DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 8. srpna 2022

Recenze/review - KRISIUN - Mortem Solis (2022)


KRISIUN - Mortem Solis
CD 2022, Century Media Records

for english please scroll down

Vybělené kosti a spalující slunce. Někde hluboko v lesích, daleko od lidí, uprostřed brazilských pralesů opět ožívají pradávné rituály smrti. Hadi se plazí ve žhavém písku, oltář je připraven. Obětí budeš opět ty, věrný fanoušek ryzího death metalu. Čekali jsme dlouhé čtyři roky, připraveni a zoceleni dlouhými roky poslechu této legendy. Hlavní kněz řádu nekonečné temnoty pozvedá svůj ostrý nůž. Z nedaleké jeskyně se ozve nadšený řev. Bestie je připravena, stačí ji jenom pustit ze řetězu. Prokousnuté hrdlo, černá energie načerpaná v podsvětí, KRISIUN jsou zpět.

Silnější než kdy dřív. Novinka "Mortem Solis" mě ihned přikovala ke zdi, pohřbila zaživa. Dostal jsem přesně to, co od této brazilské legendy očekávám. Pravý, nefalšovaný, živočišný, drtivý smrtící kov zahraný s nadšením. Surovost, uvěřitelnost, typické a stále originální postupy, o to tu jde především. V rozhovoru mi před lety kapela prozradila (odkaz dole pod článkem): "Hrajeme srdcem a oddaně pro ty, co nás podporují". Myslím si, že nové album tento citát přesně vystihuje. 

Jako bych byl při poslechu opravdu účastníkem nějakého starého rituálu, který je stále hodně krvavý, temný a záhadný. Přesně jako muzika KRISIUN. Kapela má velký dar mě zaujmout, novinku rád a s chutí poslouchám. Zrovna je kolem spalující slunce a lidé se plouží ulicemi jako stíny. Jako zombie, které k nám přišly z onoho světa - muzika je tak nejen kulisou, ale doslova pohlcujícím zážitkem. Skvělý zvuk, typický pro tuhle smečku (Mark Lewis), obal plný symbolů, tentokrát laděný do hnědé barvy (Mantus), ale hlavně typický jihoamerický rukopis, který kapela kdysi sama vytvořila, tohle všechno dohromady tvoří celek, který je doslova zabijácký. Mám pocit, že někdo otevřel rezavé dveře do záhrobí a pustil ven všechno zlo světa. Navíc morbidní vokál, spousta zajímavých melodií. Nekonečně černá atmosféra. Had je naším symbolem, zkázou i zrozením. KRISIUN se vyvíjejí postupně, pomalu, přesto si zachovávají svůj jasný a zřetelný obličej i výraz. Nestojí ale na místě, nejsou jen retrem sebe sama. Dívají se dopředu, rozkročeni na pevných základech. Troufám si tvrdit, že se "Mortem Solis" povedlo po všech stránkách. Pokud si totiž odečteme skvělé řemeslo, tak zůstanou na kost ohlodané motivy, které mě baví stále dokola poslouchat. Jsem uprostřed starého rituálu, jsem obětí i vykonavatelem, jsem knězem i prokletým. Ale hlavně si desku neskutečně užívám. Šamani i fanoušci vědí své. Temný brazilský death metalový rituál smrti ze starých pohřebišť!


Asphyx says:

Bleached bones and scorching sun. Somewhere deep in the forests, far from people, in the middle of the Brazilian rainforest, the ancient rituals of death come to life again. Snakes slithering in the hot sand, the altar is ready. The victim will once again be you, the loyal fan of pure death metal. We've waited four long years, ready and hardened by years of listening to this legend. The High Priest of the Order of Infinite Darkness raises his sharp knife. From a nearby cave comes an ecstatic roar. The beast is ready, all he has to do is let go of his chain. Throat bitten through, black energy drawn from the underworld, KRISIUN is back.

Stronger than ever. The new release "Mortem Solis" immediately pinned me to the wall, buried me alive. I got exactly what I expect from this Brazilian legend. Genuine, unadulterated, animalistic, crushing death metal played with passion. The rawness, the believability, the typical and still original techniques, that's what it's all about. In an interview years ago the band revealed to me (link below the article), "We play with heart and devotion for those who support us". I think the new album accurately describes this quote.


It's like I'm really listening to an old ritual that is still very bloody, dark and mysterious. Just like the music of KRISIUN. The band has a great gift to captivate me, I like the new songs and listen to them with pleasure. The scorching sun is just around and people are creeping through the streets like shadows. Like zombies that have come to us from the other world - the music is thus not only a backdrop, but literally an immersive experience. A great sound, typical of this band (Mark Lewis), a cover full of symbols, this time in brown (Mantus), but most of all the typical South American signature that the band once created themselves, all this together makes a whole that is literally killer. I feel like someone opened the rusty door to the beyond and let out all the evil in the world. Plus morbid vocals, lots of interesting melodies. Endlessly black atmosphere. The snake is our symbol, our destruction and our birth. KRISIUN evolve gradually, slowly, yet retain their clear and distinct face and expression. But they do not stand still, they are not just a retread of themselves. They look forward, straddling a solid foundation. I dare say that "Mortem Solis" has succeeded on all counts. If you subtract the great craft, you are left with the bone-biting themes that I enjoy listening to over and over again. I am in the middle of an old ritual, I am both victim and performer, I am both priest and damned. But most of all, I enjoy the record immensely. The shamans and the fans know their stuff. Dark Brazilian death metal death ritual from the old burial grounds!


about KRISIUN on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - KRISIUN - Scourge Of The Enthroned (2018)






tracklist:
1. Sworn Enemies
2. Serpent Messiah
3. Swords into Flesh
4. Necronomical
5. Tomb of the Nameless
6. Dawn Sun Carnage (Intro)
7. Temple of the Abattoir
8. War Blood Hammer
9. As Angels Burn
10. Worm God

Line-Up:
Moyses Kolesne – Guitars
Alex Camargo – Vocals, Bass
Max Kolesne – Drums


neděle 7. srpna 2022

Recenze/review - RAVENOIR - In the Womb of Sin (2022)


RAVENOIR - In the Womb of Sin
CD 2022, Gothoom Productions

for english please scroll down

Říká se a je to ověřeno, že krkavci předávají svým potomkům informace. Nevím, co se muselo kdysi stát, ale připadalo mi, že tenhle se usmívá. Nebyl to ale příjemný pohled. Jakoby se na mě díval posel temnoty. Naklonil hlavu na stranu a zasekl své drápy hlouběji do těla. Působil jako tvor z jiného světa. Přeběhl mi mráz po zádech. Nálada celého okamžiku byla velmi mlhavá, zastřená, chladná a krutá. Ve vzduchu byla cítit surovost a síra. Stejně jako z druhé dlouhohrající desky RAVENOIR. Ještě jednou se na mě podíval a roztáhl svá křídla k letu. Vracel se domů, do pekla. A v zobáku držel oko.

Na tuhle nahrávku jsem se opravdu těšil. Minulý počin The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy (2021) byl totiž velmi častým hostem v mém přehrávači. Bylo na čase ochutnat i z nového alba. První poslech ve mě evokoval v úvodu zmiňovaný ošklivý sen. Mimochodem, cestou do práce ráno krkavce opravdu potkávám. Je to velmi zajímavý tvor. S uhrančivým pohledem a hlasem ďábla. Myslím, že kapela si svoje jméno zvolila opravdu dobře. 


RAVENOIR je skupina složená ze slavných muzikantů českého podsvětí. Člověk by očekával (jak v takových případech občas bývá) souboj o to, kdo do muziky vloží víc vlastního ega. Není to ale pravdou. Novinka působí velmi uceleně, vznešeně, pevně a jasně. Symfonické vsuvky doplňují už tak pochmurnou a záhadnou atmosféru. A jsou to právě nálady, které mě na téhle smečce baví nejvíce. Dokáží navodit pocity srovnatelné snad jen s procházkou po hřbitově prokletých. Ano, na náhrobcích sedí opět havrani nebo krkavci, chcete-li. Zvuk je nádherně čitelný, pánové odvedli opravdu dobrou práci. Osobně mám raději špinavější, syrovější produkci, ale tady tak nějak k hudbě krásně morbidně sedne. Kapela se opírá o základy, které kdysi položily legendy jako BEHEMOTH, HATE, ROTTING CHRIST, BATHORY, CELTIC FROST, IMMORTAL, ale i DEATH, POSSESSED, VENOM. Novinka mi připadá méně agresivnější, ale o to víc chladnější a podmanivější, než předchozí nahrávka. Dlouho jsem hledal, co bych vlastně vytkl, ale ono není moc co. Je cítit a slyšet, že se zde sešli lidé, které baví hrát, dělají hudbu s nadšením, radostí a srdcem. Zároveň mají nepopiratelný talent a nezapomínají ani na vkus. "In the Womb of Sin" není dílem, které by zamíchalo světovými dějinami metalu, ale to ani nebylo účelem. Vždycky jde nakonec o přenesené emoce, o obrazy, které ve vás deska probudí. Ty svoje jsem zmínil již v úvodu článku. Přidal bych ještě zvláštní, těžko popsatelné chvění, černou energii, vášeň a drive. Na pevných, klasických základech jsou vystavěny pestré a zajímavé kompozice. Navíc se album opravdu velmi dobře poslouchá. Satan se usmívá! Mystické, záhadné black death metalové ozvěny z onoho světa!

Asphyx says:

It is said and verified that ravens pass on information to their offspring. I don't know what must have happened at some point, but I thought this one was smiling. It was not a pleasant sight. It was as if a messenger of darkness was looking at me. He cocked his head to the side and dug his claws deeper into my body. He looked like a creature from another world. A chill ran down my spine. The mood of the whole moment was very hazy, clouded, cold, and cruel. The air was raw and sulphurous. Just like from the second long-playing album RAVENOIR. He looked at me once more and spread his wings to fly. He was going home to hell. And in its beak, it held an eye.

I was really looking forward to this record. The last release "The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy" (2021) was a very frequent guest in my player. It was time to get a taste of the new album. The first listen evoked in me the bad dream mentioned in the introduction. By the way, I do meet ravens on my way to work in the morning. It's a very interesting creature. With a mesmerizing gaze and the voice of the devil. I think the band chose their name really well.


RAVENOIR is a band composed of famous musicians from the Czech underworld. One would expect (as it sometimes happens in such cases) a duel for who puts more of his own ego into the music. But it is not true. The novelty is very coherent, noble, solid, and clear. Symphonic interludes add to the already gloomy and mysterious atmosphere. And it's the moods that I enjoy most about this pack. They can evoke feelings comparable perhaps only to a walk through the cemetery of the damned. Yes, there are ravens again, or ravens, if you prefer. The sound is beautifully clear, the gentlemen have done a really good job. Personally, I prefer dirtier, rawer production, but here it somehow fits the music in a beautifully morbid way. The band builds on the foundations that were once laid by legends like BEHEMOTH, HATE, ROTTING CHRIST, BATHORY, CELTIC FROST, IMMORTAL, but also DEATH, POSSESSED, VENOM. I find the new record less aggressive, but all the more cool and captivating than the previous one. I searched for a long time for what I could actually criticize, but there is not much to criticize. You can feel and hear that people who enjoy playing and making music with passion, joy, and heart have come together here. At the same time, they have undeniable talent and they don't forget about taste. "In the Womb of Sin" is not a work that would shake the world history of metal, but that was not the purpose either. In the end, it's always about the emotions conveyed, the images the record awakens in you. I already mentioned mine at the beginning of this article. I would add a strange, hard-to-describe tremor, black energy, passion, and drive. On solid, classical foundations are built colorful and interesting compositions. Moreover, the album is really very easy to listen to. Satan is smiling! Mystical, mysterious black death metal echoes from the other world!



Recenze/review - RAVENOIR - The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy (2021):


tracklist:
1. The Ecstasy of Desecration (Initiation)
2. In the Womb of Sin
3. The Cold of Casemates
4. The Scene of Obscene
5. Sinfonia of Vice (Interlude)
6. Stigma Infernoir
7. The Infinity of Temptation
8. Mother Storm
9. Excommunication
10. Lunar Choir
11. Labyrinth of Shadows


https://www.facebook.com/RavenoirOfficial

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý šedesátý třetí - Jsme stvoření z jiného světa



Příběh tří stý šedesátý třetí - Jsme stvoření z jiného světa

Nechápal jsem to. Vždyť co může být lepšího, než zase po nějaké době všichni vyrazit na koncert? Jenže to začalo už včera v hospodě. Také nepřišli všichni, i když jsem se v Boleslavi objevil po delší době. Kecalo se, to zase jo, ale nějak jsme nemohli najít společnou řeč. Kam se podělo nadšení a rebelie? Připadal jsem si jak mezi důchodci. Někdo vyprávěl o práci, jiný o tom, co dávali v televizi. My na kolejích pořád řešilo nové desky, probírali jsme knížky. A mí kamarádi z boleslavské party zařadili své kdysi tak skvělé osobnosti do davu. O koncertě Malevolent Creation a Master v Berlíně jsem jim řekl dopředu. Dokonce některým nabídl, že jim pomůžu s penězi. Sice si vydělávali, ale já neměl žádný závazky. A ve Škodovce na brigádě jsem si v kanálech slušně vydělal. Stačilo nerozházet pár týdnů všechno za pivo a knížky. Nejel nikdo. Rozumíš, kluci a holky, se kterými jsme dvakrát týdně ještě před rokem řádili na zábavách a po hospodách, nechtěli nikam jet.

Byl jsem naučenej, jako starej indián, že kamarád je něco jako vlastní krev. Vždy jsem si lidi, se kterými se bavím a věřím jim, vybíral hrozně pečlivě. Nikomu jsem tak nějak z principu nevěřil. Příliš mnoho blbců chodí po světě. Naši milou metalovou společnost jsem vždy považoval za kmen oddaných fanoušků. Hudba pro nás bývala vším. Jenže jak jsem odjel do Plzně, přestal jim fungovat tmel, který je spojoval dohromady. Až po letech mi řekli, že jsem to byl já, kvůli kterému fungovali. Nebyl jsem tam a oni si začali pochopitelně žít své vlastní životy. Metal už nebyl dávno na výsluní. A kolegové v práci, rodina, všechno se pomalu měnilo, stárlo. Asi jsem mezi nimi působil už nepatřičně. Pořád jsem hledal, objevoval, bavilo mě stát i přes totální únavu a mnohdy šílené cesty pod pódiem. Měl jsem hodně cestovatelskou povahu. Byl jsem nomádem, jezdícím stovky, někdy tisíce kilometrů po Evropě, abych viděl svoje kapely. 

Vždycky, a dnes tomu nebylo jinak, jsem to míval jako takový výlet. Tentokrát do Berlína. Nasával jsem atmosféru města. Hrozně se mi tam líbilo. Tepající ulice, spousta nezávislých klubů, zákoutí. Moderní a staré zároveň. Takhle nějak jsem si představoval, že to zde fungovalo kdysi před válkou. Četl jsem si v kavárně, protože mě hrozně bolely nohy. Nikdo mě neotravoval, abych si ještě něco dal. Neměl jsem moc peněz, vzhledem k Němcům, ale byli na mě vždy děsně milí. Číšník mi pomohl na mapě ukázat, kde je malý klub. Jel jsem S-bahn i U-bahn a pak ještě kus pěšky. Konečně hospoda a nakyslé pivo, které mi moc nejelo. Nevadí, všechno nemůže být dokonalé. Sedí tu pár místních a očividně jdou také zapařit na Speckmanna i Malevolenty. Moje angličtina není dobrá, tak ji kombinuju s němčinou, která je na tom podobně. Učím se, zlepšuji se každým dnem, ale pořád to není ono. Nikdo se mi ale nesměje, všechno je děsně na pohodu. Vyprávím, respektive se pokouším, příběh o tom, jak jsem jako cucák navštívil Tankard v Chemnitzu. Sedí s náma jedno děvče, které tam také bylo.

Naše názory jsou trošku jiné, my si Tankardy neskutečně užili, byl to pro nás koncert roku a ona byla shovívavější. Méně emocí, řekl bych. Více technických detailů. Já bych takhle muziku nedokázal poslouchat. Nejsem stroj, ani nedejbože kritik, já musím mít v ruce pivko, podupávat si nohou, musím se smát. Pokouším se to Gerdě, nebo jak se jmenuje, říci, ale ona kroutí hlavou. Asi zažila víc kapel, nemá za sebou zábavovou zkušenost. Nojo, velkej svět, ve kterým jsem možná nedopatřením. Mladej kluk z Boleslavi, student, co pořád žere metal. Okouknu trika přísedících, pokecáme v rámci možností. Připadám si děsně světovej. To, co je dneska samozřejmost a pro mnohé už i nuda, v té době neskutečně prožívám. Chápeš to? Já na koncertě v Berlíně. Zažil jsem už Mnichov, Vídeň, Polsko, Slovensko. Chystám se do Budapešti, ale Berlín je fakt něco! Prokecáme (já se prokoktám) až k začátku koncertu.

Divím se, že nejdou hned na začátek. Pro mě to jsou velké peníze a tak si chci užít všechno. Prej je předkapela pěkná sračka, což mají svým způsobem pravdu, ale cítím v tom spíš osobní nevraživost. Trošku nechápu, pánové nejsou vyloženě špatní. Nenudím se, jak mi říkali. Nejsem rozsekanej, ale jejich thrash metal mi vůbec nevadí. Škoda, že si nepamatuju jméno kapely, ale myslím, že to mělo něco se žralokem. Následuje Master. "Collection of souls" - stále aktuální deska a základní páteř celého vystoupení. Speckmann pije whiskey z lahve, stylizuje se do Lemmyho a neskutečně mi to sedne. Hraje se i pár převzatých od Sabbathů. Koncert má neskutečnou sílu a drive. Kluci se překonávají. Masakr. Točím se v kruhu a tentokrát je nás více. Konečně si užiju nějakou pořádnou akci se vším všudy, bleskne mi hlavou. Pak se praštím hlavou o zeď a asi na chvilku omdlím. Musí to tak být, protože se probudím v křesle. U mě nějaká holka černá jako noc. Má bílé zuby a jí si nejdřív myslím, že mám delirium.

Ale ne, jen jsem sebou prý švihnul. Opláchnu si obličej, poděkuju dívce polibkem a koupím jí panáka. Jdu tančit znovu. Malevolent Creation. Album Eternal. Jsem ale nejdřív trošku roztrpčen, protože nezpívá Brett (na chvilku v kapele není, ale to zjistím až po nějaké době z časáku). Za mikrofonem je Jason Blachowicz. Po dvou skladbách si zvyknu. A zažiju jeden z dalších koncertů, na které do smrti nezapomenu. Rozhýbal se celý klub. Dokonce pár lidí skočilo z pódia. Jo, po dlouhé době jsem byl jeden z nich. Sice jsem se zařekl, že už nikdy, že když se díky jednomu skoku Kristýnka ocitla na vozíku, tak najust nebudu skákat, ale tady jsem byl frustrovanej z toho, že mě kamarádi opustili, že se mnou nikdo nejel. Metal s velkým M. Spousta energie. Jiná dimenze. Jak jinak. Tentokrát jsem nepadl. Vydržel jsem, ba co víc, předvedl jsem neskutečný sportovní výkon. Stejně jako skupina na pódiu, která několikrát přidávala.

No a co teď. Milá černoška za barem mě kolem druhé vyhodila. A já nevěděl, co dál. Měl jsem sice ještě nějaké peníze, ale vlak pojede až za čtyři hodiny. Toulal jsem se ulicemi sám. Lampy svítily, sem tam projel někdo na kole. Podivné, říkal jsem si, protože bylo už dost sychravo. Trošku zabloudím, ale říkám si, že metro je skoro všude, na vlakáč to nějak stihnu. Už mě fakt bolí nohy a taky hlava, protože jak jsem se praštil, tak mám asi lehký otřes mozku. Potvrdí se mi to záhy, když nabliju do odpadkového koše. Inu kluk z východu. Zalezu do prvního klubu, co svítí. Sednu si, dám si pivo a pak mi dojde, že jsem v teplouškým doupěti. Ale nikdo mě neotravuje, tak jen pozoruju cvrkot, na záchodě se vyhýbám místům a kabinkám, ze kterých se ozývají podivné zvuky. Asi mám fakt něco s hlavou, protože jinak bych utíkal pryč. Jsem trošku apatickej a zase bliju. 

Cestu metrem si pamatuju jen matně. Nebýt dvou stařečků, asi bych nenašel ani vlak. Drážďany, bliju, Praha, bliju. Plzeň, bliju. Na koleji si hned lehnu a v pravidelných intervalech vstávám z tvrdého spánku. Něco se mnou je. Přijde Michal a zděsí se. Ty vole, krvácíš z hlavy! Ohmatám si bolavé místo a opravdu. Zajdu druhý den (skoro tam nedojdu), k doktorce. Verdikt zní jasně a potvrdí mé domněnky. Týden jsem jak bez života. Ale stálo to za to. Připadal jsem si sice jako stvoření z jiného světa, ale zase jsem si odškrtl další smečky, které jsem chtěl vidět. Mrzelo mě chování kámošů a holek v Boleslavi, ale byl čas se posunout dál. Já nic špatného neudělal. Pořád jsem bojoval, nechtěl se zařadit. Miloval jsem život. Chyběla mi jen žena. Dívka  z mých snů. Blondýnka z vedlejší koleje. Zase usnu a nechám si zdát, jak jsme spolu v Berlíně. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 6. srpna 2022

Info - Hudební festival Death Coffee Party slaví 10 let a oznamuje kompletní line - up letošního ročníku.


Death Coffee Party crew uvádí již 10. (jubilejní) ročník metalového festivalu, který se koná v areálu Výstaviště Zahrady Čech v Litoměřicích už za dva týdny, a sice 19.-20.srpna 2022. Pořadatelé si letos přichystali několik skvělých headlinerů. V pátek k nám zavítají grindaři z Finska ROTTEN SOUND a v sobotu nenechají nikoho chladným GUTALAX a INHUMATE z Francie. Mimo těchto velikánů zahrají na našem festivalu, a vůbec poprvé v Evropě, ORGANECTOMY z Nového Zélandu!

Kapely:

ROTTEN SOUND (FIN/grind), UNFANTHOMABLE RUINATION (UK/tech-brutal death), GUTALAX (CZ/gore grind), ORGANECTOMY (NZ/brutal death), GUTSLIT (IND/brutal-death), NECROT (USA/death-metal), EPICARDIECTOMY (CZ/slam-brutal death) STILLBIRTH (DE/brutal death-slam), CLITGORE (RO/gore-grind), HURAKAN (FR/brutal-deathcore), BASEMENT TORTURE KILLINGS (UK/snuff-grind), PSY:CODE (DEN/groove-metal), KEEP ON ROTTING (CZ/tech-death), EXORCIZPHOBIA (CZ/thrash-metal), CUTTERRED FLESH (CZ/brutal-death), WE ALL GONNA DIE (CZ/brutal-deathcore), DILIGENCE (CZ/modern-death), KAAR (CZ/thrash-metal), ARCH OF HELL (CZ/melodic-death), STELLARIS (CZ/metalcore), PRIMARY RESISTANCE (CZ/hardcore-metal), HORRIBLE CREATURES (CZ/thrash-metal), MORTHYMER (CZ/tech-death)

Pro návštěvníky je mimo muziky zajištěno zdarma parkování a stanování přímo v areálu výstaviště. Vstupné na oba dva dny stojí v předprodeji 800 kč a na místě 1000 Kč. V prodeji budou na místě i jednodenní vstupenky za 600 kč.

Více informací najdete zde:




------------------------------------------------------------------------------------------------------

Interview - ATARAXY - Death metal from the frosty realm of shadows!


Interview with death metal band from Spain - ATARAXY.

Answered Edu (bass), thank you!

Tranalated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - ATARAXY - The Last Mirror (2022):

Ave ATARAXY! Greetings to the Spannish underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a third long-play full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous one? Where did you want to move and in what are these two records different?

Edu: Hi Jakub, thanks a lot for your kind words. It's been a very important year for the band with the release of this third full-length album, and we are thrilled to get it out there. Compared with the previous one — Where All Hope Fades — I'd say this new album has a better balance between atmosphere and sheer aggression. In a way, it has the best of both Revelations of the Ethereal and Where All Hope Fades, pushing the boundaries of both of them. Several reviews have already pointed that out so I may be onto something.


„The Last Mirror“ includes all attributes of good death and doom metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of ATARAXY?

Edu: We've followed the same writing process that we have always followed, which is nothing out of the ordinary. Santi writes the songs at home, he records some rough demos, and we rehearse the songs from there at our rehearsal place. Javi writes and adds the vocal lines later, and once everything's recorded he adds the keyboards.

I found out that Javi Félez signed under the mix and mastering of the new record. I have to confirm that the sound is literally killing. It still makes me add volume to the player. Javi Félez has created a sound that is cruel, raw and at the same time dark and organic. How went the work with him and why did you choose him? In which studio did you record it? How did the recording process look like?

Edu: Actually it's Greg Chandler (of Esoteric fame) the engineer who has taken care of the mastering of our last two albums at his Priory Recording Studios. Other than that, Javi Félez has been behind the recording and mixing of the album at Moontower Studios (he's been doing so during all our recordings, including the demo). He knows the band perfectly so it's always a smooth job. The main difference between this recording and the previous albums is that this is the first time we have used reamping for the guitars and bass. This has allowed us to save some studio hours while at the same time being able to spend more time repeating and polishing the guitar lines at home. When we arrived at the studio and it was time to reamp those guitars, we were able to focus on the actual tone and EQ of the guitars, with the stress of the actual performance and recording left behind, getting a heavier and more powerful sound.


An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD in Me Saco un Ojo Records / Dark Descent Records, and it has a corpsy cover art. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?

Edu: Yes, Dark Descent Records is releasing the CD while Me Saco Un Ojo is taking care of the vinyl version. Artwork was done by Rodrigo Pereira Salvatierra. We love what he has done for many Chilean bands (one of the most interesting death metal scenes nowadays) and he perfectly captured what we envisioned for this album, adding some elements of his own. We gave him some vague indications and he perfectly represented the spirit of this album.

I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Spain for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

Edu: That's cool! I don't think the Spanish death metal scene is as big as it is in other countries, but there are definitely some good bands out there. I'd recommend some bands like Oniricous, Proscrito, Leprophiliac, Horripilant, Necrophiliac and Sanctuarium among others. But hey, I have the feeling that the Czech underground death metal scene is healthier than ever now, with Sněť and the Tones of Decay fest. I'm also a huge fan of the old Czech scene — Master's Hammer (managed to see them in a packed Roxy in Prague, what an amazing show), Root, Törr, Drakar, Debustrol, Moriorr… as well as more traditional metal bands such as Loretta, Titanic, Citron or Arakain. So feel no envy! Czech Republic had way more relevant extreme metal bands than Spain has ever had.


You play doom death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start ATARAXY was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

Edu: Due to job issues, it's not easy for us to go on tour in the usual manner. We have to book our shows on different spare weekends that we can all take off work. I don't think we are really interested in the idea of touring opening for a big band, we prefer to keep it underground. Underground, honest festivals are always a go. Get in touch! I hate the word idols (kill them!) but Trey Azagthoth is in my opinion the ultimate death metal superhero.

When I started my blog six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

Edu: Nowadays it's mostly the labels and the PR agencies they work with. We'd rather spend time working on the actual music, as we suck at taking care of promotion. Of course we order plenty of new stuff from different labels and distros and we regularly go to shows. We're music fans above all!


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as ATARAXY? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

Edu: I barely listen to any music online (only at work) but I'm fine with people doing it. After many years we've finally set-up a proper Bandcamp with digital downloads available and people seem to dig it. I wouldn't get music that way as I still prefer physical formats, but to each its own. I guess it's somehow an easy way to support the band and it has already helped us cover some extra costs we've had lately. I don't have much to say about Google metalists and social media addicts. All those bums seem to have too much spare time, which I don't. Socioparasites, why don't you get a job?


I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

Edu: I love the darkness, morbid edge and violence of death metal. I wouldn't call it a lifestyle or a philosophy but it's not just plain relaxation or leisure either. You need to feel passion for it to truly wave its flag.

Finally, a classic but important question. What is ATARAXY planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage?

Edu: We're planning a series of shows to support the album release that should take place during this next autumn and winter, mostly in Spain. We wouldn't mind playing some shows abroad next year but only time will tell.

Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „The Last Mirror“ into my head again!

Edu: Thanks a lot for having us. Hopefully we'll be able to play in Europe next year and meet you and other death metal maniacs.

about ATARAXY on DEADLY STORM ZINE:




------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - ATARAXY - Death metal z mrazivé říše stínů!


Rozhovor se death metalovou skupinou ze Španělska - ATARAXY.

Odpovídal Edu (basa), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - ATARAXY - The Last Mirror (2022):

Ave ATARAXY! Zdravím do španělského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Edu: Ahoj Jakube, moc děkuji za tyto slova. Vydání třetího řadového alba bylo pro kapelu velmi důležitým rokem a my jsme nadšeni, že se nám ho podařilo vydat. V porovnání s předchozím albem „Where All Hope Fades“ bych řekl, že nová deska má lepší rovnováhu mezi atmosférou a čistou agresí. Svým způsobem má to nejlepší z „Revelations of the Ethereal“ i „Where All Hope Fades“ a posouvá hranice obou. Několik recenzí už na to upozornilo, takže možná na tom něco bude.


„The Last Mirror“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál ATARAXY?

Edu: Postupovali jsme stejně jako vždycky, což není nic neobvyklého. Santi píše skladby doma, nahraje hrubé dema a ty pak zkoušíme v naší zkušebně. Javi později píše a přidává vokální linky a jakmile je vše nahráno, přidává klávesy.

Dohledal jsem si, že pod nahráváním a mixem je podepsán Javi Félez. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Javi Félez vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Edu: Je to vlastně Greg Chandler (z Esoteric), zvukař, který se postaral o mastering našich posledních dvou alb ve svém Priory Recording Studiu. Jinak za nahráváním a mixem alba stojí Javi Félez z Moontower Studia (pracoval na všech našich nahrávkách, včetně dema). Zná kapelu dokonale, takže je to vždycky snadná práce. Hlavní rozdíl mezi touto nahrávkou a předchozími alby spočívá v tom, že jsme poprvé použili reamping pro kytary a basu. To nám umožnilo ušetřit několik hodin ve studiu a zároveň jsme mohli strávit více času opakováním a pilováním kytarových linek doma. Když jsme dorazili do studia a nastal čas tyto kytary reampovat, mohli jsme se soustředit na skutečný tón a ekvalizaci kytar, přičemž stres ze samotného hraní a nahrávání zůstal za námi, čímž jsme získali hutnější a silnější zvuk.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Me Saco un Ojo Records / Dark Descent Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Edu: Ano, Dark Descent Records vydává CD, zatímco Me Saco Un Ojo se postará o vinylovou verzi. Obal vytvořil Rodrigo Pereira Salvatierra. Líbí se nám, co udělal pro mnoho chilských kapel (jedna z nejzajímavějších deathmetalových scén současnosti), dokonale vystihl, jak jsme si album představovali a přidal k tomu i některé vlastní prvky. Dali jsme mu několik nejasných indicií a on dokonale vystihl ducha tohoto alba.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Španělska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Edu: To je super! Nemyslím si, že španělská deathmetalová scéna je tak velká jako v jiných zemích, ale rozhodně tu jsou dobré kapely. Doporučil bych kapely jako Oniricous, Proscrito, Leprophiliac, Horripilant, Necrophiliac, Sanctuarium a další. Ale mám pocit, že česká undergroundová deathmetalová scéna je teď díky Sněti a festivalu Tones of Decay zdravější než kdy dřív. Jsem také velkým fanouškem staré české scény - Master's Hammer (podařilo se mi je vidět v zaplněném pražském Roxy, úžasná show), Root, Törr, Drakar, Debustrol, Moriorr... stejně jako tradičnější metalové kapely jako Loretta, Titanic, Citron nebo Arakain. Takže není co závidět! Česká republika měla mnohem více relevantních extrémních metalových kapel, než kdy mělo Španělsko.


Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit ATARAXY, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Edu: Kvůli pracovním povinnostem pro nás není snadné vyrazit na turné obvyklým způsobem. Musíme si rezervovat koncerty na různé víkendy, kdy si všichni můžeme vzít z práce volno. Myslím, že nás ani moc neláká myšlenka předskakovat na turné nějaké velké kapele, raději se držíme v undergroundu. Undergroundové, poctivé festivaly jsou vždycky v kurzu. Ozvěte se nám! Nesnáším slovo vzory (zabijte je!), ale Trey Azagthoth je podle mě ultimátní deathmetalový superhrdina.

Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Edu: V dnešní době jsou to hlavně vydavatelství a PR agentury, se kterými spolupracujeme. My raději trávíme čas prací na samotné hudbě, protože se o propagaci neumíme postarat. Samozřejmě si objednáváme spoustu nových věcí od různých labelů a dister a pravidelně jezdíme na koncerty. Jsme především hudební fanoušci!


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako ATARAXY ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Edu: Sám hudbu online téměř neposlouchám (jen v práci), ale nevadí mi, že to dělají jiní. Po mnoha letech jsme konečně založili pořádný Bandcamp s možností digitálního stahování a zdá se, že se to lidem líbí. Já bych si takhle hudbu nepořizoval, protože pořád dávám přednost fyzickým formátům, ale každému, co jeho jest. Myslím, že je to tak nějak snadný způsob, jak podpořit kapelu, a už nám to pomohlo pokrýt nějaké další náklady, které jsme v poslední době měli. O Google metalistech a závislých na sociálních sítích nemám moc co říct. Zdá se, že všichni ti flákači mají příliš mnoho volného času, což já nemám. Socioparaziti, proč si nenajdete práci?


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Edu: Miluji temnotu, morbidní hrany a násilí death metalu. Nenazval bych to životním stylem nebo filozofií, ale není to ani obyčejná relaxace nebo odpočinek. Musíte cítit vášeň, abyste mohli skutečně mávat jeho vlajkou.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají ATARAXY v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě?

Edu: Plánujeme sérii koncertů na podporu vydání alba, které by se měly uskutečnit během příštího podzimu a zimy, většinou ve Španělsku. Příští rok bychom se nebránili ani koncertům v zahraničí, ale to ukáže až čas.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „The Last Mirror“ zase narvat do hlavy!

Edu: Děkujeme za rozhovor. Doufejme, že si budeme moct příští rok zahrát v Evropě, abychom se mohli potkat s tebou, stejně tak, jako s dalšími deathmetalovými maniaky.

about ATARAXY on DEADLY STORM ZINE:




------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 5. srpna 2022

Recenze/review - INSTIGATE - Unheeded Warnings of Decay (2022)


INSTIGATE - Unheeded Warnings of Decay
CD 2022, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Našel jsem další amulet, vyřezaný z kostí oběti. Děsivý výraz, pach krve, smrt a násilí. Vše působilo záhadně a temně. Kolem se vznášely temné představy zvrácené mysli. Doslova jsem cítil, jak do mě zajíždí ostrý nůž, jak mi odřezává maso od kostí. Jak mě pálí mozek a v břiše se usadil strach. Je tu ale ještě něco divného, zvláštního, jiného. Otevřu CD přehrávač a v něm naleznu nové album maniaků INSTIGATE.

Jedná se o surový, syrový death metal té nevyšší kvality. Riffy jsou bolestivé a již od začátku je zcela jasné a zřetelné, že jsou pod muzikou podepsání zkušení muzikanti z kapel jako BLOODTRUTH, DEMIURGON. Najednou jste přímo v lavině, uprostřed tsunami. Nebo na místě, kde se stal nějaký násilný čin. 


Pokud bych měl tvorbu INSTIGATE k někomu přirovnat, volil bych smečky jako MISERY INDEX, ROTTEN SOUND, SUFFOCATION, DYSCARNATE. To by bylo ale příliš jednoduché. Ve skladbách jsou zakomponovány velmi zajímavé momenty. Poslech se tak stává opravdu pestrou záležitostí. Kombinace nenávisti, vzteku a chladu připomíná stará opuštěná jatka, kde jsou do zdí stále otištěny bolest a utrpení. Krvavý obal, zvuk jak z márnice a skvělá celková produkce všemu dodává na ještě větší přitažlivosti. Je to jako se dívat na rozhovor se sériovým vrahem. Bestialita, nízké pudy, ale také zvědavost a snaha pochopit. S touhle nahrávkou to mám velmi podobné. Zpočátku jsem byl stržen do víru a rozsekán na kusy, ale časem jsem začal objevovat i jednotlivé nápady, ukryté pod povrchem. Někdy je nutné se podívat i na odvrácenou stranu našeho světa, do země nekonečných stínů. Někde tam muselo vznikat i nové album "Unheeded Warnings of Decay". Mezi amulety z kostí, vyřezaných za hodně hnusných okolností. Smrtící kov nikdy nebyl pro slabé povahy a INSTIGATE se rozhodli jít až na jeho samotnou a krutou podstatu. Jedná se první dlouhohrající počin a měl bych trošku přivřít oči. Jenže nemusím. Vše je v nejlepším pořádku. Masivní, hutné, divoké a zcela zničující. Death metal s krvavým cejchem smrti!


Asphyx says:

I found another amulet carved from the victim's bones. A terrifying expression, the smell of blood, death and violence. It was all mysterious and dark. Dark images of a twisted mind floated around. I could literally feel a sharp knife plunging into me, cutting flesh from bone. As my brain burned and fear settled in my stomach. But there's something else, something strange. I open the CD player to find a new album by the maniacs INSTIGATE.

This is raw death metal of the highest quality. The riffs are painful and from the beginning it is quite clear and obvious that the music is signed by experienced musicians from bands like BLOODTRUTH, DEMIURGON. Suddenly you are right in the middle of an avalanche, in the middle of a tsunami. Or in a place where a violent act has taken place.


If I had to compare INSTIGATE to someone, I would choose bands like MISERY INDEX, ROTTEN SOUND, SUFFOCATION, DYSCARNATE. But that would be too simple. There are some very interesting moments embedded in the tracks. It makes listening a really varied affair. The combination of hate, anger and coldness reminds of old abandoned slaughterhouses where pain and suffering are still imprinted on the walls. The bloody cover, the morgue-like sound and the great overall production adds to the appeal. It's like watching an interview with a serial killer. Bestiality, low instincts, but also curiosity and a desire to understand. I feel very much the same with this record. At first I was swept up in the whirlwind and cut to pieces, but over time I began to discover the individual ideas hidden beneath the surface. Sometimes it is necessary to look at the other side of our world, the land of endless shadows. The new album "Unheeded Warnings of Decay" must have been created somewhere there. Among the amulets of bones, carved under very ugly circumstances. The deadly metal was never for the weak of character and INSTIGATE decided to go down to its very and cruel essence. This is the first full-length album and I should close the eye a little . But I don't have to. Everything is in the best of order. Massive, dense, ferocious and utterly devastating. Death metal with the bloody stamp of death!



Tracklist:
01. Witness Of The End Times
02. Haruspex
03. Liturgy Of Emptiness
04. Atonement
05. Indoctrinated Reborn
06. Obliteration
07. Resurrection Denied
08. Embrace The End
09. Seeds Of Cain

A few questions - interview with death metal band INSTIGATE.

A few questions - interview with death metal band INSTIGATE.

Answered BORCIA and SRC, thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.? 

BORCIA: Instigate's idea was born during Demiurgon and Bloodtruth’s "In Sanguine Veritas Tour", in 2019. We were really in tune during the long transfers between concerts, it was a really fun experience.

Discussing the ideas to develop on a new project, just talking about the nuances of death metal that we had not yet explored in the other formations, was a very natural process. As for the drums we have always had extraordinary musicians as guests, first with Kevin Talley for the promo "Echoes of a Dying World", then with Francesco Paoli in full length. So, we needed an equally good drummer for live performances on a permanent basis. Edoardo was a real stroke of luck and arrived just in time to appear in the video "Indoctrinated Reborn". And who knows if the future holds some other surprises for the Instigate crew;)


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

BORCIA: We live very far from each other, so each of us has developed their own ideas independently (obviously exchanging opinions, etc.), some at home and some in the studio. For example, I (Borciani Stefano) recorded the voices at the Art Distillery Studio in Modena. Then Stefano Morabito thought about mixing everything, in his 16th Cellar Studio, and the result really thrilled us!

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? 

BORCIA: For now, "unheeded warnings of decay" has been printed on cd and cassette, but I don't know how many copies have been printed. I know the album will be out on vinyl in the next few months, and we're really looking forward to hearing it!


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

BORCIA: All the lyrics were written by me, Borciani. Being the sole author of the lyrics gave me the opportunity to write a concept album for the first time in twenty years. Through the 9 texts of the album, I retrace the cycle of beginning, self-destruction and rebirth of a civilization that ignores, precisely, the unheeded warnings of decay.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

SRC: The logo was made it myself. Usually I take care of all layouts, social artwork etc. About website, we use Bandcamp as our official store and I took care about all the art. I love do it! We have Instagram and Facebook band pages and everyone in the band take care about it. Social medias are really important in the music scene, people can take a listen to your music if they found it on it.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you? 

BORCIA: "Everlasting Spew" is a label much appreciated by fans of extreme music, guarantor of the quality of the bands that we care for and of which we are users first. We were satisfied with previous experiences with Giorgio and Tito, through our other projects, so relying on them was a natural choice, which gave us the opportunity to best present our proposal to the public.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration? 

BORCIA: I could make a long list of the bands and genres I like, but not to get too bored I'll just raise the horns to Immolation, Vile, and Dying Fetus.

SRC: In the last few years I changed my playlists. Usually, I used to listen to some brutal death metal like Decrepit Birth, Vile, etc… but, since I’m getting older, I refocused my musical preferences in something different like Misery Index, Dyscarnate, Criminal Element, more “groovy”. Some of Instigate’s riffs are influenced by this music, of course.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

SRC: To be honest, I still can’t remember how many and which because we sent a ton of emails. Labels usually don’t reply to you if you are a new band or if you are not well known in music business; anyway, we received a lot of replies with some proposal. We decided to sign a deal with our bros in Everlasting Spew because we know them from a lot of years and because they gave us one of the best proposal.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

BORCIA: Unfortunately, even though we have had many live experiences overall, we are all very busy with our work, so our lives will be sparse. We plan to play in some festivals, unfortunately we cannot anticipate anything yet, but we have some big news ready!

I personally love tours, in those 10/15 days all worries fade into the background and there is only the music, the band and the ever-changing audience in front of which you have to do your best possible performance. It is really exciting.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

BORCIA: We can't wait to announce some news, but for now we can't say more. We are working on the new material, so for sure there will be a sequel to "Unheeded Warnings Of Decay".

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information? 

BORCIA: You can find Instigate on Facebook, Instagram and all those online channels for which I feel a healthy distrust. But don't worry, Stefano (Rossi Ciucci) loves them!

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine