeně v rohu. Paříme jen já, Kytka a nějaký dva Pražáci. Jdu si koupit CD. Tohle musím mít!

Má angličtina je lámaná jak od otroků česajících bavlnu. Nikomu to ale nevadí. Kytka exceluje, domluví se v pohodě a dokonce vtipkuje. Cítím se hrozně světovej, důležitej a drsnej. Musím kapelu fotit s holkama, prý na ně normálně moc nechodí. Aspoň jsem to tak pochopil. Nějakej místní trotl to zkouší na Káču, ale dostane ode mě jednu dělovou. Je moje a seš nepřijemnej, tak se nediv. Pražák natahuje a má v očích slzy. Jdu mu koupit pivo, aby viděl, že jsem charakter. 

MACABRE, tahle partička hudebních sériových vrahů, mě taky rozsekala. Vystoupení bylo mimo jiný neskutečně vtipný. Jedna grind deathová vražda následovala druhou. Zvukově se pán za aparátem vylepšil, čímž si vysloužil potlesk a pivo. Amíci fakt řezali tou správnou stranou nože. Hrozně mě to bavilo. Tančil jsem s Prcalíkem nekonečný pogo, několikrát jsme upadli a chvílema budili opravdu velký pozdvižení. Nádhera.

Když začali hrát PUNGENT STENCH, připadalo mi, že opilí jsou snad úplně všichni. My, kapely, zvukař, barmani a snad i uklízečka, kterou jsem zahlídl, jak vytírá poblitý dámský záchody. Byla to hniloba, jeden z těch koncertů, který si dlouho pamatujete a vyprávíte si o něm za zimních večerů v hospodě ještě několik let potom. Mě a Prcalíkovi už totálně hráblo a protože tyhle skladby jsem znal jak vlastní boty tak je - mosh-pit, skákání z pódia, neskutečný řvaní. Kapela i my jsme byli ve skvělý formě. Bylo to takový upřímný, syrový, opravdový. Na konci jsem skočil divoce do zdi a rozrazil si hlavu - harakiri, pyčo, ne?

Krev mi teče po čele, ale vůbec žádnou bolest necítím. Jsem pořád mimo, nemůžu se vzpamatovat. Tlemím se na celý kolo a Káča mi dává lehký facky, abych se probral. Mám rudý obličej, triko i kalhoty. Jako bych se vrátil z války. Překonal jsem jednu ze svých hranic. Vyčerpaný dostávám u výčepu pivo od kapel. Poplácávají nás po ramenou a my otáčíme a sázíme všem rumy. Musím na vzduch. Najdou mě jak sedím na lavičce v nějakým parčíku kousek od klubu. 

Kytka z nás sice vypadá nejlíp a nejstřízlivější, ale mapu má v noci pod lampami často obráceně. Možná i díky tomu nestihneme vlak do Boleslavi. Lehnu si před nádraží rozhodnutý, že tu přespím. Jenže jsou tu divný stíny plný teploušů a feťáků. Tak zabereme hrdinně jednu lavičku a když chodí holky na záchod, tak je hlídáme. Usnu hned jak nalezu do vagónu. Do práce přijdeme s Kytkou o hodinu dýl. Musíme ji tím pádem odpoledne nadělat. Přicházíme k sobě, bolí nás všechno, mě zaschly strupy na hlavě a začínají mě svědit. Párkrát si je strhnu a všichni ode mě odvracejí obličeje. 

Kytka si cestou z práce zapálí cigáro. "Hele, to byla jízda, co?": řekne rozvážně. "A to ani nevíš o tom, že za deset (nebo vlastně teď už za devět) dní jedeme na NAPALM DEATH, z těch se posereš!" Jsem v takovým stavu, že bych kývl na všechno. On je organizátor, tipař a vedoucí zájezdu. Snad přežiju, včera jsem měl namále.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 14. července 2018

Recenze/review - HATCHET - Dying to Exist (2018)


HATCHET - Dying to Exist
CD 2018, Combat Records

Poctivý thrash metal má pálit jako rozžhavené železo. Musí vás přinutit podupávat nohou, roztočit hlavu do vrtule a vzbudit u vás pořádnou žízeň. Nevím, mám to takhle nastavené od mládí a proto některé smečky vnímám trošku jinak než ostatní. Každopádně, dostalo se mi do rukou nové album amerických HATCHET. Kapely, která se na to snaží jít přesně tím způsobem, jakým to mám rád. Ostře, surově, bez příkras.

