DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 27. prosince 2018

Recenze/review - VENOM - Storm the Gates (2018)


VENOM - Storm the Gates
CD 2018, Spinefarm Records

 for english please scroll down

 Bývaly časy, kdy jsme na každé nové album VENOM netrpělivě čekali. Byli pro nás synonymem tvrdé muziky, jedni z otců zakladatelů a živoucí legenda. Pamatuji doby, kdy jsme s kamarády stávali dlouhé hodiny před obchodem a rozechvělí jsme pak běželi domů k přehrávači. Těšili jsme se na další muziku, na nové peklo. Řešili jsme každý detail, nakreslenou lebku, probírali každý tón, text.

 Cronos a jeho věrní jsou zde stále s námi. Zaplať Satan za to! Je dobře, že i dnes máme možnost si poslechnout hudbu, která se stala předlohou a základem extrémních stylů. A jak je na tom novinka? Myslím, že velmi dobře. VENOM ničím nepřekvapují a je to tak správně. 



"Storm the Gates" je album, které se rozprostírá na dlouhých 53 minutách. Kapela nahrála desku hlavně pro svoje věrné fanoušky. Mix starodávného heavy metalu, speedu, blacku, to je to, co umí VENOM nejlépe. Stále se drží svého stylu, u jehož zrodu kdysi stáli. Osobně mám na Britech nejraději syrově nazvučenou basu, Cronosův "ujetý" vokál a potom pasáže, ve kterých jsou temní a chladní. Letos mě zaujal i parádně provedený obal, který přesně vystihuje to, co se na desce odehrává - zlo ze starých metalových učebnic. VENOM zkrátka nahráli další kus poctivého kovu. Vykováno v britských katakombách, odlito ze žhavé lávy. Berte a nebo nechte být! Pro mě je nakonec stejně nejdůležitější, že během poslechu cítím síru. Klasika od nejpověřenějších! Znovu oživený kult, politý mrtvou vodou. Chemie stále funguje a peklo otevřelo svoje brány. Za mě spokojenost, ale znáte to, já jsem stará škola, kapela mě provází celý můj život, tak berte má slova s nadhledem. Solidní pocta Luciferovi!


Asphyx says:



There were times when we were waiting impatiently for every new album of VENOM. They were synonym of hard music, one of the founding fathers and a living legends. I remember the time when my buddies and I stood for hours in front of the store, and then we running home to the player. We were looking forward to more music, new hell. We solved every detail, the skull drawn, talk about every tone, text.

Cronos and his faithful are still here with us. Pay Satan for it! It is good that even today we have the opportunity to listen to the music that has become the basis of extreme styles. And what about novelty? I think it is very well. VENOM is not surprising and it is right.

„Storm the Gates" is an album that lasts for 53 minutes. The band recorded the album mainly for their loyal fans. Mixing ancient heavy metal, speed, black, that's what VENOM can do best. They still keeps their style, which they help to create. Personally, I prefer the british bass, Cronos's "crazy" vocal, and then passages in which they are dark and cool. This year, I have also been impressed by a well-executed cover that accurately describes what is happening on the album - the evil of old metal textbooks. VENOM simply recorded another piece of honest metal. Ripened in the British Catacombs, cast out of the hot lava. Take it or let it be! It is ultimately the for me that I feel sulphur during listening. Classic from the best! A revived cult, polished by dead water. Chemistry still works and hell opened its gates. I am satisfied, but you know it, I'm an old school, I’ve followed this band my whole life, so take my words with insight. A solid tribute to Lucifer!





Tracklist:
01. Bring Out Your Dead
02. Notorious
03. I Dark Lord
04. 100 Miles to Hell
05. Dark Night (Of the Soul)
06. Beaten to a Pulp
07. Destroyer
08. The Mighty Have Fallen
09. Over My Dead Body
10. Suffering Dictates
11. We the Loud
12. Immortal
13. Storm the Gates


band:
Cronos - Vocal/Bass
Rage - Guitar
Dante - Drums

středa 26. prosince 2018

Recenze/review - METAL CHURCH - Damned If You Do (2018)


METAL CHURCH - Damned If You Do
CD 2018, Rat Pak Records

 for english please scroll down

 Jsou okamžiky, kdy je ve vzduchu cítit elektřina. Výboje v těžkém vzduchu přicházející bouřky, kolem transformátorů, v dlaních lidí, kteří jsou nabiti velkou vnitřní silou. Zpozorována byla v galeriích s krásnými obrazy, mezi dvojicemi, co se mají opravdu rádi. Dříve byla považována za zázrak a určité tajemno ji obestírá stále. Osobně ale cítím jiskřivou energii nejvíce z hudby. Troufám si tvrdit, že nová deska legendárních METAL CHURCH je jí narvaná doslova po okraj.

Po podobných kapelách nemůžete chtít žádné změny stylu. Jednak by to byla škoda a hlavně, fanoušci by jim to stejně neodpustili. Proč také měnit něco, co dokonale funguje a je dohnáno k dokonalosti? Na novince je vše. Středně řezající pasáže, vypalovačky, i pomalejší kousky, které se každému, kdo se kdy jen trošku otřel o heavy metal, musí zarýt hluboko pod kůži. 

Při poslechu "Damned If You Do" je pro mě nejdůležitější asi to, že se nenudím ani chvilku. Z desky doslova na všechny strany cáká žhavá láva, nadšení, chuť hrát. Nejedná se tak jen o perfektně zvládnuté řemeslo, ale album je neskutečně přitažlivé. Je to podobné jako se ženskými, některé mohou být sebekrásnější a nikdo se po nich neohlédne a pak potkáte dívku, která má v sobě fluidum. Zvuk je vlastně dokonalý, chladný a ostrý zároveň, s výbušným potenciálem. A potom ten hlas, Mike Howe je zkrátka a jednoduše heavy metalový bůh! Tolik emocí, skvělá barva vokálu a variabilita. Když poslouchám novou nahrávku "Damned If You Do", připadá mi, že každou chvíli přijde bouřka. Mraky se dotknou země a blesk udeří přímo do mě. METAL CHURCH jsou letos opět ve vynikající formě. Nevím, jak to dělají, ale znovu mě rozsekali. Tohle je heavy metal par excellence! Vynikající!



Asphyx says:

There are moments when the electricity is in the air. Discharges in the heavy air of coming thunderstorm, around the transformers, in the palms of people, who are charged with great inner strength. It was spotted in galleries with beautiful pictures, between couples who really like each other. Previously, it was considered as a miracle and some mystery is still circulating it. Personally, however, I feel the sparkling energy from the music. I dare to say that the new album of legendary METAL CHURCH is literally loaded by it.

From similar bands, you can not want any style changes. First, it would be a pity and, above all, fans would not have forgiven them. Why also change something that works perfectly? On the new album is everything. Medium-cutting parts, burners, and slower bits that everyone has ever wiped off heavy metal has to get deep under the skin.


When listening to "Damned If You Do", the most important thing for me is that I will not be bored at all. The album is literally full of lava, enthusiasm, and taste to play. This is not just a perfectly crafted work, but the album is incredibly appealing. It is similar as with women's, some may be more beautiful and no one will look after them, and then you meet a girl who has an aura. Sound is actually perfect, cool and sharp at the same time, with explosive potential. And then that voice, Mike Howe is simply a heavy metal god! So much emotion, great vocal color and variability. When I listen to the new record "Damned If You Do", it seems to me that a storm will come at any moment. The clouds touch the ground and the lightning strikes directly into me. METAL CHURCH are again in excellent form this year. I do not know how they do it, but they cut me off again. This is heavy metal par excellence! Really great!


Tracklist:
01. Damned If You Do
02. The Black Things
03. By the Numbers
04. Revolution Underway
05. Guillotine
06. Rot Away
07. Into the Fold
08. Monkey Finger
09. Out of Balance
10. The War Electric

band:
Mike Howe - vocals; 
Kurdt Vanderhoof - guitar; 
Rick Van Zandt - guitar; 
Stet Howland - drums; 
Steve Unger - bass

úterý 25. prosince 2018

Recenze/review - OUTRE-TOMBE - Nécrovortex (2018)


OUTRE-TOMBE - Nécrovortex 
CD 2018, Temple of Mystery Records

 for english please scroll down

Nejhorší to bývalo po veřejných popravách. Často mě ani nenechali připravit tělo na pohřeb. Zástupy těch, kteří věřili, že kus oprátky, oběšencova košile, případně část useknutého prstu ochrání jejich duše od všeho zlého. Jakoby cokoliv z popravených vrahů, násilníků a maniaků mohlo způsobit něco dobrého. Opak byl pravdou, často se stávalo, že jsem slýchával nářek jejich obětí, loučili se s těmi, kdo je sprovodili ze světa. 

 Usychající krev na popravčí lavici, dneska se pětinásobný vrah pěkně cukal. Bývají těžká, chladná a chmurná rána pod šibenicí. Připomínají mi nové album kanadských starosvětských death metalistů OUTRE-TOMBE. Jsou stejně syrová, depresivní a zahlcená zkaženou krví. Smrtící kov je zde podáván na rovinu, na hrobníkově lopatě. 


"Nécrovortex" otevírá hroby stejným způsobem, jako to dělaly kapely ASPHYX, AUTOPSY, BENEDICTION, MORGOTH, PESTILENCE. Zvuk je poctivě hnilobný, vytažený snad odněkud ze starých katakomb. Na kapele je vidět a slyšet, že je plně oddána hrobnickému řemeslu. Hudba musela vznikat v opuštěných márnicích, nápady byly dodány těmi nejvíc mrtvými zombie a výsledek si můžete poslechnout sami. Pro nás, co jsme se k death metalu dostali v devadesátých letech, se jedná o vzácný rezavý artefakt. Mám opravdu pocit, že jsem odsouzencem na smrt, čekám ve své cele a k poslední večeři mi pouštějí tvorbu OUTRE-TOMBE. Kapela mě zve na dlouhý nekonečný výlet za řeku Styx. Nebude to dlouho trvat, už zítra ráno mi zlomí vaz. Těším se, podobný death metal mi totiž koluje v krvi odnepaměti. Skvělá smrtící deska, která vás popraví tím nejkrutějším způsobem! 


Asphyx says:

After the public executions, it used to be the worst. Often, they did not let me prepare a body for a funeral. The crowds of those who believed that a piece of the rope, the shirt of the executed man, or a part of a cut finger, would protect their souls from all evil. As if anything from the executed murderers, rapists or maniacs could bring something good. However, the opposite is true; it was very frequent that I heard the lamentation of their victims, while they were saying goodbye to those who drove them out of the world.

Dry blood on the execution bench, today a serial killer was hanged and he nicely flounced before he died. The mornings under the gallows used to be heavy, cold and gloomy. They remind me the new album of Canadian death metalists, OUTRE-TOMBE. They are equally raw, depressed, and overwhelmed by the putrid blood. The death metal is served here frankly, on the grave digger’s shovel.

"Nécrovortex" is opening the tombs by the same manner as the bands like ASPHYX, AUTOPSY, BENEDICTION, MORGOTH, PESTILENCE. The sound is honestly putrid, ripped out from somewhere of the old catacombs. Here you can see and hear that the band is devoted to the craft called "digging the graves". This music had had to be written in the abandoned mortuaries, the most dead zombies had provided the ideas and the result you can listen to by yourself. For us, who came to the death metal at the nineties, this album represents a rare rusty artifact. I really feel like I'm a sentenced to death and I wait in my cell, while the OUTRE-TOMBE album they play for me there as my last dinner. The band invites me to a long, endless trip over the Styx River. It will not take so long time, already tomorrow morning they are breaking my neck. I am looking forward because the similar death metal I have in my veins since time immemorial. A great deadly record that will execute you by the cruelest way!


tracklist:
1. La Crypte 
2. Désintégration 
3. Aberration 
4. Écorché Vif 
5. Hécatombe II 
6. Nécrovortex 
7. Concile Cadavérique 
8. Rongé Par Les Miasmes 
9. Vengeance Spectrale 
10. L´Enfer Des Tranchées

band:
Vitesse - Drums 
Cobra - Guitars 
Crachat - Vocals, Bass 
Désastre  - Guitars 

pondělí 24. prosince 2018

Recenze/review - SYMBOLICAL - Allegory of Death (2018)


SYMBOLICAL - Allegory of Death
CD 2018, Via Nocturna

 for english please scroll down

Byl jsem čestným hostem v galerii smrti. Na stěnách visely obrazy plné utrpení, násilí, mučení a šílenství. Lidské tělo se stalo jen nástrojem pro krvavé rituály. Šibenice, tortura, napichování na kůly, lámání v kole. Už jen pohled na morbidní díla děsil. Do maleb byla otisknuta veškerá bolest, kterou může člověk zažít. Ne, to nebyl středověk, ale doba nedávno minulá. Z reproduktorů zazněla první skladba z nové desky polských SYMBOLICAL a celá scenérie ještě víc potemněla. Inferno!
Novinka s příznačným názvem "Allegory of Death" je mocným nástrojem pro vyvolání těch nejtemnějších představ a nočních můr. Album mě ihned přeneslo do světa strachu, šílenství a bolesti.



"Allegory of Death" je perfektní nahrávkou po všech stránkách. Vše je dopilováno k dokonalosti. Řezající riffy, krutý hlas, spousta zajímavých nápadů. Inspirace kapelami jako BEHEMOTH, MASACHIST, AZARATH, INFERNAL DEATH, HERITAGE, ale i třeba IMMOLATION, HATE ETERNAL je sice patrná a jasně zřetelná, ale to nic nemění na tom, že se deska neskutečně povedla. Asi nejvíc oceňuji chladnou a temnou atmosféru, gradující strukturu skladeb a neodbytný pocit, že mi jde někdo během celého poslechu po krku. Skvělý je zvuk i obal, celkové provedení. Jakoby SYMBOLICAL vyprávěli pradávné příběhy o smrti. Určitě znáte chvíle, kdy máte pocit, že se rozpadnete na tisíc kousků. Všechno vás bolí, svět je zastřený v mlhavém oparu. Do hlavy vám pronikají ostré hroty šílenství. Tak přesně takto vnímám i nový počin "Allegory of Death". Vynikající death metalové album, které připomíná návštěvu galerie smrti!





Asphyx says:

I was a guest of honor in the death gallery. Paintings full of misery, violence, torture, and madness hung on the walls. The human body has become just a tool for the bloody rituals. Gallows, torture, impalement, breaking on the wheel. Just a look at the morbid paintings was macabre. All the pain that a person can experience was depicted in these pictures. No, it was not the Middle Ages, it was recently. From the speakers, the first song from the new SYMBOLICAL record was played, and the whole scenery darkened even more. Inferno!

A new album with the distinctive name "Allegory of Death" is a powerful tool for evoking the darkest images and nightmares. The album immediately brought me into a world of fear, madness, and pain.


"Allegory of Death" is the perfect record in all aspects. Everything was led into the perfection. Cutting riffs, rough voice, lots of interesting ideas. Inspiration by the bands as BEHEMOTH, MASACHIST, AZARATH, INFERNAL DEATH, HERITAGE, but also IMMOLATION, HATE ETERNAL is obvious and clearly distinct, but it doesn’t change the fact that the album is excellent. The most I appreciate the cold and dark atmosphere, gradual structure of the songs and the continuous feeling that someone is going on your throat during the listening. Great sound and album cover, overall design. As if SYMBOLICAL has narrated the ancient death stories. You must certainly know the moments when you feel like you're going to break into the thousand pieces. Everything hurts you; the world is enshrouded in a misty haze. The sharp points of the madness penetrate your head. That's exactly how I see the new record "Allegory of Death". An excellent death metal album that reminds the visit of the death gallery!

Tracklist:
1. Inner Struggle 01:25
2. Fallen Renegate 04:10
3. Let There Be Dark 04:32
4. The Day of Wrath 06:37
5. Requiem in Igne 04:24
6. Prometheus Trial 04:58
7. Not on the Cross 04:27
8. Beyond the Dogmas 05:46
9. Pseudo Master 06:38
10. Gore by Horn 05:02
11. Crowned the End 07:54

band:
Cymer - guitar, vocals
Sloq - guitar, vocals
Daray/Pavulon - drums
Lukas - bass

DEADLY STORM PŘEJE VESELÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!/ DEADLY STORM WISHES MERRY CHRISTMAS AND HAPPY NEW YEAR!


DEADLY STORM PŘEJE VESELÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!/ DEADLY STORM WISHES MERRY CHRISTMAS AND HAPPY NEW YEAR!

neděle 23. prosince 2018

Recenze/review - VALDUR - Goat of Iniquity (2018)


VALDUR - Goat of Iniquity
CD 2018, Bloody Mountain Records

Sledoval jsem klubko svíjejících červů již delší dobu. V bahně, ve špíně se prali mezi sebou o nejlepší kus shnilého masa. Mršina občas vypadala, že se hýbe. Oční bulvy dávno zmizely a prázdný mrtvolný pohled jasně značil, že rozkládající procesy již dávno začaly. Déšť, který se náhle spustil z černého nebe, jakoby měl omýt veškerou beznaděj místa. Ležel jsem vedle, umíraje ve stejných křečích jako můj předchůdce. Měl jsem neodbytný pocit, že se mnou začínají červi rozmlouvat. Byl jsem další na řadě.

Black metal, nihilistický obraz našich zkažených duší. Tentokrát v podání kalifornských VALDUR. Kapely, která se musela zrodit ve stejných místech, ve kterých jsem kdysi uhynul. Nevím, jestli jste někdy viděli krvavé chuchvalce vykašlaného jedu, ale troufám si tvrdit, že "Goat of Iniquity" je deskou, která je velmi připomíná.




"Goat of Iniquity" je vlastně dokonalou esencí napěchované temnoty. Stylově lze kapelu přirovnat ke smečkám jako IMMORTAL, DARK FUNERAL, IMPALED NAZARENE, ale i třeba starším SAMAEL. Satan a jeho věrní jsou velebeni opravdovým vztekem. Melodie jsou chladné, mnohdy zcela nepřehledné, hlas zastřený a krvavý. Fanoušek žánru bude zajisté velmi spokojen. Já vlastně také, jen v některých momentech mi připadá album trošku nevýrazné. To je ale možná jen pocit, který jsem získal dlouhým pobytem v záhrobí. Kapela ctí tradice, plive síru na všechny strany, je surová, chladná, šílená. Osobně se mi ale nejvíc líbí atmosféra celé nahrávky, ve které jsem se sice zpočátku ztrácel, ale nakonec jsem našel, co jsem potřeboval - Smrt. Už se zase těším, až ulehnu do své oblíbené rakve a pustím si "Goat of Iniquity" na plný pecky. Sem, do opuštěných katakomb VALDUR patří odnepaměti. Nepřinášejí nic nového, občas jsou předvídatelní, ale celkově jsem spokojen. Nihilistický black metal, který vás navěky prokleje! Velmi dobře!





sumarizace: 

"Goat of Iniquity" je albem, na kterém se američtí black metalisté VALDUR pokusili překapat zlo. Povedlo se jim to. Novinka je svým způsobem hodně zákeřným albem, které od posluchače vyžaduje pozornost a dlouhý čas, strávený s deskou. Teprve potom, po dlouhé době, vynikne všechna temnota, kterou na CD američtí nihilisté doslova vysekali. Nahrávka je hodně o špatných pocitech, o nicotě, o prázdnotě. Je opatřena dobrým zvukem, zajímavými nápady a nepropustnou tmou. Zahalte své tváře do kápí a očekávejte příchod samotného Satana. Čas strávený v obrácených modlitbách a pod zapáleným křížem, vám ukrátí právě VALDUR. Tohle album hodně bolí. Stačí ho jen pochopit a vstřebat. Nad městem se opět vznáší padlý anděl s hořícími křídly. Za chvilku spadne z nebe a zapálí onen svět. Buďte připraveni a poslouchejte "Goat of Iniquity"! Black metalová deska, která pálí jako oheň. 

Asphyx says:

"Goat of Iniquity"  is the album where American black metalist VALDUR tried to distil the evil itself. They did it. This new album is very cruel album in its own way and it needs an attention from the listener and a lot of time spend with this record. And after this, after spending a lot of time with this album the darkness which this American nihilists cut out will came outside. The record is about bad feelings, nihility and about emptiness. It is full of good sound, interesting ideas and impervious darkness. Cover your faces in capes and wait for the arrival of the Satan itself. VALDUR will short the time you spend in turn prayers and below the fired cross. This album hurts so much. You just have to understand and absorb it. Upon the town there is a fallen angel with burning wings. In a minute it will fall from heaven and it will burn the world beyond. Be prepared and listen to the "Goat of Iniquity" ! Black metal album which burns like a fire!



Tracklist:
1. Divine Halls of Obscurity pt.I 04:46
2. Goat of Iniquity / Devouring the Whore of Darkness 09:35
3. Divine Halls of Obscurity pt.II 03:43
4. Spiritual Exhaust (The Beyond) 04:09
5. Inhale the Floodgates Open 06:08
6. (Iniquitous) 08:33

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto sedmdesátý šestý - Metal je zákon!


Příběh sto sedmdesátý šestý - Metal je zákon!

Konec listopadu a jako každý rok potkávám cestou z práce trápitele zvířat Berouska. Dělníci staví stan - šapitó a já se otřesu nepříjemným chladem. Promokl jsem cestou z práce na kost. Mezi panelovými domy, kde normálně o nedělích fotříci hrávají fotbálek a všichni z nich mají hroznou legraci, postávají najednou maringotky, smrdí zvířata, jejichž smutné oči touží po zelených lesích, savanách, svobodě. Snažím se všemu vyhnout, ale stejně se nakonec otočím. A to i přesto, že jsem měl na uších sluchátka. Pořád věren walkmanu, mladý a přesto staromilec, mě CD disk nějak zatím nebere. 

Zařval mocně, jak to jen lev umí, přesto smutně, žalostně. Nemám rád cirkusy od malička, od té doby, co mě babička v dobré víře vzala na cukrovou vatu, vyděsila klaunem a nakonec rozplakala, protože malé medvídě nechtělo jezdit na koloběžce. Pan cvičitel jej spráskal bičem a mládě naříkalo. Utekl jsem tenkrát ven a několik nocí spřádal plány, jak medvídě zachráním. Jsem ještě z generace, co čítávala knížky, v nichž dobro vítězilo. Tohle všechno mi problesklo hlavou, když jsme se na sebe dívali. Nešťastný král zvířat, smutnící po nekonečných pláních a nadržených levicích. A já, který byl také zavřený v kleci, v kleci své bolesti a smutku.

Změnil jsem ve svém životě několik věcí. Přestal jsem chodit na volejbal, protože tam nastoupilo několik kluků, kteří se chovali jako debilové. Nebavilo mě s nimi trénovat. Vrhl jsme se víc na karate, ale skončil nám trenér, tak jsem plynule přešel na kick-box. Jeden z prvních oddílů v Čechách. Cvičil jsem hodně, protože když mě bolelo tělo, tak jsem nemyslel na Káču. Pak jsme zavedli s Monikou dlouhé procházky. Za jakéhokoliv počasí. Já totiž, když jsem chodil do práce a odpoledne na nástavbu, tak jsem po večerních hospodách několikrát zkolaboval. Dvakrát se mi to stalo v práci. Šel jsem třeba mezi obráběcími stroji a najednou upadl. Omdlel jsem. A to už jsem si myslel, že čas začíná všechno hojit.

Chodívali jsem dlouhé okruhy. Vždycky, když nám kolem deváté večer končila škola. Působili jsme šíleně zamilovaným dojmem a je také pravdou, že Monika vedle mě zářila jako žárovka. Dva protiklady, smutný kluk - lev, zavřený v kleci a bezprostřední veselá dívka, nabitá energií. Podivná dvojice, ale tak už to v životě bývá. Vymýšlela trasy, často do lesů, okolo Boleslavi. Tři hodiny chůze ve tmě. Nekonečná debata o tom, že metal je zákon. Vnímala naši muziku po svém, jak už to ženský dělávají. Měli jsme neshody, protože já dal na energii a sílu a ona třeba na to, jakej má zpěvák zadek. Což byly věci, který mě vůbec nezajímaly, podivné, co?

Neměla ráda ječivé hlasy a na Kinga Diamonda jsem ji nikdy nepřesvědčil. Na rozdíl od Kačenky začala poslouchat víc drsnou a brutální muziku než já. Kolem zářily v obchodech vánoční koule, do zblbnutí zněly odrhovačky o Ježíškovi a ona mi básnila o Cannibal Corpse. A to jsem ji ještě nedávno přesvědčoval o tom, že Iron Maiden nejí děti. Prošla zajímavým vývojem. Pořád mě brala jako poloboha, zamilovaná a šíleně hodná. Ani jsem si ji nezasloužil. Nedávno ještě metalová panna a dnes mě opravuje, když se spletu v nějaké informaci. No toto? 

Úmyslně jsem se vyhýbal smutným filmům, nedej bože hororům. Mívala je ráda Káča a taky jsem se snažil naordinovat trošku radosti. Jenže znáte ženský, ty se bojí rády a Monika mě brala na temná místa, chtěla objímat a milovala tajemno. A mě. Cítil jsem z ní teplo, hlavně o víkendech, kdy konečně rodiče vypadli pryč a my se na sebe vrhli jak hladové šelmy. Byla snem každého chlapa, učila se hrozně rychle, stejně jako v hudbě, mě teď často překvapila i v posteli. Jsi žhavá sopka, se spoustou lávy, říkával jsem jí často, když jsme leželi vedle sebe a já smutně koukal do stropu. Divoká, smyslná, hebounká, samice - lvice, co přišla a chránila mě jako vlastního. 

Seděla vedle mě v lavici po odpolednech (a já koukal z okna na platany do parku), sahala mi na stehno, když si myslela, že se nikdo nedívá. A já se pořád toulal po hvězdách. Stále jsem vzpomínal. Terapie sportem, sexem a muzikou sice zabírala, ale bolest přicházela občas bez upozornění a ve vlnách. Jako příliv, jen s tím rozdílem, že jste často nevěděli, kdy vás zahltí, až se zalknete. Já bych se sebou tenkrát nevydržel, k raněnému zvířeti se neradno přibližovat, ale ona vydržela všechno. Mé nálady, občasné výbuchy vzteku i smutku. Jo, pořád jsem byl v prdeli, i když teď už to bývalo nenadálé. Vzala mě vždycky za ruce, dívala se na mě lesklým a laskavým pohledem a dokázala mě uklidnit. 

Metal byl pořád zákon, ale hlavně o víkendech. Odpočítával jsem dny v kalendáři, modlil se k pátku. To jsme po vyučování nikam nechodili, ale scházeli se s Janou a Prcalinkou. Hospoda U Hymrů totiž byla jen kousek od školy, často jsme některé předměty zapekli, zašli radši do kumbálu za tělocvičnou, tam si dali pořádně do těla a pak s vyplavenými emocemi zašli na pivo. Měl jsem strach o Prcalinku, byla sice silnější než já, ale neměla nikoho. Ono najít kluka, co by byl jako Prcalík, asi ani nejde. Jana pokračovala ve své historii dívky, co potkává jen samé debily. Občas někoho přivedla ukázat, ale většinou se mnou vydržel jeden večer. Rozebral jsem ho na prvočástice, můj strážný anděl přece nebude chodit s někým, kdo není rovný a upřímný - kdo není pořádnej chlap a metalák. 

Byly to divné měsíce, mí spolužáci  a vrstevníci ze školy zakládali firmy, rozkrádali co se dalo nebo byli šikovnými řemeslníky. Některé, jako mě, pohltila továrna plná kovu, karosérií, kováren, lisoven, montáží. Stali jsme se ozubeným kolem v soukolí dospěláckýho života. Ty tam byly idee, představy a naděje. Někdo už vozil kočárek a já se stále vznášel v beztížném stavu. Schoulila se ke mě a chtěla obejmout. Včera se zamilovala do Pantery a předváděla mi na mokrém listí pohyby Philla Anselma, snažila se mě rozesmát. Krásná, blonďatá, prsatá, bláznivá. Vzal jsem jí za ruku a vyprávěl o smutném lvu. O klaunovi, který mě kdysi vyděsil. Dole pod námi šuměla Jizera a já přemýšlel, jestli jsem fakt neměl radši skočit ze skály dolů. Jo, tady z toho místa, které jsme měli s Káčou tolik rádi.

Monika dokázala vycítit, když jsem neměl náladu. Bylo to se mnou těžký a tak jsem snažil ji aspoň napsat pár básní jako omluvu. Kupodivu to šlo. O jejím těle, o venušinu pahorku, na který jsem tak rád lezl, o modrých očích. Rád jsem se v ní ztrácel, ale ještě víc jsem se těšil, až mě obejme. Předávala mi energii a byla jedním z mála důvodů, proč jsem se ještě nezbláznil. Kreslil jsem jí prstem po zádech, po páteři. Chvěla se a pak chtěla, po tom co byla chvilku nahoře, zase pustit nějakej drsnej metal. Šelma moje, ta v kleci zavřená nebyla a nikdy nebude. 

Když to jen trošku šlo, dali jsme někde pivo a ona pak křičela, že metal je zákon, ani nevím, odkud to měla, ale motala se lehce, s jiskrou v oku. Lvice, co si mě chránila a já se s chutí nechal. Pršelo a předváděla mi tanec v dešti. Chvíli jsem přemýšlel, kde se v ní bere neustálá touha mi zvednout náladu. A tak jsem se usmál. Nebylo to úplně od srdce, ale bylo to upřímné. Kdybyste viděli její radost a zažili následovné obejmutí, asi byste také roztáli. Vzal jsem ji pevně za ruku a jak dva blázni jsme řvali v ulicích texty kapel, co jsme měli rádi a když na nás někdo křičel z okna, abychom už konečně drželi hubu, tak jsme ihned kontrovali: "Metal je zákon!"

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 22. prosince 2018

Recenze/review - VIRGIN SNATCH - Vote Is a Bullet (2018)


VIRGIN SNATCH - Vote Is a Bullet
CD 2018, Mystic Production

 Musím se přiznat, že se v tom ztrácím. V nepřehledném zástupu politiků, kteří neustále dokola opakují stejné lži. Dokonce mi připadá, že i stejně vypadají. Pravice, levice, střed, obhájíme vaše zájmy a všechno bude zadarmo. Volte nás, my vás pak okrademe. Klasika, která se opakuje od počátku věků. Tradiční modely selhávají, je třeba znovu vyjít do ulic. Zvítězíme a pak budeme úplně stejní, jako naši předchůdci. Lépe už bylo, čekají nás jen samé světlé zítřky. Nemám na to nervy ani sílu, raději si poslechnu nějakou muziku.

 Polští thrash metalisté VIRGIN SNATCH se ve svých textech politikou zaobírají. Jsou ostří, kritičtí, snaží se šokovat. Se spoustou věcí a názorů se dá souhlasit, některé jsou mi zcela vzdálené. Tak už tomu bývá a tak se raději soustřeďme na hudbu. Melodický thrash, v některých momentech podpořený groove klasikou. Nic nového pod sluncem, ale velmi dobře zahrané a s jasně čitelnou snahou a energií.



"Vote Is a Bullet" je na jednu stranu opravdu slušným albem, které zaujme. Je ale také faktem, že se po nějaké době trošku oposlouchá. Kapela má sice velký cit pro melodie, ale chybí mi trošku ostřejšího koření. Občas se stane, že ztrácím pozornost. Možná za to může poměrně dlouhá stopáž skladeb nebo podobná nálada, která se prolíná celým albem, nevím, co ale mohu říci je, že tu máme co do činění se solidní nahrávkou. Ne dokonalou, ale se slušným zvukem, vokalistou se zajímavou barvou hlasu (podobnou jako má Piotr z Vader) a jasně slyšitelným odhodláním. Každopádně, kapela je na velmi dobré cestě, v mnohém dokonce předstihla své vzory jako DEATH ANGEL, SLAYER, PANTERY, případně třeba HATESPHERE, THE HAUNTED, DEW-SCENTED, CARNAL FORGE, DARKANE (respektive jejich současné desky). Závěr se sám nabízí. Slušných sedmdesát procent ze sta, to je hodnocení, které bych dal bez mrknutí oka. Tahle deska mě mile překvapila a baví mě. Víc dodávat netřeba.



sumarizace:

Od VIRGIN SNATCH dostanete devět skladeb ve stylu starých dobrých DEATH ANGEL, SLAYER, PANTERY, případně třeba HATESPHERE, THE HAUNTED, DEW-SCENTED, CARNAL FORGE, DARKANE. "Modernější" postupy jsou zde vkusně kombinovány se starobou a výsledkem je nebývale zajímavé album. Nějak podvědomě cítím v kostech, že tahle parta by vás mohla zaujmout. Nápady, které z novinky slyším, jsou srovnatelné se stejně naladěnými kolegy z jiných zemí. Mezery bych viděl trošku ve zvuku. Nahrávce by přece jen slušel trošku ostřejší, případně špinavější. Jinak si ale není na co stěžovat. Skladby mají drive, sílu, zajímavé melodie, zpěvák jest výraznou persónou a bicí vše pohánějí kupředu s nekompromisním citem pro ničení. Možná bych se nebál příště ještě víc přitlačit na pilu, zkusit další desku případně něčím okořenit. Každopádně, přátelé, pokud si chcete poslechnout pořádný masakrální thrash metal, tak neváhejte. Za sebe mohu jen a jen doporučit. "Vote Is a Bullet" je velmi dobrým albem, plným zajímavých momentů. 


Asphyx says:

VIRGIN SNATCH will give you nine songs which are in the style of the good old DEATH ANGEL, SLAYER, PANTERY or the HATESPHERE, THE HAUNTED, DEW-SCENTED, CARNAL FORGE, DARKANE. They tastefully combine “more modern” methods with old age and the result is an unusually interesting album. I just feel in my bones that this band might catch you. The ideas on this album are comparable with other bands from different countries which play the same kind of music. The only little problem I have is with the sound. This album would sound better with sharper and maybe even dirtier sound. However, that is the only this to complain about. The songs have drive, power, interesting melodies, the singer has a distinctive persona and the drums makes everything go forward with an uncompromising sense for destruction. Maybe next time, it would be nice to push the music even harder and maybe spice it up a little bit. Anyway, friends, if you want to listen to a very good massacre thrash metal, go for it. I can only recommend it. "Vote Is a Bullet" is a very good album full of interesting moments. 

Tracklist:
01. Intro
02. Face In the Dirt
03. Vote Is a Bullet
04. Swarm of Wild Bees
05. Ineffective Grand Gestures
06. Defending the Wisdom (Wisdom To Thrive)
07. G.A.W.R.O.N.Y.
08. Antipodes
09. We Are Underground

band:
/Zielony (Łukasz Zieliński) - vocals;
//Grysik (Grzegorz Bryła) - guitars;
///Pavlo - (Paweł Pasek) - guitars;
///Aniol (Piotr Wącisz) - bass;
/////Jacko (Jacek Sławeński) - drums

Info - LEO MORACCHIOLI / FROG LEAP - 26.04.2019 – PRAHA – NOVÁ CHMELNICE


LEO MORACCHIOLI / FROG LEAP

26.04.2019 – PRAHA – NOVÁ CHMELNICE



Není cover jako cover

Předělávek známých skladeb je mraky. I těch do metalového hávu hozených je vcelku slušný počet, ale těch, co je opravdu precizně zahraných a ještě k tomu producentsky vyšperkovaných je jako šafránu. Jako světlo na konci tunelu tak působí rozcuchaný Nor, který ve svém studiu FROG LEAP aranžuje nejslavnější světové hity do metalového kabátu a dává jim tak zcela jiný, nečekaný rozměr. Řeč je samozřejmě o LEO MORACCHIOLOVI! Ten se obklopil skvělými muzikanty a vyráží na turné, během kterého nevynechá ani Prahu. Těšit se tak můžeme na metalové podání hitů jako Hello, Africa, Feel Good Inc., Despacito, Eye of The Tiger, Take On Me, Shape of You a mnoho dalších!

ADELE – HELLO (Cover by Leo Moracchioli)


TOTO – AFRICA (Cover by Leo Moracchioli)


LADY GAGA – POKER FACE (Cover by Leo Moracchioli)

pátek 21. prosince 2018

Recenze/review - NIHILO - Doom (2018)


NIHILO - Doom
CD 2018, Art Gates Records

 U nás v podzemí se většinou umírá dle dopředu jasných pravidel. Kapely zabíjejí s přesností strojů, mají skvělé hráčské schopnosti a vytrácí se u nich neurvalost, surovost a špína. Proto se rád vydávám na výlety bez konce, u kterých si pro sebe objevuji různá zákoutí temných katakomb. A když pak death metalová smečka přidá do své hudby také můj oblíbený thrash metal, bývám spokojený jako kněz u posledního pomazání.

 Představte si sklep, kde se po zemi potulují krysy, po zdech teče hnis a výčepák se potácí na dřevěných protézách. Není zde nikdo, kdo by snad jen trošku obdivoval světlo. Vše je zahaleno nenávistí. V rohu je malé pódium a na něm stojí švýcarští NIHILO. Hrábnou do strun a i ta nejzkaženější duše začne pařit. Absolutní underground, prašivina a sněť. 


Album "Doom" jakoby bylo nahráno v dobách, kdy metalové styly nikdo neřešil, sázelo se spíš na energii a tlak, než na snahu zahrát co nejrychleji a nejkomplikovaněji. Stará, po letech otevřená rakev se vzpomínkami, tisíckrát ohmatané a ohrané kazety. Nic nebývalo umělé a neřešili se zbytečnosti. NIHILO nepřinášejí do podzemí vůbec nic nového, jejich postupy jsou v podstatě jen ozvěnou věcí minulých, ale řeknu vám jednu věc, já se u poslechu bavím, nasávám s chutí veškerou plesnivinu, která je cítit ve vzduchu. A vůbec mi nevadí, že jsem tohle všechno slyšel snad tisíckrát. Švýcaři totiž, na rozdíl od mnohých jiných, pochopili, o co kdysi v death metalu šlo. O temnotu, špínu, polámané kosti, o nikdy nekončící pařbu pod pódiem. Mívám období, kdy se rád zavírám do své kobky, odstřihnutý od celého světa a NIHILO budou u mě vždy vítáni. Prašivina, špína a smrt! Death thrashový výmaz, zkažené maso, nakrájené na krvavé kousky! Velmi dobře! 


sumarizace:

NIHILO a jejich novinka útočí na ty nejskrytější noční můry všech fanoušků old school death metalu. Album je odpovědí na všechny ozvěny ze záhrobí, které je možno vůbec slyšet. Klasický, plesnivý death metal se zde potkává s thrashem z osmdesátých let a na své si přijdou snad všichni milovníci hřbitovů. Obraťte všechny kříže, zapalte svíce, dnes se bude konat jedna velmi okultní seance. Vystupovat na ní budou death/thrash metalisté NIHILO. Ve Švýcarsku moc dobře vědí, jak se dělá pravé a nefalšované smrtící řemeslo! "Doom" je plné špíny, pavučin i ozvěn ze starých rakví. Death metal je zde exhumovaný odněkud z devadesátých let a je krásnou vzpomínkou na časy, kde se ještě zabíjelo poctivě, rezavým nožem. Death metalová deska, která vás pokryje plesnivinou! 

Asphyx says:

The new album by the NIHILO attacks the deepest nightmare of every single old school death metal fan. This album is the answer for all of the calls from the beyond you can hear. The classic, moldy death metal meets thrash of the 80s. And I think that every lover of graveyards is going to be satisfied. Turn down all the crosses, light up the candles because today the big occult séance is happening. There are going to be death/thrash metal guys NIHILO. They really know how to do the right deathful job in Switzerland. The album "Doom" is full of dirt, spider webs and echo from old coffins. The death metal is exhumed from the 90s and it is a beautiful flashback from the times when the killing was dinkum and was done by a carroty knife. This is the death metal album which covers you with a fungus.


Tracklist:
1. Abuse of Confidence 03:49
2. Death Prevails 03:25
3. Deception of Existence 02:56
4. Fueled by Suspicion 02:40
5. Orange Hazard 02:12
6. Menace of Wrath 03:18
7. Deceptive World 02:53
8. Antichrist 03:28
9. Doom 06:01

band:
Adrian - bass
Ragulan - vocals
Damiano - drums 
Nils - rhythm guitar 
Marco - lead guitar

čtvrtek 20. prosince 2018

Recenze/review - SODOM - Partisan (2018)


SODOM - Partisan
EP 2018, Steamhammer

 for english please scroll down

Od mládí mám SODOM usazené v paměti a spojené s několika věcmi. Tak za prvé, vždycky hráli ve třech, za druhé válečnou tématiku v textech i na obalech. Pak také syrovost a nekompromisní nářezy. Přiznám se, že na posledních albech se tohle všechno z hudby Němců vytrácelo, přísun k větší melodičnosti mě nechával docela chladným. Občerstvení sestavy mi tak přišlo logické a těšil jsem se, co nám pánové předvedou. 

 Velkou radost mi udělal navrátivší se Frank Blackfire, který sice v SODOM kdysi působil jen v letech 1987 - 1989, ale zato si prošel smečky jako KREATOR, ASSASSIN, MYSTIC. O surovém a silovém bubenikovi Huskym netřeba mluvit, jeho práce v DESASTER, ASPHYX s spoustě dalších kapel mluví sama za sebe. A jaký že je vlastně výsledek? Za sebe mohu napsat, že velmi dobrý. I když vynášet soudy nad dvěma novými ochutnávkami je předčasné, připadá mi, že je znovu určen správný směr. Do zákopů, na zteč! Thrash metal!



"Partisan" je skladbou jak vystřiženou ze starých časů. Thrash, narvaný tlakem a špínou. Poměrně jednoduchý, ale účelný text funguje a konečně lze zaslechnout v tvorbě SODOM opět temnotu. "Conflagration" je rychlou vypalovačkou, určenou pro pořádný mosh-pit. Návrat ke kořenům pak potvrzuje i parádní černobílý obal od Roberto Toderica. Celé EP doplňují dvě skladby z vystoupení SODOM na letošním Rock Hard festivalu. Jedná se o ověřenou klasiku. Album na mě působí dojmem, že se jedná o takovou zkoušku, jak bude fungovat nová sestava a staronový směr na fanoušky. Za sebe musím říct, že je pro mě velmi dobrým příslibem do budoucna a konečně se také na novou desku od SODOM začínám těšit. Někdy mi připadá, že partizánskou válku vede v současném světě v přeneseném slova smyslu většina normálních lidí. Thrashová válka znovu propukla! Velmi dobře!


Asphyx says:

Since my youth, SODOM has been stuck in my head and connected to several things. First of all, they have always played in three, and secondly, they were still using a war theme in lyrics and album covers, too. Then also I remember them due to the rawness and uncompromising concerts. I admit that at the last albums, all of this started to disappear from the music of these Germans. The addition of the more melodic parts left me quite cold. Consequently, the refreshment of the line-up was logical according to me and I was looking forward to what these gentlemen would bring to us.

I was delighted due to returning of Frank Blackfire, who did not play in SODOM from the years 1987-1989, but he went through bands like KREATOR, ASSASSIN, MYSTIC. We don't need to talk about raw and powerful drummer Husky, his work in DESASTER, ASPHYX, and many other bands speaks for himself. And what is the result? I must say I am satisfied. Although it is premature to make some judgments from two new songs, it seems that established direction is right. Into the trenches! Run! Thrash metal!

"Partisan" is a track as cut out from the old times. Thrash metal, overfilled by pressure and dirt. Quite simple but effective lyric works very well and finally we can hear the darkness in the SODOM’s music again. "Conflagration" is a fast track intended for a good mosh-pit. The return to the roots is also confirmed by Roberto Toderico's beautiful black and white album cover. The whole EP is complemented by two songs from SODOM's performance at this year's Rock Hard Festival. This is a verified classic. The album seems to be such a test of how the new line-up and the old-fashioned direction will work on the fans. For me, I have to say that this is a very good promise to the future and finally I am starting to look forward to the new SODOM album. Sometimes it seems that the guerrilla war is nowadays leaded mostly by the “normal people” , of course, it could be said in the transferred meaning of the word. The Thrash war is back! Very good!

tracklist:
1. Partisan
2. Conflagration
3. Tired & Red (Live at the Rock Hard Festival 2018)
4. One Step Over the Line

band:
Tom Angelripper: Bass and Vocals
Frank Blackfire: Guitars
Yorck: Guitars
Husky: Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine