DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 19. července 2020

Recenze/review - HEBOÏDOPHRENIE - Cannibalism for Dummies (2020)


HEBOÏDOPHRENIE - Cannibalism for Dummies
CD 2020, Great Dane Records

 for english please scroll down
Lákalo jej to už hodně dlouho. Přečetl si spoustu literatury. Teď už byl rozhodnutý. Musí ochutnat lidské maso. Zajímavé bylo, kolik se mu ozvalo potencionálních obětí. Stačilo jen kývnout a připravit přísady. Zpočátku byl mírně zklamán. Jedl už lepší. Ale zase ta výjimečnost. Okamžik, který se už nemusí opakovat. Vždyť co může být krásnějšího, než překračovat zakázané hranice? O něčem bych věděl. Třeba takoví HEBOÏDOPHRENIE, kteří o podobných záležitostech hrají. A je to bez bolesti.

Tedy vlastně, ona jejich prvotina "Cannibalism for Dummies" taky tak trošku bolí, ale jinak, o hodně příjemněji. Jestli mi tedy rozumíte. Pokud posloucháte death metal s lehkých nádechem deathcore, tak byste měli. Album je totiž výborné. A to říkám, jako člověk, který se každý den proplétá nekonečnou řadou demonahrávek, desek s nesmyslným zvukem. Novinka je velmi osvěžující a pestrá. A vůbec mi nevadí, že se podává syrové lidské maso. V tomhle podání mi chutná a to moc!

Nebudu vás příliš zatěžovat přirovnáním k jiným kapelám, zrovna u HEBOÏDOPHRENIE je lepší, pokud si názor uděláte sami (malou nápovědou ale mohou být třeba ABOMINABLE PUTRIDITY, ABORTED, DYNG FETUS, WHITECHAPEL). Mě osobně na nahrávce doslova fascinuje neklidná atmosféra. Jakoby se náš hlavní hrdina z úvodu již vydal na lov. Napětí, pnutí, tajemno, temnota, chlad, surovost, tohle vše zde naleznete. Navíc působí deska velmi kompaktním dojmem a opravdu skvěle se poslouchá. Sám moc death core nevyhledávám, ale zde je dávkováno spíše jako zákusek. Hlavním směrem je pořád klasický death metal, který doslova řeže, pálí, hněte, drtí. Skladby utečou jako krev stříkající z tepny, vy se ani nenadějete a je konec. A chcete znovu. Víc masa, víc nahlas, víc melodií. Na rovinu píšu, že jsou pro mě tihle Francouzi takovým malým soukromým objevem. V mé sbírce se budou i po letech myslím velmi dobře vyjímat. Tento počin je totiž takovým velmi příjemným dezertem, který ocení opravdoví gurmáni. Už dlouho jsem neslyšel album, kde by všechno takhle krásně sedělo pohromadě. Plus ten obal, který je kouzelný. Masakr pro fajnšmekry!




sumarizace:


Prvotina francouzských death metalistů by s klidem mohla sloužit jako hudební kulisa k vyšetřování nějakého hodně morbidního násilného činu. Už jen obal od šílence Bastien Jez dává tušit mnohé. HEBOÏDOPHRENIE přicházejí s deskou, která bude vaší noční můrou, přitažlivým stínem, který vám pronikne hluboko do mysli. 


Přiznávám, že jsem velmi mile překvapen. Je slyšet, že si HEBOÏDOPHRENIE dali s novinkou velký kus práce. Základem je tradiční, klasický death metal, který vás rozhoupe a přesvědčí. Líbí se mi, že kapela do svých skladeb umně vložila i modernější prvky (ano, i deathcore a složitější melodie). Songy jsou tak nebývale pestré, zajímavé, propracované a poslouchám je s krvelačnou chutí. Po delších setkáních si jednotlivé motivy pamatuji, jsem jimi stržen a usvědčen z morbidní vraždy. "Cannibalism for Dummies" devastuje, je temné, šílené, velmi dobře složené album. Skupina se vyhnula zbytečným technickým ekvilibristikám, sází spíše na přímé údery kladivem do vaší hlavy. Jsem znovu na místě činu, ohledávám mrtvolu. Sem všichni patříme. Brutalita ovlivněná ABOMINABLE PUTRIDITY, ABORTED, DYNG FETUS, WHITECHAPEL, ale hlavně smrtí v jejích nekrásnějších podobách (ano, nic nového, ale já si rád užiji i dobré řemeslo, když má v sobě poctivou temnou energii). Chtěli jste masakr a záhubu? Máte je mít. A to společně na jedné nahrávce. Rád budu znovu a opět vstupovat do místnosti plné děsu! Masakr, krev, smrt!



Asphyx says:


The novelty of French death metallers could quietly serve as a musical backdrop for investigating a lot of morbid violent acts. Just the cover of the madman Bastien Jez gives a lot of insight. HEBOÏDOPHRENIE comes with an album that will be your nightmare, an attractive shadow that penetrates deep into your mind.


I admit that I am very much surprised. It can be heard that HEBOÏDOPHRENIE gave a great deal with the news. The basis is traditional, classic death metal that will make you feel and convinced. I like the fact that the band artificially added more modern elements (yes, deathcore and more complicated melodies). Songs are so unusually colorful, interesting, sophisticated and listening to them with bloody taste. After long meetings, I remember each motif, I was torn and convicted of morbid murder. "Cannibalism for Dummies" devastates, it is a dark, insane, very well composed album. The band avoided unnecessary technical equilibrium, but rather relies on direct hammer blows into your head. I'm back at the crime scene, looking at the corpse. We all belong here. Brutality affected by ABOMINABLE PUTRIDITY, ABORTED, DYNG FETUS, WHITECHAPEL, but mainly by death in its most beautiful forms (yes, nothing new, but I like to enjoy the good craft if it ha s a fair dark energy inside). Did you want a massacre and a disaster? You have them. And this together on one recording. I'd love to come back and again into a room full of horror! Massacre, blood, death!


tracklist:
1. Intro
2. HFC (Human Are Fucking Cooked)
3. Beheaded
4. Flush The Meat
5. Techno Messiah
6. Bleeding Love
7. Interlude
8. Hipster Slaughter
9. 2064
10. Left Half Dead
11. The Last Breath

band:
Eric (.:: Abyss ::.) : Lead Guitar
Mickael Béarnais : Lead Guitar
Rémy : Bass / Backings
Matthieu (Crush) : Drums
Loic (...W...) : Vocals

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý padesátý pátý - Kazety ven, CD domů



Příběh dvoustý padesátý pátý - Kazety ven, CD domů

Když jsem přinesl tu obrovskou krabici domů, všichni se sesedli a čekali, až ji rozbalím. Zboží tenkrát už sice byly plný krámy, ale elektronika byla pěkně drahá. Hi-fi věž Sony, taková moje náhrada Technicse, který mě provázel od Kačenky, přes Moniku až ke Kristýnce, které jsem ji nechal. Obešel jsem se Sabathem několik obchodů, vydal se dokonce až do Prahy a neustále řešil detaily. Zvuk byl pro mě vším. Měl jsem s sebou CD Obituary, které jsem měl naposlouchané do zblbnutí a zkoušel je ve všech různých přehrávačích. Sony vyhrálo a já byl najednou zase chudej. Respektive, za věž padla spousta našetřených peněz. Roztrhnu polystyren a všechny šokuje krása a jednoduchost. Žádný současný blikající nesmysly se spoustou měničů na CD. Ale klasika. 


Moje nová hračka byla tak dobrá, že nechtěla přehrávat staré kazety. Muchlaly se. Jak byly povolený a ošuntělý, tak se vždycky rozjela jedna dvě skladby a pak se ozvalo podivné syčení. Hlavy se automaticky zastavily a na displeji na mě blikalo výstražné STOP. Co teď? Většina mé sbírky je o kazetách. Těch pár CD, které mám a byly neskutečně drahý, hrajou tak o 150 procent lépe než kazety. Ostře, dynamicky, organicky. Je to nebe a dudy. Hrozně mi to vrtá hlavou, protože metalista bez sbírky je sice na nic, ale ještě horší je metalista, který má obrovskou sbírku a nemůže ji poslouchat. Jdu za Chorvatem, kterýmu krámek na Starým Městě jen kvete. Hele vole podívej se dozadu do místnosti. Vlezu tam a v krabicích tam leží tuny kazet a vinylů. Nikdo je nechce. Prodávají se za pár kaček.


Přece všechno, co jsem dlouhý roky sbíral nenaházím do kartonu? Na to mám kazety moc rád, je v nich kus nostalgie. Někdy tenkrát byla založena, doopravdy a systematicky opatrovávána moje sbírka CD. Ono se to nezdá, ale mám v nich dodnes šílený peníze. Nikdy jsem to neuměl, ale začal jsem kšeftovat. Kompletovat si diskografie kapel, které mám rád. Všechno se to stalo během jednoho týdne. Přinesl jsem domů svý Sony, šel do hospody U Startu a sedl si k Pšonkům. Byl mezi nima jeden týpek, Jacek si říkal, který měl na sobě triko Vader. To tenkrát spojovalo jako nic jiného. Dva Vadeři v jedný hospodě. Polský metalisti se vyznačovali tím, že měli často podholený po stranách vlasy. Bylo to hrozně hustý, jako fakt jsem jim to záviděl.

Jacek byl sice tak trošku kurva a myslím, že mě dost často doslova odíral, ale byl to kšeftař jak se patří. Každý měsíc se jednou vydal domů do Polska a přinesl mi dvě igelitky CD, co jsem chtěl. Já mu za to dával kazety a doplácel jsem. Někdy hodně, občas jen pár piv. Nikdo z naší party mě nechápal. Fanatik do sbírání hudby byl kdysi jen Kytka a pak Kristýnka. Ta v tom uměla chodit. Já moc ne. Většinou jsem se nechal ukecat. Bylo to jak nějakej veksl. Ale zase na druhou stranu, když jsem pak přišel domů a ohulil Soňáka naplno... Bože to byl zvuk. Velký dřevěný repráky. Japončíci se předvedli v nejlepším světle. S Jackem jsme se stali tak trošku i kamarádi. Byl to borec, kterej se vyznal. Navíc poslouchal hlavně death metal a uměl sehnat vlastně cokoliv.


Základy má sbírky byly založeny, kazety šly z domu a CD vyrovnaná na poličkách se utěšeně množila. Najednou se nic nikde nemuchlalo, taky obaly byly lepší, lesklejší, bohatší. Do náprsní kapsy u křiváka se mi vešla 3 CD a do žebradla asi 15. Když jsme udělal s Jackem další z našich pochybných kšeftů, musel jsem to s ním zapít. A Poláci umí, to vám nemusím povídat. Samá vodka, samá kurva ve větách. Ne, že bych uměl polsky a on česky, ne že by jeden z nás uměl anglicky nebo německy, ale vždycky jsme se nějak domluvili. Byl to hodnej kluk a já se dostal ke kapelám z jejich země, které jinak u nás vůbec nebyly k dostání. Někdy za mnou přišel i v práci, předal kontraband v igelitce a pak jsme dali cigáro na střeše tovární haly. 

Vyprávěl mi smutně o domově, o svý mámě, přijel si vydělat peníze a jako každý, kdo přijede za prací do cizí země, tak měl smutný pohled. Stýskalo se mu a často mluvil o Wroclawi, ze které pocházel. Proběhl mým životem jen během několika měsíců, spíš byl člověkem, kterého pozdravíte kývnutím hlavy, protože jste s ním kdysi pili u jednoho stolu, ale není pro vás ryzím, pravým kamarádem, ale ovlivnil mě v hudbě hodně. Krabice kazet byly nahrazeny řadou CD, která úspěšně rostla. Začal jsem je dokonce kupovat i na koncertech, což jsem dřív kvůli penězům a chlastu zásadně nedělal. Kytka, na kterýho jsem u každý nový igelitky vzpomínal, by na mě byl hrdej. Hele na rovinu, většina kamarádů kolem měla jen těch pár oblíbených skupin, který točila stále dokola. 

Být sběratelem je vlastně prokletí. Musíte mít (nebo já to tak tenkrát měl) různý limitovaný edice, objednáváte si dopředu novinky, který se vám pak ani moc nelíbí. Šmelíte jak veksláci, utrácíte peníze, který jste mohli dát za něco jinýho. Potom machrujete, že máte ten a ten titul a lidi nad vámi kroutí hlavou. Pak jste zahlceni CD tolik, že je nemáte kam dávat a všichni vám nadávají. Padá na ně prach, na některá si vzpomenete až po dlouhých letech nebo když se stěhujete. Jenže já nemohl jinak. Jacek a Sony, předtím Kytka, Kristýnka a Technics. Taky Sabath, kterej pokaždý přinesl nějakou vzácnost, zajímavost a moji sbírku okořenil. Kolikrát jsem jeho nápady ocenil až teď.

CD jsem chtěl k narozeninám, k vánocům, utrácel za ně někdy třeba i půlku výplaty. Bylo to jak prokletí, které mnozí příliš nechápali. Kazety byly zapomenuty, ten komfort při poslechu byl s novým nosičem, záznamem i přehráváním, o hodně lepší. Sice jsem každý pásek otočil dvacetkrát v ruce, než šel ode mě, ke každému jsem měl spoustu vzpomínek, ale směr byl dávno určen. Najednou stačilo zmáčknout play a nemusel jsem přetáčet na tužkách nekonečnou smyčku. Hlavní, proč jsem ale přešel, byl zvuk. Kazety po čase zpuchřely, nedalo se to poslouchat. Hlavně ty nahraný, to bylo šílený. Jen šum. Taky se rozklížily, nedržely u sebe, čvachtaly na hlavách a nedalo se to poslouchat. Navíc, já měl vždycky rád techniku, moderní výstřelky. Usnadňují nám život, pokud je umíte ovládat a rozumíte jim.

Jacek byl dokonce jednou u nás doma. Seděli jsme u Soňáka, točili polský Trauma a on měl skelný pohled. Byl tak dojatej, že si ho někdo vzal domů, pohostil jej pivem a rumem, dal mu obyčejnou večeři, že mi za měsíc přivezl jednu igelitku zadarmo. Bylo v ní spousta alb, která jsem neznal. Měli jsme s tímhle maníkem stejnej vkus, taky nás na death metalu fascinovala temnota, živočišnost, chlad, starý hroby, vykopaný mrtvoly. Peklo a smrt. Byli jsme mladí a podobná témata nás samozřejmě fascinovala. Bylo to něco jinýho, než nagelovaný disko, který znělo všude kolem. Neustále omílané písničky od socialistických hvězd, které odmítaly odejít do důchodu v rádiích. Plus MTV hvězdy. Prázdné a pomíjivé. Byli jsme mimo, uzavření ve své bublině, s trikama plnýma lebek. Už jen to rozbalování nových CD, pokaždé mě dokázalo doslova vytočit, když už někdo přede mnou otevřel obal!

Nějak mi nevadilo, že si ze mě všichni kolem dělali srandu a říkali mi, že mám CDčka jak nějakej fetiš. Já to tak nebral. Mě šlo hlavně o výsledný zážitek - požitek při poslechu. Některá setkání s novými alby si pamatuji dodnes. Zvláštní co? Rituál prvního poslechu. Když jste se těšili. Někdy zklamaní, ale většinou nadšení a radostní, že vaši oblíbenci to zase dokázali a nakopali vám zadek. Že vás vzali do nekonečné země fantazie, do starých katakomb, na pohřebiště, do piteven, odkud se neodchází. Není nic lepšího, než když je víkend, vy nikam nemusíte a k opulentní snídani si pustíte nějakou pořádnou pecku. Naladíte si zvuk, aby byly pořádně slyšet basy (to já moc rád), položíte si ovladač vedle míchaných vajíček a pak říkáte své milé....hele, slyšíš, to je přesně ono, to je bomba, co? A ona na vás kouká jako vyoraná myš, vůbec neví, o čem mluvíte a pak se usměje, protože je ráda, že jste spokojený. 

Kazety šly ven a spousta CD zase domů. Kdo zažil, tak mě určitě chápe. Mělo to svý kouzlo, svoji atmosféru. Jsem hrozně rád, že jsem u toho mohl být. Muzika a metal zvlášť pro mě byly hlavně o radosti. O radosti z objevování. Jacek to kdysi krásně při jednom poslechu vyjádřil, řekl: "Kurva Jakub, tenhle metal, to je kurva takova pohoda". Smáli jsme se tomu celý den, neustále hlášku opakovali dokola a já se těšil na další igelitku s poklady. Byla to krásná doba, kouzlo objevování, nová jména, mládí, a už dost (ať se nedojímám jak stará bába), byla to hlavně neskutečná prdel. Tak je doufám všem jasný, že od těch časů nedám na CD dopustit. Má sbírka atakující 5500 CD myslím mluví za vše. Tak jo, jdu si pustit nějakou dobrotu. A je mi jedno, že svět se dávno točí úplně jinak.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 18. července 2020

Recenze/review - ANAXAGOR - Anaxagor (2020)



ANAXAGOR - Anaxagor
CD 2020, Great Dane Records

 for english please scroll down
Běžím proti ledovému větru. Nemůžu se nadechnout a ostré kousky ledu se mi zadírají do tváře. Přemýšlím, jak jsem se do téhle vichřice dostal. Stačí pár dalších poslechů a je to zcela jasné. Poslouchám totiž prvotinu francouzských thrash death metalistů ANAXAGOR. A je to přesně ten druh natlakované smršti, do které je hrozně příjemné skočit rovnou po hlavě. Jsou zkrátka kapely na světě, o kterých jsem ještě před několika dny nevěděl vůbec nic a dnes se mi protáčejí v přehrávači, jako by tam byly odnepaměti.

Mám rád, když smečky u skládání přemýšlejí, když nezapomínají na tolik důležité věci jako zvuk (podepsán Sylvain Octor-Perez z EXOCRINE), parádní obal (Fédric Vinciguerra a Jeff Grimal). To by ale nebylo tolik vzácné, produkovat umí spousta lidí, ale tady mám pocit, že padám od začátku do obrovského mlýnu na maso, jsem drcen, ničen a nechce se mi vůbec ven.

"Anaxagor" je inteligentně složeným albem, které má v sobě pověstnou černou jiskru. Mám potřebu pořád podupávat novou, zvyšovat hlasitost, sem tam mě napadne, že bych měl vzít do ruky bourací kladivo a jít se podívat na nějakou nepotřebnou zeď. O tom, že před sebou vidím pár nesympatických ksichtů, nemluvě. Album se poslouchá dobře už od začátku a na rozdíl od jiných, má u mě i dlouhou trvanlivost. ANAXAGOR se povedlo všem pořádně nakopat zadky. Mají takový ten starosvětský feeling, ale zároveň jsou svým způsobem moderní. Muzika tepe, hněte, přetváří si mě k obrazu svému. Nevidím a neslyším nic okolo. Není to vlastně ani potřeba, natolik jsem pohlcen. Nebudu vám tady zbytečně opisovat promo materiály, myslím, že si svůj názor stejně uděláte sami a koneckonců, stačí jen pár kliknutí a víte všechno. Pro mě je tahle nahrávka stejně víc o pocitech, o radosti z toho, jak jim to hezky odsýpá. Skáču do vichřice po hlavě, nechce se mi odejít. Občas se nemůžu nadechnout. Baví mě to moc!



sumarizace:

Thrash metal se dá hrát mnoha způsoby a ten který zvolili ANAXAGOR, je mi asi nejbližší. Jedná se o pravý, ryzí, poctivý nářez, ale nezapomíná se ani na melodie. Skladby mají potřebný tlak, dokáží rozhýbat i mé pomalu stárnoucí tělo. Francouzi vzali to nejlepší, co mám na tomto stylu rád, okořenili vše temnotou, ošetřili skvělým zvukem a obalem a podávají podchlazené. Tohle je thrash/death metalová válka par excellence! 

Nahrávka nepostrádá určitou syrovost a surovost, kterou u kapel tolik obdivuji. Zákon o zachování energie opět funguje a já si musím dát další pivo, tahle deska totiž řeže jako zuby pořádně naštvané bestie. Raz, dva, tři, zápalná šňůra již byla zapálena, stačí si chvilku počkat a hudba vás rozmetá na krvavé kusy zcela zbytečného masa. Ano, novinka má pro mě opravdu takovou sílu. Album je obrovským překvapením, poslouchám jej s velkou chutí, narval jsem si jej do přehrávače, drtím jej i v autě, v práci. Zkrátka, pokaždé, když si potřebuji vyčistit hlavu od zbytečností a srovnat si myšlenky. ANAXAGOR sice nijak nepřepisují dějiny hudebního násilí, ale k perfektně odvedenému řemeslu přidávají ještě něco navíc. Pořádnou porci odhodlání, šílenství, rychlosti a smrti. Thrash/death metal, po kterém zůstane jen spálená země! Vynikající zásek!



Asphyx says:

Thrash metal can be played in many ways, and the one that ANAXAGOR chose is the closest to me. It is a true, genuine, honest cut, but the melodies are not forgotten either. The songs have the necessary pressure, they can also move my slowly aging body. The French maniacs took the best what I like about this style, spiced everything by darkness, treated with great sound and cover, and served it undercooling. This is thrash metal war par excellence!

The record doesn't miss rawness and brutality which I admire so much at bands. Energy conservation act is working again, and I have to drink another beer, as this album cuts like angry beast's teeth. Once, two, three, the ignition cord has already been set on fire, just wait a moment and the music will scatter you into bloody pieces of completely useless meat. Yes, the novelty really has that power for me. The album is a huge surprise, I listen to it with great taste, I put it into the player, I’m listening to it in the car, at work. In short, every time I need to clear my head of uselessness and compare my thoughts. ANAXAGOR does not rewrite the history of musical violence but adds something extra to a perfect craft. A good portion of determination, madness, speed, and death. Thrash/death metal, after which only burnt earth remains! Excellent record!


tracklist:
1. The Plague
2. Shepard
3. Stomping on a Face
4. Rise from Your Grave
5. Fame of Thrash
6. Panopticon
7. Blood Lord
8. Louder than All
9. Born to Frag
10. Toxic Troll

band:
Alex : Chant
Jérémie : Batterie
Mathieu : Basse
Antonin : Guitare
Rémi : Guitare

https://anaxagor.bandcamp.com/releases
https://www.facebook.com/AnaxagorBX/
https://www.youtube.com/channel/UCsLMzfuqIjjIZuFDJO51Ezg
https://www.greatdanerecs.com/eshop/web/

pátek 17. července 2020

Recenze/review - PAINKILLER - Suffering of Exile (2020)


PAINKILLER - Suffering of Exile
CD 2020, vlastní vydání

 for english please scroll down
Kdysi dávno jsem proskočil velkými skleněnými dveřmi. Ještě dnes cítím, jak se mi jednotlivé střepy zabodávaly do těla. Byl jsem tak trošku jako Ježíš a zůstaly mi hodně podobné jizvy. Při poslechu novinky polských death thrasherů s názvem PAINKILLER jsem se cítil úplně stejně. Kapel se stejným výrazem, postupy a tématikou je samozřejmě velká spousta a pánové nijak nevybočují ze šedého průměru. Tak proč jsem se vlastně rozhodl o nich psát? Je to jednoduché. Prostě jsem si sedl, poslouchal desku stále dokola a nakonec zjistil, že mě vlastně baví. Není to žádný zázračný zásek, o kterém se budou vést vášnivé diskuze, ale jedná se o slušné řemeslo. Nebývá to zase tolik časté. 

Starý shnilý death metal, zemitý jako čerstvě otevřený hrob a thrash metal, který dodává albu na údernosti. Nezapomínejme ale, že se pořád pohybujeme v hlubokém undergroundu, kde se na nějaké ty nedokonalosti nehledí. "Suffering of Exile" je zkrátka solidním počinem se vším, co k tomu patří a co toto slovo vystihuje. 



"Suffering of Exile" je dobře zvukově ošetřeným albem, se zvláštním, zajímavým obalem. Po formální stránce si není na co stěžovat. Trošku horší už je to s motivy jednotlivých skladeb. Občas mám zkrátka pocit, že spadne řetěz. Jsou to jen chvilky, možná jen můj pocit, ale takhle to zkrátka slyším. Když se to vezme kolem a kolem, tak to vlastně zase tolik nevadí, protože PAINKILLER doženou všechno svojí energií. Ano, deska má potřebný tlak, tah na branku, odsýpá přesně tím způsobem, jaký mám rád. Sem tam monotónně, ale přirozeně, je slyšet, že kluci do toho dali všechno. Nejvíc jejich síla vynikne, když trošku zvolní a dovolí vám se nadechnout. Jako by mi někdo narval hubu kilem těch nejpálivějších papriček a nedovolil mi je ničím zapít. "Suffering of Exile" by mohlo zaujmout spíše starší posluchače deathu a thrashe, kteří na hudbě vyrůstali v devadesátých letech. A víte vlastně co, mě se nakonec nahrávka líbí. Výsledný pocit je velmi dobrý a to přese všechny mé připomínky. Kdybych býval byl bodoval, dal bych s klidem a čistým svědomím sedmdesát procent. Už jen za to nadšení a řemeslo. Howgh, domluvil jsem. Zbytek si poslechněte, stejně uděláte nejlíp. 



sumarizace:

"Suffering of Exile" je albem, které je takovým velmi příjemným výletem do starých časů. PAINKILLER nám přinášejí další porci klasického death thrash metalu, který bude pro spoustu mladých posluchačů působit jako zastaralá relikvie. Je to dobře, pánové hrají pro nás, staré old school death thrash metalové fanoušky, kteří ještě nezapomněli na to, jak má znít poctivý, plesnivý metal. Ne, žádnou progresi, změny stylu a podoby zde rozhodně nečekejte. Naleznete zde spíše odkaz starých časů, dávných postupů a vzpomínek. Přiznám se, že si poslech rád a často užívám. Je to pro mě návrat do doby, kdy byl svět ještě v pořádku. "Suffering of Exile" je jako starý, znovu otevřený hrob, jako předčítání z dávných death thrash metalových učebnic. Berte a nebo nechte být! Pro mě osobně, se jedná o skvělý zážitek. Plesnivý death thrash metal, která nadzvedává víka od rakví! Jsem spokojený.

Asphyx says:

"Suffering of Exile" is an album that is like a very pleasant trip to the old times. PAINKILLER bring us the next amount of classic death thrash metal, which will be for many young listeners like an outdated relic. It's good, guys play for us old school metal fans who haven't forgotten yet how the honest, moldy death thrash metal should sound. No, no progression, don't expect turns in style and form. You will find here a link of old times, old methods and memories. I admit I enjoy listening very often. It's for me comeback to that times when the world was still in order. "Suffering of Exile" is like an old again open grave, like reading from the old death thrash metal textbooks. Take it or let it be! For me personally it is great experience. Moldy death thrash metal that opens the lids from the coffins! I'm satisfied.




tracklist:
01. Intro
02. Blindfold Beast
03. Redeemers prophecy
04. Antihuman terror
05. Putrefaction of mind
06. In the name of nothing
07. Flesh factory
08. Wheels of fire

band:
Łukasz Ferenc – Drums
Michał „Crowley“ Warachowski – Guitars, Vocals
Tomasz Przybysz – Bass
Oz Villarruel Gómez – Vocals

čtvrtek 16. července 2020

Rozhovor - SHED THE SKIN - Nový album The Forbidden Arts sme udržali v medziach konštantných temných vibrácií a pocitov.


Rozhovor s death metalovou skupinou z USA - SHED THE SKIN.

Odpovídal Kyle Severn (bubeník), děkujeme!

Přeložila Petra, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Ave SHED THE SKIN! Zdravím do katakomb. Nejdříve mi dovol, abych vám vysekl poklonu. Sleduji vaši kapelu již od roku 2014, kdy jste vydali své první EP „Rebirth Through Brimstone“ a patříte dlouhodobě k mým nejoblíbenějším kapelám. U nás v Čechách ale nejste příliš známí, jsme malá země s malou undergroundovou komunitou. Jak jste se vlastně dali dohromady a jak vznikli SHED THE SKIN? 

Ahoj Jakub, ďakujem ti za tvoju neutíchajúcu podporu a aj za tento rozhovor. Aby som to celé trochu skrátil, pomáhal som Mattovi Sorgovi (bol členom Clevelandskej kapely BLOOD OF CHRIST v ranných deväťdesiatych rokoch) tak, že som odohral bicie na jednom tribute koncerte venovanom nášmu padlému priateľovi, ktorý bol zakladateľom práve kapely BLOOD OF CHRIST. Po koncerte sme si obaja uvedomili, že je medzi nami tá povestná chémia a že si spoločné hranie užívame. Tak sme v priebehu niekoľkých týždňov sformovali teleso, ktoré poznáte pod názvom SHED THE SKIN a tento názov je prebratý z jednej skladby BLOOD OF CHRIST. Potom sme oslovili našich priateľov, Eda Stephensa a Asha Thomasa, či by nechceli byť súčasťou kapely, no a teraz sme tu po šiestich rokoch a predstavujeme už svoju tretiu dosku. 


Letos máte venku novinku „The Forbidden Arts“, která je opět plná ryzího pravého death metalu. S jakými pocity jste šli do studia? Měli jste třeba nějaký plán, kam a jak se chcete od minulé desky posunout? Osobně mi nová nahrávka přijde víc temnější a zároveň chladnější. Musím přiznat, že atmosféra celého alba si mě doslova podmanila. 

Diky chlape, to veľmi radi počujeme. Nepovedal by som, že išlo o plán ako taký, ale myslím, že Matt, ktorý píše 99.99% všetkých riffov našiel zvuk a štýl SHED THE SKIN. Prvé dva albumy boli tak trochu zasahujúce do rôznych kútov metalu (s čím ja samozrejme nemám problém), ale myslím, že nový album „The Forbidden Arts“ sme udržali v medziach konštantných temných vibrácií a pocitov. 

Pod mixem a masteringem je již tradičně podepsán metalový guru Dan Swano. Proč právě on? Osobně se mi jeho rukopis líbí, k vaší hudbě se opravdu hodí, jen si říkám, nechtěli jste zkusit i někoho jiného? Celkově je zvuk skvělý, připomíná mi desky z devadesátých let, bylo to cílem? 

Áno, presne tak, chceli sme Swana hlavne z tohoto dôvodu. Keďže SHED THE SKIN je voľne inšpirovaný kapelou BLOOD OF CHRIST a tá mala vždy temný švédsky zvuk, pomysleli sme si, kto by mohol byť lepší ako práve Dan? 


Hodně si potrpím i na grafickou stránku CD a vaše černobílé obaly jsem si hodně oblíbil. Kdo je autorem příšery na novince „The Forbidden Arts“ a co má vlastně vyjadřovat? Musel jsem si ihned objednat tričko, motiv se mi opravdu hodně líbí, jen nám prosím prozraď, jak souvisí s hudbou, jak je tematicky navzájem propojený? 

Presne tak, obal je vynikajúci. Robil ho James “Human Furnace” Bulloch. On v podstate stojí za obalmi všetkých troch našich dosiek a takisto sa postaral aj o naše logo. Požiadali sme ho, aby sa stal súčasťou kapely, keďže taktiež navrhol obaly albumov pre BLOOD OF CHRIST v raných deväťdesiatych, takže sme taká jedna veľká metalová rodina. Už od prvého záznamu sme nasledovali myšlienku, že ak sa nám podarí pokračovať vo vydávaní dosiek, budeme sa držať jednej témy, ktorú sme nastolili už na prvom albume a rozprávať príbeh od albumu k albumu. Jednoducho povedané, kňaz, ktorý sa zbavuje kože! „The Forbidden Arts“ je pokračovaním albumu „We of Scorn“. Keď si oba albumy umiestnite nad sebou, zistíte, že je to jeden kus veľkého obrazu. 

Zajímal by mě proces, jakým vzniká u SHED THE SKIN nová skladba. Jste klasici, co se zavřou do zkušebny a jamují nebo využíváte moderní technologie a posíláte si nápady mezi sebou? Chodíte spolu třeba i na pivo? 

Nanešťastie bývame od seba zopár hodín, takže Matt píše riffy, potom mi ich pošle, ja pracujem na bicích, potom sa niekoľkokrát stretneme, cvičíme všetko spoločne a nahráme to. Ja mám domáce štúdio, takže veľa toho nahrávame práve tam. Ash má takisto svoje domáce štúdio, takže je rovnako schopný nahrať gitary a vokál u seba doma. 


Všichni členové kapely jsou zároveň členy i jiných smeček. SHED THE SKIN jsou pro vás samozřejmě důležití, ale jak to řešíte, když máte povinnosti u svých domovských skupin? Obzvlášť Kyle Severn musí být s INCANTATION hodně vytížený. Jsou pro vás SHED THE SKIN klasickou kapelou nebo spíše vedlejším projektem? 

SHED THE SKIN je určite plnohodnotná kapela, nepovažujeme ju za vedľajší projekt, ale v skutočnosti sú všetky skupiny, v ktorých hráme, vlastne projekty. Áno, všetci sme v kapelách, ktoré jazdia na turné, takže je to všetko len o správnom plánovaní. SHED THE SKIN žiaľ zatiaľ nehrá veľa živých vystúpení, preto môžeme venovať čas ostatným kapelám. 


Když se podívám na Metal Archives, tak počet kapel, ve kterých hrajete nebo jste hráli, je opravdu působivý. Uživí vás ale? Nebo musíte chodit do klasického zaměstnání? A prozradíš nám, v jakých oborech se pohybujete? 

Diky chlape, to len poukazuje na to, aký starý už som, hahah... Áno, mám malý stavebný podnik, nikdy som nebol schopný žiť z Metalu, niektorí chlapi to dokážu, ale ja mám rodinu, hypotéku a podobné sračky, takže som mal vždy prácu v stavebníctve a keď som sa stal majiteľom firmy, vždy som bol schopný odísť na turné vtedy, keď sa to vyžadovalo. Nedávno som sa však vzdal dlhých turné s kapelou, začalo to byť pre mňa príliš náročné všetko si naplánovať. Avšak teraz mám tým pádom viac času a dovoľuje mi to hrať vo viacerých kapelách, a mám takisto viac času na štúdiovú prácu a víkendové „warrior gigs“. Stále som však bubeníkom INCANTATION na plný úväzok, máme len mladého bubeníka, ktoré namiesto mňa jazdí na turné. No a okrem SHED THE SKIN som hral naživo a neskôr aj štúdiovo s kapelou ESTUARY a nedávno som založil novú kapelu na štýl Discharge, ktorá sa volá HELL IS HERE. 


Jste staří zkušení psi, kteří hrají po svém. Máte vlastní rukopis, což je věc, na kterou se dnes občas zapomíná. Spousta kapel zní jen jako kopie ostatních. Určitě jste měli nějaké vzory? Kdo tě ovlivnil jako muzikanta a kdo byl tvým vzorem? Kdy a jak si vlastně začal hrát? Co bylo prvním impulsem, že si vzal do ruky nástroj? 

Áno, budúci rok už budem oslavovať 50, takže som vyrastal v rokoch sedemdesiatych a osemdesiatych, a z toho dôvodu všetka moja raná inšpirácia prišla od Johna Bonhama, Billa Warda, Cozyho Powella, atď…. Potom, keď som už viac začal chápať hraniu na bicie a začal som sám hrať, bol už začiatok osemdesiatych rokov a objavom sa vtedy stal Dave Lombardo, čo mi zmenilo život!!! Hahah. 

Myslím, že pro každou kapelu je největší odměnou reakce fanoušků. Já mám nejraději menší kluby, ve kterých mají muzikanti i fans k sobě blízko. Jak často vlastně SHED THE SKIN vystupují? Jezdíte třeba turné? Pátral jsem na internetu a příliš živých záznamů z vašeho vystoupení jsem nenašel. Jak to mají tedy SHED THE SKIN s koncerty? Co takhle tour po Evropě s INCANTATION? To by se mi moc líbilo. 

Ako som už spomínal predtým, nehrávame príliš často naživo. Nie preto, že by sme sami nechceli, naopak radi by sme hrali viac, ale medzi turné kapiel RINGWORM a INCANTATION je ťažké nájsť nejaký čas na ďalšie turné (aj napriek tomu, že momentálne turné INCANTATION neovplyvňuje náš rozvrh tak ako niekoľko rokov dozadu). Zvyčajne odohráme hŕstku koncertov ročne. Náš prvý koncert sme odohrali na Maryland Deathfeste, takže to bolo naozaj skvelé. Zatiaľ sme ešte nehrali mimo Ameriku, takže zorganizovať malé turné po Európe by bolo úžasné. Možno raz, keď sa dostaneme cez tento COVID ošiaľ, vyberieme sa na cesty a odohráme zopár koncertov. 


Vždycky mě zajímalo, co vlastně poslouchají muzikanti za muziku. Máš nějaká alba, ke kterým se rád a často vracíš? A co nějaké novinky z posledních let? Zaujalo tě něco natolik, aby sis koupil CD? 

Zvyčajne počúvam starý heavy metal alebo hard rock, ale takisto sa utiekam ku kapelám ako AUTOPSY, IMMOLATION, CANDLEMASS keď si potrebujem vypočuť niečo modernejšie. Za posledných niekoľko rokov si užívam niekoľko nových kapiel ako napríklad UNDERGANG a NECROT. Veľa spriatelených kapiel taktiež robí skvelú muziku, napríklad FAITHXTRACTOR, KURNAGIA, VADIAT a PRIMITIVE. Posvieťte si na ne. 


Death metal je můj nejoblíbenější hudební styl. Fascinuje mě na něm hlavně temnota, takový ten prašivý odér ze starých hrobů. Pak také síla a tlak. Když si poslechnu dobrou desku, tak jsem doslova nabitý energií. Co znamená pro tebe? Jak ovlivňuje tvůj život, náhled na svět, jak jej vnímáš ty jako tvůrce? 

Áno, určite existujú kapely a riffy (najmä v kapelách, ktoré som predtým uviedol), ktoré so mnou pohnú, keď ich počujem. Nemusí to byť ultrarýchle, ale iba ten temný pocit, zvyčajne sú to pre mňa pomalšie riffy, ktoré sú tak choré, až ich neviete uchopiť ... To je dôvod, prečo si užívam hranie Death Metalu, všetky tie pocity môžem vypustiť búchaním do bicích, hlavne ak hrám do kurva chorých riffov. 

Děkuji moc za rozhovor! Přeji nejen nové desce „The Forbidden Arts“, ale i celým SHED THE SKIN hodně úspěchů. Jdu si album znovu pustit! Je totiž opravdu skvělé. Ať se vám daří i v osobních životech. 

Skvelé chlape, ďakujem ti ešte raz za podporu. Dúfam, že tvoji čitatelia sa bližšie pozrú na novú dosku „The Forbidden Arts“ ako aj na našu staršiu tvorbu a dúfame, že si čoskoro zahráme aj vo vašej blízkosti… 666

Interview - SHED THE SKIN - With new album The Forbidden Arts we keep a consistent dark vibe and feeling.


Interview with death metal band from USA - SHED THE SKIN.

Answered Kyle Severn (drums), thank you!

Translated Petra, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.


Ave SHED THE SKIN! Greetings to catacombs! First, let me express my appreciation to you. I follow your band since 2014 since you released your first EP “Rebirth Through Brimstone” and you belong to my most favorite bands. Here in the Czech Republic, you are not very known, but this is a very small country with a tiny underground community. How exactly the SHED THE SKIN was founded? 

Kyle - Hello Jakub thank you for your continued support and this interview. To make a long story short, I was helping Matt Sorg ( who was a member of Cleveland’s Blood Of Christ in the early 90’s) by playing drums for a tribute show for our fallen friend which was the founder of Blood Of Christ, and after the show the two of us realized we had a chemistry and enjoyed playing together, so within weeks we formed what is known as Shed The Skin, which the name comes from a Blood Of Christ song. We had then asked friends Ed Stephens and Ash Thomas to be a part of it, and now here we are 6 years later promoting our 3rd length record.


Recently you released the new record "The Forbidden Arts", which is again full of pure real death metal. With which feelings did you enter to the studio? For example, did you have a plan, where and how do you want to move from the last album? In my opinion, the new record seems to be darker and at the same time colder. I have to admit that the atmosphere of the whole album literally captivated me. 

Kyle - Thanks man, that’s great to hear. Not really a plan per say, but I think Matt ( who writes 99.9% of the riffs) has found the Shed The Skin sound and style. First 2 records were kinda all over the place ( which I have no problem with that) and I think with ‘Forbidden Arts” we keep a consistent dark vibe and feeling. 

Dan Swano, the "metal guru" took care of the mix and mastering of the album again. Why exactly him? Personally, I like his handwriting, which really fits your music, but didn’t you want to try someone else? Generally, the sound is great, it reminds me of the old records from the nineties. Was this a purpose? 

Kyle - Yes we wanted Swano for that reason. Since Shed The Skin is inspired from Blood of Christ and BOC always had that dark Swedish mix, we thought who better than Dan. 


I pay a lot of attention to the graphical part of the CD and I like your black and white cover arts. Who is the author of the monster on the new record "The Forbidden Arts" and what is it supposed to express? I had to order a T-shirt immediately, I really like the motif, just please tell us how it relates to the music, how they are thematically interconnected?

Kyle - Yea man the artwork is outstanding. That’s James “Human Furnace” Bulloch. He has done all 3 record covers and our logo. We asked James to be a part of the band, since he also did the artwork for BOC back in the 90’s, so its one big metal family. We pretty much had the idea from the first record that if we were able to keep recording records we would keep the same theme going and have the art tell a story from record to record. Simply put , The Priest has Shed His Skin!! ‘Forbidden Arts” is a continuation of “We of Scorn”, if you put the two records top and bottom its one big piece of artwork. 

I would be interested in the process of how the new songs of the SHED THE SKIN are created. Are you like traditional musicians who are closed in a rehearsal room and simply play, or do you use modern technology and send ideas to each other on the internet? Do you go for a beer together? 

Kyle - Unfortunately we live a few hours from one another, so Matt writes the riffs, sends them to me, I work on the drums, then we get together a couple times, jam them out, then record them. I have a home studio so we track allot it here. Ash also has a home studio so he’s able to do vokils and his guitars at home as well. 


All members of the band are also members of other metal groups. I believe, SHED THE SKIN is important to you, but how do you deal with it when you have duties with your main bands? Especially, Kyle Severn has to be very busy with INCANTATION. Is SHED THE SKIN a classic band or only a side project for you? 

Kyle - Shed the Skin is certainly a band, we don’t consider it a side project, but in reality, all the bands we play in are projects. Yes, we are all in touring bands , so its all about scheduling properly. Shed The Skin unfortunately doesn’t play allot of live shows, so we can usually make time for them when we do.


When I look at Metal Archives, the number of bands, where you play or you played in the past is really impressive. But do you earn your living? Or do you have to have a classic job? And can you tell us what fields you work in? 

Kyle - Thanks man, just shows how old I am..hahah…. Yea I have a small construction business, I’ve never been able to live off of Metal, some of the guys can, but I have a family, mortgage, and shit like that, and have always had a construction job, and with being the owner I have always been able to leave for touring when need be. I did however recently retire from long touring, it was just getting to be too much for me to juggle everything. With no touring however it does allow me to play in a few more bands though, more studio work and weekend warrior gigs. I am still fulltime Incantation drummer, we just have a young man playing on the tours, and besides Shed The Skin, I have been playing with Estuary live and Studio, and recently just started a new band in the Discharge style called “Hell Is Here”.


You are old experienced dogs who play in their own way. You have your own handwriting, which is something that is sometimes forgotten today. A lot of bands just sound like copies of others. I am sure that you had some idols. Who influenced you as a musician and who was your main idol? When and how did you actually start to play? What was the first impulse to grab the musical instrument? 

Kyle - Yes I’ll be 50 next year, so I grew up in the 70’s and 80’s, so all my early inspirations come from John Bonham, Bill Ward, Cozy Powell, ect.., then once I started to actually understand drums and started playing them it was the early 80’s and discovered Dave Lombardo it changed my life!!! hahah 

I think the biggest reward for each band is the reaction of the fans. I like smaller clubs, where musicians and fans are close to each other. How often does SHED THE SKIN perform? Do you go on tour sometimes, for example? I made a search on the internet and I didn't find too many live videos from your performance. How about SHED THE SKIN and concerts? How about a tour in Europe with INCANTATION? I would love that. 

Kyle - As I previously mentioned we don’t get to play allot of shows, its not that we don’t want to, we would love to, but between Incantation and Ringworm touring ( Which now Incantation touring doesn’t affect our scheduling, like it did a couple years ago) its hard to make the time. We usually only end up playing a handful of shows a year. We did play our very first show at Maryland Death Fest, so that was cool. We haven’t played out of the USA yet, so we would love to do a small tour of Europe. Maybe once we get through this COVID we can hit the road for some small gigs.


I've always wondered which kind of music do musicians actually listen to. Do you have any albums that you like to listen to again and again? And what about some new records from recent years? Did some record impress you enough to buy a CD? 

Kyle - I usually listen to old Heavy Metal and Hard Rock, but I always gravitate to Autopsy, Immolation, Candlemass when I need something more modern. Couple new bands in the last few years like Undergang and Necrot I really enjoy. Lots of friends bands keep putting of amazing music like Faithxtractor, Kurnagia, Vadiat and Primitive. Check them out.


Death metal is my favorite musical style. I am mainly fascinated by its darkness, or by a dusty smell from old graves. However, strength and pressure are also important. When I listen to a good record, I'm literally full of energy. What does death metal mean for you? How does it affect your life, your view of the world, how do you perceive death metal as a musician/composer/author? 

Kyle - Yes there are definitely bands and riffs ( especially in the bands I list earlier) that just move me when I hear them, it doesn’t have to be ultra fast, but just that dark feeling , usually a slower riff for me, its so sick I can’t handle it… That’s why I enjoy playing Death Metal, I can release all that through pounding on drums, especially if I’m playing to sick ass riffs. 

Thank you very much for the interview! I wish not only to the new album "The Forbidden Arts", but also to the whole band SHED THE SKIN a lot of success. I'm going to listen to the album again! It's really great. Additionally, I wish you good luck also in your personal lives. 

Kyle - Cool man, thanks allot again for the support. I hope your readers can check out “The Forbidden Arts” as ell as our previous works, and we hope to play some shows out your way soon…. 666





------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:
https://www.instagram.com/deadlystormzine/

facebook:
https://cs-cz.facebook.com/deadlstormzine
https://cs-cz.facebook.com/JakubAsphyx
https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

twitter:
https://twitter.com/deadlystormzine
https://twitter.com/jakubasphyx

středa 15. července 2020

Recenze/review - INSATANITY - Hymns of the Gods Before (2020)


INSATANITY - Hymns of the Gods Before
CD 2020, CDN Records

 for english please scroll down
Co nastane po konci světa nevím, ale rozhodně tuším, kdo se bude smát. Satan má stejně jako smrt mnoho podob. Pokud si jej představíme jako strůjce zla, dovedu si představit, jak dnes na svůj trůn usedá s nadějí. Ve větší nenávist, v rozpad lidských hodnot. Těžko se o tom píše, jedná se spíše o filozofickou debatu, ale je pravdou, že existují kapely, které dokáží navodit hodně podobné nálady. Američtí INSATANITY vydávají své letošní nové album po dlouhých 24 letech. Mezitím sice přišli s nějakými splitky, kompilacemi a EP, ale to nic nemění na tom, že je to hodně dlouhá doba.


Je to pravé, nefalšované peklo v ryzím slova smyslu. Mnohý dnešní posluchač bude zmatený a často i vyděšený, protože takovou smršť rozhodně nečekal. Black metal spolu s deathem ve své základní živočišné a nenávistné podobě. Příjemná změna oproti současným umělým produktům, to vám povím. 


Onen svět je zapálen ve stylu starých dobrých DEICIDE, DIABOLIC, IMPRECATION, CRUCIFIER, INFESTER, BLASPHERIAN, MORBID ANGEL, VITAL REMAINS. Žádné kompromisy a taky žádné zbytečnosti. Tohle je peklo, sem nepatří nic jiného, než tma, chlad, zlo a špína. INSATANITY hrají tak, jak umějí nejlépe - rychle, šíleně, s devastujícím účinkem. Možná vám bude novinka zpočátku připadat příliš monotónní, ale není tomu tak. Stačí poslouchat chvilku déle, pečlivěji, dostat se pod první nános hniloby a budete odměněni krásným prokletím. Je to klasické inferno, u kterého praskají kosti tlakem. Nic víc, ale také nic méně. Na mě má "Hymns of the Gods Before" doslova očišťující účinek. Líbí se mi, že si jde kapela vlastní cestou, neohlíží se a já si tak mohu užít pestrou paletu totálního nihilismu. Někde hluboko v podzemí se probouzí bestie. Nebude to dlouho trvat a potkáte ji. Je obsažena v každém z nás, v našich nízkých pudech. INSATANITY to moc dobře ví. Black death metal, u kterého shoříte na popel! Amen!



sumarizace:

Nad močálem zapomnění se povalují jak chuchvalce mlhy neprodyšné riffy nové desky amerických proklatců INSATANITY. Nálada alba je surová, drsná, mokvající jako znovu otevřená rána. Hniloba, špína a smrt! Jsem ukřižovaný hlavou dolů a jednotlivé motivy mi pronikají do těla jako ostré hroty rezavých hřebů.

Na novince "Hymns of the Gods Before" naleznete krutou a ošklivou hudbu, stylově podobnou té, kterou hrají smečky jako DEICIDE, DIABOLIC, IMPRECATION, CRUCIFIER, INFESTER, BLASPHERIAN, MORBID ANGEL, VITAL REMAINS. Je odkazem dávno otevřených hrobů, temnou a zlou výpovědí o záhrobních rituálech. Skvěle se povedl zvuk i obal, ale hlavně nápady, které nenechají nikoho na pochybách - peklo opravdu existuje! Představte si starý, opuštěný hřbitov. Tam vzadu, u krypty s podivnými symboly, je vchod na onen svět. Stačí jen vstoupit, k přijímacímu rituálu vám budou hrát INSATANITY. Kapela, která umí svojí hudbou navodit totálně zničující atmosféru, uhrane vás a rozbije na tisíc kousků. Zavrženi se budete plazit, naříkat bolestí a trápit se. Tohle je opravdový temný death metal, který snad ani není z našeho světa. Reálný obraz násilných činů, smrtící odkaz pradávných rituálů určených pro vyvolání Satana na zem. "Hymns of the Gods Before" je vynikající krvavou seancí! Inferno! Kult!

Asphyx says:
Above the marsh of oblivion are breathless riffs of the new album by American accursed INSATANITY like balls of mist. The mood of the album is raw, cruel and wet like a reopened wound. Rot, dirt and death! I am crucified head down and individual motifs penetrate my body like sharp spikes of rusty nails. 

The new album "Hymns of the Gods Before" has cruel and ugly music, in the style of music played by DEICIDE, DIABOLIC, IMPRECATION, CRUCIFIER, INFESTER, BLASPHERIAN, MORBID ANGEL, VITAL REMAINS. It is a reference to long opened graves, dark and evil testimony of sectarian rituals. What is also great is the cover and the sound, but also the ideas which will not let you in doubt – the hell is real! Imagine an old, abandoned graveyard. There, in the back, by the crypt with strange symbols is the entrance to the beyond world. You just have to enter, to the entering ritual will play the music of INSATANITY. This band knows how to make a totally devastating atmosphere with their music, it will curse and tore you in thousand pieces. You will crawl down, lament with pain and worry. This is the real death metal which cannot be from our world. A real picture of violent acts, a deadly reference to ancient rituals designed to invoke Satan to the earth. "Hymns of the Gods Before" is an excellent bloody session! Inferno! Cult!


Line-up
Chris Lytle - Bass/Vocals
Vanessa Cordoba - Guitar/Vocals
Scott Zupet - Guitar
Ronnie Parmer - Drums

Track Listing
1. Seed Of Baal
2. Ashes Of The Apostle
3. Whose Hand Embalms
4. Demons Within Creation
5. Upon The Ivory Throne
6. Cross Of Deception
7. Eidolon Of The Blind
8. Trail Of Terror
9. When Satan Rules His World [Bonus Track]*
*Deicide cover

úterý 14. července 2020

Recenze/review - CRYPTIC HATRED - Free from the Grave (2020)



CRYPTIC HATRED - Free from the Grave
CD 2020, vlastní vydání 

 for english please scroll down
Neznám lepší slast, než pojídání lehce zahnívajícího těla. Napnutě čekám na další pohřeb do země. Těším se, jako to dělávají malé děti, jen s tím rozdílem, že pro mě je to otázka života a smrti. Jsem totiž červem, který se jednou bude kroutit i ve vašich vnitřnostech. Jsem ale také posluchačem starého prašivého death metalu, který si pro sebe vybírá ty nejšťavnatější kousky shnilého masa. Finské mladíky CRYPTIC HATRED jsem potkal vlastně náhodou, při svých nekonečných toulkách podzemím. Zaujal mě obal, potom shnilý zvuk a tak jsem se rozhodl, že se jim podívám na jejich shnilý zub.

Všude kolem se válí rozkládající se těla. Jejich death metal navazuje na ty nejlepší kapely z devadesátých let. Mokvající riffy, tihle kluci moc dobře ví, jak na to. Na nic si nehrají a jdou rovnou na věc. Přesně takhle, hezky morbidně, to mám moc rád. Ne, nečekejte nic zázračného, ale když já mám zkrátka pro stará pohřebiště velkou slabost. Zvrácený vkus mi nedovoluje odvrátit tvář. Takhle peklo zní a ne že ne.


Jako poněkolikáté proříznutý vřed, jako maso, které odpadává od kostí. Tak zní prvotina CRYPTIC HATRED asi nejvíce. Šoupání dřevěnými rakvemi, přerovnávání mrtvol v márnici. Vyberte si, co chcete dělat. Umíráček oznamuje další smrt, stejně jako tihle Finové. Neexistuje nic, jenom prázdnota. Líbí se mi, jakým stylem jsou skladby napsané. Jsou zapamatovatelné, syrové, rozkládají se zaživa, jako my všichni. Tenhle pohřeb si užívám, jako nikdy. Když si vezmete, jak jsou jednotliví muzikanti mladí, když se podíváte zase jednou do čerstvého hrobu, tak pochopíte. Pro mě je důležité, že to kapele věřím, že mě dokáže přenést do starých časů. Vím, podobných smeček běhá po světě velké množství, ale jen z některých cítím vášeň pro poslední věci člověka. Za "Free from the Grave" by se nemuseli stydět o hodně slavnější kapely. Nebo jinak, pokud by deska vyšla v devadesátých letech, myslím, že by pánové měli v undergroundu úspěch. Temné energie je totiž tolik, že mi přetéká ušima ven. Na náhrobek mi napište, že jsem měl rád old school death metal. Ten pravý, ryzí, opravdový. Jako jej hrají CRYPTIC HATRED. Pořádná porce shnilého masa!

sumarizace:


CRYPTIC HATRED na své první dlouhohrající desce působí jako vyslanci temnot! Album připomíná ozvěny ze samotného podsvětí. Nihilisticky znějící motivy, chorobný vokál, smrt ve vašich očích. Všechno tohle na novince naleznete. Doslova mě fascinuje zlá a ošklivá nálada celé nahrávky. Takhle nějak si představuji, že zní samotné peklo. CRYPTIC HATRED se pohybují na hranici mezi naším a oním světem s morbidní elegancí. Hudba zde připomíná zápach zahnívajícího masa, zákeřnou nemoc, po které začnete hnisat zaživa. Je jako prasklý vřed, plný špíny a zkažené krve. Death metal, který vás přenese do záhrobí! Absolutní inferno!



Asphyx says:
CRYPTIC HATRED are on their first full-length album like envois of darkness! The album recalls the echoes from the underworld itself. Nihilistic sounding themes, morbid vocals, death in your eyes. All these can you find on the new album. I'm fascinated by bad and ugly mood of the record. This is how I imagine sounds of hell. CRYPTIC HATRED move on the border between our and other world with morbid elegance. The music here reminds the smell of rotting meat, insidious disease, because of you start to fester alive. It's like a ruptured ulcer, full of dirt and rotten blood. Death metal, which takes you to Hades! Absolute inferno!


Tracklist:
01. Free from the Grave (04:39)
02. Disposal (03:03)
03. Beyond Death (04:44)
04. Undead Invasion (02:37)
05. Blood Gushing (03:39)
06. Altar of Death (03:30)
07. Mutilated by the Dead (04:57)
08. Skeletal Remains (02:43)

band:
Guitar - Jami Lamio
Drums - Tatu Saves
Bass - Miska Hagelberg
Guitar / Vocals - Eemil Lajoma

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine