DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 30. května 2021

Recenze/review - OBSOLETE - Animate//Isolate (2021)


OBSOLETE - Animate//Isolate
CD 2021, Unspeakable Axe Records

for english please scroll down

Je prostým faktem, že některá hudba musí uzrát. Je jako dobré víno. Když ji ochutnáte poprvé, zdá se vám kyselá a zůstává po ní trpká pachuť na jazyku. Vydržíte několik týdnů a stejně vám nakonec nechutná. Něco podobného se mi stalo i při poslechu amerických technických death/thrasherů OBSOLETE. I když objevují rád nové kapely a rád na sebe nechávám stále působit nové a nové desky, tentokrát jsem se nějak nemohl jejich novou deskou "Animate//Isolate" prokousat.

Jenže pak jsem si přečetl jednu skvělou sci-fi knížku a slovo dalo slovo. Došlo u mě doslova k prozření. Najednou jsem seděl a nasával jednotlivé skladby, jakoby byl můj mozek houbou, jako za mladých let. Fantazie se rozlétla vesmírem a já najednou zjistil, že je novinka skvělou záležitostí.


Pokud máte rádi v death metalu ATHEIST, CYNIC a v thrashi VEKTOR, VOIVOD, SADUS, nověji pak třeba CRYPTIC SHIFT, tak neváhejte ani chvilku. Budete nadšeni! Riffy jsou sice krkolomné, komplikované, zpočátku možná i trošku nezáživné, ale pokud jako já rádi objevujete, myslím, že s deskou strávíte nejednu krásnou chvíli. Je stará a moderní zároveň, je neklidná, připomíná živý organismus neznámého původu. Vesmír vám bude malý. Jen nesmíte mít uzavřenou svoji mysl a fantazii. Osobně se mi nejvíc líbí schopnost kapely napsat dobrou skladbu. Není to jenom dnes tolik časté preludování bez ladu a skladu, ale plnohodnotné songy s vysokým oktanovým číslem. Pro Američany není problém zahrát velmi rychle, komplikovaně. Sem tam zaskřípat, seknout drápem, potom se náhle zklidnit a vyšvihnout pasáž, za kterou by se nemusely stydět staré metalové legendy. OBSOLETE u hudby možná přemýšlejí až příliš, ale dělají to způsobem, který je zajímavý, přitažlivý, nebál bych se napsat až magický. Vznáším se ve stavu beztíže, se sluchátky na uších. Jednou jsi dole, jednou nahoře, hudba je jenom jedna. Ta na "Animate//Isolate" je vznešená, elegantní, zběsilá, šílená, ale hlavně opravdu velmi kvalitní. Skvělý technický death thrash metal z jiné dimenze!


Asphyx says:

It's a simple fact that some music has to mature. It's like good wine. When you taste it for the first time, it seems sour and you have a bitter taste on your tongue. You last a few weeks and you still don't like it anyway. Something similar happened to me when listening to American technical death / thrasher OBSOLETE. Even though they like to discover new bands and I like to let new and new records always work on me, this time I somehow couldn't get through their new album "Animate//Isolate".

But then I read a great sci-fi book and word got out. I literally saw it. Suddenly I sat and sucked in individual songs, as if my brain were a sponge, like in my young years. The fantasy flew through space and I suddenly found that the news was a great thing.



If you like ATHEIST, CYNIC and thrash in death metal VEKTOR, VOIVOD, SADUS, more recently CRYPTIC SHIFT, then don't hesitate for a moment. You will be thrilled! The riffs are breakneck, complicated, at first maybe a little lifeless, but if, like me, you like to discover, I think you will spend many beautiful moments with the record. It is old and modern at the same time, it is restless, reminiscent of a living organism of unknown origin. The universe will be small for you. You just can't keep your mind and imagination closed. Personally, I like the band's ability to write a good song the most. It's not just a frequent prelude without ice and storage today, but full-fledged songs with a high octane number. It is not a problem for Americans to play very fast, complicated. Screaming here and there, cutting with a claw, then suddenly calming down and swinging out a passage behind which old metal legends would not be ashamed. OBSOLETE may think too much about music, but they do it in a way that is interesting, attractive, I wouldn't be afraid to write magically. I float in a state of weightlessness, with headphones on. Once you're down, once you're up, there's only one music. The one on "Animate//Isolate" is noble, elegant, furious, crazy, but above all really very high quality. Great technical death thrash metal from another dimension!


Track Listing:
1. Still
2. The Atrophy of Will
3. The Slough
4. Old Horizon
5. Silent Freeway
6. Stumbling and Listless
7. The Fog
8. Callousness of Soul
9. Intercostal

Obsolete is:
Lucas Scott – guitar, vocals
Scott Fryxell – guitar
Dan Lee – bass
Patrick Ruhland – drums



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý první - Sám v cizím světě


Příběh tří stý první - Sám v cizím světě

Sedím ve vlaku na Plzeň. Nade mnou se kývají popruhy krosny, která je narvaná k prasknutí. Na hlaváku v Praze jsem si chtěl v klídku sníst chleba se sádlem, co mi namazala Ester, ale obtěžovali mě bezďáci. Pěkně to začíná. Chtěl jsem změnit od základů život. Byl ze mě student vysoké školy. Strojárna, co já tam budu panebože dělat, vždyť tomu vůbec nerozumím. Přisedne si nějakej chlápek a hned se dá do řeči. Nadává, postupně se sám vytočí. Štve ho hlavně politika, ale i fotbal, ženský a jak jinak Havel. Po půl hodině už ani nepřikyvuji. Vypnu. Uvědomuji si, že jedu do úplně cizího města a že tam budu sám. Mám pocit, že jsem se změnil. Sám sobě si připadám zakřiknutý. Včera jsme se odpoledne opili s holkama, předevčírem zase s chlapama z práce. Všem bylo líto, že odjíždím. Co tam budeš dělat? Není ti tady fajn?

Vystoupím v Plzni a jsem udivenej, jak je všechno špinavý. Nasávám divnej smrad. Ještě nevím, že je to slad ve vagónech, kterej pak odvezou do pivovaru. Musím se nějak dostat na autobusák. Zeptám se na cestu nějaký paní, ale ona má tak divnou melodii hlasu, že jí vůbec nerozumím. Připadá mi, že kdáká. To je samý, tuto, tutady, copato, japato. Chvíli si myslím, že to jsou názvy ulic, ale pak mi dojde, že ne. Začíná víkend a já jsem šíleně sám. Nejsem na to zvyklej, vždycky jsem byl středem pozornosti, dělal jsem vtípky, tokal s holkama, byl jsem spíš uřvanej, halasnej a najednou je ze mě tichošlápek. Trošku se bojím toho, co přijde. Potkám nějakýho trampa, za cigáro mi konečně prozradí, kde je autobusák. Jede tam rovnou tramvaj.

Plzeňáci jsou všichni hrozně zachmuření, město mi připadá šíleně nepřívětivý. vystoupím a jdu dlouhým podchodem až na konec. Vylezu a tam je Škodovka. Dělníkům zrovna končí směna. Asi je to tu nějakej zvyk, protože nadávají všichni. Vrátím se přes takovej hnusnej park, všude odpadky a před několika stánky se houfuje dav. Kluci si po šichtě kupují panáky. Jdu do nádražní budovy a ptám se paní, odkud to jede do Plasů. Mám tam na intru ubytování. Kolej jsem propásl. Nebo spíš nepodplatil ty správný lidi. Nikoho jsem tady neznal, jel jsem vlastně na blind. Původně jsem chtěl hlavně co nejdál od otce, pryč z Boleslavi. Ale teď mi chybí objetí Ester, Jana s Prcalinkou, Venca, kterej mě vždycky chápal. Už aby byl příští pátek, řeknu si poprvé a pak ještě tisíckrát.

Paní v kukani něco zakdáká a vůbec ji nerozumím. Když jdu za jedním starým pánem, abych se zeptal jeho, dívá se na mě divně. Kurva, kde jsem se to ocitl a proč jsou všichni tak nepříjemný? Netuším. Chvilku zalituju, kam jsem se to dostal, ale pak potkám dvě mladý holky, co mi poradí. No, my tam taky jedeme, můžeš s náma. Divím se, že nekdákají, ale pak se vše vysvětlí. Jsou ubytovaný na stejným intru a původně jsou odněkud z Žatce. Byly nakupovat v Plzni. Připadám si divně, normálně bych jen tak ze sportu zaflirtoval, aby řeč nestála, dívky jsou to pěkné, ale nemám náladu. Asi jim to nevadí, protože cvrdlikají jako o závod. Vezmu jim galantně tašky a najednou jsou z nás skoro kamarádi. Nechápu to, kdybych byl sériovej vrah, tak mám první oběti. Říkám jim to a hrozně se tomu řechtají. 

Jedeme něco kolem 25 km a sedíme vzadu na pětce sedadlech. Každá z jedný strany. vystoupíme a rázujeme si to rovnou k intru. Dojde mi, že jsem sem mohl jet i vlakem, no, tak příště. Vyleze paní správcová a kdeže to jsem, co se toulám a tak dále. Nevím co říct, tak pozdravím, lehce se ukloním a představím se. Pokračuje v lamentování, že si z toho nemůžu dělat srandu, že tady není žádnej holubník. Konečně mě zavede z druhý strany intru. Ubytování je oddělené od středoškoláků a všude jsou nápisy, že nemůžeme do druhé poloviny. Divím se tomu a prý je to kvůli tomu, že nějaký kluk zmermomocnil nedávno dívku. A její fotřík si stěžoval. Asi tady nebudou všichni takový kožený ksichty přemýšlím a mezitím jsem ubytován na trojlůžkovém pokoji. Nikdo tu zatím není, zaberu postel u okna a pak nevím, co budu dělat. A jestlipak víte, co v této době mladý muž a šlechtic dělal, když měl čas. 

Možná vás napadla jako první onanie, ehm. A kdo říká, že si nehoní, tak si honí nejvíc. To víte že jo? Když já bych raději ženskou. Šel jsem samozřejmě do první hospody, co jsem potkal. Všude machrovali, že mají Plzeň, tak jsem nic jinýho nepil. Byl pátek, uvnitř bylo docela živo. Sedl jsem si bokem do rohu a chtěl klid. Jenže si přisedli dva chlápci a pořád dokola nadávali. Na práci, na ženský, na Havla. Koukám, tady to je nějakej sport nebo co. Tady se říká místo pozdravu, že všechno stojí za hovno a na otázku jak se daří se musíš dívat, jakoby někdo právě zemřel. Možná to je tím, že Plzeň osvobodili Američani a komoušům to bylo dlouhý roky trnem v oku, taky jsem četl něco o vzpouře dělníků ve Škodovce. Ale to je přece dávno? Nebo ne, je to pořád v lidech.

"Odkud si, ty krááávo?": zeptá se mě najednou jeden z divousů. Podívám se na něj a pochopím, že místo ty vole se tu říká ty krááávo. Odpovím že z Boleslavi a následuje přednáška o tom, jak bych měl vyrábět auta, že u nich ve Škodovce by nikdy takový šunty neudělali a že to je hřích, mít stejnej znak. "A co tady budeš dělat?": následuje další otázka. Bojím se odpovědět, nechce se mi poslouchat další lamentování, ale přiznám se, že studovat strojárnu. Následuje další smršť. Všichni inženýři jsou kokoti, úplně odtržený od reality. Umí hovno a pořád jen radí. Už mám pánů plný zuby, tak zaplatím a jdu ven. Nojo, ale co s načatým večerem. Přece nepůjdu spát, není mi padesát, ne? Chvíli bloumám ulicemi, pak uslyším smích. V jednom parku tam je parta holek. Poznám své dvě nové kamarádky. Ihned se hlásí a tak se zeptám, co podnikneme. Hele na tady kousek na louce hraje Brutus! Vůbec nevím, o čem mluví, ale jdu s prdelkama. 

S Ester to máme takový volný a co oči nevidí, znáte to. Přesto jí nechci být nevěrný. Tenhle večer ještě ustojím, mimochodem opiju se z tý svý samoty tak, že nemůžu ani přelézt plot při cestě zpět. Musí mě zavést do pokoje. Obě chtějí zůstat, jak jsou opilé, tak by dělaly věci, co chtějí normální zdravé holky se zdravými kluky dělat, ale nějak se nemůžu rozhodnout kterou? Líbám černovlásku, blondýna je naštvaná. Když jde na záchod, tak se tulím zase k ní. Svléknu ji tričko, mačkám takový ty věci, co my nemáme, vzdychá. Pak se otevřou dveře a vletí do nich jako čarodějnice paní správcová. A cože to dělám, že šukat mi tu tedy nebudete. Bráním se, že jsme si jen povídali, že jsem nezasunul, takže to není proti jejich pravidlům. Ale nadává dál, to je tady fakt nějakej sport. Zvednu se tedy, jdu do batohu a vyndám lahev rumu. Měl jsem ji připravenou pro své potencionální spolubydlící, jako na seznámení, ale jí zamrkají očička a málem zapanáčkuje a zaslintá. Tak to bychom měli, paní správcová je na chlast. Aspoň nějaká dobrá zpráva.

Chtěl bych pokračovat v započaté zábavě a dívky jsou oblečené a brečí, že prý je nabonzuje a řekne vychovatelkám. Odejdou a mě je najednou hrozně smutno. Stýská se mi po Ester, představuju si její prsa, zadek, krásně vykrojenou pusu. Až z toho usnu. Ráno je mi blbě, pozdravím paní správcovou, která mi otevře v županu. Uff. Ale prozradí mi, že má klíče od dveří, které jsou mezi naším ubytováním a intrem. A že kdyby byla třeba vodečka, tak by přimhouřila vočko, já chápu vaše potřeby. A kdybyste náhodou potřeboval...odhalí župan. No, asi takhle, nemám nic proti ošklivým ženám, ale řekněte, ukazovaly byste někomu sebe sama, když byste měla hnusnou špinavou košilku? Možná by někoho přeci jen nalákala, ale já měl vždy tak nějak úroveň a taky vkus. Odmítl jsem její nabídku, ale nepoděkoval, aby si nemyslela, že má šanci. Vodka bude stačit. Doufám. Tak to bychom měli. A co teď?

Sobota uteče nějak rychle, jdu se projít, na pivo, čtu si. Nikde nikdo, Plasy jsou mrtvý. Večer se po chlebu se sádlem vrátím do hospody a následuje podobný kolotoč jako včera. Jen osoby se mění. Podobné otázky, stejné odpovědi, pořád dokola nadávky, jsem trošku v šoku. Copak se tady lidi nechodí bavit? Vypnout, zasmát se? Jsem holt z jinýho kmene. Taky se přistihnu, že mě automaticky podle dlouhých vlasů a džísky zařazují mezi máničky. Říkají tady tak všem metalistům i příznivcům zábavovek. To je taky velkej fenomén. Potkám třeba partičku místních, s triky thrash metalových kapel na tričkách a oni se celou dobu baví o tom, jaký byl skvělý Brutus. Nebyl, bylo to šílený. Hrozný popěvky, odrhovačky. Ale pro ně to byla hrozná rebelie. Dobře, tak družení s omladinou se z mé strany konat nebude. Mimochodem, nakonec stejně skončí u nadávání. Uff.

Ožeru se radši a vůbec nevím, jak jsem se dostal na pokoj. Padnu na hubu. "Ahoj, já se jmenuji Martin a jsem z Prahy": vidím před sebou rozmazaný ksicht. Podává mi ruku, tak něco zamumlám a on pokračuje. Jsem studentem vysoké školy, stejně jako ty, jaký je tvůj obor? Jsem velkým sportovcem a moje aprobace je tělocvik a angličtina. Rád bych si našel sobě rovné děvče, nejlépe také učitelku. Drž hubu, odpovím mu, drž chvilku hubu. Ale on mě nevnímá, neví, že mám kocovinu jak stará doga. Vyjádří ihned rozčarování nad mými dlouhými vlasy, nad ošklivou džínovou bundou. Vyndám z lednice lahváče a nabídnu mu. Úplně se vyděsí. Ty piješ? Jsi alkoholik? Jde z toho šoku k zrcadlu a upravuje se. Rovná si pečlivě jeden vlas vedle druhého. Musím na vzduch. Hodím šavli do křoví a vzbudím tím smích u děvčat, které kousek vedle na hřišti hrajou volejbal. Pozvou mě na zápas a já se tak z lavičky můžu zase jednou kochat. Nadskakují jim prsa, zadečky a já se v tom krásným babím létě zasním.

Ahooooj, ozve se za mnou a mě málem trefí. Můj spolubydlící právě vybíhá ze schodů. Elegantními kroky, poskoky se přiblíží ke mě. Je krásný jako Adonis, až je to divný, vzpomenu si na svý kamarády, co jsou buzničky, ale on není. Je jako nějakej novej druh muže, co jsem zatím nikde nepotkal (ještě netuším, že se z toho stane postupně móda a nakonec i norma). Pečlivě nagelovaná hlava se ani nehne, připomíná přilbu. Zastaví přede mnou a jeho pevné nohy se natočí ke mě. Obepínají je elastické kalhoty. Poprvé ze mě nevyjede ty vole, ale ty krááávo. Učím se rychle. Holky na mě mávají a on si myslí, že je to na něj. Myslíš, že by mezi nimi mohla být nějaká učitelka? Nevím, jsou většinou z místního gymplu, ale zeptej se, ne? Podívá se na mě a řekne mi: "Ale víš, já se stydím, já jsem ještě nikdy žádnou ženu neměl". Odběhne a mě je zase smutno. Co tady budu dělat? S partou mladých holek a jedním panicem? Otevřu si vyprošťováka a pak si jdu zahrát volejbal. První víkend v cizím světě nakonec není tak špatnej. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 29. května 2021

Recenze/review - ASCHENVATER - Landungsfeldmassaker (2021)


ASCHENVATER - Landungsfeldmassaker
EP 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Útok byl proveden v noci. Připadali jsme si jako vojáci apokalypsy. Naočkováni zlem jsme si mysleli, že nepřítel je ošklivá bestie. Kolem lítaly střely a někdo křičel bolestí. Díval jsem se do očí mladému klukovi, který byl stejný jako já. Podobný osud. Předtím, než mu náboj proletěl hlavou, se na mě usmál. Nikdy na to nezapomenu. Jeho pohled mě bude navždy pronásledovat. Přežil jsem vlastně náhodou. Teď už je to vlastně jedno. Zbyly jen hromady mrtvol a nekonečný strach, který nás bude provázet do konce života.

Četa death metalových válečníků ASCHENVATER pochází z Německa a letos přichází se svoji prvotinou. Sedm skladeb ostrých jako bodáky. Sedm songů, které vás rozstřílejí na kusy. Vítejte ve válce, ze které nevyjde nikdo živý.


Jsme přímo uprostřed bitvy. Posloucháme studený, temný death metal v podání ASCHENVATER a čekáme na další útok. Kapelu lze zařadit po bok smeček jako BOLT THROWER, ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BODYFARM, GOREFEST, MEMORIAM nebo novějších bojovníků DECAYING, DEATH KOMMANDER, SCALPTURE, CHAINSWORD, JUST BEFORE DAWN, SHRAPNEL STORM. Němci také dokáží přesně a hmatatelně znázornit svojí hudbou pochmurnou náladu válek. Riffy jsou napsány s úmyslem vás bez slitování zabít hudbou, zvuk je mrazivý, obal tematický. Osobně jsem velmi spokojen, podobný smrtící kov mi koluje v žilách asi nejčastěji. ASCHENVATER jedou kupředu jako starý tank. Pod jeho rezavými pásy jsou drceny kosti všech nebožáků. Říká se, že všichni vojáci přijdou do pekla, protože zabíjeli. Není to tak docela pravda. Toulají se mezi naším a oním světem a čekají na další boj. Poslouchají u toho "Landungsfeldmassaker" a usmívají se. Tohle je totiž deska, která vám vyrve vnitřnosti z těla. Starý prašivý válečný death metal, ukovaný z té nejkvalitnější oceli! Smrt má tentokrát jméno ASCHENVATER!


Asphyx says:

The attack was carried out at night. We felt like soldiers of the apocalypse. Vaccinated by evil, we thought the enemy was an ugly beast. Bullets flew around and someone screamed in pain. I looked into the eyes of a young boy who was the same as me. A similar fate. He smiled at me before the bullet flew through his head. I'll never forget it. His gaze will haunt me forever. I actually survived by accident. It doesn't really matter now. All that is left are the piles of corpses and the endless fear that will accompany us for the rest of our lives.

The platoon of death metal warriors ASCHENVATER comes from Germany and this year comes with their debut. Seven bayonet-sharp tracks. Seven songs that will shoot you to pieces. Welcome to a war where no one comes out alive.


We are right in the middle of a battle. We listen to cold, dark death metal performed by ASCHENVATER and wait for the next attack. The band can be included alongside bands such as BOLT THROWER, ASPHYX, HAIL OF BULLETS, BODYFARM, GOREFEST, MEMORIAM or newer fighters DECAYING, DEATH KOMMANDER, SCALPTURE, CHAINSWORD, JUST BEFORE DAWN, SHRAPNEL STORM. The Germans are also able to accurately and tangibly depict the gloomy mood of wars with their music. Riffs are written with the intention of killing you without mercy by music, the sound is freezing, the cover is thematic. Personally, I am very satisfied, similar death metal circulates in my veins probably most often. ASCHENVATER are moving forward like an old tank. Beneath his rusty belts are the bones of all the undead. It is said that all soldiers will go to hell because they killed. That's not quite true. They roam between our world and the other, waiting for another fight. They listen to the "Landungsfeldmassaker" and smile. This is an album that will rip your guts out of your body. Old dusty war death metal, forged from the highest quality steel! Death is named ASCHENVATER this time!


Tracklist:
01. Der Beginn // Tag Der Abrechnung
02. Sturmreif // Der Verräterkönig
03. Im Feuersturm // Entfesselte Götter
04. Blut Auf Schwarzem Sand // Im Todesrausch
05. Massaker // Echos
06. Durch Das Kadavermeer // Geschenke Des Krieges
07. Verräter // Visionen Der Hölle

band:
Oliver - Gesang/ Texte
Marko - Gitarre/ Komposition
Marcus - Bass


A few questions - interview with death metal band from Germany - ASCHENVATER.


A few questions - interview with death metal band from Germany - ASCHENVATER.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hello, we are Aschenvater from Saxony, Germany. Oliver is the vocalist and writer of the lyrics. Marko is the guitarist and responsible for the instrumental composition of our songs. The band started already in 2016 as a studio project. We play old school death metal, but are also inspired by modern forms of this genre. You can find elements in our songs, like the german-language singing, that you might not expect. But that gives them the high intensity and their very own sound.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We have started to write the songs for quite a while ago. It took us some time to find the right sound and song structure. We had everything in our own hands and as Marko and Jens (a good friend of the band) are owning the goliath-studio we could also do the whole production ourselves.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

At the moment the “Landungsfeldmassaker” EP is only online available on all mayor digital stores. We released the EP together with Dead Center Production and are now also in contact with another label to release it on Vinyl. We will keep you updated trough our social media chancels and our bandcamp account.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Oliver is writing all the lyrics for the songs. He is a big fan of the Warhammer and Warhammer 40K universe. He was inspired by the 2nd great battle in the "Horus Heresy" the ”Landungsfeldmassaker”. There the traitorous warlord should be stopped immediately after his betrayal became known. After loyal troops had landed on the planet Istvaan 5, they fought an apocalyptic battle against the traitors. But they had to withdraw to their actually save landing zone. Their newly arrived allies turned out to be traitors and the loyal troops were encircled. The following massacre destroyed almost 3 entire legions and only a few manage to escape this slaughter. This had a big impact on the entire Horus Heresy. We have tried to depict the stages within the massacre through the 7 songs of the EP.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was created by Oliver's wife Anja. It should appear as if it would crumble to ashes and dissolve. The artwork of the EP is done by Marco Thundergoat. Nowadays, it's helpful to use social media such as Facebook, Instagram and co. in order to achieve a certain level of awareness. A large part of modern music industry takes place there and you can no longer avoid it. But no matter how great your internet presence is, if your music sucks and you are not really into the metal genre, you will not convince anyone from you.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you?

Dead Center Production has contact us because they liked our music and wanted to release our EP. It's great to work with such an experienced label. We have an uncomplicated communication and we are asked on every important decision. They take good care about us and we get the chance to make metalheads worldwide aware of us.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

We are definitely inspired by oldschool death metal bands like Bolt Thrower and Hail of Bullets. They have a huge impact on us. The way they have written their songs and the content of the lyrics. But there are also a lot of other influences that everyone brings in with his personal preferences for different genres. Like the sound of the Boss HM-2 from the swedish death metal bands Entombed or At The Gates. And there are also newer bands you should check out like Phrenelith, Dead Congregation and Engulfed.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Yes, we have also sent our record to some other labels. But when Dead Center Production came to us, about releasing the EP, we were most confident with them. I think at the moment it’s very difficult for bands and labels to plan releases. Without being able to perform live and going on a tour it’s hard to reach a bigger audience.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Aschenvater has been a studio project so far, but we are working on a live line-up. We want to play the EP live and also some newer songs we are already working on. It’s a great feeling to act in direct contact with the audience at small concerts. But it’s also something special to play on a festival, where you can perform in front of so many Metalheads at once. Hopefully we get the chance to play live for you in the Czech Republic soon.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

With the release of the “Landungsfeldmassaker” EP, we have taken the first big step. We will now focus on promoting the EP and getting it live on stage. Maybe there will soon be a first shirt with an incredibly iconic design. Keep your eyes open!

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Of course, you can contact us via e-mail aschenvater@web.de or write us a massage on https://www.facebook.com/Aschenvater or http://www.aschenvater.bandcamp.com

Thank you for the Interview.

Thank you for the opportunity to introduce us here. Hope to see you all soon again on shows.

Join the Massacre!

pátek 28. května 2021

Recenze/review - CASKET - Urn (2021)


CASKET - Urn
EP 2021, Neckbreaker Records

for english please scroll down

Jedna rakev vedle druhé. Voněly čerstvým dřevem. Přemýšlím, která bude jednou pro mě. Pomíjivost života i smrti, zůstává jediná jistota. Death metal. Pamatuji si na to dobře. Byl jsem malý kluk a rakve vyráběly hned vedle naší školy. Dělali také hudební nástroje. Možná jsem už tenkrát tušil, že budu navěky proklet. Mám tuhle hudbu v krvi, zakódovanou v genech. Prosévám mezi prsty prach a poslouchám novou desku německých maniaků CASKET

Masivní, hutný zvuk. Ostré riffy, chladná a temná atmosféra. Opravdovost, nadšení, uvěřitelná, hmatatelná smrt. Takové je pro mě i nové album "Urn". Pět ostrých záhrobních skladeb a tři živé záznamy.  Která rakev na mě čeká?


"Urn" je syrovou výpovědí kapely, která už dávno nemusí nikomu nic dokazovat. Jde si svou cestou a kolem praskají kosti. Melodie se mi zadírají pod kůži, mozek vaří ve vlastní šťávě. Dnes se tomu říká old school death metal, ale CASKET datují (stejně jako já) svoje hudební základy do devadesátých let, tenhle styl je pro ně přirozeností, jako pro šelmu lov. Jsme stejného druhu, pamatujeme prašivou a chladnou atmosféru pohřbů do země. Líbí se mi drive, síla, která ze songů cáká na všechny strany, jako krev z proříznuté tepny. Kosti praskají, Herr Schorsch má stále morbidnější vokál a já jsem velmi spokojen. Rakev jsem si dávno vybral, je z poctivého dřeva, vyrobená ručně, postaru, jako ta na parádním obalu. CASKET mi vysekali svým novým albem díru do hlavy. Deska je nasáklá prašivinou. Hnijeme zaživa, postupně přecházíme na onen svět. "Urn" je přesně tím druhem chorobami mokvajícího death metalu, který vás pohřbí zaživa. Starý německý buldozer se drží svého řemesla. A dělá to s elegancí a zručností mistrů v oboru. Valí se kupředu a zanechává po sobě jenom spálenou zemi. Jedna rakev vedle druhé. Voní čerstvým dřevem. Přemýšlím, která bude jednou pro mě. Pomíjivost života i smrti, zůstává jediná jistota. CASKET! Masakr v márnici!


Asphyx says:

One coffin next to another. They smelled of fresh wood. I wonder which one will be for me one day. The transience of life and death remains the only certainty. Death metal. I remember that well. I was a little boy and coffins were made right next to our school. They also made musical instruments. Maybe I already knew then that I would be cursed forever. I have this gene in my blood, encoded in my genes. I sift the dust between my fingers and listen to the new record of German CASKET maniacs.

Massive, dense sound. Sharp riffs, cool and dark atmosphere. Truthfulness, enthusiasm, believable, tangible death. Such is the new album "Urn" for me. Five sharp grave songs and three live records. Which casket is waiting for me?


"Urn" is a raw statement of the band, which no longer has to prove anything to anyone. He goes his way and the bones crack around. The melodies get under my skin, the brain boils in its juice. Today it's called old school death metal, but CASKET dates (like me) its musical foundations to the 1990s, this style is as natural to them as a beast hunting. We are of the same kind, we remember the dusty and cold atmosphere of burials in the ground. I like to drive, the power that splashes from the songs in all directions, like blood from a severed artery. The bones are cracking, Herr Schorsch has more and more morbid vocals and I'm very happy. I chose the casket a long time ago, it is made of honest wood, made by hand, old, like the one on a great package. CASKET cut a hole in my head with their new album. The board is soaked with dust. We rot alive, we gradually move to the other world. "Urn" is exactly the kind of disease-soaked death metal that will bury you alive. An old German bulldozer sticks to his craft. And he does it with the elegance and skill of masters in the field. It rolls forward, leaving only scorched earth. One coffin next to another. It smells of fresh wood. I wonder which one will be for me one day. The transience of life and death remains the only certainty. CASKET! Morgue massacre!


o CASKET na DEADLY STORM ZINE/ about CASKET on DEADLY STORM ZINE:






TRACKLIST:
1. Bombing Graves
2. The Rope
3. Amnesia
4. To Separate The Flesh From The Bone
5. Final Predicament
6. Onwards To Destruction (Live)
7. Kill The Red Lamb (Live)
8. Faces Of The Dead (Live)

LINE-UP:
Susi (Bass), Schorsch (Guitars/Vokills), Marinko (Drums)



KNIŽNÍ TIPY - Tulák po hvězdách - Jack London (2020)

 

Tulák po hvězdách - Jack London
2020, Leda

Rok 1988 byl pro mě zásadní v několika věcech. Jel jsem třeba do Rumunska. S rodinou a jedním kamarádem. Házeli po nás kamení. Ukradli mi věci. Taky jsem lezl po parapetu v hotelu do pokoje holek, co byly také na rekreaci. A spadl jsem z druhého patra na betonový sokl. Zbytek mám zahalený v mlze a bolesti. Pokoj s polskou dívkou, kterou znásilnili. Injekce jak pro koně, o kterých nikdo nevěděl, co jsou zač. Malý cikáni v lazaretu na chodbách, kteří žebrali o něco jako žemlovku, jen místo jablek byly mořský plody. Myslel jsem si, že umřu, že nepřežiju. Kroutil jsem se v křečích i cestou autem zpět a myslel ve stanu někde v Maďarsku na krásnou sestřičku s uhrančivým pohledem. Byla jediná, kdo byl na mě hodný. Doktoři byli rasové, spíš veterináři.

V Čechách následovalo několik operací a kývání hlavami našich doktorů, co to se mnou Rumuni vyváděli. Divili se, že jsem přežil. Byl jsem na pokoji s pro mě tehdy neskutečně starým (30 let) chlapíkem. Byl plešatej a asi děsně sexy, protože sestřičky mu lezly samy do postele. Chtěl jsme být jako on. Dal mi knihu a pak ho odvezli na sál. Už se nikdy nevrátil. Sestřičky plakaly a já začal číst. Tuláka po hvězdách. Od starýho alkáče Jacka Londona. Toho jsem měl moc rád, jako kluk jsem jeho dobrodružné příběhy doslova hltal. Musel jsem ležet na zádech a knihu mi vždycky opřela sestra o stolek na jídlo. Připadal jsem si jako ve svěrací kazajce. Jako hlavní hrdina knížky. Meditoval jsem jako on, snažil se být silný a myslet na to, že když přežiju, tak dostanu psa. Jsou knihy v životě lidským, na který nikdy nezapomenete, vracíte se k nim. Tulák je o síle ducha a tom, že i když jste po kolena v bahně, máte bolesti, strach, jste mladej a místo honění holek ležíte jako pytel brambor na posteli, tak stojí za to žít. Neskutečná kniha. Tolik fantazie, neskutečné síly. 

Četl jsem do té doby hlavně KODky, sci-fi, sešity Karavana, Rychlý šípy. Chtěl jsem být kosmonaut nebo kluk od Bobří řeky. A najednou jsem objevil úplně jiný svět, odlišný styl psaní. Jack London byl velký spisovatel. Neskutečný talent. Napsat silný příběh, aby zaujal, zbytečně neodbočovat, to není jenom skvělý kumšt, ale opravdové umění. Věta: "Přišel jsem k závěru, že nejvýznamnější v mém životě, ve všech životech, pro mě a pro všechny muže, byla, je a bude žena" mě ovlivnila natolik, že jsem po návratu z nemocnice začal hledat tu pravou. Uvědomil jsem si spoustu věcí. Stal se dospělejším. A pokaždé, když mi bylo blbě, tak stejně jako Knihu o životě a smrti od Axela Muntheho, tak i Tuláka po hvězdách beru do svých rukou. Dívám se z okna, chodím po lesích a přemýšlím. Víc myslím dodávat netřeba. Krásná kniha!
------------------------------------------------------------------------------------------------

Když vyplujete katamaránem z městečka Larkspuru, zanedlouho se objeví panorama San Francisca, jehož stříbřité věže pronikají mlhou, do které se většinou halí průliv Golden Gate. Vyhlížíte město, a nevšimnete si, že za vámi je San Quentin. Ve vězení zasazeném do rajské přírody se odehrává děj románu.

Vězně – hrdinu románu tam nechávají ležet na podlaze ve svěrací kazajce celé hodiny i dny, ale on se naučí trápení uniknout tím, že se vydává na astrální pouť mnoha minulými životy. V převtělení do prehistorického jeskynního člověka bojuje o život, jako francouzský středověký šlechtic se s mečem v ruce účastní divokých bitev, jako holandský námořník před stovkami let ztroskotá na pustém pobřeží severní Koreje, žije osud římského vojáka v Ježíšově Jeruzalémě.

Tulák po hvězdách oslavuje vypravěčství, jež pomáhá zapomenout na vlastní utrpení. Nabízí zdravý únik z reality. „Žít jen vzpomínáním je cesta k šílenství,“ říká hrdina. Člověk musí také umět zapomínat…

Smír a tichá radost se dostaví, když si hrdina uvědomí, že ve všech svých životech vždy bojoval – a mnohokrát i zemřel – pro lásku k ženě. Pro ni zkrotil koně, ulovil mamuta i sklízel obilí:

Přišel jsem k závěru, že nejvýznamnější v mém životě, ve všech životech, pro mě a pro všechny muže, byla, je a bude žena. Tak to bude, dokud hvězdy budou plout po obloze. Naši dřinu, hru idejí a fantazie, bitvy, pohled na hvězdnou oblohu a jakékoliv tajemství – všechno to převyšuje žena.

Tulák po hvězdách náleží k nejlepším světovým románům, a to nejen pro svoje magické kvality. Kniha, kterou často přirovnávají k Hraběti Monte Cristo, propojuje téma reinkarnace s historickým dramatem i snahami o reformu společnosti a představuje strhující četbu také pro ty, kdo se zajímají o mimotělní zážitky duše nebo o spojení s minulými životy.


----------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 27. května 2021

Recenze/review - GHASTLY - Mercurial Passages (2021)


GHASTLY - Mercurial Passages
CD 2021, 20 Buck Spin

for english please scroll down


Poprvé jsem se probudil před několika měsíci. Uprostřed noci, venku pršelo a mraky byly nízko. Měl jsem divný pocit, že mám v břiše kus něčeho zlého. Často se mi o tom zdálo, ale zatím jsem se vždy probudil. Rostlo to ve mě, jako ošklivý vřed. Ztrácel jsem sílu a lékaři jen nevěřícně kroutili hlavou. Nenašli ve mě nic. Vůbec nic. Přesto jsem se ztrácel. Jako bych se topil, dusil ve špinavé vodě. Těkavá bolest sílila. Teď už vím. Nastal čas. Sestupuji po dlouhých schodech. Do hlubin nicoty. Na cestu jsem si vzal novou desku finských GHASTLY

Album zní jako jedovaté našeptávání démonů. Kroutí mi vnitřnostmi, vlezlo mi do mozku a připomíná tisíce jehel, které jsou mi zabodnuty přímo na ty nejcitlivější místa. Při poslechu jsem fascinován atmosférou, která do mě ihned zasekla svoje drápy. V žilách mi proudí zkažená krev.


Už jenom pohled na skvělý obal (Riikka Pesonen) napovídá, že se na desce bude odehrávat syrový, bažinatý death metal s ledovým výrazem. Užívám si i chladný, drásavý zvuk. "Mercurial Passages" ale není jen klasickým death metalem, nalezneme zde i odkazy na psychedelické pasáže. Dodávají desce na zajímavosti, na uvěřitelnosti a podporují temné a magické nálady. Mám pocit, že vytrhávám ze země i své krvavé kořeny. Album je bolestivou poutí skrz černou mlhu. Kolem se válí kusy zkaženého masa. Jsem přímo uprostřed a konečně vím, odkud mám spálené vnitřnosti. Hudba v podání GHASTLY vás prokleje, nakazí zákeřnou chorobou. Doporučuji poslouchat v tichu a nejlépe někde ve starých katakombách. Motivy mě postupně zhypnotizovaly, proklely, pohřbily zaživa. Riffy jsou zdánlivě neklidné, těkavé, ale jako celek drží nahrávka perfektně pohromadě. Má v sobě prastarou sílu, energii posbíranou při umírání hříšníků. Platí zde více, než kde jinde, že slova nestačí, lepší je přidat hlasitost, zabloudit v lese a naplno si užívat jednotlivé harmonie. Odkrývám jednotlivé vrstvy, bolest ve mě tepe a pálí. Mrazivý death metal, který ve vás zanechá hnisavý otisk! Vynikající deska pro všechny nemrtvé!


Asphyx says:

I first woke up a few months ago. In the middle of the night, it was raining outside and the clouds were low. I had a weird feeling that I had a piece of something bad in my stomach. I often dreamed about it, but so far I have always woken up. It grew in me, like an ugly ulcer. I was losing strength and the doctors just shook my head in disbelief. They found nothing in me. Nothing. Still, I got lost. It was as if I were drowning, suffocating in dirty water. The volatile pain intensified. I know now. It's time. I go down the long stairs. To the depths of nothingness. I took a new record of Finnish GHASTLY on the trip.

The album sounds like a poisonous whisper to demons. It twists my guts, crawled into my brain, and reminds me of thousands of needles that are stuck right in the most sensitive places. As I listen, I am fascinated by the atmosphere that immediately stuck my claws into me. Spoiled blood flows in my veins.


Just a look at the great cover (Riikka Pesonen) suggests that raw, swampy death metal with an icy expression will take place on the record. I also enjoy the cool, harrowing sound. "Mercurial Passages" is not only classic death metal, we can also find links to psychedelic passages here. They add interest to the board, to the believability and support dark and magical moods. I feel like I'm pulling my bloody roots out of the ground. The album is a painful pilgrimage through the black mist. Pieces of rotten meat are rolling around. I'm right in the middle and I finally know where my burned entrails are from. Music performed by GHASTLY will curse you, infect you with an insidious disease. I recommend listening in silence and preferably somewhere in the old catacombs. The motives gradually mesmerized me, cursed me, buried me alive. The riffs are seemingly restless, volatile, but as a whole they hold the record perfectly together. He has an ancient strength, the energy gathered in the death of sinners. It is more true here than anywhere else that words are not enough, it is better to add volume, get lost in the forest and fully enjoy the individual harmonies. I uncover the individual layers, the pain in my heart beats and burns. Frosty death metal that will leave you with a festering imprint! An excellent board for all the undead!

about GHASTLY on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - GHASTLY – Carrion of Time (2015)


Recenze/review - BLAZE BAYLEY - War Within Me (2021)


BLAZE BAYLEY - War Within Me
CD 2021, Blaze Bayley Recordings

for english please scroll down

Od začátku roku vyšla spousta dobrých alb. Asi jako každý se těším, až si udělám klidnou chvilku pro sebe a uzavřu se do krásného světa metalu. Většinou poslouchám extrémní styly jako death metal, thrash, black. Když ale vydá album BLAZE BAYLEY, jde všechno stranou. Přitom se jedná vlastně opět jen o "obyčejný heavy metal". Mám před sebou deset desek, často opravdu skvělých a já nakonec stejně vkládám do přehrávače stále dokola "War Within Me".

Přemýšlím o své závislosti a u další skladby házím všechno za hlavu. Tentokrát na mě novinka působí velmi pozitivním dojmem. BLAZE a jeho věrní se drží svého řemesla, dělají jej s nadšením a srdcem. Možná v poslední době vyšlo hodně muziky, která má lepší produkci, je slavnější, objevnější, progresivnější. Já ale volím raději "War Within Me"


Novinka má v sobě totiž to, co se mi na metalu vždy líbilo a co dodnes uctívám. Opravdovost, ryzost, odhodlání. Jsem už takový, mnohé dnes protěžované kapely mě nudí a raději se zavřu do své ulity a přehrávám si heavy metal jak vystřižený z počátků tohoto stylu. Riffy od páně Chrise Appeltona jsou navíc opravdu dobře napsány, album se skvěle poslouchá. Je v něm starodávná síla, drive, chvění, kterých má i naživo Blaze obrovské množství. Je mi tak úplně jedno, co kdo kde jak napsal, propagoval, doporučoval, "War Within Me" je pro mě mojí, osobní deskou. Možná nedokonalou, možná příliš klasickou, sem tam lehce rozvláčnou, ale mojí. Zkrátka a jednoduše, heavy metal na pohodu, pro odpočinek, který mi nakonec přináší o hodně víc, než ostatní. Pánové se sice nevyhnuli některým momentům, které se v jejich tvorbě opakují, ale to už je úděl metalu posledních 30 let. Blaze mě má opět na své straně a víte co je nejlepší a v závěru vlastně i nejdůležitější? Ve všem tom srabu, pandemii, mrtvých kamarádech kolem, se po poslechu usmívám. Cítím totiž z alba naději, víru. Víru v pravý nefalšovaný heavy metal, který mi stejně pořád koluje v žilách. "War Within Me" je ukováno z nejkvalitnější britské oceli! 


Asphyx says:

Lots of good albums have been released since the beginning of the year. Like everyone, I'm looking forward to having a quiet moment for myself and closing myself to the beautiful world of metal. I usually listen to extreme styles like death metal, thrash, black. But when BLAZE BAYLEY is releasing album, everything goes aside. At the same time, it is actually just "ordinary heavy metal" again. I have ten records in front of me, ten really great albums and in the end I still put "War Within Me" into the player all the time.

I think about my addiction and with the next song I throw everything behind my head. This time the novelty gives me a very positive impression. BLAZE and his faithful cling to their craft, they do it with enthusiasm and heart. Maybe a lot of music has been released lately, which has better production, is more famous, more discoverable, more progressive. But I prefer "War Within Me".

The new album include what I always liked about metal and what I still worship. Truthfulness, purity, determination. I'm already like that, many bands that are favoured today bore me and I'd rather close myself to my shell and play heavy metal cut from the beginnings of this style. In addition, the riffs from Mr. Chris Appelton are really well written, the album is great to listen to. It contains ancient power, drive, vibration, and Blaze has a huge amount of all of this even at live shows. I don't care what anyone wrote, promoted or recommended, "War Within Me" is record for me, my personal one. Maybe imperfect, maybe too classic, slightly sloppy here and there, but mine. In short and simply, this is heavy metal to relax with, it brings me much more than the others. The gentlemen have not avoided some of the moments that are repeated in their work, but this has been the fate of metal for the last 30 years. Blaze has me on his side again and you know what is the best and in the end the most important? In all the shit, the pandemic, the dead friends around me, I smile after listening. I feel hope, faith from the album. Belief in real, unadulterated heavy metal, which still circulates in my veins. "War Within Me" is forged from the highest quality British steel!


about BLAZE BAYLEY on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - BLAZE BAYLEY - Infinite Entanglement (2016)

Seznam skladeb:
1. War Within Me
2. 303
3. Warrior
4. Pull Yourself Up
5. Witches Night
6. 18 Flights
7. The Dream of Alan Turing
8. The Power of Nikola Tesla
9. The Unstoppable Stephen Hawking
10. Every Storm Ends

Sestava:
Blaze Bayley – zpěv
Chris Appleton – kytary
Karl Schramm – baskytara
Martin McNee – bicí


středa 26. května 2021

Recenze/review - ARTILLERY - X (2021)


ARTILLERY - X
CD 2021, Metal Blade Records

for english please scroll down

Stále rád tančím na ostří. Před více než třiceti lety jsem byl proklet a jiný už nebudu. Nehodlám se měnit. Zůstávám věrný. Už sice nechodím v džínové bundě a v kapse mi nechřestí kazety, ale pravdu v metalu hledám pořád. Dnes už nejsem tak ortodoxní ve stylu, hrany jsou obroušeny, ale hudba je mým životem. Neznám nic lepšího, než když ráno vstanete a město je ještě prázdné. Volume doprava a přeběhne mi mráz po zádech. Tohle nikomu nevysvětlíte, to si musíte prožít.

ARTILLERY mě provázejí celý můj metalový život. Pamatuji jejich neslavnější éru okolo "Fear of Tomorrow" i "Terror Squad", návraty, pauzy, slabší chvilky i poslední roky, kdy mi připadají jako polití mrtvou vodou. Novinka s jednoduchým názvem "X" má v sobě velkou vnitřní sílu. Kapela si dávno na nic nehraje, snaží se prodat to, co umí nejlépe. Pravý ryzí thrash, ušpiněný heavy metalovými vlivy.


Po světě pobíhá hodně slavnějších kapel, u kterých jejich slávu nechápu. Mají lepší promo, velké labely a recenze, které z nich dělají polobohy. Tohle já nemusím, patřím ještě do generace fanoušků, kteří musí hudbu věřit, musí cítit, že by se pro něj jeho oblíbenci roztrhali na kusy. ARTILLERY tohle všechno umí. Navíc přidávají spoustu zajímavých melodií (slyším v nich lehké stylové podobnosti jako u ONSLAUGHT, METAL CHURCH), surových rytmů i Michaelův hlas, který jsem si poslední roky neskutečně oblíbil. A to jak jeho barvu, tak i způsob, jakým s ním pracuje. Je vlastně úžasné, že taková legenda stále dokáže překvapit, zaujmout a nakopat zadky všem okolo. Tohle je vysoko oktanový thrash metal té nejvyšší kvality. S vlastním, originálním ksichtem, elegancí, nadhledem (a řezajícím zvukem i produkcí). Přiznám se, že příliš takových maniaků v dnešní době už neznám. Napadá mě  paralela s FLOTSAM AND JETSAM. Album "X" je důkazem toho, že i po více než čtyřiceti letech se dá tančit na ostří. Fanouškům nemusím nic říkat, dávno ví své. A víte co je na tom úplně nejlepší? Že i v dnešní době existuje hudba, které je hrozně příjemné být věrny, uctívat ji, užívat si ji. Už se těším, až zase půjdu ráno prázdnou ulicí. Zákon o zachování energie funguje. Thrash metal, který vás roztrhá na kusy! 


Asphyx says:

I still like to dance on the blade. I was cursed more than thirty years ago and I will not be different. I'm not going to change. I remain faithful. Although I no longer wear a denim jacket and they don't want cassettes in my pocket, the truth is still in metal. Today I am no longer so orthodox in style, the edges are sharpened, but music is my life. I know nothing better than when he gets up in the morning and the city is still empty. Volume transport and chill runs down my back. You don't explain this to anyone, you have to experience it.

ARTILLERY has accompanied me all my metal life. I remember their more infamous era around "Fear of Tomorrow" and "Terror Squad", returns, pauses, weaker moments and the last few years when they seem to me like pouring dead water. The novelty with the simple name "X" has great inner strength. The band hasn't played anything for a long time, they try to sell what they do best. Real pure thrash, soiled by heavy metal influences.


There are many more famous bands running around the world, for which I do not understand their fame. They have better promos, big labels and reviews that make them demigods. I don't have to do this, I still belong to the generation of fans who have to believe in music, they have to feel that his favorites would tear him to pieces. ARTILLERY can do all this. In addition, they add a lot of interesting melodies (I hear slight stylistic similarities in them as in ONSLAUGHT, METAL CHURCH), raw rhythms and Michael's voice, which I have really enjoyed in recent years. Both his color and the way he works with it. It's actually amazing that such a legend can still surprise, capture and kick the asses of everyone around. This is high octane thrash metal of the highest quality. With its own, original face, elegance, perspective (and cutting sound and production). I admit that I don't know too many such maniacs nowadays. I can think of a parallel with FLOTSAM AND JETSAM. The album "X" is proof that even after more than forty years you can dance on the edge. I don't have to tell anything to the fans, he knows his thing for a long time. And do you know what's the best thing about it? That even today there is music that is very pleasant to be faithful, to worship, to enjoy it. I'm already looking forward to walking down the empty street again in the morning. The law on conservation of energy works. Thrash metal that will tear you to pieces!



about ARTILLERY on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01 The Devil's Symphony 4:32
02 In Thrash We Trust 4:09
03 Turn Up the Rage 4:10
04 Silver Cross 4:31
05 In Your Mind 3:38
06 The Ghost of Me 4:01
07 The Force of Indifference 4:02
08 Varg I Veum 3:52
09 Mors Ontologica 4:21
10 Eternal Nights 3:27
11 Beggars in Black Suits 5:02
12 The Last Journey (Bonus Track) 4:52
13 Trapped Under Ice(Bonus Track) 4:11

band:
Michael Stützer: Guitars
Morten Stützer: Guitars
Peter Thorslund: Bass
Josua Madsen: Drums
Michael Bastholm Dahl: Vocals



úterý 25. května 2021

Recenze/review - ULCER - Dead Souls Cathedral (2021)


ULCER - Dead Souls Cathedral
CD 2021, Defense Records

for english please scroll down

Už nějakou dobu jsem se lekal stínů. Vídával jsem v ranních ulicích podivné postavy v kápích. Vzduchem se vznášela hniloba. Tentokrát vystoupila z mlhy. Držela v ruce nůž a ve tvářích jí tancovaly červi. Tichý, jedovatý smích. Kostnatá ruka, která mě zvala na výlet bez konce. Nejde nepodlehnout, láká mě na opravdový prašivý death metal. Jdeme po dlouhých schodech dolů, do podzemí. Bloudíme záhrobím, až konečně nalezneme rezavé dveře s nápisem ULCER.

Posloucháme jejich novou desku "Dead Souls Cathedral" a já vím, že jsem tu správně. Riffy jsou ostré, temné, Smrt i Satan se usmívají. Pálí mě vnitřnosti, skladby mi pronikají až do morku kostí. Poláci hrají přesně ten druh smrtícího kovu, kterým vás již při při prvních tónech doslova přikovají na zeď. Novinka má hodně podmanivou, morbidní a surovou atmosféru.


"Dead Souls Cathedral" je deskou, která je postavena na pevných švédských (DISMEMBER, ENTRAILS, NIHILIST, ENTOMBED, INTERMENT) a amerických (MORBID ANGEL, INCANTATION) základech. Poláci navíc přidávají velkou spoustu svých nápadů, zajímavých pasáží a zkažené krve. Nahrávka je určena pro všechny, kteří dávno nevěří v padlé modly, pro všechny prokleté i fanoušky starého poctivého death metalu. Mrazivé melodie, syrová atmosféra zdánlivě opuštěných katakomb. Takoví jsou letos ULCER. Připomínají démony temnoty, kteří povstali, aby jako jezdci apokalypsy zničili náš svět svojí hudbou. Po formální stránce se můžete spolehnout na skvělý drtivý zvuk a tajemný obal (autor Arkadiusz Szymanek), který musím mít na tričku. Máme tady co do činění nejen se skvěle odvedeným řemeslem, ale i s muzikou, která tepe, žhne, pálí a ničí všechno kolem. Ze stínů vystupují další postavy. Vaše nejhorší noční můry, která oživly, aby vás mohly navěky uvrhnou do hlubin. "Dead Souls Cathedral" je hodně jedovatým koktejlem, umíchaným z těch nejkvalitnějších surovin. Album se zrodilo v pekelném ohni a sežehne vás černým plamenem. Splňuje všechny mé požadavky na reálný death metal. Songy mají sílu, drive, velké množství energie. Zároveň se nezapomnělo ani na ďábelský výraz a studené melodie. Nahrubo nasekaná tma! Démonický death metal!


Asphyx says:

I've been dreaded by shadows for some time. I saw strange hooded figures in the morning streets. Rot hovered in the air. This time she came out of the fog. She held a knife in her hand and worms danced in her cheeks. Quiet, poisonous laughter. A bony hand that invited me on an endless trip. I can't fail to succumb, I'm attracted to real dusty death metal. We go down the long stairs, underground. We wander through the grave until we finally find a rusty door with the inscription ULCER.

We're listening to their new album "Dead Souls Cathedral" and I know I'm right here. The riffs are sharp, dark, Death and Satan are smiling. My insides burn, my songs penetrate to the bone. The Poles play exactly the kind of death metal that literally nails you to the wall during the first tones. The novelty has a very captivating, morbid and raw atmosphere.



"Dead Souls Cathedral" is a plaque that is built on solid Swedish (DISMEMBER, ENTRAILS, NIHILIST, ENTOMBED, INTERMENT) and American (MORBID ANGEL, INCANTATION) foundations. In addition, Poles add a lot of their ideas, interesting passages and spoiled blood. The recording is intended for everyone who has not believed in fallen idols for a long time, for all the cursed and fans of old honest death metal. Freezing melodies, raw atmosphere of seemingly abandoned catacombs. Such are ULCER this year. They are reminiscent of the demons of darkness who rose to destroy our world with their music as apocalypse riders. Formally, you can count on a great crushing sound and a mysterious cover (author Arkadiusz Szymanek), which I must have on my T-shirt. We are dealing here not only with a well-done craft, but also with music that beats, burns, burns and destroys everything around. Other figures emerge from the shadows. Your worst nightmares, which have come to life so that they can throw you into the depths forever. "Dead Souls Cathedral" is a very poisonous cocktail, mixed with the highest quality ingredients. The album was born in hellfire and will burn you with a black flame. It meets all my requirements for real death metal. Songs have power, drive, a lot of energy. At the same time, the devilish expression and cold melodies were not forgotten. Roughly chopped darkness! Demonic death metal!


about ULCER on DEADLY STORM ZINE:

Tracklist:
01. Those Black Gods
02. Not The One
03. Cold Darkness
04. Eternal Night
05. Off We Go
06. Die With Us
07. Disintegration
08. Dead Souls Cathedral
09. Into The Chasm

band:

TWITTER