Splněno je vlastně vše pro pořádný mosh-pit. Rychlé riffy, masakrující nástupy, nakřáplý vokál. Přesto kapela nijak nepřesahuje svojí tvorbou dříve slyšené. Je jen na vás, zda na jejich hru přistoupíte, či nikoliv. 


Z "Dying to Exist" lze zaslechnout odkazy thrashových klasiků (DEATH ANGEL), ale i třeba vlivy IRON MAIDEN a JUDAS PRIEST, či VICIOUS RUMOR. Pro posluchače to ale nebude pravděpodobně příliš podstatné. Podobný je dnes každý někomu. Je lepší se zaměřit na energii a sílu, kterou z desky slyšíte. A té mají HATCHET na rozdávání. Úplně se vidím pod pódiem, se starou džískou na zádech, jak pařím jako o život. O tom thrash metal vždycky býval. Klasická thrash metalová invaze může začít! Takže přátelé, ruce nad hlavu, nohy rozkročit a jdeme na to! Mosh! Thrash! Velmi dobře!



sumarizace:

Američtí HATCHET letos vydali zásek, který splňuje veškeré mé požadavky na poctivou kopající desku. Kapela působí jako sopka, chrchlající v dávkách žhavou lávu. "Dying to Exist" je albem, na kterém skupina v mnohém překonala své vzory. Je ostré, šílené, s válečnou tématikou, která dělá téhle smečce velmi dobře. Skladby mají jasnou vizi, opravdu skvěle se poslouchají a působí jako odhalené tesáky nějaké pěkně rozzuřené šelmy. Ano, tohle je thrash metal!

"Dying to Exist" je perfektně zvukově ošetřené, s obalem, který přesně vystihuje to, co se na desce odehrává. Je to thrash metalová válka, masakr, šílenství, mosh-pit, ale také zároveň jasně definovatelné a propracované myšlenky. HATCHET zkrátka umí a na novince to jen potvrzují. Líbí se mi vztek, síla, energie, líbí se mi i sóla a líbí se mi hlavně nápady, které musí zaujmout snad každého poctivého thrashera. Vynikající thrash metal, který připomíná tlakovou nádobu těsně před prasknutím. Po téhle desce zůstává jen spálená země! Thrash!


Asphyx says:

American band HATCHET released an album this year which meets all my requirements for fair kicking record. This band is like a volcano, screaming batches of lava. This album called "Dying to Exist" overcomes band´s idols. It is sharp, crazy, with war topics which really fits this band. Their songs have a clear vision, they are easy to listen and feel like teeth of an angry best. Yes, this is thrash metal!

"Dying to Exist" has a great sharp sound, the cover shows exactly what you can hear on the record. It is a thrash metal war, massacre, madness, mosh-pit but also clearly defined and developed thoughts. HATCHET know how to play and their new album is the proof. I like the anger, power, energy, I like their solos and ideas which catch attention of any real thrash fan. Excellent thrash metal which feels like a pressure container right before cracking. There is nothing but burned earth after this album! Thrash!


Tracklist:
01. Unraveling Existence
02. Silent Genocide
03. Desire for Oppression
04. Illusions of Hope
05. Warsaw
06. Where Futures Regress
07. Back into Dust
08. Final Sanctuary
09. Descent into Madness
10. Oblivious to Disorder
11. Hail to the Lies
12. World in a World

band:
Julz Ramos: Vocals/Lead Guitar
Clayton Cagle: Lead Guitar
Ben Smith: Drums
Devin Reiche: Bass Guitar

pátek 13. července 2018

Recenze/review - COMMANDER - Fatalis (The Unbroken Circle) (2018)


COMMANDER - Fatalis (The Unbroken Circle)
CD 2018, Black Sunset / MDD Records

O existenci duší se dodnes vedou spory, ale my prokletí dávno víme, že existují. Často spoutané, zničené a pochroumané našimi pozemskými životy. V pekle se vaří voda na každého z nás. Už dávno vím, že svědomí nemá úplně každý. Někdo zabíjí bez výčitek. Když potom vidím někde zlý násilný čin, říkám si, co asi dělají duše zemřelých? 

Němečtí COMMANDER jsou pro mě nesmírně zajímavou kapelou hlavně díky melodiím. Jakoby se nad mrtvými těly opravdu vznášely jako nafouknuté černé balónky smutné duše. Pánové si hrají s chladnými motivy, jejich zvuk je křišťálově čitelný a rozpoznatelný. Novinka "Fatalis (The Unbroken Circle)" tlačí trošku jiným způsobem, než bývám zvyklý. Je vznešenější, přemýšlivější a nebál bych se říci i svým způsobem smutná.



Občas na nás jdou špatné nálady a svět se kolem točí v podivných kruzích. Nechápeme, smutníme, jsme rozervaní. I na mě padl splín a "Fatalis (The Unbroken Circle)" mé pocity jenom umocnil. Zazní i krásně zakomponovaný orientální motiv, spousta chladu a severského větru. Celek mě pak velmi mile překvapil. Z desky je cítit zkušenost (kapela datuje svůj vznik do roku 1999), dobrý vkus, touha bourat a ničit a zároveň i odér temných stínů. Jedná se přesně o ten druh alba, které se těžko recenzentům popisuje, zařazuje, škatulkuje. Je výpovědí, velmi dobrým řemeslem, bolestí i ochlazením. Nejvíc mi asi připomíná chvíle, kdy vám někdo na čerstvou ránu přiloží kousky uvolňujícího ledu. Nálady jsou zde zvláštní, atmosféra zajímavá a já jsem spokojen. Velmi dobře!



sumarizace:

Death metal v podání COMMANDER je lehký, vznešený. Útočí spíše pomalu, nahlodává vás jako krysa uzavřená v kleci na vašem těle. Jed proniká postupně, kroutí vás v křeči a vy jen bezbožně spínáte ruce k nebi. Vynikající jsou bicí a zajímavý je také vokál. Kytaristé dodávají opravdu ostré riffy, které vás zmrazí a doslova zašlápnou do země. Osvědčil se mi poslech při ranních cestách do práce, kdy se den teprve probouzel a vítr byl studený a šílený. Takhle nějak si představuji, že přichází Armageddon. Svět je na "Fatalis (The Unbroken Circle)" velmi těžký, černý a mraky se dotýkají skoro země. V dálce zvoní zvony na poslední cestu. Průvod nese rakev s prokletým nebožtíkem. COMMANDER dokážou vytvořit atmosféru absolutního zmaru a beznaděje. Songy mají mnohdy až doom metalovou náladu. Dejte si pozor, aby vám neztuhla krev v žilách! Death metal, plný studených emocí a ozvěn ze záhrobí. Vynikající smrtící album!

Asphyx says:

The death metal played by the band COMMANDER is light and majestic. It attacks up and it will bite you like a rat closed in a cage in your body. The poison will go step by step into your blood and it will make you twitch and you will be only able to take your hand up to the sky. The drums are amazing and the vocal is very interesting. Guitar players play very sharp riffs which will freeze you and trample you in the ground. I would suggest listen to this in the morning when you go to work when you are in the process of waking up and wind is cold and crazy. This is how Armageddon would be like. The world is very heavy on this album and it´s black with clouds touching the ground. In the distance you can actually hear the bells for the last journey. The retinue is holding a coffin with a cursed death man. COMMANDER can make the atmosphere of absolute ruin and desperation. Sometimes, their songs have doom metal mood. Be careful, your blood could become ice! This death metal is full of cold emotions and echo from the other world. Amazing deadly album!



TRACKLIST
1. Fatalis (The Unbroken Circle) (5:20)
2. Locust Infestation (4:31)
3. Chaos Awakening (3:53)
4. New Slave Democracy (3:58)
5. Insidious Greed (6:17)
6. Invidia (3:38)
7. Superbia (4:33)
8. And Death Swings the Scythe (6:07)

LINE-UP
Nick Kolar - Guitar / Vocals
Steffen Augstein - Guitar
Toby Brandl - Bass
Flo Puchert - Drums

čtvrtek 12. července 2018

Rozhovor - GUTTER INSTINCT - S každým dňom, ktorý prichádza postupne strácam vieru v ľudstvo.


Rozhovor se švédskou death metalovou skupinou GUTTER INSTINCT.

Odpovídal Oscar Persson.

Přeložila a otázky připravila Petra, děkujeme!

Ahoj GUTTER INSTINCT! Ako sa máte, chlapci? Práve počúvam vašu čerstvú dosku „Heirs of Sysiphus“ už asi po desiatykrát a musím povedať, že mi drví všetky kosti v tele. Po prvom vypočutí som sa trochu obávala, pretože v porovnaní s predchádzajúcim albumom “Age of the Fanatics”, ktorý bol naozaj vynikajúci, nová nahrávka je povedzme trochu iná. Súhlasíte? 

Máme sa fajn, ďakujeme za opýtanie a dúfame, že si na tom podobne. Som veľmi rád, že sa ti naša nahrávka páči. Áno, myslím si, že je dosť rozdielna v porovnaní s “Age of the Fanatics”. Čo sa týka zvuku, old school death metalové jadro zostalo zachované, ale vydali sme sa ešte ďalej po black metalovej ceste, ktorú sme započali už na predchádzajúcej doske, ale v tom čase to bol len nepatrný zárodok. 


„Heirs of Sysiphus“ je temnejší, dômyselnejší, obsahuje viac atmosférických častí. Celkovo, je viac black metalový, ponurejší a v tejto chvíli môžem povedať, že ho mám dokonca radšej ako debutový album. 

Ďakujeme! A áno, súhlasím s tvojou charakteristikou. Chceli sme dať základnému zvuku výrazný black metalový odtieň, aby sme dosiahli temnejšiu alebo ako vravíš ty, ponurejšiu atmosféru. 

Môže to súvisieť pravdepodobne aj so zmenou, ktorá nastala na poste vokalistu? Myslím, že Simonov vokál je vhodnejší do black metalovej podstaty vašej hudobnej osobnosti. Prečo ste vlastne vymenili speváka a ste spokojní s novou posilou v kapele? 

V skutočnosti je to stále náš starý spevák Thomas Ernemyr, kto growluje na „Heirs of Sisyphus”. Simon sa pridal ku kapele až po dokončení nahrávky. Myslím, že táto mylná zámena vznikla kvôli chybe na stránke Metal Archives, pretože to nie je prvý raz, čo si niekto myslí, že vokály na novej doske patria Simonovi Fridlundovi. 

Ale, aby som zodpovedal tvoju otázku, Thomas jednoducho nemal čas vynaložiť dostatok úsilia, ktoré bolo v jeho pozícií speváka GUTTER INSTINCT nevyhnutné obetovať , preto sa rozhodol odísť z kapely. Ale všetko sa to udialo pokojne, bolo to naše spoločné rozhodnutie, takže medzi nami a Thomasom nie je absolútne žiadna zlá krv. 

So Simonom sme veľmi spokojní . Má viac ukričanú polohu vokálu oproti hlbokému growl charakteru. A práve to prináša náš zvuk ešte hlbšie do black metalových dimenzií a myslím si, že mnoho poslucháčov bude prekvapených, aké agresívne to bude. 


Čo vás inšpiruje a nabáda k skladaniu takej temnej a pochmúrnej hudby? Musíš mať pri skladaní hudby zlú náladu alebo dané emocionálne rozpoloženie nehrá v procese žiadnu rolu? 

Jednoducho povedané: Bolesť života a stav, v ktorom sa nachádza náš svet. S každým dňom, ktorý prichádza postupne strácam vieru v ľudstvo. Nemôžem sa pozerať na správy, byť na Facebooku atď. bez toho, aby som sa nehneval na všetku tú nezmyselnosť, to šialenstvo. Keby som mal vytvoriť zoznam vecí, ktoré ma štvú, zabralo by to celý tento rozhovor, ale vo všeobecnosti je to chamtivosť, kapitalizmus, náboženstvo a politici, ktorí sa správajú ako deti. 

A áno, z toho dôvodu mám pri tvorení muziky zlú náladu. A jeden z dôvodov, prečo hrám v GUTTER INSTINCT, je vytesniť a zhmotniť všetky tieto pocity do hudby, takže nemusím byť neustále naštvaný. GUTTER INSTINCT ako istý ventil nenávisti a hnevu je vlastne aj palivom, ktoré udržuje GUTTER INSTINCT nažive. 



Isté vplyvy švédskym HM-2 death metalom sú vo vašom prípade očividné, z časti aj vplyvy amerického death metalu. Avšak, kde beriete inšpiráciu pre vašu black metalovú rituálnu stránku muziky? Ktoré kapely predstavujú pravý BLACK metal podľa teba? Surový nórsky black, či starý VENOM alebo napríklad DEATHSPELL OMEGA? 

Veľa inšpirácie čerpáme z blackened death metalu. Keby som mal spomenúť zopár príkladov, tak Teitanblood, Black Witchery, či Grave Miasma. Ale taktiež sú to čisto black metalové kapely, napríklad Katharsis, Svartidauði a Marduk . A veľkou inšpiráciou sú pre nás tiež Cult of Fire a Inferno pochádzajúce z vašej krajiny. Ale keďže náš elementárny zvuk je death metalový, na získanie a zafarbenie zvuku do súčasnej podoby zväčša využívame inšpiráciu práve spomínaných kapiel, myslím, že väčšina poslucháčov si to ani neuvedomí. Najmä v prípade CULT OF FIRE to nie až také okaté, kým v prípade BLACK WITCHERY je inšpirácia možno zrejmejšia. 


Čo by si nám povedal o názve albumu. Čo ste mysleli tým „Sizyfovi dediči“? Sú týmito potomkami v skutočnosti všetci ľudia, ktorí neustále opakujú niečo, čo je zbytočné? Povedz naším čitateľom o celkovom koncepte albumu. 

Áno, všetci sme Syzifovými potomkami. Presne ako bol Syzifos odsúdený tlačiť obrovský balvan do kopca a nechať ho opäť spadnúť do priepasti po celú svoju večnosť, ľudská rasa je taktiež odsúdená robiť tie isté chyby znovu a znovu. História sa neustál opakuje, všetko akoby sa dialo v kruhu. To by bolo také základné zhrnutie konceptu. 

A čo vaša spolupráca s Dávidom Glombom, slovenským umelcom? Ktoré z jeho diel vás presvedčilo vybrať si práve jeho? Čo sa týka obalu nového albumu, čo bolo skôr, maľba alebo názov a koncept albumu? Poskytli ste mu nejaké vaše predstavy, koncept, očakávania alebo ste mu nechali voľnú ruku? 

Keďže Cult of Fire a Inferno sú naše srdcovky, videli sme jeho diela na nahrávkach spomínaných kapiel a boli sme úplne odrovnaní. On je naozaj skutočný umelec. Čo sa týka novej dosky, prvý bol koncept. Poslal som mu texty skladieb a niekoľko myšlienok, čo by sme si zhruba predstavovali a on vytvoril danú maľbu, ktorá odzrkadľuje jeho vlastnú interpretáciu mojich myšlienok. Takže vo finále to bola vlastne zmes poskytnutého konceptu a jeho „voľnej ruky“. S výsledkom sme nadmieru spokojní, tak ako je to v jeho prípade štandardné. 



Dobre chlapci, myslím, že otázok ohľadom nového albumu už bolo dosť. Poďme na trochu inú tému. Ako si spomínate na svoje začiatky, keď ste sa rozhodli, že chcete hrať na nejakom hudobnom nástroji a robiť muziku? Ktoré kapely vás k tomu dotiahli a boli najväčšou inšpiráciou v tomto období? 

Ako mnoho iných deciek mojej generácie (narodil som sa v roku 1984), Metallica bola jednoznačne výchozím bodom. V mojej mladosti som ich hodne počúval a oni boli tým dôvodom, prečo som sa rozhodol hrať na gitaru. Ale keďže v začiatkoch bolo pre mňa dosť náročné hrať thrash metal, ja a Hannes sme v útlom veku začali hrať garážový punk. Potom sme objavili kapely ako Pantera, Sepultura a Cannibal Corpse a to všetko sa vyvinulo až do dnešnej podoby muziky, ktorú tvoríme ako GUTTER INSTINCT. 

Akú muziku preferuješ vo svojom voľnom čase? Je to prednostne death/black metal, alebo máš rád aj úplne iné žánre? Čo ťa najviac inšpiruje? 

Vo všeobecnosti uprednostňujem metal, ale taktiež mám rád aj iné žánre. Väčšinou však ide o gitarovú muziku. Napríklad staré veci ako Led Zeppelin, Black Sabbath, Pink Floyd a Jimi Hendrix. Ale tiež alternatívny rock ako Smashing Pumpkins, Radiohead, atď., a novšie kapely ako Nothing (shoegaze, postrock). Ďalej mám rád skorších Pearl Jam, Nirvanu a obzvlášť Alice in Chains. Okrem toho si cením blues a z času na čas si vypočujem aj elektronickú muziku, ale keď k tomu dôjde, som veľmi vyberavý. V podstate mám rád len niekoľko skladieb od The Prodigy a Aphex Twin. 

Veľmi by ma zaujímalo, či máš vo svojom voľnom čase nejaké nezvyčajné hobby? Som si istá, že netráviš čas len hraním na gitaru. Aké zamestnanie majú členovia GUTTER INSTINCT v bežnom živote? 

Rád zdvíham činky v telocvični, ale takisto mám rád aj dlhé prechádzky, počas ktorých počúvam podcasty. To je niečo, čomu sa v poslednej dobe dosť venujem. Väčšinou ide o hudobné podcasty, ale taktiež filozofické/intelektuálne podcasty, ako napríklad „Waking Up with Sam Harris“. Sledovanie dokumentov a čítanie je tiež mojím veľkým hobby. 

Teraz pracujem ako operátor procesu výroby v chemickej továrni, ale mám žurnalistické vzdelanie a ďalej študujem, aby som mohol v blízkej budúcnosti pracovať v nejakej forme komunikácii/prenose dát. 

A čo koncerty? Plánujete nejaké turné na podporu novej dosky? Strašne rada by som šla na váš koncert. 

Naozaj radi by sme šli na nejaké turné, ale je ťažké sa k tomu dostať. Radi by sme spolupracovali s bookingovými agentúrami a zorganizovali viac koncertov. Toto je teraz našou najväčšou prioritou. Ak tento rozhovor číta nejaký promotér alebo agentúra, kľudne nás kontaktujte mailom na gutterinstinctbooking@gmail.com

Najbližšie zahráme na festivale Roars From Below v Septembri tu vo Švédsku v Linköping. Okrem iných formácií si tu zahráme po boku Nifelheim a This Gift Is A Curse. 


Je nejaký festival, či konkrétne miesto, kde by ste si radi zahrali alebo máte nejaké vysnívané kapely, z ktorými by ste radi zdieľali stejdž? 

Existuje mnoho UG festivalov, kde by sme si raz chceli zahrať. Netherland Deathfest, Killtown Deathfest v Dánsku, Roadburn, Never Surrender Fest v Berlíne sú zlomkom z tých, ktoré ma teraz napadajú, ale v Európe je ešte veľa skvelých akcií v podobnom duchu. No a čo sa týka vysnívaného line-upu, bolo by nám cťou zdielať stejdž z hociktorou kapelou, ktorú som už predtým spomenul v tomto rozhovore. 

Ďakujem pekne za rozhovor. Želám vám mnoho úspešných koncertov, šťastných a spokojných fanúšikov a veľa predaných albumov. Teším sa na nejaký váš koncert a dúfam, že v blízkej dobe navštívite Českú republiku aj Slovensko. 

Ďakujeme za podporu!


TWITTER