DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 12. listopadu 2021

Recenze/review - OPHIS - Spew Forth Odium (2021)


OPHIS - Spew Forth Odium
CD 2021, F.D.A. Records

for english please scroll down

Rozhrneš listí a lekneš se. Je sychravo a její oči jsou prázdné. Setkání se smrtí bývá vždy těžké a bolestivé. Neznal si ji, ani nevíš, kdo by to mohl udělat. Přesto se díváš do kraje a slyšíš její šepot. Naříká nad svým osudem, pláče a bojí se. I když je už dávno na druhé straně. Posloucháš novou desku německých doom metalistů OPHIS a náš přechod na onen svět je tím pádem méně bolestivý.

Kapelu sleduji od jejich počátků. Jejich alba jsou pro mě vždy soukromou záležitostí. Pokaždé se zavřu do pokoje a čtu si nějakou dobrou knihu. Temnota, chlad, beznaděj a nekonečný smutek. Někdy na člověka padne splín a musí zklidnit svoji mysl. Odejít do země stínů, s dívkou, jejíž pohled je dávno mrtvý. 


Poslouchám dál a říkám si, jak se kapele zase povedlo znázornit nihilistické nálady podzimních dní. Umět hrát doom metal je svým způsobem dar. Musíte jej mít v sobě, v krvi. Příliš nevěřím, že se dá naučit. Na výrazu hodně záleží a OPHIS jsou neskutečným způsobem uvěřitelní, silní, tajemní, magičtí, záhadní. Pokud máte rádi tvorbu skupin jako MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, ASPHYX, MOURNING BELOVETH, ATARAXIA, ANHEDONIST, THORR´S HAMMER, mohla by se vám líbit i deska "Spew Forth Odium". Němci hrají doom metal klasického střihu, bez zbytečností. Sází na silné melodie, na motivy, které vás opravdu zavedou na podzimní hřbitov. Nekonečná mlha, vzduchem zní ostrý riff. Líbí se mi zvuk nahrávky, obdivuji obal. Ano, opět se jedná o dílo, které mě zasáhlo přímo do srdce. Usadilo se v mé hlavě, ve vnitřnostech. Jako nějaká stará choroba, která tlela v opuštěných kobkách. Někdy je mi smutno a vlastně ani nevím proč. Možná proto, že svět kolem mě je až moc rychlý a nehodím se do něj. Jsem starý pes, který se čím dál tím raději zavírá do pokoje s dobrou knihou a hudbou, která má v sobě vnitřní sílu. Jako bych se díval na převalující se řeku Styx. Platím za převoz svojí duší. Krása smutku, krása nicoty, krása samoty. Dokonalá death doom metalová definice utrpení!


Asphyx says:

You will scatter the leaves and be frightened. She is dry and her eyes are empty. Meeting death is always difficult and painful. You didn't know her, and you don't know who could do it. Yet you look at the region and hear its whispers. He moans over his fate, cries and fears. Although it's been a long time on the other side. You are listening to a new record by German doom metalists OPHIS and our transition to the other world is therefore less painful.

I've been following the band since their beginnings. Their albums are always a private matter for me. I always lock myself in a room and read a good book. Darkness, coldness, hopelessness and endless sadness. Sometimes a spleen falls on a person and he has to calm his mind. Go to the land of shadows, with a girl whose gaze is long dead.


I continue to listen and wonder how the band managed to portray the nihilistic moods of the autumn days again. Being able to play doom metal is a gift in a way. You must have it in you, in your blood. I don't really believe it can be learned. Expression matters a lot, and OPHIS are incredibly believable, powerful, mysterious, magical, mysterious. If you like creating bands like MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, ASPHYX, MOURNING BELOVETH, ATARAXIA, ANHEDONIST, THORR´S HAMMER, you might also like the album "Spew Forth Odium". The Germans play doom metal with a classic style, without unnecessary. He relies on strong melodies, on motifs that will really take you to the autumn cemetery. Endless fog, a sharp riff sounding through the air. I like the sound of the recording, I admire the cover. Yes, again, it is a work that struck me right in the heart. It has settled in my head, in my entrails. Like an old disease that wandered in abandoned dungeons. Sometimes I'm sad and I don't even know why. Maybe because the world around me is too fast and I don't fit into it. I am an old dog who prefers to close himself in a room with a good book and music that has inner strength in it. It's like looking at the rolling Styx River. I pay for the transport of my soul. The beauty of sadness, the beauty of nothingness, the beauty of loneliness. The perfect death doom metal definition of suffering!




Tracklist:
01. Default Empty
02. Of Stygian Descent
03. Conflagration Eternal
04. Temple Of Scourges
05. The Perennial Wound
06. The Stagnant Room



KNIŽNÍ TIPY - Kmen Andromeda - Michael Crichton (1969)


Kmen Andromeda - Michael Crichton
2008 (1969), Baronet

Vždycky se mi líbily představy starých sci-fi autorů o budoucnosti. Bylo mi sedmnáct a rád jsem snil. Ostatně, to mi stále zůstalo. Michaela Crichtona jsem objevil, jak jinak, v časopise Karavana, kde byla ukázka z jedné jeho povídky. Ihned jsem si zapsal jeho jméno do školního sešitu, abych po škole běžel do knihovny. Kmen Andromeda byl první knihou, kterou jsem četl. Bude pravděpodobně nejznámější (tedy kromě Jurského parku, ale to je trošku jiný styl). Přelouskal jsem ale jako vždy všechno, co se dalo sehnat. A nikdy jsem nebyl zklamán. 

Michael Crichton byl velmi vzdělaný muž. Studoval medicínu a antropologii. A tyhle dva obory velmi dobře zužitkoval i ve svých dílech. Jinak pracoval jako scénárista a producent. To je ale jiná kapitola. Já mám rád hlavně jeho knížky. Vždyť představa, že se několik vědců zavře do laboratoře, aby řešili vědeckou krizi, je úžasná. Ano, i dnes je tohle téma velmi aktuální. V knize sice epidemii způsobil mimozemský organismus, ale neříká vám to něco? Představa ne zase tolik nereálná, co říkáte? Koneckonců, jedna z fejkových teorií o coronaviru zmiňuje i mimozemské civilizace. Může se nám to zdát jakkoliv šílené, ale je zde pořád pověstné, co kdyby přeci jen na tom nebylo zrnko pravdy? 

Netuším, kolik čtenářů pochopí vše, o čem autor píše. Pro některé pasáže je opravdu dobré mít alespoň nějakou představu o medicíně. To ale nic nemění na tom, že na mě příběh funguje i po více než šedesáti letech. Jasně, naše počítače už nefungují na děrné štítky, ale jinak je kniha až děsivě aktuální. Navíc se opravdu velmi dobře čte. Je napínavá, poučná takovým tím nevtíravým způsobem. Jako malé nás strašili jadernými zbraněmi, ale možná je to právě neschopnost se dohodnout a dodržovat pravidla, která nás nakonec zahubí. Protože podobné situace jako v Kmenu Andromeda zažíváme právě teď. Místo spadlého satelitu s nepřívětivým organismem sice někteří z nás žerou netopýry, ale to nic nemění na tom, že paralela se sama nabízí.

Skafandry, testování, boj s lidskou hloupostí. Trošku smutné je, že jsou tu (hloupí) pořád s námi. Možná je to tím, že lidé málo čtou a pak věří kde jaké blbosti. Nebo nás je zkrátka moc a matka příroda je naštvaná. Kdo ví? Mě baví si pokládat podobné otázky. Stejně jako v téhle knížce, která byla jedním z mých velmi příjemných průvodců během dospívání. Ani po letech neztratila svoji sílu. I tentokrát jsem přečetl skoro na jeden zátah. Nerad moralizuji, ale tentokrát si nemůžu odpustit - Z Kmene Andromeda si vezměme ponaučení. Přestaňme si konečně hrát na Boha. Fakt se to nevyplácí. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Pokora přátelé, ta nám chybí poslední roky asi nejvíce. Mějte se krásně a čtěte! Děkuji moc za pozornost.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jedna z nejslavnějších knih Michaela Crichtona je detailně promyšlenou vizí kosmické nákazy šířící se na Zemi. Popisuje pět dnů největší americké vědecké krize. Tak jak bývá při řešení krizí obvyklé, je chování jejich účastníků směsí předvídavosti a zatmění mysli - krize jsou dobou pro skvělé i naprosto nesmyslné nápady. * Čtyři vědci vybraní pro své vědecké úspěchy jsou v úplném utajení povoláni do laboratoří ukrytých pod nevadskou pouští. A zde, obklopeni nejmodernější technikou a odříznuti od světa, bojují s celosvětovou epidemií působenou neznámým mikroorganizmem, který zabil, kromě dvou, všechny obyvatele jednoho městečka v Arizoně, kam dopadl kontaminovaný satelit, sbírající kosmické vzorky. Krok za krokem odhalují tajemství kmene Andromeda. Avšak jejich protivník unikne ze svého vězení v laboratoři a závod o čas se ještě zrychluje. * Autorovo vypravěčské umění, smysl pro detail a vědecké znalosti vytvářejí reálný svět současného výzkumu, a také nezapomenutelný čtenářský zážitek.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 11. listopadu 2021

Recenze/review - SIJJIN - Sumerian Promises (2021)


SIJJIN - Sumerian Promises
CD 2021, Sepulchral Voice Records

for english please scroll down

Pohřeb do zmrzlé země bývá vždycky velmi těžký. Většinou dělám svoji práci v noci, když vylézají z děr přízraky. Je vcelku jedno, z jaké jsem země a v jakého boha věřil mrtvý. Ve smrti jsme si všichni rovni. Otevřu ještě rakev, přesvědčím se, zda je tělo uvnitř. Má černou, shnilou tvář. Atmosféra na hřbitově je těžká, černá a krvavá. Prokletí by mohli vyprávět. Stejně jako baskicko-německá kapela SIJJIN, která přichází letos se svým prvním dlouhohrajícím albem.

Je po okraj narvané tmou, špínou, ostrými riffy, zkaženou krví a spoustou morbidních nápadů. Černý, archaický death metal, thrash a spousta nálad, ne nepodobných těm, které se převalují jako mlha na ranním hřbitově. Pánové hrají přesně tak, jak to mám rád. Ostře, syrově, bez kompromisů a nezapomínají na chladné melodie.


Není žádným tajemstvím, že členem SIJJIN je Malte Gericke z NECROS CHRISTOS. V tvorbě nové kapely tak můžeme vystopovat jak vlivy jeho původní skupiny, tak i třeba takových MORBID ANGEL. Skladby jsou opravdu velmi dobře napsány. Mají v sobě drive, sílu, obrovské množství energie. Jedná se přesně o ten druh smrtícího kovu, který se mi časem usadil hluboko v hlavě a začal jako nějaký prudký jed kolovat v žilách. Přispívá k tomu i studený, masivní zvuk, odkazující až někam do starých katakomb. Velmi zajímavé jsou i texty, pojednávající o starověké mytologii. Připadám si jako v podzemním chrámu, kam mě zavedly přízraky z nočního pohřbu. Nahlížím do jednotlivých kobek. Rozkládají se v nich pochovaní předkové Sumerů. Na pergamenech jsou pro mě nečitelným písmem napsány modlitby pro vyvolávání temných sil. Nahrávka se stala po delším poslechu spíše rituálem, magickou a pochmurnou mantrou, než jen obyčejnou deskou. Stále, i po více než třiceti letech setkávání s pravou, prašivou smrtí, rád a s chutí objevuji právě podobné kapely jako jsou SIJJIN. Připadá mi, že znovu pohřbívám do zmrzlé země. Jen už teď přesně vím co a jak. Album "Sumerian Promises" mě totiž přeneslo na onen svět a svázalo mě do pevných pavučin věčnosti. Chladné, temné death thrash metalové album, které cituje z Knihy mrtvých!

Asphyx says:

Burial in frozen land is always very difficult. I usually do my job at night when ghosts come out of the holes. It doesn't matter what country I am from or what god the dead believed in. We are all equal in death. I'll open the casket again, make sure the body is inside. He has a black, rotten face. The atmosphere in the cemetery is heavy, black and bloody. They could tell the curse. Like the Basque-German band SIJJIN, which is coming out this year with their first full-length album.

It's rimmed with darkness, dirt, sharp riffs, rotten blood, and lots of morbid ideas. Black, archaic death metal, thrash and lots of moods, not unlike those that roll like fog in the morning cemetery. Gentlemen play exactly the way I like it. Sharp, raw, without compromise and do not forget the cool melodies.


It is no secret that Malte Gericke from NECROS CHRISTOS is a member of SIJJIN. In creating a new band, we can trace both the influences of his original group and such MORBID ANGEL. The songs are really sleepy. They have drive, strength, a huge amount of energy. This is exactly the kind of deadly metal that has settled deep in my head over time and began to circulate in my veins like a poison. The cold, massive sound, referring to somewhere in the old catacombs, also contributes to this. Texts dealing with ancient mythology are also very interesting. I feel like I'm in an underground temple, where ghosts from a night funeral led me. I look at the individual cells. The buried ancestors of the Sumerians are located in them. On parchments, prayers for evoking dark forces are written in illegible writing. After listening for a long time, the recording became more of a ritual, a magical and gloomy mantra than just an ordinary record. Still, even after more than thirty years of encountering a real, dusty death, I like to discover bands like SIJJIN like and happy. It seems to me that I am burying me in the frozen ground again. I just know exactly what and how. The album "Sumerian Promises" took me to the other world and bound me to the solid webs of eternity. A cool, dark death thrash metal album that quotes from the Book of the Dead!


TRACKLIST
1. Daemon Blessex
2. Dagger Of A Thousand Deaths
3. Those Who Wait To Enter
4. Sumerian Promises
5. Angel Of The Eastern Gate
6. Hunting The Lizard
7. Unchain The Ghost
8. Darkness On Saqqara
9. White Mantras Bleed From Black Magic
10. Outer Chambers Of Entity
11. Condemned By Primal Contact

LINE-UP
Malte Gericke - Vocals & Bass
Ekaitz Garmendia - Guitar
Iván Hernández - Drums



středa 10. listopadu 2021

Recenze/review - GRAND CADAVER - Into the Maw of Death (2021)


GRAND CADAVER - Into the Maw of Death
CD 2021, Majestic Mountain Records

for english please scroll down

Popraskaly mi všechny zuby v puse. Rozpadly se v prach. Vlasy už dávno nemám, vytrhal jsem si je děsem, když jsem pomalu umíral. Hnít zaživa působí velkou bolest a jedinou útěchou mi byla víra v pravý death metal. Způsobů, kterými se stanete zombie, je mnoho, ale tenhle jsem si opravdu užíval. K mé proměně hráli švédští GRAND CADAVER. Ostrý, chladný a nekompromisní smrtící kov ze starých katakomb.

Zvuk drtí mé kosti, obal je branou do pekla. Kapela je složená ze samých zkušených muzikantů, kteří přesně vědí co a jak chtějí hrát. Ryzí, opravdový švédský death metal se spoustou ledových melodií. Přidávám hlasitost a začínám mít strach, že budu pohřben zaživa. 

 

Mikael Stanne z Dark Tranquillity má skvělý, jedovatý vokál. Celé desce dominuje a povyšuje ji o další úroveň výše. Nezaostávají ale ani ostatní. Stylově se kapela pohybuje mezi stockholmskou a gothenburgskou školou. Zazní odkazy na ENTOMBED, DISMEMBER, GRAVE, ENTRAILS, GOREFEST. A pak je tu temnota a neskutečný chlad, známý snad jen ze starých piteven. Navíc je z alba na sto kilometrů cítit, že bylo nahráno z radosti, s nadšením pro poslední věci člověka. Stačí pár setkání a garantuji vám, že o půlnoci vyrazíte na místní hřbitov vykopat tu nejstarší rakev, kterou naleznete. Jsou v ní uloženy vzpomínky, zkušenosti, pradávná touha ničit hudbou. Stejně jako v tvorbě GRAND CADAVER. "Into the Maw of Death" je albem, které mě stále a znovu dostává do stavu, kdy jej chci přehrávat stále dokola, pořád a znovu. Potřebuji svoji pravidelnou dávku prašiviny, plísně a rozkládajících se tkání. Venku prší a je mlha. Beru do ruky lopatu a čekám, až se setmí. Kopu si vlastní hrob. Už to nebude dlouho trvat a dojde k proměně. Toužím po syrovém mase. Já si tuhle nahrávku neskutečně užívám. Cítím, vnímám, že je mojí součástí, že mi koluje v žilách. Je jako nějaká stará choroba z devadesátých let minulého století, která byla zakopána hluboko pod zemí. Letos byla exhumována a vy si tak můžete vychutnat hudbu, u které opravdu praskají kosti tlakem. Hrobka byla otevřena a smrdí pravým prašivým death metalem! Skvělý zásek!


Asphyx says:

All the teeth in my mouth cracked. They crumbled to dust. I don't have hair for a long time, I ripped it out with terror when I was slowly dying. Rotting alive causes great pain and my only consolation was my belief in real death metal. There are many ways to become a zombie, but I really enjoyed this one. Swedish GRAND CADAVER played for my transformation. Sharp, cold and uncompromising deadly metal from old catacombs.

The sound crushes my bones, the cover is the gate to hell. The band is composed of experienced musicians themselves, who know exactly what and how they want to play. Pure, real Swedish death metal with lots of ice melodies. I turn up the volume and I'm starting to worry I'll be buried alive.


Mikael Stanne from Dark Tranquility has great, poisonous vocals. It dominates the whole board and elevates it to another level. But neither do the others. The band stylistically moves between Stockholm and Gothenburg schools. Links to ENTOMBED, DISMEMBER, GRAVE, ENTRAILS, GOREFEST will be played. And then there is the darkness and the incredible cold, known perhaps only from the old autopsies. In addition, the album can be felt for a hundred kilometres, that it was recorded with joy, with a passion for the last things of man. Just a few meetings and I guarantee you that at midnight you will go to the local cemetery to dig out the oldest coffin you will find. It stores memories, experiences, an ancient desire to destroy music. As in the creation of GRAND CADAVER. "Into the Maw of Death" is an album that keeps me in a state where I want to play it over and over, over and over again. I need my regular dose of dust, mold and decaying tissues. It's raining outside and it's foggy. I pick up the shovel and wait for it to get dark. He kicks his own grave. It won't take long and there will be a change. I crave raw meat. I'm really enjoying this recording. I feel, I feel that it is a part of me, that it is circulating in my veins. It's like an old disease from the 1990s that was buried deep underground. It was exhumed this year, so you can enjoy music where your bones are really cracking with pressure. The tomb has been opened and it stinks of real dusty death metal! Great jam!


about GRAND CADAVER on DEADLY STORM ZINE:


Tracklist:
01. Disanimated
02. Soul Infestation
03. World Mausoleum
04. Grim Eternal
05. Reign Through Fire
06. Into The Maw Of Death
07. Empire Of Lies
08. Malevolent Fate
09. Manifest Insanity
10. Cold Dead Light

Grand Cadaver is:
Stefan Lagergren: Guitar (The Grifted/ex. Treblinka/Expulsion)
Alex Stjernfeldt: Guitar (Novarupta/Let Them Hang)
Daniel Liljekvist: Drums (Disrupted/ex. Katatonia)
Mikael Stanne: Vocals (Dark Tranquillity)
Christian Jansson: Bass (Pagandom)

úterý 9. listopadu 2021

Recenze/review - PHARMACIST - Carnal Pollution (2021)


PHARMACIST - Carnal Pollution
EP 2021, Black Hole Productions

for english please scroll down

Zpočátku to vypadalo jako nevinná hra. Jenže znáte to, příležitost dělá zloděje. Chladná pitevna, mrtvá těla v různém stádiu rozkladu. Učíme se pitvat, ale nestačí nám to. Posloucháme totiž death grind core muziku a k té patří naložené orgány ve formaldehydu jako k mrtvému zimník. Dlouhá nemocniční chodba, mám pocit, že ještě trošku žije. Nevadí, alespoň bude dnes větší zábava. Chromová ocel, skalpel ostrý jako slova hlavního operátora, mučitele.

Dějí se na světě hnusné věci. Většinou nad nimi přivíráme víčka, ale když vám je někdo odřízne a postaví vás před krutou realitu, tak nemáte jinou možnost, než poslouchat. Japonsko. Kapela s příznačným názvem PHARMACIST. Nic nového v márnici, ale zase na druhou stranu, dnes už stejně nic jiného nevymyslíte. Záleží jen na vzorech, které následujete. V hudbě to platí stonásobně. Je vám doufám jasné, že na patologii také. 


Zazní tu odkazy na staré dobré CARCASS, české PATHOLOGIST, GENERAL SURGERY, DEAD, EXHUMED, REGURGITATE. Zvuk je v nejlepším pořádku, obal stylový a na to, že kapela hraje jen pár let, je nové EP exkluzivním výletem do zvráceného světa šílených patologů. Trošku vtipné je, že mě novinka baví poslouchat víc, než některé desky zmíněných vzorů. Tady zkrátka cáká krev na všechny strany, těla se vzpínají v divoké křeči. Možná to bude mým věkem nebo čím dál tím menší chutí sledovat různá progresivní uskupení, která jsou nudná jako obyčejná smrt ve spánku. Od hudby chci něco jiného. Tlak, energii, temnotu a chlad. Tohle přeci k death metalu, gore i grindu patří odnepaměti. PHARMACIST umí říznout tou správnou stranou nože a to přímo do živé tkáně. Viděl jsem za svůj život spoustu zlého a pořád si myslím, že je lepší, když se o špatných věcech hraje a zpívá, než když se provádějí doopravdy. Také je nespornou pravdou, že je na ně potřeba pořád upozorňovat. "Carnal Pollution" je velmi zdařilou stylovkou, kterou budou milovníci žánru milovat a ostatní nenávidět. A tak je to správně, tak to má být. Nechutná, mokvající, veřejná death grind core pitva, která se opravdu povedla. Pacient zemřel!



Asphyx says:

It's a chainsaw massacre, and the feelings of the new record can only be compared to perhaps the most disgusting horror movies. Sharp riffs slashing you into small pieces of totally useless meat, unmistakable vocal, and the wild rage of the drums. After each next listening, the album gets more intense. Massacre!

At a time when serial killers can become celebrities, PHARMACIST is no longer shocking by their music; it would be a mistake to talk only about the excellent craft. For me personally, the most important is pressure, energy, excellent sound, classic cover art. Then also a strange dark spark, thanks to which the band can still ignite a black fire. It is quite possible that even in your city a lot of nasty things are happening after becoming dark. Unfortunately, we will not change them, but in order to not completely go crazy from today's world, it is necessary to flush the brain with honest music. "Carnal Pollution" serves excellent for this purpose. A dirty death grind that kicks asses to everyone who upsets you during the day. Once, I cut deep into the flesh, and the wound became inflamed, disinfection did not help, nothing helped. If I had this new record back then, it would cut out spoiled meat without an anesthetic. Here, the album is playing for all those who have not forgotten to perform an autopsy, the band comes back and inspires with their own records and does it great again! "Carnal Pollution" is like a collision with a truck full of bones and rotting flesh! A disgusting, soaking, public death grind core autopsy that really worked. The patient died!


for fans: CARCASS, PATHOLOGIST, GENERAL SURGERY, DEAD, EXHUMED, REGURGITATE


Tracklist:
01. Disintegration
02. Carnal Pollution
03. Obsequial Orchestration
04. Oral Consuming

band:
Pharmacist – guitar, bass, vocals
Therapeutist – drums
Guest solo guitar - Andrew Lee

A few questions - interview with death grindcore metal band PHARMACIST from Japan.


A few questions - interview with death grindcore metal band PHARMACIST from Japan.

Answered Stefan, thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hello! Pharmacist was started in the beginning of 2020. The idea of the name was there a bit earlier, but there was some time spent on which direction should the genre be taken. In the end it kind of aligned naturally as the music creation started, there was no limitation set up, and as much as it was interesting and exciting to make, I decided to proceed.

Of course with some obvious references from our music and artwork, the main genre is death metal and goregrind, altough for me personally it is more death metal, as goregrind has evolved in more extreme ways nowadays, and that is absolutely fine.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Most of recording are taking place in VoidLab studio in Tokyo, and this time it was no exception. Instruments and vocals are mostly recorded there, and mixing / mastering is also at same place on-site. Usually it is me and Inari R. at the mixing board, searching for the right decisions toward the idea.

We have known each other for quite a while and worked on many other projects together, so each time it is a pleasure and fun time to work again.

It is sort of "Disney trip" for me every time, since I enjoy the process and working with nice and professional people only makes it more easy.

Each time, we try different things, different approaches and HW/SF. Once the initial idea is achieved and release is out, it is not so interesting to spend tons of time again on repeating the same thing, basically charging people again for the same thing with different artwork.

So every time we are looking if something new can be done. There is no chasing the ideal vision, as long as it fits the character of music.

For latest two release ("Feeling Young" - split with Fluids, and "Carnal Pollution") we made the production more clear and precise, more surgical, as there are more thrashy riffs and less pitch shifted vocals. It worked out well, but I wouldn't say that using same formula for next release is something exciting now. Let's see!


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

We released all the formats besides vinyl at the moment. Which is on horizon but taking a bit of time.

Mostly we work with not huge but dedicated places, so numbers are limited to some degree, however we are making repress if needed most of times.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I write most of all stuff including lyrics. For me lyrics are nice addition, but we do not print them anywhere yet.

Idea comes from the music - what is the scenery, what is the vibe. More than lyrical gore content, for me it's more helping to keep vocal lines more diverse, both with rhythm and pronounciation.

Mainly the theme is related to medicine, anatomy, forensic medicine, pharmacy.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Bryan Brady made the logo and I think still he did absolutely great job! For most of artwork, Adam Medford from Strange Creature Collages did all the fantastic work, also Fernando from Black Hole Prods and Adrian from Grotesque Records. I am happy with all the works, even though we do not have constant dedicated one person, all related people did their best and it looks good still.

We try to maintain social media pages to update people on news, but usually it is more like a weekly update, with some exceptions.

I do not use it often personally, and I don't know about details on how to use, say, instagram, story sharing, video upload etc.

But this is a great way to stay connect and update any news.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Black Hole Prods did the main release for "Carnal Pollution". We had conversation started from last year to cooperate on some release in future, and once I had more window to prepare the material, we started preparations. I've got all the help and assistance I needed, also Fernando did amazing job for preparing artwork and layout designs. This time it was full booklet pages print!


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

There are plenty great bands in most of the genres which I am listening to on occassion, all of the are interesting in their own unique way or just has more personal connection to me.

It could be Vio-lence, Horrendous, Possessed or Lymphatic Phlegm, or, say, Ornette Coleman, depending on the day, each could inspire in their own way.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No, most of times if labels are interested they contact, if the word of mouth reaches them and they like the music and are interested.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Just keep making music is enough great plan for me. Considering live gigs is also an option, but it is rather more unreleastic in current circumstances.

Also maybe make a music video? Video for a themed album for about 50 minutes? Increase more donation activities, maybe have some more great guest talents, or write small soundtrack for some horror movie? Let's see!

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Email directly or email from bandcamp is the best way! Of course facebook or instagram is also working, but I cannot check it as often as I wish, and some messages are getting in "spam" queue etc.

You can find below links for what is more suitable to you:

pondělí 8. listopadu 2021

Recenze/review - APPARITION - Feel (2021)


APPARITION - Feel
CD 2021, Profound Lore Records

for english please scroll down

Špinavá řeka, pach rozkládajících se těl. Napuchlé tváře žalují. Nasáváš vůni tlejícího masa a přemýšlíš, kolik podob může mít smrt. Tentokrát si říká APPARATION a přichází k nám z Kalifornie. Představte si nekonečné močály zahalené do těžké mlhy. Hromady vybělených kostí. Pochmurnou náladu a těžký, masivní death metal.

Jedná se o kapelu, která zatím vydala pouze EP "Granular Transformation" v roce 2020 (odkaz na recenzi dole pod článkem). I u letošní novinky mám pocit, že podobný shnilý a prašivý death metal je přesně tím druhem hudby, o které chci psát a podporovat ji. Má v sobě totiž vše. Špínu, hnilobu, tlak, chlad, energii a samozřejmě smrt, nekonečnou smrt.


Mám rád staré kobky, líbí se mi zápach rozkladu živých tkání. Přesně takový je i death metal od APPARITION. Mokvající, zběsilý a nekonečně temný. Stylově lze přirovnat k tomu, co hráli a hrají kapely jako INCANTATION, AUTOPSY, DISMA, CRUCIAMENTUM, FUNEBRARUM, FATHER BEFOULED, VASTUM, DECREPISY, OSSUARIUM, MORGUE, MASTER, případně OBITUARY a DEATH. Netřeba ale stále přirovnávat, album s klidem obstojí samo o sobě. Je to stará škola se vším, co k tomu patří, ale je znát, že nad skladbami pánové přemýšleli. Rozhodně se nejedná jen tak o nějakou obyčejnou kopii. Je ale prostým faktem, že mnohým současným fanouškům nebude po chuti. Vše je totiž opravdu prašivé, uvěřitelné. Znovu mě napadá přirovnání k tepajícímu vředu. Tělo poseté boláky, nekonečná bolest. Ostrý nůž, který vám s chutí zabodnou do těla. Pohřeb je zbytečný, pohodí vás právě do močálů. Jste jen dalším kusem masa v řadě. Zrnkem ve vesmíru. Možná právě proto se mi "Feel" opravdu líbí. Od zvuku až po obal, ale hlavně jednotlivé motivy. Možná už jsem starý a nové věci mě nudí, možná už dávno nedržím krok s dobou. Vlastně ani nechci. Je mi zkrátka o hodně lépe ve společnosti kapel jako jsou APPARITION, než v současné umělé a sterilní realitě. Hroby se otvírají, rakve praskají! Temný rituál smrti!


Asphyx says:

I feel like litres of stinky blood are coming up from my speakers. These American maniacs APPARITION were inspired by ancient times when the deadly metal was still dusty, dark, ugly and evil, gurling, smelled of sulphur and rusty as a knife blade after a murder.

"Feel" is exactly the death metal kind (inspired by INCANTATION, AUTOPSY, DISMA, CRUCIAMENTUM, FUNEBRARUM, FATHER BEFOULED, VASTUM, DECREPISY, OSSUARIUM, MORGUE, MASTER, OBITUARY and DEATH) I like so much. Old practices, lots of bad moods, great devastating sound, a few pounds of morbid ideas and vocals which sounds like being form a fresh grave. APPARITION don´t take any chances, they open other dungeons in a way which does not let anyone in doubt - yes, this is the real death metal! Six songs, six nails in your coffin. Demons are waking up, frightened with their own acts they are dying yet again. Just like me with each and every song. Graves are opening, coffin lids are cracking, death bodies are smiling. I like music which makes me feel many emotions. "Feel" is a great pieces of rotten meat which is served on a tray of dusty bones, at least in my opinion. APPARITION managed to make their record full of dirt, pressure, darkness and coldness. The search of the carcass has immediately gained another dimension. Death is waiting for each of us and if you want to know what language does the death speak, just listen to this album! Graves open, coffins crack! A dark death ritual!







Tracklist:
01. Unequilibrium
02. Drowning In The Stream Of Consciousness
03. Nonlocality
04. Perpetually Altered
05. Entanglement
06. Feel

APPARITION on “Feel” are:
Andrew Morgan – Drums, Vocals
Miles McIntosh – Guitar, Bass
Jnut – Guitar

neděle 7. listopadu 2021

Recenze/review - VOMIT SPELL - Vomit Spell (2021)


VOMIT SPELL - Vomit Spell
CD 2021, F.D.A. Records

for english please scroll down

Obličej od krve, sepnuté ruce. Postava, klečící a prosící o milost. Ne, to není scéna z žádného akčního filmu, ale krutá realita. Pořád se umírá zbytečně kvůli slepé víře. Vypálené vesnice, děti bez matek, nářek a nekonečná bolest. Zlo plodí další zlo. Na opačném konci planety se tomu smějí, když vidí záběry ve vysokém rozlišení. Stejně jsme jako lidé divný druh. Na jednu stranu umíme neskutečně skvělé věci, na druhou podřízneme bez mrknutí oka bližního svého.

Někdy se mi ze všeho zvedá žaludek a raději utíkám pryč. Do svého království syrové a brutální muziky. Vyčistit si mozek, propláchnout jej death grindovou kyselinou. O německých VOMIT SPELL jsem psal již v roce 2019, když vydali své demo. Letos jsou znovu zpět a rozkopou vám obličeje svým novým albem.


Toulám se krajinou bez lidí. Apokalypsa není zase tak špatný nápad. Možná bychom potřebovali velký restart. Začít znovu. A hrát nám k tomu může deska "Vomit Spell". Syrová, ošklivá, surová a krvavá, jako temná zákoutí lidské mysli. Líbí se mi nasazení kapely, přístup, nadšení pro poslední věci člověka. Pánové na to jdou podobným způsobem jako REPULSION, TERRORIZER, NAPALM DEATH, NASUM. Tentokrát mi připadají údernější, temnější a chladnější. Jako bych se opravdu díval na les bez stromů, město bez lidí, řeky plné mrtvých ryb. Atmosféra celého alba je zcela pohlcující, radioaktivní. Samozřejmě, musíte mít tento styl rádi, vyznávat jej, uctívat. Songy by klidně mohly hrát jako soundtrack k záběrům z demonstrace plné nenávisti. První hozená zápalná láhev, výkřik do ticha. Jedni proti druhým, vše jde do extrému. Podobné chvění, napětí, černou jiskru cítím i z VOMIT SPELL. Žádné kompromisy, jenom okovaná bota, která vám stojí na prsou. Prach jsi a v prach se obrátíš. Poklekni a zařaď se do davu. Jinakost se neodpouští. Ještě, že tu máme podobná díla, pouštím si "Vomit Spell" stále dokola a konečně nalézám klid. Máte chuť na poctivý kus syrového masa? Narvěte si tohle album do hlavy pod tlakem. Death grindová mašina na zabíjení!


Asphyx says:

Face from blood, clasped hands. A figure kneeling and begging for mercy. No, this is not a scene from any action movie, but a harsh reality. He still dies unnecessarily because of blind faith. Burned villages, children without mothers, lamentation and endless pain. Evil begets another evil. At the other end of the planet, they laugh when they see high-resolution footage. Like humans, we are a strange species. On the one hand, we can do incredibly great things, on the other hand, we cut ourselves without blinking our neighbour’s eye.

Sometimes my stomach heats up and I prefer to run away. To his kingdom of raw and brutal music. Clear your brain, flush it with death grind acid. I wrote about the German VOMIT SPELL as early as 2019, when they released their demo. They are back this year and they will kick your face with their new album.


I roam the countryside without people. Apocalypse is not such a bad idea. Maybe we need a big restart. Start again. And the album "Vomit Spell" can play for us. Raw, ugly, raw and bloody, like the dark corners of the human mind. I like the band's commitment, approach, enthusiasm for the last things of man. Gentlemen do it in a similar way as REPULSION, TERRORIZER, NAPALM DEATH, NASUM. This time they seem more striking, darker and colder. Like I was really looking at a forest without trees, a city without people, a river full of dead fish. The atmosphere of the whole album is completely absorbing, radioactive. Of course, you have to love this style, profess it, worship it. The songs could easily be played as a soundtrack to footage from a hate-filled demonstration. The first thrown incendiary bottle, a cry into silence. One against the other, everything goes to extremes. I feel a similar vibration, tension, black spark from VOMIT SPELL. No compromises, just a chained shoe that stands on your chest. For dust you are and to dust you will return. Kneel down and join the crowd. Otherness is not forgiven. Also, we have similar works here, I keep playing "Vomit Spell" all the time and finally I find peace. Do you fancy an honest piece of raw meat? Put this album in your head under pressure. Death grind killing machine!



about VOMIT SPELL on DEADLY STORM ZINE:


Tracklist:
01. Carnage At The Morgue
02. Necrotronic
03. Contamination Void
04. Axiom Of Annihilation
05. Curbside Lacerations
06. Disincarnate
07. Death Junkie (Addicted To Murder)
08. Leah Sublime
09. Spiritual Enslavement
10. Anthropophagous Inhumation

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý dvacátý čtvrtý - Kolej, velryby a rum



Příběh tří stý dvacátý čtvrtý - Kolej, velryby a rum

Z baru na koleji jsem přišel docela brzy. Nějak mě to tam nebavilo. Připadalo mi, že se všichni děsně předvádějí. Každej jen machroval, co si koupil a pak taky, úspěchy, úspěchy. Seděl jsem a jen tak sledoval cvrkot. Ale pak se mi chtělo spát. Lehnul jsem si a přemýšlel, jestli mám vytáhnout starý Leo, co jsem si přivezl z Boleslavi. Byla tam jedna dívka, kterou bych docela rád potkal. Stýskalo se mi po Ester. Nechal jsem si o ní něco málo zdát, ale ještě než jsem si uspořádal svoje představy, usnul jsem. Přesně si pamatuji, jak jsme spolu byli někde na louce v Jizerkách. Bylo nám spolu krásně, ale trošku zima. Svítalo. Pomalinku, polehounku. A ona vrněla blahem. Slunce začalo najednou pálit, hrozně žhnout.

Bylo něco kolem půl třetí, když vrazil do pokoje. Nic neřekl, všude rozsvítil a pak padnul v maskáčích a kanadách do postele. Ihned chrápal. Kurva, co to je? Takhle se ruší sny? Šel jsem na záchod a na chodbě uviděl obrovskou krosnu, na boku ešus, karimatka. Co to zase je? To fakt nemůžu mít chvilku klid? Nejednou jsem nemohl usnout. A nějak jsem nevěděl, co dělat. Párkrát jsem na vetřelce promluvil, ale nic, spal jako dřevo. Začalo opravdu svítat. Bolela mě hlava. Ale trvalo ještě hodně dlouho, než jsem usnul. Pan debil. Jinak doktorant na elektrofakultě. Když si došel na záchod (ani si neumyl ruce), tak konečně promluvil. Patrik se jmenoval, můj nový spolubydlící. A hned vytáhl nějaký fotky. Mě se nezeptal na nic.

Na stůl položil obrovský lovecký nůž a začal hned vyprávět o tom, že tohle byla super akce. Že vymyslel, že se jako budou všichni převlékat za holky. Na fotkách byl on, nalíčený jako děvka a na klíně měl chlapce a dívky, taky zmalovaný. Bylo to celý divný a já mu rovnou řekl, že je debil. Sral mě už od svého příchodu. Nojo, ale on byl takovým tím splachovacím typem, co mu je jedno, co dělají ostatní okolo něj. Jede si svoje. Prý to byla jenom hra. Otevřel si plechovku májky a začal odříkávat nějaký trampský zásady. Poslal jsem ho do prdele. Odpověděl mi, že by mě za trest nechal každý den ráno věšet vlajku. Potkal jsem za svůj život spoustu lesních mužů. Většinou to byli týpci jako já, chtěli mít klid od lidí, proto mizeli do lesů. 

Tenhle byl ale jinej, fakt výjimečnej exemplář. Šel jsem do školy a celej den přemýšlel, co je to za smradlavýho magora. On se fakt nemyl, spal v kanadách. Byl slizkej, hnusnej, ošklivej. Ale asi uměl dobře počítat. Jeho záliba v mladých dívkách byla hodně na hraně. Každej normální chlap by se takhle nechoval. Měli jsme nějaký cvičení a já zase vypadal jako děsnej hlupák, protože jak jsem nespal, tak jsem nevěděl vůbec nic. Vymeteno. Říkám to Carlosovi, on se mi ale směje, aspoň tam nejsi konečně sám. Nevěděl, že to nejhorší mě ještě čeká. Šli jsme tradičně na pivko, řešili chvilku muziku, holky a tak a já se pak jak stín sunul ke koleji. Otevřu dveře a praští mě do nosu šílenej smrad. Patrik leží pod dekou, úplně zachumlanej. Koukají mu jenom kanady.

Nastává peklo. U hlavy má kazeťák a v něm dvě devadesátky. Vůbec se nehýbá, jenom když dohraje jedna strana, tak jako kobra vystřelí ruku a přehodí nacvičeným pohybem na další utrpení. Má nahráno dvakrát devadesát minut skřehotání a bědování velryb. Když mě uvidí, dá prst na pusu a že mám být jako opatrnej a ticho. Mám sto chutí chytit nůž od paštiky a bodnout ho do prdele. Vykopat ho ven. "Hele, poslouchej, teď vábí samička samce": zakřičí najednou a mě se udělá blbě. Má sice na nohou kanady, ale jinak je nahej jak zákon káže. Nejsem na podobný situace připravenej. Zvedne se mi kufr a zdrhnu na chodbu. Potkám tam nějakýho kluka, překotně mu všechno sdělím a on mi podá lahev rumu. Stanu se najednou hrozně zajímavým, protože takovýho exota už tady dlouho neviděli. Každýmu na potkání vyprávím, co je Patrik zač a vodím je k nám do pokoje, aby mi věřili. Holky piští, jak je to hnusný. Přemýšlím, jak jsem byl rád, že mám konečně kolej a teď tohle. Uff.

Velryby a vorvani, delfíni a kosatky. On u toho usíná, když není ve škole, tak mu jede kazeťák na plný koule. Snažím se mu vysvětlit, že bych se mohl taky někdy učit a nebo spát, ale jemu je to jedno. Padám na hubu, vyhrožuju mu, dokonce mu jednou dám pár facek. On se ale jen tak přiblble usmívá a buď mi chce ukazovat fotky, na kterých je v dámským oblečení nebo mluvit o podmořském životě. Nikoho takovýho jsem ještě v životě nepotkal. Magor. Přemýšlím, jak mohl vystudovat vysokou školu a jak stíhá dělat doktorantský studium. Nedá se to moc vydržet. Zase nespím. Motám se ve škole, v hospodách i o víkendu na brigádě. Je to totální peklo. Nejlíp se vyspím ve vlaku nebo autobuse. Takhle to dál nejde. Jdu si dokonce, i když děsně nerad, stěžovat na kolejní radu. Vyběhnou se mnou. Jezdí s ním na tramp. Kam jsem se to zase dostal? 

Začnu mu říkat, jak jsou velryby hnusný, jak bych je všechny vytáhl na břeh a nechal chcípnout. Já, kterej mám zvířata snad radši než lidi. Kdyby mě tenkrát někdo potkal, tak by si říkal, že jsem plnej nenávisti. Já opravdu nevěděl, co s tím. On pak odešel sám, jen tak v noci zase zmizel. Ale než se tak stalo, tak hnil pod peřinama, smrděl a taky smrkal. Do povlečení. To nevymyslíte. To musíte zažít. Zhubl jsem několik kilo, přemýšlel o tom, že se opravdu na všechno vybodnu, vrátím se domů a budu mít klid. V tenhle moment jsem byl asi nejblíž tomu, se na všechno vybodnout. Na celou Plzeň. Jenže osud tomu chtěl jinak. Zase jsem je potkal. Dvě prsatý blondýnky, co tančily dole v baru. Jen tak pro radost. Ten úsměv, ta postava, vydržel bych se na ní dívat do skonání světa. 

Vůbec si mě nevšímala nebo to nedávala vůbec najevo. Seděl jsem v rohu, chtěl jsem být neviditelný. Někdy jsem pospával, nahoře na pokoji se do toho opíraly velryby a kolejní knajpa byla mým častým útočištěm. Vlastně jsem celý den čekal, až přijde. A styděl se za ní jít. Třeba jen tak, nezávisle, jak jsem to vždycky dělal. Mít všechno na háku, být nad věcí, mluvit jako fracek, nejednou jsem takový nechtěl být. Ještě jsem nevěděl, že zrovna sleduji ženu svého života, ale tak nějak podvědomě jsem tušil, že bych s ní chtěl alespoň chvilku být. Myslel jsem na ní, když jsem byl v Boleslavi s Ester, když jsem spal se sluchátky na uších, když jsem koukal ve škole z okna. Nebyl jsem zamilovanej, to ještě ne, ale nemohl jsem tu krásnou holku, která absolutně neodpovídala typově mým předchozím dívkám, vyhnat z hlavy.

"Tady se zrovna potkaly kosatky s velrybama": řekne mi místo pozdravu Patrik. "Ať chcípnou": odpovím mu a sbalím si věci. Zítra je pátek a na školu házím bobek. Jedu na chalupu. Musím se vyspat. V bufáči na vlakáči jsem si koupil lahev rumu. Usnu ihned, jakmile se vlak rozjede. Jsem znovu na louce. V potoce jsou velryby. A má krásná nová neznámá. Vzbudím se až v Praze. V Boleslavi na mě čeká Ester. Najednou na kolej, velryby, ani rum nemyslím. Mám úplně jiný starosti. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 6. listopadu 2021

Recenze/review - COFFIN CREEP - Voids (2021)


COFFIN CREEP - Voids
CD 2021, Grind to Death Records

for english please scroll down

Pravidelná, normálně vždy klidná, obhlídka na hřbitově se změnila v děsivý sen. Nejdřív se začala několik metrů pod zemí otáčet mrtvá těla. Z hrobů se po mě sápaly kostnaté paže. Umíral jsem strachem, ale to ještě nebylo nic proti tomu, když začalo hrát nové album švédských maniaků COFFIN CREEP. Surová, syrová muzika ze severských oblastí probudila i ty nejstarší zombie. Víka od rakví naskakovala v rytmu bicích a stíny byly dlouhé jako nikdy předtím. Beru do ruky lopatu, snažím se chvilku bránit, ale není mi to nic platné. Tohle je death metal, který vás smete z tohoto světa.

Mám rád muziku, ze které odkapává zkažená krev. Líbí se mi, když si dá kapela práci se zvukem, když nezanedbá obal, když ze skladeb cítím pradávnou sílu starých pohřebišť. Jsme na tomhle světě vlastně jenom na krátké návštěvě, tak proč si nezatančit na hrobech všech prokletých?


Hudba COFFIN CREEP je volně inspirována smečkami jako BLACK SABBATH, AUTOPSY, ABSCESS. Není to ale jenom klasická americká škola, jejíž jsou velmi dobrými pokračovateli a pohrobky. Nalezneme zde i odkazy na švédské veterány ENTOMBED, DISMEMBER, GRAVE, ENTRAILS. Švédi si pohrávají s morbidními náladami se zkušeností, talentem. Dokáží zahrát ostře a nekompromisně, ale umí nechat vyniknout i černo černou a chladnou beznaděj. Pro nás, staré hrobníky se jedná o čirou radost z pohřebních nálad. Songy v sobě mají potřebný drive i sílu. Kapela má velký dar předat tmou nasáklé emoce. Pokud jste někdy strávili noc v márnici, tak asi víte, o čem píšu. Slyším tichý šepot nemrtvých. Potácejí se mezi naším a oním světem. Sem, mezi protáhlé obličeje démonů, patří i "Voids". Některé songy by možná zasloužily trošku zkrátit, ale to je jen drobnost, která nedokáže narušit můj celkový velmi dobrý dojem. Tak zase zítra, až se setmí. Zatím si jdu lehnout do své oblíbené rakve. Chladný death metal s temnou příchutí!

Asphyx says:

A regular, normally always calm, tour of the cemetery turned into a frightening dream. First, dead bodies began to rotate a few feet underground. Bony arms came from the graves after me. I was dying of fear, but it wasn't against it when the new album of Swedish maniacs COFFIN CREEP started playing. Raw, raw music from the Nordic areas woke up even the oldest zombies. The coffin lids jumped to the beat of the drums, and the shadows were as long as ever. I take a shovel in my hand, I try to defend myself for a while, but it's not valid for me. This is death metal that will sweep you out of this world.

I like music that drips rotten blood. I like it when the band works with the sound, when it doesn't neglect the cover, when I feel the ancient power of the old cemeteries from the songs. We are actually only on a short visit in this world, so why not dance on the graves of all the damned?


COFFIN CREEP's music is loosely inspired by packs like BLACK SABBATH, AUTOPSY, ABSCESS. But it is not just a classic American school, of which they are very good successors and funerals. Here you will also find links to Swedish veterans ENTOMBED, DISMEMBER, GRAVE, ENTRAILS. The Swedes play with morbid moods with experience, talent. They can play sharply and uncompromisingly, but they can also make black-black and cold hopelessness stand out. For us old tombstones, it is a pure joy of funeral moods. The songs have the necessary drive and strength. The band has a great gift to convey emotions soaked in darkness. If you've ever spent a night in a morgue, you probably know what I'm writing about. I hear the soft whispers of the undead. They stumble between our world and the other. Here, among the elongated faces of demons, is "Voids". Some songs might deserve to be shortened a bit, but that's just a trifle that can't break my overall very good impression. So again tomorrow, when it gets dark. In the meantime, I'm going to lie down in my favourite coffin. Cold death metal with a dark flavour!


Tracklist:
Holes, Spaces & Voids
Haze Of The Void Witch
Molded By Wicked Disgust
Iron Whiskey
Funeral
Sepulcher Enigma
Out Of The Necrofogs
Come Malignant Ghouls
Puking Necrophilia II
Nekropolis

Line-up:
Ed Guchia (bass)
Padde Holmgren (drums, vocals)
Mattias "Steve" Weltz (guitars)

pátek 5. listopadu 2021

Recenze/review - HEADS FOR THE DEAD - Slash 'n' Roll (2021)


HEADS FOR THE DEAD - Slash 'n' Roll
EP 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Utíkám lesem a bojím se, neskutečně se bojím. Někdy mám pocit, že slyším jeho dech. Možná jsem spatřil i tvář. Tolik nenávisti, tolik bolesti. Nikdy jsem nebyl lovenou zvěří, karta se zase jednou obrátila. Ještě pár metrů, ještě kousek a čeká mě záchrana. Ucítím teplou tekutinu, která mi stéká po krku. Chvíle překvapení, pořád tomu nemůžu věřit. Následují další zběsilé rány.  Do břicha, do prsou. Nikdy bych si nemyslel, že opravdu skončím jako ve svých nejhrůznějších nočních můrách. Jako kus masa, pohozeného u cesty. 

Smrt má mnoho podob a ta, která se odehrává na novém EP HEADS FOR THE DEAD, je hodně krutá a ošklivá. Probouzejí se na něm ty nejošklivější zrůdy, jejich zkažené zuby se zakousnou do těla. Umírám a znovu se rodím, je to nekonečný proces. A stále poslouchám hororový death metal v podání téhle smečky. Kapely, která moc dobře ví, o čem je temnota. Exkluzivní, ostré riffy, parádní zvuk a Ralfův démonický vokál. Vítejte ve svých nejděsivějších snech. 


Na "Slash 'n' Roll" naleznete tři nové mokvající skladby, plus dva covery - od MISFITS a od mých oblíbené RAMONES. Oba se opravdu povedly a to píšu jako člověk, který převzaté skladby nemá rád. Hlavní devizou HEADS FOR THE DEAD je pro mě atmosféra, kterou dokáže tahle smečka svojí hudbou vytvořit. Cítím se doslova jako návštěvník pochmurného lesa, o kterém se vypráví, že se v něm dějí divné věci. Nacházím u cesty vybělené kosti, před domem jsou na plotě napíchnuté hlavy s rozšklebenými obličeji. Vše je ponuré, nacucané zkaženou krví. Death metal, punk, crust, songy rezavé jako čepel nože sériového vraha. Každý z nás se rád bojí, ale tak nějak podvědomě ví, že horory jsou jenom hra. Jenže, znáte to, je zde pověstné jenže. Přízraky nakonec doopravdy ožívají. Při poslechu "Slash 'n' Roll" jsou uvěřitelné, hmatatelné. Vyděšené tváře, šeptající stále dokola nekonečnou mantru smrti. Lekám se každého stínu, znovu cítím na krku chladnou ocel. Skladby jsou velmi dobře napsány, vše zní opravdově, syrově, přesně jako nálady, které můžete zažít při návštěvě domu šílenství. HEADS FOR THE DEAD se povedlo znovu nahrát desku, která bude právem umístěna na předních místech v mé diskografii. Má v sobě totiž pradávnou death metalovou sílu. Monstrum se znovu probudilo a má chuť na čerstvou krev! 



Asphyx says:

I'm running through the woods and I'm scared, I'm really scared. Sometimes I feel like I can hear his breath. Maybe I saw a face. So much hatred, so much pain. I've never been hunted, the card turned over again. A few more meters, a little more and rescue awaits me. I can feel the warm fluid running down my throat. A moment of surprise, I still can't believe it. Other frantic blows follow. To the abdomen, to the chest. I never thought I'd really end up like in my scariest nightmares. Like a piece of meat thrown by the road.

Death takes many forms and the one that takes place on the new EP HEADS FOR THE DEAD is very cruel and ugly. The ugliest monsters wake up on it, their rotten teeth bite into the body. I die and I am born again, it is an endless process. And I'm still listening to the horror death metal performed by this pack. Bands that know very well what darkness is about. Exclusive, sharp riffs, great sound and Ralf's demonic vocals. Welcome to your scariest dreams.


On "Slash 'n' Roll" you will find three new soaking songs, plus two covers - from MISFITS and from my favourites RAMONES. Both of them really succeeded, and I write that as a person who doesn't like taken songs. The main motto of HEADS FOR THE DEAD for me is the atmosphere that this pack can create with its music. I literally feel like a visitor to a gloomy forest, which is said to have strange things happening in it. I find bleached bones by the roadside, in front of the house there are heads on the fence with disfigured faces. Everything is gloomy, stuffed with rotten blood. Death metal, punk, crust, songs rusty like the blade of a serial killer knife. Each of us likes to be scared, but somehow subconsciously he knows that horror is just a game. But, you know, it's famous here. In the end, ghosts really come to life. When listening to "Slash 'n' Roll" they are believable, tangible. Frightened faces, whispering the endless mantra of death over and over again. I am afraid of every shadow, I feel cold steel on my neck again. The songs are very well written, everything sounds real, raw, exactly like the mood you can experience when visiting the house of madness. HEADS FOR THE DEAD managed to re-record the album, which will rightly be placed in the top places in my discography. It has the ancient death metal power in it. The monster woke up again and has a taste for fresh blood!


about HEADS FOR THE DEAD on DEADLY STORM ZINE:





Line up -
Jonny Pettersson (Wombbath, Gods Forsaken) - Guitars, Bass, Keyboards & FX
Ralf Hauber (Revel In Flesh) - Vocals
Ed Warby (Gorefest, Hail of Bullets) - Drums

Artwork by The Art of Badic

Track listing -
1. Maniac
2. Halloween
3. The Thing
4. Skulls (Misfits)
5. Pet Sematary (Ramones)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine